MORRISON,
Jim 8. 12. 1943, Melbourne (Florida) – 3. 7. 1971, Paříž (Francie) (pův. jm. James Douglas Morrison) Básník, textař, zpěvák skupiny Doors, který jako jeden z prvních skloubil rockovou hudbu a poezii. |
       |
Protože se narodil v rodině vysokého důstojníka amerického námořnictva, jeho dětství je poznamenáno častým stěhováním z místa na místo. Největší část svého dospívání strávil v Alexandrii ve Virginii. V letech 1961-65 vystřídal St. Petersburg Junior College, Florida State University a nakonec Kalifornskou univerzitu v Los Angeles, kde začal studovat filmové umění. Tam objevil dílo Friedricha Nietzscheho a Williama Blakea, kteří měli na jeho pozdější tvorbu zásadní vliv. Na
univerzitě se také seznámil s hudebníky Rayem
Manzarekem a později s Johnem Densmorem a Robbiem Kriegerem,
s nimiž založil skupinu Doors, jejíž jméno odkazuje
ke knize Aldouse Huxleyho Doors of
Perception (1958, č. Brány
vnímání, 1996), zabývající se
filosofickými aspekty vlivu halucinogenů na změny v
lidském vědomí. Prvního LP Doors
(1967) se prodalo na milion výlisků a Doors – a
především Jim Morrison - se stali slavnými doslova
přes noc. Temné texty inspirované Nietzscheovou
filosofií a novými objevy na poli psychologie
v kombinaci s básnickou imaginací,
využívající silných symbolů (slunce, moře,
smrt, země) a autorova přesvědčení o nutnosti nenechat se poutat
minulostí, předsudky, řídit se vlastními pocity a
city, vyústily v poselství
vyzývající k zažití symbolické
smrti a znovuzrození, z něhož vzejde nový člověk.
Něco takového bylo v rockové hudbě zcela
nevídaného a plně vyjadřovalo pocity generace 60. let.
Každá nově vydaná deska se setkávala
s velkým úspěchem – Strange
Days (1967), Waiting for the
Sun (1968), Morrison Hotel
(1970) a L. A. Woman (1971).
Ovšem právě temný, nihilistický podtext odkazující na temnější stránky lidské povahy se neslučoval jak s filozofií hippies (odmítnutí vystoupení na kalifornském Be-In 14. ledna 1967, v den oficiálního zrodu hnutí), tak ani s názory úřadů, pečujících o společenskou morálku. Právě jim poskytl Morrisonův nevázaný způsob života, později i závislost na drogách a alkoholu, záminky ke stupňovaným perzekucím (zatčení v r. 1967 za nemravné chování v New Havenu, v r. 1969 v Miami). Navzdory
pozvolnému fyzickému i duševnímu
úpadku, který vrcholil v letech 1970 a 1971, se Jim
Morrison pokusil změnit svůj přístup k životu i
k tvorbě a s Paulem Ferrarou začal pracovat na filmu Feast
of Friends (1970), který byl však
odmítnut kritikou i diváky na festivalech v San
Francisku a v Santa Cruz. Stejně tomu bylo i u
dalšího filmu Hi Way
(1970, někdy též jako HWY), které natočil s Paulem Ferrarou a Frankem
Lisciandrem.
S velkým
úspěchem u literární kritiky se nesetkaly ani dvě
sbírky, vydané v r. 1969 nákladem 100 kusů,
které v r. 1970 publikoval v jednom svazku - The
Lords, s filosofickou přesností a
smyslem pro zkratku a jazykovou výstižnost
rozebírající téma sexu, smrti či
šamanství a význam seance, happeningu, performance
a filmu, a The New Creatures,
v nichž se poezie svou slovní úsporností a
střídmostí stává až jakousi ryze osobitou
variantou japonského haiku. Aby
překonal časté deprese, skoncoval s pitím a zbavil
se přívlastku “kultovní”, vydal se se svou
ženou Pamelou Susan Coursonovou (zemř. 1974 na
předávkování heroinem) na cestu do Maroka,
Španělska, na Korsiku a do Paříže, kde chtěl pracovat na
filmovém scénáři a natáčet nové
album. 3. 7. 1971 byl nalezen mrtev ve vaně ve svém
hotelovém pokoji. Jako příčina smrti byl stanoven
srdeční infarkt.
Po
jeho smrti bylo vydáno množství kompilačních a
koncertních alb – např. Other Voices
(1971), Full Circle (1972), Weird
Scenes Inside the Gold Mine (1972), The
Best of the Doors (1973), Alive,
She Cried (1983), Live At The
Hollywood Bowl (1987), Light
My Fire (1987), In Concert
(1991), History Of The Doors / Collection Vol. 1 a
Vol. 2 (1991). Album An
American Prayer (1979), které vzniklo
podkreslením Morrisonovy recitace hudbou zbylých Doors,
svědčí jak o kvalitách Morrisonovy poezie, tak i o
hudebních přednostech skupiny. Z posmrtných vydání jeho poezie a textů jsou významné především sbírky Wilderness: The Lost Writings of Jim Morrison, Volume 1 (ed. Frank Lisciandro, 1988, č. Divočina: Ztracené texty, 1996) a The American Night: The Writings of Jim Morrison, Volume 2 (1990), které Morrisona představují jako introvertního a hloubavého básníka. Odvrácenou stranu hvězdné slávy se na jeho osudu pokusil ukázat film rež. Olivera Stonea The Doors (1991). Morrisonovým životem se zabývá množství monografiií, např. kniha Jerryho Hopkinse a Dannyho Sugermana No One Here Gets Out Alive (1981, č. Nikdo to tu nepřežije, 1992), k níž doslov napsal Michael McCLURE, a Angels Dance and Angels Die (1998, č. Andělský tanec, andělská smrt, 1999) Patricie Butlerové. Existuje přes deset filmových záznamů z koncertů Doors. V r. 2010 byl uveden do distribuce dokumentární film režiséra Toma DiCilla The Doors - When You're Strange, který kromě dosud neznámých záběrů z let 1966 - 1971 využívá i Morrisonova experimentálního filmu HWY. Průvodcem filmu je Johnny Depp. lb |
|
|
The Soft Parade (1969) Absolutely Live (1970) 13 (1970) The Doors’ Greatest Hits (1970). Poezie – Film, video – |