Dana Zemanová: Můj milý deníčku...

Přidat k oblíbeným položkám
O aktualizacích chci být informován e-mailem

Ač se to nezdá, lepší je číst odspodu...           Taky není k zahození stránku si uložit a číst off-line...           Texty napsané barevně jsou odkazy, i když nejsou podtržené...           Omlouvám se za občasné doplnění již zveřejněných částí...          



Novější deníčky

Aktuální deníčekAktuální deníček (od 21.6.2003)
Zima - jaro 2003Zima - jaro 2003 (do 20.6.2003)
Léto - podzim 2002Léto - podzim 2002 (do 20.12.2002)
Zima - jaro 2002Zima - jaro 2002 (do 20.6.2002)


Léto - podzim 2001

čt 20.12.2001

  • Už to letos vypadalo, že se s nazdobenými perníčky na tradiční předvánoční návštěvu do práce nedostanu, ale zvládli jsme to. Radeček se ládoval perníčky, aby mu je náhodou ti hladi nesnědli, a pak si s kolegou Jardou házeli kostkou a počítali, co padlo. Radečka to natolik zaujalo, že jsem se rozhodla mu pod stromeček pořídit Člověče, nezlob se. Nákup dostal za úkol Pavel, ale protože jsem mu to dostatečně nevysvětlila, přinesl obrázkové ;-).

    st 19.12.2001

  • Na www.rodina.cz mě zlákal recept na tatrankové cukroví. Znělo to jednoduše: nacpete do formiček a upečete. Piplala jsem se s tím ještě dlouho do noci (zvlášť když mám všeho všudy 20 formiček)...

    út 18.12.2001

  • Po delší době jsme se zase jednou vypravili do cvičení. Martínek se tradičně vedle laviček, houpaček a trampolíny stal dalším stanovištěm, mezi kterými děti pobíhaly. Na závěr jako vždycky přišel na řadu obrovský koš s hračkami. Radeček mi nosil jednu panenku za druhou, až jsem ho upozornila, že panenky jsou pro holky, ať si přinese něco jiného. Přišel s žehličkou. :-)
  • Zdobení perníčků mi letos skutečně "šlo od ruky". Zatímco v neděli jsem si udělala cukrovou polevu tak hustou, že její vytlačování ze sáčku bylo neadekvátně namáhavé a následně mi 2 sáčky praskly, včera, když jsem sehnala nový sáček a zbytek polevy si konečně zředila, záhy mi jak cukrová, tak čokoládová poleva došla. Problém je, že současné čokoládové polevy jsou na moje speciální zdobení málo tekuté, nejlepší je klasická socialistická poleva v kelímku. Jednu takovou jsem včera spotřebovala a další momentálně neměla, takže jsem testovala polevu ze sáčku a čokoládu na vaření. Abych je řádně zkapalnila, pokusně jsem do nich přidávala horkou vodu, olej, máslo... Experimenty to byly zdlouhavé a neúspěšné a po 3 hodinách usilovné práce jsem zjistila, že mám nazdobeno přesně 17 perníčků :-(. Nakonec z toho ale vítězně vyšla poleva v sáčku s přidáním másla, kterou jsem potom už snadno a rychle vše dozdobila.

    ne 16.12.2001

  • Radeček nám čte písmenka z pexesa: "L jako letadlo, M jako balón, N jako tvaroháček, U jako včely, V jako mašinka..."

    so 15.12.2001

  • Včera mě přepadla chuť na svíčkovou a protože to bylo zrovna při cestě, provedla jsem jeden ze svých prvních nákupů v opravdické masně ;-). Jelikož jsem nebyla schopna odhadnout, kolik porcí bude z kousku masa, který jsem si vyhlédla, požádala jsem o radu prodavačku. Ta se na něj podívala zkušeným zrakem odborníka, naznačila několik řezů a odhadla to na 7-8 porcí. Odpoledne jsem se dala do vaření a mile překvapena výsledkem i nečekanou jednoduchostí přípravy pozvala na nedělní oběd babičku. Nevím, zda dotyčná řeznice dříve pracovala ve vývařovně pro děti či pro důchodce, ale valnou většinu masa jsme dnes ve dvou snědli a na zítřek zbyla sotva jedna porce.

    pá 14.12.2001

  • Před rokem jsem se domnívala, že jsem viděla poslední koncert našeho sboru s dirigentem Romanem Válkem, ale dnes se mi podařilo zhlédnout další. I když se sborem jej už nacvičil nový sbormistr. Koncert se konal ve stejném kostele a z loňska mi v paměti utkvělo, že tam byla strašná zima. A to venku rozhodně nebylo -11°C, jako dneska. Kupodivu, letos to tak zlé nebylo - při příchodu z takového mrazu se asi člověk ohřeje už skoro všude, a navíc jsem byla oblečená jak na Sibiř. Známých tváří ve sboru je čím dál míň, dokonce i celkový počet členů se stále zmenšuje, ale zvuk byl super. Jen jsem chvílemi měla pocit, jako by se některé dobové barokní nástroje dožadovaly své provozní teploty...

    čt 13.12.2001

  • Zatímco včera jsme místo zasněžení přišli domů zmoklí a sníh se nám rozpouštěl pod rukama, resp. pod nohama, pod boby a pod lopatou, dnes prudce přituhlo. Teplota se celý den pohybovala kolem -13°C, což je tedy nářez. Psa by nevyhnal, ale bohužel jsme museli s Martínkem na očkování. Paní doktorka se sice nad jeho včerejším výsledkem z rentgenu nerozplývala blahem a kdyby to šlo, tak by očkování zřejmě odložila, ale přeočkování se musí provést do 6 týdnů, což končí právě dnes. Takže Martínek hrdinně strpěl další 2 injekce, tentokrát nezafňukal ani pro formu. Jen se trochu zamračil na pískací rybičku, kterou jsem odpoutávala jeho pozornost. Odpoledne byl nevrlý, ale to bylo určitě i únavou. Babička mi totiž zakázala, když je pořád tak nachlazený, ho v těch mrazech dát spát na balkón (dopoledne tam v pohodě spal ;-) a na usínání v postýlce během dne není zvyklý. Když jsem ho konečně pracně uspala, po pár minutách začali o patro výš něco vrtat a byl konec. Kombinace očkování a nevyspání ovšem způsobila, že v noci vydržel bez probuzení až do půl šesté, což už se nestalo skoro 2 měsíce. Z tohoto hlediska bychom mohli chodit na očkování klidně častěji.
  • Radečka u paní doktorky zaujal metr na dveřích a začal z něj číst čísla. Paní doktorka tomu nemohla uvěřit, tak jí pro jistotu po písmenkách přečetl i pár nápisů. Paní doktorka i sestřička svorně kroutily hlavami a Radeček byl hvězda. Dokud ovšem paní doktorka nepřišla k metru a nezačala se ptát na zvířátka na obrázcích. Ačkoliv zvířátka běžně poznává, o žirafě prohlásil, že je to tygřík, na ostatní se vůbec nechytal a v podstatě trefil jen pejska ;-))).

    st 12.12.2001

  • Kdysi jsme slyšeli teorii, že každé dítě do roka, ještě než se naučí chodit, rodičům odněkud pořádně spadne. Radeček byl výjimka potvrzující pravidlo, ten z výšky nespadl, zato si při pádu daleko banálnějším dokázal zlomit nohu (viz 11.7.2000). Martínek výjimkou nebude. Stačila chvilka, kdy jsem se česala a byla k němu otočená zády, a spadl mi v koupelně z přebalovacího stolu na dlažbu. Naštěstí se zbrzdil o poličky, kolem kterých letěl. Nezdá se, že by se mu něco stalo, ale lekl se pořádně. Ani to ho však neodrazuje od dalších pokusů o pohyb po stole.
  • Včera Pavel konečně přivezl od babičky boby, takže Radeček už nemusí jezdit jen na lopatě. Dopoledne jsem s ním na bobech jednou sjela svah, načež se dožadoval, že dál chce jezdit už zase na lopatě. Odpoledne jsem mu tedy dala lopatu, ale pro změnu se dožadoval bobů. Po jedné jízdě ale s naprostou samozřejmostí přešel zpět k lopatě. Pochopila jsem, že boby jsou jen na první jízdu - aspoň Radeček si to tak zřejmě představuje. Obávám se ale, že v tom případě s sebou poměrně velké a těžké boby brzy přestaneme nosit...

    út 11.12.2001

  • Martínek měl být dnes přeočkován, ale protože už víc než měsíc kašle a chrčí to v něm, paní doktorka ho pro jistotu ještě poslala na rentgen. Z dnešní poradny jsme si tedy odnesli jen aktuální Martínkovu váhu v necelých 7 měsících - 8,21 kg.
  • Podle zásady "v nejhorším si přečti návod" jsem začala studovat mnohastránkový podrobný návod k digitálnímu foťáku. Návod je až tak podrobný, že se zabývá i detaily typu: "Kryt bateriového prostoru odsuňte bříškem prstu ve směru šipky. Nesnažte se používat nehty, mohli byste se poranit." nebo "Při manipulaci s přístrojem si dávejte pozor na visící řemínek, snadno s ním můžete nechtěně zachytit různé předměty a způsobit vážné škody." ;-)) Ale všechna čest - dočetla jsem se tu i jak správně zaostřit a fotky rázem rozmazané nejsou!

    po 10.12.2001

  • Přišel nám digitální fotoaparát! Na první seznámení bomba a prima hračka. Zklamalo mě, že některé fotky jsou rozmazané a ke všemu to na náhledu není poznat. :-(

    ne 9.12.2001

  • Druhou noc Pavlovy nepřítomnosti strávil Radeček u druhé babičky. Tentokrát se sice v noci jednou krátce probudil, ráno však zato spal až do čtvrt na devět. Když pak šel s babičkou na procházku k řece krmit kačenky, které tentokrát chodily po břehu, Radeček byl překvapen: "Oni mají oranžový nohy!".
  • Druhého volného dne jsem využila k pečení perníčků, tentokrát poprvé v troubě našeho nového sporáku. Díky skvělé možnosti dát péct 3 plechy současně se mi podařilo všechny perníčky mírně spálit na pouhé 2 pokusy ;-(((.

    so 8.12.2001

  • Pavel včera odjel do Harrachova zpracovávat výsledky lyžařských závodů, a protože si večerní ukládání dvou dětí jedním člověkem ještě stále nedokážu představit a noc s oběma už vůbec ne, odvezli si Radečka na noc naši. Měli z toho obavy, protože u nich ještě nespal, ale zvládli to skvěle. A Radeček opět prospal noc bez jediného probuzení. Nejspíš se rozhodl, že zlobit bude jenom tátu.
  • Dopoledne vzal dědeček Radečka do města, kde mu na náměstí ukázal obrovský vánoční strom, Radeček si rozhoupal zvon a v improvizovaném betlémě si dokonce pohladil živého koně. Ze všech vánočních atrakcí ho ale stejně nejvíc zaujalo, že tam jeli šalinkou ;-).
  • Odpoledne jsem k našim přijela také já s Martínkem a společně jsme navštívili prababičku, abychom oslavili její včerejší 90. narozeniny.

    pá 7.12.2001

  • V pondělí jsem se s oběma dětmi vypravila na sociálku s žádostí o rodičovský příspěvek a výsledky na sebe nedaly dlouho čekat. Dnes mi přišla obálka s modrým pruhem a v ní, obaleno spoustou paragrafů a zákonů, oznámení, že mi byl rodičovský příspěvek odejmut, jelikož k datu 1.11.2001 nárok na dávku zanikl! :-((( Teprve z nenápadné poznámky vyplynulo, že od uvedeného data je mi dávka přiznána na Martínka ;-).
  • Místo výživy s mrkvičkou, bramborem a hovězím jsem Martínkovi dnes pokusně otevřela skleničku "brokolice, brambor". Po první lžičce byl viditelně rozčarován a po druhé pokus ukončil :-(.

    čt 6.12.2001

  • Celý den krásně chumelilo, ale my máme sáně u jedné babičky a boby u druhé. Takže jsem neodolala a koupila Radečkovi v prvním obchodě lopatu - sedák na ježdění po zadku. Ukázalo se to jako prozíravé - narozdíl od velkých saní si lopatu může sám nosit i do kopce! Ze začátku to vypadalo dost beznadějně, při své váze se Radeček do čerstvého sněhu i se sedákem bořil a vůbec mu to nejelo, ale když se sníh trochu uklouzal, parádně si mohl svah vychutnat v celé délce, t.j. skoro 5 metrů ;-).

    st 5.12.2001

  • Dopoledne se v Domečku konalo loutkové divadlo zakončené mikulášskou nadílkou. Ne že by se Radeček Mikuláše zrovna bál, ale písničku "Já mám koně, vraný koně", na kterou se celou dobu připravoval, mu zazpívat odmítl. Místo poděkování se pak okamžitě začal hrabat v sáčku s dárečky.
  • Domů jsme pozvali Mikuláše s Čertem a Andělem v podání sousedovic asi desetileté dcery a jejích kamarádek. Aby u toho mohl být i Pavel, domlouvala jsem se s nimi, aby přišly co nejpozději, kolem šesté nebo i později. Říkaly, že budou chodit do sedmi a že to není žádný problém. Přišly o půl páté :-), takže táta o podívanou přišel. Čert zalistoval v Knize hříchů, dočetl se, že Radeček zlobil, a ukázal mu svůj pytel na zlobivé děti, ze kterého čouhala noha s teniskou. Obdaroval Radečka bramborou a nabádal ostatní, aby už šli, že tady je to už vyřízeno. Také Radeček byl spokojený a na dotaz, jestli je to dobrý dárek, nadšeně přikývl. Mikuláš se ovšem domníval, že Radeček určitě byl i hodný, a chtěl, aby mu zazpíval písničku. Odzpívala jsem "Já mám koně", ale Radeček, vyjukaný z Čerta, se vůbec nepřidal. Až když jsem mu ukázala obrovský pytel s dárky, který mu Mikuláš dá, když mu pěkně zazpívá, dal si říct na "Skákal pes" a dokonce se neustále vnucoval i se druhou slokou, ačkoliv na ni nikdo nebyl zvědavý a Mikuláš mu už dávno podával dárečky. Jakmile nadílku držel v ruce, veškerá tréma i obavy z něj rázem opadly. Zbytek dne si hrál s kreslicí mazatelnou tabulkou a při tom se rozhodl z nadílky co půjde pro jistotu skonzumovat. Po tyčinkách se sýrem, které dojedl chvíli předtím, snědl půl maxi-krabičky lentilek, pak si otevřel pribináček, dal si mandarinku, v mezičase k našemu překvapení zvládl i hašlerku od Čerta a do toho brčkem popíjel džusík z krabičky. Uzavřel to čokoládkou číslo 5 z adventního kalendáře. Čtyři z pěti maminek doporučují jako vydatnou večeři ;-)).

    út 4.12.2001

  • Náš pan ředitel každoročně před Vánocemi pro zaměstnance a jejich partnery pořádal večírek s velkým turnajem v kuželkách. Letos se změnilo místo konání a s ním i sport - tentokrát se hrál bowling. Ačkoliv jsem se tam vůbec nechystala, Martínek večer výjimečně brzo usnul, a tak jsem to začala zvažovat. Snažila jsem se zjistit situaci, ale nikomu, kdo by už byl na večírku, jsem se nemohla dovolat. S několika kolegy jsem si sice pokecala, ti se tam ale nechystali. Až mi jeden z nich poradil, ať tam prostě jdu. Díky telefonování jsem tedy vyrazila s půlhodinovým zpožděním, a stejně bez informací. Na místě jsem okamžitě zjistila prostý důvod: V suterénní herně nebyl žádný signál ;-).
  • Přesvědčila jsem Vojtu, který jako jediný zatím nehrál, utvořili jsme družstvo a zapojili se do turnaje. V prvním kole jsme se na dráze střídali se samotným panem ředitelem. Celou dobu jsme mírně vedli, až posledním hodem, který už nás nemohl ohrozit, jeho manželka shodila všechny kuželky, nečekaně tak získala hod navíc a já konečně pochopila pravidla bowlingu ;-). Ve druhém kole jsme se sice ze 70 bodů zlepšili na 76, ale v porovnání s teoreticky dosažitelnými 200 body a některými skutečně nahranými asi 132 jsme celkovým pořadím moc nezamíchali. Do boje o přední - finančně ohodnocené - příčky jsme nezasáhli...
  • Cestou zpět jsem se při přesedání radovala, že trolejbus jede o minutu dřív, protože byla strašná zima. Moje radost ale trvala jen pár sekund, než se z reproduktoru ozval název další zastávky. Trolejbus jel totiž opačným směrem. A tak jsem místo o minutu méně strávila na mraze o 10 minut víc, ke všemu na zastávce, kde lišky dávají dobrou noc ;-(.

    po 3.12.2001

  • Odpoledne jsme s babičkou vyrazily na nákupy. Jen tak mimochodem jsem zašla také do hudebních nástrojů, abych Radečkovi koupila "takové ty tyčinky na ťukání", jaké máme ve zpívání. Pan prodavač správně usoudil, že mám na mysli ozvučná dřívka ;-). Jejich koupě se značně prodražila, protože když už jsem v obchůdku byla, vzpomněla jsem si na svůj dávný sen - automatickou ladičku na kytaru - a pořídila dalšího Ježíška také sobě.
  • V Televizních novinách mě zaujala zpráva, že o půl druhé v noci někdo hlásil na tísňové volání, že ho v parku málem přejel bagr. Policista usoudil, že je dotyčný opilý, a poslal ho spát. Ráno se však ukázalo, že z nedaleké stavby v noci bagr někdo ukradl ;-))).
  • Rozhodli jsme se digitální fotoaparát objednat přes internet na cybex.cz. Pro poslední pomoc v rozhodování, co všechno by se hodilo koupit, otevřel Pavel v jednom okně průvodce doplňky k digitálním fotoaparátům Olympus a současně ve druhém okně průvodce papíry Hewlett-Packard pro tisk fotografií. Po hodině usilovné práce se nám skutečně na monitoru objevil kříženec - fotoaparát našeho vybraného typu Olympus, avšak od výrobce Hewlett-Packard. Zřejmě během té hodinky stihli borci z HP vyrobit prototyp ;-). Není divu, že k němu zatím nebyly nalezeny žádné doplňky. I tak byl server zmaten natolik, že se z toho vzpamatovával ještě další hodinu, během které se k němu vůbec nebylo možné připojit. Už to vypadalo, že naše koupě je ohrožena, ale křeče serveru pozvolna odezněly, a když jsme se pak pro jistotu spokojili už jen s jediným oknem, objednávku se nám podařilo úspěšně odeslat.

    ne 2.12.2001

  • Už asi 14 dní mi nechodily kopie e-mailů na mobil. Nejdřív jsem se domnívala, že přestala fungovat adresa na sms.paegas.cz - tak jsem ji změnila na novější click.cz, ale nic se nezměnilo. Dnes jsem to začala řešit přes infolinku. Slečna se dušovala, že jim všechno funguje, až mi nakonec poradila podívat se na nastavení přímo na click.cz. Ukázalo se, že narozdíl od adresy na sms.paegas.cz je toto plnohodnotná e-mailová schránka, která ovšem nemá automaticky nastaveno přeposílání zpráv na mobil. S touto adresou odcházely moje maily posílané z mobilu a sem mi na ně už několik měsíců přicházely odpovědi. Schránku jsem tedy našla plnou, a to různých aktualit, zejména gratulací k Martínkovu narození ;-).
  • Odpoledne mě Pavel odvezl do Olympie a sám jel navštívit dědečka do nemocnice. Ještě než jsem koupila dalších pár vánočních dárků, nakojila jsem Martínka, což je v Olympii naprosto ideální. Vedle místnosti, kde si hrají děti, je skrytá minimístnůstka s křeslem, umývadlem, mikrovlnkou a přebalovacím pultem. Co si přát víc?
  • Moje sestra si pro Terezku k Vánocům objednala kazetu Křemílka a Vochomůrky "něco jako Jak dělali až udělali". S těmito přesnými informacemi jsem už už kupovala titul "Jak hospodařili", ale v poslední chvíli jsem naštěstí zahlédla "Jak hledali až našli". Trefila jsem se...

    so 1.12.2001

  • Žabák dnes zorganizoval brigádu v Hostimi, kde by se letos poprvé měla konat tradiční silvestrovská akce, takže Pavel tam pomáhal s vyklízením a stěhováním nábytku. Radečka zatím vzali naši na nádraží "na vláčky" a já mohla s Martínkem vyrazit na první vánoční nákup - do malého Tesca. Jelikož jsem to ovšem chtěla stihnout celé mezi kojením, prošli jsme jen jedno patro a moc toho nenakoupili :-(.

    pá 30.11.2001

  • Ve zpívání se dnes objevilo další mimino - 9měsíční Michal přišel se sestrou Xeničkou. Myslela jsem, že dát dítěti jméno podle filmové akční hrdinky nejde!
    PS: V kalendáři jsem zahlédla jméno Xenie, možná tedy vzorem nebyla Xena bojovnice. O moc lepší mi to ale nepřipadá...

    čt 29.11.2001

  • Po dvou dnech strávených doma - bez výrazných známek léčení - jsme vyšli ven. Cestou z nákupu jsme potkali Vojtíška, který šel bobovat, a posléze také Ondru. Společně jsme vyprovodili Vojtíška na kopeček s rychle mizejícími zbytky sněhu a Radeček si tam letos poprvé užil zimních radovánek: jednou sjel s Ondrou kopec na bobech!

    st 28.11.2001

  • Dnes nás navštívila kamarádka ze sboru Yvonna. Radeček si její jméno vyložil po svém. Pro něj je to "teta Vona" ;-))) .

    út 27.11.2001

  • První celý den venku ležel sníh, ale my jsme si ho neužili, protože jsem se rozhodla na nějaký čas omezit procházky, aby se kluci konečně zbavili nachlazení. Vydržet s nimi ovšem doma dalo zabrat - Radeček mě celý den systematicky vytáčel. Začalo to tím, že 2x zastavil pračku, takže pak začínala vždycky zase od začátku a praní se protáhlo na celé dopoledne. Potom shodil na dlažbu skleněnou poklici, div že se jí jen kousek uštípl. Po obědě si nechal udělat 2 mlíka, přečíst 3 pohádky a stejně nespal. Pak byl samozřejmě celé odpoledne unavený a protivný, až se kolem páté začal válet po koberci a usínat na zemi... Víc takových dní a začnu se těšit do práce.
  • Deníček píšu s čím dál větším zpožděním. V posledních dnech to bylo způsobeno také tím, že jsem tvořila internetové stránky Svazu lyžařů ČR. Když mi Pavel úkol zadával, prohlásil, že to nemusí být nic moc - klidně to prý může vypadat jako deníček. Raději nechápu, jak to myslel ;-). Od dnešního dne jsou stránky k dispozici na wwwvema.vema.cz/SLCR, kde můžete výsledné dílko posoudit...
    		•   

    po 26.11.2001

  • Dědeček se už mírně začínal zotavovat po mozkové mrtvici, když vzápětí doma pod vlivem nějakého lahodného moku upadl a nevysvětlitelně si rozdrtil ramenní kloub. Okamžitě mu v nemocnici voperovali kloub zbrusu nový umělý a nutili ho chodit. Stále si stěžovali, že nespolupracuje, protože chodit odmítá, ačkoliv mu v tom nic nebrání. Dnes, po 14 dnech, udělali další vyšetření a zjistili mu zlomeninu kosti stydké. Chodit mu zakázali.
    PS: Nemohu nevzpomenout na spolužákovu kočku. Krátce po přestěhování z přízemního bytu do 7. patra paneláku jim skočila z balkóna za nějakým ptáčkem ;-). Veterinář ji za přední pracky pověsil před rentgen, na snímku objevil zlomeninu zadní nohy a tu jí zafixoval. Po pár dnech se jim to ale nepozdávalo, tak ji odvezli k jinému veterináři a ten zjistil, že má zlomené i obě přední, které se na první snímek nevešly ;-).

    ne 25.11.2001

  • Babička naučila Radečka číst čísla od 10 do 20. Radeček to pochopil a čte: "nula-náct, jedna-náct, pět-náct..."
  • Stala se nevídaná věc - babička začala krmit sousedovy kočky! Dost nás to překvapilo - vždycky ji štvalo, že se o ně soused nestará a jí na zahrádce pose*ou co se dá. Soused ale odjel na víkend pryč a kočky v noci kňučely tak srdceryvně, že aby se babička aspoň trošku vyspala, musela jim dát nažrat ;-).
    PS: Kočky si rychle zvykly a tráví teď u babičky celé dny...

    so 24.11.2001

  • Rozhodli jsme se s Pavlem, že si na Vánoce nadělíme digitální fotoaparát. Vybíráme na internetu, ale přece jen, před samotnou koupí bychom ten zázrak raději viděli v reálu. Takže jsme odpoledne zanechali spící děti u našich a přemýšleli, kde by mohli prodávat foťáky a zároveň měli otevřeno o víkendu. Vybrali jsme malé Tesco a rychle tam zajeli. Po dlouhém boji jsme našli prodejničku, vystěhovanou kamsi na terasu, ve které měli slovy jeden digitální fotoaparát - shodou okolností to nebyl ten, který jsme chtěli vidět ;-). A tak výsledkem složitě zorganizovaného výletu bez dětí byly nakoupené jogurty a rohlíky ;-(.

    pá 23.11.2001

  • Ráno jsme s Radečkem cestou do zpívání viděli poletovat první sníh. Cestou ze zpívání už z něho moc nezbylo...

    čt 22.11.2001

  • Martínkovy oficiální míry v půl roce: 7,87 kg a 69 cm.
  • Radeček se neustále šplhá po veškerém nábytku v bytě, mockrát jsem mu opakovala, že na konferenční stoleček se neleze. Když se pak snažil přelézt z lavice do křesla, kde jsem seděla já s Martínkem v náručí, uzemnil mě následujícím rozhovorem:
    - Maminko, uhni!
    - A kam bych měla uhnout?
    - Na židli.
    - Ale to je daleko, my zůstaneme tady v křesle.
    - Já polezu na stoleček - když neuhneš!!!
    A protože jsem se neudržela a rozchechtala se, pro velký úspěch mi svou výhrůžku ještě zopakoval...
  • Martínkovi se po měsíci vyklubal druhý zoubek. Jestli to tak půjde dál, bude mít přesně ve 2 letech kompletní mléčný chrup a v roce 2006 bude mít zubů už 60 ;-). Je to docela legrační, první zoubek už je veliký, a teď se vedle něj objeví takové malé nic. Vysvětlilo se tím, proč mě při kojení kousal: měl mě místo kousátka :-( .
    PS: Také se tím vysvětlilo jeho noční buzení - už zase vydrží spát aspoň do půlnoci!

    st 21.11.2001

  • Krom toho, že Martínkovi vydržela včerejší zábava a stále mě při kojení kouše, přišel s další novinkou. Když totiž během krmení počká, až je lžička s mrkvičkou přímo u otevřené pusy a pak foukne - to je, pane, legrace! Případně se dá vyprsknout i dodatečně, až když je celý obsah lžičky v puse. Když se to správně podaří, mrkvička lítá na dupačky, do vlásků, mámě na brýle a někdy až na koberec. A co se nestihne hned, dá se pak dodatečně alespoň poblinkat. A nejde to vyprat! Tedy, pokud se to ihned nezapere. Takže Martínek je mistrem převleků - kam se hrabe Novotný. Kolikrát večer dostane čistý overálek a ráno se budí už ve třetím... Zvládne se totiž v noci někdy i dvakrát pročůrat (ležení na boku je, bohužel, slabým místem jednorázových plen). A od zavedení mrkviček vystřídá až tři další oblečky během odpoledne, protože když na jeden ukápne během krmení (nebo ho někdo poprská :-), manipulace s bříškem při převlékání zajistí poblinkání několika dalších svršků.

    út 20.11.2001

  • Ráno byl Martínek objednán na neurologii na kontrolu v půl roce. Pan doktor znovu, aniž by si to přečetl v kartě, zkoušel poznat, která ručička byla postižena horní obrnou. Ťuknul do levé ruky a ta se vymrštila. "Tady reflex je, takže to byla asi pravá, ne?" Byla. Měl štěstí, že začal od levé, protože následně ťuknul do pravé ruky a ta se vymrštila taky. ;-) Martínek už má v ručičce správný reflex! Vysloužil si tím vyřazení ze zdejší kartotéky a máme už jen sledovat, jestli obě ručičky používá symetricky.
  • Místo aby Martínek v 6 měsících dostal rozum, stal se přesný opak. Při kojení mě kouše, vůbec nepije a ještě na mě spiklenecky mrká, jak bezvadně to vymyslel. Že by na něj včerejší první ochutnávka mrkvičky zapůsobila až tak, že se rozhodl, že už nic jiného ani jíst nebude?

    po 19.11.2001

      
  • Martínek dostal k obědu první mrkvičku. Nadšeně na každou lžičku otevíral pusu dokořán, ovšem tím jeho spolupráce končila. Mrkvička následně vytékala zase pěkně ven. Ačkoliv veškerá mrkvička podle mého odhadu skončila na bryndáku a v žínce, stačilo to k tomu, aby celé odpoledne ublinkával oranžově.
  • Poprvé od Martínkova narození jsem si večer vyrazila na spářku s kolegy z práce. Hlavní náplní se stalo Hančino vyprávění vtipů, které v jejím podání vypadaly asi takto: "Znáte to, jak jde zajíc lesem? To jde zajíc lesem a potká medvěda. Medvěd se ho ptá: Kam jdeš, zajíci? No jo, kam on vlastně šel? Já teď fakt nevím. Jo, už vím. A zajíc říká: Do města. No, ale proč tam šel? Teď si fakt nevzpomenu... A znáte to, jak jde ropucha do banky a má na hlavě punčochu? To jde ropucha do banky a má na hlavě punčochu. Přijde k přepážce a... Co to jenom řekla? No, asi řekla: Tohle je přepadení! Já myslím, že to bylo celý, ne?!"
  • Posledních asi 14 dní, přesně od doby, kdy se spářka začala plánovat, se Martínek začal v noci budit po 3 hodinách, takže jsem se na spářce moc nezdržela. Návrat jsem měla opravdu skvěle načasovaný. Jen jsem dorazila, za chvilinku se Martínek probudil. Jak podle hodinek, na minutu přesně 3 hodiny od minulého krmení... Potvůrka. 5 a půl měsíce mi dával naději, že narozdíl od Radečka bude v noci spávat. :-(

    ne 18.11.2001

  • Dopoledne mi na hot-line zavolal strejda: "Word mně píše, že si mám nainstalovat přepisování! Jak já píšu ty Technický zprávy, tak vytvářím jednu z druhé. A teď, když si to otevřu, tak jakmile tam cokoliv změním, zmáčknu jakoukoliv klávesu, tak se mně tady hned objeví vykřičník, že si mám nainstalovat přepisování! Já mám termín a takhle vůbec nemůžu pracovat! Vnuk si tady něco nainstaloval, já bych ho...". Vyslechnutím dotyčné hlášky jsem odhalila, že Word se pouze snaží o automatické opravy textu při psaní a nemá k tomu nainstalován žádný slovník. Pro začátek pomohlo odkliknout nahrazování textu během psaní :-).

    so 17.11.2001

  • Odpoledne k nám přišla Jana s Petrem a Terezkou, abychom oslavili Martínkův svátek z minulého týdne a Terezčin z minulého měsíce. A protože v úterý bude mít Martínek půl roku, uskutečnila jsem svůj dávný nápad a vyrobila mu při této příležitosti speciální půl-dortu z kefírové buchty. Nápad vznikl kdysi, když jsem k výrobě standardní dorty musela upéct placky dvě ;-).

    pá 16.11.2001

  • Radeček se nezištně stará o dobrou zábavu nás všech. Dnes hodil na zem kapesník, pobaveně se tomu zachechtal a pak vybízel Pavla:
    - Budeme házet na zem kapesník. Táto, hoď taky na zem kapesník!
    - ??? A proč?
    - Že jsem to tak vymyslel!

    čt 15.11.2001

  • Radeček opět předběhl všechny své vrstevníky a začal se ptát "Proč?". Asi zjistil, že tak vcelku bez velké námahy přiměje kohokoliv k rozhovoru. Aniž by přemýšlel, ptá se mě "Proč?" momentálně už téměř po každé větě, a to libovolné. Například:
    - Vidíš tu hvězdičku? Tomu se říká kometa.
    - Proč?
    Ale dokonce i:
    - Proč's mně sebrala pití?
    - Protože nepiješ a jenom to vylíváš.
    - Proč to vylívám?

    st 14.11.2001

  • V Domečku dnes zahájil činnost Klub maminek, což se zdá být docela dobrý způsob, jak zabavit děti, pokecat s dalšími maminkami, a to vše v teple a zadarmo. Jenže, člověk míní a děti mění. Jestliže jsem včera považovala Radečkův kašel za odeznívající, dnes vypukl nanovo v plné síle, takže přivést ho mezi ostatní děti jsem si netroufla. A Martínek je na tom s kašlem pořád stejně, t.j. taky špatně.

    út 13.11.2001

  • Dnešním dnem se Martínek naučil otáčet. Několikrát se mu to sice podařilo už dřív, ale týdenní prodlevy ukázaly, že to zatím byly jen náhody. Dnes ovšem, aby nenechal nikoho na pochybách, překulil se hned asi 5x, a to ze zad na bříško, z bříška na záda, doleva i doprava. Není to sice žádný zázrak - za týden bude mít půl roku a v tomto věku některé děti už sedí, lezou a téměř chodí, ale jednak není o co stát a jednak například Radečka tím překonal o dobrých 9 dní. Zkrátka, je to tady! Začíná období, kdy už i Martínka budu muset hlídat ;-(. A to nejen před Radečkovými skvělými nápady, jako opřít se mu celou svou vahou o bříško, přátelsky do něj kopnout nebo mu stoupnout na ruku.
  • Když Pavel v neděli půjčil mému bratrancovi počítačovou myš, netušil, jaké dalekosáhlé důsledky to pro něj bude mít. Domluvili se, že bratranec myš vrátí ve středu, ale dnes se Pavel rozhodl, že si zatím připojí jinou. Ta však v jednom směru jezdila mnohem rychleji než ve druhém, a tak hledal vhodnější driver. Po jeho nainstalování už měl jen kurzor od myši, který nereagoval vůbec ;-). Následujícím přeinstalováním zmizel i tento ;-)) a při dalších pokusech už počítač ani nenaběhl ;-))). Instalování Windows, které by pouze opravilo stávající stav, končilo opakovaně tím, že systém čekal na odpověď, ale nereagoval na myš ani na klávesnici ;-)))), a tak nezbylo, než všechno nainstalovat úplně znovu :-(. K půlnoci se konečně zadařilo a taky se ukázal pravý důvod, proč Pavel nepočkal do zítřka na svou myš: přinesl si totiž novou hru! ;-) Je ale pravda, že nemohl tušit, jakou kovbojku dokáže Bill udělat z banální výměny myši...

    po 12.11.2001

  • Když jsem Petře říkala, že jsme se domluvili na procházku s Ondráškem, ptala se, jestli se k nám s Vojtíškem můžou připojit. Bylo mi to divné - Vojtíšek nikdy žádné zvláštní nadšení pro auta ani zpívání Mumulendu či Holek z naší školky neprojevoval ;-), ale proč ne... Když jsme se sešli, okamžitě se ukázalo, že si Petra spletla velkého Ondráška s malým Ondrou. Nicméně, všichni společně jsme zašli do nově vybudovaného parku uprostřed sídliště, aniž jsme tušili, že právě dnes proběhlo jeho slavnostní otevření. Ondrášek, z pozice o 3 roky staršího, Vojtíškovi neustále něco zakazoval a přikazoval - "Ty buď tam!", "Ne, sem nechoď!", "Tady nesmíš být!", takže když pak Petra líčila, že se Vojtíškovi o Ondráškovi v noci zdálo, nejpravděpodobnější byla nějaká noční můra. Ale naopak - Ondrášek prý na Vojtíška udělal obrovský dojem a ještě po několika týdnech mu musí místo běžných pohádek vyprávět pohádky o Ondráškovi!

    ne 11.11.2001

  • Odpoledne jsme navštívili bratrance - půlrok se totiž s půlrokem sešel, a tak potřeboval přeinstalovat počítač ;-). Základním předpokladem bylo rozchodit myš, a jelikož Pavel správně odhadl, že chyba je přímo v myši samotné, sjel domů, aby jim půjčil svou vlastní. Vyrazil jen tak narychlo bez bundy, a tak si cestu nacvičil hned dvakrát, protože před domem zjistil, že nemá klíče. O Radečkovu zábavu se zatím skvěle starala pětiletá Tinuška - stavěli společně slova z písmenek a komíny z kostek - a Martínek v mezičase vyzkoušel, že na zdejším balkóně se spí skoro stejně dobře, jako doma na našem. Když se probudil, Eva dospěla k ukvapenému závěru, že je lechtivý - pravda se ovšem ukázala hned vzápětí - Martínek se prostě směje už když se na něj někdo podívá. Když to ale tátovi trvalo už moc dlouho a začalo se připozdívat, dobrá nálada Martínka pomalu opouštěla a nakonec zavelel, že už chce jet domů, ať už si to strejda doinstaluje sám. A tak se taky stalo.

    so 10.11.2001

  • Dopoledne byl Radeček s tátou v Globusu a když se vrátili, Radeček se dožadoval pribináčku, který tam koupili. Vysvětlila jsem mu, že za chvilku pojedeme k babičce, a tam bude k obědu rajská s knedlíkem, takže teď už pribináček nedostane. Pavel, zničený z návalu a front v Globusu a známý nepřítel veškerých omáček, prohodil: "Chudák... Já mu celou dobu v Globusu slibuju, že až vyjdeme ven, tak dostane pribináček, ale neměli jsme lžičku, tak že ho dostane v autě. Tam jsme taky lžičku nenašli, tak u babičky. Tam jsme jenom vyložili nákup a lžičku jsme si vzít nestihli, tak nakonec měl pribináček dostat až doma. A ty mu řekneš, že žádný pribináček, že bude rajská s knedlíkem..."

    pá 9.11.2001

  • Když se Martínek ráno probudil, měla jsem pocit, že to je přesně ten nejvhodnější čas, aby se najedl, šel s námi do zpívání a tam pěkně vydržel vzhůru. Velkoryse jsem tedy odvolala dědečka s babičkou z hlídání, nakrmila Martínka, vypravili jsme se - a před domem jsem si uvědomila, že jsem se sekla o hodinu ;-). Takže z optimálního času se najednou stal čas nejmíň vhodný, protože za hodinu by měl Martínek spinkat, a na volání dědečka s babičkou už bylo pozdě. Všechno ale dobře dopadlo, během té hodinky, co jsme zmrzali venku, Martínek usnul a trochu se vyspal, takže ve zpívání už v pohodě mohl sledovat, co se kolem něj děje.
  • Kromě Martínka občas chodí se starším bráškou do zpívání i o měsíc starší Davídek, zatím se tam ale ještě nepotkali. Když se na začátku paní učitelka prostřednictvím medvídka s dětmi vítá a na konci loučí, jednotlivě je v písničce oslovuje a méďa je pohladí po tvářičce. Některé děti méďovi mávají, hladí ho, objímají, nebo se na něj alespoň usmějí - teď se tam ale sešly děti, které většinou méďovo pohlazení jen trpně snáší bez jakékoliv reakce. Mimina zachraňují situaci - jakmile se k nim paní učitelka s méďou přiblíží, okamžitě se po něm vrhají a samou radostí se můžou zbláznit. Aspoň někdo ;-).

    čt 8.11.2001

  • Nebylo těžké odhadnout, že když Radeček Martínkovi několikrát denně kašle do obličeje, a to pro samou lásku z minimální vzdálenosti, Martínek se chorobě dlouho neubrání. Už se od Radečka nakazil - několik dní to v něm pěkně chrčí a kašle jako starý tuberák, takže jsme museli jít k paní doktorce. Kapky do nosa, které mu předepsala, si ho rozhodně nezískaly, ale na sirup proti kašli otevírá pusu dokořán dřív, než jej stihnu nalít na lžičku. Jsem zvědavá, jestli mu tento návyk vydrží, až bude na lžičce dostávat první mrkvičku.
  • Další varianta pohádky o Smolíčkovi v Radečkově podání: "Jelínek mu něco zakázal - ale Smolíček nic!" ;-)))

    st 7.11.2001

  • V Domečku dnes dvojice loutkoherců připravila pro děti další dvě pohádky - Šípkovou Růženku a O princezně se zlatou kuličkou. Usadili jsme se na galerii, Martínek se uvelebil na zemi - a začal jako o život kopat nohama do dřevěné podlahy. Dole sedící učitelka z mateřské školky k nám házela jedovaté pohledy a gestikulovala, že to strašně ruší. Nemohla tušit, že je tam mimino, a musím přiznat, že na poslech to spíš vypadalo, že se tam 10 dětí honí. Podložila jsem tedy Martínkovi pod nohy svetr a bundu, což dusání dočasně utlumilo, ale po chvíli se vždycky ozvalo znovu - Martínkovi se zřejmě vydávání tak skvělých zvuků líbilo, takže se pootočil, aby mu pod nohama nic nezavazelo. Během představení se takhle otočil dvakrát dokola ;-). Protože dnes byly pohádky podstatně kratší, Radeček je se zájmem upřeně sledoval až do konce. Kontrolními otázkami jsem ale zjistila, že děj vůbec nevnímal ;-(.

    út 6.11.2001

  • Radečkův mléčný chrup je kompletní - dnes se začal klubat poslední - 20. zoubek.
  • Na pozdně odpolední procházku Martínek dnes poprvé u-polo-sedl-polo-lehl do čerstvě opraveného sporťáku a nestačil se divit, co všechno je venku k vidění, když člověk nezírá jen do tmy nad sebou. Já jsem se zase nestačila divit, že je rázem jako vyměněný. Od skončení letního času se totiž většinou setmí dřív, než stihneme vyrazit na procházku, a Martínek mi pak celou cestu křikem neúnavně vysvětloval, že v takové tmě už malé miminko nemá venku co pohledávat.

    po 5.11.2001

  • Na hodinové hovory Oskar-Oskar za výhodnou cenu 10,50 Kč jsem si pořídila hands-free sluchátko s mikrofonem na drátě, protože je snad už i vědecky doloženo, co škodlivin mobil do ucha vysílá. A navíc - se dvěma dětmi se volné ruce hodí ;-). Takové telefonování venku má ovšem svá úskalí: Během hodinového hovoru mě osloví asi tak 5 lidí s různými dotazy na cestu, přesný čas nebo děti, protože netuší, že právě telefonuji. Divím se, že mezi nimi ještě nebyl žádný psychiatr, zabývající se léčbou samomluvy ;-). Minulý týden mi navíc začal mobil fungovat tak, že po vytažení sluchátka zůstává mikrofon telefonu odpojený a nikdo mě neslyší. Opět jsem tedy venku telefonovala se sluchátkem v uchu a mobilem položeným na kočárku před sebou, když ke mně přišla známá s tříletým synkem. Okamžitě jsem se omluvila, že telefonuji, a ukázala jsem na odložený telefon - pokývala a dala se se mnou do řeči. Zopakovala jsem omluvu, že telefonuji - znovu přikývla a pokračovala. Ještě několikrát jsem se jí pokoušela situaci vysvětlit, až asi pošesté jsem přitvrdila a poměrně razantně jí řekla, že opravdu telefonuji a nestíhám dva rozhovory současně. Od této chvíle na mě zírala jako na ufouna. Po skončení telefonátu se mi svěřila, že mají doma normální telefon, o mobilu už slyšela, ale v životě neviděla, že by někdo telefonoval takhle bez telefonu. Má o mně jistě vysoké mínění, když ji nepřekvapilo, že na její slova vůbec nereaguji, mluvím naprosto od věci a neustále důležitě ukazuji na odložený mobil...
  • Při podvečerní návštěvě Petra nadhodila otázku, že když Radeček ve 2 letech počítá a čte písmenka, ve 3 letech bude číst slova, co se bude učit ve škole? Nevidím v tom problém - třeba se naučí chodit na záchod!
  • Problém z 18.10.2000 po roce vyřešen! Už dávno jsme zjistili, že sporťák nezatáčí díky špatně nafouknutému kolečku, ale že věc je patrně složitější, protože libovolným nafukováním koleček jsme docílili pouze toho, že dvě z nich praskla (viz 16.11.2000). S novými kolečky kočárek vesele zatáčel dál, a navíc mezitím vypršela záruční lhůta, takže bylo potřeba kočárek dopravit do opravny v Praze. Dnes se to Pavlovi podařilo. Čekala jsem, že za nějaký měsíc snad dostaneme opravený kočárek na dobírku za závratnou sumu, konalo se ale obrovské překvapení! Technik se na kočárek podíval, podivil se, že jedinou vadou je, že zatáčí, a na počkání Pavlovi kočárek seřídil, vyčistil a namazal. To vše za 50 korun! Když si vzpomenu, co jsem se se zatáčejícím kočárkem nadřela a navztekala...

    ne 4.11.2001

  • Když se ráno před šestou Radeček rozhodl vstávat, Pavel mu řekl, ať si jde hrát s autíčky, on že bude ještě spát. Radeček neprotestoval - když slyšel, že bude spát, zazpíval mu "Hvězdičky, dobrou noc", jak večer zpívá táta jemu, zavřel ho v ložnici a odešel.
  • U babičky po obědě spává Radeček v ložnici v patře. Aby se v rozespalosti nezřítil ze schodů, babička mu pokaždé opakuje, že až se probudí, má na ni hlasitě zavolat, aby ho dole slyšela a mohla za ním přijít. Dnes si vedle spícího Radečka šel na chvíli zdřímnout i Pavel. Z ničeho nic ho ale probudil mohutný křik: "Babičkóóó!!!" - těžko říct, jestli si ho Radeček nevšíml, nebo prostě jen bezhlavě plnil to, co mu babička kladla na srdce. Probudil se, tak na ni hlasitě zavolal ;-))).

    so 3.11.2001

  • Vytřídila jsem první hromadu dětského oblečení, ze kterého už Martínek vyrostl. Čítá přes 25 kusů dupaček a odpovídající množství košilek, bodyček, svetříků, čepiček a dalšího příslušenství. Už z toho počtu je jasné, že valnou většinu neměl Martínek nikdy na sobě - některé mu byly evidentně malé hned od narození, na jiné bylo příliš teplo, a další neužil z prostého důvodu, že nejdřív byly moc velké, a než jsem je objevila znovu, Martínek je už přerostl... A protože je o 3 měsíce starší než Radeček v tuto roční dobu a navíc si před ním svou váhou i mírou neustále udržuje 1-2měsíční náskok, dědění oblečení se nám značeně komplikuje. Už teď nosí Martínek to, v čem Radeček chodil v roce, t.j. v létě ;-(. Výhodou je, že vynosí Radečkovy nevhodně koupené sezónní věci - t.j. zimní, do kterých Radeček dorostl v létě, a naopak. Nevýhodou ale je, že věci, které Radeček nosil, využije o to míň :-(.

    pá 2.11.2001

  • Po problémech, které nám poslední dobou Radeček dělá s poledním usínáním, se mi dnes podařilo poslat ho opět spát samotného: "Radečku, řekni si Smolíčka, a pak se pěkně vyspinkej.". Radeček opravdu odešel do postele a zaslechla jsem útržky pohádky: "Budeš otevírat, Smolíčku? Jo? Budeš? Jo? ... Smolíčku, nesmíš otevírat! ... Smolíček otevřel, a to byla chyba!". Zázrak se sice nekonal, za chvíli si mě Radeček zavolal pod průhlednou záminkou, že chce přikrýt, ačkoliv se sám přikryl celkem pěkně, a nechal si pohádku dovyprávět, ale pak už bez protestů usnul.
  • Odpoledne nás navštívila Eva s téměř ročním Lukáškem. Ze začátku byl Radeček v celkem dobré náladě, lezl s Lukáškem pod stolem a dokonce i dostál svým slibům, že mu bude půjčovat hračky. Potom ale objevil skvělou zábavu - začal Lukáška žďuchat. Lukášek sice chodí už 2 měsíce, takže navzdory svému věku stojí už celkem jistě, ale když do něj Radeček vší silou vrážel, ustát to ještě neměl šanci. Tady se to celkem snadno vyřešilo Lukáškovým odchodem, ale co až se bude o první krůčky pokoušet Martínek ?!?

    čt 1.11.2001

  • Po obědě jsem zašla s Martínkem do poradny. Sestřička mu v 5 a půl měsících navážila 7430 g a paní doktorka zajásala, že mu po téměř půl roce splaskla dvoucentimetrová boule na rameni - reakce na očkování, které dostal ještě v porodnici. Konečně tedy nic nebránilo tomu, aby dostal další očkování, což se běžně děje už ve 3 měsících. K dřívější trojkombinaci teď přibylo ještě od července pojišťovnou hrazené očkování proti žloutence a hemofilové nákaze, a tak teď chudáci miminka dostávají pětikombinaci v podobě dvou injekcí současně. Při své pohodářské povaze si té první Martínek ani nevšíml, při druhé se pro formu na chvilku rozčílil, ale uklidnil se téměř okamžitě.
  • Protože v úterý se cvičení kvůli prázdninám nekonalo, slíbila jsem Radečkovi, že místo toho půjdeme cvičit dnes odpoledne. Martínkovo neplánované očkování nám udělalo čáru přes rozpočet, nebyl ve své kůži, a tak jsme po chvilce ze cvičení museli odejít. Martínek se ale ze špatné nálady potřeboval jen vyspat. Prospal zbytek odpoledne, noc, a ráno byl už zase samý úsměv.

    st 31.10.2001

  • Před blížícími se Dušičkami jsme dnes byli na hřbitově. Řekla jsem Radečkovi, že tam půjdeme za pradědečkem a prababičkou, druhým pradědečkem a druhou prababičkou. Radeček prohlásil, že nechce pradědečka. "A proč nechceš pradědečka?" - "On umřel!". Ještě větší guláš v dětské hlavičce ale udělal dědeček. Snažil se Radečkovi vysvětlit, že jeho pradědeček byl babiččin tatínek a taky maminčin dědeček. Radečka mnohem víc zaujal pán se smetákem a veverka, která si do země zahrabala oříšek. Taky se mu líbilo, jak jsme hroby naparádili kyticemi a "ohýnky", jen nechápal, proč nemůže na hrobečky šlapat a hrát si na nich s písekm a kamínky. Dědeček mu to zdůvodňoval tím, že tam spinkají lidi, Radeček se ale stejně u každého třetího pro jistotu zeptal, jestli teda na ten by stoupnout mohl. Klíny, které děda Radečkovi celou dobu valil do hlavy, vyvrcholily tvrzením, že kolumbárium, to je vlastně takový panelák ;-).

    út 30.10.2001

  • Nedaleko od nás dnes otevřeli nově postavený Penny Market, a tak jsme ho šli s Petrou a Vojtíškem omrknout. Vstupní turniket - nízký a zdvojený - nebyl právě přizpůsoben tomu, aby ve vozíku sedělo dítě, ani aby tudy projížděl kočárek. A už vůbec ne tomu, aby tudy někdo vezl dovnitř obojí. Po zdolání této úvodní překážky jsme se ocitli uvnitř maličkého obchůdku s fascinujícím sortimentem: velmi omezený výběr základních potravin a mezi tím tu a tam perla - např. pánské zimní boty nebo dokonce jeden typ sporáku! Kluci nejvíc ocenili občerstvení v podobě jogurtů, perníku a různých jednohubek. Škoda, že tu nebude bývat pokaždé.

    po 29.10.2001

  • Po změně času nám to vychází tak, že na odpolední procházku chodíme už potmě, což se Martínkovi moc nelíbí. Moc se mu nedivím - koho by to venku v kočárku bavilo, když není vidět nejen nic kolem, ale dokonce ani chrastítko, které si sám drží v ruce! Radečkovi ovšem tma nevadí. Dnes zahlédl měsíc téměř v úplňku a zajásal: "Jé, támhle je sluníčko!" ;-)

    ne 28.10.2001

  • V noci skončil letní čas, a tak jsem mohla hodinu, která byla navíc, výhodně strávit u počítače. U Radečka jsme ale z konce letního času měli obavy - v poslední době se v noci dost budí, ráno vstává kolem páté, a pokud si denní režim zachová, bude to teď navíc bývat už ve 4! Dnes ale strávil noc u babičky a ta byla spokojená: Radeček spal až do 9, s malým probuzením kolem sedmé (ještě letního času). Nechápu, proč to nebohé dítě doma Pavel nenechá vyspat! ;-)

    so 27.10.2001

  • Pavel si na dnešek naplánoval bohatý sportovní program: v poledne squash a večer bridž. Jen tak tak jsme stihli Radečkovi ještě koupit zimní boty. V rámci úspory času při jejich výběru jsme u Bati koupili osvědčený model, který měl Radeček už vloni. Škoda, že boty o 6 čísel větší už nejsou tak roztomilé...

    pá 26.10.2001

  • Protože je na čase koupit Radečkovi nějaké boty na zimu, chtěla jsem se nejdřív mrknout do obchůdku přímo na sídlišti. Celou cestu jsem Radečka popoháněla, abychom to stihli, než zavřou, a lákala ho, že zpátky pojedeme trolejbusem (i když jen 2 zastávky). Výlet se moc nevydařil - v obuvi mají v pátek odpoledne zavřeno, a když jsme přišli k trolejbusu, po chvíli čekání nám nějaká paní prozradila, že pod kopcem je havárka a trolejbusy jen tak hned nepojedou. Díky tomu, že trolejbus sídliště objíždí kolem dokola, jsme to ale z této zastávky neměli domů o moc delší, než kdybychom se svezli. Jen Radeček se ještě nějakou dobu dožadoval, že chce jet bezbariérovým trolejbusem...

    čt 25.10.2001

  • Radeček v noci začal kašlat a ráno se přidala ještě rýma. Už tak byl v poslední době dost protivný, ale tohle je vrchol (doufám!). Věčně kňourá, brečí, na všechno si stěžuje a navíc mu není rozumět ani slovo. Když začal mrčet, že chce tatranku, chtěla jsem toho využít a vysvětlovala mu: "Když budeš hodný, dostaneš tatranku. Ale to bys nesměl takhle pořád fňukat." A abych ho motivovala, použila jsem digitální hodiny, které jsou teď v kurzu (viz 8.10.2001): "Buď aspoň 5 minut potichu. A když nebudeš fňukat, tak až bude čtverka a sedmička, tak ti dám tatranku." Výsledek? Radeček odběhl k radiobudíku a ozval se ještě větší řev: "Tam je jenom čtverka a jednička!"... Odpoledne jsem náhodou zahlédla (jak jinak než když měl otevřenou pusu a křičel :-), že mu vyrostl další zoubek. To jeho nevrlost trošičku omlouvá. A protože mu tím pádem chybí už jen jeden jediný poslední zub, snad se nám záhy začne blýskat na lepší časy!

    st 24.10.2001

  • Radeček s Vojtíškem si dnes vzali na procházku motorky. Člověk by řekl, že když budou mít každý svou, nebude docházet k žádným sporům - maximálně si motorky vymění. Samozřejmě omyl. Vojtíška to na motorce moc nebavilo, takže jsme ji většinu času vezli naloženou na kočárku. Radeček, když viděl nevyužitou motorku, chtěl si ji půjčit, ale to Vojtíšek nemohl přenést přes srdce. A aby si na oplátku půjčil Radečkovu? Ani nápad. Jednak ho to na motorce moc nebaví, a jednak - ta jeho je přece lepší!

    út 23.10.2001

  • Včera se nečekaně zvýšil počet přístupů na tuto stránku, což je neklamným znamením, že někdo zveřejnil odkaz na ni na nějakém hodně čteném místě. I když jsem zjistila, že přístupy jsou ze Světa Namodro, odkaz pořád ne a ne objevit. Skvělý zdejší vyhledávač se sice pyšní honosným přívlastkem "fulltextový" a databázi si údajně indexuje každé ráno, ale vytrvale mi tvrdil, že článek, ve kterém by se vyskytovalo "vocilka", "Dana Zemanová", "volny.cz", "deníček" nebo něco podobného, prostě neexistuje. Zahrála jsem si tedy zábavnou hru na fulltextový vyhledávač sama. Nebyla jsem sice tak rychlá, ale zato jsem po nějaké době objevila článek Internetové cukrářství (shodou okolností obsahuje všechny řetězce, které jsem se pokoušela vyhledat ;-). O mém deníčku tam autor píše veskrze kladně jako o "ostrůvku v moři mužského Internetu", se dvěma výhradami: 1) stránka s deníčkem je moc dlouhá a 2) poslední záznam je měsíc starý. Musím uznat, že je to strašná smůla: den před uveřejněním článku jsem totiž (po roce a čtvrt) deníček rozdělila na menší části, a doplnila do něj další 3 týdny ;-))). Filipu Rožánkovi se tímto omlouvám, nicméně doufám, že deníčku zachová svou přízeň!
    PS: Jen bych ještě upřesnila, že deníček neměl 301 Kb, ale 301 kB ;-), a nebylo to včetně fotek, ale bez fotek ;-)).
  • Potřetí jsme byli s Petrou a Vojtíškem krmit kačenky. Tentokrát jsme měli pečiva tolik, že než jsme jim všechno po kouscích naházeli, přestalo to bavit nejen Radečka s Vojtíškem, ale dokonce už i kačeny ;-).

    po 22.10.2001

  • Z nedávného srazu gymnázia má babička pár fotek. Některé jsem jí naskenovala a těm spolužákům, kteří mají e-mail, je babička už rozeslala. Dnes si stěžovala, že jeden natvrdlý spolužák se ptá, jakým softwarem byly fotky udělány a jak se dají prohlížet. Povzdechla jsem si, že formát JPG už dnes snad všechny prohlížeče přečtou, ale mohla bych dotyčnému fotky poslat i v něčem jiném. Babička zbystřila: "JPG? To .jpg - to je formát JPG? Tak to už vím! To by tě nenapadlo: Já jsem myslela, že je to nějaká tvoje zkratka, že sis to pojmenovala jako něco-Pavel-gymnázium, tak jsem to přejmenovala na .gdknl: Gymnázium Dvůr Králové nad Labem!" ;-))))

    ne 21.10.2001

  • Zlobí vás počítač? Poradím zdarma!

    • so 20.10.2001

  • Martínek má 5 měsíců. Když na to u našich přišla řeč, babička vytáhla svoje staré zápisky a vyčetla z nich, že ona měla v 5 měsících 2 zuby. Jenže Radeček měl první zoubek až v 10 měsících, a tak jsme se shodli, že to asi u Martínka bude podobné. Z legrace jsem ale začala hledat: "Marťas, ukaž, kde máš zuby?" - A ejhle! Objevila jsem Martínkův první zoubek - jedničku vlevo dole! A přitom zrovna dnes v noci si Martínek udělal nový rekord, když bez probuzení spal až do 6:10. Je ale pravda, že přes den ve své kůži nebyl, intervaly mezi krmením si zkrátil ze tří hodin na dvě a délku bdění ze dvou na jednu - taková přeměna bezzubky na jednozubku asi není jen tak. Naštěstí, kojení je zatím v pohodě - Martínek zoubek vzorně přikrývá jazykem.

    pá 19.10.2001

  • Do zpívání jsme dnes s sebou poprvé zkusili vzít i Martínka. Jako naschvál měl v tuto dobu zrovna spinkat a cestou bohužel neusnul, ale přesto jsme to v pohodě zvládli. Asi polovinu hodiny Martínek tiše sledoval, co se to kolem děje, a potom po krátkém houpání v kočárku usnul. Kamarádka s o měsíc mladším Tomáškem se dala slyšet, že tak hodné děti by snad ani neměly existovat, aby rodiče normálních dětí nemuseli trpět komplexem. V tom se shoduje s Katkou, která doufá, že dítě, které čekají, bude hodnější, než býval Ondrášek. Myslím si, že bude, protože podle mnoha maminek druhé dítě skutečně hodnější bývá. Katka na to namítá, že i Radeček býval neskutečně hodný - to je sice pravda, ale Martínek se k tomu ještě na všechny pořád spokojeně usmívá ;-). Výjimkou byly první 2 měsíce, které v podstatě prořval, a když zrovna nebrečel, tak se k tomu chystal, nebo se alespoň tvářil děsně nešťastně...

    čt 18.10.2001

  • Navštívila nás kamarádka Katka s roční Barborkou. Radeček sliboval, že jí bude půjčovat hračky, a taky s tím hned začal. Při svém dlouhodobě špatném rozpoložení se ale nejdřív rozčílil, že "Barborka si nechce vzít autobus!", a po pár minutách zase, že "Barborka mně bere autobus!". Zkrátka byl ukázkově protivný, odmlouval, mrčel a fňukal, čímž rozhodil i Barborku s Martínkem. Martínka navíc občas vyděsila Barborka svým pištěním. Z takto stráveného dopoledne nelze vyvodit jiný závěr, než že mít 3 děti v tomto věkovém složení musí být katastrofa.
  • Martínek v 5 měsících váží 7240 g a měří 68 cm.

    st 17.10.2001

  • Tytam jsou doby, kdy Radeček chodil přes den sám spát. Teď, i když už je unavený, zavírají se mu oči a usíná u libovolné činnosti, jakmile se někdo jen zmíní, že by si mohl jít lehnout do postele, zbystří a vehementně odmítá. Minulý týden jsme tedy byli nuceni zavést k usnutí čtení pohádek. Volba padla na Smolíčka. A protože malé děti milují rituály, pohádky se okamžitě staly nedílnou součástí odpoledního usínání a také zkoušet jinou pohádku bylo záhy naivní. Bohužel, nic netrvá věčně, a tak ani pohádka už není zárukou, že Radeček půjde spát. Dnes si ode mě se zájmem vyslechl Smolíčka a když jsem skončila, vesele z postele odešel. Protože ale už byl ospalý a tím pádem nevrlý, po obědě učinila další pokus babička. Taky neúspěšně. Potřetí si Radeček vyslechl Smolíčka od dědečka. Když pak dědeček zjistil, že Radeček zase nespí, rozhodl se lehnout si chvíli vedle něj. Za pár minut se Radeček vřítil do obýváku: "Dědeček už spí!" ;-). Byla to pravda, takže dědečka jsme po chvíli vzbudili a Radeček byl protivný až do večera ;-( ...
  • Odpoledne jsme potkali pána, který točil Martínkovo vítání občánků na video a pořídil nám ještě několik snímků digitálním foťákem, s tím, že jeden dá na obal kazety a ostatní nám přehraje do počítače. Vzal si telefonní číslo, ale zatím se neozval. Ani jsem nečekala, že si pamatuji, jak vypadal, a tak jsem toho využila a hlásila se k němu:
    - Dobrý den, vy jste nás fotil?
    - Ne, to byl támhleten pán (ukázal na dalšího kolemjdoucího, který mi ovšem povědomý nebyl)
    - No... Ne, fotil nás někdo jiný, vy jste nás natáčel. Ale pak jste nás i fotil!
    - Ne, já jsem vás nefotil... Počkejte... Na vítání občánků?
    - Na vítání občánků!
    - Tak to já jsem vás nefotil, já jsem vás vítal!
    Povedený trapas ;-)) ... Chudák pan místostarosta, dříve dlouholetý starosta naší městské části, od jejího vzniku, a takhle deklasován na obyčejného fotografa... Tak proto mi byl povědomý - znala jsem ho z fotek z Martínkova, ale i Radečkova vítání občánků! Katka mi říkala, že je potřeba si nenásilnou formou dělat známosti, Pavel naznal, že dělám ostudu.

    út 16.10.2001

  • Radeček si začal dávat pozor, aby náhodou neplnil nějaké zbytečné úkoly. O tento se pokoušel Pavel:
    - Radečku, pojď, pomůžeš mně přinést talířky.
    - Ty to uneseš sám!

    po 15.10.2001

  • Po delší pauze jsem zase dostala poštou virus, tentokrát "Magistr B". Trošku mě zamrazilo, když jsem se na www.viry.cz dočetla, že pro své šíření dokáže zneužít i soubory .GIF, protože ten jsem si v příloze samozřejmě prohlédla. Zřejmě jej ovšem pro své šíření zneužívá jen tak, že ho k poště přibalí, aby samotný .EXE soubor nebyl tolik nápadný.
  • Vzápětí jsem obdržela z jiného zdroje omluvu za pravděpodobné nakažení virem SULFNBK.EXE, který se projevuje existencí stejnojmenného souboru v adresáři C:/Windows/Command a po nějaké době vymaže data na pevném disku. Je tedy potřeba tento soubor neprodleně smazat. Disk jsem hned prohledala a zmíněný soubor skutečně našla, a to i ve všech starších zazálohovaných kopiích Windows. Poučena z předchozího viru, zavítala jsem ale nejdřív opět do virové databáze a ke svému překvapení se dočetla, že to není virus, ale tzv. "hoax" (tj. kachna - e-mail s nesmyslným obsahem), neboť jmenovaný soubor je zcela neškodnou součástí operačního systému Windows. Docela by mě zajímalo, jestli je jen součástí neškodnou, nebo i užitečnou - lidem, kteří ho na základě takového mailu smazali, pravděpodobně tento soubor nijak nechybí. Kolik takových neškodných součástí ve Windows asi máme?

    ne 14.10.2001

  • U babičky na zahradě jsme obdivně pozorovali dvojici "Radeček - dědeček". Radeček běhal kolem dědečka, neustále do něj něco hučel a dědeček ho se zájmem poslouchal. Všichni byli spokojeni: pro dědečka bylo po nedávné mozkové mrtvici sledování Radečka tak maximum, co byl schopen zvládnout, a byl rád, že si užije vnuka. Radeček byl zase rád, že ho někdo poslouchá a moc mu do toho nekecá, a babička byla ráda, že má od nich obou klid ;-).

    so 13.10.2001

  • Včerejší oslava 20 let Tuláku dnes pokračovala na hájence v Jedovnicích, kde jsme kdysi strávili spoustu víkendů a několikrát i týdenní jarní prázdniny. Původně jsem plánovala, že sem zajedeme s celou rodinou a zatímco já posedím se starými známými, Pavel s dětmi trochu projde okolí a občas mi Martínka předá na krmení. Včas mě ovšem napadlo, že bude asi jednodušší starat se tam celý den o Martínka sama, než po první hodince přesvědčovat Pavla, aby ještě chvíli vydržel. A pro jistotu jsem Radečkovi domluvila celodenní pobyt u babičky a u dědečka, takže nakonec i Pavel získal relativně volný den. Ráno mě s Martínkem odvezl do Jedovnic a večer pro nás zase přijel.
  • Jeho mylné představy o hájence se projevily už před odjezdem. Když jsem zjistila, že nemám moc nabitý mobil, neviděl v tom problém a radil mi vzít si nabíječku. V hájence ovšem není nejen elektřina, ale ani voda a záchod. Zrovna včera Vašus vzpomínal, jak mu před prvním výletem starší Berťák líčil hájenku jako perfektní ubytování, na pokojích televize, pokoje po dvou, po třech... Asi byl stejně překvapen jako Pavel, když zjistil, že k ubytování na hájence slouží 2 obrovské místnosti, za našeho dětství plné patrových postelí, dnes dokonce vybavené už jen matracemi. Než se Pavel vrátil do Brna, prohodil něco ve smyslu "tak z toho už jsem vyrost'"...
  • Hlavním bodem programu bylo opékání selete a v mezičase jsme se snažili identifikovat všechny nově příchozí. Ne vždycky se to podařilo. Například když se Iveta snažila nenápadně zavolat Smetáka k ohni, aby jí řekl, kdo to právě přijel, Smeták na ni bez náznaku diskrétnosti z bezprostřední blízkosti dotyčného zavolal: "Jestli se mě chceš zeptat, kdo to je, tak nevím!" ;-)).
  • Došlo i na slibované nenáročné sporty pro "pokročilé". Kromě tradiční "střechy" (t.j. házení tenisáku na střechu a jeho chytání následujícím hráčem) se konal i prestižní zápas staří proti mladým v tzv. "vahbolu", což je vlastní zjednodušená verze baseballu s jedinou metou. Rozdělení bylo nekompromisní: Kdo se včera viděl na černobílých fotkách, je starý. A tak jsem po všech těch letech opustila družstvo mladých a zařadila se mezi vykopávky a fosílie ;-( ... Zatímco chlapi soutěžili, ženy a psi tvořili obecenstvo. Fandily jsme vydatně, ale při pohledu na hru nás přepadal pocit, že kdybychom šly reprezentovat my, o moc hůř by to už dopadnout nemohlo. Nicméně, po skončení hry byla dohodnuta remíza.
  • Martínek den zvládl vcelku obstojně, s menšími problémy při usínání a s většími k večeru. Včerejší dupačky se Štaflíkem a Špagetkou mu vysloužily přezdívku Štaflík, a i když jsem dnes neriskovala žádné kačenky a opičky a oblékla mu dupačky s nápisem "Martínek", přezdívka mu už zůstala. Seznámil se s o měsíc starší holčičkou a o půl roku starším chlapečkem, a aby z celodenního pobytu pod širým nebem neutrpěl otravu kyslíkem, čas od času se na něj od ohně valil dým, nebo alespoň padal popel. Na památku mu kočárek i fusak smrděly ještě několik dní.
  • Babička s dědečkem mezitím vzali Radečka podívat se na nádraží. Radeček nám potom celý večer vysvětloval, jak "výpravčí pán zvedne prácačku a budou jet vláčky". ;-)

    pá 12.10.2001

  • Náš pionýrský turistický oddíl Tulák v těchto dnech slaví 20. výročí svého založení. Oslava začala dnes v Lužánkách výstavkou dochovaných materiálů - jak stálo v pozvánce: "fotek, promítání osmičkových filmů a ukázky dalších archiválií včetně bývalých i současných členů oddílu". Než Pavel skončil v práci, musela jsem s sebou vzít obě děti a pravda, v této době jsem toho z výstavky moc nestihla. Radeček pendloval mezi miskami s občerstvením a v mezičase smetal ze stolů fotky a jejich popisky, takže jsem si z chronologicky řazené výstavky zvládla letmo prohlédnout jen první dvě z dlouhé řady nástěnek. Na nich bylo jen několik černobílých fotek, a to ještě většinou těch, které jsem sama zapůjčila. O to větší bylo moje překvapení, když si potom Pavel Radečka odvezl a zjistila jsem, že všechny další nástěnky už jsou plné barevných fotek z doby, kterou jsem v oddíle nezažila. A promítané filmy byly dokonale anonymní - díky špatnému projektoru nebylo možné rozpoznat jediný obličej. Ještě že tam byly ty archiválie v podobě členů oddílu!

    • čt 11.10.2001

  • Další perlička z Pavlovy korespondence:

    Praha 9. 10. 2001
    Vážený pane,

    omylem mi byl zaslán společně s mým výpisem z účtu i ten Váš. Myslím, že něco takového by se bance stávat nemělo, nicméně stalo se. Beru to s humorem; doufám, že Vy to budete brát také tak .........
    S pozdravem
    Tereza Němcová

    Chcete vědět, kolik utrácím v Bille, kde Pavel bere benzín a jak často ho přesvědčím k nákupům v hypermarketu? Žádný problém! Pořiďte si kartu MAXIM - překvapení ve Vaší kapse... (jen si nejsem jistá, jestli to tu paní opravdu zajímalo ;-)
    PS: Dotazem v bance Pavel zjistil, že nezavedli úsporný systém, v němž si klienti rozešlou výpisy sami, nýbrž jim zlobí balička. Není to prý ale žádný problém - na infolince mu všechny údaje, které na výpisu jsou, rádi sdělí!
  • Cestou na pískoviště Martínek ztratil dudlík. Může tak malé dítě vůbec vyhodit dudlík z kočárku ven? Prohledala jsem kočárek, dvakrát jsem ještě celou cestu projela tam a zpět, ale dudlík nikde. Ondrova maminka si oddychla, že je ráda, že za to tentokrát nemůžou oni (viz včera). Udrndat Martínka v kočárku dalo pořádnou fušku, a tak jsem zjistila, že už je na dudlíku víc závislý, než jsem si připouštěla. Martínek si pobrečel ještě celou cestu domů, a tam jsem dudlík našla zapnutý pod kabátkem ;-).

    st 10.10.2001

  • Dnes se mi podařilo to, o čem jsem byla dosud přesvědčena, že je nemožné: Vybrala jsem z bankomatu 3 tisíce, pečlivě si uklidila kartu a lístek se zůstatkem ... a odpoledne jsem zjistila, že jsem peníze zapomněla v bankomatu. V té době totiž začal pofňukávat Radečkův o měsíc mladší kamarád Ondra, a to naprosto stejně, jak pofňukává Martínek. Takže jsem se ptala jeho maminky Romany, kdo to vlastně fňukal, nějak se to zamluvilo a spokojeně jsem od bankomatu odešla. Po nedávné aféře na Nově jsem věděla, že se zpětným zajížděním peněz došlo k nějakým změnám, a navíc bylo i dost pravděpodobné, že než peníze zajely, mohl si je někdo vyzvednout. Zavolala jsem tedy na infolinku České spořitelny, abych se zeptala, po jak dlouhé době peníze zajíždějí a jestli o jejich vrácení případně musím nějak zažádat. Dozvěděla jsem se potěšující zprávu, že teď už peníze nezajíždějí :-(, načež mi pracovnice infolinky popřála pěkný den :-). Když jsem líčila Pavlovi, že za to vlastně může Ondra, protože začal fňukat, oddychl si, že za to tentokrát nemůže on. Potom ještě spokojeně dodal, že je to úžasné: konečně není za největšího blbce a stálo to jen 3 tisíce!
  • Po minulé kontrole na ortopedii měl Martínek doporučeno široké balení plínek už jen na noc. V letních vedrech jsem ale neměla to srdce balit ho ještě do dalších vrstev, potom jsem na to občas zapomněla, a když jsem mu nedávno plínky zase jednou dávala, pořád jsem nemohla pochopit, proč mu nedrží. Poskládané přece byly přesně tak, jak jsem se v porodnici naučila, a měla jsem vyzkoušené, že optimální je větší plínka přeložená napůl. Plínku jsem prodlužovala a prodlužovala, pořád to nebylo ono, až když jsem konečně dospěla ke správné délce, došlo mi, že Martínek od té doby drobátko vyrostl - asi tak o 10 cm ;-). Jak už jsme si zvykli, strávili jsme dnes opět povinnou třičtvrtě-hodinku v čekárně, a když pak pan doktor přejížděl Martínkovi ultrazvukem po kyčlích, Martínek se zase rozřehtal na celé kolo. Tentokrát už měl kyčelní klouby oba zcela vyvinuté a v naprostém pořádku, a tak konečně můžeme široké balení zrušit natrvalo.

    út 9.10.2001

  • Začali jsme s Radečkem opět chodit do cvičení pro mrňata. Aby si babička s dědečkem mohli chvíli oddechnout od hlídání, zkusili jsme vzít Martínka s sebou. Dopadlo to nad očekávání dobře: Za tu dobu, co jsme tam nechodili, se Radeček spoustu věcí naučil, takže teď už zvládá všechno, s jedinou výjimkou - lezení po provazovém žebříku. Martínek ležel spokojeně na zemi, každou chvíli k němu nějaké dítě zvědavě zavleklo svoji maminku, podávali mu chrastítka a on se na všechny na oplátku krásně culil.
  • Radeček si stavěl z kostek "hrad Zemanov" a prosil: "Maminko, prosím tě, potřebovala bys mně tady pomoct s tím?" ;-)))

    • po 8.10.2001

  • Nedávno Radeček pozoroval hodiny na radiobudíku a zahlásil mi: "Eda, pětka!". Na hodinách bylo 7:35 (sedmičku ignoroval). Písmenka se naučil podle vysekaných gumových tvarů, takže ho jen tak nějaké překlopení nebo otočení nezmate - trojka přece vypadá jinak, tak to musí být E jako Eda... Od té doby ale pokročil a digitální čas čte již brilantně. I když odzadu (tam je totiž nejdůležitější informace, to ostatní se nemění ;-). Hodiny ho ale nepřestávají fascinovat, vydrží je dlouze pozorovat, a taky hodnou chvíli pendlovat od mikrovlnky k radiobudíku a zjišťovat, jestli je na obou napsáno to stejné ;-). Využívá toho Pavel. Dřív totiž večer Radečka vždycky varoval, ať nechá knížky v poličce, že když bude kramařit knížky, tak půjdou koupat. A Radeček se dosyta vyskákal po postelích, a když už se chtěl jít koupat, začal vytahovat knížky. To ovšem nedávno přestalo fungovat, a tak Pavel vymyslel originální fintu: Chodí koupat podle hodin! "Až tam budou dvě trojky, půjdeme koupat." - Radeček sleduje hodiny, a když se objeví 19:33, nadšeně se dožaduje koupání. Zatím to neprokoukl, a tak tátovi prochází i koupání až budou dvě dvojky, případně dvě jedničky - jak to který den vyjde. Dnes dokonce prošlo, když jsem v rámci urychlení hodiny přecvakala o 5 minut dopředu ;-) ...

    ne 7.10.2001

  • Před polednem jsme navštívili prababičku. Upekla jsem svoji oblíbenou rychlou kefírovou buchtu a na oplátku jsme si zase odnesli oplatky a hromadu jablek. Když jsme odcházeli, Radeček prababičce mával na balkón do 6. patra: "Ahóój! A nespadni!" ;-)))

    so 6.10.2001

  • Den jsme strávili u babičky, kde byla na návštěvě i Pavlova tetička z Prahy. Babička Martínka neustále chválila, a ten, ač je hodný pořád, jako by tomu rozuměl, dával si opravdu záležet a byl jak z příručky o spokojeném miminku. Celý den pomalu nezaplakal, ukázkově se kolem sebe culil a když byl unavený, v kočárku okamžitě usínal. Aby si ale nepokazil image Prevíta, který přece každé správné miminko musí mít, v noci si to vynahradil a vůbec nemínil spát. Takže maminka je zničená, ale pro babičku a tetičku je to nejhodnější miminko pod sluncem...

    pá 5.10.2001

  • Cestou ze zpívání jsme potkali Vojtíška. Právě šel k paní doktorce, protože se mu na obličeji udělaly 4 pupínky, má teplotu, a tak se bojí, že má neštovice. Asi za hodinu se Radečkovi objevil na tváři úplně stejný pupínek ;-). Dědeček sice tvrdil, že ho tam má už 2 dny, ale já bych odpřísáhla, že když jsme potkali Vojtíška, Radeček žádný pupínek neměl. Odpoledne jsme šli na písek za Ondráškem - ten neštovice měl poměrně nedávno, takže jsme se nemuseli bát, že ho nakazíme. Katka nás ujišťovala, že neštovice vypadají jinak, ale mě moc neuklidnila - existuje přece spousta dalších nepěkných nemocí, které se projevují mimo jiné vyrážkou! Až cestou domů jsme opět potkali Vojtíška. Paní doktorka naznala, že to žádná nakažlivá choroba není, teplota pravděpodobně souvisí s jeho rýmou a pupínky jsou asi štípance - včera byli na procházce u řeky...

    čt 4.10.2001

  • Martínek ve 4 a půl měsících váží 7090 g.
  • K večeři jsme se rozhodli skonzumovat ve formě bramboráku ne příliš dobré brambory. Pavel vzal podruhé v životě obě děti na procházku (počasí jim přálo - mohli si dosyta užít pláštěnky a deštník) a já začala listovat kuchařkami. Co kniha, to názor, až mě v jedné z nich zaujal bramborák pečený v troubě, tedy jakási bramboráková buchta. A protože se vcelku vydařil, přimělo mě to k založení nové internetové stránky - recepty, kde bych chtěla shromáždit svoje oblíbené a hlavně vyzkoušené recepty. Příště budu moci sáhodlouhé hledání v kuchařkách vynechat a možná některý recept inspiruje i vás. Takže - dobrou chuť!

    st 3.10.2001

  • Před čtvrtou v noci se Martínek najedl a když jsem pak vyšla z pokoje, slyšela jsem, že v koupelně teče voda. Hrklo ve mně. Lupiči? Duchové? Nebo že by Pavel ještě nespal a teprve se spršil? Stezkou odvahy jsem přišla do koupelny. Že by se spršil potmě? Vanová zástěna zavřená, nikde nikdo a do vany valila voda plným proudem. Díky našemu ucpanému odpadu byla vana už asi z třetiny plná... Dost mi vrtalo hlavou, co to tady Pavel může nacvičovat. Naštěstí se vzbudil a vysvětlil mi to: když se šel spršit, netekla voda. To, že nás málem vytopil, je důsledkem jinak skvělé termostatické baterie, u které se voda pouští jedním kohoutkem - ze dvou možností, v jaké poloze je voda zastavená, si Pavel vybral zrovna tu špatnou ;-(. Vanovou zástěnu pro jistotu zavřel, aby nám případně voda necákala po celé koupelně, kdyby náhodou začala stříkat ze sprchy. Překvapil mě - já jsem myslela, že zástěna byla zatažená, aby se koupelna mohla patříčně naplnit až po strop a aby hluk vody náhodou někdo nezaslechl ;-))).
  • Dopoledne jsme se vypravili do Domečku na loutkové divadlo. Na programu byly 2 pohádky - O Budulínkovi a O Smolíčkovi. Ze začátku byl Radeček nadšen, zaujatě pozoroval Budulínka i lištičky, ale představení bylo hodně dlouhé, takže - stejně jako všechny děti v jeho věku - v polovině první pohádky odpadl a jeho zájem si už nezískal ani Smolíček, ani Jeskyňky. Nejspokojenější byl nečekaně Marťas, kterého jsem pokusně vzala s sebou: během první pohádky si hrál v kočárku a když jsme se mezi pohádkami přesunuli nahoru na galerii, mohl se tam rozvalovat na dece, hrát si s chrastítky a na všechny kolem se culil.
  • A jak se baví děti po pohádce? Fotka pořízená těsně před tím, než kluci začali z rohožky sbírat vajgly:

    Radeček s Vojtíškem a Ondrou před radnicí
  • Pavel volal na infolinku České pojišťovny, aby zjistil, jestli pojistka zůstává v platnosti, když chalupu v Bystřici přepsali z dědečka na něj. Fundovaná odpověď zněla: "Nejlepší bude, když si zajdete na pobočku a zeptáte se tam." ;-).

    út 2.10.2001

  • Minulý týden Radeček učinil další vývojový skok v mluvení: V pondělí se naučil říkat "knoflík" místo dosavadního "kofník", ve středu zdokonalil pojem "bezbaríový" trolejbus na "bezbariérový" a nakonec se naučil říkat "r". Ke slovům, ve kterých ho běžně zvládal, jako "Ondra" nebo "trolejbus", postupně přidal i dřívější "Ladeček" a "Maltínek" a o víkendu se naučil i samotné drnčící "rrrrrrrrrrrr". Když se soustředí, říká krásné "r" všude. Dnes už dokonce i po kolejích jezdí "vráček", paní sousedka věší prádlo a má "ravór" a "mraky prují oblohou" ;-))).

    po 1.10.2001

  • Při vyndávání prádla z pračky jsem objevila dědovu neschopenku. Pavel ji měl pečlivě poskládanou v kapsičce, zřejmě aby tento důležitý doklad náhodou neztratil ;-))).

    ne 30.9.2001

  • Martínek se dnes poprvé trefil dudlíkem sám do pusy (správným koncem ;-), a ze samé radosti to pak trénoval u babičky celé odpoledne...
  • Babičce se nelíbí naše holé stěny a rozhodla se v jejich prospěch zneužít Radečka. Vybrala nějaké obrazy s dětskými motivy, ukázala je Radečkovi, pečlivě mu vysvětlila, co na nich je, a dlouze si nad nimi vyprávěli. Potom ho nabádala, aby doma přesvědčil tatínka, ať mu je pověsí. Obrázky dala na hromádku a shrnula to: "Tak, takže tady ty obrázky máš a vezmeš si je domů, jo?". Jakou odpověď asi mohla čekat od dvouletého vzdorovitého dítěte? "Ne! Nevezmu!! Nevezmu si je domů!!!" ;-)))

    so 29.9.2001

      
  • Dopoledne bylo Martínkovo vítání občánků. Vydařená akce! Před odchodem jsem se u dědečka ujistila, že má dost filmu, abych mohla svůj foťák nechat doma. Po prvním snímku dědečkovi došla baterka ;-) a v babiččině foťáku došel film hned vzápětí ;-)). Jakmile jsme v obřadní síni usedli, Martínek jak na povel poblil vydatně sebe i mě, takže 2 papírové ubrousky, které jsem si pro případ mírné nehody nachystala do kapsy, vzaly zasvé hned v úvodu. Pro jistotu celou dobu ještě pokračoval. Aby prokázal, že skutečně míní Radečka ve všem následovat, tedy i v řečnickém talentu, jako jediný z přítomných 5 dětí si neodpustil zvukové projevy a svým oblíbeným "grrrr" občas vyplnil ticho v místnosti. Radeček obřad pro změnu zpestřoval přednesem písně "Já mám koně", zřejmě inspirován srovnatelně kvalitním dětským pěveckým sborem. Situaci zachránila babička, když se ho zeptala, jestli umí šeptat, a celou písničku si nenápadně odšeptali ;-). A aby to nevypadalo, že všechna faux-pas způsobovaly jen děti: Pavel přistoupil k pamětní knize a slavnostní podpis do ní rutinně zvládl za pochodu ve stoje ;-). Celé to stylově dokumentuje tento jediný existující snímek Martínka v kolíbce - zdařílé dílko profesionálního fotografa...

    • čt 27.9.2001

  • Radeček se nemínil vzdát svého dudlíčku, i když na dotaz "Jakej máš dudlíček?" už nějakou dobu vzorně odpovídá: "Hnusnej! Škaredej, děravej, špinavej...". Babička s dědečkem mu nabízeli, že ho odnesou popelářům, ale Radeček se zamyslel a po chvíli to prokoukl: "Ne, oni by ho odvezli!". Dnes se mu podařilo to, před čím jsem ho už dlouho varovala: utrhl kus, který už držel jen na vlásku, takže z gumové části zůstal jen pahýl kolem dokola. Popravdě řečeno, čekali jsme to už dávno. Dopoledne se tomu ještě smál, ale odpoledne místo tradičního klidného tříhodinového spánku spal jen 2 hodiny, a to se ještě každé 3/4 hodiny s příšerným řevem probudil. Taky Pavel se nad torzem dudlíku nejdřív usmál, ale přešlo ho to, když stejným stylem jako odpoledne spal Radeček i celou noc... Docela nás to překvapilo, protože jeho návyk na dudlíček jsme považovali jen za hloupý rituál - u babičky spává bez dudlíku odpoledne i v noci běžně a naprosto bez problémů. Ráno se ukázalo, že Radeček má příšernou rýmu, což by mohlo neklidný spánek vysvětlit. Pokud ovšem rýma nebyla důsledkem prořvané noci... Každopádně - ode dneška jsme bez dudlíku!!!!

    út 25.9.2001

  • Předminulý týden jsem v Bille platila kartou a prodavačka mi ji s úsměvem vracela: "Víte, že tu kartu máte prošlou? Tady máte 08/01...". Nevěděla jsem, a protože je karta k Pavlovu účtu, okamžitě jsem předala otázku dál a ptala se ho, jak to, že mě nechá nakupovat s prošlou kartou. Taky nevěděl, takže další v pořadí tázaných byla infolinka. Tam se dozvěděl, že mi novou kartu před měsícem poslali, ale po 14 dnech se jim vrátila jako nevyzvednutá (v té době u nás roznášeli poštu brigádníci ;-)). Nechala jsem si tedy kartu poslat znovu a minulý týden jsem s ní už v Bille suverénně platila. Paní pokladní se snažila, ale na displeji se jí neustále objevovalo: "ZAMÍTNUTO". Samozřejmě jsem si postěžovala o úroveň výš a Pavla napadlo, že když se jim karta poštou vrátila, tak ji asi zablokovali. Volala jsem tedy na infolinku a chtěla si kartu odblokovat, jenže ouha! Chtěli po mě jakási hesla, která jsem si kdysi dávno vymyslela :-(. Vysypala jsem z rukávu asi 15 hesel, která bych snad byla kdy schopna použít, ale jedno z potřebných hesel mezi nimi stále nebylo. Pán mě upozornil, že mám pouze 3 pokusy, toto že byly první 2 ;-) a třetí si mám dobře rozmyslet, nebo zavolat znovu a dostanu další 3 pokusy. A když 3 pokusy promarním? Bude mi zablokován klientský servis po telefonu, za 2 dny se mi ozvou a vymyslím si nové heslo. To by ovšem podle něj byla škoda, takže se mám zamyslet a na heslo si určitě vzpomenu. Protože už jsem ale byla s fantazií v koncích a zablokovanou kartu jsem stejně nemohla používat, po delším přesvědčování jsem mu vysvětlila, že čím dřív mi klientský servis zablokuje, tím dřív uplynou ty potřebné 2 dny... Stalo se, 2 dny uplynuly a včera mi dotyčný zavolal. Znovu jsem druhé heslo neuhodla, a tak jsem si po několika kontrolních otázkách konečně mohla vymyslet hesla nová. To, že teď už budu moci vesele nakupovat, bylo ale ještě pořád naivní: "Teď jste si zvolila nová hesla, takže zítra si můžete zavolat kvůli tomu, co jste chtěla původně." ;-) Dnes mám tedy velký den, ráno jsem kartu konečně odblokovala a dopoledne jsem s ní v Bille opět suverénně platila. Tentokrát už bez ostudy. Kolik problémů dokáže způsobit jeden neschopný brigádník na poště!
    PS: Jakmile bylo vše pracně vyřešeno, do druhého dne se mi zapomenuté heslo vybavilo ;-) ...

    po 24.9.2001

  • Každý večer před spaním upadá Radeček do zvláštní euforie, kdy skáče po posteli, trénuje pády a běhá jak splašený, zkrátka "lítá jak šus" a příšerně u toho výská. Dnes lákal babičku do pokoje - mysleli jsme, že jí chce z okna ukazovat trolejbusy, ale měl lepší nápad: "Babičko, pojď sem! Budeme lítat jak šusi!" ;-)))

    ne 23.9.2001

  • Dnes byl poslední den na návštěvu cirkusové ZOO. Dali jsme si tedy záležet, abychom tentokrát nepřišli během představení a dostali se tam před 17. hodinou. Přišli jsme už před třetí, přičemž jsme zjistili, že o víkendu je představení i ve tři, takže jsme měli opět smůlu. Šli jsme se tedy znovu podívat alespoň na lamu. Lama se pásla a nevěnovala nám pozornost. Radeček na ni volal: "Lamo, pojď sem! Lamo! Lamo?!", lama nic. "Ona neslyší!", uzavřel to Radeček.
  • Jeden ze zaměstnanců cirkusu na nás začal něco volat. Že by vyhazov? Ale ne, to jen kočárek se spícím Martínkem ujížděl z kopečka a řítil se do nedaleké zdi. Pavel se za ním rozběhl, ale kočárek naštěstí najel na travnatý pás před zdí a pár centimetrů od ní se zastavil. Přece bych nepostavila kočárek tak neopatrně, aby se Martínkovi mohlo něco stát ;-) ...
  • Před cirkusem jsme potkali kamarádku Šťuplovou, která právě mířila s dětmi do cirkusu. Děti má s přibližně stejně stejným věkovým rozdílem, ale o něco starší. Opět mi vlila do žil optimismus: "A je to čím dál horší! Jó, dokud ten malej takhle ležel v kočárku, to bylo ještě dobrý..."

    so 22.9.2001

  • Odpoledne nás navštívili Jana s Petrem a Terezkou. Protože za týden nemůžou přijet na Martínkovo vítání občánků, přivezli mu už teď malý dáreček - barevnou plyšovou želvu. Terezku nejvíc zaujal Radečkův dřevěný semafor, který mu vyrobil dědeček, a okamžitě si ho u něj telefonicky objednala také.

    pá 21.9.2001

  • Protože jsme včera dopoledne museli na nákup a odpoledne Radeček spává tak dlouho, že bychom se do cirkusu na zvířátka před pátou nedostali, naplánovala jsem návštěvu zvěřince na dnešní dopoledne. Plánovala jsem to tak intenzívně, že jsem přitom úplně zasklila, že v pátek ráno máme jiný program. Dost mě překvapilo, když se ve dveřích objevili naši - přišli hlídat Martínka, abychom mohli jít s Radečkem do zpívání. Cirkus se opět odkládá.
  • Odpoledne střídavě padaly kroupy, prosvítalo sluníčko a pršelo. V největším slejváku, kdy jsem se snažila rychle dojít pod nejbližší střechu, se Radeček s klidem Angličana promenádoval vycházkovým tempem, každou kaluž cvičně probrodil a dožadoval se mého deštníku. Když jsem mu ho odmítala dát s tím, že má přece krásnou novou pláštěnku, neváhal a začal si ji sundávat...
  • Katka je nemocná, takže na návštěvu a hlídání večer přišel Ondrášek s tátou Martinem. Večer měl do včerejší pohodičky hodně daleko. Ondrášek s Radečkem sborově zpívali písničku "Jede, jede mašinka", kterou u Ondráška ve školce dokonce zakázali zpívat, protože se paním učitelkám znelíbil text "jede, jede do dáli, veze samý ožralý". Tuto drobnou vadu na kráse spontánně vyřešila slušně vychovaná Terezka od mé sestry Jany, když neznámé slovo "ožralý" nahradila podobným slovem známým a zpívá: "jede, jede do dáli, veze samý ospalý". To Radeček je daleko originálnější - podařilo se mu změnit celou stavbu sloky, nicméně vytvořil svůj první rým, a hned je to takováhle pecka: "Jede, jede mašinka, kouří se jí z komínka, jede, jede do dáli, veze samý hovínka" ;-))).

    čt 20.9.2001

  • Martínek ve 4 měsících váží 6810 g a paní doktorka mu naměřila 66 cm. Když ale zjistila, že by to znamenalo, že vyrostl za měsíc o 2 cm, napsala mu jen 65,5 ;-).
  • Zítra měl přijít obávaný večer, kdy bych měla Radečka i Martínka vykoupat a uložit poprvé sama. Pavel bude na bridži, babička jede na sraz po x letech ze školy a k našim přijede Jana s Petrem a Terezkou, takže tentokrát Radeček nemůže přespat jinde. Protože ale Radeček bývá večer unavený a tudíž protivný a hlučný, a Martínek někdy potřebuje až hodinu klid, aby usnul, pro jistotu jsem pozvala Katku s Ondráškem, aby Radečka zabavili a pohlídali. Nečekaná premiéra přišla ovšem už dneska! Pavel byl v Praze a na zpáteční cestě uvízl v koloně na dálnici. Večer ale proběhl neuvěřitelně hladce - Martínek pozdě večer ještě venku usnul a výjimečně se příchodem domů nevzbudil. Takže jsem v klidu Radečka osprchovala, převlékla, najedl se a šel spát. Teprve potom se Martínek v kočárku začal probírat, takže jsem ještě nakrmila a uložila jeho, a když v deset táta konečně dorazil, oba už měli půlnoc. Je mi ale jasné, že se to podařilo jen díky souhře šťastných náhod, a zítřejší návštěvu Ondráška v žádném případě neruším.

    st 19.9.2001

  • Včera jsem si řekla, že Radečkovy plíny jsou už jen pro ostudu, a začala jsem s nácvikem chození bez plín. Že by chodil na nočník, o tom nemůže být ani řeč, ale je ochoten čůrat do vany. Pro začátek aspoň něco... Před polednem dostal slipečky s krtečkem a kladla jsem mu na srdce, aby krtečka nepočůral. Krteček přežil oběd a na spaní Radeček plínu razantně odmítal, takže jsem mu alespoň do postele dala nepromokavou podložku. Po pár minutách se ale místo spánku rozbrečel: "Já nechci podložku!". Domluvili jsme se, že přeci jen dáme na spaní plínu. Probudil se po několika hodinách a plína byla suchá! Vrátili jsme tedy slipečky s krtkem, opět úspěšně, a na procházku pro jistotu zase dali plínu. Po návratu z procházky byla plína pokakaná, takže jsme "na tu chvilku, než půjde spát" zase použili slipečky s krtkem. Za malou chviličku byl krteček durch, včetně tepláků a koberce. Rozhodla jsem se menší nehodu ignorovat a dnes v nácviku pokračovat, ovšem slipečky i tepláky tentokrát nevydržely ani pár minut. Dočasně jsem rezignovala :-(((.
  • Tento týden je na našem sídlišti cirkus, a tak jsme se odpoledne šli podívat na zvířátka. Bohužel jsme přišli v době představení, a tak nám bylo doporučeno přijít zítra od 10 do 17. Při průchodu mezi maringotkami se nás ujal místní "Vašků" a ukázal nám zblízka alespoň lamu. Nevím, jak na to přišel, ale doma Radeček tátovi barvitě líčil, že jsme v cirkuse viděli muchu.

    út 18.9.2001

  • Starší paní pozorovala Radečka, jak nadšeně běhá od auta k autu a hlásí mi jejich značky. Pochválila ho, jak je to dítě šikovné, a okamžitě dodala, že když ona vodila vnoučata do školky, tak je na autech naučila barvy. Nedalo mi to a řekla jsem jí, že Radeček barvy uměl už v roce a půl, a abych to dokázala, ukázala jsem na modré auto a zeptala se:
    - Radečku, jaká je to barva?
    - (nic)
    - Radečku, jakou má to auto barvu?
    - Škodovka!
    - No, je to škodovka, ale jakou má barvu?
    - ??? (s podtextem: Barvu? Nikdy jsem nic podobného neslyšel...)
    Takže malá nápověda:
    - Je to žlutá nebo červená?
    - (nic)
    Několik dalších marných pokusů, ale Radeček - jako správný Prevít - neodpovídá. Asi u pátého auta prohlásil, že je bílé. Paní pokývala, ale jistě si myslí své ;-)).

    po 17.9.2001

  • Navštívil nás spolužák Michal s novomanželkou Janou. Před 14 dny se jim podařilo utajit svoji svatbu a všem to oznámili až dodatečně e-mailem. Náš obdiv k této akci mírně klesl, když jsme z přiložené fotky podle účesů i oblečení zjistili, že nešli jen náhodou kolem radnice a nebyl to pouze okamžitý nápad, jak jsme očekávali. Trošku nás taky zklamalo, že rodičům svatbu neoznámili pomocí SMS-ky ;-), ale tradičním tištěným oznámením. Jana už si na nové příjmení pomalu zvyká, při problémech jí škodolibí kamarádi nabízejí nápovědu 50:50 nebo manžela na telefonu. Každopádně si už směle může zpívat hit, který jí k této příležitosti před léty nazpívala Petra Janů: "Už nejsem Volná...".

    ne 16.9.2001

  • Zprávou dne při vyšetřování úterního teroristického útoku bylo zatčení jistého Araba, na kterého upozornil letecký instruktor. Dotyčný si v USA zaplatil kurs řízení Boeingu, avšak vůbec ho nezajímal start ani přistání ;-))).

    pá 14.9.2001

  • V soutěži Chcete být milionářem jeden soutěžící do dotazníku napsal, že nemá rád blbé otázky. Moderátor pohotově zareagoval: "A proč nemáte rád blbé otázky?" ...

    čt 13.9.2001

  • Na návštěvě u Katky nám Radeček s Ondráškem přišli nadšeně oznámit, že jdou kečupovat auta. Když potom Katka pro něco z pokoje odešla, říkala jsem jí, ať se pro jistotu mrkne, co vlastně dělají. Prohodila něco ve smyslu, že Ondrášek už snad má trochu rozumu, nicméně za chvilku jsem slyšela nějakou výchovnou radu směrem k Ondráškovi a když se vrátila, nevěřícně kroutila hlavou, že už fakt měli nachystanou flašku kečupu ;-)). Potom ještě Radeček stihl sníst obrovskou multivitamínovou tabletku nevhodnou pro děti do 3 let, když mu ji Ondrášek nabídl jako "bonbón", a pak jsme už zpřísnily dozor...

    st 12.9.2001

  • Celý den jsem na CNN sledovala dění v Americe po včerejším teroristickém útoku. Radeček tomu moc pozornosti nevěnoval, tak abych mu to přiblížila, říkala jsem mu: "Představ si, že by to byl náš domeček. Takhle by do něj napálilo letadlo a neměli bysme kde bydlet...". Radeček to ale hned vyřešil: "U Vojtíška a tety Petry bysme mohli být!", a vrátil se ke svým autíčkům. Co na tom, že Vojtíšek bydlí v sousedním vchodě téhož domu...

    út 11.9.2001

  • Nic zlého netušíc, šla jsem dopoledne do spořitelny uložit klukům peníze na podílové fondy. Kdybych tak věděla, že za pár hodin začne dolar klesat... Radeček od paní za přepážkou dostal dvě tužky, a když viděla, že se chystá kreslit si po právě uzavíraných smlouvách, dala mu i papír. Několika tahy zkušeného malíře Radeček jednu tužku na místě zlikvidoval.
    PS: Díky dlouhému vedení České spořitelny bylo nakonec k naší plné spokojenosti vše zúčtováno až s dvoudenním zpožděním ;-).
  • Odpoledne jsme podruhé vyrazili s Petrou a Vojtíškem do Maloměřic k řece krmit kačenky. Vojtíšek pro ně obdržel asi čtvrtku chleba - pár kousků ulomil, zbytek jim pro urychlení hodil vcelku ;-). Radečka ovšem nejvíc zaujaly bílé bobulky, které rostou na keřících všude kolem. Trochu nás tím zdržoval, protože s pečlivostí sobě vlastní je důkladně očesával, aby tam náhodou nějaká nezbyla - zřejmě zlozvyk z doby, kdy babičce pomáhal obrat na zahrádce poslední zbytky rybízu...
  • Na zpáteční cestě se Petra z telefonátu dozvěděla o nějakém útoku teroristů na mrakodrapy v New Yorku. Zdaleka to ale tak nevyznělo, jako když jsem to potom v televizi viděla na vlastní oči: jeden mrakodrap hoří, druhým prolétá letadlo a následně se oba řítí k zemi. Zřícení dalšího letadla na Pentagon se mi proti tomu zdálo nepodstatné, až později jsem si uvědomila, že právě tam pracuje dcera naší "tetičky z Ameriky". Naštěstí přežila, je jen v pořádném šoku a měla problém dostat se z uzavřeného Pentagonu domů.

    po 10.9.2001

  • Dlouho jsem se neodvažovala zajít s oběma dětmi na návštěvu do práce, až to vyřešili za mě. V pátek mi volala sekretářka, že mám vrátit obědovou kartu, protože se starý systém ruší. Mám tam prý na kontě nějaké peníze, které si musím převzít osobně, a tak tam mám dnes dopoledne zajít. Moje možnosti cestování si zřejmě představovala jak Hurvínek válku, nicméně biorytmy dětí byly příznivě nakloněny (Martínek se včas vzbudil a Radeček těsně před odchodem neprohlásil, že už půjde spinkat), takže jsme do práce skutečně dorazili.
  • V duchu jsem si říkala, jak obrovskou částku jsem si asi mohla nechat na obědovém účtu, že ji nemůže nikdo převzít za mě. Odhadovala jsem to tak na 50 korun, takže mě překvapilo, když jsem nakonec dostala celých 163! Stovku z toho ale činila záloha za kartu...
  • Abych mohla Martínka v klidu nakojit, vzala jsem Radečkovi s sebou jeho oblíbené počítačové hry BabyToons. Škodolibí kolegové mi beze všeho povolili nainstalovat je na počítač Petrovi, který si neprozíravě odskočil k doktorovi ;-). Zamlčeli mi jen, že má sice zvukovku, ale nikoliv už bedýnky, takže výstup jde pouze na sluchátka, která Radečkovi nedržela v uších. Radeček se však spokojil i s němou variantou, takže nakonec všechno dobře dopadlo. Obešli jsme pár kanceláří a zjistili, že po létech nezájmu se tu konečně našel i nový pokračovatel mé kantýny! Sortiment je sice žalostně chudý, ale zato jsme dostali pozornost podniku. Když se Petr vrátil, chtěl Radečkovi dopřát hry se zvukem, tak mu znovu zkoušel nasadit sluchátka. Než se však vzpamatoval, měl z nich Radeček sundaný molitan. Takže když se potom doma chlubil babičce, že jsme byli v práci, na její dotaz, co mu tam páni povídali, pravdivě odpověděl: "Že na ty sluchátka nemám sahat...".
  • Dnešní premiéra cestování s oběma dětmi trolejbusem se vcelku vydařila, jen na zpáteční cestě se těžká taška na řidítkách kočárku celou dobu zlověstně houpala a ve vhodném okamžiku kočárek se spícím Martínkem převážila. Kočárek se překlopil, takže Martínek se ocitnul nastojato - probudil se, a i když nic neříkal, usnout znovu se už neodvážil...

    ne 9.9.2001

  • Po dobrém obědě u babičky jsme se všichni uložili k spánku, na návštěvu k nám ale měla přijít kamarádka - litovala jsem, že jsme se nedomluvily až o hodinu později. Asi po půl hodince spánku mě tedy Pavel vzbudil, naložili jsme Marťase, ten se samozřejmě taky vzbudil, jen Radečka jsme nechali u babičky dospat. Cestou domů zase přišla obrovská průtrž, takže jsem z auta vyběhla do pěkného lijáku, abych se podívala, jestli návštěva náhodou už nečeká za dveřmi. Nečekala, zato sotva jsem otevřela dveře, zvonil telefon a Lída volala, že nestíhají a přijdou tak o hodinku později ;-). Když pak skutečně s dětmi dorazila, ke všemu se ukázalo, že už dávno má mobil, takže jsme se mohly v pohodě domluvit... Desetiletá Kristýnka i pětiletý Arnošt byli nadšeni z Radečkových hraček, Kristýnka nejvíc z fretky s balónkem, které se Radeček bojí. Takže máme šanci, že ještě přijde její čas - je jen otázka, jestli se toho hračka z tržiště dožije ;-). Ohromný úspěch sklidila taky Martínkova elektronická chůva: skvělou hru s vysílačkami dětem ale mírně kazil fakt, že tento šunt přenáší zvuk pouze jedním směrem. Pořád se ptali, kdy už přijde Radeček, tomu se ale zjevně u babičky spalo dobře, takže na něj čekali dost dlouho. Když ho Pavel konečně přivezl, Kristýnka ho popadla do náručí a odnesla do pokoje. Počkala, až si zmatený Radeček rozbalí autíčko, které mu přinesli, a prohlásila: "Tak, mami, Radečka jsme viděli, tak už půjdem!" ;-).

    so 8.9.2001

      
  • Na návštěvě u našich Radeček celé odpoledne vytrvale odmítal jít spát, i když už byl evidentně unavený. Takže když jsme odjížděli, ani nás nepřekvapilo, že vytuhl, jakmile se auto rozjelo. Protože usnul i Martínek a venku se strhl strašný liják, vysvětlila jsem Pavlovi, že abychom je nemuseli budit, nejlepší bude, když sjedeme k nějakému hypermarketu, tam mě vypustí nakupovat a sám s nimi počká v autě ;-). Nebylo to špatně vymyšlené, ale sotva jsme před Hypernovou zaparkovali, oba kluci se jak na povel vzbudili ;-(. Ne že by ale byli vyspaní, takže v obchodě po chvíli přesvědčili Pavla, aby přesvědčil mě, že už pojedeme domů...

    • pá 7.9.2001

  • Radeček pochopil princip tvoření zdrobnělin a používá slova vytvořená opačným postupem: sluno (sluníčko), solnica (solnička), závodnica (závodnička), pampela (pampeliška), jetelík (jetelíček), škodova (škodovka) ... a dokonce v televizi už není Poulíček, ale Poulík ;-).

    čt 6.9.2001

  • Katka sledovala, jak se Radeček nadšeně válí v mokrém písku, a evidentně ji to potěšilo. Konstatovala, že donedávna býval nejzaprasenější na celém sídlišti Ondrášek ;-).

    st 5.9.2001

  • Venku celý den lilo a Petra vymyslela pro Vojtíška s Radečkem na odpoledne skvělý program: Nakoupila tempery, štětce a balicí papír a výtvarná výchova mohla začít. Původně si myslela, že klukům ukážeme, jak se maluje, oni si pak budou vesele patlat a my si zatím ve vedlejším pokoji v klidu popovídáme ;-))))))))). Dodatečně uznala svůj hluboký omyl... Kalíšek na vymývání štětců nejlépe posloužil k máchání rukou a sem-tam se nešťastnou náhodou jeho obsah vylil na zem. Druhým namočením štětce do vymačkaných temper vznikla univerzální tmavá barva, jejíž odstín už nebylo možné dodatečně jakkoliv změnit. Tou hoši zprvu kreslili na papír, posléze však zcela ovládla jejich dlaně, kolena, ponožky a valnou část podlahy. Měly jsme co dělat, abychom je uhlídaly - neustále měli tendenci běhat po kuchyni, na všechno sahat a odbíhat v nasáklých ponožkách na koberec v předsíni. Kluci byli nadšeni, jen nechápali, proč je najednou tolik omezujeme. Přes veškerou naši pozornost se Vojtíškovi podařilo obtisknout ruku na bílou zeď. Po důkladném vydrhnutí všech končetin a převlečení Radečka natolik zaujaly Vojtíškovy hračky, že když přišel čas Martínkova koupání, odmítl s námi odejít. Bylo čtvrt na osm a domluvily jsme se, že až bude Radeček unavený, nejpozději v osm, Petra k nám zavolá a my si pro něj přijdeme. Zavolala v devět. Kluci prý mají ohromnou zábavu - už asi hodinu skáčou ze stolku na zem do peřin a o odchodu nechce Radeček ani slyšet. Mezitím s nimi už povečeřel... Protože Radeček skákat umí už několik dní a už dlouho taky neměl nic zlomeného, Pavel se pro něj ihned vypravil a k mému překvapení ho zanedlouho skutečně přivedl.

    út 4.9.2001

  • Dopoledne byl Martínek objednán k paní doktorce do poradny a na stejnou hodinu přišla Radečkovi pozvánka na očkování. Bylo mi to sice podezřelé, ale využila jsem toho a šla tam s oběma dětmi. Abychom přišli aspoň přibližně včas, Martínka jsem musela vzbudit a kvapně nakrmit, cestou jsem ho přemlouvala, aby neusnul - a na místě se ukázalo, že to vše zcela zbytečně. Čekárna byla totiž plná dětí na očkování, a tak nás sestřička poslala ještě na procházku. Venku jsme pozorovali, jak děti postupně s flastříkem na ruce a velkým řevem odcházejí. Radečkova kamarádka ze zpívání Kačenka dostala na uklidnění slíbenou zmrzlinu. Radeček chvíli pozoroval, jak ji s ní maminka krmí, a rozhodl se, že by chtěl taky. Ačkoliv dostal zmrzlinu poprvé, uchopil ji naprosto samozřejmě, jako by denně nejedl nic jiného. Když nastal čas vrátit se k paní doktorce, chtěla jsem mu pomoci zmrzlinu rychle dojíst, ale ouha - kornout byl prázdný! Při své ostudné nezkušenosti Radeček netušil, že se kornout dá sníst, a tak z něj zmrzlinu jen pečlivě vybral prstem ;-). Martínkovi jsme navážili 6510 g a vzápětí Radeček dostal očkování. Všichni jsme překvapeně zírali, jak se zájmem sledoval injekci a ani nehlesl. Ještě odpoledne básnil o tom, že injekce byla oranžová...

    po 3.9.2001

  • Před polednem vzala Petra Radečka na procházku s Vojtíškem. Sklízela prý obdivné pohledy kolemjdoucích, jak ta dvojčátka pěkně zvládá.
  • U počítačových her BabyToons Radeček hlásí, jakou barvu má myšička, která právě pojídá sýr. Když přišla myšička šedá, pronesl: "Bílá. Ta je ale špinavá!" ;-)
  • První školní den - Katčin Ondrášek šel po prázdninách opět do školky a okamžitě si vysloužil od paní ředitelky zákaz zpívání na chodbě ;-). Na repertoáru má totiž hity jako Dej nám sex od Petra Kotvalda, a ostatní vyřvává podle vzoru svých oblíbených Maxim Turbulenc... Narozdíl od paní ředitelky, Radečkovi to imponuje, a tak odpoledne na písku opět bavili všechny kolem, když procítěně pokřikovali píseň dvou životem zklamaných: "Bejvávalo dobře, za našich mladých let..."

    ne 2.9.2001

      
  • Na Svatém Kopečku v Olomouci dnes Radeček poprvé v životě zavítal do zoologické zahrady. Nejvíc se mu tam líbil malý modrý náklaďák, pak vláček, vozící po ZOO návštěvníky, větrník, co jsem mu koupila, dlouho nic, a pak kabanos, který dostal k obědu. Aby nám udělal radost, letmo zhlédl i některá zvířata...

    • so 1.9.2001

  • Na víkend jsme jeli navštívit Janu s Petrem a Terezkou do jejich zbrusu nového domku. Teprve tady se může naplno projevit její uklízecí mánie. Radeček s Terezkou celé odpoledne pendlovali v gumákách mezi mokrým trávníkem a pískovištěm a kdykoliv prošli přes terasu, okamžitě ji po nich zametla. Nechápu, jak zvládá neustále chodit za námi všemi, ale cokoliv někdo vezme do ruky a někam položí, ona obratem srovná. Na to, že můj talíř od oběda má umytý pomalu dřív, než já dojím, jsem si už zvykla. U nás doma to všechno funguje naprosto stejně, ale na první pohled je vidět, že nám tu chybí ten uklízecí maniak...
  • Večer se z pokoje, kde spal Radeček, ozval příšerný řev - když jsme tam přiběhli, Radeček v polospánku zmateně chodil po pokoji a zoufale křičel. No jo, dítě, vyrůstající v sídlištním bytě, kde je celou noc docela pěkně vidět i při stažených žaluziích, a najednou se ocitne v naprosté tmě...
    		•   

    pá 31.8.2001

  • V soutěži Chcete být milionářem se opět jedné soutěžící podařilo vypadnout na první otázce - kolik loupežníků bylo s Alibabou? Aby se náhodou nespletla, pěkně si to zdůvodnila: "20 - ne, 30 - taky ne, 40 - to už vůbec ne", takže dala 10 ;-)).

    čt 30.8.2001

  • Chlapeček na pískovišti neustále okukoval Radečkovo auto. Po chvíli se mi podařilo Radečka přesvědčit, aby mu ho podal do ruky a řekl, ať si ho půjčí. Když jsme odcházeli, najednou autíčko zahlédl u chlapečka a jeho maminky a nešťastně zařval na celé pískoviště: "Oni mně to autíčko ukradli!!!". Všichni jsme zůstali zírat. Pravděpodobně se zase něco přiučil od Ondráška, který většinu času na písku tráví tím, že shromažďuje svoje hračky a hlídá, aby si je náhodou někdo nepůjčil...
  • Radeček strávil další noc u babičky - na večerní ukládání obou dětí si zatím sama ještě netroufám a Pavel měl firemní turnaj ve squashi. Pravidelný trénink začíná přinášet ovoce - za skvělé 2. místo vyhrál firemní tričko!

    st 29.8.2001

  • Po skoro půlroční pauze jsem Radečkovi na počítači spustila dětské hry BabyToons. Překvapeně jsem sledovala, jak úplně zapomněl, že je už někdy viděl! Jeho nadšení opět neznalo mezí - ani si nepamatoval, že ho tyto primitivní hry už dávno přestaly bavit ;-).

    út 28.8.2001

  • Radeček ode mě pochytil roztomilý slovník dvouletého dítěte: Když Martínek po krmení odbrkává, Radeček mě upozorňuje: "Už blije!". Nebo si všímne, že "Martínek se zase poblil!", případně mu radí: "Martínku, dej si tam dudlík místo toho blití!" ;-)).
  • Babička se ještě stále nevyrovnala s Martínkovým jménem a většinou mu říká "Marečku". Pravda, toto jméno bylo jedním z horkých favoritů, zejména proto, že se s Radečkem rýmuje a mohli bychom tudíž s úspěchem používat vžité říkanky. "Napatláme zadeček, protože jseš Martínek" se totiž příliš nerýmuje, a náhražky typu "Napatláme zadeček, protože tvůj brácha je Radeček" nejsou o moc lepší...

    po 27.8.2001

  • Spolužačka Irena se s námi, jako každoročně, podělila o přebytky moštu z jablek ze své zahrádky. Svoji štědrost si u nás ještě mohla odpracovat celodenní výpomocí při hlídání dětí ;-). Martínkovi jsem se moštem příliš nezavděčila - záhy nebyl ve své kůži a večer měl parádní průjem...
      
  • V ukrutném vedru jsme se vypravili k rybníku - těsně před odchodem se ale zatáhlo, takže jsme místo do Jedovnic operativně vyrazili na písek. Než jsme vyšli ven, bylo ale zase na padnutí. Zdálo se, že se mraky přesunuly směrem k Jedovnicím, takže to vypadalo, že tady nebude počasí na písek a v Jedovnicích zase na koupání. Horko nás ale přesvědčilo, takže jsme to nakonec riskli. Mraky byly jinde, a tak jsme se v rybníku krásně osvěžili.

    • ne 26.8.2001

  • Cestou do Jedovnic Pavla znervózňovala řidička, ploužící se před ním. Umně si to šinula středem silnice a dávala si dobrý pozor, aby ji nikdo nepředjel. Uklidňovala jsem ho, ať si představí, že to řídím já, vezu obě děti, a rázem bude nadšen, že vůbec do Jedovnic dorazíme ve zdraví. Nevím, jak moc ho to přesvědčilo, ale bílá Felicia naštěstí ve Křtinách odbočila. Ovšem, cestou zpátky, najednou před námi - kde se vzala, tu se vzala - zase bílá Felicia! Utěšovala jsem Pavla, že to není ona, protože na zadním sedadle nemají toho velkého psa, Pavel ale trval na svém: "Tak jim pes asi chcípl, ale podle stylu jízdy to je ona!". A jak jsme se tak za bílou Felicií pomaloučku táhli, na zadním sedadle se vzpřímil veliký pes ;-).

    so 25.8.2001

  • U rybníka dnes nádherně vyhrávala dechovka, falešné tóny jsme snadno omluvili Dopplerovým jevem. V tomto originálním podání jsme slyšeli i takové hity, jako "Mít rád bližního svého" z muzikálu Jesus Christ Superstar. Radeček byl ale zklamán: pořád se těšil, že zahrají "Já mám koně vraný koně"...
  • Při návratu od rybníka jsme nad Brnem viděli letět 3 balóny. Jejich tvar Radečka inspiroval a po chvíli vykřikl: "Jako zmrzlina!". Genialita vlastní myšlenky ho uchvátila natolik, že to nadšeně opakoval, i když už nám pak balóny dávno zmizely z dohledu.

    pá 24.8.2001

  • Petra s Vojtíškem se opět vrátili ze svých cest. Vojtíšek přišel k Trabantu a říkal: "Babička!". Petra nechápala - vždyť přece babička nejezdí Trabantem! Až Vojtíšek dodal: "Radeček říkal babička!". A tak si vzpomněla, jak Radeček Vojtíška na poslední společné procházce učil číst a ukazoval mu na espézetce "B". Chudák Vojtíšek neměl tušení, proč říká "Babička", ale když viděl, jak to maminku ohromilo, pro jistotu si to zapamatoval ;-))).

    čt 23.8.2001

  • Radeček se dnes ráno vzbudil ve 4:30 a začal se z okna dívat na trolejbusy. Martínek naštěstí v této oblasti v jeho šlépějích nejde - zatímco Radeček se ve 3 měsících začal v noci budit nehorázně často, Martínek se dnes poprvé v noci nevzbudil vůbec! Najedl se až před šestou a ještě spal dál.
  • Na pískovišti došlo k velkému konfliktu: chlapeček z ničeho nic sebral Radečkovo autíčko a dal si ho na hromádku ke svým hračkám. Radeček se rozbrečel a šel si pro ně. Když to viděla chlapečkova maminka, podávala auto Radečkovi, ale vtom se zase rozbrečel chlapeček. Ukázalo se, že mají auta stejná a oběma se nelíbí, že jim ho někdo bere. Nedostatečný výběr autíček v obchodě tak může nevhodně ovlivnit dětskou mysl: chlapeček je totiž Rom...
  • Odpoledne se Radeček ptal, jestli bude pršet - už si zvykl ;-).

    st 22.8.2001

  • Odpoledne jsme se opět chystali za Katkou a Ondráškem. Radeček už stál obutý ve dveřích a Martínka jsem nesla z kolíbky do kočárku, když jsem otevřenými balkónovými dveřmi najednou zahlédla, že venku zase leje ;-(. Pomalu mě to počasí přestává bavit. Zvlášť, když jsme se za 2 hodiny vypravili znovu a došli zase jen na nejbližší roh! Když konečně přestalo pršet, zbývala nám půlhodinka do Martínkova koupání. Radečkovi ale procházka nestačila, a tak s ním ještě chvilku pobyl venku Pavel. Pozorovali, jak zapadá slunce. Potom kousek popošli - a Radeček uviděl druhé sluníčko! Taky zapadalo! Za žádnou cenu Pavlovi neuvěřil, že je to to stejné ;-).

    út 21.8.2001

  • Martínek jde z extrému do extrému. Zatímco před 14 dny vůbec nepřibral, za poslední týden má zase navíc skoro čtvrt kila, čímž po čtvrt roce konečně překročil kilo nad porodní váhu. Jeho míry ve 3 měsících: 64 cm, 6190 g.
  • Sotva jsme dorazili na písek, kde jsme měli sraz s Katkou a Ondráškem, zatáhlo se, začalo kapat a za chvilku nás liják z pískoviště vyhnal, takže jsme se zase rozloučili. Oni se vrátili domů, my jsme se schovali pod nejbližší střechu, protože pro Radečka nemáme pláštěnku a s deštníčkem (jindy též slunečníčkem na kočár ;-) chodí tak, že na hlavu mu stejně prší a na záda mu navíc teče všechna voda sesbíraná z celé plochy deštníku. Po pár minutách nečekaně pršet přestalo, a tak jsme se cestou domů ještě zastavili na jiném pískovišti, kde se Radeček v mokrém písku neskutečně zaprasil.

    po 20.8.2001

  • Martínek se neuvěřitelně rychle dožil 3 měsíců! Oslavili jsme to vskutku netradičně: Během našeho nákupu v Bille se venku strhl takový slejvák, že jsme tam zůstali uvězněni tak dlouho, že jsem tam musela Martínka nakojit. Rozhodně to bylo akční...

    ne 19.8.2001

  • Také druhá babička dala Radečkovi k narozeninám pohyblivé hračky: Káču (pod babiččiným názvem "vlček") Radeček zaujatě pozoroval, dokud se točila na místě. Jamile jí ale docházela energie a začala se klátit a cestovat po zemi, tradičně se vyděsil a kvapně ji nechal uklidit zpátky do sáčku. Lépe dopadlo autíčko na dálkové ovládání - nedávno jsme totiž pozorovali z balkónu, jak si s podobným kluci venku hrají. Toto bylo menší a s dálkovým ovládáním bylo spojeno drátem, což se ukázalo jako velká výhoda: báječně se za něj dalo tahat po místnosti ;-)) !
  • Trasu do Jedovnic k rybníku už má Radeček v malíčku. Ví, že nejdřív je "Ochoz, tam to drncá" (silnice z kočičích hlav), potom je "Březina, tam není nic", "Křtiny, tam je kostelíček - jeden velkej a jeden malej" (vysoká věž a menší kopule nad boční lodí ;-)), a pak už jsou "Jedovnice, tam je rybník". Cesta má jedinou nevýhodu - silnice je úzká a klikatá, takže se na ní dost obtížně předjíždí. Dneska jsme měli obzvlášť štěstí, takže sotva se nám jednoho svátečního jezdce podařilo předjet, stoprocentně se před námi vynořil druhý, ještě pomalejší. Na všem zlém je ale potřeba hledat to dobré: třeba se nám díky nim na zadním sedadle nepozvracely děti...
    		•   

    so 18.8.2001

      
  • Odpoledne se konala akce, které jsme se děsili už dlouho předem - oslava Radečkových 2. narozenin, operativně spojená s odloženou květnovou oslavou našich narozenin. Pavel přivezl i prababičku, takže se nás sešlo 8 dospělých + naše 2 děti, což bylo v paneláku v tomto počasí na hranici přežití. Příbuzní se pohádali, jestli má být puštěný větrák - když byli na odchodu, ukázalo se, že mamka, které větrák vadil, seděla u zdi, kde nepříjemně táho, zatímco tetička, která chtěla větrák neustále zesílit, seděla hned vedle ní, kde se ovšem vzduch ani nehnul.
  • Když se Radeček odpoledne probudil a zjistil, kolik je tu lidí, jeho nálada prudce klesla a prohlásil, že půjde zase spinkat. Už se mu ale usnout nepodařilo. Naštěstí ho rychle uklidnil můj dort-trolejbus. Bylo to skvěle vymyšlené - místo trolejí byly na dortu 2 tenoučké party-svíčičky, nedořešené bylo jen to, že ze šikmo zapíchnutých svíček kapal vosk na značnou část dorty ;-).
  • Radeček prababičce vytrvale říkal "probabička" a ještě několik dní básnil o tom, jak mu "probabička dávala brambůrky, až je Radeček všechny spapal"...
  • Teta se strýcem nás obdarovali kytkou v květináči - zřejmě neslyšeli o našich dosavadních pěstitelských úspěších: zatím nám uhnil banánovník a uschlo několik pažitek... Tak tedy další květina do domu - vypadá jako růžová fialka, ale listy má podlouhlé a špičaté. Prý je potřeba ji denně zalévat a vylévat z misky nadbytečnou vodu. Netroufám si odhadnout její šanci na přežití v naší péči.
    PS: 22.8.2001 - přestože Radeček kytičku denně zalévá a pečujeme o ni přesně podle instrukcí, květy hromadně uvadají. Bezdůvodně.
    PS: 25.8.2001 - zdá se, že se květina nedokázala vyrovnat s tím, do jakých rukou se to dostala - její stav po prvním týdnu je kritický.
    PS: Byl to její poslední týden...

    pá 17.8.2001

  • Na Pavlův nátlak jsem dnes vyměnila svůj oblíbený psací stůl z dětství za nějaký přebytečný od Pavla z práce, který si to zasloužil pouze tím, že má víc úložných prostor. V důsledku toho byl na pár dní mimo provoz můj počítač, což bylo snad ještě horší. Bez počítače jsem málem nebyla schopna zjistit telefonní číslo na tetičku, abych ji pozvala na zítřejší oslavu! Málem jsem to už vzdala, ale zachránil to 3 roky starý kalendář, kam jsem si číslo prozíravě poznamenala.
  • Dlouho do noci jsem se snažila nazdobit Radečkovi dortu, aby alespoň náznakově připomínala trolejbus. Začala jsem asi v 10 večer a hned první instrukce na sáčku s čokoládovým krémem v prášku mě nepotěšila: šlehat elektrickým šlehačem 5 minut... Naštěstí se děti nevzbudily, ani když jsem o dost později zjistila, že jeden krém nebude stačit, a začala vyrábět ještě vanilkový. Krém se mi vedrem roztékal, ještě než jsem ho z ledničky přenesla k dortu, takže moje nároky na výsledný vzhled trolejbusu se rapidně snižovaly. Nechápu, jak může mít někdo narozeniny v srpnu...

    čt 16.8.2001

  • V posledních dnech se Radečkovými oblíbenými hračkami stávají Martínkova chrastítka, nejoblíbenější je samozřejmě vždycky to, které se chudákovi Martínkovi právě podařilo chytit do ruky. Ovšem, na bráškovo dobro myslí, kudy chodí: Když Martínkovi sebral delfína a Pavel mu ho vzal, ohradil se: "Táto, neber ten delfín, to je Martínkův. Martínek by byl smutnej!"
    		•   

    st 15.8.2001

  • Dopoledne jsme byli domluveni s Katkou a Ondráškem. Pracně jsme se vypravili, ušli asi tak 3 metry od domu a Radeček se rozčílil, že mu svítí sluníčko do očí. Když jsem vyndávala tmavé brýle z tašky, zlomily se, což ho rozčílilo ještě víc. Aby se uklidnil, dala jsem mu banán, ale ten se taky zlomil, spadl na zem a zlá matka mu ho už nechtěla nechat dojíst. Radeček nasadil hit letošního léta - prohlásil, že chce jít spinkat, a jeho řev zněl natolik přesvědčivě, že jsme se museli vrátit domů. Usnul v minutě. Ložnice se totiž stala jeho útočištěm - jednou, když se bezdůvodně vztekal, podle různých doporučení jsem ho tam zavřela, aby se uklidnil. Otevřel si dveře, vzal si flašku se zbytkem mléka a beze slova se vrátil zpátky. Zalezl si do postele a za chvilku už spal - od té doby chodí přes den spát sám, což je úžasné. Až na to, že je naprosto nepředvídatelné, kdy to bude - nejčastěji když se mu něco nedaří nebo ho něco rozčílí. Takže když něco provede a já ho napomínám, aby mě nemusel poslouchat, jednoduše prohlásí, že jde spinkat...
  • Odpoledne u rybníka byl Radeček u vytržení z toho, že když si vleze do svého nafukovacího člunu (který má ve dně díry pro nohy), tak je v něm najednou voda. Když jdeme z vody, těší se, jak bude vodu ze člunu vylévat, ale ona, potvůrka, tam už není!!!

    út 14.8.2001

      
  • Radeček má 2 roky!!! Od babičky a dědečka dostal 2 hračky: letadlo, které se natáhne vytažením šňůrky a potom jede a točí se mu radar, a míček s plyšovou fretkou, který se otáčí a budí dojem, že si s ním zvířátko pohrává. Některé pohyblivé hračky ale poslední dobou moc úspěch neslaví - zatímco po dlouhém vysvětlování byl dokonce ochoten se letadla dotknout, balónek s fretkou naopak zpočátku zaujatě pozoroval, druhý den ho ovšem nekompromisně zavřel zpátky do krabičky a odmítá ho z ní vyndat.
  • Protože ve 2 letech se nechodí na lékařskou prohlídku, změřila jsem Radečka sama: je vysoký 90 cm. Martínka nám v poradně zvážila paní doktorka - 5960 g. Týden intenzívíního výkrmu se projevil, Martínek naštěstí přibral, a tak dokrmovat ještě nemusíme.
  • Malá bilance Radečkových dovedností ve 2 letech: Vyleze si sám do dětské autosedačky. Z mokrého písku po dešti sám dělá bábovičky. S jistotou pozná barvy, písmena (bez háčků, četnost chyb značně závisí na použitém fontu ;-) a číslice (kromě 6 a 9, chybovost ovšem ještě vyšší než u písmen). Napočítá do 10 a s menšími problémy i spočítá malé množství předmětů. Říká básničky, zazpívá několik písniček s jakous-takous melodií. Sám sní lžičkou pribináček nebo misku nepříliš řídkého jídla. Přes den se sám ukládá k spánku. Nakreslí čáru nebo kolečko (klubíčko). Neumí skákat snožmo, jezdit na šlapacích strojích a při vyslovení slova "kotrmelec" začne hystericky křičet "Ne, ne, ne!". Ví, co je nočník, a vyhýbá se mu na sto honů. Pozná 10-, 20-, 50tihaléřovou a korunovou minci, 4 značky aut a všechny moderátory zpráv na Nově.

    • po 13.8.2001

  • Nedávno jsem dostala dopis, že si mám vyzvednout dividenda za akcie ČEZu. Dostanu prý 2 Kč za akcii, a protože jsem přesně nevěděla, kolik akcií mám, šla jsem do spořitelny s velkým napětím, jak se asi napakuju. Během zdlouhavého telefonování tam Radeček stačil vysmejčit podlahu - byly na ní nápisy "DISKRÉTNÍ ZÓNA - PŘISTUPUJTE JEDNOTLIVĚ" a musel mi přece ukázat svoje oblíbená písmenka, zejména všechna "T jako táta". Nakonec jsem si celou částku převzala v hotovosti - činila totiž 18,- Kč a při převodu na účet by mi z ní ještě něco strhli...

    ne 12.8.2001

  • Pavel dokončil svou včerejší osvětovou akci a vysvětlil Radečkovi, že Rumcajs byl loupežník, a loupežníci, to jsou zlí lidi, kteří kradou dětem bábovičky...

    so 11.8.2001

  • Radeček si s velkou oblibou sundává papučky a obouvá si místo nich jakékoliv boty, ovšem minimálně o 10 čísel větší. Babička mu říkala, že vypadá jako kocour v botách, tak jsem mu zmiňovanou pohádku našla. Dnes ji přinesl tátovi a ten se nestačil divit: "To je pro děti? To je učíme pěkné věci - vždyť to je jasný trestný čin podvodu podle §250! Stejně, jako Jeníček s Mařenkou byli v podstatě zloději. A Rumcajs kradl a ještě si na tom založil živnost!".
    		•   

    pá 10.8.2001

  • Po měsíci, kdy byli na cestách, jsme šli na procházku s Petrou a Vojtíškem. Zatímco Petra byla spokojená, že Vojtíšek mezitím začal mluvit, Radeček ji znovu šokoval: četl písmenka z espézetek na autech. Ovšem, co to bude proti Martínkovi - dočetli jsme se, že každé kilo porodní váhy navíc znamená o 4,6% vyšší inteligenci!

    Slovo, 11.8.2001:

    Totéž v mírně vyšší kvalitě (54 kB)

    čt 9.8.2001

  • Radeček na procházce:
    - Tady je hovínko!
    - Doufám, žes do něho nešlápl!
    - Ještě ne...
  • Dnešní poslední návštěva na alergologii volně navázala na ty předchozí - už nás ani moc nepřekvapilo, že o nás paní doktorka nevěděla, protože si Radečka zapsala o týden dřív, a ke všemu jako prohlídku v 18 měsících místo ve 2 letech. Radečkovi navážili 13,20 kg a naposledy mu odebrali krev. Obrázek s medvědy, kterým ho chtěli uklidnit, vůbec nezabral, ale zato jakmile pod oknem projela první tramvaj, zbystřil a zbytek návštěvy strávili v dobré náladě na okenním parapetu.

    st 8.8.2001

  • To, že jsme tentokrát přišli na kontrolu kyčlí až těsně před 15. hodinou (viz 19.6.2001), vůbec nepomohlo. Lidí tu bylo sice podstatně míň, ale stejně jsme čekali přes půl hodiny. Martínek se mohl uchechtat, když mu pan doktor přejížděl ultrazvukem po kyčlích. Široké balení plen máme dávat jen na noc, už ale není nutné. Když mi pan doktor ukazoval, jaká poloha kyčlí je pro jejich vývoj nejlepší, vzpomněla jsem si, jak mi dětská sestřička v porodnici nadávala, že Martínek leží na bříšku, protože je to prý špatné na kyčle. Pan doktor se podivil: "A kde vám to řekli? Tak jim vyřiďte, že jim uděláme školení - první hodina zdarma!". Škoda, že se v nejbližší době do porodnice nechystám...

    út 7.8.2001

  • Radeček si, k naší malé radosti, občas vezme telefon a vyťukává čísla. Většinou mu tam teta řekne, že "Volané číslo neexistuje". Dnes si oblíbil jméno naší ulice. Pořád ho opakoval, a tak jsme vyzkoušeli, jestli se neztratí:
    - Chlapečku, jak se jmenuješ?
    - Zeman.
    - A dál?
    - Radek.
    - A kde bydlíš? V jakém městě?
    - V Brně.
    - Ulice?
    - (správná ulice)
    - A číslo?
    - Neexistuje!
  • Martínek jde zatím opravdu přesně v Radečkových šlépějích. Stalo se z něj úžasně spokojené miminko, krásně se sám zabaví s chrastítkem a když je unaven, během chvilky usíná. Historie se ovšem opakuje - Martínek za uplynulý týden vůbec nepřibral. Pro začátek dostal "pytlík na pytlík", abychom ráno přinesli na vyšetření moč. A skončilo nám oběma období, kdy ve dne i v noci krásně dlouho spinkával. Alespoň ve dne budeme muset jíst trochu pravidelněji a hlavně častěji. Snad to dopadne líp než s Radečkem - ten přišel na to, že když se v noci pořádně 5x nají, tak mu pak už stačí jen troška v poledne a něco málo před spaním ;-(((.

    po 6.8.2001

  • Na otázku "Kam šel táta?" Radeček místo "do práce" odpovídá zásadně "do Carrefouru". Dnes udělal výjimku:
    - Radečku, kam šel táta?
    - Do práce šel. Koupit penízky!

    ne 5.8.2001

  • Když jsem byla v porodnici, Pavel s kolegou z práce položil koberec v pokojíčku, kde teď s Martínkem přebývám. Dveře začaly o koberec drhnout a dva inženýři si s tím poradili vskutku originálně: uřezali dole kus dveří ;-). Ke všemu to moc nepomohlo... Dnes jsme podložili panty a zavírání je rázem v pohodě. Spravila to jedna podložka do každého pantu.
  • Večer na Pavla padla deprese - sešlo se toho teď trochu hodně: nová práce, stěhování firmy, nějaká administrativa, babiččina zahrada, odvézt dědečka do Bystřice, moje požadavky na opravení ventilátoru v koupelně, hloupé podložky do pantů a spousta dalších nesmyslů... Snažila jsem se ho uklidnit, že je toho sice moc, ale zato má dvě krásné zdravé děti.
    - Hm... Tak mně řekni, kam všude mám ty zdravé děti tento týden vozit po doktorech?
    - S Martínkem jdeme v úterý do poradny, ve středu na kyčle, ve čtvrtek s Radečkem na alergologii...

    pá 3.8.2001

  • "Maminko, tady letí vosa!", řekl mi Radeček v kuchyni. Hledala jsem, až jsem našla: malinkou vinnou mušku ;-))).
  • Celé dopoledne jsem Radečka posílala spát, abychom mohli odpoledne zase k rybníku. Samozřejmě, zrovna dneska šel spát pozdě a zadařilo se mu 3 a půl hodiny, takže jsme vyrazili poměrně pozdě. Vůbec to ale nevadilo, protože sluníčko se tentokrát nemohlo schovávat za žádný mrak, takže vytrvale svítilo až do večera, a 35stupňová vedra se alespoň v pozdním odpoledni stala snesitelnější. Minule Radeček zaujatě pozoroval, jak nám čurá na ručník. Když jsme si toho všímli, zarazil se a dal se přesvědčit, aby pokračoval až u stromečku. Dnes jsme v této oblasti zaznamenali první drobný úspěch - sám si řekl, že chce jít počůrat stromeček! Třeba nakonec do školy skutečně už půjde bez plínky...
  • Kolem desáté večer, asi tak čtvrt hodiny poté, co jsem zvažovala, jestli nedáme ručníky usušit na balkón, se z ničeho nic zvedl ohromný vítr a přes celou oblohu se začalo blýskat. Říkala jsem Pavlovi, že bude konec světa, ale on mě poučil, že se tomu neříká konec světa, ale bouřka. Zatímco já jsem očekávala, že přijde tornádo, vytrhne před domem strom a mrští ho do sousedního okna, na balkóně bude metr krup a než stihneme zavřít dveře, budou kroupy až do půlky obýváku, Pavel v klidu opakoval, že "z tohoto mráčku nám pršet nebude". Pravda byla někde uprostřed - bouřka stála opravdu za to, ale tornádo ani kroupy jsme neviděli...

    čt 2.8.2001

  • Před domem jsem absolvovala zajímavý rozhovor se sotva 10letým klučinou. Zahájil ho originálně - zeptal se, jestli znám Honzu Drápala. Na moje "Ne" se tvářil tak překvapeně, až jsem zaváhala a zeptala se, kde bydlí. Udal adresu v jiné ulici a utěšoval mě, že to nevadí, že se jen chtěl zeptat, jestli půjde ven, a že se ptá každého. Na moji připomínku, jestli by nebylo lepší tam zazvonit, nereagoval. Při řeči se zeptal, jestli máme doma "počítač internet", a když jsem nechápavě čekala, co bude dál, ptal se, jestli máme Windows a jaké Windows máme. Řekla jsem "Millenium Edition" , načež si pomyslel, že jsem úplně blbá, a trpělivě se mi jal vysvětlovat, že to musí být Windows a nějaké číslo, třeba Windows 98. Znovu jsem zopakovala, že máme Windows Millenium Edition. To už, značně otráven, s jakým tupcem se to setkal, trval na svém, že jsou třeba Windows 98, 99 nebo 2000. Přikývla jsem, že existují Windows 2000, a pak že taky jsou Windows Millenium Edition. Spokojeně konstatoval, že tedy máme Windows 2000. On prý má DOS 6.2, což je něco jiného než Windows, a na jeho počítač "jdou jen dvě Windows - Windows 3.0 a Windows 3.1". Ale brácha mu ho opraví a pak tam půjdou i jiné. A jaké prý máme hry? Odpověděla jsem, že žádné, že počítač nemáme na hraní. Zatvářil se, jako bych spadla z Marsu: "A ani jste neměli ?!?". Řekla jsem mu, že v době Windows 3.0 a 3.1 jsme taky nějaké hry měli - okamžitě zbystřil, a ptal se jaké. Odpověď "různé" ho neuspokojila, tak jsem zašátrala v paměti a namátkou si vzpomněla na Prince, Tetrisy a Lemmingsy. Pohrdavě se zeptal: "Prince jedničku?" a pokračoval: "Jak se tam bojuje proti těm, co mají 3 životy, a pak se tam najde flaška, a když se vypije, tak za malou flašku jsou 3 životy a za velkou 4?". Nejistě jsem přitakala a on dodal: "Tak Prince jedničku mám taky...". Ještě se přeptal, jestli jsme měli nějaké formule a jestli tam šel hrát celý šampionát, ale opravdu úplně celý - on je totiž měl, ale zmáčkl "delete". Pak už jsme se rozloučili. Třeba s ním půjde ven Honza Drápal a bude jeho přehledem přes výpočetní techniku jak se patří ohromen...

    st 1.8.2001

  • Odpoledne přišla na návštěvu Eva s Lukáškem. Od minulé návštvy zase pokročil, a teď, v necelých 9 měsících, už chodí za ruce nebo podél nábytku a sám stojí. Když viděla, jak pěkně zvládám 2 malé děti, konstatovala, že původně chtěla taky děti brzo po sobě, ale prý si to ještě rozmyslí ;-)...
  • Na písku si Radeček půjčil formičku, na které byla kotva. Když jsem mu řekla, co to je, použil nejpodobnější slovo, které už znal, a opakoval: "Kotvald" ;-).

    út 31.7.2001

  • Martínek stále přibírá hlemýždím tempem - za poslední 2 týdny se spravil sotva o 20 deka. I tak je ovšem 5800 g v necelých dvou a půl měsících slušná váha - průměrné dítě svoji porodní hmotnost zdvojnásobí a váží tedy 6 kilo až v půl roce ;-)).
  • Podezírala jsem paní doktorku, že zcela rutinně posílá všechny děti na krevní obraz - ve stejném věku se jí totiž zdál chudokrevný i Radeček. Narozdíl od něj ale podle výsledků Martínek chudokrevný skutečně je, takže bude pojídat kapky s železem a drcené tabletky kyseliny listové. Při psaní receptu se paní doktorka uklepla a na obrazovce se nečekaně objevila základní plocha Windows. Už-už lezla pod stůl k vypínači, když jsem jí zázračným hmatem Alt+Tab počítač "opravila" a ušetřila ho rebootu ;-).
  • Teplota venku i na pracovišti Pavla přesvědčila, že nejlepší bude, když se zase sjedeme vykoupat do rybníka. Pro změnu jsme tentokrát vzali s sebou i Marťase, beze změny naopak zůstalo, že po našem příjezdu se objevily mraky a slunce svítilo už jen sporadicky. Abychom Radečka trochu zklidnili, čas od času jsme mu bombasticky líčili, jak skvělé by to bylo, kdyby se taky opaloval - jako paní vedle. Moc to nezabíralo, Radeček na připraveném ručníku pokaždé zaujal polohu, při které by si opálil maximálně zadek, samozřejmě, pokud by zrovna vysvitlo sluníčko. Po pár sekundách ale vždycky vyskočil a vrátil se k pobíhání po trávě - bez obav z vos, poletujících tamtéž. Bezmocně jsme sledovali, jak vesele, bez rozmyslu a neohroženě běhá po zídce na okraji rybníka, a několikrát také zařadil novinku - nápřah ke skoku po hlavě do vody. Lidé kolem se škodolibě dobře bavili.

    po 30.7.2001

  • Katka udělala školáckou chybu, když se po příchodu z obchodu pochlubila Radečkovi nakoupenými pribináčky. S mohutným řevem ji o jeden připravil...

    ne 29.7.2001

  • Odpoledne jsme Martínka nechali u babičky a zajeli se vykoupat do jedovnického rybníka. Tam jsme tak dlouho hledali místo ve stínu, že když jsme ho konečně našli, sluníčko se schovalo za mrak. Pracně nalezené místo pod stromy se zalíbilo i houfu mušek a komárů, a ti si ještě ke všemu ze všech lidí kolem oblíbili zrovna mě. Radečka fascinovaly děti na skluzavce, davy lidí všude kolem a přeplněné odpadkové koše. Z koupání samotného byl tak odvázaný, že když si šel táta zaplavat kousek dál, suverénně sbalil svoje nafouknuté kolo a na okraji rybníka prohlásil "Tam půjdu!". Ukázal směrem k tátovi a chystal se vkročit na hladinu.
  • Po obléknutí plavek mě přešlo nadšení, že mi po porodu zbývají už jen 2-4 kila navíc :-(((.
  • U rybníka jsme potkali bývalého kolegu z práce se 4letou dcerou a 2týdenním synem. Když jsem se ho ptala, jestli ještě pořád pracuje u firmy, ke které před rokem odešel, byl překvapen, jak jsem informovaná. Mně to zase až tak obdivuhodné nepřipadalo, ale když se po chvíli zeptal, jestli jsem pořád v Krumlově, vysvětlilo se to: spletl si mě se spolužačkou ;-).

    so 28.7.2001

  • Vyčítala jsem Pavlovi, že si Radeček zaprasil čisté tričko, protože mu k pribináčku nedal bryndák. Radeček se přidal: "Táto, ty seš ale zlobivej! Tys pokydal Radečka!"
  • Při jídle udělal Pavel Radečkovi trochu osvěty: "Vidíš, to je Veselá kráva. Ta dává mlíčko a z toho se potom vyrábí tenhle sýr. A tady, to se zase těží ropa a z té se potom vyrábí tahle Perla..."

    pá 27.7.2001

  • Ráno Pavel zavezl Martínka na krevní obraz, kam ho poslala paní doktorka, jestli náhodou není chudokrevný. Jako hrdina měl po zbytek dne na palci flastřík - sice maličký, ovšem při jeho velikosti stejně přes celý prst. Že ho sestřička mezi řečí píchla si prý ale ani nevšíml...

    čt 26.7.2001

  • Tento týden pořád prší, takže nás ani moc nepřekvapilo, že když jsme se konečně vypravili ven, opět poprchávalo. Po pár metrech se ale zvedl vítr, kapky se zvětšily, déšť zhoustl a černá mračna nás zahnala zpátky domů. Než jsme vyjeli výtahem, bylo už ale po dešti a chodníky pomalu suché. Za chvíli jsme se tedy vypravili znovu a kratší procházkou došli na pískoviště plné dětí. Radeček si ani nestačil vzít lopatku - a pršelo nanovo. Děti se rozprchly a po kratičké přeháňce jsme byli na písku sami ;-(.

    st 25.7.2001

  • Už je to dost dávno, co jsem v Bille viděla maminku s malým dítětem v kočárku a druhým, trochu větším, v nákupním vozíku. Tenkrát se mi to zdálo nepohodlné - proč neposadí starší dítě k mladšímu na kočár, nebo ho nenechá chodit po svých? Vyzkoušela jsem obojí: Posazení na kočárek se neosvědčilo - jednak nemám kam dávat nákup, jednak Radeček zatím Martínka převažuje, takže musím kočárek neustále přidržovat a nemůžu například dávat rohlíky do sáčku (při jízdě do kopce s takovou sestavou se mi už dokonce podařilo hochy s kočárkem převrátit ;-). A po minulém hororu už asi Radečka jen tak běhat po prodejně taky nenechám. Vidím, že všechno je relativní: dnes poprvé jsem jela po obchodě s Martínkem v kočárku a Radečkem ve vozíku a - to pohodlí!!!

    út 24.7.2001

  • Ráno přišel Radeček k postýlce se spícím Martínkem a zakřičel: "Už se vzbudil Martínek!!!" A opravdu...
  • Odpoledne jsme byli s Martínkem v Neonatologické poradně na kontrole s obrnou ručičky. Na nástěnce jsme objevili spoustu fotek dětí, narozených už od 26. týdne těhotenství, s porodní váhou 750, maximálně 1450 gramů. Jak jsme se v této společnosti ocitli ;-))? Pan doktor zjistil, že se v podstatě nic nezměnilo - Martínek rukou normálně pohybuje, ale na ťuknutí kladívkem nereaguje správným reflexem. Znovu nás ubezpečil, jaké jsme měli strašné štěstí, protože s takovou porodní hmotností mohl mít ramenní pletenec úplně utržený, ne jen tak lehce poškozený. Pro jistotu nás ještě poslal na ultrazvuk mozku - po příchodu do pološeré místnosti Martínek v sekundě usnul a nevzbudilo ho ani přejíždění snímače po hlavičce. V hlavičce mu nic nechybí a nemá tam ani nic navíc ;-).

    po 23.7.2001

  • Radeček je z víkendového výletu nějak rozhozený (otrava kyslíkem?) a prospal dnes celý den. Dopoledne 2 a půl hodiny, odpoledne 3, čímž toho naspal dokonce víc, než Martínek!

    ne 22.7.2001

  • Dopoledne jsme šli opět na procházku. Zatímco včera jsme jen v jediném místě přenášeli kočárky přes bažinu na cestě, dnešní trasa byla pro kočárky opravdovou zatěžkávací zkouškou. Šli jsme totiž do lesa na houby. Větvičky na lesní pěšině dávaly zabrat nejen kočárkům, ale zejména těm, kdo je vezli. Hub bylo všude kolem plno, že by se daly sbírat kosou - bohužel samé hořčáky ;-(. Marně jsme Radečka naváděli, aby se zeptal strejdy Poldy, na co má ten košík. Nakonec na jeho dně a posléze v polévce skončily 3 babky (slovy tři ;-) a jedna podezřelá muchomůrka, kterou Polda s Vilmou vydávali za nějakou jedlou holubinku (ta ale cenzurou do polévky neprošla).
  • Cestou zpátky do Brna se o program postaral Radeček. Abychom se nenudili, totálně se poblil. Nikdy bych nevěřila, kolik toho v sobě může mít... Nahodil autosedačku, bodyčko, mikinu, tepláky, boty - kromě plíny a ponožek všechno. Takže jsme v naloženém autě pracně hledali něco, čím ho otřít, co mu obléct, a na krajnici ho převlékli. Ač se zdálo, že už v sobě nemůže mít vůbec nic, po pár kilometrech to zopakoval a přebalovali jsme znovu. A to jsme už pojali podezření, takže jsme se ho ptali, jestli bude blinkat - do poslední chvíle nešťastně tvrdil, že ne. Když už mi bylo jasné, že bude, tak jsem chtěla, aby Pavel zastavil nebo aspoň přibrzdil - jenže on, aby náhodou nezbrzdil silniční provoz, dál to hasil osmdesátkou jako všichni kolem...

    so 21.7.2001

  • Na víkend jsme jeli na chatu do Vysoké s Poldou a Vilmou, kteří mají holčičku o týden starší, než je Martínek. Protože jsme prošvihli správnou odbočku v Boskovicích, jeli jsme vyhlídkovou trasou přes Vratíkov. Bylo to přesně podle hesla "zkratka je sice delší, ale zato horší cesta", ale všechno zlé je k něčemu dobré: Kdy bychom se jinak podívali do Vratíkova?
  • Odpoledne se nám podařilo děti zkoordinovat a vyrazit na krátkou procházku, a to dokonce v době, kdy zrovna krátce přestalo pršet. Večer byl nejúžasnější - v osm už všechny děti sladce spinkaly v jedné místnosti, takže jsme si mohli dopřát i "partičku" Siedlerů. Tu nakonec s velkou ostudou vyhrála Vilma, když místo čtyř kartiček zaplatila třemi. Ve snaze vyvrátit naše obvinění to ještě sama odvodila a potvrdila a potom už marně popírala... Nebýt toho, vyhrála bych vzápětí já.
  • Dětem čerstvý vzduch evidentně svědčil, v noci se vzbudil jen Martínek. Podruhé se vzbudil až v 5 ráno a během jeho krmení se teprve vzbudila Petruška. Radeček spal do půl osmé a neprobral se ani když v noci 2x spadl z postele...

    pá 20.7.2001

  • Venku jsem viděla vztekající se dítě na trojkolce. Za ním běžela zoufalá matka, ale neměla šanci. Dítě za stálého řevu zuřivě šlapalo do pedálů, během chvilky zvýšilo svůj náskok na víc než 100 metrů a zmizelo z dohledu. Co nás ještě čeká...

    čt 19.7.2001

  • Na kontrole po šestinedělí jsem svému doktorovi vyčetla, že mi udělal poslední ultrazvuk někdy v únoru a tudíž nikdo netušil, že Martínek bude tak obrovský. Pan doktor se hájil, že se to tak dělá, a dlouze mi vysvětloval, že nic nezanedbal. Na závěr konstatoval, že by mi ultrazvukem dítě stejně nezmenšil ;-).
  • Ondrášek dnes přišel na písek s tatínkem. Cestou domů jsme jako obvykle pospíchali, protože Martínek už měl hlad a navíc se blížil liják. Radeček se, také jako obvykle, coural trávou kus za námi, tak ho Ondrášek vzal za ruku a táhl dopředu. Martinova dobře míněná rada "Dávej pozor, ať Radeček do něčeho nešlápne" se však obrátila proti nám: Oba se začali pomaloučku procházet po trávě, zkoumavě zírali do země a co chvíli se ozvalo: "Hovínko!" ... "Hovínko!" ... Samozřejmě jsme zmokli...

    st 18.7.2001

      
  • Na prohlídce ve 2 měsících byly Martínkovi naměřeny následující hodnoty: 5630 g a 59 cm. Přírůstek 130 gramů za 6 dní je dobrý. Zjišťujeme, že Martínek bude buď ještě línější než Radeček, nebo ještě chytřejší. Radeček totiž od svých 6 týdnů ukázkově sledoval pejsky na kolotoči nad kolíbkou, a to i několikrát dokola. Martínek většinou sleduje tak 1/4, maximálně 3/4 kolečka. Buď se mu nechce kvůli blbým pejskům zbytečně hýbat očima, nebo už pochopil, že co nevidět přijede další pejsek, tak proč se zdržovat pořád s jedním...

    • út 17.7.2001

  • Martínkovo sledování na alergologii dnes skončilo dřív, než vlastně začalo. Zjistili jsme, že tam vládne ještě větší chaos, než jsme si celou dobu mysleli. Když jsme se na jeho zařazení do studie ptali v únoru, řekli nám, že momentálně nevědí, jestli bude studie vůbec pokračovat. Když jsem se 14 dní před porodem dozvěděla, že studie pokračuje, řekli nám, že příští týden tam zrovna nebudou a ten další jsme už měli termín porodu. To prý ale nevadí, oni si nás zapíší a zkontaktují porodnici, aby při porodu odebrali krev z pupečníku. Při porodu skutečně krev z pupečníku odebírali, takže se zdálo být vše v pořádku, a druhý den Pavlovi na alergologii řekli, že tam máme s Martínkem přijít, až bude mít 2 měsíce. Tento okamžik právě nastal, přišli jsme - a nestačili se divit. Pan doktor nejen že zapomněl, že nás má na dnešek objednané, ale řekl nám, že takhle by to nešlo. Do studie jsme se prý měli přihlásit předem, tak 3 měsíce před porodem. Pak jsme se mohli připomenout tak 14 dní před porodem, nebo se alespoň ozvat těsně po porodu. Zkrátka, přesně popsal to, co jsme udělali. Nakonec naznal, že byla naše chyba, že jsme mluvili se sekretářkou a ne přímo s ním. Krev z pupečníku se odebírá na vyšetření standardně, pro ně navíc nic neodebrali, a pokud nemáme rozbor pupečníkové krve a mateřského mléka po porodu, jsme pro studii nepotřební. Ještě štěstí, že největší výhodu - hypoalergenní mléko zdarma - bychom teď stejně nedostávali do 1 roku jako pro Radečka, ale jen do 6 měsíců. Při troše štěstí do té doby vystačíme s kojením...
  • Jana s Petrem a Terezkou přijeli na otočku do Brna a předali Radečkovi dárek z dovolené v Řecku - podivný vláček z barevných kačenek, který jezdí, svítí a hraje lambadu. Radeček i Terezka se hračky příšerně vyděsili, takže nezbývalo než slíbit, že si to budeme pouštět po večerech sami s Pavlem ;-)).

    po 16.7.2001

  • S Katkou a malou Barborkou, které přijely na návštěvu, jsme šli na krátkou procházku. Když jsme kočárky zaparkovaly před čistírnou, kamrádka paní vedoucí se Radečka ptala, jestli máme v kočárku chlapečka nebo holčičku. Paní vedoucí jí místo něj odpověděla, že máme chlapečka, načež Radeček přikývl a důležitě doplnil: "Barborku!" ;-))
  • V sousedních potravinách jsem chtěla koupit na svačinku banány, ale neměli. Tak jsem Radečkovi vysvětlila, že když minule tak pěkně zvládl koupit sám rohlíky, tak by to mohl zkusit znovu. Dostal peníze a přesné instrukce - až přijde na řadu, koupí 7 rohlíků. Pan prodavač obsluhoval ostatní zákazníky a Radeček mu neustále vnucoval peníze. Když konečně přišel na řadu, řekl, že chce "Banány". Pan prodavač znovu konstatoval, že nemají, tak jsem mu poradila, že chtěl přece koupit rohlíky. Na otázku kolik suverénně odpověděl "Pět!". Není každý den posvícení...

    ne 15.7.2001

  • Když začne Martínek plakat a já k němu zrovna nemůžu přijít, snažím se tam poslat Radečka, aby Martínka pohoupal nebo povozil v kočárku. Radeček, pokud zrovna nemá nic lepšího na práci, tak k Martínkovi přijde, kočárkem 2x přejede sem a tam a bez ohledu na výsledek běží za mnou a nadšeně volá: "Už neplače Martínek!". Stejně neocenitelným pomocníkem je i na procházkách. Když Martínek brečí a spěcháme domů, Radeček jde v klidu několik desítek metrů za námi, pozoruje trolejbusy, zkoumá trávu a občas si sedne na lavičku nebo na zem. Opačným extrémem je, když si za každou cenu vynucuje, že poveze kočárek. Jakmile se mu pak snažím pomoct, je oheň na střeše: "Mámo, ne! Nedělej to! Radeček sám poveze!" - trvá na svém, ačkoliv se už chvíli marně sám pokouší kočárkem popojet do mírného kopce. A nejnovější finta? Když tlačím kočárek do kopce, bezelstně přijde "pomáhat" a pověsí se mi na řídítka, takže kromě kočárku táhnu ještě jeho...
    		•   

    so 14.7.2001

  • Martínek byl po narození Radečkovou přesnou kopií, jen trošku oplácanější. Takže s hrůzou čekám, až bude mít 3 měsíce, protože tehdy se Radeček začal v noci budit, a to v nejhorších dobách po hodině a půl. Dneska jsem na starých fotkách objevila první rozdíl - Radeček měl touto dobou už hnědé oči, zatímco Martínek je má pořád ještě modré. Začínám vidět malou jiskřičku naděje, že dokonalá kopie se nekoná!

    pá 13.7.2001

  • Minule se celkem podařilo nechat Radečka při nákupu v Bille chodit po svých. To ale nebyl pátek třináctého. Dnes? Kalamita! Veškeré konzervy, sáčky, krabičky i lahvičky musel bezpodmínečně vzít do ruky a zblízka prozkoumat a na moje pokyny "opatrně to polož zpátky" házel ovoce nonšalantně zpět do beden. Vrcholem bylo, že než jsem nabrala rohlíky, sám si jeden nabídl z vedlejší krabice, ochutnal, a když zjistil, že je solený, znechuceně ho vrátil zpátky k ostatním...

    čt 12.7.2001

  • Martínkova paní doktorka má 2 týdny dovolenou, takže jsme měli být 3 týdny bez vážení. Protože se ale Martínek zdá zejména babičce, chudák, nějaký pohublý, nevydržela jsem a ráno si ho nechala převážit u jiné doktorky. Pravda, 5500 g znamená přírůstek pouhých 20 deka za 2 týdny, ale hlavně, že nezhubl. No jo, když někdo po 3 hodinách, kdy už by mohl dostat další jídlo, teprve usne, potom neví, kdy by se měl vzbudit, spí další 2-3 hodiny, jí tím pádem jen 5x denně a ještě toho většinu okamžitě vyblinká, tak se není čemu divit!
  • Večer Pavel zahlédl Michala Davida se Štefanem Margitou v pořadu Hogo Fogo a vysvětloval: "Vidíš, Martínku? To je, co? Duet! Zpěvák z dob reálného socialismu, operní zpěvák reálného socialismu, Ein Kessel Buntes... a to všechno 10 let po revoluci v hlavním vysílacím čase na komerční televizi! To jsme to dopracovali..."

    st 11.7.2001

  • Tentokrát už s vlastním stříhacím strojkem jsem Radečkovi znovu zkrátila účes. Bohužel, v klíčovém momentu, kdy jsem zarovnávala kotlety, sebou škubl, takže po odstranění takto vzniklého zubu a souměrné akci na druhé strně je Radeček bez kotlet a má účes a'la nepovedený hrnec. Babička se s tím nemůže vyrovnat a celé odpoledne mi to vyčítala. Co čtvrt hodiny si posteskla něco jako: "Kdybys mu tam aspoň kousek těch kotlet nechala..." a za chvilku: "To by stačilo, kdyby tam jenom trošku zůstalo..." a za pár minut zase: "No, tos přehnala!"... No, přehnala...

    út 10.7.2001

  • Radeček dnes poprvé zcela sám nakoupil rohlíky! Dostal do ruky peníze a koupil "pět rohlíků dlouhých", jak jsme pečlivě nacvičili.

    po 9.7.2001

      
  • Děti s malým věkovým rozdílem se od sebe leccos přiučí. V praxi to vypadá asi takto: Radeček leží vedle Martínka v posteli, zaujatě ho pozoruje, mává podle něj rukama a zdařile napodobuje neartikulované zvuky, které vydává ;-))). A samozřejmě - k spánku patří dudlíček!

    • ne 8.7.2001

  • Přišla nám radostná zpráva z Ameriky - v prosinci čekají přírůstek naši známí, se kterými jsme se před pár lety seznámili, když byli na rok v Brně. Odjížděli těsně před narozením Radečka, a pro očekávané miminko nám tu nechali balíček s dárky, kde mimo jiné byla i velká dětská osuška. Teď je to mnohdy jediná možnost, jak nalákat Radečka k večernímu koupání. "Ručník od strejdy Johna" je totiž velkým hitem, zvlášť když mu Pavel vysvětlil, že strejda John a teta Kristin jsou z Ameriky, a to je ještě dál, než Kroměříž!

    so 7.7.2001

  • V poslední době jsou Radečkovou nejoblíbenější hračkou klíče. Při každém jejich použití si vymrčí, že si je musí půjčit, a protože už jsem je z něj pracně dostávala zpátky až těsně před pískovištěm, začínala jsem se o ně obávat. Takže jsem Radečkovi vyrobila vlastní klíče - ze starých klíčů, reklamních klíčů od aut a podobně. A protože je na nich stejný přívěsek jako na těch mých, zatím mají u Radečka obrovský úspěch. Pečlivě si je nosí celou procházku, zkouší je do kdejakého zámku a u toho důležitě pronáší věty typu: "Musím si vzít klíče od zámku!", "Spadly mně klíče!" nebo "Tady se to zamyková!"...

    pá 6.7.2001

  • Státní svátek - anketa Televizních novin na Nově:
    - Co víte o Janu Husovi - proč ho upálili?
    - Asi zlobil, ne?
  • Pavel měl večer další bridžovou párty. Když jsem se odpoledne u babičky zmínila, že si neumím představit, jak sama obě děti vykoupu a uložím, dědeček se okamžitě nabídl, že jim tam máme Radečka na noc nechat. Prý když to prošlo, když jsme byli v porodnici... Tato varianta nás vůbec nenapadla, ale nadšeně jsme souhlasili. Prošlo to znovu, a ta pohodička večer jen s jedním dítětem!!!

    čt 5.7.2001

  • Než jsme se s Katkou pomocí textovek složitě domluviy, aby s Ondráškem přišli za námi na písek, a než se skutečně vypravili, Martínek dostal hlad. Abychom tedy po tak náročné domluvě nemuseli okamžitě odejít, došlo k prvnímu kojení Martínka na veřejnosti. Ač nejsem velkým příznivcem, musím uznat, že to ušetřilo spoustu času i nervů. Zatímco normálně bych musela Radečka dostat z písku, za nepřetržitého Martínkova řevu ho dokopat domů, tam ho usměrňovat během kojení a případně se znovu vypravit zpátky ven, takhle si Radeček v klidu hrál s Ondráškem a za chvilku bylo hotovo. Má to něco do sebe.

    st 4.7.2001

  • Dnes poprvé se Martínek prokazatelně začal culit na dědečka. Usmíval se už dřív, ale protože mu při tom vždycky po chvíli vytekl koutkem pramínek mléka, podezřívala jsem ho, že si grimasami jen ulevuje ;-).

    út 3.7.2001

  • Odpoledne pršelo, a protože Petra z Vojtíškem byli vykázáni z domu, aby tam měl táta klid, pozvali jsme je na návštěvu. Na oplátku nám po dešti Petra vzala na chvilku Radečka na procházku, abychom vyzkoušeli, jestli to vůbec projde. Jak to dopadlo? Radeček si celou cestu vůbec nevzpomněl, jen Vojtíšek se občas ptal, kde je teta Dana ;-).

    po 2.7.2001

  • Když jsme šli kolem automatu na nápoje, Radeček mi hlásil: "Tady táta koupává kafíčko!". Nejdřív jsem příliš nechápala, ale pak mi došlo, že "koupává" není odvozeno od "koupat", ale od "koupit"...

    ne 1.7.2001

  • Radeček nahrazuje zdlouhavá slovní spojení vlastními výstižnými novotvary. Chodí třeba s hadicí kolem babiččina bazénku a oznamuje: "Musím načerpadlovat!" (t.j. napustit čerpadlem). Na stejném principu vzniklo slovo "zamašlovat" bačkůrky (t.j. zavázat na mašličku).

    so 30.6.2001

  • Písnička "Kočka leze dírou" na Radečka udělala dojem:
    - Radečku, kterou písničku si zazpíváme?
    - O té kočce!
    - ???
    - Jak prší!

    pá 29.6.2001

  • Ve zpívání dnes byla závěrečná dvouhodinovka s karnevalem, a tak jsem vymýšlela nenáročnou masku pro Radečka. Na poslední chvíli jsem zavrhla sportovce (Radeček by přišel v teplákách jako obyčejně ;-) a vzpomněla si na jeho nadšení pro práci u babičky na zahrádce. Přestrojit Radečka za zahradníka bylo snadné: dostal lacláče a kšiltovku, do ruky konev, do druhé hrábě a do kapsy pilku. Sekačka se mi zdála až příliš, i když Radečka by patrně nadchla...
  • Radeček dostal svoje první vysvědčení - Osvědčení o úspěšném absolvování kurzu "První krůčky k hudbě". Ještě větší úspěch ovšem měla oplatka v čokoládě, kterou dostal současně - během chvilky stačil sebe zapatlat totálně a mě jen částečně.

    čt 28.6.2001

  • Martínkova kontrola na očním spočívá v tom, že mu nejdřív 3x po 5 minutách kapou do očí, potom je nutné půl hodiny počkat, až se zorničky rozšíří, a nakonec paní doktorka oči zkontroluje. Po "rozkapání" jsme tedy půl hodiny čekali, potom další půl hodiny, další... Pavel byl nervózní, že už měl být dávno v práci, dědeček s babičkou, kteří hlídali doma Radečka, zase chtěli jet na oběd, Martínek pomalu dostával hlad a my se stále nedostávali na řadu. Když jsme zbyli poslední v prázdné čekárně, zeptala jsem se sestřičky, jestli na nás náhodou nezapomněla. Sestřička s úsměvem na rtech odpověděla, že asi zapomněla - někdo odnesl Martínkovu kartu. A místo omluvy nám vysvětlila, že je to v podstatě dobře, protože čím déle kapky působí, tím víc se zornička rozšíří a paní doktorka do oka lépe vidí... Krev v očičkách už se konečně vstřebala, a tak na další kontrolu máme přijít až za rok.

    st 27.6.2001

  • K babiččině plné spokojenosti Martínek přibral za týden skoro 1/4 kila a váží teď 5300 g.

    po 25.6.2001

  • Na písku jsme se sešli s Katkou a Ondráškem. Ondrášek sebral starší holčičce hračku, a když zjistil, že si toho všímla, operativně ji položil před Radečka ;-)).
  • Katka mi říkala, že sdělili Ondráškovi, že taky budou mít miminko, a ptali se ho, jestli by chtěl raději chlapečka nebo holčičku a jak by se mělo jmenovat. Ondrášek bez zaváhání odpověděl, že lepší by byl chlapeček a měl by se jmenovat Ondra Němec (to není Ondráškovo jméno). Holčička by se eventuálně mohla jmenovat Kristýnka Červinková... No, nebudou to mít jednoduché.

    so 23.6.2001

  • Pavel jel posekat trávu a kopřivy kolem chalupy. Vzal s sebou Radka a dědečka. Po minulém víkendu Radeček pořád místo "do Bystřice" říkal, že pojedou "do Kroměříže". Cestou Radeček spal a když se na místě začal v autosedačce pomalu probouzet, Pavel sekal na takových místech, aby na něj bylo z auta vidět. Byl lehce rozčarován, že mu dědeček nejen neřekl, že všechno posekané lítá na auto, ale dokonce ho ani nenapadlo zavřít okýnko, aby to nelítalo na ně dovnitř... Radečkův slovník se dnes rozšířil o "křovinořez".

    čt 21.6.2001

  • Spolupracovník Tonda slavil na zahradě narozeniny. Měl je sice už před měsícem, ale abychom o tuto již tradiční akci nepřišli, oslavu odložil až na dnešek. Tradiční byla i dešťová sprška, tentokrát ovšem tak krátká, že opékání špekáčků mohlo za chvilku zase pokračovat pod širým nebem. Kromě Martínka tam byl v kočárku ještě o 5 týdnů starší Jáchym - momentálně vážili oba stejně. Radeček pojídal brambůrky a tyčinky, prozkoumal zblízka pilu i sekyrku, přikládal klacíky do ohně a z písniček u něj mělo největší úspěch "čobogaj", ale hlavně "něbogaj". Jak se připozdívalo, začínal být nezvladatelný, a když jsem mu sebrala foťák, rozeřval se a museli jsme jet domů. Kolegové se ho zastávali a když jsem jim říkala, že vyndával foťák z obalu, vysunoval objektiv a mačkal spoušť, tak mi vysvětlovali, že to je u foťáku normální ;-). Jo, jenže normálně se mezi tím ještě zamíří...
  • Toto je tedy jeho výtvor. Ačkoliv fotograf patří k nejmladší generaci, dává jasně najevo, že v této oblasti má již bohaté zkušenosti a i v budoucnosti o něm zajisté ještě uslyšíme. Autor mistrně balancuje na hranici žánrů a prokazuje, že mu vedle dokumentární tvorby není cizí ani fotografování zátiší. Povšimněme si vzorku na kočárku. I když zabírá značnou část z celkové plochy, přesto - zahalen jen jakoby v mlhavém oparu - na sebe nepoutá přílišnou pozornost. Osobu v pozadí autor představuje jen v náznacích, neboť zde zastupuje všechny zúčastněné, a konkrétní rysy jsou tedy ponechány napospas fantazii diváka. V těsné blízkosti zajisté upoutá skupinka lahváčů. Také jejich počet není v tuto chvíli podstatný ani konečný, čemuž nemalou měrou prospělo vhodně zvolené rozorstření, které téměř budí iluzi, že jsou v neustálém pohybu. Jejich zdánlivá drobnost je naopak činí nepřehlédnutelnými, což je ještě podtrženo umístěním na světlém pozadí chaty, jež je s tmavým sklem ve znamenitém kontrastu. A to už se dostáváme ke skutečné dominantě snímku, již právem tvoří konstrukce kočárku. Autor se zaměřil zejména na skládací mechanismus, který snímku dodává časový punc počátku třetího tisíciletí. Celkové diagonální řešení kompozice je už jen třešničkou na dortu, která dává tušit, že snímek byl dokonale promyšlen, a řadí autora k současné světové špičce umělecké fotografie.

    Starší deníčky

    Zima - jaro 2001Zima - jaro 2001 (do 20.6.2001)
    Léto - podzim 2000Léto - podzim 2000 (do 20.12.2000)