Dějiny římské literatury - Kuťáková, FFUK, zimní semestr 1995 - 1996
Nejstarší vývoj ř. literatury a současný stav jejích pozůstatků
nedostatek materiálů a faktů (neex. památek typu dochovaných časopisů, korespondence, denníků, literární kritiky) p1s1
dostatek jen sporadicky a u některých autorů či okruhů jejich činnosti p1s1
asi 1/5 autorů známa vlastními díly (X zmínky o dílech, názvy) p1s2
6.- 5. stol. př. n. l.
Prenestýnské spony (možná však padělek - úmyslné zkomolení slova "udělal"?) - výrobní údaje o zlatníkovi a majiteli p1s2
5. - 4. stol. př. n. l.
první věrohodnější písemné památky p1s2
3. - 2. stol. př. n. l.
existuje plnohodnotná literatura jako součást písemnictví p1s2
Povaha římské literatury
má kořeny ve folkloru, ale také v uvědomělé snaze literaturu vytvářet (zákl. zdroj její nepůvodnosti) p1s2
Probémy s teminologií důkazem o cizích vlivech:
není latinské slovo pro tvůrce a básníka (poeta z řečtiny, auctor příliš obecné - viz "Augostus, auctor pace") p1s2
"carmina" - forma; vztahuje se na Zákony 12 desek, zaříkávací formule, písně... p1s2
Dlouho platilo: římská literatura je odvozená, nepůvodní a horší než řecká p2s1
Podceňována v minulém stol. - doznívání romantismu p2s1
důraz na lidové - rozvoj národních obrození, čisté, neposkvrněné p2s1
nálezy antických památek většinou řeckých, homérské eposy též produkt řeckého lidu, podobně drama p2s1
X umělost římské literatury, epika dle Homéra, historie řecky, Plautus, Terencius - řecká inspirace - nedost. nápadů, mytologie p2s1
dnes poukazy na podobnost počátků ř. literatury s poč. řady evropských (vč. žánr. omezenosti); rychlý růst, zach. ant. dědictví p2s1
2. - 6. stol. n. l. p3s1
nejasné, zda ještě patří k antice - začíná převažovat kř. lit. (Zlatý osev - posl. antické dílo), Livius Androicus, Nemius p3s1
tyto prednášky se týkají období 1. stol. př. n. l. -
Marcus Terentius Varro Reatinus (116 - 27 př. n. l. X Terencius - přeložil Argonauty, ale nedochováno - významný ve své době) p3s1
nejplodnější římský spisovatel - 74 děl (celkem 600 knih) - rekonstrukce dle katalogů p3s1
politicky orientován podobně jako Cicero (v r. 43 na proskripčním Antoniově seznamu - na rozdíl od Cicera se zachraňuje) p3s2
věnuje se poezii, pěstuje encyklopedické psaní, historii, starožitnosti, filologii a zemědelství (dílo prostoupeno duchem doby) p3s2
150 menimpských satir (Satirae Menipae) p3s2
je jejich tvůrcem dle svědectví Origena; napsány zřejmě v mládí (zmiňuje se, že jimi roztrousil veselost ve starých knihách) p3s2
návaznost na kynika Menipa z Gadar (Palestina, 3. st. př. n. l.), známo též ze Senecy (střídání prózy a veršů v satirickém tónu) p3s2
Varó navazuje vědomě i na Lukiána, sám však není kynikem - respektuje Mos Majorum a morálku římského aristokrata a zákony p4s1
X kynikové vyzývají k souladu s přírodou a vlastní přirozeností (v interpretaci Varoa prostý, jednoduchý a ctnostný život) p4s1
Charakter satir p4s1
nedochovány v celku, tj. vysvětlení a výklad obtížné p4s1
kritika úpadku mravů (jasně, konkrétně - soudci jsou prodejní, na foru nepořádky místo úřednické práce, matrony rozmařilé) p4s1
Cesta do nebe, Pohled na zemi z Měsíce - fantastické náměty; Sexágessis - šedesátník se probudí po letech spánku: šok z úpadku p4s1
Geronto di Dascalos p4s2
satira s řeckým názvem (celek nedochován, význam nejasný) - vypravěč o mravech předků či staromódní učitel p4s2
uplatněno ponaučení s Delf: "Poznej sebe sama" p4s2
Další ponaučení p4s2
zlato zatemňuje zrak jako víno, vypité nad míru p4s2
podle původu je si zřejmě vše lidské rovno p4s2
kynici žijí v souladu s přírodou a je vhodné se jimi inspirovat p4s2
Pappus ant Index - Pappus je komická postava z Attelány, jde o ironizaci a kritiku soudního stavu p4s2
v názvech někt. satir komb. latina s řečtinou; na tento způsob psaní navazuje Lukánus a Petronius p4s2
Básnická řeč p4s2
proprac. užíváním různých metrů, doklad o přežív. řec. vlivů (kynismus, řecká slova, ale též novotvary, tj. chudoba latiny?) p4s2
V. spíše stoupenec asijského (zdobného) než attického stylu (podrobné líčení vojenských kohort v podobách dravých ptáků apod.) p5s1
Ostatní díla uměleckého žánru p5s1
40 pouze veršovaných knih, 10 knih drobných básní, 6 děl s označením "pseudotragedie" (snad též satiry) p5s1
Logistoria - nepřekládaný název - možná spojení filozofie a historie p5s1
Marius et fortuna (zřejmě Marius o štěstí) p5s1
Varonovo encyklopedické dílo p5s1
Disciplinae (návod jak postupovat při vyučování) p5s1
Obory p5s1
mluvnice (gramatika) p5s1
dialektika (fil. propedeutika, logika) p5s1
rétorika p5s1
geometrie p5s1
aritmetika p5s1
astronomie (astrologie) p5s1
hudba, lékařství a stavitelství p5s1
podobný postup jako u řeka Poseidonia a Catóna staršího (který byl praktičtější, ale méně systematický) p5s1
Položeny základy, z nichž se později vyvinulo Sedmero svobodných umění p5s2
Marcianus Scapla a Casiodoros v 6. století berou Varona jako vzor (lékařství a stavitelství vypuštěny) p5s2
vznik díla ve velmi pozdním období (rok 30 - 50) p5s2
Filologická studia p5s2
De lingua Latina (O latinské mluvnici) p5s2
zachována pouze 5. a 10. kniha; jde o nejstarší latinskou mluvnici p5s2
V dochovaném rozebírány p5s2
princip analogie a anomálie (Caesar stoup. analogie, pravidelnosti, podobně Varo X Cicero připouští tvorbu vybočujících tvarů) p5s2
etymologie (rozdělení na etymologii, tvarsloví a syntax se nadále dlouho udrželo) p5s2
vznik díla dle korespondence Cicera asi na rozhraní 30. a 40. let p5s2
Imagines, Hebdonaes p5s2
Nedoch. spis 700 portrétů velkých Řeků a Římanů po 7 členných skupinách podle oborů činnosti (opět důmyslné třídění) p5s2
návaznost na úctu k portrétům předků - možná první antická ilustrovaná kniha p6s1
Typy osobností: králové, vojevůdci, politikové, básníci, prozaikové, vědci, různí umělci a ostatní p6s1
viz Plutarchovy Paralelní životopisy o mnoho let později (řecký romanofil obhajuje srovnatelnost s Římany - p6s1
X Varo ještě zasaž. římskými pocity méněcennosti) p6s1
dílo pochází asi z období kolem roku 40 p6s1
Literárně kritická díla Varona p6s1
Kvestinonum Plautenarum libri kvinte (5 knih o autenticitě Plautových děl, Plautovské otázky) p6s1
kritika Plautových komedií - dle Varona vyčleněny ty skutečně příslušející Plautovi (analytický rozbor - 21 her autentických) p6s1
De personis - spis o divadelních maskách p6s1
De scenis originillus - o počátcích dramatu p6s1
De bibliocetis - o knihovnách p6s1
mnozí tvůrci římských příruček (komentátoři apod.) čerpají s Varona p6s1
Antiquitates (Starožitnosti) p6s2
reálie starého Říma p6s2
Res humane et divine (O věcech lidských a božských) p6s2
41 knih, 25 o věcech lidských, 16 o náboženství a nábož. institucích p6s2
25 knih p6s2
4 x 6 + úvod (lidé, místo, čas a věci) p6s2
16 knih p6s2
3 x 5 + úvod (lidé, místo, čas a věci + bohové) p6s2
Res rustice (O zemědělství) - jediný z větší části dochovaný spis Varona p7s1
80ti letý V. píše příručku pro manželku Fundánii vlastnící statek (záminka? (pouze věnování na počátku)) p7s1
Složeno ze tří knih p7s1
1. kniha - hospodaření na polích (vlastní agrikultura - pěstování rostlin) p7s1
2. kniha - dobytkářství (res pecuaria - zobecněle nazváno Varonem - též však o mezcích, oslech a včelách) p7s1
3. kniha - drobné zvířectvo, žéž včely a ryby a zahrada (villatices pasciones - vila - statek, ale též přilehlá usedlost) p7s1
předchůdci Varona zde např. Catón starší, Theofrastos, Aristoteles (ale též kartáginský Magó) p7s1
spis vzniká v r. 37; Vergilius vytváří jeho literární parafrázi p7s1
V. použil svou vlastní zkušennost (podrobný popis nástrojů) p7s1
důraz na římský patriotismus (na poč. 3. knihy disputace nad přednostmi Itálie) p7s2
Literární kvality díla p7s2
krit. neuspořádanost stylu (X Cicero) - snad naplnění Catonovy teze "ovládáš-li věc samu, ovládáš i jazyk" p7s2
vyzdvih. schopnost přiblížit problematiku nenásilnou formou (dialogy, dedikace Fundánii...) p7s2
Fakta p7s2
očekávání posmrtného významu spisu, výčet pramenů, popis statku a jeho typů (vč. doporuč. množ. zaměstnanců) p7s2
statek nebyl trvale obýván majitelem, ten ho svěřuje správci a dojíždí na kontroly (místnosti k přechod. pobytu) p7s2
Význam Varona p8s1
do r. 27 (Oktavián přijímá titul Augustus) jazykovědcem, vykladačem uměl. děl, znalcem zemědělství, ale též básník, š. eminence p8s1
novátor hlavně jazykový, ale též v systematice (až pedant.) vč. inspirace Sedmera sv. umění; Kvintilián:"nejučenější z Římanů" p8s1
Marcus Tullius Cicero (3. ledna 106, zemř. 7. pros. 43) p8s1
Písemný odkaz prováz. s jeho politickou kariérou p8s2
současník Varona (koresp.) p8s2
příležitostné spisy (řeči, eseje) však samy o sobě významné literárně p8s2
poch. z jezdecké rodiny; z otcova statku s bratrem poslán se vzdělávat do Říma, v 90. letech pod Sullou ve spojenecké válce p8s2
Vzdělání p8s2
filozofie u Filóna z Lorisi p8s2
řečnictví u Sexta z Rossia p8s2
právo u Kvinta Muscia Scevoli p8s2
Veřejná činnost (od poč. 80. let) p8s2
obhájce (později žalobce) v občanských sporech p8s2
Pro Kvincio p8s2
nejstarší doch. soudní řeč (obhajoba) z r. 81 - pouze zlomky (neznámý důvod sporu) p8s2
konexe soudního řečníka umožňují neurozenému venkovanovi rychlý vstup do politického života p9s1
Soudní pře Sexta Roscia (r. 81, též obhajoba) - počátek politické činnosti Cicera p9s1
Roscius obviněn Sullovým oblíbencem z vraždy - Cicero si získává sympatie protisullvsky naladěných Římanů svým odváž. postojem p9s1
z bezp. důvodů pobývá pak mimo Řím a dále studuje (u Antiocha z Ascalónu filozofii - "3. akademie", u řeka Molóna řečnictví) p9s1
r. 77 - r. 76 p9s1
po Sullově smrti návrat do polit. života, vstup do vážených kruhů (svatba s Terencií) p9s1
volba kvestorem - pověřen zásobováním - styk se Sicílií (dobrou vizitkou získává možnost podílet se na soudu s Verem) p9s1
senátorem v Římě (náležitě neoceněn - "bystré oči, hluché uši" Římanů) p9s1
r. 70 p9s1
edilská magistratura - starost o pořádání her (šetrnost - pouze 3x) p9s2
též řeči pro Donteio, Pro Opio p9s2
r. 67 p9s2
zvolen prétorem (jednomyslně - velká čest) p9s2
Politická řeč Pro Imporei Pompei (Pro lege Mania) p9s2
Manius (tribun lidu) navrhuje Pompeiovo velení ve válce proti Mirthiadovi p9s2
zatím nejde o projev propompeiovské populárovské orientace (s tribunátem i pro sebe nepočítá, jde mu jen o konzulát - viz dále) p9s2
r. 64 p9s2
zvolen jednomyslně konzulem (obratně se učinil přijatelným pro všechny - soupeřil mimo jiné i s Catilínem) p9s2
vrchol kariéry C. v období těžkého neklidu (boj o moc osobností populárů a optimátů se senátem) p9s2
opět nastolena agrární otázka - řeč C. O agrárním zákoně (De lege agraria) - Cicero zde proti úmyslům Caesara a Crasa p10s1
r. 63 (listopad, prosinec) - Vystoupení Cicera proti Catilínovi p10s1
nový boj o konzulát s Catilínem, neleg. postup C. Cicero ozn. za spiknutí proti republice dle zásady "Consensus omnium bonorum" p10s1
poprava stoupenců spiknutí bez soudu(!) - Cicero nebyl zvolen konzulem A dále již odsouván Pompeiem a Caesarem: p10s1
viz triumvirát, Caesarův konzulát, působení Caesara v Galii... p10s1
Cicero ke svým rivalům v popularitě zdrženlivý, triumvirové si též drželi odstup p10s1
pověřen realizací agrární reformy v Senátu, což odmítl p10s1
r. 59 - Clodiovo hnutí p10s1
účelový "proticicerovský" zákon prosazený tribunem lidu Clodiem (každý, kdo trestá bez soudu, musí pykat) p10s1
vyhnanství Cicera za nezákonnou exekuci stoupenců spiknutí (píše Dopisy Atticovi) p10s2
r. 57 triumfální návrat C. a náhrada majetkových ztrát: p10s2
došlo mimo jiné k zapálení Cicerova domu a venkovské vily p10s2
Clodius svorně přehlasován, když jde o rehabilitaci Cicera prostř. Pompeiova zákona p10s2
Consensu omnia bonorum (a concordia bonorum - svornosti dobrých) však později v očích Cicera konkuruje význam armády a intrik p10s2
r. 51 - 50 Působení v Kilíkii p10s2
ve funkci prokonzula, nejlepší období C. (zachovaná korespondence soukromá i poloúřední) p10s2
r. 49 p11s1
po návratu Cicerona do Říma se rýsuje začátek občanské války (Caesar se násilím dožaduje konzulátu - směřuje z Galie na Řím) p11s1
Cicero se staví na stranu Pompeia (římský odpůrce Caesara), bitva u Fazzalu mu pak znemožňuje návrat do Říma (pobyt na Jihu) p11s1
r. 46 - r. 44 p11s1
navzdory form. odpuštění od Caesara kritika jeho reformy (De oficis); přerušení práce na řečnické teorii a pěstování filozofie p11s1
De natura deorum, Fuscullane, Dispucationes, De ofisis (dále O přátelství, O stáří, O hranicích dobra a zla) p11s1
r. 44 (březen) - umrtí Caesara p11s1
znovu návrat k řečím (14 řečí proti Antoniovi) - C. možná zneužit zájmy Oktaviána p11s1
r. 43 p11s2
svou neúčastí na zasedání Senátu, kde byl Caesar prohlášen za boha, vyvolal C. demonstrace a na útěku za Brutem pak zavražděn p11s2
Význam Cicera p11s2
teorie řečnictví dodnes podepřena jeho myšlenkami, i ve filozofii dnes hodnocen lépe než dříve p11s2
Přehled díla Cicera p11s2
1. Řeči (Oraciones) p11s2
2. Rétorické spisy (Opera it retorica spectantia) p11s2
3. Filozofické spisy (Opera at filosofia spectantia) p11s2
4. Korespondence (Epistulé) p11s2
5. ve zlomcích a zprávách Historické a geografické spisy p11s2
6. ve zlomcích a zprávách Básně, překlady básní p11s2
Řeči
jde o rozsáhlý komplex: ze sta známých polovina jakž takž doch. p11s2
následují jen některé nejznámější p11s2
Pro Kvincio (81)
první řeč v občanském sporu p11s2
Pro Sexto Roscio Amerino, Oraciones Verine, In Vere
řeči proti Verovi p12s1
známé, hodnotné, významné - pramen zpráv o provinciích, dějinách Sicílie a ant. umění p12s1
Pro lege Manilia (Pro Lege Manilia de Imperiogli Pmpei) p12s1
obhajoba návrhu vrchního velení Pompeiova p12s1
Pro Murena p12s1
pronesena za jeho konzulátu (nedovolené předvolební praktiky, korupce) p12s1
Pro Archina Poleta (rok 62) p12s1
Pro Milone (52) - jedna z nejdelších a nejkrásnějších p12s1
Pro Marcio, Pro Liqeao - na konci života caesarovské řeči (Caesarovy soudy) - přítomny obratné zdvořilosti vůči Caesarovi p12s1
In Marcum Antonium Oraciones Filipice p12s1
Řeči proti Katilinovi p12s1
Katilínus líčen jako představitel rozkladu římské aristokracie neuctivý k Senátu zastávající populárovská, caesarovká stanoviska p12s1
Cicero na straně optimátů a získává lid na svou stranu (Pater patrie - Otec vlasti) X Caesar je proti potrestání Katilína p12s2
8. list. 63 p12s2
první řeč proti Katilinovi - bez hlubší přípravy, ale dosahuje úspěchu p12s2
9. list. 63 p12s2
druhá řeč, která byla různorodě hodnocena - vysvětlení propuštění Katilina, který shromažďuje stále vojsko (přesto něčí lítost) p12s2
Po třech týdnech další řeč p12s2
oznamuje odhalení spiknutí a záchranu republiky, zdůrazňuje pomoc bohů p12s2
5. prosince p12s2
poslední řeč, infromující o uvěznění a potrestání spiklenců, polemika s argumenty Caesara o mírnosti trestu smrti (vysvobození) p12s2
řeči vydány za 3 roky (4. s nevíce úpravami); 1. a 4. řeč v Senátu, 2. a 3. na shromáždění lidu p12s2
Struktura rečí Cicera p13s1
3 části (úvod - escordium, narracio, peroracio); narracio též vybaveno oddíly (arugumentario, refucatio...) p13s1
Úvod p13s1
u Cicera bývá klidný, zajišťující náklonost posluchačů (captacio benevolcia) p13s1
styl nemá být lidový ani vysoký (v 1. řeči (proti Katilínovi?) však patetičnost a rétorické figury vysokého sytlu p13s1
řečnické otázky následovány rytmizovanou psáží (anafory, např. "Nihil...") - 1. řeč; v úvodu ve 4. řeči podobně p13s1
na konci též rytmizovaný závěr (připomíná to rytmizovaný styl básně) p13s1
nadsazování (já krutý konzul vyháním bázlivého, skromného Katilína); gradacio (ani na Martově poli, ve svém domě... nejs. v bezp p13s1
Narracio p13s1
snaha zachovat všední styl, respektující skutečnost, vzbudit důvěru a nenadsazovat (X 2. řeč proti Katilínovi - růst patosu) p13s1
Gradace charakterizace Katilína p13s1
1. řeč - představen jako zločinec, který už vztahuje ruce na samu republiku p13s1
2. řeč snaha uklidnit vyděšený Řím (laiky) - Katilína je raněný gladiátor p13s2
3. řeč - vychytralý, nebezpečný nepřítel zasluhující potrestání p13s2
4. řeč - hrůza za účelem dosažení absolutního trestu p13s2
Peroracio p13s2
dle C. prostor k vyjádření upřímných citů, talentu i patetičnosti (anafory, personifikace, zvolání i motlidby) p13s2
C. nešetří též sebechválou, zdůrazněním svých kvalit jako konzula p13s2
Ciceronovo dílo v oblasti nauky o řečnictví p14s1
Děleno na 3 části p14s1
1. Spis z kteréhosi období mládí Cicera "De invencione" (citován v dobových zmínkách "De libri retoricae..." 2 knihy o řeč.) p14s1
buď jeho vlastní výdobytky ze studií pro ostatní nebo nástin větší práce p14s1
2. Závažná díla z různých období p14s1
De oratore (O řečnictví, 57?), Brutus, Orator, De optimo genere oratoro (46?) p14s1
De oratore p14s1
nejzávažnější a nerozsáhlejší; tvorba ideálu řečníka - syntéza dvou typů p14s1
Isokratos - je řečníkem i filozofem p14s1
Aristoteles - je filozofem i řečníkem p14s1
nutné studium filozofie, teorie řečnictví a praxe (specifický přínos C. včetně vlastního stylistického příkladu) p14s1
3. Particiones oratore (46, Části řeči), Topica (44, Topiky) p14s1
návraz k otázkám mládí - etapy řečníkovi práce, v Topikách obecný výklad zásad a prvků řečnictví - zhodnoc. zkušenosti a studia p14s2
ze 3 knih (3 knihy o řečníku); dialog, v němž vystupují kolegové a učitelé C. v ovzduší konjnktury řečnictví (91) p14s2
chvála řečnictví literárně hodnotná, zdobná; spor o prvotnosti buď rétoriky (Antonius) či polit. kultury (filozofie - Crassus) p15s1
Orator p15s2
v ovzduší sporů o athický či asijský styl (C. se hájí proti athicismu) p15s2
Teze p16s1
1. Řečník musí mít filozofické vzdělání p16s1
2. Musí ovládat všechny styky (athický, umírněný asijský, zdobný asijský) a používat je podle okolností - viz sám Cicero p16s1
Brutus p16s1
publikováno v Atticových Liber Canalis (římská historie a kultura); dialogy o dějinách řečnictví (nové, nezorané pole) p16s1
období konce republiky (úpadek řečnictví - věnováno "nevyužitému talentu" Brutovi) p16s2
Etapy vývoje oboru p16s2
Období předhistorické p16s2
od vzniku republiky (5. - 6. stol. konec Punské války) p16s2
Období od 3. - 2. stol. až 1. století (těsně před jeho působením) - oceňován Crassu, Antonius, Muscius Scevola p16s2
Obd. od r. 80 až do tehd. současnosti p16s2
rozbor vlastního rivala Hortensia a úvahy nad stylistikou p16s2
údaje o neznámých řečnících, vyzdvihování Caesara z pohledu Cicera ideálního řečníka (dokonce i teoretika) p17s1
De optimo geneze oratoro p17s1
další polemika s Athicisty (Demosthénes - dobrý a přizpůsobivý athicista X Lisiás) p17s1
Patriciones Oratorie (Části řeči) p17s1
otázky syna otci, přehledná příručka rétoriky p17s1
Topiky p17s2
pod záminkou přiblížení Aristotelova díla příteli, píše C. bez předlohy na cestách svoje Topiky - vrcholné a zároveň posl. d. C. p17s2
rétorika = disciplina, iunveriorum, argumentorum; topos = východisko arg. (sedes arg.); arg.= to, co nedokázané zvěrohodňuje p17s2
Rozdíl topoj a topiky p18s1
topoj - klišé, myšl schémata společná kulturní oblasti (mládí - stáří, příjemné místo...) p18s1
topika - v ant. rétorice a logice nauka o form. hlediscích, umož. diskuzi o danném předmětu - Významné v právní praxi p18s1
obecné místo (locus) umož. hledání skulin (argumentace má význam pro případ, ale též případ má význam pro argumentaci) p18s1
Ciceronovy filozofické spisy p18s2
spíše praktická filozofie, etika, jak prostupuje životem C. (užitek?) p18s2
V prvním období mimo politiku
De republica (6 knih) - v návaznosti na Platóna (starší spis 54 - 51) p18s2
kromě Scipionova snu objeveny další pasáže ve Vatikánské knihovně jako palimpsest - později přepsaný rukopis) p18s2
1. kniha - přednosti a vady státních forem (monarchie, aristokracie, demokracie) - nejlepší směs, jíž vyhovuje římské zřízení p19s1
2. kniha - dějiny římského státního zřízení p19s1
3. kniha - problematika moci (je možný její soulad se spravedlností? - Ano, je-li tato základem státu.) p19s1
4. kniha - výchova občanů p19s1
5. kniha - vládce (stoicismus - mravnost nade vše) p19s1
6. kniha - nejlépe dochována (Scipionův sen) - myšlenka posmrtné odměny zasloužilých (pandám závěru Ústavy) p19s2
De logicus (52, dialog O zákonech) - opět nav. na Platóna p19s2
zlomky ze 3 knih (nedokončeno - odchod do Kilíkie); rozmluva s bratrem Kvintem a Attikem (tíha výkladu na Cicerovi) p19s2
1. kniha - původ práva - lidské nesmí odporovat právu přirozenému + obhaj. Mos majorum; patrný stoicismus (X vliv akademie a p.) p19s2
2. kniha - vztah ke klutům - návrh úprav zákonů (psáno posvátným, uctivým, starobylým jazykem - o státní symbolice vestálek aj.) p19s2
3. kniha - úvahy o organizaci správy a úřadech (postup od obecného ke konkrétnímu) p19s2
spis předpokl. znalost filozofie, náboženství a práva; snaha pozvednout římský stát p19s2
Druhé filozofické období (46 - 44) - neuvěřitelných 10 spisů p20s1
Consolacio - útěcha po smrti své dcery p20s1
Hortensius - ztraceno (polemika s odpůrcem filozofického vzdělání - obdivuje Autustinus, který ho měl k dispozici) p20s1
De gloria - po smrti Caesara - ošidnost slávy - proticaesarovské p20s1
De virtutivus - na sklonku života - pojednání o stoických ctnostech - prozíravosti, justicia, fortitudo, temperancia (uměřenost) p20s1
Paradoxa Stoicorum - rozbor 6 stoických zádas odporujících běžnémá náhledu na život p20s1
Academica priora, Academica posteriora (rozbor teorie poznání) p20s1
z prvního díla zach. zač. 1. knihy a 2. kniha (polemika Antiocha s Filónem z Larisy - v souladu s teorií poznání Parmenida?) p20s1
z druhého díla (rozšíření prvního) zach. pouze 1. kniha p20s2
De finitus bonorum et malorum - o nejvyš. dobru a zlu (5 knih) - nejfilozofičtější spis C. - porovnání různých škol p20s2
1. kniha a 2. kniha - Epikúrejci p20s2
3. kniha a 4. kniha - Stoikové p20s2
5. kniha - peripatetikové a další p20s2
duchovní dobro samo zdrojem štěstí; literární úroveň daná přesvědčivou charakterizací postav v dialozích; cestopisné črty z Řeck p20s2
Tuscullane disputaciones - slavné "Tusculánky" p21s1
věnováno Brutovi (5 knih) - pětidenní rozhovor o otázkách morální filozofie p21s1
o pohrdání smrtí, o snášení bolesti, o snášení duševní bolesti, o ostatních hnutích mysli, ctnost - záruka blaženosti p21s1
O přirozenosti bohů p21s1
dle epikúrejců, akademiků a skeptiků; obtíže terminologické i metodické patrny z díla p21s2
De divinacione (O věštění) - navazuje (odmítavé stanovisko) p21s2
De fato (kritické využití stoicismu, ale bližší jsou zde C. názory akademie na osud) p21s2
O stáří, O přátelství (první věnován Aticovi) - prezentován stoický pohled p21s2
De oficis - pomocí pojmu povinnost (Mos Majorum) propojeno dědictví klasické řecké filozofie (nejlepší dílo Cicerona) p22s1
Korespondence p22s1
sbírána o mnoho let později možná jako důsledek archaizujících tendencí v římské literatuře (hledání vlastních kořenů) p22s1
At familiares - vydáno po smrti Cicera (rodině?) p22s1
At Atticum - publikováno z Atticova archívu (teprve v 1. století našeho letopočtu zmiňovány) p22s1
At Kvintu trare - korespondence Kvintovi p22s2
Listy Brutovi - většina z r. 43 - vznik i vydavatel neznámý p22s2
Hortensius (nar. 114, zemř. 50) p23s1
největší soupeř Cicera na poli řečnictví (praktického i teorie), poch. ze vzneš. rodiny - styky se špičkou i bohémou (Catulus) p23s1
v r. 69 získ. konzulát (vynikající vzdělání a fenomenální pamět srov. ze Senecou starším) p23s2
Proces s Verem - C. odpůrcem Hortensia a vyhrává (znechucen opouští Řím v obavách ze záště poníženého?) p23s2
De imperiogne Pompei (66) opět vítězství Cicera - protichůdné politické názory p23s2
Smíření s Cicerem (63) - společná obhajoba Murény, Sully p23s2
stoupenec Asijského stylu (podobně jako Grabchus, Crasus) p23s2
Cornelus Nepos (nar. 99, Galie, zemř. 27) p24s1
autor významných životopisů, styky s ATtickem, Cicerem, Catulem p24s1
Hieronimus uvádí jeho čistě spisovatelské zájmy (mimo politiku, úřad); Plinius ho připomíná jako básníka p24s1
z poezie nic nedochováno (ale schopnost jí rozumět průkazná - rozeznání génia Catulla a Lukrécia) p24s1
Chronica - snaha pojmout synchronně řecké a římské dějiny p24s1
Exempla - sbírka příkladů lidsk. chování v růz. situacích p24s1
Biografie p24s1
Caton starší a Cicero se nedochovali p24s1
De villis il lustribus - po roce 35 napsaná biografie tehdejších slavných (opět srov. Římanů s Řeky) p24s2
De excelentus Ancibus..." p24s2
čerpáno přímo z Tukidida, Psania, Xonofona a možná další zprostředkování - jde o oslavné životopisy (použ. ve školní výuce) p24s2