Dana Zemanová: Můj milý deníčku...

Přidat k oblíbeným položkám

O aktualizacích chci být informován e-mailem

Ač se to nezdá, lepší je číst odspodu... Taky není k zahození stránku si uložit a číst off-line... Texty napsané barevně jsou odkazy, i když nejsou podtržené... Omlouvám se za občasné doplnění již zveřejněných částí...

Novější deníčky

Aktuální deníček (od 21.6.2003)

Zima - jaro 2003 (do 20.6.2003)

Léto - podzim 2002

pá 20.12.2002

Naši hlídali Radečka, když jsem šla s Martínkem do zpívání. Po návratu mi babička kladla na srdce: "Ten Radek, když má ty antibiotika, tak by měl hodně pít!". Ptala jsem se, jestli nepil, načež jsem se dozvěděla: "No, on by i pil, ale neměl co. Dopil to a pak už měl prázdný hrnek!". Připomněla jsem, že ačkoliv jsem spěchala do zpívání, ještě jsem do čaje i vymačkala citrón, aby byl hotový, a jestli mu teda nalila z konvice. "No vidíš, to mě nenapadlo..." ;-)

Zdobení perníčků pokračovalo zcela v duchu jejich včerejšího pečení. Kluci mi opět seděli na pracovní desce a Martínek si na každý hotový perníček musel sáhnout ještě dřív, než poleva zaschla. Když ale celou čokoládovou polevu vylil na stůl a částečně i na sebe a na Radečka, raději jsem zdobení přerušila a pokračovala až když už pomocníci spali...

čt 19.12.2002

Konečně jsem upekla perníčky. Ačkoliv se táta snažil hlídat, kluci si posedali na stůl okolo válu a za každou cenu mi museli pomáhat. Radeček vykrajoval tvary - pěkně odprostředka, jak jen to šlo, takže z placky, vyválené na desítky kousků, vyšly se štěstím dva ;-). Ty pak ještě šetrně, jak jen on to umí, přenesl na plech, a už tím byly tvary naprosto k nepoznání. Na vymaštěném plechu, před i po potření vajíčkem, jednotlivé kousky ještě "dotvořil" Martínek...

st 18.12.2002

Na druhý pokus se mi včera už podařilo těsto na perníčky udělat. Dnes jsem měla v plánu perníčky upéct. Místo toho jsme dopoledne strávili u paní doktorky, protože Radeček má už 2 dny teplotu, strašně kašle a nic nejí. Paní doktorka to otipovala na vracející se zápal plic a z kapky krve mu udělala nějaký zbrusu nový test, který zánět v těle potvrdil. Dostal tedy další antibiotika, tentokrát Augmentin, který dostává 3x denně. V noci je to lahůdka - jeden člověk by to do něj sám nedostal, dva jen s použitím hrubého násilí...

út 17.12.2002

Nevím, proč by měl Radeček chodit k holiči častěji než já, a tak jsem se na dnešní dopoledne taky objednala. Vrátila jsem se poměrně pozdě, a tak dědeček, který zatím s babičkou hlídal kluky, si už vypůjčil kastrůlky a jel do jídelny pro oběd. Na místě ale zjistil, že nemá peněženku. Několik minut ji marně hledal, a když pak požádal příslušnou paní o náhradní stravenky, výdejní okénko mezitím zavřeli. Navíc neměl ani stravenky k naražení na zítřek. Peněženka se naštěstí našla u nás - dědeček v ní něco hledal, když vtom začali kluci zlobit. Za všechno ale pochopitelně stejně můžu já, že jsem byla tak dlouho pryč...

po 16.12.2002

Radeček je už zase nemocný :-(. Od října je to po zápalu plic, kašli a zánětu středního ucha už počtvrté. A to tentokrát mezi tím ani nechodil do školky... Je nevrlý, nic nejí, má teplotu, začal kašlat a večer před spaním ještě pozvracel Pavla. Taky Martínek začíná kašlat, ovšem spát po obědě jinde, než venku na mraze, stále odmítá. Naštěstí tam už není -10 °C, ale teplota se pomalu přibližuje k nule.

Obstarala jsem si hladkou mouku a směs koření a abych vyvrátila fámy, které o mně Pavel šíří, totiž že "letos nebudeme mít perníčky, letos máme internet", vyhradila jsem si chvilku a těsně před půlnocí se pustila do dělání těsta. Začala jsem odvážením 120 g medu, a tím jsem také skončila, protože jsme měli posledních 90...

ne 15.12.2002

Na chvilku za námi přijeli na návštěvu Jana s Petrem a Terezkou, abychom dodatečně oslavili můj a Martínkův svátek a předali si vzájemně Mikuláše. Martínkovi se hned v úvodu podařilo sáhnout rukou do čerstvě zalité kávy, vylít ji a opařit se. Zatímco jsme mu na ruku foukali, máčeli ji do vody, natírali chladivým gelem a přikládali obklady, Radeček měl velkou starost, čí káva to vlastně byla a co si teď počne ;-).

Odpoledne jsme celá rodina hráli hru na schovávanou. Zatímco my jsme vymýšleli důmyslné úkryty, Radeček se bezelstně asi 10x schoval na stejné místo pod stůl v obýváku ;-). Při pokusu schovat Martínka do postele pod peřinu to dopadlo tak, že když Radeček dopykal, zavolal: "Martínku, kde seš?" a už mu Martínek s úsměvem běžel naproti ;-). Věčné hledání táty a mámy ale Martínka postupně začalo štvát, a zejména tátu už pak za žádnou cenu nechtěl opustit. Bylo mu jasné, že se zase "ztratí". A když jsem pak večer šla pryč, myslel si, že jsem se zase jen schovala, a neustále prý čekal, že se někde objevím ;-).

Letošní vánoční koncert našeho sboru měl v podtitulku "s překvapením". Překvapení bylo hned několik. Ke vstupence každý dostal slaměnou vánoční ozdobu s přáním do nového roku. Budiž, i když možná bych spíš uvítala levnější vstupné ;-). Protože venku mrzlo až praštilo, na rozmrznutí jsem si koupila v automatu čaj. To mi trošku nevyšlo, protože dalším překvapením byl svařák nalévaný při vstupu do sálu ;-). Mile překvapila i ochutnávka vánočního cukroví - koncert sponzorovalo jedno cukrářství a současně si tím udělalo pěknou reklamu u těch, kterým se do pečení moc nechce. Příjemným zjištěním bylo také to, že sbor konečně získal i dalšího sponzora, jehož logo viselo během celého koncertu nad jevištěm, ovšem nepochopitelně toho využil k tomu, že se po koncertě uspořádala žranice. Kritizovat to ale nemohu, díky známostem jsem nepřišla zkrátka ;-).

so 14.12.2002

- Martínku, kdo nám zas vypnul pračku?! Tytyty!

- Nee tititi... Tititi, mámo!

Že bych se dostala s Katkou do Kuřimi na vánoční koncert Petra Kotvalda, to jsem si nedělala iluze. Naši už hlídat odmítli, druhá babička nemohla a Pavel měl být celý víkend na horách na lyžařských závodech (stále nelyžuje, ale zpracovává na počítači výsledky ;-). A pokud by se náhodou pro nedostatek sněhu závody nekonaly, měl jet do Hostimi na přípravnou akci k letošnímu Silvestru. Na poslední chvíli ale nečekaně padly oba tyto plány, a tak nejen že kluky pohlídal, ale ještě pro nás do Kuřimi po koncertě přijeli! Avízován byl vstup na koncert pro děti zdarma, čemuž odpovídalo věkové složení publika (myslím ale, že úplně nejstarší jsme nebyly ;-). Nakonec byl ale vstup zdarma pro všechny, ... kteří si ovšem nekoupili lístek. Trochu mě naštvalo, že mi lístek prodali asi půl minuty před tím, než začali pouštět do sálu bez něj...

pá 13.12.2002

Dopoledne přišel na návštěvu kolega z práce, který se nedávno přistěhoval na naše sídliště, s tříletou dcerkou. Roswitka byla skutečně nenáročným hostem - nejen, že si nedala ani pití, protože měla svoje, ale dokonce nám ještě přinesla zbytek dortu z oslavy svých narozenin! Naprosto mě fascinovalo, jak si holčička poradila s totálním nedostatkem panenek v klučičích hračkách: Objevila naši výhru ze Ster Century - odpudivou, černě oděnou figurku Spidermana - hasiče, a tvrdý koženkový kabátek, kalhoty a boty mu několikrát svlékla a oblékla ;-))).

Odpoledne ve zpívání se Martínek projevoval jako dokonalý asociál. Ozvučná dřívka i pastelky tradičně jen ožužlával a zahazoval, běhal po místnosti a vůbec se nezapojoval. Tedy, do akcí organizovaných paní učitelkou. Lumpárny, které vymyslely ostatní děti, si samozřejmě ujít nenechal a k bušení do švédské bedny se připojil bez sebemenšího zaváhání ;-).

čt 12.12.2002

Naši přišli hlídat, a tak jsem mohla v klidu zajet na Vánoční trhy. Na výstavišti jsem strávila celé odpoledne až do zavíračky, utratila jsem vše, co jsem měla, a na poslední chvíli ještě sháněla bankomat. Pořídila jsem ale valnou většinu dárečků, a tak se na blížící se Vánoce rázem dívám mnohem optimističtěji.

st 11.12.2002

V klubu maminek to už taková idylka, jako posledně, nebyla. Děti sice hlídala stejná paní, ale bylo jich prostě moc. Těm starším připravila perfektní program, vystříhala jim rybičky z papíru a oni je vykreslovali, učili se básničku o kaprovi, písničku rolničky a spoustu dalšího, takže o Radečkovi jsem zase půl dne nevěděla... Ale tím pádem jí už nezbývalo tolik času na ty menší, takže Martínek si mě záhy našel. A když už jednou do místnosti maminek přišel, chodil tam potom pořád. Tím spíš, že na stole objevil talíř s piškoty...

út 10.12.2002

Martínka dnes čekalo další očkování, tentokrát proti spalničkám, příušnicím a zarděnkám. Odpoledne zahlédl na ruce náplast a vzpomněl si: "Paní pích!" a s těmito slovy pak každou chvíli vyhrnoval rukáv a flastřík hledal. Protože ho ale hledal po celé ruce a ze všech stran, bez pomoci ho většinou nenašel ;-).

po 9.12.2002

Radeček nahradil svého oblíbeného "blbce" slovem, za které nedostává tolik vynadáno, a tak teď když Martínek něco vyvede, říká mu, že je "blbek". Vzpomněla jsem si na dětské rčení "Kdo to říká, ten to je, tomu se to rýmuje" a chtěla ho odradit rýmem "Radek - blbek". Sám ovšem okamžitě vymyslel lepší - "Radeček - blbeček" - a nadšeně to vykřikoval další hodinu...

ne 8.12.2002

Ještě víc přituhlo, a tak jsme jeli jen popřát prababičce k svátku a narozeninám. Cizí prostředí kluky vůbec nevyvedlo z míry, Radeček okamžitě usedl na otočné křesílko a Martínek ho začal točit jako na kolotoči. To jim, s občasným střídáním, vydrželo celou návštěvu, jen chvíli to ještě zpestřili honičkou pod stolkem a postelí.

so 7.12.2002

Začalo mrznout. Půlhodinovému výjezdu na otočku k babičce předcházelo půlhodinové rozmrazování a škrábání ledu z okýnek auta :-(.

pá 6.12.2002

Začali jsme s Martínkem chodit do zpívání. Dokud Radeček nebude chodit do školky, může si tam aspoň nahradit hodiny, které díky nemocem zameškal, a navíc nemusím ve výtvarné části kreslit obrázky sama ;-). Radeček za nás dnes (s drobnou výpomocí) ztvárnil Mikuláše s čertem a andělem, zatímco Martínek přesně jako on kdysi bral pastelky ostatním dětem a čmáral na výtvory cizích maminek. Vyťukávání písniček ozvučnými dřívky ho nejdřív bavilo, pak ale tyčinky už jen ožužlával a vesele odhazoval. Nejvíc mu šlo chození v kroužku a lezení po čtyřech při předvádění zvířátek. Písničku o mlékaři paní učitelka vysvětlovala dětem na obrázcích v knížce. Martínka to nebývale zaujalo a na veškeré dotazy, co je tady (kráva) a co tam (kočička) neustále opakoval "auto, auto!" a ukazoval na cisternu s mlékem ;-).

Kdykoliv jsem ve statistikách přístupů na svoje stránky viděla, že sem někdo přišel z nějakého vyhledávače, vždycky mě zajímalo, co tak asi mohl vyhledávat. Teď to občas i zjistím a nestačím se divit, jak se sem taky návštěvníci dostávají. Kromě vcelku logického vyhledání např. přes "vánoční recepty perníčky" nebo "Komisar Catany" zjišťuji i spoustu náhodných přístupů při hledání něčeho úplně jiného. Jednotlivá slova jsou sice v deníčku nalezena, ale každé v naprosto jiné souvislosti: "vodotesne hodinky", "Australie predplacena karte mobil", "Zemanova banka" nebo "sestre Kovac- K2" (jak jsem zjistila, přístup byl z Jugoslávie, kde zřejmě frčí hudební duo K2 - sestry Aleksandra a Kristina Kovac ;-). Bezkonkurenční je ovšem vyhledání přes "Zemanova video", což po celém světě najde neuvěřitelných 664 odkazů na stránky pornohvězdy Veroniky Zemanové ;-). A přece na 7. stránce (ze 67!) dotyčný nepřehlédl odkaz na můj deníček, kde je zmínka, že jsem z opravny vyzvedla video... (to byl asi zklamaný ;-))

čt 5.12.2002

Radeček od rána prohlašoval, že se Mikuláše nebude bát, ale když pak čert zablekotal na chodbě, začal pofňukávat. Musela jsem mu vysvětlit, že kdo se bojí, nedostane dárečky ;-).

Martínek si čekání na Mikuláše krátil tím, že v nestřeženém okamžiku vyklopil a rozpatlal kelímek rybí masti na opruzeniny :-( do mé postele :-((, ruce si pak utřel o sebe a ještě o podlahu na předsíni. Následně Radeček rozbalil každému jednu čokoládovou figurku čerta, co dostali v poledne od dědy, a tak z Martínka padala čokoláda kam se jen hnul a na bílé fleky od masti přidal ještě čokoládové kydance. Na závěr pak z mikulášského balíčku jedli lentilky, Radeček Martínka zásoboval tak, že než jsem doběhla s hadrem, měl jich v ruce pět ožužlaných a z pusy mu tekla rozkousaná tmavě zelená. Zeleně zaslintal bodyčko do třetice a ještě podlahu a lavici... Pak už jenom běžně vylíval pití a když jsem mu ho chtěla sebrat, vesele přede mnou utíkal a čaj cestou šplíchal na všechny strany...

Martínek se včera naučil Polámal se mraveneček - doplňuje "obora", "dotora", "rys", "dál", "hej" a "hop". Úžasně to secvičili s Radečkem, který recituje celou básničku a vynechává mu ta slova, co Martínek umí. Mikulášovi ale samozřejmě Martínek neřekl vůbec nic a za Radečka jsem musela půlku odvykládat já. Pak mu aspoň zazpíval To je zlaté posvícení, něco mezi 1. a 2. slokou...

Mikuláš měl ve svých záznamech asi neskutečný nepořádek, protože nejenže vůbec přišel, ale navzdory všemu zlobení přinesl i spoustu dárků. Něco už včera po divadle, další poslal po babičkách a tetičce ;-), zbytek dnes, a tak máme například 6 adventních kalendářů ;-)). Kromě mandarinek, banánů a spousty sladkostí dostal Martínek vlastní lopatu (kluzák, to kdyby napadl sníh ještě do Vánoc ;-) a Radeček fosforeskující hvězdičky, které jsme ihned nalepili na strop v obou ložnicích. Radeček si dokonce na to konto nechal večer na spaní zhasnout ;-) a Martínek snad poprvé co není kojený usnul, aniž by mě jedinkrát zavolal!

Nečekaně největší radost měl Martínek ale z brambor v papírovém pytlíku, které dostali od čerta. Neustále brambory vyhazoval, pak zase pečlivě sbíral zpátky do sáčku a nadšeně volal "bamboa, bamboa"! Načančaného balíčku s mašlí si dlouho vůbec nevšímal...

st 4.12.2002

Letošní poslední loutkové divadlo pro děti mělo vánoční tématiku: povídání o narození Ježíška proložené mnoha koledami. Bylo to poměrně dlouhé, ale Radeček seděl a koukal a za celou dobu si ani nevšíml, že jsem se s Martínkem přesunula na galerii. Tam jsem ho totiž nemusela držet v náručí, krásně viděl dolů, sledoval představení a taky ani nemukl. Když pak ale přišel Mikuláš, bál se ho a kromě převzetí nadílky s ním nechtěl mít nic společného.

út 3.12.2002

Pan doktor na ORL prohlásil Radečka za zdravého, může chodit ven a příští týden už i do školky. Rodinná rada je ovšem jiného názoru - aby nám Radeček nepromarodil Vánoce, do školky už letos nejspíš nepůjde...

Problémy s odesíláním přes internet přetrvávají, údajně díky porušování podmínek některými uživateli, ale každopádně bude muset Netbox po připojení celého sídliště posílit hardware. Snad prý do konce týdne. Doufám, že se to brzo podaří, protože krátké maily odesílám na 3. pokus a dlouhé až večer po 22. hodině... V mezičase zkouším přístup "do světa" příkazem ping a nestačím se divit jeho logice:

C:\>ping www.seznam.cz

Příkaz PING na www.seznam.cz [212.80.76.18] s délkou 32 bajtů:

Vypršel časový limit žádosti.
Odpověď od 212.80.76.18: bajty=32 čas=791ms TTL=54
Odpověď od 212.80.76.18: bajty=32 čas=871ms TTL=54
Vypršel časový limit žádosti.

Statistika ping pro 212.80.76.18:
Pakety: Odeslané = 4, Přijaté = 2, Ztracené = 2
(ztráta 50%)
Přibližná doba od odeslání požadavku do příchodu ozvěny v milisekundách:
Minimum = 791ms, Maximum =  871ms, Průměr =  415ms

C:\>

Takže odeslány byly 4 pakety, 2 dorazily v časech 791ms a 871ms, zbývající 2 se ztratily. Z toho plyne průměrně 415ms!? Výborně! Stačí tedy, aby se ztratilo ještě dalších 160 paketů a rychlost bude kolem 10ms, jako dřív! ;-)

po 2.12.2002

Dědeček kdysi vyrobil Radečkovi ze dřeva malý semafor. Zanedlouho se ovšem zlomil, dědeček ho několikrát opravil, ale nikdy dlouho nevydržel. Dnes ho Radečkovi opět přinesl slepený, avšak za 5 minut bylo zase po něm. Radečkova vděčnost nezná mezí:

- Tys to teda opravil blbě, dědečku! ;-)

Co by už mohlo proběhnout ve větším klidu, než když si děti berou dárečky z adventního kalendáře? Potencionální bod sváru také odpadl - kalendář jsme dostali dodatečně, a tak jsme mohli hned vylovit čokoládky z pytlíčků č. 1 i 2, takže kluci měli každý svou. Radeček si svou čokoládku vybalil, dokonce dal Martínkovi několikrát kousnout - pohodu na první pohled nemůže nic narušit. Martínkova čokoládka byla zabalená v alobalu s potiskem auta. V momentě, kdy chtěl s autem začít jezdit po zemi, Radeček mu je vyškubl z ruky, aby mu pomohl s rozbalováním. Martínek si vzal vybalenou čokoládku, dal Radečkovi kousnout, idylka pokračuje. Ovšem zatímco pak Martínek smutně hledal "ztracené" autíčko, Radeček si chtěl kousnout ještě jednou. Martínek to nepochopil a Radeček ho tak hryzl do prstu, až jsem se bála, že mu sleze nehet. Řval ještě hodinu a rudé skvrny tam měl několik dalších dní...

ne 1.12.2002

Máme hluché sluchátko - ode dneška jsme bez pevné linky! A jako naschvál, zatímco dosud běžel internet bez nejmenšího problému, dnes začalo váznout odesílání... :-( Pavel zkonstatoval, že naše domácnost chátrá přímo úměrně přeneseným megabytům, a tak z toho má dokonce radost. Prý by vůbec nebylo marné, kdyby připojení pár dní nejelo :-).

so 30.11.2002

Radeček se naučil další knížku zpaměti. Na základě shlédnutého dílu Večerníčku v televizi to byl Krtek a potopa, a teď nás při čtení kontroluje do nejmenších detailů:

- Myška napekla koláče a pozvala kamarády na návštěvu.
- Pozvala své kamarády na návštěvu!
- Všichni se rozutekli do svých pelíšků. Jen myška koukala, jak vody přibývá...
- Jen vystrašená myška koukala, jak vody přibývá...
- Vykopali stružku a voda odtekla.
- Vykopali stružku a voda pomalu odtekla.
- Hned se dali do práce.
- Hned se dali s chutí do práce!
...

S nostalgií jsem se naposledy připojila k internetu přes modem. Zamáčknu slzu... Sbohem, Telecome, bylo nám s Tebou dobře, ale snad nám bude ještě líp bez Tebe ;-).

pá 29.11.2002

Martínek se asi před dvěma týdny zmocnil lžičky a misky se svým jídlem, a od té doby je přesvědčen, že nejlepší bude, když se už bude krmit jen sám. Pravda, s dnešním špenátem to nebyla nejšťastnější volba...

čt 28.11.2002

Večer jsem chtěla jít na sborový koncert. Nebyl to sice koncert sboru, do kterého jsem chodila, ale zato téměř všechny skladby jsme kdysi také zpívali. Hodně se to zkomplikovalo, když si Pavel ve stejném termínu domluvil firemní spářku, Míša nemohla, babička nemohla, a tak jsem nakonec musela na hlídání ukecat naše. Vyslechla jsem si hodně, od toho, že nemám v noci chodit po venku a mám raději sedět doma, přes to, že si mám nejdřív vyléčit kašel, až po to hlavní, že oni v noci neradi chodí po venku a raději už sedí doma. Ale nakonec přišli. Pavel domů odskočil uložit děti, jejich úkolem bylo hlídat je předtím a potom. Nakonec byl koncert tak krátký, že jsem se vrátila domů dřív, než Pavel odešel. K tomu přispělo, co mi prozradila kamarádka, která tam zpívala: 2 dny před koncertem se dirigent naštval, že sbor skladby neumí, a zrušil půlku repertoáru ;-).

Koncert Brněnského akademického sboru uspořádala Masarykova univerzita, a tak se úvodního slova ujal sám rektor MU, čerstvě zvolený senátor (a mimo jiné i můj někdejší vyučující ;-) Zlatuška. Zmínil se také, že se koncert koná u příležitosti Dne boje (studentů) za svobodu a demokracii, a sám připomněl, že 17. listopadu dnes tak úplně není :-). Už si přesně nepamatuji, čím jedenáctidenní prodlevu okecal... K historii auly Právnické fakulty, kde se koncert konal, vtipně dodal, že v dobách nedávno minulých ze stropu zmizely vitráže s hesly Borovského a Masaryka a byly nahrazeny jakýmsi geometrickým tvarem, snad hvězdou, a nějakým nářadím ;-).

st 27.11.2002

Děti mi doma pomáhají s úklidem co můžou. Dnes třeba Radeček s Martínkem vyházeli všechny boty na předsíň. Na jejich obhajobu ale musím říct, že je pak zase všechny "uklidili" zpátky pod lavici ;-).

út 26.11.2002

Babičce v noci vykradli zahradní boudku a mimo jiné ukradli i Pavlovo kolo :-((((. Pracně dovybavené světly, blatníky, gelovým potahem na sedlo, taškou do rámu (v té zůstalo bůh ví co) a včetně držáku na dětskou sedačku, kterou máme půjčenou... Radeček svým osobitým slovníkem konstatoval, že "to byl asi nějakej blbec" a posílal tátu, ať si koupí kolo nové ;-). Štěstím v neštěstí bylo, že zloděj byl zřejmě sám, a tak moje kolo tam zůstalo...

Abych konečně vyléčila svůj kašel, rozhodla jsem se zůstat pár dní doma. Včera mi to drobátko nevyšlo, začalo to tím, že jsem šla dopoledne s Radečkem k doktorce s kašlem a odpoledne na ušní ;-). Dnes vzali na procházku Martínka naši a měli mi vyzvednout i oběd na zdejší základní škole. Přistoupili k tomu jako k naprosto nezvládnutelnému úkolu, a tak napoprvé se taťka vrátil, že v okýnku na objednávání žádná paní není, že je zavřené (paní na minutu odběhla) a že si tam mám jít sama. Paní jsem zavolala, vše jí vysvětlila a domluvila, aby tatínka pro jistotu doprovodila až k výdejnímu pultu. Napodruhé to tedy zvládl, i když přišel bez pití a bez polévky, protože to se vydává až asi o metr dál...

po 25.11.2002

Tak máme opravenou televizi. Problém spočíval v tom, že do ní v továrně zapomněli dát kondenzátor C15 v ceně 10,- Kč. ;-)

Radeček byl po nemoci 3x ve školce a už zase kašle. Tentokrát kašle nasucho, zato ale od včerejšího oběda v jednom kuse, dokonce i ze spaní. Dopoledne jsme od paní doktorky dostali sirup s kodeinem na tlumení kašle...

... jenže odpoledne Radečka začalo bolet ouško. Vypadalo to naprosto stejně, jako před měsícem, kdy s ouškem nic neměl, a tak se mi s ním na ušní hned nechtělo. Protože měl ale trošku teplotu a na jeho pláč už nezabíralo ani lízátko ;-), nakonec jsme těsně před koncem ordinační doby přece jen šli. Tentokrát si Radeček stěžoval oprávněně - měl zánět středního ucha :-(. Pan doktor mu ouško píchl, doma ho máme proplachovat borovou vodou a čistit. Radečkovi se ulevilo a zbytek dne prospal. Ráno se probudil, jako by ani nemocný nikdy nebyl. Jen doufám, že nebude po mně - já jsem měla zánět středního ucha poprvé v 6 měsících a potom běžně až 5x do roka...

ne 24.11.2002

Po včerejším braku Brak jsme nakonec umluvili naše, aby si hlídání zopakovali, a dali jsme si záležet, abychom tentokrát už stihli K19 - Stroj na smrt. Protože studená válka, jaderná ponorka, rok 1961 - to je prostě moje ;-). Skutečně to bylo jiné kafe - už když srovnám český úlet se třemi puberťáky v hlavní roli a americký film s Harrisonem Fordem... Ten je na poslední chvíli dosazen na místo kapitána sovětské jaderné ponorky, k nevoli posádky. Tu ještě víc pobouří jeho neustálá cvičení a hazard s jejich životy při testování, co ponorka vydrží. Když se pak porouchá jaderný reaktor, všichni jsou ozářeni, ti co ho opravovali dokonce smrtelně, ale on odmítá pomoc nedaleké americké lodi. Nakonec ale reaktor nějak opraví a americkou pomoc stejně přijmou, protože sovětská loď je odmítá vzít na svou palubu a nabízí jen odvlečení ponorky do přístavu, což by trvalo dlouho. Sovětský svaz je pak všechny zavrhne jako vlastizrádce a to, jak skvěle celou akci kapitán zvládl, oceňuje jen posádka, kterou nakonec přece jen o svých schopnostech přesvědčil.

so 23.11.2002

Dopoledne jsme našli auto s totálně rozmláceným zrcátkem na straně řidiče. Někdo musel jet kolem řady zaparkovaných aut skutečně rychle, protože lehkým nárazům zrcátko v pohodě odolávalo. Větší úlomky jsme našli pečlivě srovnané na hromádce na kraji trávníku, včetně naštěstí zachovalého hlavního dílu v barvě auta. I tak ale vyšla oprava přes 4000 :-( ...

Nestihli jsme po obědě včas uložit děti, a tak jsme do kina šli místo K19 - Stroj na smrt na českou teenagerovskou komedii Brak. V jedné z recenzí se píše, že Brak je pásmo více či méně slabomyslných scének, jemuž chybí dramaturgie i souvislost. Výstižněji to snad napsat nejde ;-). Tři mladíci si udělají mejdan, nechybí alkohol, drogy, a nakonec je napadne pozvat si prostitutku. Ta se ale předávkuje kokainem, takže oni se pak potřebují zbavit mrtvoly. Připlete se k tomu její pasák, poslíček s pizzou, ?mrtvý dědeček ;-), sousedka Bára Štěpánová s jahodovým pudingem a masový vrah Jiří Korn. Skvělá sestava. Úlet střídá úlet až po závěrečnou scénu, kdy jsou všichni v nebi, těžko říct, proč... Scénář Karla Spěváčka prý zvítězil v jakési filmové studentské autorské soutěži - já mám spíš pocit, že se taky lehce předávkoval :-).

pá 22.11.2002

Martínek byl na lékařské prohlídce v roce a půl. Naměřili mu 84 cm (nejspíš má víc, ale přinuťte ho stát patama u zdi, zvednout hlavu a nestoupat na špičky ;-) a váží 12,95 kg. Když jsem si pak doma přečetla, že Radeček měl v tomto věku 11,65 kg, až jsem zaváhala, jestli jsem z 11,95 neudělala 12 a z toho 12,95... Ale ne, nesekla jsem se o kilo, je to tak - 12,95. Prostě mu chutná! ;-)

Když jsme šli odpoledne pro Radečka do školky, začalo poprchávat. Pro sebe jsem měla deštník a snažila jem se přesvědčit Radečka, aby si dal kapuci, a Martínka, aby si sedl do kočárku pod stříšku. Jak jsem dopadla vidíte na fotce...

čt 21.11.2002

Zdá se mi, že Radeček chodí do školky málem už jen na narozeninové dny ;-). Na dnešní listopadový jsme jako dárek pro oslavnce místo dosavadních sluníček vyrobili "Actimeláky" z obalů od Actimelu.

A něco pro milovníky hádanek: Uhodnete, co měl dnes Radeček k obědu? (nápověda: foto ve slavnostním bílém triku :-)

st 20.11.2002

Po dvou a půl týdnech šel Radeček opět do školky. Jsem zvědavá, jak dlouho nám to vydrží tentokrát. V pátek byl v naprostém pořádku, paní doktorka řekla, že může jít do školky, a v sobotu začal znovu kašlat :-(.

Když jsem byla s klukama poprvé v klubu maminek, byla jsem nadšená, že si tam hráli a půl hodiny jsem o nich nevěděla. Tak dnes to bylo ještě mnohem bombastičtější: Hlídání se místo studentů ujala jedna maminka již starších dětí, a připravila jim takový program, že jsem i o takovém závislákovi, jako je poslední dobou Martínek, nevěděla celé dopoledne! Asi 3x za mnou sice přišel, ale zatímco dřív se šplhal ke mně do náručí nebo mě táhl k hračkám, tentokrát se vždycky jen ujistil, že tam jsem, a honem rychle pelášil zpátky za dětmi! Takže jsem mohla v klidu vyrábět Mikuláše z krabičky od instantního čaje, což jsem si po předchozích zkušenostech vůbec netroufala plánovat. Všechny papírové součásti jsme navíc z větší části dostaly již vystřižené, připravené, jen slepit. A tak celé dopoledne proběhlo v naprosté pohodičce!

Martínek má rok a půl a kromě naučených vět (jako "Kde je?", "Co to je?", "Tady je", "Auto jede") zatím stvořil jen "Kde je auto?" a "Táta tam". Většinu dvouslabičných slov pro jistotu ani nezopakuje po nás, natož aby je sám používal, a z víceslabičných se pouští jen do těch, které ho enormně zaujmou (ochlasta, milionář, doktorka, buldozér, trampolína...). Většinu z nich mu rozumíme jen my. Jeho dnešní malé jubileum mě přimělo začíst se do starých zápisků v deníčku z dob, kdy měl rok a půl Radeček. Ne nadarmo se říká: děti zásadně nesrovnávejte ;-). Radečkovi bylo rozumět naprosto všechno, zopakoval téměř cokoliv, běžně používal slova, jako "maminka", "babička", "autobus", "trolejbus", "vrtulník", "kompostér" nebo 5slabičné "narozeniny". Skládal věty o 5 slovech ("Maminka pomůže hačnout na krabici", "Tady jsou ještě talířky malinký!"), vyslovil otázku "Maminko, kde jsi?", časoval slovesa (Kde máš bundu? - "Nemám", ale také Najít hračku - "Najím" ;-)), doplňoval básničky a sám recitoval "Houpy, hou, krávy jdou, už jsou támhle za vodou", nebo "Kolo kolo mlýnský za čtyři rýnský". Poznal tvary (čtvereček, kolečko, trojúhelník) a barvy a dokázal je pojmenovat... Zkrátka, nechtěla bych někoho takového teď potkat! ;-) A protože každé dítě je prostě jiné, dočetla jsem se také, že teprve o 5 dní později se Radeček naučil vylézt na židli a stoupnout si na ni - Martínek nám již několik měsíců běhá po stole a židle v tomto ohledu už dávno není překážka, ale výtečný pomocník ;-). Taky se dřív naučil jezdit na rolopedu, prolézá ve cvičení hadrovým tunelem a občas se odrazí snožmo. A má o zub víc! ;-) A už 8 měsíců nemá dudlík...

út 19.11.2002

Ve zpívání jsme dnes byli bez Martínka, toho pohlídal dědeček. Tématem dnešního obrázku byl domeček, v němž švec honí ve sklepě myši ;-).

Radeček má zakázáno čůrat do vany, protože se v ní koupe dohromady s Martínkem. Pro Martínka je podobný zákaz zatím bezpředmětný a Radečkovi jeho ohleduplnost oplatil tím, že se do společné vany dnes vykakal ;-( ...

po 18.11.2002

Slovo "manán" Martínek s naprostou samozřejmostí používá nejen pro banán, ale i pro měsíček. A to dokonce i v úplňku... Nejnověji přibyl význam "mandarinka" ;-), v tomto případě ale nevím, jestli je to podle tvaru jednoho dílku, nebo podle začátku slova.

ne 17.11.2002

Dělali jsme pokus, jak dlouho vydrží jedno- a tříleté dítě pomáhat při úklidu, aniž by toho moc zničily. Kluci po mně nadšeně umývali vyblejskané okno mokrým hadrem, zametali koberce a ochutnávali saponáty. A když potom Radeček vstoupil na záchod, kde Pavel doplnil WC gel, znechuceně odtud vyběhl:

- Tady je smrad, tati!
- No, to je taková vůně!

so 16.11.2002

Kampak se Teletubbies poděli? (narážka pouze pro znalce ;-) Martínek je uklidil do myčky!

pá 15.11.2002

Se dvěma dětmi a dvěma úkoly jsem jela do města. Nejdříve zaplatit internet na 3 měsíce dopředu, abychom v rámci "akce 3+1" mohli v únoru surfovat zdarma. Oproti minulé návštěvě to na zákaznickém centru tentokrát proběhlo vcelku rychle. Přesto ale nechápu, co na příjmovém dokladu slečna vypisovala tak dlouho, že jsem Martínka během té doby 3x usadila do kočárku, on 3x slezl, oba kluky jsem musela přivléct postupně ze všech čtyř koutů místnosti, odehnat od počítače a zvednout dvoumetrový paraván, který Martínek povalil na zem...

Úkolem číslo 2 bylo vrátit telefon Českému Telecomu. Tam jsme čekali o poznání déle, ale zato se mi Martínka podařilo připoutat do kočárku, takže jen Radeček nadrobil sušenku na všechny stolky a židle, co jich tam měli. Hlavní problém spočíval ale v teplotě v místnosti, protože si tam pěkně přitopili, aby zaměstnanci mohli být ve stejnokrojích s krátkými rukávy. Zákazníci ovšem byli v zimních bundách a potili se v nich už venku, protože se dnes nečekaně dost výrazně oteplilo, odpoledne až na 18 °C!

čt 14.11.2002

Šli jsme k paní doktorce s Radečkem na kontrolu (protože zítra už je pátek a ona říkala začátkem týdne ;-). Radeček už je prý naprosto v pořádku, zato Martínek dostal sirupek proti kašli. A já se u něj asi přiživím ;-).

st 13.11.2002

Nejen že mě kašel nepřešel, ale dnes začal kašlat i Martínek :-(. V domácí lékárně jsem si našla sirup Halixol, v příbalovém letáku jsem ale marně hledala dávkování pro dospělé. Našla jsem jen děti do 2 let, 2-5 let a 5-12 let. O.K., sirup asi není určen pro dospělé. Proč ale potom zmínky, že není známo, že by přípravek ovlivňoval pozornost při řízení motorových vozidel, a pokud jste těhotná, poraďte se s lékařem? ;-)

Radeček se dnes nečekaně naučil ovládat počítačovou myš. Ukázala jsem mu on-line omalovánky Teletubbies a hned měl ohromnou motivaci. Nadchlo ho, když vlastnoručně stvořil Tinky Winkyho se žloutenku nebo Po potmě ;-), vtipný byl i Dipsy červený jako Po a Noo-Noo s oranžovýma očima. Vynalezl k tomuto účelu unikátní systém ovládání myši obouruč...

út 12.11.2002

Opět jsem se snažila odložit Radečkovo lízátko na zítra. Zaujala mě jeho myšlenka: "Ale zítra už bylo!" ;-)

Protože Radečka kašel pomalu přechází, rozhodla jsem se, že do zpívání už půjdeme. Vždyť letos jsme tam 3x byli a 4x ne... Radeček skutečně celou dobu nezakašlal. Narozdíl ode mě - na mě zrovna tam kašel přišel... Děti dnes pomocí maňásků hrály pohádku O veliké řepě. Dětí bylo hodně, maňásků málo, a tak se měli zapojit i plyšáci, které s sebou děti běžně nosí. Už to vypadalo, že se zapojí i Martínek a pohádka bude ve stylu: "Tinky Winky za babku, babka za řepu" ;-), ale v klíčový okamžik si to rozmyslel a raději horolezl po židlích. Radeček velkou řepu vidí asi takto:

po 11.11.2002

Ráno Radečka honila mlsná, a když jsem mu odmítla dát lízátko, zasnil se: "Vzpomínáš si, jak jsme jednou byli v té práci a on nám podával takovou tu Tatranku?". Patrně měl na mysli jednoho z kolegů - připomínám, že jsme v práci byli naposledy před 4 měsíci! ;-)

Martínek měl dnes svátek. Od dědečka a od babičky dostal hrací kobereček s nakreslenou silnicí a od nás sadu maličkých stavebních strojů s několika dopravními značkami. Kobereček slavil všeobecný úspěch - dokonce i jako originální župánek ;-). Autíčka nadchla také Radečka a zajásal, že je to jeřáb Luďa a buldozér Max, jak si o nich čtou s babičkou z Bořka stavitele. Samozřejmě, dárky byly vybírány i s ohledem na Radečka, protože Martínkovi je naprosto jedno, jestli ničí staré auto, nové auto, svoje auto, cizí auto, ... nebo třeba mikrovlnku.

ne 10.11.2002

Dnes jsem na Slovenské televizi viděla něco skutečně neuvěřitelného: reklamu na báječný "Rýchloskladač"! Pokud nemáte známé ve velkých obchodních domech, jejichž obchodním tajemstvím rýchloskladač dlouhá léta byl, pak nebudete věřit vlastním očím! Podložka ze 6 spojených desek, na kterou položíte libovolný kus oblečení, přeložíte, přeložíte, přeložíte - a za necelých 5 sekund máte vše složeno na perfektní jednotnou velikost! Dokonale, rychle, profesionálně. Funguje to na košile, svetry, trička, a dokonce i kalhoty... Nedejte se napálit levnými napodobeninami, protože pouze rýchloskladač FLIP FOLD má protiskluzový podklad a patentované ventilační otvory, které odstraňují statický náboj. Takže neváhejte a objednejte si ho ještě dnes - celý koš prádla poskládáte rychleji, než kdy předtím! Rýchloskladač FLIP FOLD stojí pouhých 990 Sk a je postě nepřekonatelný...

so 9.11.2002

Pavel nemohl najít šroubovák. Radeček: "A kde sis s ním naposledy hrál?" ;-)

Naši domácnost postihla těžká krize. Lilo jako z konve, takže se nedalo jít ven, a Pavel začal marodit. Maminka, navíc při vaření, kluky vůbec nezajímala, a tak celý den oblažovali svou přítomností už beztak zničeného tátu, sápali se na něj a nevydrželi bez něj ani minutu.

pá 8.11.2002

Radeček celý týden nechodil do školky ani ven, ale jeho kašel je čím dál horší. Šli jsme tedy k paní doktorce, a ta překvapivě naznala, že pokud nemá teplotu, na procházky může. Hned odpoledne jsme tedy vyrazili, ale pochybuju, že si to paní doktorka představovala takhle... Radeček lítal jak splašený, honil se s Ondrou, houpali se na houpačce a v mezičase si sedal na zem :-(.

Pavel měl večer akci s bývalými spolužáky. Když jsem se ptala, kde tu spářku mají, ohradil se: "No dovol? To je besídka!" ;-)

čt 7.11.2002

Naši i babička, kteří o Radečka teď víc pečují, když je nemocný, se nezávisle na sobě rozhodli, že ho naučí hodiny. Už to přináší své ovoce. V 8:20 se mě kontrolně ptal: "Hele, víš kolik je? Čtyři na tři čtvrtě, že jo?!" ;-)

st 6.11.2002

Ráno se Pavel na odchodu do práce kluků jako vždycky zeptal: "A kam jde táta?". Nečekaně zareagoval Martínek. Nevíme sice, co chtěl ve skutečnosti říct, ale okamžitě, zcela zřetelně a srozumitelně odpověděl: "Do prdele." ;-).

út 5.11.2002

Martínek se zamiloval do Tinky Winkyho (i když mu stále říká Po). Neustále ho nosí v náručí, dává mu pusinky, bere ho s sebou ven na procházky a začal s ním v noci spávat.

po 4.11.2002

Tak Radeček je už zase doma. Má rýmu a pokašlává, ale není to tak zlé, snad to brzo přejde. Po 3 týdnech marodění byl ve školce přesně 7x...

V rychlosti jsem si na papír zapsala Radečkovu hlášku: "Všichni táti už jsou doma, jen náš ještě ne.". Radeček si načmáranou poznámku pozorně prohlížel, po chvíli si vzal papír a tužku a chlubil se mi, že už umí psát! Ačkoliv "píše" zprava doleva, co do čitelnosti je to od mého k téměř k nerozeznání ;-) ...

ne 3.11.2002

Narazila jsem na článek, kde se autor zabývá vulgárností ohlasů v internetových diskusích. Dokládá to citací jednoho příspěvku - reakcí na krásný článek věnovaný narození potomka: "Sakra, to vážně nemáš něco lepšího, o čem bys mohl psát?! Se asi všichni pomineme z tvého uřvaného pochcaného fakana, polovička lidí to má doma a málokdo se z toho může podělat jako ty. Všichni jsme se narodili, furt se někdo rodí a já se asi zbláznim radostí z toho, že tvůj parchant blije a leze po břiše. Mimochodem, Kristýna je teda dost blbé jméno." ;-) Děkuji čtenářům tohoto deníčku, že mě i nadále podobných výlevů ušetří a v případě nutnosti raději zasurfují jinam.

Babička byla ve volbách úspěšně zvolena do místního zastupitelstva! Za Nestraníky pro Moravu zde prošla jako jediná.

so 2.11.2002

Večer jsem spotřebovala zbytky kojeneckého mléka v prášku z obou načatých krabic a s hrůzou zjistila, že na noc už nezbylo nic. Při zoufalém hledání jsem našla lehce prošlý sáček se vzorkem 1 porce Nutrilonu pro novorozence. Opláchla jsem flašku, natočila vodu z kohoutku, neboť balená nám došla už před pár dny, nasypala obsah sáčku, proštěrchala, 20 sekund ohřála v mikrovlnce a odnesla Martínkovi. Následně jsem na sáčku objevila pokyny k použití a dobře jsem se bavila:

1. Vždy pečlivě umyjte vše, co budete používat k přípravě mléčné výživy.
2. Vysterilizujte láhev a savičku 10 minutovým varem ve vodě.
3. Převařte pitnou vodu určenou pro kojence 5 minut a nechte ji zchladnout. Odpovídající množství vlažné vody nalijte do vysterilizované láhve.
4. Přidejte přesný počet zarovnaných odměrek... Zarovnejte každou odměrku plochou částí nože...
5. Nasaďte na láhev sterilní savičku... Ověřte teplotu mléčné směsi kápnutím na vnitřní stranu zápěstí...
6. Láhev a savičku vyčistěte ihned po použití...

pá 1.11.2002

Dnes začaly komunální volby. A protože Pavel je ve volební komisi v jiné části Brna (kde kandiduje babička), nezbylo mi, než vzít s sebou k volbám i obě děti. Nedopadlo to nejhůř, protože Martínka se mi podařilo připoutat do kočárku, aniž by příliš protestoval. A Radeček sice chvíli stěhoval urny po volební místnosti, ale nakonec si úspěšně asi na pátý pokus vybral, do které ze dvou uren moji obálku vhodí...

Zato večer stál za to. Kluky jsem v pohodě vykoupala, uložila a okamžitě jsem usnula u televize. Za půl hodiny se ozval telefon (samozřejmě pro Pavla) a kromě mě vzbudil i Radečka. Ten pak vzbudil Martínka a oba na střídačku fňukali ještě 2 hodiny... Já jsem nestíhala chystat mlíčka a čajíčky, kterých do sebe nalili každý půl litru, a nemohla jsem jít ani spát, protože Radeček spí v jiném pokoji a neslyšela bych ho...

čt 31.10.2002

Po 14 dnech Pavel odvezl nový televizor do opravny. U 100Hz přístroje nemínil blikající světlé plochy tolerovat. Vzali jsme tedy zavděk opět původním televizorem a večer ve zprávách Radeček zaslechl: "Pavel Dumbrovský, televize Nova."

- A proč televize nová, když máme starou? ;-)

Po roce a půl jsem se zase dostala na kulečník! Foto-, audio- i video-dokumentaci najdete zde! Ke cti svým spoluhráčům - spolupracovníkům musím přičíst, že beze mě pravidelně hrát nechodí. Stejně jsem ale na jejich formu nestačila, asi proto, že jsem žádnou neměla ani nikdy předtím ;-). První bodík jsem dala až po zatraceně dlouhé době, kdy už ostatní měli nahráno přes 80 :-(. Pak jsem se ale rozehrála a podařilo se mi dát dokonce i dvě desítky! Pro začátek to nebylo nejhorší.

st 30.10.2002

Martínek se rozpovídal - ke svému slovníku (viz 26.8.2002) kromě základních pojmů, jako máma, táta, babi, dede a ade (Radek), přidává obrovským tempem slova složitější - manán (banán), bende (bryndák), ba-d (bagr), budozé (buldozér), nátadá (náklaďák), ididi (hvězdičky), dotorka (doktorka)... A troufá si až na čtyřslabičná! A i když ze sebe při vší snaze vysype něco jako majeloná (milionář), první písmeno a počet slabik sedí - a o to tady přece jde, nebo ne? Samozřejmě, že po každém slově, za které Martínka pochválím, se Radeček taky připomene: "Já to umím říct ještě líp! Hele: Kytí!" ;-)

Martínek sice dělá s mluvením ohromné pokroky, ale kam se hrabe na Radečka! Když jsem dnes líčila, jak Martínek v noci vstane v postýlce a volá: "Dolů!", čímž ve skutečnosti myslí nahoru z postýlky a pak ke mně do postele, Pavel si vzpomněl, že Radeček na Silvestra (to byl o měsíc mladší) ve stejné situaci říkal: "Za maminkou!" ;-)

út 29.10.2002

Okamžitě jsem zašla ke své zubařce, protože doktorka na zubní pohotovosti mi řekla, že vložka, kterou do zubu dala, by tam mohla vydržet až 14 dní, ale čím dřív se zub spraví, tím líp. Sestřička si to dnes vyslechla a s klidem mě objednala až skoro za 3 týdny, protože dřív nemají volno.

PS: 15.11.2002 - A dnes jsem na to ke všemu zapomněla... :-(

Kazeta s Machem a Šebestovou se Radečkovi moc líbila a konečně slyšel v originále i úvodní písničku, jejíž parodii ho Ondrášek naučil a kterou mu venku pomáhá zpívat:

My jsme žáci třetí bé,
bereme však na sebe
podobu výbuchu,
škola letí do vzduchu!

Teď se přiučil ještě zbrusu novou sloku:

Když to viděl Karel Gott,
chtělo se mu na záchod,
ale bylo obsazeno,
tak to pustil do kalhot!

A na tátu při vhodné příležitosti vybalil: "Šebestová, moc mě neštvi!" ;-). O tom, jestli ve školce učitelky oslovuje "soudružko", zatím nemám zprávy...

po 28.10.2002

Využili jsme státního svátku, rozdali děti babičkám a vyrazili za kulturou (samozřejmě do kina). Tématem filmu Znamení byly tajemné kruhy v obilí, které se jedné noci objevily Melu Gibsonovi v lánu kukuřice. Během několika dní vznikly podobné na stovkách míst na světě a zanedlouho nad nimi mimozemšťani "zaparkovali" své letouny a zaútočili na lidi. Syn hlavního hrdiny si ale naštěstí půjčil o mimozemšťanech knížku, ve které je jejich chování podrobně předpovídáno :-), takže se jim, díky souhře dalších šťastných náhod (nebo snad znamení?) podaří ubránit a útočícího mimozemšťana ubít baseballovou pálkou :-)...

Na dnešním kině bylo zajímavé to, že jak jsem tak pojídala popcorn, ulomil se mi kus zubu a zbylý pahýl byl tak ostrý, že mi řezal jazyk :-(. Takže nezbývalo, než po filmu zajet na zubní pohotovost. Tam zub paní doktorka za pár sekund zbrousila a odkázala mě na moji zubařku. A jelikož dnes nebylo v nabídce žádné akční střední combo, dali jsme si cenově nejvýhodnější tzv. Mega combo s obřím popcornem, který Pavel sám nezvládl a ještě pozdě večer mi z něj škodolibě nabízel.

Cestou z kina jsme viděli tááááákovouhle duhu!

ne 27.10.2002

Do senátu se u nás tentokrát nevolilo. Jako jediný ze všech kandidátů v prvním kole s velikým náskokem zvítězil Vladimír Železný - ředitel televize Nova. A to nečekaně na znojemsku ;-).

so 26.10.2002

Radeček:

- Budeme dělat blbiny jak blbec.
- Ty máš teda slovník... Kde ses to naučil? Kdo takhle mluví?
- Ve školce!
- Ve školce?
- Ve školce. Paní učitelka! ;-)

pá 25.10.2002

Zatracovaný Český Telecom mě dnes mile překvapil. Osobně jsem tam zašla a během několika minut zrušila naši pevnou linku, stačilo vypsat jednoduchý dotazník (v důvodech zrušení sice s nahrazením pevným připojením k internetu ještě nepočítají, ale jsme jen první vlaštovka - ono jim to dojde...). Potěšili mě, že nezdržují 3měsíční výpovědní lhůtou a od prosince budeme bez telefonu. Stejně nám už volají jen výzkumy veřejného mínění :-). Zbývá jen vrátit pronajatý aparát a ptát se: Jak je možné, že po mě nechtěli doklady? No co, až mě někdo naštve, zruším mu pevnou linku taky! ;-)

K večeru jsem si dala znovu svařák, pardon, zúčastnila jsem se předvolebního meetingu ODS. Tentokrát jsme vydrželi až do promítání proslulého pojízdného Kinematografu bratří Čadíků. Očekávali jsme, že v dětském pásmu uvidíme hity, jako třeba Krteček, ale i když i na něj nakonec došlo, největší část tvořila jakási podivná ponurá loutková hororová pohádka...

Radečka si na noc převzala babička, protože Pavel měl večer spářku. Přišel v dobré náladě a přinesl si oranžové trenýrky Jägermeister - v lokále se dnes totiž konala propagační akce "Dnes v noci - zápas na 12 kol - Jägermeister a Ty". Pravidla byla jednoduchá: Když si dáš 12 kol s likérem Jägermeister, vyhráváš špičkové saténové boxerské trenýrky. Když si jich dáš jen 6, vyhráváš trenýrky oranžové...

čt 24.10.2002

Minulý týden Radeček prohlašoval, že nechce jít do školky, protože se tam neumí oblékat a svlékat :-(. Naštěstí to vyšlo tak, že dnes měli opět narozeninový den, takže jeho návrat do školky byl bez problému. Nápaditě jsme vyrobili naprosto stejná sluníčka, jako před měsícem :-). Tentokrát byli oslavenci naštěstí jen 3.

Blíží se volby, a tak nám tu na hřišti uspořádala meeting ODS. Pozvánky byly takticky na promítání filmů, které ještě taktičtěji začínalo půlhodinovým pásmem pro děti :-). Dnes jsme se ho ale už nedočkali, protože tou dobou se kluci už chystali spát. Zato na předcházejícím meetingu dostaly děti balónky, ženy karafiát a všichni pak v tašce předvolební letáky a originální CD ROM s nepříliš hratelnou hrou Primátor. Co se ale skutečně povedlo, byl teplý svařák, který si nenechám ujít ani zítra ;-).

st 23.10.2002

Před zítřejším nástupem Radečka do školky se hodilo, že dnes odpoledne měli mít posvícení, což je nějaká akce na zahradě s koláčky a lampiónky. Když jsme tam ale přišli, potkali jsme jen jednu z učitelek a dozvěděli se, že kvůli špatnému počasí bylo posvícení o 14 dní odloženo :-(. Jelikož se ale docela vyčasilo, vzala jsem kluky na kolotoče. Kluci jezdili na autíčkách, Radeček na malém řetízkáči a všichni 3 společně jsme se odvážili i na labutě.

Skončil nám středověk, mikrovlnka je opět funkční, a tak konečně zase můžeme ohřívat moderní technikou. Milé překvapení: ačkoliv destičky byly pochopitelně zničeny obě, oprava vyšla na necelých 1200 :-((. Radečkův zaslintaný mikrofon telefonu za 579,- Kč (viz 8.7.2000) Martínkovi zdaleka nemůže konkurovat...

út 22.10.2002

Do zpívání jsme dnes mohli jít bez Martínka - toho pohlídal dědeček. Hodinu to prý bylo v pohodě, potom se Martínek přesunul ke dveřím, kterými jsem odešla, a když přišel domů Pavel, museli nám jít s malým závisláčkem naproti...

po 21.10.2002

Naše paní doktorka překvapivě naznala, že Radeček už by mohl do školky. Doporučuje ale první týden poněkud kratší, t.j. nejlépe až od středy nebo čtvrtka. No, oproti tomu, co jsem se dozvěděla v pátek, je to pokrok!

ne 20.10.2002

Máš se zuby problémy?
Čisti si je jako my!

so 19.10.2002

Cestou za svými sportovními aktivitami (squash, bridž) odvezl Pavel mikrovlnku do opravny. Nejspíš je prý propálena nějaká krycí destička, v mikrovlnce máme dvě, a pokud bude zničena jen jedna, oprava přijde na 800 Kč :-(((. Navíc pokračujeme v historických metodách ohřevu - místo několika sekund v mikrovlnce jsem kvůli ohřátí zbytku pizzy několik minut rozehřívala celou troubu...

Contactel jako jediný z poskytovatelů internetu zdarma zavedl pravidlo, že pokud se 3 měsíce nepřipojím přes jejich telefonní číslo, zruší mi účet. Do budoucna je pro mě tedy nepoužitelný, ale než pevnou linku zrušíme, chtěla jsem vyzkoušet, jestli se vůbec ještě přes modem připojit můžu. Konzultovala jsem to s Medvědem, a ten měl pravdu, že v tom není nejmenší problém. Připojila jsem se tedy přes Contactel a zjistila, že to bylo za 5 minut 12: Naposledy jsem tam totiž volala 19.7. ;-).

pá 18.10.2002

Po týdnu jsme opět šli k paní doktorce na kontrolu a trochu nás překvapilo, že tam nebyla ;-). Sestřička se mě sice snažila přesvědčit, že mi určitě říkala, že máme přijít brzo ráno, ale také ostatní byli objednáni a o ničem nevěděli :-(. Náhradní paní doktorka měla v čekárně slovy "jednu"! hračku - tam bych teda chtěla chodit... Naštěstí tam skoro nikdo nebyl. Radečka prohlédla, ale stejně se prý máme v pondělí domluvit s naší paní doktorkou. Moc mě nepotěšila - při zápalu plic by se měl léčit ještě 3 týdny po dobrání antibiotik - t.j. ještě 2 týdny! A já už se těšila, že zase bude chodit do školky... Naštěstí ale už můžeme chodit alespoň na procházky...

Martínek odpálil mikrovlnku naprázdno. Požádala jsem Radečka, aby ji vypnul, ale Martínek ji obratem zapnul znovu. Radeček mezitím odběhl do pokojíčku a chvilku trvalo, než se zase vrátil. Když Martínek mikrovlnku spustil potřetí, začala vydávat podivné zvuky, uvnitř to jiskřilo a vyvalil se odtud dým. Stačilo pár sekund a mikrovlnka je nepoužitelná. Vrátila jsem se tedy k předpotopním metodám a knedlík k večeři ohřívala pěkně na pařáčku na sporáku :-(.

Pavel byl zrovna někde pryč, a tak jsem kluky ukládala sama. Radečkovi jsem nachystala na noc čaj, ale po koupání si usmyslel, že by raději mlíčko. Narychlo jsem mu tedy v kastrolku ohřála mléko, pracně na optimální teplotu - Radeček si hrníček spokojeně vzal, postavil na okno u postele a vypil ho až ráno k snídani ;-). Při následném ohřívání mléka pro sebe jsem na kastrolek na sporáku úplně zapomněla a když jsem pak přišla, z mléka byla tmavě hnědá bublina. Kastrolek je na odpis a smrad jsme větrali ještě 3 dny :-(.

st 16.10.2002

Martínek si poprvé vzal na procházku kolo (odrážedlo). Jezdí na něm už docela obstojně, celkem rychle a navíc se (narozdíl od pěší chůze) dřží mé trasy. Jen sedátko zatím nepoužívá, asi je zbytečně vysoko, a tak jezdí "na štángli" ;-).

Na stránkách firmy Olympus jsem se pokoušela zjistit, proč mi foťák blbne, nastavuje si sám režim blesku 'slow' a ostatní jsou zablokované. U stejného typu fotoaparátu jsem tento problém našla naprosto přesně popsaný ve FAQ: "Chci-li definovat vlastní nastavení parametrů fotoaparátu po zapnutí..., je zde vysvíceno 'slow' a nejde přepínat na další režimy blesku. Ostatní parametry jdou nastavovat normálně - pouze blesk ne. Vyklopení blesku nemá vliv. Dělám někde chybu, nebo je chyba v mém fotoaparátu?" Zaradovala jsem se, že najdu řešení, ovšem jen do chvíle, než jsem si přečetla odpověď: "Chybu nerobíte. Nastavenie je možné aj pre ostatné položky." Hm.... Chybu nerobím, má to jít, ale nejde to. Dotaz absolutně nepochopili, ale mnohem horší je, že to bude asi foťákem...

po 14.10.2002

Od dobrání antibiotik má Radeček teplotu zase už 2 dny, takže jsme šli znovu k paní doktorce a ta ho poslala na rentgen. To se nám skutečně náramně hodilo :-(, protože někdy během dopoledne nám z Českého Těšína měli přivézt novou televizi, takže měl být někdo doma... Na rentgen Radečka nakonec odvezl Pavel. Plíce má čisté a na průduškách něco málo, což prý končícímu zápalu plic odpovídá. Teploty by tedy snad měly odeznít.

Nová televize je skutečně super. Pavlovi se sice nelíbí, že světlé plochy blikají, ale já jsem nadšená. Skutečnou frajeřinkou je zapínání/vypínání televize v podobě roztažení/zatažení opony, a také třeba obraz v obraze od našeho minulého modelu značně pokročil - umožňuje sledovat současně až 4 programy, případně dokonce 16 postupně se aktualizujících statických obrázků. Pokud se v obraze sleduje jen 1 další program, dá se zvětšit na 4 různé velikosti nebo na celou půlku obrazovky, a při tom jde zvuk pustit do sluchátek, zatímco z televize jde zvuk hlavního programu! Holt, pokrok nezastavím!

so 12.10.2002

Na dnešní kino Pavel vybral film Stevena Spielberga Minority report. V roce 2054 je za pomoci tzv. "tušitelů" každá vražda odhalena dřív, než se stane, a elitní jednotka PreKrim budoucího vraha zavčas vypátrá, zadrží a vlastnímu zločinu zabrání. Trochu mi uniká, proč když tušitelé dokáží zjistit jméno zločince, nedokáží ho určit i nějak blíž, třeba datem narození, takže v případě takových washingtonských "Josefů Nováků" to má PreKrim zatraceně těžké. Nicméně to funguje, problém nastává až když je z vraždy, kterou má spáchat, obviněn sám šéf PreKrimu - Tom Cruise... Snadno si sice nechá vyměnit oči za jiné ;-), aby nebyl automatickými čtečkami rozeznán všude, kam se jen hne, ale potřebuje dokázat svoji nevinu. Musí pochopit, že tušitelé nejsou až tak úplně spolehliví, občas má 1 z nich tří jiný názor (tento tzv. "minority report" je jako chyba smazán) a právě toho zneužil k zakrytí spáchané vraždy i sám jejich vynálezce... Pěkně si mákne, ale dokáže to!

Ráno měl Radeček poslední antibiotika. Večer se mu vrátila teplota... :-(

pá 11.10.2002

Po týdnu jsme šli s Radečkem na kontrolu. Kluci se spolu v čekárně tak krásně houpali na koníčkách, že i paní doktorce bylo líto je volat do ordinace ;-). Radeček pořád pokašlává a paní doktorka na průduškách ještě něco slyšela, podle jejího výrazu se mi zdálo, že totéž co před týdnem. Tvrdila ale, že je to lepší a je prý normální, že se zápal plic za týden nevyléčí úplně. Radeček se má přijít ukázat ještě za týden, do té doby pořád nemá moc chodit ven, snad jen na nákup a zpátky :-(.

čt 10.10.2002

Radeček má opět přechodné období, kdy odmítá po obědě spávat. Poté, co mu dědeček přečetl všechny pohádky, co byly zrovna po ruce, začala jsem pátrat ve své knihovně. Říkala jsem si, že snad nějakou nenáročnou četbu najdu i tam. A skutečně, padla mi do oka knížka od Zdeny Frýbové "Robin", kterou jsem si pamatovala jako vtipné líčení veselých zážitků s pejskem - pro Radečka optimální. Hned jak jsem začala číst, uvědomila jsem si ale svůj omyl. Co je vtipné pro mě, nemusí být vtipné pro tříleté dítě... Nedala jsem ale nic znát a statečně četla. Pro ilustraci jeden z prvních odstavců:

Jsem totiž povoláním klinická psycholožka. A naše dětičky, jen co rozum braly, se zájmem slabikovaly v mé odborné literatuře, takže do schizofreniků, paranoiků a psychopatů si nadávaly zcela běžně a o debilitě, imbecilitě, idiocii, demenci a sníženém IQ hovořily zasvěceně a s přesnou adresností. A protože v mé knihovně je, želbohu, věnováno značné místo i dětské psychologii, záhy mne i Rudolfa poučovaly, jak s nimi zacházet, abychom je nevystavovali frustraci, deprivaci, komplexům méněcennosti - s důsledky asociálních postojů... Abychom nepotlačovali jejich individualitu, zdravou agresivitu a ambicióznost a nevychovávali z nich neurotiky, vandaly, psychotiky, jedince stižené fixací na matku, na otce... Abychom je neměli za nástroj uspokojování vlastní samolibosti a prestiže...

Také Radeček na sobě nedal nic znát. Statečně poslouchal, ale protože skutečně nemohl rozumět ani slovo, během prvních tří stránek byl v limbu ;-).

út 8.10.2002

Naši hlídali doma Radečka a já jsem s Martínkem odjela do města uzavřít smlouvu na naše připojení k internetu. Protože jsem nejspíš byla jedna z úplně prvních, nebylo to vůbec jednoduché. Celou dobu Martínka lákaly káblíky od počítačů a skleněná stěna, takže jsem ho raději připoutala do kočárku, kde ale vyžadoval neustálý přísun zábavy v podobě jídla. O tom, jak dlouho jsme tam strávili, nejlíp svědčí fakt, že za tu dobu spořádal banán a 4 mandarinky ;-).

Pavel navštívil INVEX (Mezinárodní veletrh informačních a komunikačních technologií). Letos to prý bylo o ničem, ale hrálo se tam Mistrovství v počítačových hrách - m.j. StarCraftu, který pařívá s Medvědem přes internet. To bylo něco! Jinak na INVEXu vůbec nic zajímavého neviděl. Ale to mistrovství...!

ne 6.10.2002

Půjčila jsem si kazetu s Machem a Šebestovou, abych Radečkovi mohla ukázat, jak zabíjeli Kropáčkovi v krku bacily a on pak musel hodně pít, aby je spláchl. Vliv na Radečkův pitný režim zatím nepozoruju...

so 5.10.2002

Na dnešek byly naplánovány oslavy 135. výročí založení našeho ústavu, t.j. jak nám bylo od prvního dne vštěpováno - nejstaršího českého gymnázia na Moravě - Jarošky. Po večerní první dávce antibiotik se ráno Radeček vzbudil v dobré náladě a bez teploty, takže jsme ho doma zanechali babičce a dědečkovi a s Martínkem šli na dopolední prohlídku školy. Ukázali jsme mu, kam by jednou mohl chodit, a pro jistotu jsme mu hned domluvili zřízení výtahu. Snad si nikdo nemůže myslet, že tato generace ještě bude ochotna chodit do 3. patra pěšky, jako jejich staromódní rodiče? Žádný problém - výtah prý bude vybudován současně s půdní vestavbou, která je v krátkodobém plánu.

Vůbec žádných změn nedoznala školní jídelna. Vše téměř jak jsme to tu zanechali, jen v okýnku chyběla paní Mikešová.

Ve třídách byly různé výstavky - např. tabla nebo staré rozvrhy (včetně barevných papírků na veliké desce, kde se rozvrhy donedávna ručně tvořily :-). V další třídě byly dokumenty o zájezdech studentů např. do Paříže a New Yorku. Dobové černobílé fotografie z brigády v NDR či výměnného zájezdu do Moskvy jsme však nenašli :-).

Ve vitrínce s úspěšnými absolventy jsme našeho nejúspěšnějšího spolužáka marně hledali na čelných pozicích. Jeho 3. místo z mezinárodní matematické olympiády ho zařadilo až mezi poslední zmiňované... O úspěšných absolventech gymnázia pojednává také nově vydaný almanach, který jsem zakoupila přímo z rukou bývalého ředitele školy ;-).

Z naší třídy již před léty vznikla hudebna a probíhalo zde autorské čtení mladých literárních talentů. Rádi jsme zaznamenali, že okrová barva, kterou jsme kdysi (přinuceni třídu zvelebit ;-) natřeli kde-co, ještě stále "zdobí" např. zářivku na stropě nebo vodovod :-).

Z písárny vznikla knihovna, šatny v nižších patrech byly nahrazeny skříňkami à la Beverly Hills a z našich šaten vznikl jakýsi odpočinkový koutek se stolky přímo vybízejícími k partičce karet, které nám byly tak vehementně zakazovány!

Na odpoledním programu v Janáčkově divadle jsem z naší třídy potkala jen Pepana. Dorazila jsem až po všech projevech, proslovech a zdravicích hostů, ale zato jsem stihla recitační pásmo a pěvecký sbor, kvůli kterému jsem přišla a na který jsem byla obzvlášť zvědavá. I když se zejména písničky s doprovodem docela podařily, musím s povděkem konstatovat, že je dobře, že v době mých studií tento sbor neexistoval a já díky tomu začala zpívat ve sboru podstatně vyšší úrovně :-).

Na večerní tradiční setkání absolventů na Stadionu jsme nakonec šli oba, i když se mě Pavel snažil přesvědčit, že na podobné akce se chodí bez manželek :-). Překvapila nás slabá účast spolužáků - u stolečku se nás postupně sešlo pouhých 6. Všechno je ale relativní - vezmeme-li do úvahy, že stoleček byl pro celý náš maturitní ročník, t.j. i pro další 3 třídy, ze kterých se tu neukázala ani noha...

Zrovna když jsme plánovali společnou fotku, šel kolem bývalý kolega z práce Vojta. Jeho výsledky s mým digitálním foťákem byly ovšem žalostné. Jak jsem vzápětí zjistila, vyčiněno dostal ale neprávem, protože mi začal blbnout foťák. Sám od sebe si nastavil ten nejnevhodnější režim blesku, a tak jsou všechny fotky rozmazané.

Viktor se nesměle hlásil ke svému zaměstnavateli, Českému Telecomu. Celý den jsme mu marně nabízeli, že by se s námi mohl rozdělit o provizi, pokud svoji pevnou linku zrušíme právě přes něj ;-). Petra se zase nečekaně vytasila se svatebním oznámením - tento závažný krok plánuje už za necelý týden! A jako zlatý hřeb večera na poslední chvíli dorazil Bimbo. Svým originálním vtipem o tom, že by potřeboval půjčit peníze (na limonádu :-) nás všechny tak pobavil, že se kýženého osvěžení málem nedočkal.

Babička si zatím troufla na hlídání obou našich ďáblíků, Radečka dokonce sama uložila. A oba kluci až do našeho pozdního příchodu sladce spinkali.

pá 4.10.2002

Horečka Radečkovi vydržela celý den a stěžoval si pro změnu na druhé ouško. Protože byl úplně mimo, pořád spal, a když se probudil, pofňukával a oči mu šly šejdrem, zavolala jsem k němu paní doktorku. Nebylo jisté, jestli to bude zánět středního ucha, zápal plic, nebo něco úplně jiného, ale nález na průduškách byl prý jasně na antibiotika. Radečkovy první. Paní doktorka mu vybrala sirup Klacid, který se bere jen 2x denně, takže první dávku dostal až večer. Ještě v noci měl horečku...

Jediný pozitivní moment dnešního dne - naše připojení k internetu doznalo obrovského vylepšení: provrtali jsme si zeď, protáhli kabel a vedoucí projektu připojování našeho sídliště na internet nám na něj osobně přišel nacvaknout novou koncovku. Kabel už nám tedy nevede středem místností, ale relativně civilizovaně podél zdí a za skříněmi!

čt 3.10.2002

Už víc než týden chodil Radeček do školky s rýmou a kašlem, takže jsem na jednu stranu každým dnem čekala, že mě s ním pošlou domů, ale na druhou stranu jsem si bláhově namlouvala, že když mi nikdo nic neříká, tak asi ve školce nekašle... O to víc mě zarazilo, když mi dnes v poledne volala učitelka ze školky, že si mám pro Radečka přijít, že pláče a bolí ho ouško! Naštěstí tu byli naši, takže jsem dala spát Martínka na balkón a šla pro Radka. Rovnou jsme zašli k doktorce a tam dostali žádanku na ušní, kde ale byli až za půl hodiny. Zašli jsme mezitím domů, Radeček okamžitě usnul a já se alespoň najedla. Chtěla jsem zjistit, do kdy ušní ordinuje, ale ten mi do telefonu řekl, že mám Radečka vzbudit - čím dřív, tím líp - jinak by se mi prý do večera vyspal a pak by to bylo ještě mnohem horší. Naložila jsem tedy Radečka do kočárku, ale na ušním se ukázalo, že zánět středního ucha naštěstí akutní není, doktor mu jen do ucha něco nakapal a dal tam gázu. Ani na kontrolu si nás nepozval.

Když jsme se opět vrátili domů, naši odešli a za chvilku zvonek - nějaké školačky za mnou poslala sousedka z vedlejšího vchodu, že mi na balkóně řve dítě. Skutečně, Martínek už byl naprosto zoufalý a vyřvaný. Než jsem zbědovaného Martínka stihla vzít domů, z okolních balkónů jsem si vyslechla, že to je hrůza, že mi tam řve už čtvrt hodiny, že to slyší celé sídliště, takže to musím slyšet i já, že mi tam tak řve každý den (!!!), a pokud se to bude ještě opakovat, zavolají na mě policii! Nějaké vysvětlování, že jsem výjimečně (vyvedena z míry nečekaným telefonátem ze školky) zapomněla zapnout přijímačku od elektronické chůvy, bylo samozřejmě naprosto zbytečné, stejně jako to, že ze zavřeného balkóna na druhém konci bytu opravdu nic neslyším... Všímavým sousedům ovšem děkuji za velkorysost - kdyby policii skutečně zavolali, ti by se od spolubydlících nejspíš dozvěděli, že na děti od rána do večera jen křičím, a kdyby pak uviděli ten nepořádek u nás doma, obě děti by s největší pravděpodobností putovaly do přívětivějšího prostředí nějakého dětského domova ;-).

Zbytek dne Radeček zase prospal, když se vzbudil, ouško už ho nebolelo, ale byl nevrlý a v noci dostal 39,5 °C horečku...

st 2.10.2002

Radeček dnes poprvé po prázdninách šel do "Veselého cvičení" pro děti od 3 let (bez maminek). Pro začátek jsem zůstala na galerii, a docela dobře jsem se bavila, jak dokonale děti nechápaly "chodí pešek okolo", "rybičky, rybičky, rybáři jedou" ani "škatule, škatule, hejbejte se"... Takové absolutní nepochopení by snad ani zrežírovat nešlo ;-).

út 1.10.2002

Paní učitelky ve školce se prý u oběda moc nasmály, jak se ti nejmenší špunti vzájemně pobízeli k jídlu odposlouchanými radami:

- Radečku, papej pěkně!
- Ivetko, kousej!

Ubezpečila jsem je, že Radeček si kybicování neodpustí ani doma. Poučuje nás, že talíř s polévkou se správně naklání směrem od sebe, a jakmile na sebe s Pavlem promluvíme, hned nás sjede: "Při jídle se nemluví!" ;-)

po 30.9.2002

Na Tiscali.cz jsem si zopakovala čtvrteční koncert Vašo Patejdla - přenášeli ho po internetu živě z Pardubic, kam dnes turné SmeTu dorazilo. Naše pevná linka sice stačila jen na rychlost určenou pro modem (zvuk docela ušel, zato velikost obrazu asi 4x4 cm a ta kvalita - vzorek vidíte ;-), no ale něco takového jsem viděla poprvé! A další speciální web-kameru v hale jsem dokonce mohla chvíli sama ovládat. Je úžasné, jak jde ta technika dopředu. Záznam z koncertu má být ještě půl roku k dispozici zde.

Nová postranní kolečka na Radečkovo kolo jsem sháněla mimo jiné přes internet. První odpověď mi přišla od jednoho z prodejců, kterému povodeň vyplavila celý sklad, tedy včetně postranních koleček :-(. Potom mě ale čekalo velmi milé překvapení - na můj e-mail se mi telefonicky ozval výrobce kola a po domluvě jsem dnes zbrusu nová kolečka obdržela zdarma poštou!!! Tak to se jen tak nevidí!

ne 29.9.2002

Nedávno mi kamarádka řekla o Muzeu městské hromadné dopravy v Brně. Telefonicky jsem se ujistila, že mají dnes otevřeno, a vypravili jsme se tam. Podle adresy jsme to našli celkem v pohodě, ale na plotě nás uvítala cedulka: Dnes pro nemoc zavřeno! A protože zde bylo uvedeno stejné číslo, na které jsem už volala, zatelelfonovala jsem tam okamžitě znovu. Sluchátko zvedla stejná slečna, a když jsem jí připomněla, že mi před hodinou říkala, že můžeme přijet, že mají otevřeno do pěti, přitakala: "Ano, nezlobte se. My dnes máme pro nemoc zavřeno..." ;-). Takže příště, než někam pojedeme, tak si zase zavoláme...

Když jsme odpoledne odcházeli z domu, vyšla jsem na chodbu, zabouchla dveře a vtom se ozval Pavel: "Já tam mám klíče!". Během té sekundy se mu naplánoval program na zbytek dne ;-). Opravdu měl klíče v zámku zevnitř, a ačkoliv já jsem klíče měla, nebylo mi to nic platné, protože do zámku nešly strčit :-(. Měli jsme zrovna sraz s Katkou, tak jsem jí zavolala, aby nám půjčila Zlaté stránky. Většina zámečníků měla nečekaně v neděli odpoledne zavřeno, ale jak správně tušíte, nebydlíme od té doby pod mostem... Pavlovi se nakonec podařilo zámečníka sehnat, a ten nám byt - bratru za 400 :-( - otevřel.

My jsme se zatím dali Katkou zlákat do Mariánského údolí, kde byla pro děti spousta atrakcí: živý osel, kozy, veliké trampolíny, malá lanovka, různé houpačky... Kluci vyzkoušeli i elektrické motorky, které po sešlápnutí pedálu samy jely - na jedné menší to dokonce zvládl i Martínek! A na procházce k rybníku si pak Radeček vyzkoušel svoji zbrusu novou koloběžku. Docela mu to šlo.

čt 26.9.2002

Nastal velký den! V poledne nám zavedli pevnou linku na internet - JSME ON-LINE!!! Kabel sice vede od jističe nad vchodovými dveřmi přímou cestou k počítači, t.j. esteticky a hlavně prakticky :-) středem předsíně, dveřmi a středem pokoje (protože co bychom prý za 1 Kč chtěli ;-), ale budiž. Jak jsme se na stránkách firmy dozvěděli, jsme první sídliště s plně širokopásmovou sítí nejen v Brně, ale v celé republice! Ne, že bych věděla, co je širokopásmová síť ;-), ale jede to o fous rychleji než modem a hlavně je to k dispozici 24 hodin denně! Zapomínám tedy na naše minipokojíčky o 8 m² a raduji se z první (a bohužel zřejmě i poslední) výhody velkého sídliště ;-).

Narozeninový den ve školce měl u Radečka velký úspěch. Školka byla celý den vyzdobená papírovými řetězy a balónky, z magnetofonu se ozývala diskoška, svačinku kuchařky načančaly, čaj se pil brčkem, nechyběly nějaké ty sladkosti a ke všemu dostal hromadu dárečků. Zejména ty od starších dětí byly o pár tříd výš, než naše sluníčka ;-).

Večer došlo k další velké premiéře: Pavel poprvé ukládal oba kluky (pro Martínka to současně byl první večer bez kojení) a já jsem šla na koncert. V rámci turné SmeTu do Brna zavítal Vašo Patejdl s exkluzívními hosty, m.j. Petrem Nagyem, což jsem si nemohla nechat ujít. První dojmy byly ovšem velmi špatné: S Míšou a jejím novým přítelem jsme si našli místo relativně vpředu, avšak těsně před začátkem koncertu se před námi objevili 3 dvoumetroví čahouni. Ke všemu si zapálili cigarety, kouř šel přímo na nás, a pálili málem jednu od druhé, dokonce i během prvních písniček. Šou to byla 3hodinová a velkolepá - Vašo vyjížděl na pódium na speciální plošině, rovnou usazený za klávesami, až to dobrou půlhodinku vypadalo, že snad ani neumí chodit. Takže už příchod prvního hosta - Kataríny Hasprové - byl vítanou změnou. Po pódiu totiž chodila a hýbala se! Pak se dokonce po svých vrátil na jeviště i Vašo a další písničku doprovodil pro změnu na kytaru. Tu pravou atmosféru však nastolil až Peter Nagy se svými šesti hity, a třešničkou na dortu byl samozřejmě poslední host, Jožo Ráž. Nechyběla ani Voda, čo ma drží nad vodou, kterou zakončili všichni účinkující společně. Můj osobní pocit je, že hlavní postava večera - Vašo Patejdl - byl také jeho nejslabším článkem. Ale jak píšou kritiky: Kdo jiný by si mohl dovolit jako hosty na koncert pozvat své největší konkurenty? Je to pravda. A moje sympatie má i za tričko s nápisem: "I'm not old! I'm just a recycled teenager..." ;-)

Za zmínku ještě stojí, že součástí vstupenky byl i kupón do soutěže o ceny. Při vstupu do haly jsme objevili 3 velké koše, označené A, B a C a nad nimi informační tabule: A - lodě, B - televizory, C - infrazářiče a elektrospotřebiče do koupelen. Zájmu o případnou výhru odpovídalo i naplnění jednotlivých košů soutěžními kupóny: Koš B byl přeplněný, koš C skoro plný a koš A téměř prázdný. Abychom zvýšili pravděpodobnost výhry, vhodili jsme své lístky do koše "A - lodě". Současně s vyhodnocením soutěže jsme se dozvěděli i její pravidla ;-) - soutěžní otázka zněla: Co vyrábí firma XY, jejíž název jsem nikdy předtím ani potom neslyšela? Správná odpověď byla "C", a tak výhry se losovaly výhradně z tohoto koše ;-).

Ze vstupenky jsem se také dozvěděla, že není dovoleno s sebou mít fotoaparát - u vstupu je prováděna kontrola. Pořizování fotografií, zvukových a filmových záznamů je přísně zakázáno a porušení je stíháno trestně právními prostředky. Veškeré pořízené fotografie a videozáznamy smějí být "zhodnoceny", a dokonce pamatují i na případně využité budoucí technické metody! Bohužel jsem vstupenku dostala až na místě, takže foťák jsem měla. Kontrola u vstupu ale naštěstí neproběhla, a tak jsem se časem přidala k ostatním a s nasazením "života" pořídila asi sto fotek a dokonce i pár několikasekundových videosekvencí se zvukem ;-).

Pavlovo první ukládání obou dětí bylo prý naprostým fiaskem, překvapivě ale ne díky Martínkovi. Poté, co ho po koupání Pavel vyndal z vany, rozhodl se Radeček, že první půjde on. Začal se vztekat, a toho, aby dal táta Martínka zpátky do vody, se dožadoval ještě za hodinu, když už Martínek dávno spinkal ;-).

st 25.9.2002

Martínek měl v noci horečku, a protože už zase slintá, nemoc vypadala naprosto stejně, jak v srpnu. Tentokrát ale paní doktorka naznala, že to na antibiotika není a měli bychom vystačit s kapkami do nosa a sirupem proti kašli.

Kamarádka ze sousedního vchodu, která narozdíl ode mě dilema neřešila a dala děti do nejbližší školky, mi nedávno říkala, že si myslí, že v "naší" školce organizují až příliš mnoho akcí a tím zbytečně zatěžují rodiče. Kdybych tam Radečka nedala, taky bych si to nějak podobně zdůvodnila, a tak jsem si myslela své. Čím víc akcí, tím líp, ne? Když jsem se v noci chystala jít spát, najednou jsem si s hrůzou uvědomila, že zítra je ve školce "narozeninový den" - asi 7 dětí (včetně Radečka), které měly v srpnu a září narozeniny, je společně oslaví. Radeček má přinést dárečky pro ostatní spoluoslavence, nejlépe vlastnoručně vyrobené! Já ospalá, Radeček už sladce spinkal, ráno nestíháme ani normálně - co teď?! O půlnoci jsem začala ze žlutého papíru vystřihovat sluníčka, aby na ně ráno Radeček něco nakreslil. Trpce jsem si připomněla slova kamarádky: Ano, je to strašné, jak ta školka rodiče zatěžuje! ;-)

po 23.9.2002

Cestou ze školky se Radeček venku pokakal. Bylo to porpvé po měsíci a půl, a tak jsem už neměla náhradní slipečky. Rozhodla jsem se tedy venku odstranit alespoň to nejhorší. Kdysi mi v podobné situaci jedna maminka, která má i psa, věnovala ze své zásoby "sáček na psí exkrementy", které Úřad městské části nechal po sídlišti rozmístit. Vzpomněla jsem si na to, a protože kolem zrovna šla paní s vlčákem, požádala jsem ji, jestli náhodou nějaký sáček nemá. A jak se na zamoření sídliště psími výkaly dívají pejskaři? Aniž by viděla, na co to chci, paní mi spiklenecky poradila: "Sáček? Ále, na to se vykašlete!" ;-)))

so 21.9.2002

Dnes byl den jako stvořený k návštěvě dopravního hřiště v Lužánkách. Největší hrůzu jsem měla z toho, jak se tam s kočárkem, kolem a dvěma dětmi trolejbusem dopravím. Ale přijel nám trolejbus bezbariérový a skoro prázdný, tak jsme to zvládli. Radečkovo nadšení pro dopravní značky trvá už poměrně dlouho, takže úspěch byl zaručen. Jen v teorii mírně pokulhává - má trošku problémy s ježděním vpravo, jednosměrkami, zákazy odbočení a jízdními pruhy, hlavně před křižovatkou. Když si ale vybavím svoje řízení: Nemůže to být dědičné?! ;-)

Odpoledne jsme spící děti zanechali našim a zašli si do kina na český film Musím tě svést. Poslankyně (Ivana Chýlková) se v zájmu své kariéry odmítá rozvést, a tak manžel přemluví společného známého (Jan Kraus), aby ji svedl. Všem se to trochu vymyká z rukou, a když pak manžel chce nevěru nafilmovat, známý vše pokazí. Těžko říct, zda nechtěně či záměrně, každopádně manželský pár to stmelí. Film byl v duchu "krausovského" humoru, plný vtipných scén, jen pointu jsem očekávala poněkud bombastičtější.

Když film skončil, stihla jsem ještě posledních pár minut autogramiády hlavních představitelů z jiného českého filmu - Waterloo po česku. U stolečků seděli Jiří Krampol, Jaroslava Obermaierová, Jan Přeučil a mladý neznámý herec David Suchařípa, a téměř nikdo si jich nevšímal. Jen občas se objevil někdo jako já, vzal si postupně kartičky s podpisy a zase odešel. Snad byl zpočátku zájem větší, je fakt, že autogramiáda trvala už 3/4 hodiny... Původně jsem si myslela, že se herci zúčastní i následného promítání filmu, ale vzhledem k tomu, že nás krátce po odjezdu předjíždělo reklamní auto "Waterloo po česku", mohlo to pro ně být opravdu skvěle strávené odpoledne: cesta z Prahy do Brna, hodina na autogramiádě za absolutního nezájmu a cesta zpátky...

pá 20.9.2002

Nedávné zprávy ohledně naší pevné linky na internet byly velmi špatné. Koncem srpna se firma znelíbila někomu na družstvu, družstvo požádalo o stanovisko Český telekomunikační úřad a výsledek je překvapující: Firma nemá telekomunikační licenci ke zřizování a provozování veřejné telekomunikační sítě, má "jen" registraci na zprostředkování přístupu k internetu ;-). Ve stejný den přišla na družstvo nabídka místní kabelovky, že přece jen bude připojení k internetu nabízet (jaká náhoda, slibují to přes 2 roky). A ačkoliv zmiňovanou telekomunikační licenci má i Český telecom teprve od dubna (a např. Oskar ji nemá dodnes), družstvo okamžitě firmu vyzvalo k ukončení veškerých aktivit ve svých domech. Tento týden se ovšem situace nečekaně obrátila k lepšímu: Kabelovka si uvědomila, že její rozvody na internet nestačí a na nové nemá, firma za 100 000 Kč licenci získala, a tak "Proč bychom se netěšili?" - internet bude!

čt 19.9.2002

Na odpoledne jsme měli lístky do cirkusu. Když jsem přišla pro Radečka do školky, hlásil mi, že dnes byli v cirkuse i se školkou - šli se podívat na zvířátka a jako dárek dokonce do školky dostali kůži z hada. Paní učitelka byla překvapená, že Radeček umí počítat. Ptala se prý dětí, kolik je v kleci tygrů, a Radeček - ač nejmladší - dal na frak všem předškolákům. Zatímco jim vadilo, že se tygři pohybují, Radeček je bez problémů spočítal :-). Bylo jich 7.

Povzbuzen tímto úspěchem, Radeček v cirkuse počítal všechno, co se v manéži objevilo ;-).

Nejvíce nadšen byl o přestávce z párku v rohlíku, ale jinak se mu líbila i paní na veliké houpačce (visuté hrazdě ;-), žongléři, klaun a třítunový hroch Davídek. Já jsem byla zvědavá hlavně na létající Pokémony, které zmiňovala reklama. Vyklubali se z toho artisté v kostýmech, skákající přes švédskou bednu.

Po představení se Radeček nechal vyfotit s Pokémonem Pikachu, krokodýlem a hadem, kterého si dokonce odvážně nechal pověsit kolem krku!

st 18.9.2002

Na schůzce SRPŠ ve školce jsem zjistila, že toto sdružení rodičů je nebývale aktivní. I když jsou započítána třeba loutková divadla a podobná činnost v rámci školky, v minulém roce zorganizovalo úctyhodných asi 50 akcí, t.j. více než jednu týdně! Nejbližší je příští týden narozeninový den a potom drakiáda, o které paní ředitelka prohlásila, že v ten den bývá počasí vždycky pěkné. Vítr nefouká... ;-)

út 17.9.2002

I když Martínek bude mít rok a půl až za 2 měsíce, začala jsem s ním dnes chodit do cvičení pro mrňata. Časově nám to perfektně navazuje na odvedení Radečka do školky, a nakonec, nepočínal si tam o nic hůř, než většina dětí v roce a půl. Narozdíl od Radečka v tomto věku dokonce bez váhání prolezl hadrovým tunelem, a nedělalo mu problémy ani držet se s kýmkoliv za ruce v kroužku. Vždyť na děti i prostředí je zvyklý - kolik cvičení už tu coby miminko strávil, odložen v koutě s chrastítkem v ruce! A několikrát tu byl doslova i odkojen ;-).

Po roce k nám opět zavítal cirkus, a protože Radeček ještě v cirkuse nebyl, zašli jsme si koupit lístky na čtvrtek raději s předstihem. Při té příležitosti jsme venku viděli koně, kozy a Radeček se dokonce svezl na poníkovi.

Radeček letos postoupil do "pokročilejšího" zpívání, které je pro "školkové" děti až v odpoledních hodinách. To nám ovšem zkomplikovalo hlídání, a tak tam budeme muset chodit i s Martínkem. Martínek si ale počínal jako doma, dokonce se občas zapojoval, a po skončení hodiny sám "zorganizoval" velkolepou honičku, které se nakonec zúčastnili úplně všichni ;-).

po 16.9.2002

Radečkova rýma přes víkend trochu polevila, a tak dnes už zase mohl jít do školky. Odpoledne mi ho předali v papučkách - tenisky si prý dopoledne na zahradě nevysvětlitelně promáčel. Nebyl počůraný, pití v chladnějším počasí už nedostávají, kaluže tam nejsou a nikdo jiný mokrý nebyl... Radeček se zmínil, jestli to náhodou nemohlo být od té vody dole na skluzavce, ale paní učitelky trvaly na tom, že vodu ze skluzavky předem utřely. Nemohu, než vzpomenout tento vtip:

- Pepíčku, od čeho jsi tak špinavý? Vždyť venku přece žádné bláto není?
- Ale je. Jen ho najít! ;-)

ne 15.9.2002

Dnes jsem Pavla umluvila a zašli jsme do kina na film s názvem 11'09"01, neboli 11. září 2001. Název ovšem vyjadřuje také 11 minut, 9 sekund a 1 záběr - šlo o pohled na tragické události loňského roku v New Yorku očima 11 režisérů z celého světa, z nichž každý pro svůj snímek dostal k dispozici 11 minut a 9 sekund. Už to, že jsme byli v kině sami (!!!), dávalo tušit, že to bude projekt pro náročného diváka ;-). Ale že až tak náročného?!... Většina režisérů si v náznacích či zcela nepokrytě na pozadí 11. září léčila lokální mindráky své vlasti. Protože ale některé nápady byly skvělé a s největší pravděpodobností jste film neviděli ;-), zde je obsah 135 minut v kostce:

Stařeček si ve svém temném bytě na Manhattanu nepřipouští, že jeho manželka je již delší dobu mrtvá. Až pád mrakodrapů vpustí do jeho bytu světlo, on pochopí a uschlá kytka za oknem rozkvete ;-)...
Parta kluků z Burkina Faso shání peníze na léčbu matky jednoho z nich. Náhodou potkají Bin Ládina, na nějž je vypsána tučná odměna. Několik dní ho sledují, aby měli jistotu, a když pak vezmou kameru a chtějí natočit důkazy, Bin Ládin právě odlétá neznámo kam a jim nikdo nevěří.
Příběh pákistánské matky (podle skutečnosti), jejíž syn byl od 11. září nezvěstný, byl podezřelý z útoků a na ni se všichni dívali skrz prsty. Pak se ukázalo, že syn naopak pomáhal při odstraňování škod.
Francouzský snímek o hluchoněmé ženě, která v bytě na Manhattanu právě plánuje rozchod s přítelem. Nekouká na puštěnou televizi, neslyší pády mrakodrapů... A když přítel jen o vlásek unikne smrti a vrátí se domů, nerozejdou se.
Učitelka, která v Íránu učí děti afghánských uprchlíků a ptá se jich, co důležitého se ve světě stalo. Děti absolutně nechápou, co by mohlo být důležitějšího, než že při nehodě kdesi v okolí 1 člověk zemřel a druhý byl těžce raněn ;-).
Ženy z jugoslávské Srebrenice, které chodí každou středu na náměstí, aby upozornily na to, že jejich manželé odešli bojovat a jsou pohřešováni. Ve středu 11. září jejich demonstrace ale vůbec nikoho nezajímá...
Stejně tak izraelská reportérka připravuje přímý přenos z místa drobného sebevražedného atentátu a nechápe, proč by jiný útok někde v Americe měl být důležitější.
Egyptský režisér, kterému se zjeví voják z vietnamské války a naznačuje mu paralely mezi oběťmi v New Yorku a padlými ve Vietnamu.
Japonský veterán ve válce viděl hrůzy zabíjení a začal se stydět, že je člověkem. Po návratu domů se stal raději hadem, plazí se a syčí.
Největší perlou byla komunistická agitka z Chile: Britský režisér (původem z Chile) líčí, jak "demokraticky" zvolený komunistický prezident byl pro Chile vůbec to nejlepší, co kdy měli, ale Američané ho zavraždili a režim svrhli. A spojitost s tématem? Stalo se přece 11. září, jen o pár desítek let dřív...
Z řady rozhodně vybočoval mexický snímek. Narozdíl od francouzského, který byl díky hluchoněmé hlavní hrdince téměř bez zvuku, tento byl naopak 11 minut a 9 sekund téměř bez obrazu! Základem byla gradující hudba, skutečný zvuk pádu dvojčat a útržky autentických posledních telefonátů obětí z WTC. Plátno se postupně změnilo z černé do bílé (nebo snad naopak? :-) a ve vrcholných okamžicích se objevilo několik sekundových záběrů na padající věže...

so 14.9.2002

V multiplexu v Olympii (čerstvě přejmenovaném na Palace Cinemas) jsme zhlédli film Nejhorší obavy. Evropští neonacisté svrhnou během sportovního utkání malou nukleární bombu na město Baltimor a srovnají ho se zemí. USA z útoku ale podezřívají Rusko, a tak má neomylný agent CIA vskutku hodně práce, aby prezidenty obou zemí přesvědčil a zabránil tak jaderné válce. Podaří se mu to, jak jinak, v poslední vteřině... ;-)

pá 13.9.2002

Ráno se Radečkovi tak spustila rýma, že jsem si ho netroufla odvést do školky a zůstal dnes doma. Když jsme šli v poledne do školky pro oběd, byla jsem pochválena, že jsem zodpovědná maminka, prý už byl trochu nachlazený včera. No, do včerejška jsem si žádného nachlazení vůbec nevšímla, ale kdyby ho viděli dnes ráno, pochopili by, že v takovém stavu do školky prostě nemohl. Také druhá paní učitelka se velmi důrazně ohradila proti tomu, že by snad měla umět hrát na kytaru :-).

čt 12.9.2002

Když jsem se Radečka ptala, jestli se už ve školce učili nějakou písničku, odpověděl mi, že se učili "Naše paní průvodčí". Tu jsem se ve školce naučila já a Radečkovi jsem ji často zpívala. Prý ji znal i Románek - jeden z mála kluků, co ve třídě mají (nejstarší, a tím pádem idol všech prcků, Radeček o něm básní od prvního dne ve školce). Pak jsem se ještě dozvěděla, že obě paní učitelky hrají na kytaru - mají dvě kytary, jedna má žlutou a druhá hnědou. Dnes jsem se zmínila paní učitelce a ta se nestačila divit: "No, na kytaru hraju, ale tak u táboráku, ve školce ne. Tady hraju na keyboard... Naše paní průvodčí? To neznám, ale učili jsme se písničku o šátečku!" :-). Zkrátka, máme doma spolehlivý informační zdroj!

st 11.9.2002

Na programu Klubu maminek bylo malování na sklo. Jen v rychlosti jsem zvládla ozdobit skleničku na svíčku a lahvičku od šťávičky přetvořit k nepoznání v úchvatnou vázičku ;-). Martínek mé kreativitě moc vyniknout nedal, neustále mě odvolával z místnosti s barvičkami a maminkami do místnosti s hračkami a dětmi, a když náhodou nešla hora k Mohamedovi, přišel vzápětí Mohamed k hoře...

út 10.9.2002

Radečkovi na kole prasklo postranní kolečko, a protože momentálně nikde neměli, odmontovala jsem i šlapátka a Radeček začíná trénovat rovnováhu. Je to doporučovaná metoda, jak dítě naučit jezdit na kole bez přídavných koleček, takže se pokusíme udělat z nouze ctnost :-).

PS: Z nouze je ctnost vždycky jen do té chvíle, než se venku objeví někdo na kole s přídavnými kolečky...

ne 8.9.2002

Dopoledne jsme šli na jablka - babička objevila zemědělské družstvo na kraji Brna, které nabízí možnost natrhat si přímo ze stromů zásoby na zimu. Jablíčka byla skutečně vynikající, a tak ani Radeček s Martínkem nedělali moc neplechu a raději se ládovali.

so 7.9.2002

Na našem sídlišti se konala celodenní akce pro děti s medvídkem Haribo. Děti plnily úkoly, a když prošly všemi stanovišti, získaly nanuka. Ihned po příchodu jsme se vrhli do soutěží - navzdory nesnesitelnému vedru jsme si vystáli frontu u jednoho ze stanovišť - házení míčkem na pyramidu z kelímků. Přesně v moment, kdy jsme přišli na řadu, vyhlásili organizátoři půlhodinovou pauzu, během které se stanoviště uzavřela ;-). Po jejich znovuotevření se u všech stanovišť utvořily sáhodlouhé fronty, které Martínek nemínil tolerovat, hned v první z nich si prosadil vyndání z kočárku a následně se mi v davu málem ztratil. Takže jsme plnění úkolů vzdali, ale objevili něco lepšího: povoz s koňmi, který nás svezl na malou okružní jízdu po sídlišti, a také prezentaci hasičů, kteří svého kolegu zvedli na plošině z auta do výšky 6. patra a točili s ním nad hřištěm. K poledni zájem opadl, a tak si Radeček mohl ještě užít některé atrakce, jako skákací hrad nebo jízdu na tříkolé koloběžce, to vše proloženo spoustou bonbonů Haribo. A když se kluci po obědě vyspinkali, stihli jsme ještě kousek vystoupení skupiny Yo Yo Band.

pá 6.9.2002

Z Radečkova jezení ve školce jsem měla dost obavy, protože dost dlouho jsem mu všechno mixovala a doteď krájela nadrobno. Minulý pátek jsem mu k obědu dala maso se zeleninou a brambory - většinou mě donutil brambory rozmačkat vidličkou a někdy i rozmixovat zeleninu. Také tentokrát nejdřív prohlásil, že to jíst nebude, pak jsem ho přinutila sníst lžičku a najednou do sebe začal ládovat tak vrchovaté lžíce, že jsem nestačila zírat. Řekla bych, že "za pět minut dvanáct" zjistil, k čemu má zuby. Paní učitelky ho chválí, že jí krásně a úplně všechno! Asi vaří hodně dobře a kuchařky umějí nad prázdnými talíři náležitě jásat, protože děti bez problémů zvládly třeba kvasnicovou pomazánku, omáčku s žampióny nebo špenátovou polévku... A těstovinové vrtule, které mi doma mnohokrát odmítl jíst, mi dnes líčil jako skvělé nudle, "zamotané jako hadi" :-), a nadšeně mi vysvětloval, jak se správně nahrnují na lžíci...

čt 5.9.2002

Celý den mi zkazila neznámá paní v Penny Marketu. Šla jsem tam klukům koupit trička s Krtečkem, která měli v nabídce. Vybrala jsem stejná modrá s Krtkem na koloběžce - Martínkovi menší, Radečkovi větší - bohužel jsem ale zjistila, že mám peníze jen na jedno. Vrátila jsem tedy trička s tím, že se pro ně vrátím. Vzápětí mě ale napadlo, že triček mají málo, jedna paní jich právě nakoupila asi 6, a tak bude lepší tričko, kterých mají míň, koupit rovnou a vrátit se jen pro druhé. To už ale další zákaznice měla "moje" tričko s koloběžkou položené vedle stejného s Krtkem na bruslích a dlouze zvažovala, které vzít. Když už podesáté opakovala, že neví, naznala jsem, že je jí to asi skutečně jedno, a tak jsem jí vysvětlila, že chci obě trička stejná a větší mají jen s koloběžkou. Vtom paní prohlásila: "Tak já vezmu asi to s koloběžkou. On na Vánoce dostane koloběžku..." a naložila si "moje" tričko do vozíku! Během hodiny, než jsem se vrátila s penězi, žádné další tričko nikdo nekoupil... A tak mám jedno s koloběžkou a druhé s bruslemi. Jako slabé zadostiučinění vůči dotyčné beru jen to, že obrázek s bruslemi je podle mě hezčí...

Radeček nejen že se zatím ve školce nepokakal, ale dnes tam dokonce šel na velkou!

st 4.9.2002

Dopoledne přijela na návštěvu Eva s Lukáškem, který je o půl roku starší než Martínek. Když tu byli naposledy, Lukášek vypadal (co do velikosti) dost podobně jako Martínek, ale zatímco Martínek stále jen ležel, Lukášek už chodil. Dnes už běhají oba a Martínek Lukáška dokonce přerostl! A protože Lukášek bude mít v lednu sourozence, probíraly jsme s Evou hlavně péči o dvě malé děti. Což o to, teď když chodí Radeček do školky, je to už idylka. Dokonce jsme včera mohli strávit dopoledne doma a trošku uklidit. S oběma dětmi? Nemyslitelné!

Radeček prý ve školce dopoledne na zahradě pofňukával směrem k brance. Paní učitelka měla pocit, jako by mě za brankou zahlédl - možná tam viděl podobný kočárek a byl pak zklamaný, že to nejsme my. Každopádně, pokud si ve školce jednou za 3 dny trochu fňukne, je to skvělé - doma řval a vztekal se co 5 minut...

út 3.9.2002

Takřka celé léto Martínek vstával ráno kolem šesté, ale o víkendu se rozhodl, že bude spávat do devíti. Bohužel, o půl máme být ve školce... Takže ho musíme budit a než se všichni nasnídáme a oblečeme, máme co dělat. Dnes jsme přišli do školky a Radeček už tam měl nachystanou svačinku - půl dalamánku, půlku banánu a kakao. Radila jsem mu, aby si vzal jen banán, protože rohlík právě dosnídal, ale nedal si suchý dalamánek vymluvit. Budeme muset snídani značně zredukovat. Ve školce prý Radeček moc pěkně papá a v poledne bez problémů snědl i čočkovou polévku, se kterou ještě v neděli poslal babičku do háje!

po 2.9.2002

Radeček šel poprvé do školky! Chvíli jsme tam s Martínkem pobyli a vypadalo to, že kdyby to šlo, zůstal by tam Martínek klidně taky. Dopoledne byl prý Radeček v pohodě, a tak jsem ho tam nechala i na spaní. Když jsem pro něj po třetí hodině přišla, byl už i po svačině a podle paní učitelky naprosto bez problému, jen se u oběda pobryndal polévkou. Problém nastal až s odchodem domů: Musela jsem čekat, než si dohraje s autíčky ;-), a když během toho zaslechl, jak paní učitelka pobízí zbylé děti, aby se oblékly ven, snažil se mě přesvědčit, že se mnou půjde domů až potom, teď že musí ještě na zahradu!

ne 1.9.2002

V Tescu jsme koupili plíny - Pampersky měli v akci. Byly sice levnější a dokonce prý nové a lepší, ale všímli jsme si, že je jich v balíku o 6 míň :-(.

V IKEI jsme chtěli koupit dětskou pojistku do okna, ale budou je prý mít až tak za 14 dnů - snad nám zatím Marťas nevyskočí! Využili jsme dětského koutku s hlídáním pro děti od 3 let a pod vlivem jejich hesla "Děti si raději hrají, než nakupují" jsme tam Radečka pokusně umístili. Radeček vyzkoušel různé hračky, ale nejvíc ho tam zaujaly dřevěné koleje a vagónky s magnety. Za návštěvu koutku získal jeden "Škudlík" a z letáčku jsme se dozvěděli, že až "Škudlíků" nasbírá 150 :-))), může si za ně takový vláček koupit. Trochu škoda, že v IKEI zatím nejsou zařízeni na to, že taky Marťas si radši hraje, než nakupuje...

so 31.8.2002

Polda uspořádal na zahradě "rožnění", kam pozval nás, Žabáky a Čechyka s manželkou a dětmi. Hned v úvodu Pavel šlápl na vosu, ale protože jsme hráli pohybově nenáročný pétanque, Žabáky jsme i s tímto handicapem porazili. Druhá skupinka zatím hrála kroket. Pojednou jsme si všímli, že si všech 5 přítomných dětí společně hraje na písku, což bylo sice pěkné, ale krajně podezřelé. Objevili jsme, že si tam přinesli kyblík s vodou (v té jsme chladili nápoje) a v malé dětské míchačce vyráběli maltu ;-). Špinavou vodu s pískem z kyblíku pak Marťas zkoušel vypít a zlil se při tom od hlavy k patě ;-(. O chvíli později zůstal na písku jen Radeček s o rok starším Tomáškem a zaslechli jsme odtud: "Já nejsu blbec, já su Radek Zeman. Ty seš blbec!" - zdá se, že je Radeček do školky už připraven ;-).

pá 30.8.2002

Také Pavel a Radeček dnes přišli od holičky s novým sestřihem.

čt 29.8.2002

Martínek už nějaký čas vypadá, že nemá na holiče, a tak jsem se dnes konečně odhodlala a našeho Zlatohlávka poprvé ostříhala. Vzala jsem ho elektrickým strojkem na 4 centimetry a bylo to naprosto v pohodě, protože Martínek veškeré vrčící stroje miluje (fén, elektrický kartáček na zuby, vysavač, mixér... - s výjimkou Žabákovy sekačky, která ho v Hostimi děsila tak, že odmítal vstoupit do stodoly, kde stála - i vypnutá ;-). Během stříhání jsem Martínka nechala hrát si se stolním ventilátorem, což ho sice krásně zabavilo, ale nemůžu doporučit: Když jsem pak vlásky nůžkama zarovnávala, nafoukala mi první várka ostříhaných konečků přímo do očí ;-)).

dříve ...

... nyní

st 28.8.2002

Dnes jsem pro vás vyzkoušela recept z Klubu šikovných rukou:
Brambory, mrkev a petržel oloupeme, nakrájíme na velké kousky a pečlivě rozmístíme v malém kastrolku. Přidáme trochu vody, osolíme a dáme vařit. Odejdeme do jiné místnosti a až tam dílo ucítíme, je už nejspíš hotovo. Zbylý materiál opatrně odloupneme ode dna a zkontrolujeme, zda vzorek přesně odpovídá našemu záměru :-). Tak s chutí do toho!

út 27.8.2002

Zabili jsme 2 mouchy jednou ranou - šli jsme k paní doktorce s Martínkem na kontrolu a s Radečkem na tříletou prohlídku. Martínek už má nález v krku v pořádku a nemusí už jíst antibiotika. Po Radečkovi paní doktorka chtěla nějakou básničku nebo písničku, myslím ale, že se nedočkala, i když Radeček tvrdí, že básničku řekl. Pak mu paní doktorka kladla na srdce, že už má kakat jen do záchoda (už skoro 14 dní se mu to daří!). Jedněm rodičům prý nařídila, že dítě už ve 3 letech nemá nosit plínky, poslala je k psycholožce a ta jim řekla, že v Americe je to naprosto běžné. Oni se pak od paní doktorky odhlásili, takže ta teď už není tak nekompromisní ;-). Na závěr Radečka zvážila a změřila, takže Radeček pak doma tátovi hrdě nahlásil, že váží 16,60 a měří 100 metrů ;-).

po 26.8.2002

Martínkův slovník k dnešnímu dni (týden přes rok a čtvrt) obnáší cca 30 slov:

aój ahoj auto autovo hotovo ba ba haf haf, pejsek bá bác bábo bábovička, pískoviště baó balón baóne balónek bazén belle, bejle brýle bu bum cotoje? Co to je? da da ga ga, kačenka deje? Kde je? eště ještě hačí hají	haló, haló ham hapalo hele hop hopá hoplá jede jedu, jedu mau mňau ne nede, nejde pápá Po Po i kdokoliv jiný z Teletubbies p-ť později zdokonaleno na puťa, puťa (pití) táta voda
První (hojně používaná) věta: Auto jede.

ne 25.8.2002

Během dopoledne jsme se sbalili, k obědu dojedli poslední švestkové knedlíky ;-) a odjeli jsme zpět do Brna. Radečka jsme zavezli k babičce, aby si Pavel mohl po týdenní rekreaci taky trošku odpočinout, než půjde zítra do práce. I tak večer usnul dřív než Martínek...

so 24.8.2002

Dopoledne jsme uvařili výtečnou houbovou polévku, Medvěd ji ovšem nejedl, ačkoliv jsme ji nazvali bramboračkou. Nakonec se nám ho zželelo, protože se už 3 dny živil švestkovými knedlíky, a když jsme k večeři pro velký úspěch vařili další várku, houby jsme připravili odděleně.

Odpoledne jsme si naplánovali druhou zříceninu, tentokrát Bukovinu, vzdálenou pouhých 4,5 km. Žabák nás ubezpečil, že můžeme bez obav vyrazit na kolech, protože cestu zná. Bohužel tudy ale šel v zimě, takže nás teď nemile překvapily vysoké kopřivy a bodláky, kterými jsme projížděli. Jako jediná jsem prozíravě měla dlouhé kalhoty, ostatní trpěli... Stovky much a komárů nás ale, kalhoty-nekalhoty, repelent-nerepelent, otravovaly všechny stejně.

Na fotkách se můžete podívat, jak jsme od minulého pobytu v Hostimi upgradli výbavu na kolo. Aby Martínek nevisel spící ze sedačky dolů, pořídili jsme mu plovací kruh. Při mém stylu jízdy navíc nikdy neví, kdy se ocitne ve vodě :-). A pak ještě zpětné zrcátko pro kontrolu Martínka, ostatních spolucyklistů i aut. Většinu času jsem sice strávila jeho seřizováním, ale než jsem kolo půjčila Žabákovi, když jsem kvůli Martínkově nemoci nejezdila, už jsem to měla skoro vychytané...

Večer se nás poprvé všech 5 sešlo u Siedlerů. Zase vyhrál Pavel.

pá 23.8.2002

Pavel s Radečkem, Žabákem a Petrou vyjeli na kolech do Ctidružic, Medvěd zvolil náročnější trasu a já jsem zůstala doma. Když Marťas usnul, připravila jsem k obědu na rajčatech konzervy šunkového masa s rýží. Všichni jsme si pochutnali. Když se vrátil Medvěd, ochutnal a než svou porci vyhodil, prohlásil: "To maso je fakt hrozné. Vy jste to jedli?". Škoda, že jsem vdaná - přála bych si pro Medvěda vařit celý život!

Odpoledne Žabák vymyslel opravdu lákavý výlet - procházku z Hlubokých Mašůvek k ještě proslulejší zřícenině Lapikus. Nakonec jsme však zvolili o kilometr kratší přístupovou cestu z Plaveče po zelené turistické značce. Pěšinka vedla po kraji pole, ovšem zanedlouho nás šikovný zemědělec překvapil: svoje pole prostě rozšířil a na cestě před námi rostla řepa! Už tak náročný terén se tím stal pro kočárek neprůjezdný úplně a museli jsme tedy hledat zkratku přes rozlehlé strniště :-(. Na zelenou značku jsme se opět napojili až v lese a o návštěvnosti těchto končin svědčilo nejlépe to, že obrovské bedly, hříbky, kvanta babek a všemožných hub tu rostly přímo na značené cestě.

čt 22.8.2002

Ráno Radeček prohlásil:

- Musíme koupit novýho Martínka!
- Jak novýho Martínka?
- Aby nebyl nemocnej!

Kvůli Martínkově nemoci jsem totiž opět nejela s ostatními na kolech.

Na oběd byly v plánu švestkové knedlíky. Medvěd napsal mamince o recept a získal ho z 10 dkg tvarohu s dovětkem: dělám to z celého balíčku. Naznali jsme, že pro nás 5 a děti bude optimální dávka ze dvou balíčků tvarohu - v nejhorším pár knedlíků zbyde a zítra jako když najdeme. Pochybnosti jsme začali mít, jakmile jsme viděli tu hromadu těsta, do které nakonec padlo asi kilo a půl mouky. Když jsme zabalili prvních 30 švestek a dali do hrnce první várku, těsta neubylo... Vaření knedlíků zabralo téměř celé odpoledne a ti, co se byli projet na kole, byli ještě rádi, že si v Jaroměřicích dali hambáč. Posléze jsme experimentálně ověřili, že těsto z balíčku tvarohu by pro 5 lidí v pohodě stačilo ;-). Knedlíky nám zbyly až do neděle.

Po přeslazeném obědě jsme k večeři vymysleli smažené bedly. Autem jsme zajeli k předpokládanému nalezišti a během chvilky jsme měli košíky plné bedel. Radeček se všem důležitě chlubil, že jsme našli dokonce i hořčák! Slabší stránkou bylo pak jen samotné smažení, optimální technologii jsme nenašli, i když jsme toho vyzkoušeli hodně: na kmíně, obalené v mouce, s vajíčkem i bez... Pro samé ochutnávání a pojídání zmetků jsem se k těm nejlepším kouskům vůbec nedostala a myslím, že smažené bedly si teď nějaký čas odpustím.

st 21.8.2002

Martínek měl v noci horečku, která ho nenechala spát, a dokonce jsme mu museli dát alespoň vlažnou sprchu místo zábalu. A protože jsme s sebou neměli teploměr ani žádné léky, bylo nejjednodušší zajet na "rodinný výlet" do Brna. Docela jsme spěchali, protože paní doktorka ordinuje jen do 11 hodin, ale Radečkovi se dělalo v autě špatně, a tak jsme se snažili "pospíchat pomalu". Několikrát jsme dokonce zastavili, ale všechno marné - nakonec ze sebe stejně vyklopil snad půl litru šťáviček a džusíků, kterými se od rána naléval :-(.

Když paní doktorka viděla, jak strašně Martínek slintá, tipovala to na zuby, ale pak zjistila, že má v krku zarudlo a dokonce čepy. Je to tedy angína a dostali jsme recept na penicilín v sirupu (Ospen), který má brát po 8 hodinách. Jsou to naše historicky první antibiotika, Radeček se bez nich dosud obešel. Moc mě nepřekvapilo, že v naší lékárně, kde nikdy nic nemají, sirup dostanou až odpoledne.

Naobědvali jsme se doma a hned se vydali na cestu zpátky do Hostimi. Sbalili jsme si teploměr, nějaké léky, skládací postýlku a Radeček si napakoval vlastní igelitku s dalšími hračkami (později se ukázalo, že vzal i pár nezbytností, jako širokou izolepu nebo malý smetáček ;-). Pavel mě cestou ještě vysadil u lékárny, zacouval pár metrů do jednosměrky a zaparkoval tam. Když jsem se z lékárny vrátila, měl v ruce bločky za 200 korun pokuty - v budově s doktory a lékárnou sídlí i městská policie a jeden příslušník šel zrovna s náčelníkem náhodou kolem :-(.

Večer se vrátila Petra z Prahy a všichni objeli na kolech několik rybníků. Já jsem šla s kočárkem k rybníku alespoň na procházku.

Původně jsme plánovali, že Martínek bude brát antibiotika večer před spaním a pak ráno v 5 hodin, ale včas nám došlo, že by už pak nespal (i bez toho vstává po šesté). První lžičku dostal tedy odpoledne a další vyšla pěkně po půlnoci, když jsme šli spát. Dostat v noci do rozespalého Martínka lžičku sirupu, to byl ovšem výkon! Nejdřív tvrdě spal se zavřenou pusou, pak se sice probral, ale do pusy nic nechtěl. Protože se odpoledne po sirupu olizoval, vnutila jsem mu kapku na ochutnání a čekala, že se vrhne na celou lžičku. Začal ale strašně prskat a vydrželo mu to, i když jsem mu do pusy nalila zbytek. Od sirupu jsme byli všichni, není však vyloučeno, že třeba trochu i spolkl...

út 20.8.2002

Původně jsme měli jet do Hostimi už minulý týden, ale Petru z práce poslali do Prahy na školení, a tak jsme to o týden odložili. Tímto všichni děkujeme jejímu zaměstnavateli, protože zatímco minulý týden lilo jako z konve a Českou republiku postihly katastrofální povodně, tento týden téměř ani nekáplo (jen jednou v noci lehce sprchlo). Jediný problém tím vznikl Petře, protože školení bylo kvůli povodni také odloženo o týden, a tak musela dnes v 5 ráno vyrazit na 2 dny do Prahy.

Švestky, zrající na zahradě, jsme využili na táč. Dala jsem ho péct do trouby, a protože Pavel mezitím vyrazil s klukama na procházku, budík jsem natáhla na 35 minut, sebe natáhla venku na lehátko a v klidu si četla noviny. Netušila jsem, že knoflík k regulaci teploty je už pouze dekorativní a trouba má jen polohy zapnuto a vypnuto! Připálenou buchtu zachránil Medvěd, který právě odjížděl na kole na Vranov a smrad z trouby se mu zdál podezřelý. Kdyby odjížděl o pár minut dřív, bylo by po švestkovém táči - na budíku mi zbývalo ještě dobrých 20 minut...

Narozdíl od švestek, hrušky nikomu nechutnaly, protože byly příliš moučné, neustále padaly ze stromu na trávník, a tak odpoledne Žabák radikálně zakročil. Ořezal hrušni všechny větve.

Naše vynalézavost nezná mezí. Na kole jsme večer osvědčenou trasu jeli pro změnu opačným směrem :-).

po 19.8.2002

Dopoledne jsme navštívili Jiřinku s Terezkou v nedaleké Rokytnici nad Rokytnou a oplatili jim tak jejich návštěvu z minulého týdne. Kluci měli možnost na vlastní oči spatřit živé slepice a králíky, daleko víc je ale zaujal rozestavěný domek a v něm úžasné hračky: cement, písek, kusy polystyrenu...

Když odpoledne všichni spali, rozhodla jsem se Radečkovi a Martínkovi nafouknout na zahrádce bazének. Krásný nový velký kýbl jsem objevila, až když jsem teplou vodu pracně nanosila ze vzdálené koupelny v malinkém kyblíčku, a ke všemu jsem si teprve potom všímla, že strniště na zahrádce by mohlo bazén propíchnout. Není nic jednoduššího, než pod napuštěný bazének natáhnout deku ;-). Ještěže se pak alespoň klukům ve vodě líbilo!

Na kolech jsme večer zopakovali včerejší 17kilometrovou trasu, jen bez zastávky na houbách.

ne 18.8.2002

V poledne přijel z Brna na kole Medvěd, my ostatní jsme v podvečer vyrazili na kolech na houby. Rostly tak, že jsme si mohli vybírat jen skutečně exkluzívní kousky. Když ale zapadlo slunko, vyrojily se kolem nás stovky dotěrných much a těch jsme se zbavili, až když jsme vyjeli z lesa. Hříbky jsme večer nakrájeli, navlékli na nit a dali sušit na verandu, babky budou zítra k obědu.

PS: A bedly nám po pár dnech shnily na skříni...

so 17.8.2002

Radečka jsme vyslali s dědečkem "na vláčky", takže jsme se dopoledne zvládli sbalit a odpoledne vyrazili opět k Žabákovi do Hostimi. Nevezli jsme Radečkovo kolo ani mikrovlnku, takže nám nebylo podezřelé, že auto není tak nabité, jako minule. Když jsme si ale v Hostimi začali chystat pokoj na spaní, ukázalo se, že jsme zapomněli Martínkovu postýlku :-(. Z matrací poskládané letiště, kde spal Martínek s tátou, to ale celkem vyřešilo - jen jednou se Martínek odkutálel až do půlky pokoje ;-).

Za ten měsíc, co jsme v Hostimi nebyli, doznalo zdejší sídlo radikálního vylepšení - koupelna i WC byly vybaveny držáky na ručníky a toaletní papír. Původně měla být ještě zprovozněna další obyvatelná místnost, ale protože byla zatím hotová pouze nahrubo, získala jsem místo toho luxusní kočárkárnu.

PS: Z tohoto týdne prozatím žádnou samostatnou prezentaci nechystám. Moje reportáž z minulé dovolené v Hostimi (k vidění zde) sklidila totiž tak bouřlivý úspěch, že nemá smysl kazit si reputaci. :-)

pá 16.8.2002

Pracovníci firmy, která nám počátkem prázdnin nabídla pevné připojení k internetu, se dnes začali ve velkém množství pohybovat kolem našeho domu!

čt 15.8.2002

Na dovolenou do Brna se vypravila kamarádka ze sboru Jiřinka, a tak nás dnes s manželem a malou Terezkou navštívili. Abychom jim ukázali něco, co doma skutečně nemají, zavedli jsme je odpoledne na sídlištní pískoviště :-). K překvapení nás všech tam potkali známé, kteří se sem nedávno přestěhovali z jejich vesničky!

st 14.8.2002

K Radečkovým dnešním 3. narozeninám (to to letí!) jsem mu na dort poskládala z lentilek postavičky Teletubbies. "Laa-Laa" a "Po" jsme snědli při dnešní oslavě, na kterou přišli dědeček, babičky a strýc s tetou. A protože si Radeček od Terezky pamatoval, jak má správná oslava vypadat, nesměly v obýváku chybět rozvěšené balónky!

út 13.8.2002

Prahu zalila více než 150letá voda (mluví se i o 500leté) a postupuje dál přes celé Čechy. Televize celý den vysílala speciální povodňové zpravodajství - lidé jsou evakuováni, metro zatopené... Ale na mě, možná i pod vlivem sobotní návštěvy zoologické zahrady, nejvíc zapůsobily zprávy z pražské ZOO. Mnoho zvířat se utopilo, 3 lachtani uplavali neznámo kam a slona, hrošici a některá další zvířata museli prý dokonce zastřelit!

PS: Takže dodatečně uznávám, že umístit brněnskou ZOO na kopci má něco do sebe. Ale kdo to má šlapat?!...

po 12.8.2002

Abych se náhodou nenudila, po dvou letech mi minulý týden opět praskla duše v kolečku u kočárku. Vzala jsem tedy zavděk golfáčem a začala shánět novou duši. Telefonicky jsem si ověřila, že v obchodě duše mají, a vydala se s oběma dětmi do města. Duše skutečně měli, ale bohužel na větší kolečka ;-(.

V lužáneckém parku jsme ale zato objevili pěkné hřiště s tak nízkou houpačkou, že se na ní Radeček s Martínkem mohli houpat sami, bez mé asistence. Martínek byl z každého samostatného odrazu od země úplně odvázaný a Radeček byl zase nadšen dopravním hřištěm, kde potom pobíhal od značky k značce a vyzvídal, co která znamená. Musíme sem někdy zajet s kolem, jen nevím, jak se všichni dopravíme...

PS: Dalšími telefonáty jsem zjistila, že 10palcové duše nemají nikde, ale jedna prodavačka mi poradila, že mám duši zalepit jako na kole. Dala jsem tedy na ni a pořídila si za pár korun sadu na lepení duší. Záplata byla z jedné strany fialová, z druhé černá s fialovým okrajem, a tak mě při lepení mě drobet zarazilo, že a v návodu stálo: přiložte šedou stranou. Zvolila jsem ale tu fialovou a zatím to drží...

Na Prahu se řítí přílivová vlna. Očekává se padesátiletá voda...

so 10.8.2002

Vzali jsme kluky do ZOO - do brněnské poprvé a mám pocit, že nadlouho i naposledy. Nevím, koho napadlo umístit ZOO na takovém kopci! Zvířátka se sice líbila - Radeček dokonce odvážně vstoupil mezi kozy kamerunské a vzal si do ruky maličké kuřátko (přežilo! ;-), ale i když jsme se kousíček svezli místním vláčkem, všichni jsme byli vyřízení. Já z tlačení kočárku, Pavel z nošení Radečka a kluci z toho, co ušli po svých. Martínek dokonce v kočárku vytuhl, čehož jsme chtěli využít a zašli jsme si na oběd do místní restaurace U tygra. S kompletním "tornádo teamem" (tedy s oběma dětmi) je totiž návštěva podobných zařízení velkým riskem a jen pro ostudu. Martínek se ovšem probudil sotva jsme si objednali a následně Radečkovi pomohl sníst většinu jeho porce svíčkové. Ostuda byla přiměřená...

pá 9.8.2002

Tak nám krachla další cestovka. Její jméno ČU-Tour mi bylo jaksi povědomé, a tak jsem se ptala své sestry, jestli s nimi náhodou nebyli vloni na dovolené. Dozvěděla jsem se, že nejen vloni, ale dokonce i letos! Měli štěstí, že si vybrali termín už koncem června ;-). Teď se totiž navíc ukázalo, že cestovka neměla oprávnění žádné zájezdy zprostředkovávat, protože nezaplatila povinné pojištění proti krachu - a klienti tedy mají smůlu!

čt 8.8.2002

Cestou od holičky jsem za výlohou obchodu viděla hru Osadníci z Katanu - českou verzi Siedlerů!

Náhodně jsem přepnula televizi na ME v atletice, kde se připravovaly stupně vítězů a reportér zrovna hlásil: "Chystá se ceremoniál, ve kterém i my budeme mít svoje zastoupení...". Čekala jsem, že uvidím, jak desetibojař Roman Šebrle převezme historicky první zlatou, kterou kdy Česká republika získala, ale omyl. Reportér pokračoval: "... medaile nejlepším sprintérkám bude předávat Jarmila Kratochvílová" ;-))

út 6.8.2002

Už hodně dávno jsem si na schránce v našem domě všímla jména, které znám ze sboru. Když jsem ale dotyčnou stále nepotkávala, pomalu jsem nabyla dojmu, že musí jít o shodu jmen. Minulý týden jsme na chodbě potkali babičku s třítýdenním miminkem a když jsem se ptala, jak se malá jmenuje, babička mi oznámila příjmení ;-). A tak jsme zjistili, že maminka malé Aničky se mnou skutečně chodila do sboru a už několik let bydlíme ve stejném domě (ať žijí velké paneláky ;-). Dnes k nám Anička s maminkou Marcelou přišly na návštěvu.

po 5.8.2002

Z bytu nad námi se ozývalo brnkání na klavír. Radeček přišel s dotazem: "Slyšíš tu holčičku tam na stropě?" ;-)

ne 4.8.2002

Děti daly opět před kolotoči přednost bazénku a vodnímu dělu, a tak jsem alespoň já s Janou vyrazila na hody omrknout stánky. Koupila jsem Radečkovi k narozeninám teplákovou soupravu s jeho oblíbenými Teletubbies. Původně jsem měla vybranou ještě lepší, ale naštěstí jsem si včas všímla, že postavičky mají vyměněné barvy. To by si Radeček udělal ve školce pěknou ostudu! ;-)

V poledne jsme se vrátili zpátky do Brna a plynule navázali u našich další oslavou narozenin, tentokrát babiččiných.

so 3.8.2002

Na Července zrovna probíhaly hody, a tak jsme chtěli vzít děcka na kolotoče. Těšila jsem se, že se podívám na stánky, ale vedro bylo tak příšerné, že jsme raději zůstali ve stínu u domu a kluci s Terezkou řádili v bazénku.

Jana pojala oslavu Terezčiných narozenin ve velkém stylu. Jako v americkém filmu, rozvěsila po terase vánoční blikající řetězy, balónky a lampióny a hlavním dárkem byl malý skákací hrad. Málem jsme ji podezírali, že i hody pro celou vesnici zorganizovala ona. A letadlu, které několikrát proletělo nízko přímo nad domem, chyběl už jen transparent: "HAPPY BIRTHDAY!"

pá 2.8.2002

Odpoledne jsme s naší demoliční četou odjeli mé sestře na Červenku, abychom tam o víkendu oslavili Terezčiny 4. narozeniny.

čt 1.8.2002

Pavel mě upozorňoval, že na děti zbytečně zvyšuju hlas. Vysvětlovala jsem: "Mě už tady totiž, táto, nikdo neslyší, když mluvím potichu"... Načež se ozval Radeček: "Cos říkala?" ;-)))

st 31.7.2002

Radeček přespal u babičky a samozřejmě si četli druhý díl knížky O mašince Tomášovi, a tak na mě po návratu okamžitě vyrukoval s novou várkou citátů. Babička si posteskla, že zkoušela také knížky o zvířátkách, ale neprošlo káčátko ani štěňátko... Jsem zvědavá, jestli mašinkám Henrymu, Edwardovi, Tobimu nebo Douglasovi bude schopna konkurovat alespoň knížka o Radečkovi s Martínkem, jak pomáhají zvířátkům v ZOO. Tu jsem totiž Radečkovi k narozeninám objednala v nakladatelství Modrý slon, kde ji během pár hodin vyrobili přímo "na míru" se zadanými jmény hlavních hrdinů. Stejnou knížku od nás v sobotu dostane k narozeninám i Terezka, samozřejmě s hlavní hrdinkou Terezkou. Tady se ale neúspěchu knížky nebojím - Terezka zvířátka miluje, do ZOO má dokonce permanentku a zítra jedou na safari do Dvora Králové nad Labem.

út 30.7.2002

Zahlédla jsem Martínka, jak nese Radečkovo tričko na balkón. Venku se ozvalo: "Kde máš maminku?" a když jsem tam přišla, kamarádka ze sousedního vchodu mi ze svého balkóna vesele oznámovala: "Víš, že Ti tady vyhazuje prádlo? Už vyhodil aspoň 5 věcí!". A Martínek skutečně tričko prostrčil mezi šprušlemi a už-už ho pouštěl. V poslední chvíli jsem mu ho vytrhla z ruky, což ho pěkně rozčílilo. Zřejmě už jsem jako Radeček - když si konečně našel takhle skvělou hračku, hned mu ji seberu ;-). Kamarádka s dcerou naštěstí viděly, kam co letělo, a tak jsem Radečkovy ponožky našla dole ve křoví, hadr na zem se válel u domovních dveří a pro kapesník jsme zašli do 1. patra za paní, které uvízl na balkóně...

PS: Pomalu se seznamujeme s lidmi z domu - během následujících 14 dní jsme už pro různé věci byli u sousedů v dalších dvou patrech...

po 29.7.2002

Radeček teprve v těchto dnech dosáhne ve výtahu na správné číslo patra a dokáže ho zmáčknout. Také Martínek v této oblasti pokročil a dnes poprvé zmáčkl tlačítko. STOP :-(

ne 28.7.2002

Babička odjela na víkend pryč a my jsme se dnes přesunuli na její zahrádku. U bazénku se vedro docela dalo přežít.

so 27.7.2002

Dopoledne jsme si udělali "rodinný výlet" na přehradu a svezli se tam parníčkem. Voda byla tak zelená, že i jedovnický rybník (viz 14.7.2002) je proti tomu křišťálovou studánkou!

Prošli jsme se kousek kolem přehrady a při obědě v jedné z restaurací Radeček zlobil tak, že jsme odpoledne místo k babičce na zahrádku jeli "za trest" nakupovat do Hypernovy ;-).

Úspěšný den Pavel završil rozlitím půllitrového kelímku Fanty v KFC...

pá 26.7.2002

Jako vždycky jsem v poledne jela domů jedním výtahem já s babičkou a Martínkem, zatímco Radeček s dědečkem čekali na druhý. Sotva jsme ale odjeli, ozval se Radečkův ryk, že chtěl jet s námi. Několik minut se vztekal, než se ho dědečkovi podařilo konečně přivézt nahoru. Dědečka tím tak vytočil, že si pak sedl a celou dobu s námi nepromluvil. Na odchodu ke všemu zjistil, že ve výtahu, který máme na klíč, nechal celý svazek klíčů. Marně čekáme na poctivého nálezce a v mezičase vyměňujeme zámky :-(((((.

čt 25.7.2002

Překvapivě, naši radní svou činnost pro děti neskončili oplocením pískoviště, ale včera na dalším hřišti nechali vybudovat novou skluzavku! Ač byla po dešti mokrá, děti ji samozřejmě musely vyzkoušet okamžitě, ale hlavní nápor zažila až dnes. Sešly se tu děti z celého sídliště a dokonce ani Martínek si takovou atrakci nemohl nechat ujít. Třikrát se sám vydrápal po žebříku nahoru a sjel dolů! Vysílen se pokorně vrátil na píseček a tam strávil zbytek dopoledne.

st 24.7.2002

Jedna zdejší maminka se třemi dětmi pod heslem "Pozor, ať do toho nešlápneš!" na jaře zorganizovala petici za to, aby alespoň jedno pískoviště na našem sídlišti bylo oploceno a nesměli tam psi. Moc nadšení na místní radnici zpočátku sice nevzbudila, ale nakonec se jí skutečně podařilo dobrou věc prosadit a jedno z pískovišť i s okolním trávníčkem se minulý týden dočkalo vkusného plůtku i dvou nových laviček. Drobnou nevýhodou je, že pískoviště máme trošku z ruky a navíc na něm není kousek stínu, takže jsme ho okřtili až dnes. Protože předtím pršelo, měli kluci sice zákaz vstupu na pískoviště, ale na trávníku si skvěle pohráli. A já skládám poklonu iniciativní mamince, protože díky oplocení "do ničeho nešlápnou" a hlavně mi nikam neutečou!

út 23.7.2002

O víkendu jsem zprovoznila zaručeně "multimediální" prezentaci z naší nedávné dovolené v Hostimi (viz zde). Žabák na ni poštval jakýsi validátor HTML a ten na ní nenechal nit suchou. Moje HTML (tomuto deníčku jako by z oka vypadlo ;-) zůstalo nepochopeno, neodpovídá prý doporučením a standardům... Validátor se mi zdá zbytečně přísný. Můj prohlížeč mi rozumí.

PS: 27.7.2002 - Šla jsem do sebe, trochu omezila "frajeřinky", a tak tento kód už obsahuje alespoň základní tagy </HEAD> a <BODY>, což znalci jistě ocení. Těm, kteří v předchozím nerozuměli ani slovo, se omlouvám.

po 22.7.2002

Katka obdivovala, že Martínek už krásně řekne 3 slova za sebou: "Co to je?". Já si ale stejně myslím, že to slovo bylo jen jedno: "Cotoje?" ;-)).

ne 21.7.2002

Kolo jsem si dovybavila dalšími "nezbytnostmi" - vytouženým stojánkem a zpětným zrcátkem.

Odpoledne jsme už nesnesitelné vedro nevydrželi a nafoukli klukům u babičky na zahradě bazének. Sotva jsme napustili vodu, sluníčko se schovalo za mrak a za chviličku se přihnala bouřka ;-).

so 20.7.2002

Dopoledne jsme si naplánovali výlet na kolech kolem jedovnických rybníků. Kola jsme naložili na auto, ale vypadalo to, že se do Jedovnic vůbec nedostaneme. Z půli cesty jsme se ještě vraceli pro uzamykatelné kryty na autozahrádku, pak děti dostaly hlad... Nakonec jsme ale kola provětrali kolem rybníků a lesem k hájence, na kterou jsem jako dítě často a ráda jezdila s pionýrským oddílem. Když jsme po návratu k autu na cyklocomputeru přečetli, že jsme ujeli 6,6 kilometrů, konstatovali jsme, že to je nářez. Autem jsme kvůli tomu najeli asi 60 ;-)).

pá 19.7.2002

Vzala jsem děti do práce. První polovinu návštěvy strávili kluci u telefonu a Radeček se nechal vyhecovat, aby zavolal Markovi do sousední kanceláře. Vzal to ovšem jeho šéf a my slyšeli jen:

- Já! No já! Tobě! ...

Vedle se zase bavili šéfovým monotématickým:

- Kdo je tam? Kdo? Kdo volá? A komu voláš? Komu? ...

Teprve po dvou telefonátech se šéf správně dovtípil, že tak hloupý hovor může být jedině pro Marka ;-). Martínkovi se v práci nejvíc líbila dlouhatánská chodba, po které se skvěle posílalo autíčko, Radečkovi zase strejdové. Hlavně strejda Tonda, který tu sice zrovna nebyl, protože měl dovolenou, ale Radeček jeho jménem oslovil 4 jiné strejdy včetně jednoho pána cestou v trolejbuse. Uspěl taky strejda ředitel a bezkonkurenčně nejlepší byl strejda Tomáš - nejen že se jmenuje stejně, jako mašinka Tomáš z jeho milované knížky ;-), ale navíc mu dal Tatranku...

čt 18.7.2002

Pražilo sluníčko, ale než jsme se vypravili ven, schovalo se za mraky a začal foukat ledový vítr. Kluci se zahřáli pohybem, ale já jsem přišla promrzlá a bolely mě záda a hlava. Ještě večer jsem dostala teplotu, začalo mě bolet v krku a vydrželo mi to asi 2 dny...

st 17.7.2002

Na prolézačce - zeměkouli se Radeček horko těžko vydrápal na druhou šprušli. Za chvilku přišel starší kluk, vylezl až nahoru a posadil se na vrchol. Radeček ho zdola začal popichovat: "Já umím vylézt až tady sem! A to ty stejně neumíš! Neumíš!" ;-))) Myslela jsem, že podobné manýry získají děti až ve školce!?

út 16.7.2002

Odpoledne se strhl takový liják, že jsme výjimečně zůstali doma. Zajímavé, co se taky dá stihnout - pouklízeli jsme a dokonce upekli buchtu! Jen Radeček co chvíle vykoukl oknem na tu spoušť a dožadoval se, že chce jít na procházku...

ne 14.7.2002

Letos poprvé jsme se vypravili do Jedovnic trochu se zchladit v rybníku. Sotva jsme vyjeli z Brna, objevily se černé mraky, ale nedali jsme se odradit. Zaznamenali jsme několik změn - oproti loňsku se u rybníka objevil stánek s oblečením, ale podstatně horší novinkou byla barva vody. Byla totiž stejná, jako barva trávy na břehu. Totálně zelená. Martínkovi jsme tudíž koupání mezi sinicemi nedopřáli, ale protože bylo zataženo, snad mu to ani moc nevadilo. Hlídání bylo tentokrát značně komplikované: Martínka vůbec neuspokojovalo ježdění s autem (ač terénním ;-) v trávě a chodil si s ním hrát na zídku, ohraničující rybník. Radečka zase lákaly velké skluzavky. Což o to, sklouznout by se zřejmě zvládl, ale co po přistání ve vodě?! Na jedné z nich ho táta odchytil až nahoře...

so 13.7.2002

Slavili jsme dědovy narozeniny. V bytě pod střechou bylo tradičně vedro k nepřežití, a tak jsme se časem přidali k Janě s Petrem a Terezkou, kteří šli na pivo do blízké hospůdky s letní zahrádkou. Děti ocenily tamní krabici s hračkami, Martínek dokonce našel i nějaké "auto", a tak jsme si příjemně seděli, sledovali hromy a blesky a čekali, než přijde bouřka. Naši byli zatím nervózní, volali nám, že bude pršet ;-) a nemohli pochopit, co tam tak dlouho Jana s Petrem dělají, když šli na pivo. Vždyť už ho musí mít dávno vypité! ;-))

pá 12.7.2002

Radeček s Martínkem se poprvé koupali spolu ve vaně. Radečkovi se líbilo, že může na Martínka stříkat sprchou, a to dokonce i na vlásky, což sám nesnáší...

čt 11.7.2002

Dopoledne byli kluci na písku se sestřičkami Zuzankou a Šárkou, se kterými bude Radeček chodit do školky. Zuzanka už tam chodí, Šárka je jen o fous starší než Radeček a začne tam chodit zároveň s ním, v září. Zuzanka předvedla, jak se starší děti dokáží nad mladšími vytahovat. Při diskusi nad bábovičkami Radeček prohlásil něco o zelené bábovce, načež Zuzanka opáčila pohrdavě:

- Ne zelená, to je zelená!
- Zelená! - zopakoval Radeček pečlivě.
- Ne. Zelená! Ty seš asi hluchej. Zelená!
- Zelená! - snažil se Radeček artikulovat ještě lépe, ačkoliv to perfektně vyslovil už napoprvé.

Vtom se do hovoru vložila mladší Šárka. Chtěla se zavděčit sestřičce:

- Ně. Šeš hluchej? Želená! ;-)))

st 10.7.2002

Ve schránce se nám objevil leták, nabízející pevné připojení na internet. Oproti ostatním firmám, tato slibuje instalaci za pouhou 1 korunu a k tomu 14 dní provoz zdarma. Pavel vzal oba kluky k babičce sekat trávník a já zůstala doma, protože v podvečer nás měl navštívit zaměstnanec zmíněné firmy. Podezřelé bylo, že stejné datum i čas měli na letáčcích obyvatelé celého sídliště... Agent skutečně nedorazil, ale já jsem si mohla užít volné odpoledne ;-). Internet jsme objednali mailem a napjatě čekáme - možná se dočkáme už koncem prázdnin!

út 9.7.2002

Martínek se venku snaží zapadnout "do party" s Radečkovými kamarády, a tak s nimi všude chodí a snaží se dělat, co oni. Dnes skákali ze zídky a Martínek za nimi na zídku lezl, neohroženě po ní chodil, pak se nachystal ke skoku a celkem dlouho balancoval na krajíčku a snaživě volal: "Hop!". Ale nefungovalo to ;-)). Nohy ne a ne se odlepit od země... Nakonec to vzdal, otočil se a rozhodl se skočit raději na druhou stranu, kde ve výšce zídky pokračoval trávník. Nápřah - převážil se a zahučel po zádech ze zídky dolů ;-) ...

ne 7.7.2002

Odjezd. Po celém statku jsme sesbírali klukům hračky, našly se dokonce i některé zapomenuté ze Silvestra, a napěchovaným autem jsme se vrátili do Brna. Odpoledne jsme už zase strávili na sídlištním pískovišti.

Velkolepou až "multimediální" prezentaci o Hostimi a našem pobytu tam hledejte zde!!!

> HOSTIM 30.6. - 7.7.2002 <

so 6.7.2002

Na poslední vyjížďce jsem si připsala rekordních 18,6 km. Za celý týden v Hostimi jsem ujela přes 70 km a stav na mém cyklocomputeru se tím zečtyřnásobil.

Pavel se na kole ohlížel, jestli už jedu, a tak nakonec stihl taky ještě Radečka vyklopit s kolem. Nejspíš aby mu to nebylo líto - Poldovi kolo s Petruškou upadlo hned první den a mně Marťas předevčírem... Radeček jako jediný utrpěl zranění - odřel si ruku.

V poledne odjel Polda s Vilmou a Petruškou a v noci ho následovala Kolářka. Z ničeho nic se objevila u táboráku s batohem a se spacákem a všechny nás překvapila tím, že nemůže usnout, a tak jede domů. Bylo půl jedenácté...

pá 5.7.2002

Pánové si s sebou vzali notebooky, aby mohli ve volných chvílích pařit hry po síti. Polda zaznamenal tento rozhovor Radečka s tátou:

Radeček: "Co to píplo?"
Pavel: "Inicializoval se ovladač PCMCIA karty." ;-)))

Martínek svůj slovník omezil na "auto", "ham" a "eště" :-(. Kde jsou ty časy, kdy říkal třeba "letato" - teď ukáže na oblohu a zvolá: "Auto!". A nebo si půjčí počítačovou bezdrátovou myš, říká jí "auto", ale klidně si ji dá k uchu a telefonuje ;-))).

Na kole jsem dnes absolvovala celou 16kilometrovou trasu. V prvním strmějším kopci jsem z kola sesedla, ale protože jsem zjistila, že kolo s dítětem v sedačce se vede ještě mnohem hůř, všechny následující kopce jsem už statečně vyšlapala. Kolu se přestává moje zacházení líbit, začíná špatně řadit a jednou mi dokonce spadl řetěz...

Večer jsme spálili ve 3. tisíciletí již nepotřebnou letitou dvojkadibudku. Jako správní táborníci někteří oheň pozorovali ve spacácích ze skládacích lehátek ;-). Dlouhou zábavu nám poskytla nalezená pětilitrovka, na které jsme testovali, jestli máme už dostatečný žár k tavení skla. Kolářka, která dorazila až dnes v poledne, se Poldovi usilovně snažila vyvrátit jeho teorii, že ve žhavých uhlících je vyšší teplota, než nad plamenem. Z láhve ale za žádnou cenu sklo nechtělo začít odkapávat ;-), tam ani tam, a tak i když se časem skutečně zdeformovala, kýženého "skleněného oblázku" jsme se nedočkali ;-).

čt 4.7.2002

Žabákovu strýčkovi, který bydlí v jiné části statku, se přitížilo a požádal Pavla, aby mu sjel pro recept k doktorovi. Ten dnes ordinuje v jiné vísce, a tak jsme vyjeli na "rodinný výlet" do Pavlic. Ve vesnici zrovna nešel proud (nejspíš po noční bouřce), takže na benzínce i v masně měli zavřeno, což nám vypátrání doktora značně zkomplikovalo. Na hledaném domku nás pak uvítala cedulka "4.7. dovolená". Naštěstí se týkala jen tamtéž sídlícího kadeřnictví, a tak jsme recept skutečně získali a v Moravských Budějovicích vyzvedli i léky. Od strýčka jsme na oplátku dostali domácí vajíčka, na kterých jsme si všichni pochutnali k večeři.

Když jsem na kole zastavila na první křižovatce, kolo se mi smeklo a spadlo i s Martínkem na zem. Naštěstí je Martínek už 3 dny ochoten snášet cyklistickou přilbu, takže se mu při pádu na hlavu nic nestalo. Lekl se ale pořádně, a tak kousek cesty brečel a pak usnul. Tentokrát visel ze sedačky téměř hlavou dolů. Ve stejném místě jako včera jsem to tedy otočila, což bylo velmi prozíravé. Ostatní se totiž pod Žabákovým vedením vydali na 20kilometrovou trasu a mezitím začalo pršet. V bahně se na polňačce bořili tak, že i na nejjednodušší převod byl problém jet z kopce dolů. Promrzlého Radečka nakonec přivezl Medvěd. Zítřejší trasu hodlají všichni osobně předem zkontrolovat.

st 3.7.2002

Za cenu, za kterou by v Brně nikdo ani nepřijel, vesnický opravář pračku utěsnil a vybavil novými kolečky. Při jeho odjezdu se probudil Martínek, a protože spal poměrně krátce, chtěla jsem ho ještě uspat. Vyrazila jsem s kočárkem na procházku, o jednu ulici dál než včera, najednou jsme se ale ocitli kdesi daleko za vesnicí... Slunce pražilo a já se uprostřed polí pekla v riflích, protože ve staré budově je chladno a vyběhla jsem jen tak narychlo. Trmácela jsem se s kočárem po polní cestě a s každou další čtvrthodinou řešila větší a větší dilema, jestli přece jen narazím na silnici, nebo je ještě pořád lepší se vrátit. A i když jsem pak silnici konečně zahlédla, nebylo vůbec jisté, že se k ní s kočárkem přes les dostanu. Naštěstí všechno dobře dopadlo, ale katastrofická vize, že matka s dítětem uhynou vedrem uprostřed polí, nebyla vůbec příjemná...

Petra přišla od holičky ostříhaná nakrátko a všichni se snažili ke stejnému kroku přesvědčit i mě. Neúspěšně ;-).

Na kolech jsme vyrazili pozdě večer, a tak Martínek v sedačce záhy usnul. Aby se moc nevyspal, protože i tak tady vstává ráno před šestou, vrátili jsme se zpátky. Stejně jsme ale ujeli mých zatím rekordních 10 km.

út 2.7.2002

Radeček včera pozvracel všechno svoje i Pavlovo oblečení, a tak jsme rádi využili Žabákovu nabídku a vyzkoušeli zdejší pračku. Pračka neměla nezbytná kolečka, a tak když došlo na ždímání, střetly se dvě staré dobré technologie: stará dobrá Tatramatka a stará dobrá bytelná zeď. Vítěze neznáme, zápas jsme pro jistotu ukončili vypnutím ždímání. Po vyjmutí prádla se ukázalo, že pračka nejen teče a neždímá, ale navíc ani moc nepere ;-(.

Babička nám s sebou pro Radečka přibalila knížku O mašince Tomášovi, kterou si společně čtou. Během čtení jsme ale zjistili, že Radeček už zvládá všechny 3 příběhy zpaměti! Navíc má zmáknuté i obrázky, a tak si nás všechny čas od času prozkoušel, jaké číslo má mašinka Tomáš, jaké Gordon, Percy, James nebo Donald... Ráno mu ještě dělal trošku problém tlustý kontrolor, nebo spíš "kontlorol", protože to nebyl schopen vyslovit, ale když jsme mu pomohli souslovím "kontroverzní kontrolor", rázem to šlo jako po másle ;-)).

Dnešek byl cyklisticky nejslabším dnem, protože mě cestou do sousedních Jiřic položil první kopec a při pomyšlení, že bych měla vyšlapat ještě nějaký, jsem se raději vrátila. Přesto se ale tento výlet do historie nesmazatelně zapsal - poprvé v životě se nám podařilo Martínkovi nasadit na hlavu přilbu!

po 1.7.2002

Už před Silvestrem nechal Žabák udělat rozbor místní vody, při kterém se ukázalo, že kromě zvýšeného množství dusičnanů obsahuje i jakési bakterie, takže není vhodná nejen pro děti, ale ani k čištění zubů a umývání nádobí. Pokaždé jsme tedy umyté nádobí oplachovali převařenou vodou. Také tentokrát jsem Martínkovi pečlivě opláchla mističku a lžičku a když jsem je vodou z hrnce znovu oplachovala po jídle, objevil se v kuchyni Medvěd a ptal se mě, jestli jsem si jistá, že voda v tom hrnci je převařená. Ujistila jsem ho, že v tomto hrnci vždycky bývá voda převařená, vždyť je ještě teplý. Medvěd přikývl a poznamenal, že v něm před chvílí přinesl teplou vodu z koupelny! ;-))) Dneškem končím s oplachováním nádobí převařenou vodou...

Radečkovi asi nesedl večer špekáček a celý den problil. Dotáhl to tak daleko, že zvracel i po pozření malého kousku rohlíku, a tak aby nebyl dehydratovaný, Pavel mu uvařil černý čaj. Po ochutnání první lžičky Radeček vyzvracel další dávku...

K podvečernímu výletu na kolech jsme objevili výbornou trasu - vedla lesem, téměř po rovině a za zákazem vjezdu, takže jsme se nemuseli obávat žádných aut. Jediným problémem bylo zdolání kopce, než jsme se k ní dostali, ale o to víc jsme si užili zpáteční cestu.

ne 30.6.2002

Brzy ráno jsme začali s odnášením sbalených zavazadel do auta, a tak jsme krátce po poledni skutečně vyrazili. O nějakém průzoru pro řidiče jsme si mohli nechat jen zdát, kromě oblečení a dalších drobností jsme totiž v kufru vezli kočárek, skládací postýlku a Radečkovo kolo. Když jsme pak na střechu k našim kolům u Poldy naložili ještě jejich dvě a mezi dětské autosedačky na zadní sedadlo vmáčkli mikrovlnku, auto bylo naplněno k prasknutí. Však za námi také při průjezdu některými vesničkami tetky na návsi nevěřícně zíraly. Žabák nás ale ujistil, že od našeho silvestrovského pobytu už cestu přes Blatnici prohrnuli ;-), a tak jsme do Hostimi dorazili bez problémů. Před večerním táboráčkem jsme ještě zvládli první krátký výlet s dětmi na kolech k rybníku. Pavel si stěžoval, že mu blbne přehazovačka - jestli to nebude tím, jak jsem mu včera při montáži dětské sedačky odpojila lanko ;-).

Radečka s Martínkem samozřejmě nadchlo, že ve stodole parkuje autobus. Bylo třeba ho pořádně prozkoumat, t.j. ze všech stran prohlédnout, vyzkoušet, osahat a ochutnat.

so 29.6.2002

Odjezd do Hostimi jsme odložili na zítra, abychom se stihli sbalit. Protože si ale všichni s sebou berou kola, prioritu před balením dostalo dovybavení kol, zejména dětskými sedačkami. Nic jsme neponechali náhodě, a tak jsme si jednu s předstihem půjčili už včera večer a druhou dnes dopoledne ;-). Dali jsme se do díla a překvapivě zjistili, že na naše kola nejde připevnit ani jedna z nich :-((. Po zoufalém zkoušení a získání několika náhradních dílů se přece jen na kolech obě ocitly, ačkoliv odborník by nad způsobem uchycení nepochybně žasl ;-). A protože máme už i držák na flašku a gelové potahy sedel, naší cyklistické kariéře už nic nestojí v cestě!

pá 28.6.2002

Dnes se rozdávalo vysvědčení, a to i u nás ve zpívání. Radeček dostal Osvědčení o úspěšném absolvování dalšího školního roku.

Spolupracovník Tonda opět slavil na zahradě svoje narozeniny, tradičně s měsíčním zpožděním a s dešťovou sprškou, letos ale jen symbolickou. Kromě Rudy s kytarou zpestřovala akci ještě Oskarova fenka Centie. Svoji účast na poslední chvíli vzdal Martínkův vrstevník Jáchym, a tak se mezi sekyrkou, ohněm a občerstvením nebezpečně pohybovaly "pouze" naše dvě děti. Hlavní zábavu si Radeček našel v pumpování vody ze studny a Martínek v napumpované vodě...

čt 27.6.2002

Jakmile se Martínek jen podívá na nějakou hračku, přiřítí se okamžitě Radeček a za příšerného řevu mu ji sebere, protože ji právě "potřebuje". Takže pomalu začínáme kupovat hračky dvojmo. Dokoupili jsme pro Martínka i druhou dětskou sekačku - pravda, do trávy se mu s ní moc nechce a nejvíc ho baví zdolávat s ní schody... A když si Radeček tu svoji chvilku nehlídá, z Martínka je rázem úderník Stachanovec, co plní plán minimálně na 200%! ;-))

st 26.6.2002

Po obědě jsem uspala děti, přenechala je babičce s dědečkem a vypravila se na náměstí Svobody, kde Český rozhlas uspořádal celodenní koncert pro dárce krve a hodinku zde vystupoval Standa Hložek. Mezi písničkami udělal rozhovor se svým kamarádem Barinem z Divadla Bolka Polívky, takže jsme se mimo jiné dozvěděli, že se na farmě u Bolka v Olšanech chystá start prvního valašského kosmonauta v dřevěné raketě ;-). Při písničce Krejčí dával Standa mikrofon divákům a dostalo se i na mě - dvakrát jsem zazpívala "krej-ej-čí" a dokonce sklidila aplaus!!! Po nezbytné autogramiádě se nám na závěr naskytl jedinečný pohled, jak Standa chodí po náměstí s mobilem u ucha, čímž poskytoval živý rozhovor do vysílání Českého rozhlasu.

út 25.6.2002

Babička vzala Radečka potřetí k holičce. Tentokrát to už bylo úplně bez problémů, naopak, Radeček nechtěl odejít! Já jsem mezitím s Martínkem zašla k paní doktorce na poslední dávku očkování proti žloutence. Při vpichu jehly se na paní doktorku zkoumavě podíval a o sekundu později už ani nevěděl, že nějakou injekci dostal - od Radečka je zvyklý na ledacos, takže ho nějaké očkování jen tak nerozhází...

Hned první semifinálový zápas mistrovství světa ve fotbale rozhodl, že mi taktika nevyšla. Korea z bojů o prvenství vypadla a s ní i já z bojů o prvenství ve Filipově tipovací soutěži :-(.

po 24.6.2002

Když měl Radeček rok, dostal od dědečka roloped (odrážecí motorku), ze které bohužel ještě nějaký čas nedosáhl na zem. Vůbec mu to ale nevadilo a motorku si s sebou rád tahal po bytě. Usoudili jsme tenkrát, že by potřeboval nějakou hračku na provázku a pořídili mu "bubeníčka". Toho ovšem Radeček nepochopil a tahat si ho za sebou se naučil až o dobrého půl roku později. Martínek bubeníčka i kačenku na provázku ve skříňce sám objevil a chodí s nimi co chvíle. Když jsem mu vzala kačenku ven, měla velký úspěch: zejména u Radečkových vrstevníků ;-)), ale tahaly si ji za sebou i děti pětileté! Příště musíme vzít i bubeníčka...

ne 23.6.2002

Po týdnu tropických veder se odpoledne přihnala pořádná průtrž a krupobití. Radeček všechno zaspal, ale Marťase to probudilo - spal totiž na balkóně ;-). Na pískovišti pak Radeček vydedukoval, že "jak byla bouřka, tak napršel mokrej písek!" ;-).

so 22.6.2002

Po slibném začátku (v osmifinále 5 uhodnutých výsledků z 8) mi tipy výsledků MS ve fotbale už nějak nevycházejí. Ve čtvrtfinále jsem trefila jen 1 zápas ze 4 :-(. Po prostudování výsledků ostatních tipujících jsem s hrůzou zjistila, že v daném systému bodování už mám jedinou šanci, jak vyhrát: místo očekávaného finále Německo - Brazílie vsadit na finále Turecko - Korea a rovnou uhodnout i vítěze... A protože letošní mistrovství je plné nečekaných zvratů (např. hned jako první vypadl obhájce titulu - Francie, která ve 3 zápasech nevstřelila ani jedinou branku), směle do toho jdu a sázím na Koreu!

pá 21.6.2002

Klub maminek uspořádal dopolední výlet do aquaparku ve Vyškově. Sama bych si s oběma dětmi netroufla, ale Pavel si vzal dovolenou, a tak jsme jeli všichni. Martínkovi se voda zdála studená, nebo jí bylo moc, zkrátka vůbec se mu tam nelíbilo. Mně se zase nelíbilo, že kvůli hygienikům byl aquapark rozdělen, a tak jsme si museli vybrat, jestli chceme jít do krytých bazénů, nebo ven :-(((. A protože se s rozdělením nepočítalo, vypadá to asi takto: tobogán je venku, druhý je zavřený, protože vedl zvenku dovnitř. Zamykací skříňky jsou jen vevnitř a občerstvení zase jen venku... Jedinou výhodou bylo, že nás tím pádem v kryté části bylo jen pár.

V podvečer jsme s Pavlem zajeli do Ster Century pro jeho výhru - motorku Spiderman. Dočetli jsme se, že snad umí i střílet pavučiny! Únavu z dopoledního plavání znásobilo ukrutné vedro a to, že Radeček využíval tátovy přítomnosti a neustále se dožadoval nošení "na koníčka". Po návratu domů jsme padli, zatímco kluci ožili. Plni energie vesele házeli vším, co jim přišlo pod ruku - a my jen bezmocně přihlíželi... Po takto stráveném dni dovolené Pavel prohlásil, že by zítra potřeboval jít do práce. Trochu si odpočinout ;-).

Starší deníčky

Zima - jaro 2002 (do 20.6.2002)

Léto - podzim 2001 (do 20.12.2001)

Zima - jaro 2001 (do 20.6.2001)

Léto - podzim 2000 (do 20.12.2000)