Sociologické teorie dějin (část), dr. Horský, 1995 - 1996
Prameny: obecné dějiny středověku a ranného novověku p1s1
Literatura:
Šusta Josef: Dějiny lidstva od pravěku k dnešku (2 - 5), 1936 - 1938 (nikoli kultura) p12s2
A. Feichová: Dějiny středověku (1, 2), učebnice pro PedE, 1968 p12s2
V. Hrochová: Úvod do problematiky ranného feudalismu (1, 2) + Picková, Hroch - pokračování p12s2
dále dějiny Francie, Anglie... p12s2
Co je feudální či středověká společnost? Vymezení pojmů léno, vazal (dobové právní pojmy, poch. z ranného středověku)
Ranný novověk
v zahraničních učebnicích již od 15. stol. p1s1
Feudalismus
U nás
označení sociálního uspořádání p1s1
Na Západě
Užší pojetí
Pouze omezený právní pojem: stát postaven na lénním svazku mezi zeměpánem (král, vévoda, kníže) a šlechtou p1s1
Lénní svazky
šlechtic za protislužbu (vojenskou, úřednickou) má svěřenu půdu p1s1
Tento systém v naprosté čistotě neexistoval nikde v Evropě
vedle lénního též nezcizitelné, svrchované vlastnictví ALODIÁLNÍ (statky vzpupné) p1s1
Totéž může vlastnit více lidí různými způsoby (X dnešní pojetí vlastnit/nevlastnit) p1s1
např. část alodu může šlechtic dát rytíři v léno a ten může část dát poddaným do držby p1s1
odtud: ius eminenc = alodiální vztah, ius utile = lénní vztah (právo užívání), ius servile = právo služby (vztah poddaného) p1s1
každý má svůj svébytný stupeň nároku na půdu (X dnešek) p1s2
nejvýraznější byl na záp. Franské říše (Belgie 8. - 10. stol.); jinde ani později se léno jako výlučné pojítko státu nevyskytuje p1s2
(ve Skandinávii se tento právní princip realizuje už jen naprosto ojediněle) p1s2
Situace u nás
většina statků byly alody (od Konrada Oty, který daný stav nastolil nebo pouze potvrdil) p1s2
širší pojetí - jako např. výr. způsob, poddanství (marxismus především) - končí v Evropě až v 19. stol. p1s2
Max Weber (dle Kellera)
považoval za rozhodující existenci aristokracie vedle zeměpána, schopné samostatného vyzbrojení a polit. dohody s ním p1s2
(srv. antika v archaickém období a pozdějším vývoji) p2s1
v dobově cítěném pojetí se feudalsmus používá jako středověk bez ranného novověku X francouzské soc. vědy (ovl. marxismem) p2s1
též vymezována "ancient regime" - preindustridální, tradiční společnost p2s1
Vznik lénního systému
Lénní systém se prosazuje nejprve především na královských statcích Franské říše
vyvrácení Vizigótské říše na Pyrenejském poloostrově Araby: v pol. 8. stol. nájezdy na Franskou říši p2s1
v jz. Galii střety Arabů s vojskem Karla Martela ("kladivo" - odnímal církvi statky - viz dále) p2s1
v bitvách neúspěšná pěchota p2s1
732 - bitva u Tour a Poatie
Arabové byli zastaveni díky rozdělování půdy mezi ty, kteří byli ochotni nastoupit do armády jako jízda:
Zde působil mechanismus vlastnictví církevní půdy
byla dle patronátního práva svrchovaně v majetku zakladatele kostela, kláštera apod. (šlo o dostatek půdy na důchody pro ně) p2s1
Patroni takto vzniklých církevních institucí omezují práva kněží (učují jak mají kázat)
srv. spory za reformace, husitství (Rožmberkové) p2s2
vrcholem bylo odejmutí půdy - pomjímáno jako nehoráznost, nicméně toho právě využil Martel na svých(?) statcích p2s2
V návaznosti na prvního Karlovce Martela nastupuje tato dynastie (po Pipinu Krátkém) a rozšiřuje se lénní system p2s2
(tj. ne bezprostředně po stěhování národů) p2s2
(je sporné jestli před rozšířením lénního systému na královské statky neexistoval tento předtím již na soukromých alodech) p2s2
Složitý systém státní správy se doplňuje o léna nejprve ve Franské říši (X Hispánii)
nejnižší stupeň - kasteláni - se mění v důsledku dobíjení cizích kmenů (Sasko) ve vévody (duix, dues) a hrabata (comes) p2s2
na východě proto větší vévodství (vévodové byla původně vojenská funkce) p3s1
Poznámka autora databáze
nová půda v Sasku a nutnost jejího rozdělení vede k zániku kastelánů? -
Hispánie
vévodové nejprve odměňováni finančně p3s1
od 2. pol. 8. stol. místo toho odměna držbou půdy (lénem) p3s1
Na tyto dary nebyli obdarovaní nikdy odkázáni, měli jako místní aristokraté velké alody
viz Kapitolária Karla Velikého: stížnosti na robotu poddaných mimo léno, s nímž byli darováni p3s1
nižší šlechta však byla teprve skrz lénní dary povyšována do šlechtického stavu (rytíři) p3s1
Vymezení lénního systému
rovina majetkoprávní vazby na Západě doplněna rovinou osobní vazby X Byzanc - systém pronií (obdoba léna bez osobní vazby) p3s1
Poznámka autora databáze
Byzanc: tam nešlo o jiný, než úřední vztah? (srv. např. poddaní klášterů? [viz "Tradice/Autotradice", oddíl "Vznik poddanství"]) -
Majetkoprávní rovina
držba za protislužbu p3s1
Rovina osobní vazby
vazalství, lenník je vazalem, je vázán osobní věrností (junior) - pán (senior) p3s1
skládání slibu "člověčenství" (homagium) p3s1
Věrnost byla odměňována ochranou, nešlo o ponížení, ale čest (honor) - plná důvěra pána či dokonce krále (X Antika:
klientela je ponižující p3s2
Šlo o velmi okázalý, vzrušený ceremoniál (X římské podání ruky)
pokleknutí, odložení zbroje, sepnutí rukou a slib, pozvednut pánem za sepjaté ruce a políben p3s2
porušení vazalství z obou stran považováno za zradu: neúčast na vojenské výpravě král trstá, je-li silný(!) p3s2
S průnikem lénních vztahů proměny pojmů
Úředníci původně
palatiové, palácníci - palatinus, antrustiones [pomnožné] - neutrální náz. pro královského úř. p3s2
Úředníci od 8. stol.
vazalové (vasus z keltského guas [člověk, otrok, závislý {člověk i v češtině původně "závislý" X pán}]) p3s2
vazalství nemuselo být provázeno lénem: homagium bez INVESTITURY (odevzd. znaků moci na určitém území) p3s2
od 10. stol. je to považováno za ponižující p3s2
Proto léno právně odděleno od vazalství (do 10. stol. důležité)
vazalství je soukromá vazba dvou lidí, končící až smrtí jednoho z nich p3s2
léno ani vazalství není dědičné p3s2
Období feudální roztříštěnosti (rozpad a nefunkčnost státu v 10. - 11. stol.)
od 10. stol je potvrzování léna(?) ze strany panovníka považ. za slušnost p4s1
Začínají se dokonce množit listiny potvrzující léno
Kapitulárium z Auilzry Karla Holého (již 8. stol.): potíže s vojskem na cestě za korunovací k papeži, slib přech. lén na syny p4s1
ve Francii to vrcholí stvrzováním lén na věčné časy p4s1
to zvyšuje péči o léna, měnících se v podstatě v alody -> rozpad a nefunkčnost státu v 10. - 11. stol. p4s1
200 let trvá hledání nového politického systému - Objevení právní exempce
delegování soudní (zeměpanské) pravomoci na nižší úředníky, formalizování panovnické role a lénního principu p4s1
Kapitulárium
Franice 10. stol. (Kapetovci) - kapitulária (zákl. právní dokumenty krále) se nevztahují na celé úz. - král rezignuje p4s1
odkazuje na vzhled listiny (X volební kapitulace - novověk) p4s1
odstavce mají formu samostatných hlav (X listiny, zaručující průběh právního aktu) p4s2
zavádí normy ad hoc k určité situaci - chod statků, K. eclesiatica: k cirkevním záležitostem - p4s2
králové na Západě se stávali hlavami zemské církve (viz Byzanc) p4s2
předsedali sněmům a vydávali normy majetkové i věroučné; Clunyjské hnutí toto ruší p4s2
Stěhování národů a jeho vliv na rozbití Říma a pozměnění jeho sociálních struktur
376 přechod Hunů přes Don -> tlak na Germánské kmeny p4s2
Gótové, Visigótové a Ostrogótové
sídlí ve vyspělých strukturách na Balkáně p4s2
Osidlují původně řecké území Penta Kephanon
městský život pozdní antiky a komunikace kulturně-obchodní s Římem (též pirátské přepady) p4s2
Křesťanské vyznání usnadňovalo provázání se Západem
325 Koncil v Nikae: zmíněn Theofil, biskup Gótů p4s2
v téže době překlad písma do gótštiny p5s1
to relativizuje barbarské mravy nových příchozích p5s1
Barbarská království
vznikají po zhroucení Říma v 5. stol. p5s1
Tuhlské, Visigótské království
národy usídleny na svém území díky slibu spojenectví s Římem, postupně z jižní Galie vytlačeni do Toleda p5s1
Ostrogótské království (Ravena)
vrcholný rozmach za Theodoricha p5s1
Vandalské království (sever Francie) p5s1
443 - Burgundské království (Avignon) p5s1
konec 5. stol. - v Galii expanduje království Franků p5s1
Charakter osidlování v 1. vlně
uzavírání spojeneckých smluv a rozptyl mezi původní obyvatelstvo včetně majetkových práv, rovnoměrně dělených p5s1
tak se uchovává původní právní systém skrze potlačování plného rozmachu rodového práva Germánů p5s1
Charakter osidlování v 2. vlně
Frankové (Sálští a Ríbnálští) - v rámci stěhování národů posun pouze z území Belgie na Jih p5s1
ne tak velká hustota antické infrastruktury (byly přidávány nové osady vedle novorománských) p5s1
uchovávalo se původní právo, ale nezpochybňováno právo v původních osadách (římské) p5s2
v ranně středověkých zákonnících za Karla Velikého pozůstatky původních rodových principů (Lex Salica, Lex Riburariae) p5s2
(dnes pramen znalostí o Germánech jako takových) p5s2
Tj. ještě dlouho po stěhování národů fungují původní římské instituce
ještě v 7. stol. úřednická správa v antických městech z Římského impéria - římská samospráva p5s2
též síť vévodů a hrabat navazuje na struktury Imperia Romana (placeni jako úředníci) p5s2
proto stěhování národů samo není tím velkým zlomem života samotného: jde o změny politické a majetkové struktury navazují p5s2
Ve 20. a 30. letech hledání zlomu skutečného
Henry Pirenne (Belgie) X např. Alfonz Dopsch p5s2
1929, Mendl: Středověká města (Pirennovo dílo) p5s2
Pirenne
tvoří teorii vzniku lénního systému na základě zhroucení peněžního hospodářství p5s2
Nutnost naturálního odměňování
Středozemní moře není bezpečné pro židovské a křesťanské obchodníky v důsl. expanze Arabů p5s2
Úpadek dálkového obchodu s Byzancí: Záp. Evropa jako ekonomická periferie pozbyla tak svého peněžního hospodářství p6s1
hospodářství Středomoří se však nerušeně rozvíjí do 8. stol. p6s1
Pokus o podložení argumentů prameny
až do 8. stol. Západní i Východní (Římská) říše měla stejný mincovní systém (dináry a solidy) p6s1
v pol. 8. stol. konec ražby zlaté mince na Západě, přechod k nekvalitní stříbrné p6s1
Problémem je přetrvávání faktického obchodu s Východem po stěhování národů
účetnictví běžné teprve od 15. stol.; k dispozici kroniky, legendy, tj. listiny, kt. se o char. hosp. přímo nezmiňují p6s1
v kronikách z Franské říše zmínky, že v Marseille a Paříži žijí komunity kupců z Východu (Židé, Syřané) p6s1
též vybírání daní v penězích stále zmiňováno (ve městech výhradně, na venkově dle volby) p6s1
Dopsch
Dle něj nejde v případě vzniku lénního systému pouze o hospodářskou otázku, tj. Pirenneho důvody nejsou dostatečné p6s1
a) Léno totiž existuje i v jiných kulturách, kde bylo rozvinuté peněžní hospodářství p6s1
Starověké analogie s lénním systémem
Usidlování vojáků v Ptolemaiovském Egyptě
statky uděl. za slib voj. služby v situaci vyspělého peněžního hospodářství p6s2
nejde o čistě ekonomickou záležitost: má se tak šířit helenizace a zúrodňovat země neúrodná p6s2
Hraničáři (limitanei) v 2. stol. po Kristu v Římě
vybavováni půdou, aby Řím chránili p6s2
sami však půdu neobdělávali (X středověké léno) p6s2
stále plně funkční dálkový obchod a peněžní ekonomika p6s2
udělování území v držbu nemusí tedy obecně souviset s úpadkem peněžního hospodářství p6s2
dle Dopsche nejde u léna o ekonomickou záležitost, ale o vojensko-politický princip p6s2
b) Kroniky nejsou tak rozdílné, co se týče zmínek o daních před a po 8. stol. p6s2
i ve Franské říši v 8. a 9. stol. informace o užívání peněz: místní trhy obilí, vína fungují na základě peněz p6s2
nekvete ale původní rozsáhlý dálkový obchod p6s2
bohatství vládce závisí na dálkovém obchodu (cla); též iniciace ekonomiky: Místní ekonomiku rozvíjí dálkový odbyt
viz městské soukenictví (X sedláci sukno sami vyrábějí, ale v nízké, samozásobící kvalitě) p7s1
V 8. a 9. stol. hledání jiné cesty na Východ
pomáhají Vikingové přes Rusko (zdlouhavé, obtížné, málo intenzivní) p7s1
nálezy MINCÍ arabských i byzantských v normanských osadách na severu (odtud též možný vznik Ruského státu) p7s1
Sociologické teorie dějin
jsou třetí pohled na dějiny (prvním je myšleni, dané dobovým prožitkem a druhým zprostředkovaně o tom vypovídající instituce) p7s1
Poznámka autora databáze
"myšlení, dané dobovým prožitkem" je obsažené v pramenech? (ty jsou nejvíce dějinami ovlivněny, do nich se nejvíce promítají?) -
Prvotní agrární sociální zřízení
zahaleno nejasnostmi a řešeno hypotézami p7s1
V 19. stol. teorie prvotního agrárního socialismu (Masaryk)
společné vlastnictví půdy vlastní příchozím barbarům (Germánům, Slovanům) zakládajícím nová království p7s1
ve 20. stol. Masaryk kritik teorie agr. komunismu p7s1
Též udržována u nás (socialistické Československo?) díky marxismu
prvotní občina (Engels: Původ rodiny... [též vycházel z převládajícího pojetí ve své době]) p7s2
Podporou agr. komunismu je obecní půda, "communia" v prvotních poddanských vsích (u nás "občina" [z ruštiny])
ustálilo se o ní, že ji drží obec jako celek, neplatí se z ní žádné poddanské platby vrchnosti (svobodná půda) p7s2
obec ji mohla za platbu pronajmout (Nusle [dnes část Prahy] pronajímají communiu na Vinice) = stejné právo jako u vrchnosti p7s2
V 19. stol. se zdálo, že tato půda NENÍ přítomna u kolonizačních (pozdějších) vsí (překryto moderním zemědělstvím) p7s2
Starší vsi na Západě (12. stol. a dříve)
půda vlastníka distribuována do různých míst podle momentálního způsobu obdělávání (hony shrom. daný typ půdy, část communií) p7s2
Novější vsi
vznikaly podél cesty (potoka): polnosti shrom. u statků a jsou celistvé a klomé v pásech na cestu p7s2
současně chybí communia p7s2
odtud domněnka o communii jako pozůstatku agrárního komunismu p8s1
Zájem dokládat to v latinských textech z období stěhování národů
Caesarův popis Suebů, s nimiž se setkává při tažení do Galie
část mužů odchází do boje a zbytek pracuje na polích (střídají se: každý rok se půda přerozděluje rodinám znovu k ind. obděl.) p7s2
Též Tacitova "Germania" (popis práva, zvyků a mravů Germánů v rámci snahy pokárat Římany [možná Germáni přeceňováni]) p8s1
rozděleni na liberi (svobodné) a servi (otroky) p8s1
Ve 20. kapitole nejasný popis poměrů mezi liberi
"Arva per ammos mutant et superest ager" (Orná půda se během let mění a zůstává pole) p8s1
podle historiků hájících agr. komunismus to znamená, že orná půda se přerozděluje rodinám a rozsah polí kmene se nemění p8s1
spolu s Lex Salica (komplikovaným schval. manipulací s půdou příbuzenstvem) vzato jako doklad plného agr. komunismu v min. p8s1
v pramenek však není důkaz o tom, že communia je pozůstatkem agrárního komunismu p8s2
C. G. Eichhorn
před 160 lety vychází z Tacita a vytváří teorii mafkgeonoschaft (společenství marky) p8s2
marka mohla být nově dobytá území (viz markrabě [Morava] - "markgraf") p8s2
též snad původnější pojem "hranice" (chránící Germány před Slovany, Prusy...): viz Rakousko - východní marka p8s2
ale též označení vlastnictví (nemovitého) p8s2
Poznámka autora databáze
proto "společenství marky", tj. něčeho, co mají všichni (srv. společně dobyté území nebo společná hranice) -
Eighorn tvrdí, že od objevení zemědělství byli Germáni společně vlastnici jak orné půdy, tak i luk, pastvin a lesů p8s2
Vývoj pak vedl k dočas. rozdělování (Caesar) a pak se úděly ustalovaly v případě orné půdy:
louky a lesy zůstaly v communii a ta pak zbývá vedle půdy spadající do poddanské závislosti p8s2
(často užívaná pro společnou pastvu dobytka) p8s2
V 70. letech 19. stol. připojena teorie o slovanské zádluze (slovanském agrárním komunismu)
např. Roschell, Levelai... p8s2
údajně všechny indoevropské kmeny prošly agrárním komunismem p8s2
Marx žil v ovzduší obecného příjmání prvobytně pospolného vlastnictví: p8s2
Teprve později přišla zpochybnění (tj. konec obecného příjmání této teorie) a byla ignorována p8s2
Mauler
dokazuje velmi prastarou existenci soukromého aristokratického velkostatku: společ. marky existovalo vedle nich, nebylo výlučné p9s1
Alfonz Dobsch, Jan Peicher (oba publ. německy)
Agrotechnika doby stěhování národů vylučuje smysluplnost otázky, zdali půda byla soukromá či společná
byla přítomnost cyklického zemědělství spojeného s klučením p9s1
pole se rychle vyčerpávají a lze se na ně teprve po letech vrátit (cyklus), tj. není nouze o zemědělskou půdu p9s1
vlastnictví půdy jako takové je nesmysl p9s1
Peicher vytváří teorii volné okupace (odpovídá lépe Lex Salica)
nebyla snaha vl. půdy ustalovat: patří někomu, dokud mu rodí a neopustí ji - do té doby je chráněná p9s1
v Lex Salica nejsou pojmy ager, campus (půda, pole): pojem vlast. práva je labor (práce) či mesis (sklizeň) p9s1
řešeno ničení úrody (např. dobytčetem) čili chráněno zaseté obilí, sklizeň, ale ne samo pole, půda p9s2
též může odpovídat Tacitovi: "superest ager" - polí je nadbytek p9s2
co se týče Caesara (ohledně Suebů?), není bernou mincí: jde o výjimečný, válečný stav p9s2
Marky (společná vlastnictví)
z listin nedoložena jinde, než v úzkém příbuzenstvu p9s2
pro společenství agrárního vlastnictví (společenství marky) není dost důkazů: spíš platí teorie volné okupace p9s2
v Německu vedle Dopsche ještě teorie G. von Belowa, který marku hájí... p9s2
Teorie slovanské zádluhy
zform. v průběhu 19. stol. v slovanské literatuře na základě představy rudimentální slovanské demokracie (viz Palacký) p10s1
snaha dokázat rovnost v životě komunity (rodiny, rodu) p10s1
Podloženo existencí zádluh např. u Srbů (tj. velkorodin, slož. z desítek jedinců)
v 19. stol. na voj. hranici, oddělující Srbsko od zatlačujícího Turecka p10s1
byly kolekt. vlastníkem půdy na níž sídlily p10s1
též dělba práce uvnitř zádluh (vlastní kováři, řemeslníci) p10s1
kolektivní vlastnictví se nevztahovalo jen na movitosti (šaty, šperky) p10s1
(vedle Srbska i Chorvatsko) p10s1
v ovzduší nadšení pro rovnost, demokracii na zač. 19. stol. přítomny pokusy prokázat zádluhu za relikt prvot. Slov. poměrů p10s1
S těmito domněnkami počítaly a úspěšně mátly několik generací badatelů Rukopisy (Hanky a Lindy)
zejm. v rukopisu Zelenohorském jsou tato přizpůsobení dobovým domněnkám patrná v popisu ranného středověku v Čechách p10s1
Dobrovský už tenkrát přinejmenším jeden rukopis odmítá, což však po jeho smrti duch panslavismu překrývá p10s2
Palacký
z rukopisů implicitně čerpá: zdálo se, že posilují teorii slov. zádluhy p10s2
dále též argumentuje zřízením obce Velikoruské s principem neustálé distribuce půdy podle velikosti domácností p10s2
vypadá to, jako vzešlé ze zádluhy (srv. též Caesarovi Suebové) p10s2
Wilhelm Roschell, Levelai a jejich marka podporují spolu se zádluhou teorii agrárního komunismu všech indoevropských národů p10s2
V 19. stol. však proti zádluze (X marce) úspěšné agrgumenty v souvislosti s padnutím Rukopisů
1. Padnutí Rukopisů (v 80. letech 19. stol. díky Masarykovi a jiným) zádlnuhu hned neohrožuje
M. V. Athenan: "K náčrtu sociologického rozbour RZ a RK" (článek)
zádluha je prý v Rukopisech popsána špatně p10s2
zádluha je tedy implicitně považována za nespornou p10s2
2. "Slovo o zádluze" (Jan Peischer v r. 1889) - první spojení vyvrácení zádluhy s pádem Rukopisů
Rozbor soupisů zádluh v někt. srbských vesnicích (Chrirobully srbských králů [14. stol.])
činěno v souvislosti s donacemi klášterům: jmenné seznamy mužů p11s1
statistický rozbor ukazuje max. dvě dospělá manželství na jednu zádluhu, couž ukazuje původně (ve 14. stol.) menší char. rodin p11s1
(dobový termín "kuča" - ohniště - pro jednu skupinu lidí) p11s1
Čerpáno též z pozdní antiky (Prokopius z Kaisereie) a dějin zádluhy v rámci okupace Srbska Tureckem p11s1
Antické prameny jako obvykle nezřetelné (srv. Caesar, Tacitus) p11s1
"Slované žijí v bídných chatrčích, rozptýleni daleko od sebe." p11s1
zádluha by pak vzešla z postupného růstu jedné malé rodiny, což Peischer vyvrací opačným tvrzením (nemohla vzejít z růstu r.?) p11s1
Dále možný vliv berního a daňového systému pod vlivem Byzance na slovanském Balkánu
Vztahovaly se na jednu kuču bez ohledu na velikost obdělávané půdy a velikost rodiny p11s1
X Západ (dle velikosti statku, rozsahu poddanské držby) p11s1
kuča tedy měla zájem zůstávat pohromadě a snižovat si tak dopad daňové zátěže p11s1
posíleno v době Osmanské nadvlády a důsledkem zvětšování kuč p11s1
zádluha se tedy nejeví jako relikt pův. zřízení, ale jako vzniklá na základě východních daňových systémů p11s2
Velikoruská obec též datována až do období Petra Velikého p11s2
Sporné potvrzení zádluhy u Alpských Slovanů (Korutany) ovládaných a asimilovaných Germány (bez ničení pův. zvyků)
v obd. spolrů Bademsberků a Přemyslovců (12., 13. a 14. stol.) zápisy o rodinném zřízení širšího charakteru p11s2
shrom. na jednom statku z dův. nábož. a latinské tradice formálně psaného na jednu osobu p11s2
majitel s příbuznými drží statek jako "nedílný lán" p11s2
NEJEN však u Slovanů v té oblasti p11s2
Dopsch uvažuje o tomto v tom smyslu, že nejde o potvrzení zádluhy, ale důsledek obtíží hospodaření v horách p11s2
zádluha tedy z pramenů doložena ještě sporněji než marka u Germánů p11s2
v důsl. občinové teorie marxismu však u nás dlouho respektována p11s2
Archeologické nálezy
ukazují zásoby rozdělené mezi rodiny p11s2
to však jednoznačně nepoukazuje na skutečně žité vztahy p11s2
Vznik poddanství
v počátcích barbarských království je venkovské obyv. svob. a má půdu v alodiálním vl. (Burgundé, Vizigóté, Frankové...) p12s1
až do Karla Velikého (8. - 9. stol.) většina sedláků zřejmě svobodná a náhle vzniká poddanská závislost (Leopold von Mauer) p12s1
Jde o tvrzení:
v 8. a 9. stol. výskyst svobodných sedláků v listinách nesporný p12s1
ale již v 7. stol. mnoho zmínek o poddaných v donačních listinách omezených na poddané a otroky p12s1
Jednu cestu svobodných do poddanství ukazují však listiny "Tradice n. Autotradice"
upravují odkazování majetku (vesměs církvi pro "spásu duše") p12s1
tento milodar se týká části nebo veškerého majetku (liturgické kladení listiny na oltář při bohoslužbě) p12s1
avšak dědicové budou moci statek užívat dál s odváděním platu klášteru, což přeměňuje statek v poddanský p12s1
Dělení tradic
činěné šlechtou, která se tak stává lenníkem kláštera i s poddanými p12s1
činěné svobodným sedlákem, který zavazuje k poddanství své potomky p12s1
poddanství se však vztahuje nejen na majetkoprávní, ale i věrnostní, osobní vazby k vrchnosti p12s2
Poznámka autora databáze
v opačném případě by šlo o stav upomínající Byzanc? (srv. "Vymezení lénního systému" v prvním oddíle) -
Dějiny poddanství a jeho vznik
literatura k minulým oddílům(?): např. Kudrna J., Studie k barbarským zákonníkům (Brno 1959) p12s2
Kromě majetkoprávní roviny (vrstvy) poddanství existuje též rovina osobní závislosti: skládání slibu věrnosti vrchnosti
doloženo až ve 14., 15. stol. p12s2
dále ještě vrstva soudně-policejní podřízenosti poddaného vrchnosti p12s2
Tak se utváří středověké panství (dominium) p12s2
vrchnost má pravomoc nejen ekonomickou, ale i politickou (panství se stává státem ve státě) p12s2
má větší působnost ve střední a východní Evropě než na Západě (ve Skandinávii poddanství skoro neexistovalo) p12s2
Vrstva soudně-policejní podřízenosti
vzniká na základě imunitních listin, jejichž vydání zeměpánem znamená právní excepmci (vyzdvižení) vrchností p12s2
Excempci činí král (apod.) prostř. vyjmutí určité oblasti ze své hlavní soudní pravomoci p12s2
jednotl. skupiny obyv. (města, církev, stavy) se snaží dosáhnout uznání jako samosprávných korporací (typický rys středověku) p13s1
k tomu je nutno právo soudit své občany (včetně trestního, hrdelního pr.) p13s1
např. církev má kanonické právo (X zemské) p13s1
týká se však i cechů (privilegium nižšího soudnictví [ne hrdelní právo apod.]) p13s1
šlechta tedy získává na svých územích soudní excempce nad "majetkoprávními" poddanými p13s1
Toto prostř. imunitních listin (listin nedotknutelnosti): vlastník území je obdařen zeměpánem nedotknutelností
první listiny v 7. stol. ve Franské říši; u nás až ve 12. stol. (Olomoucké biskupství) p13s1
Na počátku jen malé excempce
slib nepřítomnosti královských úředníků: kastelánů, správců hradů apod. (měli tendenci uzurpovat moc) p13s1
proto král musí ŽÁDAT O VYDÁNÍ např. provinilce p13s1
tj. soudní pravomoc si král ponechává p13s1
soudní pravomoci se hlavně v oblasti nižšího soudnictví vzdává král teprve 9. stol. p13s1
V západní Evropě (např. Francie) trvalé oddělení majetkového a soudního práva
aristokrat X kastelán (vrchnosti mají poddané různě přerozděleny např. skrze osamostatnění kastelána vůli krále na již přiř. úz. p13s1
proto znevolňování na západě v ranném novověku méně úspěšné p13s1
Na Východě se panství rychle právně uzavírají, kromě formálního nejvyššího odvolání
v Čechách za Karla IV. i vyšši soud vrchnostem p13s1
Znevolňování mohlo být mnohem úspěšnější: prodkukt osobní závislosti, slibu věrnosti (homagia)
původně oboustranně výhodné (pomoc při neúrodě, péče o sirotky apod.) p13s2
Poznámka autora databáze
rovněž nepříznivé politické dopady a dezintegrace se nedostavují? (viz dále) -
v 9. stol. upadá ve Franské říši moc krále uzurpací moci vévody (formálně králem schvalováno) p13s2
jde o moc nejen soudní, ale i vojenskou a politickou (téměř 600 let) p13s2
na nižších úrovních se děje totéž, což vede k totální dezintegraci: excempce jsou postupovány (i prodejemi) p13s2
v 18. stol. vazba práv na území (s nimi se prodávala i práva [či zastavovala]) p13s2
Ranně středověké otroctví
do poddanství vstupují dle českých pramenů lidé dělení na "dědice" (heredés) a "hosty" p13s2
první vstupují zřejmě i se statkem (alodiální vlastnictví), druzí dostávají půdu (statek) teprve v souv. se vstupem p13s2
To zřejmě souvisí s existencí ranně středověkého otroctví (i ve stř. Evropě část obyv. až do 11. stol. otrocky záv. na vrch.) p13s2
Svatováclavské legendy dokládají dovoz otroků spolu s dobytkem (podobné zprávy sporadicky i v záp. Evropě) p13s2
prodej do otroctví byl jedním z trestů p13s2
Jediné výslovné potvrzení otroctví
List biskupe Zdíka ve stanovení malého desátku (z drůbeže, ne z obilí):
nárok na službu každého naroz. dítěte servijů v majetku biskupa p14s1
pojmy servis a mancipia vystupují však v listinách: v klasické latině obojí znamená otroky p14s1
ve francoužštině však servis běžně užíváno jako poddaní p14s1
Zde patrně došlo v urč. době k významovému a funkčnímu posunu; druhý pojem však dále znamenal otroka p14s1
donace byly darováním poddaných, ale i něčeho jiného - mancipia, někdy včetně jmen (tj. nikoli jako majetky) p14s1
právně vyhraněné poddanství (do 9., 10. stol.) provázeno existencí daleko těsnější závislosti (mancipia) nejasné povahy p14s1
Dle Maurera masový vznik poddanství za Karla Velikého p14s1
Svobodní, s vlastními alódy, "navazují vztah"(?) poddanství p14s1
mnoho půdy ve Francii a Španělsku (Pyreneje) zůstává alodiální (až 10%), tj. nic se z ní neodvádí, nespadá do poddanské záv. p14s1
(oba typy půdy mají stejné vlastníky) p14s1
Witty (X Mauer)
V Pomosselí, Porýní v 7. stol. listiny, kterými šlechtici odkazují majetek klášteru i s poddanskými vesnicemi
"za spásu duše" (téměř všechny postupně zahrnuty) p14s1
Dle Wittyho proto možný vznik poddanství už u Germánů za Tacita p14s1
v Tacitovi liberi a servi (sedláci a otroci), což může být však šlechta s poddanými (viz pozdější terminologie) p14s2
Tacitova Germánie z tohoto hlediska rozporná (příklad dvojaké interpretovatelnosti pramenů) p14s2