Dana Zemanová: Můj milý deníčku...

Přidat k oblíbeným položkám
O aktualizacích chci být informován e-mailem

Ač se to nezdá, lepší je číst odspodu...           Taky není k zahození stránku si uložit a číst off-line...           Texty napsané barevně jsou odkazy, i když nejsou podtržené...          



Novější deníčky

Aktuální deníčekAktuální deníček (od 21.6.2003)


Zima - jaro 2003

pá 20.6.2003

  • Martínek dojedl oběd a hrdě mi ukazoval prázdnou misku: "Já to snězel!" ;-)

    st 18.6.2003

  • Jako by Martínek tušil, že dnes dopoledne probíhal na iDNES live chat s Petrem Kotvaldem, stylově si celý den prozpěvoval vlastní verzi Mumulandu (místo původního "babaleo la mumulé") - "Babaluje Mimilend" ;-)

    út 17.6.2003

  • Radeček ještě dobírá antibiotika, ale aby měl památku na 1. rok ve školce, šel se alespoň s ostatními vyfotit. Stejně to udělaly další nemocné děti, ale i tak jich na fotce pár chybí, mezi nimi bohužel Radečkovy nejlepší kamarádky - Ivetka a Kačenka.
    PS: Z Radečkova výrazu lze vyčíst, že až pan fotograf zmáčkne spoušť, stane se nejspíš něco hrozného!

    • po 16.6.2003

  • Dokončila jsem další veledílo - trička Teletubbies ;-)
  • Zašli jsme na kontrolu k paní doktorce. Radeček už má mandle v pořádku, ale oba kluci škaredě kašlou a teče jim z nosa. Mně taky :-(. Dostali nové sirupky a kapky.


    • ne 15.6.2003

  • Pavel nám přinesl nějaké zbylé hlasovací lístky, a tak jsem si odpoledne s Radečkem zahrála originální hru na referendum ;-). Abych mu přiblížila, co tam ten táta dělal, vyrobili jsme urnu, Radečkovi občanský průkaz a na volební seznam jsme napsali všechny příbuzné a známé. Střídali jsme se ve volební komisi a já jsem postupně přišla volit za sebe, za tetu Janu, za babičky..., akorát kdykoliv přišel k referendu Radeček, na dotaz "Dobrý den, pane, jak se jmenujete?" pokaždé odpovídal: "Radek Zeman" ;-). Nakonec nám ale všichni zdárně odvolili, spočítali jsme hlasy a výsledek byl překvapivý - v našem volebním obvodu byl počet hlasů "NE" vysoko nad celostátním průměrem ;-)). Hra měla obrovský úspěch, a tak nehledě na spočítané výsledky Radeček chodil k referendu volit dál a dál. Přibývalo nám neplatných hlasů, až nakonec byly obě možnosti zakřížkované na všech lístcích ;-).

    so 14.6.2003

  • Dnes se mě Radeček z ničeho nic zeptal: "Mami, a proč je čurání žlutý a kakání hnědý?" ;-) Takže, pokud to náhodou víte, dejte mi, prosím, vědět...

    pá 13.6.2003

  • Martínek už má druhý den horečku a příšerně chraptí, a tak jsem šla k paní doktorce dnes pro změnu s ním. Má prý rudo v krku, narozdíl od Radečka ale bez bílých čepů. Nakonec se obešel bez antibiotik.
  • Pavel byl zase ve volební komisi v babiččině obvodu, a tak to vypadalo, že se snad k referendu ani nedostanu. Nakonec se ale večer urval trochu dřív, takže jsme se tam stihli prostřídat oba a dát svoje "ANO" vstupu do Evropské unie (snad nás za to děti v budoucnu neukamenují ;-). Cestou k volební místnosti mě zaujalo, že první, co jsem po vstupu do základní školy uviděla, byl plakát "Kup Nesquik a ihned vyhraj!". Není náhodou reklama ve školách zakázána?

    čt 12.6.2003

  • Nějaký občan tmavé pleti strhl babičce v tramvaji z krku zlatý řetízek. Babička se naštvala, že už tak městkou hromadnou dopravou jezdila nerada, tohle nemá zapotřebí a že tedy bude jezdit výhradně autem. Když to přijela nahlásit na policii, upřímně se divili, že si tam autem troufla. Mají prý co dělat, aby uhlídali svoje vyhrazená parkovací místa ;-).

    st 11.6.2003

  • Můj taťka si před plánovanou operací nechal odebrat krev na autotransfúzi. Do nemocnice si s sebou koupil broskovou šťávu (0,7 litru). Když vypil asi půl flašky, přečetl si na obalu, že je to sirup a měl se ředit 1:8 ;-).

    út 10.6.2003

  • S Martínkem jsem dnes šla nahradit hodinu plavání, kterou kdysi zameškal Radeček. Abychom tam nemuseli jezdit za týden znovu, nechala jsem se přesvědčit, že si tam dnes 3/4 hodinky počkáme na focení dětí pod vodou. Ale nebyl to šťastný nápad. Luxusně vyhlížející bazén na Moravské Slavii s podvodním osvětlením a dalšími vymoženostmi se Martínkovi moc nelíbil, světlo z reflektorů bylo značně nepřirozené, a tak po běžné hodině už toho měl tak akorát. Převlékli jsme se do suchého, posvačil, trochu se vzpamatoval, ale z oblékání mokrých plavek nijak nadšený nebyl a cestou zpět k bazénu už mírně protestoval. A když jsme pak vlezli do vody a dozvěděli se, že nejdřív se budou fotit malá miminka, po další půlhodině čekání ho už voda vůbec nezajímala. Dvakrát se sice ještě vyfotit nechal, o nějakém úsměvu už ale nemohla být řeč. A když jsme se na závěr měli ještě naposledy vyfotit pod vodou spolu, nevydržel a museli jsme odejít. Škoda :-(.

    po 9.6.2003

  • Nabitý víkend jsme zvládli, ale v noci dostal Radeček horečku a kašle už téměř bez přestání. Místo do školky jsme tedy šli k paní doktorce, ta ho prohlédla a diagnóza nás všechny překvapila. Má angínu! Malé děti si prý na bolesti v krku většinou nestěžují... Takže dostal antibiotika a nemá chodit ven. Super.

    ne 8.6.2003

  • Festival "Brno - město uprostřed Evropy" dnes končí, a tak jsme využili poslední šance užít si atrakcí. Dopoledne jsme se nechali svézt starodávným vlakem s parní lokomotivou do Vyškova. Uvelebili jsme se na dřevěných lavicích v dřevěném kupé a dobově oblečený pan průvodčí nám procvakl klasickou jízdenku z tvrdého kartónu. Pavel musel jet posekat trávu do Bystřice, a tak jsem s sebou na hlídání přizvala babičku. A udělala jsem dobře, protože cesta to byla relativně dlouhá. Krátili jsme si ji koukáním z okýnka, kde na nás lítaly saze z komína. Srovnání, kam až pokrok dospěl, jsme měli hned při zpáteční cestě rychlíkem. Saze na nás nelítaly, sedadla byla měkká a cesta trvala poloviční dobu (ovšem že cena byla dvojnásobná mě docela překvapilo!). Ze všech moderních výdobytků děti nejvíc nadchl odpadkový koš a popelníčky pod oknem...
  • Odpoledne jsme výlet do historie dopravy doplnili - svezli jsme se po Brně starým trolejbusem (který s Pavlem ještě pamatujeme) a historickou tramvají (tu už v provozu nepamatujeme ;-).

    so 7.6.2003

  • Po plavání jsme celé odpoledne tradičně prospali a pak nás vedro zlákalo k babičce na zahrádku do bazénku. Sotva jsme tam přijeli, slunko zapadlo, ale kluci si bazének nedali odepřít, i když voda byla ledová. V kýblech jsem tedy nosila horkou vodu a poslouchala, jak Radeček začíná kašlat... Po několika kýblech už byla teplota vody v pořádku, ale to už byli kluci tak promrzlí, že byl nejvyšší čas bazének opustit ;-).

  • Ve městě jsme viděli několik historických trolejbusů, autobusů a tramvají, které tam tento víkend jezdí v rámci festivalu zábavy "Brno - město uprostřed Evropy". Svézt jsme se už nestihli, ale zavzpomínali jsme si u některých modelů, které s Pavlem pamatujeme.
  • A dnes se nám už podařilo být při tom, když z Moravského náměstí startovaly tři horkovzdušné balóny. Než byly balóny dostatečně nafouknuté, jeden z nich se poněkud naklonil nad přihlížející, kteří se polekali a kvapně uskakovali. Martínka to tak vyděsilo, že už pak měl z balónů respekt a dožadoval se, abychom jeli domů. Když ale nakonec balóny vzlétly, i jemu se líbily.

    pá 6.6.2003

  • Některé maminky na pískovišti se minulý týden nadchly možností přivydělat si prostřednictvím dotazníků o domácím násilí. Probíhá to tak, že deseti ženám předloží mnohastránkový dotazník, společně ho s nimi projdou, vyplní a následně odešlou pořadateli. My ostatní jsme rychle přišly na to, že tím sice získají 2000 Kč, ale ztratí spoustu času a deset kamarádek ;-). Nicméně, abych Monice dala vydělat, dnes jsem jí nekonečný dotazník vyplnila. Mám jen trošku černé svědomí, protože jsem na otázky, zda mě někdo kopal, tahal za vlasy či jinak fyzicky napadal, odpověděla "ne". Po pravdě bych ale měla napsat, že "ano", "často", "naposledy včera" a v další doplňující otázce pak upřesnit, že to nebyl manžel, bývalý partner, otec ani otčím, nýbrž "jiný příbuzný". Jenže bez vysvětlení, že ten příbuzný je můj syn (nota bene dva a jsou jim 2 a 3 roky ;-), by taková odpověď mohla celý průzkum pěkně zkreslit - ten se totiž bohužel nezabývá týranými matkami, ale pouze týranými dětmi a partnerkami...

    čt 5.6.2003

  • Vedra, která udeřila, dávají zastupitelům naší městské části jasnou odpověď, co by zde bylo potřeba ze všeho nejvíc. V chybějící koupaliště se totiž každé odpoledne mění vodotrysk přímo před budovou místní radnice. Koupou se menší i větší, v plavkách i bez ...

    • st 4.6.2003

  • V dnešním parnu samozřejmě nesměla chybět zmrzlina, a také bublifuk byl opět v kursu. Fouknout do něj se Martínkovi většinou nepodaří, takže se mu bublifuk sem tam dostal do pusinky. Ale neváhal si dokonce ani přihnout přímo z lahvičky! ;-) Večer cestou z pískoviště si pak ocucával svoje špinavé prstíčky tak vehementně, až se lehce poblinkal. Radeček ho pozoroval a já jsem kamarádky pobavila, když jsem na jeho překvapený dotaz nad zvratky "Co to je, to růžový?" odpověděla: "Coby, zmrzlinka s jarem!" ;-).

    út 3.6.2003

  • Radeček ze školky nosí hotová umělecká díla. Tento razítk-art možná působí na pohled trochu chaoticky, ale odborník by z něj vyčetl mnohé. Ústředním motivem jsou lístečky (Radečkova značka v šatně) a zbytek se den ode dne mění, podle toho, s kým zrovna Radeček kamarádí a kdo ho zlobí. Čestné místo dnes zaujímá muchomůrka - značka kamarádky Kačenky. A hračky zřejmě půjčili i měsíček a jabloň...

    po 2.6.2003

  • Monika nás rozesmála, když nám řekla, že si v rámci hubnutí včera po večeři dala koktejl Ultra Fit´n Slim. My s Romanou jsme si totiž (narozdíl od ní) z televizní reklamy pamatovaly, že lahodný koktejl Ultra Fit´n Slim si má dopřát denně místo jednoho či dvou jídel. Ne po večeři... ;-)))

    ne 1.6.2003

  • Ke dni dětí jsme klukům domluvili náhradní hodinu plavání. Protože nebyla volná 2 místa současně, plavala jsem tentokrát nejprve já s Martínkem a po nás teprve Pavel s Radečkem (takže mě dost překvapilo, že v Radečkově hodině nakonec 3 děti chyběly ;-). Na oběd jsme se stavili v IKEI a dalo hodně práce kluky pak dostat z klouzačky, houpaček a prolézaček v Shopping Parku. A protože jsme tedy domů přijeli pozdě, výjimečně jsme je už nedali spát. Odpoledne bylo chvílemi krušné, ale zato v sedm večer svorně vytuhli u Večerníčku. Po rychlé spršce v půl osmé už oba spinkali ve svých postelích jak andělíčci! Jinak běžně chodí spát v devět, ale někdy třeba také o půl jedenácté...

    so 31.5.2003

  • Nalákáni včerejším pohledem z dálky, chtěli jsme se dnes na podvečerní start balónů podívat zblízka. V programu festivalu je avízován každý den na čtyřech místech Brna - navštívili jsme 3 z nich, ale po žádném balónu ani památky :-(. Organizátoři festivalu mi pak na můj mail odepsali, že to bylo kvůli počasí, současně mi ale dali internetovou adresu přímo pořadatele svátku balónového létání Balloon Jam, kde jsem v podrobném programu zjistila, že dnes byl v plánu pouze let právě z toho 4. místa, kde jsme nebyli - z přehrady ;-).

    pá 30.5.2003

  • Dnes v Brně začal festival zábavy "Brno - město uprostřed Evropy". A bavili jsme se, aniž bychom museli vytáhnout paty z domu! Vpodvečer jsme mohli přímo z okna pozorovat 7 horkovzdušných balónů a v noci pak ohňostroj nad Špilberkem za hudebního doprovodu z rádia.
    PS: Vidět současně 7 balónů (než zapadly za nejbližší panelák ;-) jsem považovala za naprostý unikát. Do chvíle, než jsem se dočetla, že balónů dnes vzlétlo celkem 12 a např. při závěrečném hromadném startu o týden později jich bylo 40!

    • čt 29.5.2003

  • Dědeček zapomněl, že má ráno přijít hlídat, já jsem mu to zapomněla včera připomenout, a tak jsem dnes musela vzít Martínka s sebou k paní doktorce. Zůstal se sestřičkou poměrně dlouho sám a já jsem žasla, že se neozýval žádný řev. Když jsem se vrátila, Martínek měl v ruce obrázek, a tak jsem se ptala, jestli za něj alespoň poděkoval. Martínek tedy dodatečně vzorňácky odslabikoval: "Dě-ku-ji!" a sestřičku evidentně překvapil: "On mluví?!". Zatímco doma je ukecaný až moc, tady dokázal snad 10 minut mlčky pozorovat, jak si sestřička chystá lejstra ;-).

    st 28.5.2003

  • Sotva jsme kvůli výhodné koupi mého nového telefonu prodloužili Pavlovu smlouvu s T-Mobilem o další 2 roky, dostal v práci služební Eurotel :-(. A tak mi doma zůstává jeden telefon se spoustou volných minut, avšak s Pavlovým číslem a jeho telefonním seznamem. Když jsem mu dnes zase zavolala ze svého, obratem jsem dostala esemesku s dotazem, proč si myslím, že doma ten telefon nechává. No, asi aby nemusel nosit dva, ne? To chápu, taky by se mi nechtělo... ;-)))
  • Dopoledne jsem s Martínkem opět strávila ve městě nákupy a jako úplatek jsem mu koupila maličký bublifuk ve tvaru mobilu (a to dá rozum, že ještě druhý takový ve tvaru foťáčku pro Radečka). Ani jsem netušila, jaký bude mít úspěch! Nekape, nevylévá se a dělá ohromné množství bublin. Hned odpoledne mě na hřišti začaly zbožňovat všechny děti ze sídliště ;-).
  • Vzala jsem Martínka také na obrovskou autodráhu do Špalíčku a na chvíli mu i zaplatila ovládání jednoho autíčka. Moc to ale nepochopil. Jakmile se naše autíčko zastavilo, mladík, který se o autodráhu staral, se ho hned snažil pomocí dlouhého "pravítka" na dráze lépe usadit. Zbytečně - naše autíčko nejelo, protože Martínek nemačkal tlačítko ;-).

    út 27.5.2003

  • Máma je zlá, protože říká "Krucinál fagot" a neříká "Sakra, vypij ten raki", jak to řekla paní učitelka Tomáškovi - i takové věci se od malého školkáče dozvíte. A teď si to přeberte... ;-)

    po 26.5.2003

  • Tak nám dnes nefungoval internet. Přitom v noci byl v pořádku, ještě jsem nechala běžet odesílání fotek do Fotolabu. Ráno bylo odesláno, a tak Pavel počítač vypnul. A přestože zavinění dětmi bylo téměř vyloučeno, od té doby nic - internet nejel dopoledne, nejel odpoledne, a když už to trvalo dlouho, zavolala jsem na nově zřízené nonstop dohledové centrum. Nedělala jsem si iluze, funguje teprve pár dní, ale k mému překvapení mi tam řekli, že naše přípojka je v pořádku! Po telefonu jsem to konzultovala s Pavlem, ale ten po různých marných radách a pokusech konstatoval, že se nediví, protože kdo ví, co jsem si zase instalovala nebo spustila. Nevysvětlitelná záhada se ale záhy prozaicky vysvětlila: Než jsem šla spát, sledovala jsem chvíli rychlost odesílání fotek, a pak jsem jen v rámci úsporných opatření vypnula monitor. Ráno k tomu přišel Pavel a v domnění, že je to screensaver, se pomocí myši i klávesnice snažil monitor rozchodit. A místo toho se mu naslepo podařilo v okně se sledováním rychlosti internetu (to zůstalo aktivní) připojení k internetu zakázat...

    ne 25.5.2003

  • O existenci zahradní železnice v Brně - Obřanech jsem se dozvěděla náhodou z časopisu Českých drah. Majitel, pan Kovář, každou neděli odpoledne vozí kolemjdoucí děti po zahrádce - jedna vlaková souprava uveze až 6 dětí! Ale podívaná je to i pro dospělé: koleje o rozchodu 16 cm, vláčky přibližně v měřítku 1:10, maličké figurky železničářů, výhybky, návěstidla, závora... Kluci se nadšeně projeli, ale odejít nemínili, a tak ještě prozkoumali momentálně nefunkční tunel a zbytek vozového parku. Při té příležitosti Radeček na oplátku vagónky rozpojil a některé vykolejil, ale snad to prý nevadilo, protože už bylo pozdě a na noc stejně musí vláčky do depa... Ačkoliv pan Kovář říká, že stavba železničky byla dobrým způsobem, jak se vyhnout umývání nádobí ;-), na výsledku je znát hlavně obrovské nadšení. To se projevuje i v tom, že si nechá přispět jedině formou zakoupení pohlednic. Koupili jsme tedy alespoň co se dalo a je nám jasné, že jsme tu určitě nebyli naposled!
  • O plánu podívat se na zahradní železnici jsem řekla Romaně, a tak se tam vypravili taky. Protože Ondra po obědě nespí, stihli to mnohem dřív, a zrovna tam Česká televize natáčela nový pořad Toulavá kamera. Z Ondry tedy bude televizní hvězda!
    PS: Závist mě přešla 14.6., když reportáž odvysílali. Záběr na Ondru ve vláčku trval, když to přeženu, tak půl sekundy, a posléze se ještě asi tak na sekundu objevila Romana, jak na to kouká přes plot ;-).

    • so 24.5.2003

  • Dnešní lekcí jsme zahájili už druhý kurs plavání, tentokrát budeme chodit v sobotu. Minulý kurs byl pro děti od 2 let, teď nás zařadili mezi děti od 2,5 let (po Martínkových narozeninách to vyšlo naprosto přesně, abychom ani v jedné hodině nebyli správně ;-). V žádném případě to však nesouvisí s tím, že by kluci nějak vynikali ;-).
  • TV Nova odvysílala velkolepou šou "IQ test národa", jenže Pavel šel na bridž a než jsem kluky uložila, neměli pro žádné měření IQ vůbec pochopení a absolutně mě nenechali soustředit. Pak jsem ale celý test zvládla na internetu ještě dřív, než televizní přenos skončil. Výsledek byl o 2 bodíky nižší, než když jsem to zkoušela před mnoha lety u společnosti Mensa, což ale odpovídá tomu, že jsem asi 3 otázky nestihla zodpovědět včas, což by se mi u televizní obrazovky nestalo (ale počítač byl nekompromisní a odpověď na předchozí otázku jsem už prostě neměla kam napsat, i kdybych si nakrásně tipla správně). Konkrétní číslo sem samozřejmě psát nebudu, abych si neodradila čtenáře (kterým by moje IQ připadalo příliš nízké či příliš vysoké ;-)... Nicméně zvědavcům napovím: průměrné IQ všech, kteří se přes internet zúčastnili, bylo 115,1 (trochu přidejte) a nejvyšší IQ zjištěné přes internet bylo 151 (tady zase uberte, vždyť v mé věkové kategorii se dalo dosáhnout maximálně 149 ;-).

    pá 23.5.2003

  • Spolužáky z gymplu jsme pozvali na tradičnní oslavu našich narozenin při ohýnku u babičky na zahrádce. Největším překvapením byl Bimbo, který se nečekaně objevil s manželkou a malým Adámkem. Dostali jsme spoustu dárečků, zejména sladkostí, a to i Radeček, který žádné narozeniny neměl. Poldovi s Petruškou přinesli Martínkovi knížku o autech, kde je kromě klasického bagru, buldozéru, kamiónu, cisterny apod. třeba i traktor s balíkovačem slámy nebo traktor s rozmetačem hnoje. Radeček nadšeně louskal jejich názvy (a pak nás jimi oslňoval na dovolené, když se uvedené stroje ploužily po silnici před námi ;-). Je jasné, že když pak přišla Kolářka s knížkou Roztomilá zvířátka, neměla nejmenší šanci... Nevypsanou soutěž o nejoriginálnější a "nejužitečnější" dárek by tradičně vyhráli Žabáci, od nichž jsme dostali "praktické" hrábě na hračky pro rychlý a snadný úklid bytu ;-))).

    čt 22.5.2003

  • Radeček jel se školkou na výlet - na koníčky do hipodromu v Lednici. O koních jsme se dozvěděli asi tolik, že to naštěstí byli poníci a jel jenom dvakrát dokola, takže se nebál. Moc se mu tam líbilo - hlavně to, že jeli stejným bílým autobusem, jako před časem do divadla ;-).

    st 21.5.2003

  • Martínek mě dnes překvapil tímto obrázkem autíčka. Nemohu se ubránit srovnání, že takhle nějak kreslil Radeček ještě tak před čtvrt rokem... ;-)
  • Pavel byl opět na Slovensku, tentokrát v Nízkých Tatrách v Demänovské dolině. Přesvědčil se, že v těchto končinách je už čeština jazykem dávno zapomenutým. Na otázku kde najdou toalety číšník odvětil: "Entschuldigen?" ;-)

    út 20.5.2003

  • Martínek má 2 roky! Nedávno mě na pískovišti zaujala holčička v tričku s nápisem "Dnes mám narozeniny", a než jsem ho při své momentální tričkománii stihla Martínkovi vyrobit, dozvěděla jsem se, že takové tričko dostane každé dítě, pokud přijde v den svých narozenin do dětského koutku v IKEA. Udělali jsme si tedy dopoledne velký výlet do Shopping Parku, kde mě mile překvapilo, že tu bylo téměř prázdno - dosud jsem zde zažila jen víkendové návaly. Martínek mě vcelku dlouho nechal nakupovat v Tescu, ale jeho trpělivost rozhodně není nekonečná, a tak jsme se k poledni museli přesunout do IKEA. Ne že by se už nemohl dočkat trička, ale prostě nerad nakupuje. Dlouho jsem si lámala hlavu, čím to, že já nákupy zbožňuju a kluci je tak nesnášejí, až na to kdysi kápla jedna prodavačka: "To budou asi po tatínkovi!". Ano, tak je to! Slečna v IKEA nás požádala o kartičku pojišťovny, aby si ověřila, že má Martínek narozeniny skutečně dnes (bingo, kdyby mě tohle napadlo, nemuseli jsme se ráno ze zastávky vracet domů pro rodný list...), a kromě narozeninového trička si Martínek na kole štěstí vytočil ještě plyšovou ovečku a poukázku na zmrzlinu. V restauraci nás uvítal nápis: "Milé dámy, do 1.6. jenom pro vás 1 teplé jídlo zdarma" a opravdu jsem si zde mohla vybrat libovolný oběd! Pro formu jsem si koupila alespoň pití a skvěle jsme se s Martínkem najedli. V rychlosti jsem ještě ověřila, že bezpečnostní dětské pojistky do oken stále nemají, a pak už jsme se museli vrátit domů, aby se Martínek vyspal. Až na ty pojistky, IKEA dnes neměla chybu! Tak nějak si to určitě manažeři představovali: přijdeme, vyzvedneme si tričko, hračku, naobědváme se - a zase odjedeme ;-). Pro jejich klid dodávám, že až si v nějaký příhodnější den přijdeme pro tu zmrzlinu, trochu se v prodejně porozhlédneme a možná i něco koupíme...

    po 19.5.2003

  • Chvilka s reklamou...

    Cornetto sladké srdce má!


    so 17.5.2003

  • Na oslavu mých, Pavlových a Martínkových narozenin přijeli naši, prababička, strejda s tetou a tetička Jiřina. Martínek dostal velikou dortu ve tvaru psa dalmatina, ale větší radost pochopitelně měl z jeepu a dřevěného trolejbusu (který jsme až téměř do konce června považovali za nezničitelný ;-).

    • čt 15.5.2003

  • Radeček měl dnes ve školce besídku ke Dni matek. Váhala bych, ale paní učitelka mě včera sama žádala, aby nezůstával doma, i když kašle (nepochybně bude na besídce hlavním tahounem ;-). Jenže Radeček včera prokašlal celé odpoledne i večer, a ráno v tom pokračoval, takže to prostě nešlo. K poledni se trochu zklidnil, a tak jsem to riskla, nadopovala ho dalšími kapkami a přišli jsme alespoň na samotnou besídku. S tím, že kdyby kašlal nějak neúnosně, odejdeme. Vzápětí jsem se ale uklidnila: některé děti kašlaly ještě víc! Radeček celou besídku nezakašlal ;-).
  • Paní učitelky s dětmi nacvičily krátké, ale pestré a roztomilé pásmo písniček, v nichž většinou děti po malých skupinkách zpívaly sloky, a refrén společně. Radeček zazářil v hitu "Šel zahradník do zahrady s motykou", přičemž motyku představovala malá hokejka. Trémou nijak netrpěl a ani dnešní absence na zkoušce nebyla znát ;-). Vystoupení zakončila ukolébavka u maminek v náručí a poté si nás děti odvedly ke svému místu u stolu, kde bylo připraveno malé občerstvení - vzorky několika zdravých jídel, které dětem chutnají, včetně sešitku s recepty. Maminky ještě dostaly vylisované kvítečko v keramickém rámečku a přáníčko - já s Radečkovým vlastnoručním podpisem!
  • Přáníčko s Radečkovým podpisem dostal potom doma i táta - ke svým dnešním narozeninám.

    st 14.5.2003

  • Jestli existuje "den blbec", pak byl dneska. Pavel byl od včerejška opět na Slovensku, takže jsem musela ráno odvést Radečka do školky, i s Martínkem. Než jsem Radečka přesvědčila, že se ochladilo, takže v kraťáskách skutečně nepůjde, bylo najednou zase moře hodin. Na odchodu jsem ještě zjistila, že venku prší, pohledala jsem tedy ještě deštník a pláštěnky, doběhli jsme do školky a tam jsem zjistila, že opět nemám klíče! :-( Musela jsem je zase nechat ve výtahu, jak jsem tam klukům oblékala pláštěnky... Tentokrát jsem tedy ani neměla čas se ve školce propadat hanbou, že jdeme zase pozdě. Místo toho jsem si půjčila Zlaté stránky, zavolala sousedce a ta ve výtahu klíče naštěstí ještě našla...
  • V započatém duchu den i pokračoval. V obchůdku s dětským oblečením Marťas tradičně zlobil a majitel mi vynadal, že moc dlouho vybírám a nikdy nic nekoupím (nevzpomínám si, že bych odtud někdy odešla, aniž bych utratila veškerou hotovost a další zboží si zamluvila). V Klubu maminek jsem klukům vyrobila obrázky na trička ubrouskovou technikou, abych je následně při zažehlování lehce spálila :-(. Když jsme odpoledne přišli pro Radečka do školky, paní učitelka mi řekla, že kašlal a nemohl kvůli tomu ani usnout. Dala mu tedy ještě napít. Radeček sice usnul, kašlat ale nepřestal a navíc se počůral. Vyfasovala jsem tašku s počůraným povlečením na vyprání a vyžehlení :-(.
  • Pavel se vrátil ze Slovenska a našel svoje auto s vypuštěným kolem :-(. Nechal ho přes noc v blízkosti práce u malého paneláku, a patrně někomu parkoval na jeho oblíbeném místě...

    út 13.5.2003

  • Protože ve 2 letech není předepsaná lékařská prohlídka, využila jsem Martínkova dnešního přeočkování proti obrně (na lžičku) a nechala ho změřit a zvážit. Měří asi 93 cm a váží 14,4 kg. Udržuje si tak před Radečkem kilo a čtvrt náskok (a 2-3 cm).
  • Odpoledne jsem šla s Radečkem do zpívání, Martínek ale tentokrát nestihl usnout dřív, než ho přijel dědeček hlídat. Dědeček pak Martínka usilovně uspával, povídal mu pohádky a zpíval mu, všechno marné, až Marťas vytuhl v pět hodin, těsně než jsme se vrátili. Bála jsem se, že se vyspí a večer pak spát nepůjde, ale probudil se brzo: Usnul totiž ve velké posteli a naštěstí z ní zanedlouho spadl na zem ;-).

    po 12.5.2003

  • Děti rády kreslí. Dejte jim papír, fixky a nechte je tvořit. Dozajista vás překvapí a nebudete věřit vlastním očím! ;-)
    PS: Ten papír možná ani nebude potřeba...

    • ne 11.5.2003

  • Víkendové plavání už bereme jako naprostou samozřejmost. Za týden končíme první kurs, ale už jsme se přihlásili na další. Kluci nic nenamítají, když je občas potopíme, jen Martínek se u toho neustále řehní a tudíž mu do otevřené pusy pokaždé nateče. Zřejmě mu to ale nevadí...
  • Neustále zápasím s nedostatkem místa na videokazetách, ale Pavel mi odmítá další kupovat, protože je přesvědčen, že místo by se našlo, jen kdybych si v kazetách udělala trochu pořádek. A tak jsem si nechala videokazety koupit od babičky k narozeninám ;-). Stejný nepořádek mám taky v počítači, a když jsem se zmínila, že nemám místo na disku, Pavel jen ironicky prohodil, že to nevadí: ať řeknu babičce, aby mi k narozeninám koupila taky nový hard disk... ;-)

    so 10.5.2003

  • Dopoledne jsme jeli koupit k mému zítřejšímu jubileu hodinky od Pavla ;-). Překvapilo mě, že podvědomě hledám naprosto stejné hodinky, jaké jsem měla, a prodavačka mě ujistila, že je to běžné. Hodinky, které se tomu alespoň trochu blížily, jsem objevila jedny, takže výběr se značně zjednodušil ;-). Bohužel mají zase římské číslice - to jediné, co jsem věděla, že nechci... Uhlídat zatím kluky v Tescu bylo ale náročné, a tak Pavel šílel. Oč rychleji jsem hodinky vybrala, o to déle paní prodavačce trvalo zkrácení řemínku a vystavení dokladu. Když ani po čtvrt hodině v počítači kód hodinek nenašla, vystavila nakonec doklad ručně. Vtom se vrátila její mladší kolegyně a kód našla okamžitě ;-).
  • Babiččina sekačka už prošla několika opravami, nějakou dobu nefunguje samočinný pojezd a teď nově nejde už ani nastartovat. Opravy trvají dlouho, jsou drahé, výsledek nejistý a vyhlídky snad jedině na další opravy. A tak když teď mají v Hornbachu v akci spoustu levných sekaček, vybrali jsme si tu nejvhodnější a jeli pro ni. Měli jednu, poslední, vystavenou, právě si ji někdo prohlížel a po chvíli váhání nám ji vyfoukl :-(. Prodavač nás ujistil, že byla skutečně poslední, ale že je mají objednané. Pavel byl odhodlán koupit jindy jinde jinou, ale já jsem pátrala v regálech, studovala rozdíly a parametry ostatních sekaček a hledala náhradnici - a našla! Objevila jsem další dvě krabice s naší vyprodanou favoritkou! A tak se mi podařil husarský kousek - koupit sekačku, kterou už neměli! ;-))) Trochu jsme se báli, že nám ji nebudou moci prodat, protože ji nemají v počítači ;-), ale nestalo se.
    PS: Novou sekačku Pavel hned vyzkoušel (a kluci se svými sekačkami tradičně v těsném závěsu za ním). Nezklamala a splnila přesně naše očekávání: seče se s ní jako s lacinou lagricovou sekačkou...
  • V hokeji jsme prohráli se Slovenskem boj o bronz a máme bramborovou medaili :-(.

    pá 9.5.2003

  • Už několikrát se Radeček zklamaně ptal, proč ho ze školky taky někdy nevyzvedává táta, jako jeho kamarádku Kačenku. Vysvětlovala jsem mu, že v době, kdy by pro něj táta mohl přijít, už ve školce vůbec nikdo není ;-). Vždyť se jim nelíbí ani jak pozdě ho díky Martínkově spánku vyzvedávám já! Dnes se táta uvolil, že když už odpoledne stejně je semifinále mistrovství světa v hokeji, vyrazí ráno dřív do práce a Radečka ze školky vyzvedne. Radeček byl spokojen a chtěl s tátou zůstat doma celé odpoledne.
  • Nalákala jsem ho ven až na kolo, ze kterého jsem mu včera odmontovala přídavná kolečka. Připravovala jsem se na to, že budu s Radečkem běhat, držet kolo a udržovat za něj rovnováhu, případně jsem čekala, že se Radeček bude vztekat, že mu to nejde, vzdá to a přinutí mě kolečka opět přimontovat. Nevěřila jsem vlastním očím: Dvakrát jsem s Radečkem kousek popoběhla, pak se rozhodl, že to zkusí sám, a za pár minut se naučil i sám rozjíždět a jezdil kolem pískoviště jako drak!
  • Podstatně hůř se zatím dařilo našim hokejistům. Když jsme odcházeli, prohrávali 3:0. Špetku naděje nám dával předvčerejší zápas Švédů, kteří ze stavu, kdy prohrávali 1:5, otočili na 6:5. Venku jsme skutečně slyšeli 3 salvy nadšení, které při podobných příležitostech vždycky otřásají celým sídlištěm. Opravdu se nám podařilo vyrovnat na 3:3, ale jak jsem se později dozvěděla, trvalo to asi tak 30 sekund, než začala smršť kanadských gólů a zápas skončil naprostým fiaskem 4:8. Nikdy v historii jsme prý v zápase 8 gólů nedostali a ve všech předchozích zápasech za celý průběh šampionátu jsme jich dostali jen 9. Kdeže jsou naši zlatí hoši z Nagana?

    čt 8.5.2003

  • Nejste spokojeni se svým účesem? Zkuste jej originálně doplnit - třeba kolíčky! Není to nic těžkého, zvládne to i tříleté dítě. A vypadá to báječně, co říkáte ;-))).

    • út 6.5.2003

  • Ve školce byly skutečně paní učitelky převlečné za čarodějnice a všechny děti (až na jedno) převlečené za čaroděje a strašidla. Jedna holčička se mi chlubila, že ve školce vyráběli kornout na hlavu a ona si ho doma dodělala. Posléze se ukázalo, že taky Radeček si tam čarodějnický klobouk vyrobil. Jen si ho nevzal domů na to dodělání...
  • Nicméně, čarodějnický den se evidentně vydařil, děti se dobře bavily a Radeček odpoledne přišel i s kouzelnickou hůlkou a glejtem, že mu byl udělen titul "čaroděj 1. stupně".
  • Minule jsem to, že byl Martínek se mnou u zubařky tak hodný, přičítala časné ranní hodině, že ještě v kočárku napůl spal. Dnes jsem ale byla objednaná až na desátou, což znamenalo, že jsme odvedli Radečka do školky a poté museli strávit ještě víc než hodinu venku. Měla jsem vážné obavy, že už bude unavený a protivný, ale buď mu sestřička nějak padla do oka, nebo měl ze zubařské ordinace zasloužený respekt - zkrátka, ani jsem o něm nevěděla. Místo dřevěné kočičky se tentokrát dobře zabavil s jakousi speciální zubařskou lžící z umělé hmoty.

    po 5.5.2003

  • Večer Pavel Radečka uložil a jen tak mezi řečí se zmínil, že mám zítra Radečka do školky obléct do něčeho čarodějnického! Z Radečka to vypadlo těsně před spaním a nijak to neupřesnil. Vzpomněli jsme si, že už odpoledne říkal, že se paní učitelka změní na Ježibabu, ale to jsme si mysleli, že zlobili, tak jim paní učitelka pohrozila. Pak se nám taky vybavilo, že Radeček mluvil o tom, že Tomášek udělá "blblbl", ale to jsme ho odbyli, ať na něj tedy taky udělá "blblbl". Teď bylo půl desáté večer, nevěděla jsem tomu hlavu ani patu a do vymýšlení čarodějnického oblečku se mi chtělo o to míň, že Radeček zase začal kašlat, měl snad i trochu teplotu, takže nebylo vůbec jasné, jestli ráno do školky půjde... Nicméně, telefonicky jsem u jiné maminky zjistila, že ve školce v kalendáři skutečně mají na zítřek napsaný čarodějnický den, nějaké rekvizity si ve školce vyráběli a několika maminkám ráno paní učitelka o čarodějnickém oblečení říkala. Náš táta nic nezaznamenal a já odpoledne Radečka vyzvedávám z jiné třídy... Abych mu ale nezkazila radost, nakonec jsem dlouho do noci s perspektivou možná naprosto zbytečné práce vyráběla kornout na hlavu a vystřihovala zlaté hvězdičky, měsíc a další tajuplné znaky (mohu doporučit znakovou sadu Wingdings ;-).

    ne 4.5.2003

  • Na návštěvě u dědečka se kluci vrhli na rotoped. Moc jim to ale nešlo - jako by jim snad byl trošku velký...

    so 3.5.2003

  • Dneškem bych datovala, že se Martínek naučil barvy. Poprvé mě přesvědčil, že to nestřílí od pasu, ale má v tom už nějaký systém, docela podobný tomu, co ho učím.
    PS: Když jsem to chtěla Katce předvést, tak sice barvy volil naprosto náhodně jako doposud, ale myslím, že si z ní jen dělal srandu ;-).

    • pá 2.5.2003

  • Dnes jsem si dovolila hodně. Ačkoliv školka normálně funguje do půl páté, přišla jsem pro Radečka v pátek, po státním svátku, až ve čtyři! A to se nejspíš nedělá, protože Radeček byl už poslední a paní učitelka, na kterou tam čekala známá s dětmi, o mne naštvaně málem pohledem nezavadila. O to víc mě překvapilo, když se následně přesunuly na stejné hřiště jako my a tam strávily další 2 hodiny...

    čt 1.5.2003

  • V podvečer jsme navštívili prvomájový koncert Petra Kotvalda v obchodním centru FUTURUM. Martínka nebývale zaujal, což mě mile překvapilo, protože tyhle písničky neznal (bez ohledu na kalendář totiž doma kluci stále ještě protáčejí jeho Vánoce hrajou gloria ;-). Následovala autogramiáda, jenže než jsme se propracovali davem, Martínek si pokaždé vzpomněl, že by se raději šel podívat na obrovského plyšového Krtka, kterého zahlédl v hračkářství, případně chtěl jet výtahem či si sednout do autíčka. Když už jsem ho nemohla nalákat na fotku a dokonce ani na plakátek, zmínila jsem se, že pan zpěvák bude mít tužku a mohl by mu nakreslit autíčko. To zabralo ;-). Petr mu autíčko skutečně nakreslil, i s čmoudíkem u výfuku, a nejspíš se zavděčil, protože se s ním pak Martínek dokonce nechal vyfotit. V zaprasených teplákách... Rifle, které jsem mu doma oblékla, ze sebe okamžitě serval se slovy "mami, ne, neluší" (nesluší) ;-).

    • st 30.4.2003

  • Na letošní sídlištní pálení čarodějnic jsem se pečlivě připravila. Nakoupila jsem špekáčky, pečivo, přibalila hořčici, kečup, nože, nějaké tácky, pití, zkrátka myslela jsem na všechno. Nejdřív se zdálo, že bude pršet, ale i počasí se nakonec umoudřilo. Čarodějnice byla symbolicky upálena, a tak jsem už jen jak na smilování hladově čekala, až za námi přijde z práce Pavel a opeče nám špekáčky. Táta přišel, jenže měl na sobě svoje nejlepší kalhoty, svoje nejlepší boty a přes rameno táhl notebook. A zatímco já nestíhala opékat jeden špekáček za druhým, tvářil se děsně otráveně, když na něj špinaví kluci ze všech stran skákali... Někdy prostě sebelepší příprava nestačí.

  • V Klubu maminek jsme vyráběly gelové svíčky. Na dno skleničky se dal knot, bílé akvarijní kamínky a vrstva k tomu určeného gelu, rozpuštěného ve vodní lázni. Potom pár mušliček, nějaké květinky, lístečky, kuličky koření... apod. a další vrstva gelu. Já jsem to trošku barevně překombinovala, zhlídla jsem se v různobarevných vrstvách, ale po červené na mě zbyla už jen vyblitě zelená, takže už to nezachránily ani zlaté rybky, dokreslené na skleničku. Ale krásně to voní ;-).

    út 29.4.2003

  • Radeček zahájil den originálně - vzpomněl si, že do školky raději nebude chodit, protože když byli jednou venku na zahradě, tak dostali s sebou jablko, které si tam měli sníst, a ono mu spadlo do prachu :-). Pavel si duchaplně vymyslel, že se mu jednou stalo něco podobného, že mu spadl u oběda rohlík na zem a taky ho pak nemohl jíst. To dokonale upoutalo Radečkovu pozornost a cestou do školky se už jen dlouze vyptával, kdy se mu to stalo, jaký rohlík to byl a zajímal se o spoustu dalších podrobností ;-))).

    ne 27.4.2003

  • Romana nám sehnala lístky do loutkového divadla Radost na představení O Pejskovi a Kočičce, ovšem náš ranní odchod byl dobrodružný a do poslední chvíle nebylo jasné, jestli vůbec půjdeme. Radeček totiž stále kašlal, ale navíc, jak byl napolykaný hlenů, od probuzení prohlašoval, že bude blinkat. Ke všemu mu začala téct krev z nosu, a když jsme se přes to všechno už skoro vypravili, chtělo se mu pro změnu kakat :-(. Ondrův tatínek nás i Míšu odvezl autem, a ještě v autě se Radeček pozvracel... Naštěstí jsem prozíravě vzala náhradní tričko, a divadlo už proběhlo bez incidentů. Když obrovský pes sežral Pejskovi a Kočičce pracně uhňácaný dort, polovina přítomných dětí se rozbrečela ;-) a myslím, že je ani moc neuklidnilo, že mu z něj pak bylo zle...
  • Pavel šel do plavání jen s Martínkem a když jsem se ptala, jak mu to šlo, utrousil něco jako "Párkrát jsme ho už potopili" ;-).

    • so 26.4.2003

    V podvečer jsme si udělali "výlet" na nádražní poštu, poslat nějaké doporučené dopisy. Aby to nebylo tak fádní, zpáteční cestu jsme si zpestřili jednou zastávkou vlakem. A zpestření to bylo docela adrenalinové, neboť na nádraží nás přivítaly kordony policistů a než se náš vlak konečně rozjel, přiřítily se davy rozvášněných fanoušků z nějakého fotbalového utkání. Náš vlak naštěstí nepostihli, ale zkuste si někdy stát se dvěma malými dětmi v posledních dveřích vlaku, díky kočárku bez naděje na únik, a poslouchat blížící se skandování...

    pá 25.4.2003

  • Po roce jsem opět zorganizovala tzv. jarní setkání, neboli návštěvu naší Matky třídní. Někteří notoričtí absentéři sice chyběli, ale vynahradili to jiní, kteří obětavě přijeli, např. Jana z Německa nebo Zdeňka přímo z nemocnice, a tak nás nakonec přišlo 18. Tentokrát bez dětí. Na dotaz, jak vypadají naše děti a jestli jsou si podobné, jsem pobaveně odpověděla, že jako vejce vejci - jeden modrooký blonďák a druhý hnědooký tmavovlasý, což Pavel doplnil, že oba po tatínkovi ;-). Myšák zase zaujal prohlášením, že je teď "akční", což dokumentoval tím, že byl třeba o víkendu v Německu a chystá se např. se dvěma slečnami do Polska, kam mimochodem hledají čtvrtého spolucestujícího do auta. Rozpoutala se živá diskuse, jestli hledá dalšího chlapa, či třetí slečnu ;-). A třeba Čenda nelenil a návštěvy hbitě využil k zapůjčení Máchova Máje z knihovničky, celý ho přečetl a ještě stihl s třídní prokonzultovat nejasnosti ;-).
  • Měla jsem skvěle vymyšlené, jak rozdáme děti babičkám, abychom se mohli zdržet déle, ale na noc s Martínkem si nikdo netroufal :-(. Kašlajícího Radečka jsme odvezli k babičce a naši souhlasili, že odpoledne u nás chvilku pohlídají Martínka, než přijdeme. Poté svolili, že ho budou hlídat u sebe a dají mu večeři, až se nakonec odhodlali, že ho tedy zkusí i uspat. Rádi jsme slíbili, že pokud bude problém, okamžitě si pro něj přijedeme. Je neuvěřitelné, že Evě, která staví se sestrou dvojdomek, hlídají rodiče víkend co víkend jejich 3 děti + sestřiny 2, a my jsme málem nebyli schopni udat jednoho Marťase! ;-) ... Naštěstí Martínek večer ukázkově vytuhnul, v noci vzorně vypil přichystané mlíčko a spal dál, až do rána.
  • Naši si tedy splnili bobříka odvahy a my s Pavlem se mohli o půlnoci se spolužáky ještě přesunout na kulečník. Pavel hrál s Mirou a s Pepanem kulečník "děrovaný" (pool) a já s Čechykem a s Poldou u sousedního stolu karambol. Za stavu 43:19:11 (Čechyk:já:Polda) se zdály síly naprosto jasně rozloženy, poměr jsme dlouho udržovali, až se Čechyk na 94 bodech nějak zasekl a jako by na nás čekal. Pomalu jsem dotahovala, a když pak dal Polda znenadání 3 desítky a dvacítku ;-), bylo najednou vyrovnáno 97:97:97! V napínavém finiši jsem se překvapivě ke 100 bodům dohrabala první já! Foto v plné zbroji přikládám... V časných ranních hodinách došlo i na souboj dvou tág na jednom stole a už teď se těšíme, až si dnešní premiéru s rozebráním dětí babičky zopakují ;-).

    čt 24.4.2003

  • Radeček už zase kašle, tak zůstal doma :-(. I tak má, tuším, nový rekord - chodil do školky v kuse 6 týdnů...

    st 23.4.2003

  • Dnes mě naprosto vytočil Fotolab. Zaregistrovala jsem nový design digitální fotosběrny a objednala si 8 fotek. Jen tak pro zajímavost jsem pak v novém menu klikla i na ceník, jestli třeba neobjevím nějakou novou službu... a co jsem tam neobjevila? Zdražení u zakázek do 25 kusů o 2 koruny na fotku, a ještě jakýsi transfer - neboli 15 Kč navíc ke každé zakázce! Suma sumárum, 1 fotka mě bude stát o 4 koruny víc, ale v průběhu objednávky se mi vesele zobrazovala původní cena 6,90 Kč, bez jediného náznaku! Jsem v šoku a píšu rozhořčený e-mail...
    PS: Výsledkem bylo poděkování manažerky a (patrně s tím nesouvisející) nezaúčtování transferu. Zanedlouho se při objednávce začala zobrazovat cena správně a následně zavedli možnost, jak docílit původních cen...

    út 22.4.2003

  • Po dlouhé době jsem se dostala k holičce. Odpoledne se mě všichni ptali: "Paní Zemanová, kam jste dala vlasy?". Večer přišel Pavel a zeptal se: "U té holičky bylas?" ;-).
  • Celý den jsem váhala, jestli mám jít s Monikou na koncert Pavla Habery. Vyřešil to Pavel, když mi odpoledne napsal, že v rádiu hlásili, že koncert byl včera. Zatracené svátky... Nějak mi uniklo, že dnes není pondělí...

    po 21.4.2003

  • Musím přiznat, že tentokrát jsem si na přípravu vajíček vzpomněla až hodně pozdě v noci. Ale naštěstí byly vynalezeny celofánové návleky, se kterými se vajíčka jen na pár sekund ponoří do horké vody a je nazdobeno. Takže během chvilky jsem měla spoustu "malovaných" vajíček, jedna radost.
  • Babiččina sousedka, která na všemožné tradice dbá podstatně víc, jako každý rok vyzbrojila kluky mrskačkami, a tak Velikonočnímu pondělí nestálo už nic v cestě. Kluci se mrskačkami oháněli kde to jen šlo a Martínek u toho občas prohodil něco jako "Ještě tady zameteme" ;-). Radečkova kamarádka Šárka nebyla doma, Kačenka taky na Velikonoce odjela, a tak zbývala "jen" rodina. Postupně jsme navštívili babičku, její sousedku, prababičku, druhou babičku s dědečkem, druhého dědečka, a aby toho nebylo málo, zastavili jsme se ještě na dvou brněnských nádražích podívat se na vláčky. Hádejte, kde se dnes klukům líbilo nejvíc ;-).
  • Na velikonočním přáníčku, které jsem stvořila, vidíte mimo jiné i výsledek mého nedávného snažení - "velikonoční trička". Inspiraci jsem našla na internetu a když jsem pro kluky úspěšně použila reklamní vzorky nažehlovacích fólií, které jsme kdysi dostali, nakoupila jsem další a vyrobila a rozeslala mraky triček pro všechny známé. Jen do Prahy trička nedorazila, byla jsem holt líná vypisovat podací lístky :-(. Trička s nápisem Venda a Matěj se jistě někomu přesně hodila...

    ne 20.4.2003

  • Druhá lekce plavání už byla úplně o něčem jiném. Zatímco poprvé se Martínek pokaždé rozeřval, jakmile se ocitnul naznak, dnes si už spokojeně ležel na zádech a blaženě se u toho usmíval! Do vody se noří čím dál víc, a to nejen proto, že ho občas neplánovaně topím (v domnění, že ho držím nad vodou ;-).
  • V podvečer jsme si udělali rodinný výlet ke sloupu, kde včera Pavel naboural auto ;-). Na jeho obranu nutno podotknout, že sloup byl šedý, stejně jako zídka za ním a silnice kolem... Klukům jsme ukázali nedaleké nákladní vlakové nádraží a málem jsme je od něj pak nemohli odtrhnout ;-).

    so 19.4.2003

  • Pavel se zase vyboural! Je to pár dní, co bylo auto opravené po minulé nehodě... Samozřejmě za to můžu já ;-). Vezl Radečka k babičce a já mu přidala i Marťase, abych měla chvilku klid. Jenže Pavel nebyl zrovna v dobré náladě a babička taky měla svůj den. Má nějaké potíže s elektroměrem, a tak chtěla v noci všechno vypnout, jestli se jí náhodou netočí naprázdno. Včera si zkoušela, jestli vůbec bude umět vypnout ledničku - nejspíš se jí to povedlo ;-), ovšem v noci na experiment zapomněla, a tak to zjistila až dnes odpoledne, když už jí do kuchyně vytekl rozmražený obsah mražáku. Jakmile uklidila nejhorší, vylila do záchoda kýbl špinavé vody, bohužel i s hadrem, a když spláchla, hadr se šprajcl a nešel ani tam, ani zpátky... No, a po takto příjemně stráveném odpoledni, místo aby Pavel přivezl Radečka a něco jí pomohl na zahrádce, přivezl i Martínka a náš malý "tornádo team" jí tam začal řádit. Pavel vzal tedy Marťase a aby se uklidnil, jeli se trochu projet autem. Když se otáčel na malém plácku, nějak přehlédl, že uprostřed stojí sloup ;-) a suverénně do něj nacouval. Pro změnu zrušil zadek auta... Už jsme dlouho nebyli 14 dní bez auta :-(. Jen o pokutu to bude tentokrát levnější a děsíme se, co bude příště...

    pá 18.4.2003

  • Do týdne si Radeček poradil už i s napsáním svého jména! Myslím, že na samouka je to slušný výkon. A na to, že donedávna uměl nakreslit jen sluníčko a tužku dodnes drží jak kopyto...

    • čt 17.4.2003

  • Jana měla starosti, jak se se ztrátou plánované sestřičky vyrovná Terezka. Obavy byly zbytečné - Terezka to vidí jasně: Když bylo miminko nemocné a muselo zůstat v nemocnici, tak jim dají jiné ;-).

    st 16.4.2003

  • Ve 20. týdnu těhotenství, necelý týden po amniocentéze (odběru plodové vody), začala moje sestra krvácet a je v nemocnici. Včera jsem jí vlévala optimismus do žil - na žádný případ potratu po amniocentéze jsem na internetu nenarazila, ačkoliv riziko kolem 1% je všude zmiňováno. Nacházela jsem naopak samé pozitivní zprávy, že pokud neodteče voda, je vysoká šance těhotenství zachránit. Dneska jí začala odtékat voda... :-(((

    po 14.4.2003

  • Po měsíci jel Pavel opět služebně do Prahy. Tentokrát už úspěšně odjel ze sídliště ;-).

    ne 13.4.2003

  • Začali jsme chodit do plavání! V dnešní době, kdy je plavání poměrně módní záležitostí a začíná se už s několikatýdenními kojenci, jsme jistě raritou - Martínek bude mít 2 roky a Radeček skoro 4. Ale jelikož jsou oba začátečníci, naprosto nám vyhovuje kurs pro děti 2 - 2,5 roku. Výborné je, že můžeme chodit všichni dohromady, celá rodina. Kluci se střídavě báli, Marťasovi se nelíbilo plavání na zádech, ale když dopadl do vody ze skluzavky, řehnil se na celé kolo. Radeček zase neuvěřitelně uplaval 1 tempo od táty ke cvičitelce úplně sám! Myslím, že klukům to půjde, jen Pavel si ještě 3 dny stěžoval, že je celý rozlámaný. Aby Radečka držel ve vodě, musel být při své výšce celou dobu pěkně přikrčený...

    so 12.4.2003

  • Před časem jsem vybrala duben jako vhodnou dobu pro zahájení plaveckého výcviku, aby se kluci do léta sžili s vodou. Bohužel to ale nešlo zamluvit přes internet, a než jsem zvedla telefon, kurs už začal. Zavolala jsem tam tedy, abych aspoň zarezervovala místa do příštího kursu, před prázdninami posledního, který začne za měsíc. Ku podivu se ale ještě našla poslední 2 volná místa v neděli, počínaje zítřkem!

    pá 11.4.2003

  • Tak dnes nás vyhodili z masny! Čekala jsem ve frontě, a ačkoliv většinou kluci po prodejně pobíhají, Marťas kolikrát i za pult, z druhého konce na mě volají, vymrčují si koupi Fidorky, koláčků, lízátka..., nebo prostě řvou, že už chtějí pryč, dnes si jen Martínek v kočárku něco vesele žvatlal. Poměrně nahlas, a tak jsem ho usměrňovala, aby byl tiše, ať se podívá, jak hodná je holčička na sousedním kočárku apod. Nepomáhalo to. Z ničeho nic se ozvala prodavačka: "Nemůžete s ním něco udělat? Já tady neslyším!". Nevím, co jsem podle ní měla udělat - že se mu snažím domluvit, to musela slyšet. Pravda, mohla jsem ho seřezat, to by začal řvát doopravdy, ale jestli by pak slyšela líp? Nezbývalo mi, než z masny odejít. A vrátím se tam asi hned, jak kluci začnou zbožňovat nákupy... ;-)

    čt 10.4.2003

  • Při průchodu parčíkem mi kluci odběhli na trávník a honili se mezi borovicemi, až Martínek zakopl. Rozplácl se na zem a nezvedal se tak dlouho, až jsem ho nakonec musela jít "sesbírat". Naprosto mě šokovalo, když jsem asi půl metru od něj uviděla stříkačku i s jehlou, která zde asi zbyla z nějakého nočního feťáckého dýchánku! To vše přímo u nás na sídlišti, 2 metry od chodníku. Ale co se divím, prý jsou dnes stříkačky běžně už i v dětských pískoviších...

    • st 9.4.2003

  • Radeček mi z ničeho nic přinesl ukázat papírek, na který právě napsal "SILV" a rozčílil se, že neumí napsat "A". Nicméně porval se s tím jako chlap a po chvíli se mu to podařilo! Zkrátka se zamiloval do paní učitelky ;-). Čekala bych, že se dítě nejdřív bude umět podepsat, jenže k tomu jsme ho nepojmenovali zrovna nejšťastněji: když porovnáte jedním tahem napsaná písmena S, I, L, V s těmi, co má chudák RADEK ve jméně...

    • út 8.4.2003

  • Do Radečkova zpívání jsme s sebou brávali i Marťase. Ale čím dál tím víc rušil a zlobil, takže dnes jsem už musela domluvit dědečka na hlídání, abychom mohli jít s Radečkem sami. Když jsem pro něj přišla do školky, probíhalo tam ale tzv. "vyrábění" - maminky tam s dětmi zdobily ubrouskovou technikou květináče a vyfouknutá vajíčka. Radeček trval na tom, abychom místo zpívání raději vyráběli také, a tak jsme využili Martínkovy nepřítomnosti a dali se do díla. Radeček nadšeně nabarvil vajíčka i květináč, na první vajíčko nalepil obrázek, s druhým jsem mu pomohla, se třetím pomohl on mně, čtvrté už nechal na mně, a když jsem zdobila květináček, dávno si už hrál někde úplně jinde ;-). O hodinu později jsme ještě stihli zpívání s druhou skupinou.

    • ne 6.4.2003

  • Odpoledne přišel na hrací párty Myšák s Hankou. Tak tak jsme ovšem stihli Siedlery, protože pak už se probudili kluci a Radeček zahájil Milionáře. Na jeho hru přistoupila Hanka a ochotně řešila otázky. Když už se její "výhra" blížila k zajímavým sumám, Radeček z ničeho nic suše vyhlásil rozstřel a vybral si za dalšího soutěžícího Myšáka...

    so 5.4.2003

  • U babičky byla na návštěvě tetička z Prahy. I přes neustálé opravování, kdykoliv si na ni Martínek vzpomněl, hledal ji se slovy: "Kde je pán?" ;-)

    pá 4.4.2003

  • Ráno jsem se šla objednat se zubem, který se mi už skoro před půl rokem zlomil a poslední dobou mě pobolíval. Paní zubařka měla zrovna volno, a tak mi nečekaně nabídla, že mi ho zaplombuje ihned. Namítala jsem, že nemám hlídání, ale Martínek byl nakonec neuvěřitelně hodný. Celou dobu si krásně hrál s dřevěnou kočičkou, kterou mu půjčila sestřička, a dokonce ordinaci nezdemoloval ani když ho vysadila z kočárku - jezdil si s kočičkou po skříňce a všechny nás pobavil terminologií přejatou od autíček: "kočička couvá" ;-)
  • Asi před týdnem k nám přijely kolotoče. Podle zákona schválnosti přesně v okamžiku, kdy se ochladilo, nicméně dnes už bylo trošičku tepleji, a tak jsem to riskla. Radeček se svezl na řetízkáči, s Martínkem na dětských motorkách, a pak oba i se mnou na labutích. Vypadalo to na vydařenou akci, kterou jsme zakončili koupí lízátek na střelnici.
  • Idylka skončila, když jsem se rozhodla od kolotočů ještě zajít na nákup do Delvity. Od okamžiku, co jsme vstoupili, začali kluci neskutečně vyvádět a musela jsem je v jednom kuse okřikovat. Radeček neustále někam odbíhal a na všechno sahal rukama upatlanýma od lízátka, Martínek na kočárku vstal, snažil se taky na něco do regálu dosáhnout a vypadalo to, že se i s kočárem co nevidět převrhne (jedinou slabou útěchou mi byla maminka s miminem v kočárku a staršími dvojčaty, z nichž jedna jezdila po prodejně na koloběžce a druhá si koloběžku nechala od maminky nést a taktéž ji lákalo veškeré vystavené zboží ;-). Z posledních sil jsem vystála nekonečnou páteční podvečerní frontu k pokladně, vyskládala zboží na pás, Martínka odtrhla od čtečky karet u sousední pokladny, Radečka od vozíku pána před námi, a jakmile začal zadělávat východ řetězem, už jsem pomalu rezignovala. Když asi polovina nákupu prošla pokladnou a já ho pomalu rovnala do tašek, pokladní si všimla mé platební karty a suše mi oznámila, že u této pokladny ale platit kartou nemůžu! Po minulé zkušenosti jsem odmítla jít si za 30 Kč vybrat do bankomatu, a tak jsem mohla už pouze nákup vystornovat, což spočívalo v tom, že pokladní nejdřív musela zavolat nadřízenou s klíčem a poté muselo opět jednotlivě (!) všechno projít pokladnou zpátky. Byla jsem poučena, že pokladny č. 1 - 5 karty přece neberou, ostatní jsou označeny logem, a krom toho to mám velkým písmem napsáno nad východem. Skvělé, jenže dřív karty braly všechny pokladny, takže mě hledat logo nenapadlo; pokladny, které karty neberou, nejsou označeny nijak; nápis, který jsem při vstupu do prodejny měla za zády, jsem logicky neviděla, a u pokladny, odkud byl jak na dlani, jsem už měla bohužel dost starostí s dětmi a nákupem, než abych si četla cosi nade dveřmi... Přesunuli jsme se tedy k jiné pokladně, která karty bere, na konec další nekonečné fronty, kterou Marťas celou prořval, protože jsem ho připoutala do kočárku. Co tropil Radeček si už snad raději nepamatuju. Zato si myslím, že nás si ostatní zákazníci i prodavačky budou pamatovat velice dobře ;-).

    čt 3.4.2003

  • Pavel je zase služebně na Slovensku. Tentokrát mu SMSka "Vitajte na Slovensku" přišla včas. A než dorazil do Pezinku, dostal ještě "Vítejte v Rakousku" ;-).

    st 2.4.2003

  • Zabila jsem mola na stěně a Martínek hned vyzvídal:
    - Co to je?
    - Tam byl mol.
    - Spravila papučkem! ;-)))

    út 1.4.2003

  • Martínek poprvé v televizi viděl tlumočníka do znakové řeči. Každou chvíli se rozčílil, že pána neslyší ;-).

    po 31.3.2003

  • Radeček mě ujišťoval: "Ale já vím. Já to nemyslím vážně. Já to myslím doopravdy!" ;-)

    ne 30.3.2003

  • Zahlédla jsem v televizi dokument "Otevření nevykradené hrobky" o obrovském úspěchu českých egyptologů, kteří v Egyptě objevili hrobku s uloženou mumií. Hrobka patřila muži, jehož jméno prý v překladu znamená "velké maso". Jména byla tehdy dávána při narození, takže se patrně narodil jako pěkný cvalík. Doufám, že Martínek jednou ocení, jaké měl štěstí, že se narodil v jiné době ;-) - viz jeho míry 20.5.2001...

    so 29.3.2003

  • Snažila jsem se opravit brýle tím, že jsem šroubek, který se neustále uvolňoval, zakápla vteřinovým lepidlem. Bohužel od té doby nejde šroubek zcela došroubovat ;-) a vzhledem k tomu, že brýle už jsou celkově v rozkladu, sklo v nich příliš nedrží. A protože obroučky druhých brýlí, které mám v záloze, se už asi tak před rokem po Martínkově zásahu zlomily vejpůl, bylo načase něco podniknout. Abych ušetřila, rozhodla jsem se nechat si do nových obrouček zasadit původní skla. Nejdřív jsem si brýle složitě vybírala, ale pak se ukázalo, že stará skla se dají použít do jedněch jediných, které ale bohužel nebyly zlaté, jak jsem chtěla. A tak mám teď obroučky šedé, jak jsem nechtěla, a přemýšlím, jestli jsem ušetřila skutečně na tom správném místě...
  • Válka v Iráku se stupňuje, ale zprávy začínají být fádní. Každý den se dozvíme, že Bagdád dnes v noci zažil nejhorší bombardování od začátku války ...

    pá 28.3.2003

  • Ráno jsme se vypravili do zpívání jako tradičně pozdě, a to jsem ještě potřebovala cestou vyhodit pytle s odpadky. Boj s časem skončil, když jsem u zamčených kontejnerů zjistila, že nemám klíče. Ve výtahu jsem je určitě ještě mít musela! Takže když jsem neúspěšně prohledala všechny kapsy u klahot, u bundy, tašky, různé záhyby kočárku a klíče stále nebyly, vypadalo to, že jsem je ve výtahu zase zapomněla. Ale bez klíčů jsem se nemohla dostat zpátky do domu ;-)... Znovu jsem se tedy prošacovala, nakonec zazvonila na sousedku, pak na všechny sousedy na patře a nakonec asi na polovinu všech zvonků, než mi konečně někdo otevřel. To jsem si ale neuvědomila, že mě cestou k výtahu čekají ještě jedny zamčené dveře... Všechno jsem tedy ještě jednou prohledala, zazvonila znovu na všechny zvonky, bzučákem se zase otevřely dveře, ale nikdo se neozýval. Nakonec přeci jen někdo promluvil, tak jsem ho prosila, jestli by mi nepřijel dolů otevřít. Celou tu dobu jsem měla katastrofické vize, že někdo klíče mezitím sebral a odešel zadním vchodem, případně nás už vykrádá... Konečně mi přišel nějaký pán otevřít. Klíče ve výtahu naštěstí ještě byly.
  • Nedávno jsem se zkontaktovala s jazykovou školou, která učí předškolní děti anglicky. Pro Radečka by určitě nebylo špatné, kdyby se místo čtení a počítání ve svém věku zaměřil raději trochu jinam. Nakonec jsem ho tam nepřihlásila, protože výuka probíhá v době, kdy Radeček po obědě spává, ale když mi poslali pozvánku na maškarní bál, zdálo se mi dobré jít se tam alespoň podívat. Úvodní představování zvládl Radeček s Martínkem v osvědčených "Teletubbies oblečcích" dokonale. Radeček s naprostou samozřejmostí podle ostatních pronesl: "I'm Tinky Winky." a Martínek dodal: "Po." :-)). Následovalo plnění různých úkolů. Na jednom stanovišti se anglicky počítaly míčky, vhozené do otvoru v krabici, na dalším se pojmenovávala plyšová zvířátka a jinde zase na magnetky lovily rybičky a kromě počítání se hlásila i jejich barva. Radeček anglické číslovky docela zvládl a Martínek pro změnu zabodoval, když barvy rybiček oznamoval v mezinárodním tvaru: "Po" (červená), "Dipsy" (zelená), Laa-Laa (žlutá)... :-)). Než došlo na volnou zábavu, rodilý mluvčí ještě dětem s pomocí obrázků odvyprávěl pohádku o třech malých prasátkách, a ačkoliv se mi zdálo naprosto zbytečné, když po něm děti občas zopakovaly nějakou frázi, Radeček o pohádce "Three Little Pigs" mluvil ještě za několik týdnů!

    st 26.3.2003

  • Chtěla jsem Martínka naučit, jak se při chůzi ze schodů střídají nohy. Absolutně si to ale nenechal vysvětlit, v poslední chvíli stejně vždycky vykročil zase tou stejnou. Za použití násilí se mi jednou podařilo mu položit o schod níž druhou nohu, a tak se mu to zalíbilo, že na příštích schodech nohy už střídal zcela samozřejmě. Ovšem pouze směrem nahoru.

    út 25.3.2003

  • Martínek uviděl nitku, trčící z čalounění židle: "Co to je? Co to je? Pankáč!"
  • Celé dopoledne do Prší, prší prosazoval, že "... pojedeme na lukáš..."
  • Kamarádka na svých webových stránkách právě zveřejnila hlášku své dcery: "Kde ten skřítek je? Kampak se podělil?". Je vidět, že toto sloveso dětem nějak nesedí - Martínek zase u Teletubbies napovídá: "Kampak se Teletubbies pondělí?"

    po 24.3.2003

  • Radeček měl jít se školkou do loutkového divadla Radost. V divadle ještě nikdy nebyl, a tak jako vždycky, když neví, co ho čeká, prohlašoval že nikam nepůjde. Lákali jsme ho, že tam pojedou autobusem a že to jsme teda zvědaví, jaký ten autobus bude, že se musí pořádně podívat a pak nám to říct. Nakonec se mu v divadle líbilo, ale o čem to bylo říct nedokázal. Jediné, co jsme se dozvěděli, že tam jeli bílým autobusem ;-). (Mám podezření, že šlo o představení "Slůně aneb Proč mají sloni dlouhé choboty".)
  • Přepadla mě příšerná rýma s teplotou. Jenže na takové "dovolené" (mateřské) si člověk ani nemůže dovolit být pořádně nemocný. Dopoledne se mi sice podařilo přivolat na pomoc babičku s dědou, aby vzali Martínka na procházku a pro oběd, ale odpoledne už jsem si s klukama musela poradit sama. Zvládli jsme dokonce oběma koupit papučky, Radečkovi tenisky a mně zásoby v lékárně ;-).
  • Válečné zpravodajství: Irácká televize vysílá zabité a zajaté Američany, zatímco v USA dávají přednost záběrům na vzdávající se Iráčany a rychle postupující vojáky ;-).

    ne 23.3.2003

  • Odpoledne přišli naši oslavit Radečkův páteční svátek. Když jsem dopoledne chtěla, aby mi kluci aspoň trošku pomohli s úklidem, Radeček se zamyslel a vyřešil to: "Tak až my půjdeme po obědě spát, tak ty tady můžeš uklidit!" :-). Snaživě začali uklízet až po obědě, když dostali ultimátum: Kdo chce uklízet - uklízí, kdo nechce uklízet - jde spát! ;-)
  • Hoši se mají opravdu rádi. Při koupání jsem objevila, co dnes samou láskou vyrobil Radeček Martínkovi na rameni (viz foto). Sám mívá velmi podobné "ornamenty" na zádech...

    • so 22.3.2003

  • Babička se opět nabídla, že u ní může Radeček přespat. Jenže se ukázalo, že díky Pavlovi začala naše rodina trpět totálním nedostatkem aut. To, které v pondělí naboural, bude ještě nějakou dobu v servisu, a babiččiným odjel na víkend na hory. Nezbylo už žádné, a tak jsem Radečka k babičce musela odvézt trolejbusem. Se zajížďkou k Žabákovi to se čtyřmi přestupy a dvěma dětmi byly opět neopakovatelné zážitky.
  • Počasí tentokrát vyloženě přálo tomu, aby nám Pavel ráno zamával do televizní kamery (viz neúspěch 15.3.2003). Bylo krásně jasno, sluníčko svítilo, ale stejně to nevyšlo :-( - jel tentokrát na Praděd a tam jsou v záběru jen vrcholky kopců. Snažila jsem se ho sice přesvědčit, aby si cvičně vyběhl nahoru na Petrovy kameny, které byly krásně vidět a tam bychom ho určitě našli, ale snad se mu nechtělo či co...
    PS: Asi po měsíci jsme příslušné záběry objevili na videu a Pavel se tam skutečně v podobě jakési miniaturní tečky našel! Mávání se mu prokázat nepodařilo ;-).

    pá 21.3.2003

  • Martínek skvěle doplňuje:
    - My se máme...
    - rádi!
    - My jsme kama...
    - rádi!
    Někdy dokonce:
    - My jsme...
    - kalamádi!
    Doplňuje taky písničku Když jde malý bobr spát: (v originále: "Prosím vás, buďte tak dobří, dělejte to jako ti bobři")
    - Prosím vás, buďte tak...
    - dobří!
    - Dělejte to...
    - dobře!
    A aby náhodou Radeček nezůstal pozadu, taky on Martínka něco naučil:
    - Bramborová kašička, to je strava...
    - našička!

    čt 20.3.2003

  • Vteřinové lepidlo z hypermarketu nám vydrželo sotva pár měsíců, a tak jsem se dnes s Martínkem vypravila pro dříve prověřenou značku k prodejci na opačný konec Brna. Jízda trolejbusem byla pro Martínka opravdovým zážitkem (a posléze i pro mě a všechny ostatní cestující ;-). Martínek stál na kočárku, zíral ven z okýnka a celou cestu (nepřetržitě!) nadšeně vykřikoval: "Buldozér! Trolejbus! Trolejbus dvoják! Autobus! Další autobus! Dívej se, nákladní auto! Autoškola! Šalinka! Jé, sanitka! ..." Já jsem stála vedle něj, jistila ho, aby nespadl, a přitakávala... Bylo to poměrně náročné, zvlášť když si uvědomíte, že nám na jednu cestu nestačil hodinový lístek. Není divu, že jsem po návratu únavou padla - jak po obědě, tak i večer.
  • Žijeme ve zvláštní době. Už včera se vědělo, že ve 2 noci může začít válka. Začala asi o hodinu a půl později... Pavel se vrátil ze Slovenska a pochvaloval si, že se nevyplnily jeho obavy a na hranicích ho žádné přísnější prohlídky nezdržely. Chvíli nato jsme ve zprávách zaslechli: "Válka se odráží i na hranicích. Celníci kontrolují každé auto." ;-)

    st 19.3.2003

  • Pavel nám opět odjel na 2 dny služebně na Slovensko a u nás doma se mezitím stala hitem upravená písnička skupiny Oceán - "Bouli... na čele máš!", protože hned ráno se Martínkovi podařilo jednu parádní si vyrobit. Chápala bych, kdyby si odřel kolena, lokty, bradu, nos, ba i tváře. Ale jak může někdo jít dva metry po rovném chodníku a při tom upadnout čelem přesně tam, kde ještě před sekundou stála jeho noha? Nicméně jde to... Takto "vylepšeni" jsme šli nejdřív k paní doktorce na očkování na lžičku proti obrně a potom do Klubu maminek. Samozřejmě se na bouli přeptal každý, koho jsme potkali.
    PS: Do druého dne se z odřené boule stal krvavý strup, který si Martínek asi po týdnu začal udržovat. Každé odpoledne po spaní, než za ním stihnu přijít, je strup rozškrábaný a krev všude po posteli a po zdi kolem. A protože je prostě nepřehlédnutelný, další a další lidé se diví, jak mohl Martínek k takové bouli přijít. Což zase udivuje mě. Každému, kdo někdy Martínka tak 5 minut pozoroval, to musí být jasné. Při jeho kaskadérském způsobu života bych spíš očekávala otázku, jak je možné, že má bouli jen jednu?
  • Na programu Klubu maminek byla výroba náramků z korálek. Dokonce se poprvé odhodlala přijít i Katka s malou Šárkou a odvážně si plánovala, že se Šárkou na klíně nějaký ten "šperk" zvládne. Ovšem jen do chvíle, kdy jsme uviděly tenoučký silon a stovky miniaturních korálků... Katka rovnou rezignovala a zamířila do dětské herny. Představovala si prý, že navlékne 10 velkých korálků a bude hotovo ;-). Já jsem statečně navlékala...

    • po 17.3.2003

  • Pavel jel na služební cestu do Prahy a cestou měl bouračku. Zní to tragicky, ale bylo to spíš tragikomické - vyboural se totiž hned před domem ;-). Ještě jsme mu s klukama zamávali z okna z kuchyně, pozorovali ho až na roh, pak přeběhli do ložnice, abychom ho sledovali dál, ale táta nikde. Už jsme si říkali, že jsme ho přehlédli nebo mu snad v cestě stojí popeláři, když volal. Spěchal, byl nervózní, slunko mu svítilo do očí a na skle měl zbytky seškrábané námrazy, a tak neviděl před sebou stojící auto a v relativně velké rychlost do něj napálil. Na obou zlikvidoval nárazníky a světla. Rázem bylo po spěchu - žádná Praha, ale místo toho čekání na policajty, sepsání protokolu, servis, pojišťovna... A taky 14 dní bez auta, 2 tisíce pokuty a 10 tisíc spoluúčast :-(. Co dodat? Štěstí, že tam stálo auto a ne člověk...

    ne 16.3.2003

  • Záběry z Červenohorského sedla měly oproti včerejšku o poznání tmavší odstín...

    so 15.3.2003

  • Táta nám opět na 2 dny odjel, pro změnu na lyžařské závody na Červenohorské sedlo. Sliboval, že nám aspoň zamává ráno do kamery (Radečkovým oblíbeným pořadem je Panorama na ČT2 s živě přenášenými záběry z hor - je tam totiž spousta titulků, na kterých si procvičuje čtení ;-). Již první sekundy z Červenohorského sedla ale naznačily, že s nějakým máváním se Pavel vůbec, ale vůbec, nemusí obtěžovat :-(. Viditelnost: nula.

    • pá 14.3.2003

  • Radeček si ráno vzpomněl na tyčinky se sýrem, které si nedávno nechal od Pavla koupit. Jenže když mě honila mlsná, snědla jsem mu je, protože poslední takové ležely v ledničce snad půl roku. Chyba - jak to Radeček slyšel, začal se vztekat a zase odmítal jít do školky, natož tam spát... Naštěstí ho to přešlo a všechno dobře dopadlo. Včetně spaní.

    čt 13.3.2003

  • Radečkovo chození ze školky "po o" se jednoznačně neosvědčilo. Včera jsem s Martínkem obědvala až po příchodu domů, jenomže jak už byl Martínek unavený, cesta domů nám trvala zatraceně dlouho, oběd jakbysmet, takže kluci šli spát až o půl třetí. Dnes jsme tedy zvolili opačnou variantu - spěšně jsme se naobědvali a pak se teprve vydali pro Radečka. Nebylo to o moc lepší, Martínek už byl ospalý, celou cestu v kočárku poklimbával, a po vysazení se okamžitě uložil na zem, ještě na chodbě před dveřmi bytu. Naštěstí Radeček si pomalu na školku zase zvyká, takže proti tomu, aby tam zítra spinkal, už nic nenamítá.

    st 12.3.2003

  • Čím delší dobu Radeček do školky nechodí, tím horší je návrat. Dnes tam šel po víc než měsíční pauze a už týden předem prohlašoval, že do školky nepůjde. Dokonce si vymrčel, že pro něj (vůbec poprvé) mám přijít po obědě. Pochopili jsme, že je to způsob, jak se vyhnout převlékání do pyžama a zejména zpětnému oblékání vasila :-), ze kterého má trauma. Radeček byl nadšen, že při odchodu ze školky dostal do ruky sáček se svačinkou, a ač právě doobědval, hned se ji chystal sníst. Nakonec jsme svačinku donesli až domů, ale tam ji okamžitě slupnul.
    PS: Docela mě překvapilo, když jsem se druhý den na jídelníčku dočetla, že to byl chleba s drožďovou pomazánkou. Předložit mu něco takového, vůbec bych nedoufala, že o to pohledem zavadí, natož že ochutná...

    út 11.3.2003

  • Pavel je týden v nové práci, a už ho poslali na služební cestu. Dokonce zahraniční - na Slovensko. Zpráva "Vitajte na Slovensku!" mu na mobil dorazila až dnes, těsně před tím, než Slovensko po 2 dnech zase opustil ;-).

    po 10.3.2003

  • Radeček s Martínkem úspěšně dojídají čokoládky z posledních adventních kalendářů od Mikuláše ;-). Radeček při tom dnes navázal na svoji teorii z 13.2.2003. Vyšel ze záchoda a ptal se: "Maminko, dáš mi tu čokoládku přímo do pusy, nebo si mám raději umýt ruce?" ;-))

    ne 9.3.2003

  • Dnes nás opět pobavili naši dva věční oponenti. Pavel vysvětloval: "Martínku, nemůžeš jezdit na kole přes hračky! To se nedělá!" - a ozvalo se sborově: "Dělá!" ;-)

    so 8.3.2003

  • Poprvé v životě Martínek dnes po obědě nespal. Chvílemi už sice usínal, ale vzal si prostě do hlavy, že spát nepůjde. A pak přišla návštěva...
  • Navštívili nás Jana s Petrem a Terezkou. Dovolená v Egyptě se jim vydařila, konec konců ministerstvo zahraničí začalo před cestami tam varovat až skoro 10 dní poté ;-). Dodatečně jsme Janě popřáli k narozeninám. Zatímco jí Radeček předával dárek, Martínek se s napřaženou kyticí blížil tak vehementně, až růži o Radečka zlomil. Sestra tedy přijala pahýl v celofánu. :-)
    PS: A večer jsem se ještě ve zprávách dozvěděla, že když dnes Pavel kupoval kvítko, vypadal jako jeden z mnoha milovníků starých pořádků, kteří ještě slaví MDŽ ;-)
  • Radeček pak tetě neúnavně opakoval možnosti, které si zapamatoval z Milionáře: "a) lopata, b) hrábě, c) rýč, d) sbíječka. Hlasujeme teď!" a nebo také "a) meč, b) žezlo, c) prsten, d) jablko". A pokračoval: "Dáš si 50 na 50? Zůstalo tam c) prsten a d) meč. Tak co?" Otázky si bohužel nezapamatoval ;-). Teta se přizpůsobila a na oplátku se ptala Radečka, jestli Budulínek jezdil a) na lišce, b) na vlkovi, c) na koze nebo d) na krokodýlovi. Všichni jsme byli zvědaví, jestli tohle Radeček vůbec ví. Radeček se ale možnostem zasmál a spustil: "a) meč, b) žezlo..." ;-)

    pá 7.3.2003

  • Radeček rozšířil svůj repertoár a kromě sluníčka kreslí také berušku a autíčko. A na třetím obrázku je? Lékárna! ;-) Myslím, že by si pomalu mohl troufnout i na sanitku...

    čt 6.3.2003

  • Malá omluvenka za málo časté aktualizace deníčku: V uplynulých 14 dnech jsem tvořila internetové stránky občanského sdružení Zdravý život na Vinohradech, které založila známá a jehož aktuálním úkolem číslo 1 je boj proti tomu, aby kolem našeho sídliště vedl velký městský okruh. Moje dílko můžete posoudit zde, doporučuju zejména stránku o velkém městském okruhu (VMO). Klukům se autíčka moc líbí!

    • st 5.3.2003

  • Na dnešek Martínkovi vyšlo očkování proti záškrtu, tetanu a černému kašli, které jsme kvůli ostatním očkováním a různým nemocem odkládali snad už od listopadu. Zvolili jsme optimální termín, v potřebném odstupu od prodělané chřipky i od plánovaného očkování proti obrně, jehož datum je celostátně určeno za 14 dní. Martínek si očkování jako vždycky vůbec nevšímal, jen při vpichu jehly se na nás zamračil. Jakmile dostal flastřík, pro obrázek si za sestřičkou šel už zase vesele. Horší to bylo odpoledne, kdy ho každý dotyk a pohyb nohy bolel, takže nemohl vůbec chodit. Nechal se vozit v kočárku a kam jsem ho doma posadila, tam zůstal. Ještě následující dva dny pajdal jak když kovboj z koně slez, nožičku měl ztuhlou, ale už ho asi nebolela.

    út 4.3.2003

  • K obědu jsme měli špagety. Martínek se v nich přehraboval rukama a komentoval si to: "Jeden špaget... Druhej špaget..."

    po 3.3.2003

  • Celý den pršelo, takže jsme ani nešli na procházku. Když jsem se podívala z okna a konstatovala "Tam je ale škaredě!", Martínek mi samozřejmě musel oponovat:
    - Tam ne škaredě. Sluníčko svítí. Oblíkat, ven!
  • Po koupání jsem Martínkovi sušila vlásky a náhodně je pročísla proti srsti. Udělala jsem z něj parádního pankáče.
    Mimochodem, když jsem tento fén před téměř 20 lety dostala od rodičů k Vánocům, spousta kamarádek mě varovala, že tyhle fény ve tvaru válce nic nevydrží a za pár měsíců je po nich. Bez problémů funguje dodnes.

    • ne 2.3.2003

  • Během návštěvy u babičky se Radeček rozhodl, že by u ní chtěl přespat. Na odchodu jsme si to ještě upřesňovali:
    - Tak co? Zůstaneš tady, nebo pojedeš s náma?
    - Pojedu tady!

    so 1.3.2003

  • Martínek se rozmachoval rukama a praštil mě pěstí do oka. Poprvé v životě se omluvil: "Bumiň!"

    pá 28.2.2003

  • Stalo se nemožné - Václav Klaus byl zvolen prezidentem ČR! Podařilo se mu to až ve 3. kole 3. volby a příště by už nevolil parlament, ale přímo občané (přímá volba prezidenta by se ovšem mezitím ještě musela uzákonit). Vybavuji si slova republikánského předsedy Sládka, který zde vloni v červnu před volbami prohlašoval, že ve vrcholné politice je stejně všechno domluveno předem. Že se sice všichni tváří, že by chtěli přímou volbu prezidenta, nicméně budou tvrdit, že tentokrát se to ještě nestihne, a v parlamentu za prezidenta zvolí Klause. Volby tehdy pro Klausovu ODS dopadly naprostým fiaskem a s ODS následně nikdo nechtěl do koalice. Komu nevadila ODS samotná, tomu tam vadil Klaus. Jeho kandidatura na prezidenta tudíž vypadala jako zoufalý pokus, předem určený k neúspěchu. Také to, co tvrdil doktor Sládek, tím pádem znělo naprosto nereálně... A přece se dnes stalo.

    čt 27.2.2003

  • Ha! Konečně jsem přišla na to, jak kluky srovnat. ;-) A když zlobí? Stačí zavřít víko! ... Jó, kdyby to bylo tak jednoduché...
  • Pavel šel po nemoci do práce. Dnes poprvé - a zítra naposledy :-). Od pondělka totiž nastupuje na nové místo.

    • st 26.2.2003

  • Babička klukům říká, že jsou věční oponenti. V praxi to projevuje třeba tím, že se ráno pozdraví stylem:
    Radeček: Čau!
    Martínek: Nečau! ;-)
    Díky tomu, že jsou ale věční oponenti dva, občas se mě dokonce někdo zastane:
    - Radečku! Domluvili jsme se, že tím nebudeš házet!
    - Nedomluvili!
    Martínek: Domluvili! ;-)

    út 25.2.2003

  • Týden doma s chřipkou byl naprosto nesnesitelný, a tak jsme dnes využili krásného počasí k první procházce a užili jsme si to jako nikdy. Také jsem zjistila, že díky týdennímu nechutenství mám najednou 3 kila pod dlouhodobý normál, takže o číslo menší rifle (viz 15.2.2003) najednou nejsou žádný problém ;-).

    po 24.2.2003

  • Už i Martínek má rozkošný slovník. Nedařilo se mu nakládat na kamión malá autíčka, tak se rozčílil: "Toto je blbec. Kamión blbec." ;-)

    ne 23.2.2003

  • První problémy s novým mobilem? Telefon mi oznámil příchozí zprávu, ale když jsem zvolila "číst", nic se nedělo. Tedy až na žádost "Čekejte, prosím" s nezbytnou animací. Když už to trvalo příliš dlouho, pokusila jsem se čtení zrušit, ale zrušila se jen animace. Nápis "Čekejte, prosím" zůstal a mobil nereagoval ani na pokus o vypnutí. Po chvíli nezbylo, než z telefonu vyjmout baterii a dát zpět. Ještě jsem si říkala, že to mi tedy dlouho nevydržel, když vtom se to stalo: Hned za úvodním logem SIEMENS problikl obrázek jakési závodničky! Abych si to ověřila, chtěla jsem telefon vypnout, ale ejhle! Přes displej mi mává kostkovaný praporek a cílem rychle projíždí závodnička SIEMENS! Někdo mi prostě nečekaně a bez varování poslal na mobil animace! Ani nevím, jestli bych se za normálních okolností dozvěděla, kdo to byl... Ale každopádně díky! A příště už se možná ani neleknu...
  • Včera jsem už už chtěla jet s Martínkem na pohotovost, protože je to pomalu týden, co má noc co noc teplotu přes 39 °C, kašle a příšerně to v něm chrčí. Jenže jak jet na pohotovost, když jsme všichni nemocní? Naštěstí dnes byl první den bez teploty. Konečně.

    so 22.2.2003

  • Tak dnes jsme měli odjíždět na dovolenou, do horského hotelu s bazénem... Můžeme si o tom nechat pěkně zdát :-(((. Naštěstí jsme ubytování zamluvili přes internet, takže nemáme zaplacenou žádnou zálohu. Ale přesunout dovolenou na jiný termín bohužel nepůjde, protože Pavel od března mění zaměstnání a toto byla jediná šance, jak vybrat zbývající dovolenou. Než nějakou dostane v nové práci, to si ještě počkáme... Místo toho se u nás stále ještě dnem i nocí ozývá kašlání od všech členů rodiny a už nás z toho pěkně bolí břicho.

    pá 21.2.2003

  • Radeček nechce vůbec nic jíst. S nadějí se vrhá na každé jídlo, které uvidí, ale vždycky jen ochutná a znechuceně od něj odejde. Vypadá to, že mu chřipka zkreslila chutě a marně hledá jídlo, které by konečně chutnalo normálně. O moc líp na tom nejsme ani my ostatní, ale něco přeci jen sníme. Martínek si k tomu u oběda tak vesele mlátil lžičkou do porcelánové misky s jídlem, až ji rozbil.

    čt 20.2.2003

  • Malá reklama na rychloměřící teploměr do ucha. Hlavně nezapomeňte měření pro jistotu několikrát zopakovat, můžete totiž taky naměřit tohle: 36,9 °C ... 37,2 °C ... 38,8 °C :-( ....

    st 19.2.2003

  • Od sestry přišla další SMSka z Egypta: "... Je tu velké vedro, ale večer už bývá chladno. Moře v pohodě... Jak je u nás?". Nezbývalo, než odepsat, že tady večer taky bývá chladno. Asi tak mínus 10.

    út 18.2.2003

  • Už poměrně dlouho žádná nemoc nepostihla celou naši rodinu... Přes noc chřipkou onemocněl Pavel a během dne pomalu začala i u mě. Bojovala jsem proti ní prací a vyrobila další várku obrázků na okno...

    • po 17.2.2003

  • Paní doktorka poslala Radečka na rentgen. Ten byl v pořádku, takže to naštěstí nebude další zápal plic, ale nejspíš právě řádící chřipka. Martínek se jí zdál zdravý, ale v noci měl i on zase 39,6 °C...

    ne 16.2.2003

  • Radeček spal u babičky, a tak stačilo jen domluvit u našich hlídání Martínka a mohli jsme do kina. Ve filmu Hladina adrenalinu se jezdilo na lyžích a na snowboardech za vlakem, po střechách i po stolech. A když v závěru hrdinové prchali před nebezpečným válečným zločincem, tak zatímco mistryně světa v lyžování měla co dělat, aby ujela před lavinou, režisér si v klidu stihl připravit kameru a celé to ještě nafilmoval ;-). Ačkoliv byl tedy tento film ve srovnání s 11'09"01 určen pro _podstatně_ méně náročného diváka ;-), nijak zvlášť nás už nepřekvapilo, že jsme ve Špalíčku byli na dopolední promítání v sále opět úplně sami. Mělo to hned několik výhod. Jednak jsme vyhověli doporučení, abychom se v době šířící se chřipkové epidemie nezdržovali v prostorách, kde se schází větší množství lidí ;-), a jednak mohl Pavel během filmu pohodlně vyřídit telefonát :-).
  • Telefonát byl bohužel od babičky - Radeček celou noc kašlal, ráno už odmítl vstát z postele a teď se 2x pozvracel. Kašlat nepřestal ani zbytek dne a v noci to dotáhl až na 39,6 °C. Martínek byl v pohodě ještě celý den, v noci začal sálat taky :-(.

    so 15.2.2003

  • Není to tak dávno (23.11.2002), co jsme jednoho krásného sobotního dopoledne našli svoje auto s uraženým zrcátkem. Nejspíš kolem projel nějaký šikovný řidič. Tak dnes šikovný řidič parkoval přímo před námi a vyspravil nám espézetku... (škoda je naštěstí nesrovnatelně menší)
  • Jinak byl dnešek ve znamení nákupu riflí. Chtěla jsem si rifle koupit už na Vánoce, ale můj oblíbený model, který se vyznačuje mimo jiné tím, že se prodává dohromady s páskem, firma HIS prostě přestala vyrábět! :-(( Dnes jsem je ale objevila ve výprodeji, bohužel však ty s páskem měli v pase jen o číslo menší. Nakonec jsem se ale rozhodla, že do toho půjdu, stejně se časem vytáhnou, a za pětinovou cenu jsem si koupila hned dvoje. Doma se mi to ale rozleželo a večer jsme se do obchodu vrátili, abychom koupili ještě jedny modré a jedny černé rifle ve správné velikosti, které ovšem zase neměly pásek a byly o něco dražší... A tak mám najednou zbrusu nové rifle hned čtvery.

    pá 14.2.2003

  • Moje sestra, nehledě na svoje vymodlené těhotenství ani na hrozící válku a teroristické útoky, odletěla na dovolenou do Egypta. A ještě si to ušlechtile zdůvodňují tím, že se chtějí vyhnout chřipkové epidemii :-). Okamžitě mi odtud přišel e-mail, protože měli na mobilu špatně nastavený roaming. Překvapivě jsem na infolince se žádostí o změnu tohoto nastavení uspěla, a tak zanedlouho přišla z Egypta už SMSka: Alláh mi to prý oplatí na dětech.

    čt 13.2.2003

  • Jeden poučný rozhovor s Radečkem:
    - Umyla sis ruce, když šlas ze záchoda?
    - Umyla. A ty?
    - Já ne... Ale to nemusím, když stejně jdeme ven! ;-)

    st 12.2.2003

  • Před týdnem přišel Pavel nečekaně s tím, že bychom mohli jet na dovolenou. Vybrali jsme si horský hotýlek na Valašsku a já řeším dilema, jestli týden do odjezdu ve zdraví spíš přežije Radeček, když bude chodit do školky, nebo já, když bude doma :-). Dnes jsme mailem obdrželi poukaz, vytvořený v MS Excelu. Na dalších listech dokumentu jsme se mimo jiné dočetli, kdy tam svoji dovolenou stráví pan Vampola z Chotěboře nebo ing. Sobek z Veletin. Pochopitelně s plnými adresami - tipař bytového zloděje by zajásal! :-) Kolika lidem asi tak pošlou naše data?
  • Do schránky jsme dostali leták firmy Proton, ve kterém nabízejí neblokovaný mobilní telefon Siemens C45, vybavený funkcí SIM Lock! Pavel říká, že si dodnes myslel, že SIM Lock znamená, že je přístroj blokován... ;-)

    út 11.2.2003

  • Dnes mě Martínek rozesmál, když si prohlížel knížku Krtek jde do školy. U obrázku Krtka s lízátkem v ruce mi odpovídal:
    - Co to má Krteček?
    - Plácačku.
    - A co má na hlavě?
    - Klobouk.
    - A tohle na zádech?
    - Batoh! ;-)

    • po 10.2.2003

  • Nečekaně úspěšný byl můj další výtvarný počin - slupovací ruce na okno. Kluci se můžou přetrhnout, kdo dřív ukáže, která ruka je jejich, která tátova a která mámina!

    ne 9.2.2003

  • Obdržela jsem mailem tip na výchovnou knížku pro děti, "O krtkovi, který chtěl vědět, kdo se mu vykakal na hlavu". Jednou ráno vystrčil krtek hlavu ze země a na hlavě mu něco přistálo. Krtek se ptá holuba, koně, zajíce, kozy, krávy a prasátka, jestli to není jejich, a každý mu postupně předvede, jak kaká. Až mouchy, jakožto experti, hovínko otestovaly a odhalily, že to byl pes. Příběh končí happy endem - krtek mu to oplatí a spokojeně se vrátí pod zem ;-). Tato kniha prý skutečně vyšla a prodává se v Tescu! Vše je dopodrobna ilustrováno... Konečně jsem pochopila, proč na svých stránkách tak jednou týdně zaregistruji přístup přes vyhledání "krtek vykakal" ;-)

    so 8.2.2003

  • Před týdnem byli Žabáci překvapeni, že jsme ještě neviděli 2. díl Pána prstenů: Dvě věže. Solidárně se nabídli, že nám pohlídají děti, abychom to mohli napravit. Taková nabídka se neodmítá, ale měli jsme z toho obavy, myslím, všichni čtyři. Zvlášť když se kluci málem zabili ještě než jsme odešli, a také jsme měli v živé paměti, jak v pondělí Martínek Pavlovi hodinu a půl řval po mamince, když jsem odešla na kulečník... Petra se ještě zeptala, pokolikáté je takhle bude hlídat někdo úplně cizí, a když jsme se zamysleli, zjistili jsme, že poprvé ;-). Nicméně jsme vyrazili.
  • Jeli jsme na 10 hodin a vybrali jsme Velký Špalíček, protože je blíž než Olympia. Cestou jsme chytli zelenou vlnu, takže jsme byli na místě už skoro čtvrt hodiny předem. Nepříjemné bylo, že v sobotu se do 13:00 v centru Brna za parkování platí, a to 20 Kč za 1. hodinu a 30 Kč za každou další - Pán prstenů má 3 hodiny... Zjistili jsme ale, že z okolních aut nikdo zaplaceno nemá, tak jsme do automatu jen pro formu hodili desetikorunu a šli si koupit lístky. Uvítaly nás před pokladnami spuštěné mříže, a ačkoliv jsme si byli vědomi, že tentokrát jdeme s mírným předstihem, přeci jen to bylo podezřelé. Na programu jsme skutečně zjistili, že už 2. týden tady víkendové časy platí jen v neděli, a osoba pohybující se za mřížemi potvrdila, že otevírají až o půl dvanácté :-(. Nicméně nám alespoň věnovala program Palace Cinemas v Olympii, kde víkend stále ještě mají i v sobotu a Pána prstenů na desátou dávají. Zbývalo 7 minut. Docela jsme si oddychli, že jsme do parkovacího automatu nenaházeli 80 korun :-), a přemýšleli, jestli se vrátit domů s nepořízenou, nebo riskovat kino bez začátku. Pro jistotu jsme si vybrali i náhradní film a zamířili do Olympie. Zelená vlna byla tatam, na všech semaforech jsme si dosyta vychutnali červenou. Přesto jsme se během poslení reklamy usadili a v 10:13 Pán prstenů II začal i s námi.
  • Po loňském 1. dílu jsem tentokrát už věděla, co mohu očekávat, a tak se mi pokračování zdálo podstatně lepší. Při mém ponocování sice není divu, že jsem u závěrečné hodinové bitvy usnula, ale když se Aragorn "pátého dne za úsvitu díval k východu", aby viděl, jak Gandalf přivádí obrovské vojsko na pomoc, byla jsem už zase při věci ve Středozemi ;-).
  • Napjatě jsme ještě čekali, co se dozvíme doma. Tam ovšem Žabáci všechno zvládli naprosto bez problému, k obědu uvařili špagety, a jen na chvíli bylo prý potřeba kluky pro jistotu oddělit, tak Petra vyrazila s Martínkem na nákup. Naše děti si na nás za celou dobu prý _vůbec_ nevzpomněly! Ani jednou!!!
  • Kluci šli spát a my po obědě sehráli jedny Siedlery (rozšíření na Cheopse) a Scrabble. Obojí jsem vyhrála!
  • Minule u nás Petra zapomněla kabelku, a tak si ji dnes pro jistotu s sebou vůbec nevzala. Takže u nás zapomněla jen mobil ;-).

    čt 6.2.2003

  • Radeček ve 3 a půl letech začíná sám číst! Nejdřív nás vždycky jenom kontroloval - třeba:
    - Další pohádka je o kachnách tulačkách.
    - Tam ale není na konci "ch"!
    - No, tam je napsaný Kachny tulačky...
    Nebo u Martínkovy obrázkové knížky se zvířátky:
    - To je kačenka.
    - To není kačenka, tam není "č"!
    - Jo, tam je napsaný kachna...
    Teď už ale většinu slov téměř správně přečte a některá z nich i pochopí ;-). Největším hitem je u něj Obrázkový slovník pro nejmenší, kde je vepředu obsah všech obrázků. Radeček si tam vždycky něco přečte a pak to hledá v knížce. Když mu babička pomáhala obrázky hledat a několikrát kvůli tomu musela projít celou knížku, dopsala mu k obsahu čísla stránek, takže teď už to nemá chybu: Radeček si přečte slovo, za ním přečte číslo stránky a nalistuje ;-). Větám sice ještě většinou nerozumí, ale už se stalo, že si k usínání vzal knížku a za chvilku volal Pavla, v čem to spí ten pes. "Křoví" nerozlouskl ;-).

    st 5.2.2003

  • K paní doktorce asi už nepůjdeme, Radeček pomalu kašlat přestává (začíná mít rýmu ;-). Místo toho jsme šli do Domečku na loutkové divadlo. Jedna pohádka byla o Mášeňce a medvědovi, druhá o koze, která se zabydlela zajíčkovi v domečku. Všechna možná zvířátka se pokoušela kozu z domečku vyhnat, ale podařilo se to až myšce.
    - A co té myšce dáme, děti, za odměnu? My jí za odměnu zazpíváme! A co jí zazpíváme?
    - Kočka leze dírou! ;-)

    út 4.2.2003

  • Paní doktorka měla dnes až na odpoledne, a protože Radeček celý den nezakašlal (narozdíl od celé noci), dali jsme odpoledne přednost zpívání. Tam 2x zakašlal ;-).

    po 3.2.2003

  • Radeček samozřejmě se svým příšerným kašlem už zase zůstal ze školky doma. Návštěvu doktorky jsme odložili na zítřek.
  • Jelikož od zítřka se za přeposílané e-maily na mobil bude u T-Mobile platit, nezbývalo mi, než se za pomoci slečny na hotline proboxovat přes přihlašovací jméno a heslo na t-zones.cz. Stávající kopie e-mailů na mobil jsem změnila na pouhou notifikaci, což zůstává zdarma, a protože schránka byla zcela zaplněna poštou z konce roku 2001, chtěla jsem ještě přidat filtr na následné mazání zpráv, ale zalekla jsem se poznámky: "Na pořadí akcí nezáleží, na každou zprávu se aplikují všechna pravidla, kterým zpráva vyhoví". V podrobném návodu jsem se pak dočetla, jak si mám filtr na smazání zprávy vytvořit, a že "Další filtr(y) (např. pro přeposlání) však musíte mít umístěn(y) před tímto filtrem, neboť filtry jsou aplikovány podle pořadí. V opačném případě by totiž byla zpráva smazána a již by nedošlo k jejímu dalšímu zpracování." :-). Ehm, neprotiřečí si tady někdo?

    ne 2.2.2003

  • Mám nový mobil! Již tradičně je to nejlevnější momentálně dostupný model, ale přesto je opět podstatně menší a má nové vymoženosti! Jmenuje se Siemens MT 50, umí kalendář, automatické vypínání, vibrace, nahrávat javu... a oplývá spoustou dalších skvělých vlastností, které patrně nikdy nevyužiju. Nemá sice kalkulačku (pokud si ji nenahraju jako java aplikaci), jenže můj předchozí mobil kalkulačku měl, ale myslela jsem, že ne, tak jsem ji stejně nikdy nepoužila ;-). Dneškem počínaje jsme mohli využít zvýhodněnou cenu při prodloužení Pavlovy smlouvy u T-Mobile, takže s další slevou za nastřádané bonusové body jsme za nový telefon zaplatili ještě o něco míň, než následně za jeho pouzdro ;-).

    so 1.2.2003

  • Po obědě přišli na "hrací párty" Žabáci. Do půlnoci jsme kromě nevyhnutelného Člověče nezlob se s Radečkem zvládli ještě Eufrat, Scrabble a Siedlery. Zavzpomínali jsme si, že dřív chodili na návštěvu až večer a stihli jsme toho stejně ;-). Žabáci nás těžce vyklepli, Petra vyhrála Scrabble a Žabák Eufrat, Siedlery a dokonce i Člověče ;-).
  • Radeček po 4 dnech ve školce už zase kašle :-(((.

    čt 30.1.2003

  • Radeček ve školce namaloval tento úžasný obrázek Vánoc. Dozvěděli jsme se, že modrý flek vpravo a zelený dole jsou malé boby, které s Martínkem dostali pod stromeček. Tři černá kola nejsou sněhulák - jógín, ale jsem to já, Pavel a Radeček. Jestli vás napadlo, proč tam není Martínek, tak je to proto, že paní učitelka řekla, ať tam děti nakreslí tátu, mámu a sebe ;-). Zbývající zelená šmouha je důkazem, že i mistr malíř se utne ;-)...

    • st 29.1.2003

  • Klub maminek se proměnil ve velkovýrobnu květináčů. Vyzkoušely jsme si zdobení ubrouskovou technikou: květináč se natře akrylovou barvou, po zaschnutí se na něj přilepí tenká vrstvička ubrousku s vystřiženým motivem. Nakonec se to celé zalakuje, což jsem už nestihla - snad to dokončím za 14 dní.
  • Dnes jsem naopak dokončovala obrázek na okno z minulého týdne - kýženou zelenou jsem vybarvila trávu a kytku. Kde byla silnější vrstva, tam se mi ale cestou domů do barvy namočila stříška od kočáru a pak se do ní ještě přehnul obrázek samotný, zatímco kde byla vrstva tenší, tam zase popraskala. Doma jsem to tedy v rámci možností napravila ještě silnější vrstvou zelené, která ale už vypadá spíš jako černá (viz obrázek u 23.1.2003)...
  • Přeci jen jsem se rozhodla dát ještě šanci svému znenadání zesnulému mobilu (zejména díky fungl nové baterii) a odvezla ho do opravny. Cestování s klukama byla jedna radost, ostuda na každé zastávce, v každém trolejbuse i autobuse a zejména v opravně samotné. Navíc Ericssony už prý opravují jen v Praze, ale alespoň se mi podařilo je přesvědčit, aby tam telefon poslali oni. Když jsem si stěžovala na špatně reagující klávesnici, pán okamžitě uhodl, že mám asi typ 2618 nebo 2628, které jsou tím zřejmě pověstné. Poté, co jsem se ale zmínila, že mi ho Martínek zaslintal, připravil mě na to, že pokud je zkorodovaný, opravit nepůjde.
    PS: ... což se 5.2. bohužel potvrdilo... :-( Úmrtní oznámení (viz 18.1.2003) bylo na místě...

    út 28.1.2003

  • Radeček opět začíná chodit do školky. Po kolikáté už? A na jak dlouho? Školce už odvykl, a tak když jsem odcházela, vypadal, že se každou chvíli rozbrečí. Ale paní učitelka mě odpoledne ujistila, že to na maminku jen zkoušel a žádný řev se nekonal :-).
  • Proti plánovanému zpoplatnění SMSek z internetu byl na dnešek vyhlášen bojktot společnosti T-Mobile. S mým mobilem to bylo snadné - můj staro-"nový" telefon totiž bez nabíječky vydrží asi tak půl hodiny. Stačilo ho tedy ráno vzít s sebou do školky a na zbytek dne bylo po problému (zvlášť když s Pavlem v práci můžu komunikovat přes ICQ ;-). T-Mobile ovšem vyhlásil, že počet volání naopak vzrostl! A ačkoliv je tato informace značně nedůvěryhodná, jedno je jasné: bojkot se nezdařil :-(((.

    po 27.1.2003

  • Po dlouhé odmlce mě zase jednou kolegové z práce vyzvali na kulec. Ačkoliv jsme s Vlastíkem používali společné počítadlo ;-), Petra ani Pavla, kteří měli každý svoje, jsme nijak neohrožovali :-(. A to jsem dala 3 desítky... Dobře jsme se ale bavili, zejména Vlastíkovým líčením, jak podal přiznání k dani z nemovitosti přes internet. Nejen že to v českém pojetí spočívá v tom, že formulář přes internet vyplnil, vytiskl a následně osobně odnesl na berňák, ale ke všemu po pár dnech zjistil, že díky scrollovacímu kolečku na myši umístil svůj panelákový byt na pozemek kategorie "D - rybník s intenzívním a průmyslovým chovem ryb" ;-))).

    so 25.1.2003

  • Někdy v létě Katka vymyslela, že by Ondrášek s Radečkem a Martínkem mohli jít na karneval za Teletubbies. Protože jsme ale stále nemohly přijít na to, jak ušít masku, čtvrtého jsme ani nehledaly, a nakonec to vzdala i Katka a Ondrášek šel za čaroděje. Mě ovšem jiná maska nenapadla, a tak když se dnešní termín karnevalu nadobro přiblížil, začala jsem včera odpoledne tvořit. Chodila jsem po bytě a hledala, až mě napadlo jako stojánek na anténku použít dno z kelímku od jogurtu. Při vymýšlení uší mi pak padl do oka zbytek kelímku, a tak po půlročním marném úsilí bylo najednou vše hotovo za pár minut. Martínek mě mile překvapil, protože zatímco doma si anténku a uši na gumě nenechal ani jednou vyzkoušet, na karnevalu vůbec neprotestoval a strávil s tím celou dobu. Jen občas si oslintanýma rukama sáhl na své červeně nabarvené doplňky, takže když posléze v šatně spadl z lavičky hlavou na dlažbu, nebylo poznat, které šrámy jsou skutečné a které od tempery... Po loňské dobré zkušenosti klukům coby úbor posloužila moje trička, samolepící "obrazovky" jsem zapomněla doma a musel nám je Pavel přinést dodatečně. Ale vyplatilo se - Tinky Winky a Po byli vyhodnoceni jako jedna z 5 nejlepších masek! Touto cestou Katce děkuji za nápad :-). V balíčku s výhrou jsme našli knížku pohádek o zvířátkách, nějaké drobnosti a sladkosti, klukům ale největší radost z toho všeho udělal džusík v krabičce ;-).

    pá 24.1.2003

  • Po předvánoční absenci mi tentokrát vystoupení Ugandy neuniklo. Abych náhodou nevyšla ze cviku, hned při vstupu do sálu jsem byla přidělena jako chůva č. 2 k 5měsíční Haničce, jejíž oba rodiče byli mezi účinkujícími. A protože takový rodičovský pár tam byl ještě jeden a ani sebelepší ;-) chůva maminku nenahradí, naskytl se nám posléze netradiční pohled, když Katka s Lenkou několik písniček odzpívaly s dětmi v náručí :-). Koncert byl pojat výchovně a jeho cílem bylo naučit posluchače toleranci. Členové souboru nám šli příkladem, neboť prý každá z odzpívaných písní leze někomu z nich na nervy, a tak nezbylo, než její zařazení na program tolerovat. V krátkém vstupu nám ještě Sýkorka na sobě demonstrovala, jak si po její stáži v Londýně britští kolegové představují typického českého vědce ;-). Yvonně se tentokrát nepodařio vzít tam s sebou celou rodinu, což mělo tu výhodu, že jsme si po koncertě mohly sednout na kafíčko a palačinky a trochu zdrbnout.

    čt 23.1.2003

  • V Klubu maminek jsme včera vyráběly slupovací obrázky na okno. V rámci urychlení jsem svoje dílo - medvídka - dala schnout ven přede dveře, moc se to ale neurychlilo, protože mi tam na ně jedna maminka šlápla a musela jsem ho opravovat :-(. Než jsem se dostala k vybarvení trávy a kvítka, došla zelená barva, takže pokračování příště...
  • S nově nabytými zkušenostmi jsem se okamžitě doma vrhla na krabici s těmito barvami, kterou mi přinesl Ježíšek, ale dosud jsem neměla odvahu ji otevřít. Největším problémem překvapivě bylo samotné otevírání jednotlivých barev, při kterém jsem si černou téměř zlikvidovala. Přesto jsem vytvořila sněhovou maxivločku na noční obloze :-). Tato výtvarná technika má jednu nespornou výhodu: kreslí se na průhlednou fólii, takže když si pod ni dáte vzor, obtahování jde jedna radost ;-).


    • st 22.1.2003

  • Martínek vyjadřuje čím dál složitější myšlenky. Obrázek velké a malé kočičky na plíně okomentoval slovy:
    - Tamtento čiči malinko, toto je velikej. Tuli tuli... ;-)

    • út 21.1.2003

  • Chtěli jsme zopakovat včerejší bobování, ale nějak se oteplilo a sníh začal tát. Kluci i bez toho promáčeli všechny rukavice, co jsme s sebou měli, samozřejmě i všechno ostatní, co měli na sobě, a po návratu jsem Martínkovi z bot vylévala vodu...

    po 20.1.2003

  • Dnes jsme se konečně měli dozvědět výsledky, t.j. jaká choroba nás to minulý týden všechny pokosila. Výsledkem bylo, že nezjistili nic. A máme být rádi.
  • Když byl v prosinci sníh, kluci marodili, a tak si ho vůbec neužili. Co jsou zdraví, je to zase se sněhem bída. V noci na dnešek napadl asi centimetr, tak jsme toho okamžitě využili. Kluci byli bobováním na trávě s lehkým sněhovým popraškem nadšeni! ;-)

    ne 19.1.2003

  • Podařilo se nám jakž-takž udělat pořádek v hračkách, ale večer byly zase roztahané po pokoji. Když už se šli kluci koupat, ještě jsem je vrátila, aby hračky uklidili. Pavel říká, že to byl dobrý nápad: hračky uklidil táta a kluci se zatím porvali ;-).

    so 18.1.2003

    Nic netrvá věčně...



    S hlubokým zármutkem v srdci i celém rodinném rozpočtu
    oznamuji všem pravidelným i náhodným čtenářům,
    že mi dosloužil můj milovaný mobilní telefon

    ERICSSON A2628s

    Zesnul náhle dnes v noci
    ve věku pouhého 1 roku a 25 dní :-(

    Tělesná schránka nebožtíka bude zítra někam uložena,
    snad bude odpočívat v pokoji. V nejhorším na předsíni.



    Všem, kteří se mi kdy dovolali,
    děkuji za tichou vzpomínku...


    Za všechny truchlící

    Dana
    pozůstalá

  • Nekrolog drahého zesnulého přinesou zítra všechny lepší noviny...

    pá 17.1.2003

  • Babička šla ráno k doktorce a cestou domů v lékárně omdlela a narazila si kostrč. Domů ji odvezla sanitka a ještě po měsíci nemohla sedět. Zkrátka, každý dobrý skutek (hlídání) je po zásluze potrestán. Pokud se pokusím na všem zlém hledat něco dobrého, tak snad to, že se ukázalo, že dědečkovy pády s naší nemocí souvisely a nebyly způsobeny něčím vážnějším.
  • I my jsme šli za paní doktorkou, tentokrát pouze pro recept, protože kapky, které klukům na průjem doporučila, nám pomalu docházejí. Martínek mě překvapil, když po příchodu do čekárny společně se mnou a Radečkem pozdravil: "Dobrý den!". Dietu dál pomalu omezujeme, a tak se odpoledne Martínek ještě ze samé radosti nad kusem žvance naučil úplně předpisově vyslovovat "buchtička" ;-). Současně se naučil i něco užitečnějšího - začal časovat slovesa: Ty to neumíš? - "Umím", a poprvé jsem z jeho úst také slyšela správný tvar "mámino" místo dosavadního "mámovo" ;-).

    čt 16.1.2003

  • Hladovka vyloženě prospívá mému kulinářskému umění. Dnes jsem slavila obrovský úspěch se šťouchanými brambory politými rozmixovanou troškou šunky s mrkví ;-).

    st 15.1.2003

  • Naše zákeřná choroba už skolila i dědečka s babičkou! Dědeček při tom navíc dvakrát bezvládně upadl a pochroumal si nohu. Já jsem se po dni, stráveném o jednom soustu rohlíku a několika doušcích černého čaje, cítila už podstatně lépe a ráno jsem zhltla rohlíku celou čtvrtku ;-). Pak jsem se vypravila s dětmi k doktorce na výtěr, výsledky ale budou až v pondělí. Kromě mě mají všichni průjem, ale zatím nejásám - kluci byli taky po zvracení den "zdraví"...

    út 14.1.2003

  • A je to tady. Ve 3 v noci jsem začala zvracet i já :-((. Na záchodě jsme se míjeli s Pavlem, který pro změnu dostal průjem. Ten jsem ostatně dostala ráno taky... Nezbylo nám, než vše telefonicky prokonzultovat s doktory a o pomoc požádat dědečka s babičkou. Ti mi přivezli léky a zachránili nás před dětmi, kterým, ač taky mají stále ještě průjem, pomalu otrnulo a neodbytně se dožadují lepšího jídla, než je rohlík s černým čajem. Nejlépe bonbonků, čokoládek, koláčku s tvarohem, či alespoň rohlíku s nutellou...

    • po 13.1.2003

  • Po prodělané viróze Radeček tedy opět nešel do školky :-(. V noci navíc dostal příšernou rýmu. Konec konců, ve školce už byl zase 5x... Při vyzvedávání oběda jsme tam potkali holčičku, která v sobotu taky zvracela. Paní doktorka nám pak potvrdila, že viróz je teď spousta, a pokud neměl průjem a nebude jíst těžká jídla, do školky by mohl. Odpoledne místo spaní začal kašlat a dostal průjem... A pak se probudil Martínek - taktéž podělaný od hlavy k patě :-(. Večer se Radeček zase pozvracel... :-((

    ne 12.1.2003

  • Ráno se Radeček zdál být už v naprostém pořádku, měl jen s lehkou teplotu. Pro změnu ale začal blít Marťas... Ten u toho ale naštěstí teplotu neměl a byl v dobré náladě, jen několikrát za den zezelenal a zvracel...

    so 11.1.2003

  • Ačkoliv si naši stěžují, že když chodí Radeček do školky, vůbec si ho neužijí, na moji dnešní exkluzívní nabídku na hlídání dětí se příliš nadšeně netvářili. Nicméně neodmítli, a tak jsme zašli do kina na novou bondovku Dnes neumírej. Agent 007 přežije mučení v korejském zajetí a i nadále stále skvěle střílí, řídí, šermuje i jezdí na surfu. Helikoptéra, která je náhodou na palubě hořícího letadla a zachrání mu život, už snad ani nemůže nikoho překvapit, stejně jako výměna DNA na zakázku, neviditelné auto nebo umělé slunce na dálkové ovládání ;-).
  • Když jsme se z kina vrátili, babička nás ve dveřích uvítala tím, že Radeček je nemocný, je mu zle, "uplně hoří" a máme s ním jet okamžitě na pohotovost. Když jsme k němu došli, začal zvracet a nepřestal asi do dvou v noci, jen teplota se tím naštěstí snížila. Pavel mi sem (v narážce na dědečka s babičkou) připsal, že ostatně když zapnete v pokoji na plný pecky topení a přikrejete se peřinou, "úplně hořet" budete zaručeně i vy ;-). Pročítáme Domácího lékaře a jasně diagnostikujeme vše od meningitidy přes slepé střevo až po zvracení způsobené stresem z chození do školky...
  • Podle telefonických instrukcí z pohotovosti Pavel Radečkovi dával ledový čaj s glukopurem opatrně po malých lžičkách. Jakmile se Radečkovi trošku ulevilo, vyžahl zbytek hrnku na ex...

    pá 10.1.2003

  • Ve zpívání dnes Martínek poprvé aktivně tleskal, mával, točil se a vyskakoval podle paní učitelky. Stále jsem ho ale musela každou chvíli honit po místnosti a k ťukání dřívky či kreslení se dal přemluvit jen velmi těžko a jen na okamžik...
  • Radeček se zájmem sledoval v televizi Neváhej a toč! a pobaveně prohodil: "Dobrý! Pán spadl z lodě do vody!" ;-)

    čt 9.1.2003

  • Ohlášené zdražování T-Mobilu mě téměř přimělo ke změně operátora. Nad znovuzavedením poplatků za volání do hlasové schránky bych ještě mávla rukou, snesla bych i zdražení SMSek z 1 Kč na 1,70 a jakž-takž i zrušení SMS brány pro bezplatné zasílání SMSek z internetu... Ale zpoplatnění přeposílaných e-mailů na mobil mi prostě vadí. Bohužel, Pavel si maily na mobil posílat nenechává, a tak přecházet k Oskarovi a číslo měnit nehodlá. Jen mi poradil, že nejjednodušší bude, když budu nosit 2 telefony a e-maily si nechám přeposílat na Oskara. Podle mě by sice nejjednodušší bylo, kdybychom přešli k Oskarovi a 2 telefony nosil kvůli zachování kontaktů on, ale nějak to neprošlo ;-).
  • Tak jak tak, pro začátek jsem si aspoň šla dobít svoji propadlou Oskartu do nejbližšího k tomu použitelného bankomatu, kterým je bankomat sítě Euronet u Delvity. Když už jsme tam byli, udělala jsem si i nákup, a protože jim zrovinka nefungovaly platby kartami a peníze jsem neměla, musela jsem si vybrat v bankomatu, což mi nákup v Delvitě prodraží o dobrých 30 korun :-(... A k úspěchu celého výletu nutno přičíst i to, že Oskarta zůstala nedobitá. Večer jsem se po dlouhém boji dovolala na hotline a celý proces tam podrobně vylíčila: Vložila jsem kartu, zadala PIN, částku 400 Kč, číslo na Oskartu, číslo telefonu pro zaslání potvrzení, a bankomat se zeptal, jestli chci dobít ještě i jiný telefon. Mým odmítnutím celá akce skončila. Nedostala jsem ani potvrzení na lístečku, ani kredit na Oskartu, ani SMS na zadané číslo. Operátor na hotline mě ujistil, že pokud jsem nedostala lísteček, dobití zcela jistě neproběhlo. Původně jsem se snažila zjistit, kde jsem mohla udělat chybu, ale když jsem se dozvěděla, že dobíjení z uvedeného typu bankomatů funguje už asi 3 dny, rázem mám jasno ;-). Zítra si koupím dobíjecí kupón v trafice...

    st 8.1.2003

  • Martínek mě ve výtahu pobavil výkřikem "Puk kík!", ve kterém jsem posléze rozpoznala žádost o půjčení klíče ;-). "K" se stalo oblíbenou hláskou, zastupující prakticky cokoliv, co buď neumí, nebo se mu zrovna nechce vyslovovat. Takže mašinka sice spolehlivě dělá "č-č-č-č", ale Krteček má "ýk" (rýč), Laa-Laa z Teletubbies má "mík" (míč), čáp je "káp", myš je "myk", zajíc je "ajík", taška je "kakka", tužka je "tukka" a jeřáb je "jebák" ;-). Umí celkem pěkně říct "Matyn" (Martin) i "Matynek" (Martínek), ale když o něm někdo prohlásí, že je raubíř, ukáže na sebe a důležitě oznámí: "Toto je Makak!" (Marťas).

    út 7.1.2003

  • Po čtvrt roce jsme konečně s Martínkem zase mohli jít do cvičení. Dokonce na to má už i odpovídající věk, což se projevuje zejména tím, že se občas snaží napodobovat, co paní učitelka předcvičuje. Konečně taky dokáže skákat na trampolíně sám! (Obdivně vzpomínám na to, jak jsem Radečkem na trampolíně casnovala těhotná ;-)... Nejvíc se mu ale stále líbí lezení hadrovým tunelem a jízda na skluzavce.
  • Kromě donáškové služby dědečka s babičkou stále častěji využíváme jídelny místní základní školy a chodíme tam pro oběd. Martínek budí veřejné veselí, když se za mnou batolí s jídlonosičem v ruce (pokud mi s ním zrovna neprchne na záchody, které ho fascinují ;-). Největší úspěch ovšem sklidil, když za mnou přišel s obrovským smetákem, který sebral paní uklízečce ;-).

    po 6.1.2003

  • Po všech nemocech Radeček zase začíná chodit do školky. Jsme zvědaví, jak dlouho mu to vydrží tentokrát. Posledně to byly 3 dny, předtím 7...

    ne 5.1.2003

  • Kamarád letěl služebně do Šanghaje, a aby netrávil dlouhý čas na nudném letišti ve Frankfurtu, zvolili cestu přes Singapur. Okamžitě odtud pomocí mobilu a notebooku poslal fotky na web - tak tomu říkám frajeřinka! Ovšem napodobování příliš nedoporučuju, má totiž kartu plně hrazenou mobilním operátorem. Jinak takové spojení přijde řádově na 82 Kč za minutu ;-).
    PS: Spletl se. Ve zprávách jsem se dozvěděla, že ve Frankfurtu dnes vůbec žádná nuda nebyla, nějaký šílenec létal nad městem malým letadlem a vyhrožoval, že do něčeho napálí... Letiště bylo dokonce evakuováno ;-).

    so 4.1.2003

  • Dopoledne přišlo vysvobození v podobě babičky, která si Radečka na den odvezla k sobě.
  • Když Martínek poněkolikáté použil vazbu "tady parková auto", rozhodla jsem se prozradit mu něco málo z české gramatiky:
    - "Parkuje, Martínku. Je parko-vat, ale autíčko tady parku-je".
    - "Ne!" - ohradil se. "Tam!" :-). A aby nedošlo k omylu, doplnil: "Tam parková!" ;-)))

    pá 3.1.2003

  • Pavel, na kterém se v Hostimi stali kluci bezmezně závislí, nám na víkend odjel na hory na lyžařské závody. Radeček s Martínkem se zřejmě rozhodli, že nejlepší bude, když se nějak zbaví i maminky, a to nejlépe tak, že ji nechají zešílet! Vyskládali v kuchyni všechny hrnce, přenášeli je na přesíň a Martínek vším házel na dlažbu, takže kromě hrnců byl ještě všude na zemi oprýskaný smalt. Po obědě odmítli jít spát a trvalo mi poměrně dlouho je k tomu nakonec přesvědčit. Radeček ještě obligátně musel jít kakat, což je osvědčený způsob, jak se dostat z pokoje. Jakmile se tam vrátil, zanedlouho zase vyšel a znovu zamířil na záchod. Když jsem za ním přišla, zjistila jsem, že se trošku pokakal, jenže na záchodě se to snažil utřít papírem, takže od toho byl celý on i záchod. Po kompletní sprše a převlečení konečně usnul - a to už se vzbudil Marťas... Jako by to nestačilo, při chystání čaje se ve skleněné konvici najednou dole udělal asi centimetrový kulatý otvor a čaj z ní pomalu pěkně vytékal. Volala jsem na Radečka, ať mi rychle přinese hadr, ale on mi přinesl brýle, s odůvodněním, že jsou přece moje ;-). Čaj mi natekl do té nejnevhodnější zásuvky v kuchyňské lince, kde byly různé provázky, gumičky, formičky na cukroví, malé igeliťáky, špejle, svorky, pečící papír a bůh ví co ještě, všechno díky dětem rozházené po celé zásuvce a teď i promáčené, takže jsem to přebírala asi půl hodiny. Kluci mezitím šmajdali v čaji na zemi, kde se ještě namočily všechny ty hrnce a oprýskaný smalt. A to ještě nevím, kde skončil ten střep, po kterém v konvici zbyla díra. Nenašel se... Když už to bylo téměř uklizeno, doprala pračka a Marťasovi se podařilo odpálit další kolo praní, takže se na vyždímané prádlo napustila zase voda. Pak už to docela šlo, dokonce se mi s nimi podařilo prádlo pověsit. Už ho jen běžně vyváleli na zemi a po koberci a Martínek ještě vyprskl čaj na předsíni, protože tam podlaha ještě nelepila. Poté, co se nechali vykoupat a krátce po desáté i uložit, Martínek si nechal udělat 2 mlíčka a Radeček 2 šťávičky, ještě zašel na záchod, párkrát mě zavolal a pak už sladce spinkali...

    čt 2.1.2003

  • Přeci jen jsme ještě dali šanci rozšíření Siedlerů, naštěstí byl na druhé straně hracího plánu ještě další historický scénář - Cheops, ve kterém se všichni hráči mimo jiné podílejí na stavbě pyramidy. Toto rozšíření bylo oproti Alexandru Velikému podstatně hratelnější a bližší základní verzi, takže napravilo včerejší špatný dojem. Navíc jsem vyhrála :-), a snad to ani moc nebylo tím, že jsem jediná nastudovala pravidla a pak je ve stručnosti vysvětlila ostatním ;-)).
  • Během hry volali naši, že v Brně prší a mrzne, všude je led, a tak ať raději dnes ani domů nejezdíme. Nedali jsme na ně, a ke všemu se hra protáhla, takže jsme vyrazili až za tmy... Jen jsme změnili trasu a vzali to po lepších silnicích přes Znojmo. Sotva jsme vyjeli, kluci si usmysleli, že by něco snědli. Protože jsme ale nic v autě neměli, dala jsem každému tabletku Multitabs. Dlouho ovšem nevydržela, a tak postupně přišla řada ještě na zbytek krabičky Tic-tacu a 2 balíčky Lipa. Vydrželo nám to těsně před Brno, pak následoval příšerný řev, který utišily až operativně zakoupené hambáče... Jízda samotná naštěstí předčila naše zlé předtuchy, ani jsme neklouzali po ledě, ani nestáli v kolonách mezi dopravními nehodami - silnice měla kolem 0,5 °C. Brno nás přivítalo ozdobené stromy, křišťálově zalitými v ledu, a nádherně osvětlenými rampouchy na každém semaforu. O vážnosti situace jsme se přesvědčili, až když jsme u domu vystoupili z auta na dokonalou ledovou plochu ;-).

    st 1.1.2003

  • Na dopolední procházku jsme pro kluky a Petrušku vzali miniboby i lopatu, ale sněhové podmínky byly poněkud horší, takže jsme většinou na bobech děti táhli, nebo si naopak děti táhly boby samy. Bezkonkurenční byla obrovská zamrzlá louže za domem, po které jsme si děti, ležící na lopatě, posílali ;-). Zda se jim to líbí, na to jasně odpovídal Martínkův blažený výraz. A po takové procházce jim samozřejmě i výtečně chutnalo!
  • Během dne všichni prácechtiví odjeli, a my zbylí - Já s Pavlem, Žabáci a Medvěd - jsme vyzkoušeli nové rozšíření Siedlerů - historický scénář Alexandr Veliký. Ten si okamžitě získal přezdívku "John" ;-), a tak dotaz, zda Alexandr Veliký v tomto tahu již vykonal svůj pohyb, zněl: "Múvls Johna?". Toto rozšíření se ovšem příliš přínosným neukázalo...
  • A tak jsme večer raději sáhli po klasice a sehráli partičku Scrabble. Kontroverzní slova jsme poprvé řešili pomocí seznamu povolených českých slov, takže jsme se nevyhnuli skvostům typu "sadíš", "oó" či "dožahnu", za které Pavel navíc sklidil prémiových 50 bodů, a tak měl do konce hry vystaráno a vítězství ho neminulo. Během další hry se zájmem studoval seznam povolených slov přímo v návodu ke hře, dobře nás jejich výčtem pobavil, a na jeho otázky, co to teda vlastně je, když je to česky, zapátral vždy Žabák v obdobném slovníku na počítači a odpovídal: Bu - to je přece japonská délková jednotka! Ga - kvaský jazyk, il - turecká územní správní jednotka, pu - staré čínské platidlo, xu - dílčí jednotka vietnamské měny, bán - náměstek chorvatského krále, bej - titul dřívějšího vládce Tunisu, rás - etiopský náčelník, eem - poslední meziledová doba... Některá slova nás přesvědčila, že v češtině máme ještě co dohánět: Cí - množné číslo zájmena ký, deň - tvar slovesa deniti, drč - tvar slovesa drčeti, klň - tvar slovesa klnouti, ská - tvar slovesa skáti (spojovat kroucením)... Jiná nám nepřipadala ani příliš česká: Et - spojka v citátových spojeních, in - předložka, bab - arabsky brána, boš - francouzská přezdívka Němců... A u dalších mnoho nevysvětlilo ani vysvětlení: Ka - životní síla, wad - psilomelan, šva - předpokládaná samohláska indoevropská...
    Taky vás nějak přechází chuť zahrát si Scrabble? ;-)

    út 31.12.2002

  • Aby si děti užily, přesunuli jsme půlnoční silvestrovské rachejtle už na odpoledne. Jejich nákup jsme letos totálně podcenili, sešly se jen dvě, a i když mezi nimi nechyběl vloni obdivovaný "prasolet", bylo to prostě chabé. Hodně chabé. Své určitě sehrál i příšerný desetistupňový mráz, který byl po včerejším jarním počasí šokem. Každopádně, i Radečka víc než rachejtle zaujalo, že Myšákova baterka dosvítí od domu až na kostelíček ;-).
  • Po výrobě chlebíčků jsme trochu pokecali a do půlnoci už tak tak stihli jen jednu hru na Mafii. Abychom si udrželi skvělého nehrajícího vypravěče Medvěda, opět jsme jeho roli povýšili, tentokrát až na "prezidenta". Jeho moc se ukázala hned vzápětí, když pod pohrůžkou své neúčasti prosadil pravidla dokonce proti vůli všech ostatních ;-). Pavel opět hlasoval pro každou popravu, což, jak se později ukázalo, bylo sice dobré pro urychlení hry, pro hru samotnou však nikoli. Coby mrtvola se ale osvědčil výborně: Doléval víno, vařil kafíčka, dosypával občerstvení, a poté, co došel i naprostý ležák - poslední rybičkový chlebíček, nosil zavináče, ohříval párky a krájel slaninku...
  • Kvůli mrazu byla letos zrušena i tradiční novoroční procházka, takže jsme krátce po přípitku v Mafii pokračovali.

    po 30.12.2002

  • S tradičním jednodenním zpožděním oproti původním plánům jsme se stihli sbalit a odjeli na tradiční Silvestr se spolužáky, opět k Žabákovi do Hostimi. Oproti předchozím dnům se výrazně oteplilo, a tak nám jízdu nekomplikoval na silnici led, ale proudy vody a odrážející se sluníčko (předpověď se ale nemýlila, že se zítra zase prudce ochladí). Stavili jsme se samozřejmě na hambáče a Martínek pak v autě netrpělivě opakoval: "abak, abak!". Ubezpečili jsme ho, že v Hostimi strejda Žabák určitě bude, a taky spousta dalších strejdů a tet... Když nepřestával, pochopila jsem, že skandování "abak, abak!" v tomto případě neznamenalo "Žabák", ale další "hambáč" ;-).
  • V Hostimi skutečně spousta strejdů a tet čekala, kromě nás už tam byli všichni, a tak jsme náš letošní počet uzavřeli na 11 + 3 děti. Kluci tu měli do party Petrušku, stejně jako v létě. A sbírka her na skříni se po letošním Ježíškovi utěšeně rozrostla, zdá se, bohužel, že až nad naše časové možnosti...

    • ne 29.12.2002

  • Tvorba letošního PF dala zabrat jak mně, tak Pavlovi, který v mezičase hlídal děti. A tak - všechno nejlepší do nového roku přejí "Teletubbies" Zemanovi!

    so 28.12.2002

  • Celý den u nás strávili naši. Přivezli dárky od sestry, která tentokrát nepřijela, protože Terezka taky užívá antibiotika (není úplně prokázáno, že by nemoc chytila před 14 dny u nás ;-). Radeček dostal kamión přepravující malá autíčka - prý aby se kluci nervali, autíček je tam dost. Samozřejmě se ale začali hádat o samotný kamión a ve zbylém čase o xylofon, který dostal Martínek.

    • čt 26.12.2002

  • Vystřídali jsme se a k babičce jsem pro změnu odjela já s Martínkem. Pro něj tam od Ježíška zůstalo velké červené auto.

    st 25.12.2002

  • Abychom si oddychli a taky kluci si od sebe trochu odpočinuli, odjel na celý den Pavel s Radečkem k babičce. Ježíšek tam pro Radečka nechal autodráhu, a jak se babičce podařilo zachytit na fotkách, nebyl sám, kdo z ní měl radost ;-).
  • Martínek mi zatím doma asistoval u počítače. Jezdil propiskou po tátově klávesnici a najednou s nefalšovaným překvapením zvolal: "Díra!" - a na klávesnici chybělo písmeno...

    • út 24.12.2002

  • Na Štědrý den brávala babička vždycky Radečka na procházku. To letos nešlo, protože jsou oba kluci ještě nemocní, a tak jsme měli docela obavy z toho, jak zvládneme přichystat stromeček s dárečky. Naštěstí oba po obědě dlouho spali, takže to klaplo, až na jednu polozabalenou knížku, kterou Radeček okamžitě objevil. Ale chápe to - Ježíšek toho měl hodně, tak tohle už holt nestihl...
  • Ze všech dárků měla u Radečka největší úspěch 3patrová garáž a Martínek zase nejvíc ocenil můj a Pavlův cestovní skládací kartáček na zuby, které střídavě testoval celý večer ;-)... Některé dárečky byly nefunkční ihned, z ostatních málokterý klukům odolal bez újmy. Jeden autobus nejezdil, pak mu ještě ulomili kolo, trolejbusu ve snaze nainstalovat troleje do správné polohy ulomila jednu trolej babička :-) a druhou já ;-)), od pumpičky na PET lahve se ztratilo jedno těsnění, hrající a svítící Santa Claus na 2 tužkové baterie měl rozbitý vypínač, z kartáčků Martínek začal vytahovat štětiny a asi nejhůř dopadla garáž - tu se Martínkovi podařilo nejdřív rozšlápnout, pak se ulomilo připevnění myčky a po posledním zásahu výtah jezdí samovolně dolů...

    po 23.12.2002

  • Poslední předvánoční pracovní den jsme využili k návštěvě paní doktorky. Zatímco Radečkova léčba, zdá se, pokračuje dobře, Martínek na zánět průdušek antibiotika právě teď dostal. Geniální nápad vzít místo kočárku na cestu sáňky, protože venku napadal sníh, však skončil naprostým fiaskem. Se dvěma nevrlými dětmi začala ostuda už v lékárně, pokračovala v zelenině, kde jsem kupovala brambory, následně vygradovala v masně, a když jsem se pak vracela domů po odhrnutém chodníku, v jedné ruce těžké sáňky a ještě těžší pytel brambor, v druhé řvoucího Martínka a někde za sebou vztekajícího se Radečka, měli jsme toho všichni už tak akorát. A možná i víc...
  • Odpoledne jsem si chtěla přečíst SMSku, ale tlačítko nefungovalo. Tak jsem vypnula celý telefon a následně už nešel zadat ani PIN... Vzpomněla jsem si, že si s telefonem ráno hrál Martínek a vrátil mi ho poněkud oslintaný. Ach jo, to už tu dlouho nebylo (viz 8.7.2000 - Radečkem zaslintaný mikrofon za 579,- Kč). A to jsem si do něj od Ježíška na zítřek objednala novou baterku... Zvenku i zevnitř jsem tedy telefon sušila fénem, což se projevovalo tím, že tlačítka střídavě psala trvale nebo nepsala vůbec. Rezignovaně jsem mobil odložila na topení a až pozdě v noci s úlevou zjistila, že naštěstí funguje. Na soutěž v psaní esemesek bych s ním sice už jít nemohla, ale co bych nechtěla - vždyť právě slaví rok v mých službách! A to mu, při mém zacházení a zejména zacházení mých dětí, už pomalu dává nárok na předčasný důchod.
  • Aby mi to Martínek vynahradil, udělal dnes hned 2 vývojové skoky. Začal skloňovat Tinky - Tinkyho a začal zpívat! S tím skloňováním to sice ještě není stoprocentní, je totiž docela pravděpodobné, že teď používá pouze tvar "Tinkyho" ;-), ale "Skákal pes přes oves" prostě válí! Teda aspoň začátek, zbytek na přibližnou melodii a správný rytmus "vytextuje" náhodnými slabikami ;-). Konečně zase nějaké prvenství - to Radeček v jeho věku dokonale odrecitoval spoustu básniček a písniček, ale zpívat začal až o čtvrt roku později!

    ne 22.12.2002

  • Dopoledne jsem ještě zajela do města, abych tam koupila dědečkovi knížku. Když už jsem byla v knihkupectví, koupila jsem k tomu asi 6 knížek pro kluky a 2 pro sebe ;-). Začít v knihkupectví ale moc dobrý nápad nebyl, s takovým nákladem jsem si pak už další nákupy moc neužila...

    so 21.12.2002

  • Martínek stále dělá pokroky v mluvení, jeho nejnovější objev je ale spíš krokem zpátky. Naučil se používat slovo "tamto", takže teď vůbec není poznat, o čem mluví. Když chce něco podat, opakuje jen "Tamto!" a tvoří také úchvatné věty typu: "Tady je tamto." ;-)


    Starší deníčky

    Léto - podzim 2002Léto - podzim 2002 (do 20.12.2002)
    Zima - jaro 2002Zima - jaro 2002 (do 20.6.2002)
    Léto - podzim 2001Léto - podzim 2001 (do 20.12.2001)
    Zima - jaro 2001Zima - jaro 2001 (do 20.6.2001)
    Léto - podzim 2000Léto - podzim 2000 (do 20.12.2000)