vino, vina, vinaři, regal na vino, vinice
JAK VYBRAT, KOUPIT, SKLADOVAT, ARCHIVOVAT A PODÁVAT VÍNO ODRUDY VIN AKTUALIZOVANY SEZNAM VINARU AKCE, DEGUSTACE, VYSTAVY BOJOLEIS, CHAMPAGNE, TOKAJ, PORTSKE menu
cerveny hrozen, vino, vína

P O R T S K É   V Í N O

Historie
Víno se na severu Portugalska pěstovalo již před naším letopočtem. Řecký historik Polybius psal ve svém díle "Země vína" o tom, že jedna "martela" (27 litrů) zdejšího vína se prodává za drachmu.

Na počátku 17. století vznikla v městě Viana do Castelo, asi osmdesát kilometrů severně od Porta anglická kolonie. Britští obchodníci sem dováželi vlněné látky a jiné zboží a vyváželi zemědělské výrobky a lehké víno, které nazývali "Red Vinho Verde", pěstované na pobřeží. To sice nenalezlo obliby u anglické šlechty, ale o to víc jej spotřebovalo královské námořnictvo, neboť je námořníci pravidelně fasovali jako svou "sailors ration". Lepší kruhy v Anglii dávaly v té době přednost vínu bordeauxskému. Během poslední třetiny 17. století, v době velké rivality námořních velmocí na severu Vlámy a Brity, vzrostla poptávka po iberských vínech na úkor vín z Bordeaux i jiných francouzských oblastí. Obchodníci se snažili využít situace a pokusili se nahradit bordeauxské svým portugalským "námořnickým" Red Vinho Verde. Zákazníky však nepřesvědčili, nakonec tedy sáhli po aromatičtějších druzích vína z povodí řeky Douro. Z obchodního hlediska to byl ten pravý krok. Měl takový úspěch, že během několika let přesídlilo do přístavu Porto obrovské množství britských obchodníků - nejprve Warre, po něm Croft, pak Quales - Harris, později i Taylor - Fladgate a během pokračující doby i další. V roce 1675 se poprvé v názvu vína vyváženého do Holandska objevuje jeho dnešní jméno "portské".
Pověst však praví, že se toto celkem jednoduché víno skutečně proslavilo až díky dvěma bratřím, synům bohatého britského obchodníka, kteří v roce 1678 dorazili do Porta, aby se blíže seznámili s portugalskými vinohrady. Ubytovali se prý v některém z klášterů na řece Douro a pustili se do ochutnávání místních vín. Připadala jim poněkud příliš lehká a pokusili se je posílit přidáním portugalské pálenky z vína. Víno takhle obohacené bylo nejen silnější, ale stoupla jeho odolnost vůči změnám teploty a lépe vydrželo dlouhou lodní přepravu. Lépe tedy mohlo přestát zejména transport do Británie, kde vzrůstal kvantitativní objem dovážených portských vín. Dávka vinného destilátu "dosáž" do vína tak dala vzniknout dnešnímu portskému vínu. Nicméně, stejně jak se to stalo všem významným vínům, aktivní obchodování podněcovalo nárůst falšování těchto vín.

KOPIE_HROZEN_MODRY.GIF(43 kb) Roku 1908 vláda Admirála Ferreiry do Amaral (dekret z 27. listopadu) utvořila hranice regionu Douro podle farností, což vyústilo v celkovou rozlohu regionu, která je podobná dnešní (zákonný dekret z 26. června 1986) a která se shoduje s dekretem vydaným 10. prosince 1921.

Výroba
Hrozny se sklízejí koncem září a začátkem října. Původní šlapání hroznů nahradily moderní lisy a kvasné kádě. Čerpadla potom mošt přečerpají do velkých betonových nádrží. Jejich úplné naplnění až po okraj si vyžádá až dva dny. Po tu dobu je třeba mošt ochlazovat, aby nenastalo předčasné kvašení. Teprve když jsou zásobníky zcela plné, je možné je uzavřít a v krátké době se pak v nich vyvíjí dostatek tepla, které vyvolá kvašení. Po vykvašení poloviny cukru, který tato masa obsahuje, to jest když v ní obsah alkoholu dosáhne asi 8 procent, přepouští se mošt do připravených sudů, v nichž je už předem připravena vinná pálenka (sedmdesáti procentní neutrální alkohol), která okamžitě kvašení zastaví. Nezkvašený cukr zůstává ve víně jako jeho přirozená zbytková sladká část. Přidaná pálenka udržuje celkový obsah alkoholu ve víně mezi 19 až 22 procenty. Poměrně vysoký stupeň alkoholu v portském víně zabraňuje dalšímu kvašení a součas ně zvyšuje jeho trvanlivost a skladovatelnost. Tento proces však současně vyžaduje delší vyzrávání v sudech, protože směs vína a pálenky potřebuje delší dobu k získání harmonické chuti. Dnes vinobraníci většinou prodávají své hrozny přímo odborným firmám obchod ujícím s portským vínem a ty je ve svých vlastních lisovnách v povodí Doura zpracovávají. Pokud je vinař členem vinařského sdružení, předává své hrozny ke zpracování jemu. Pouze v ojedinělých případech má k použití své vlastní zařízení, v němž víno sám připravuje.
Příští jaro po vinobraní se víno sváží do Vila Nova de Gaia, naproti centru města Porto, kde se teprve z dourského vína stává opravdové portské. Ve vysokých, téměř temných halách vinných sklepů se víno sceluje s jinými ročníky a víny z jiných poloh a zraje pak v sudech z dubového nebo kaštanového dřeva. Pro lepší okysličování je jednou ročně nutné mladá vína přelévat do jiného sudu, aby se víno "provětralo" a aby se z vinných sudů odstranila sedlina. Je třeba mnoho let intenzívní péče, než portské získá svou plnou zralost a nabude typickou, pro portské příznačnou barvu "cibulových slupek".


Více na: INFORMACE O PORTSKÉM (CZ)
© Miroslav Manďák



T O K A J S K É   V Í N O

Maďarsko má exkluzivní právo na „Tokaj"

EU ministři by to měli potvrdit s platností od 2007. Při dohodě o víně datované z 1993 mezi Maďarskem a EU se říká, že země EU přestanou užívat toto jméno do konce 2006. To přinese konec názvům Tokaj z Alsaska a Tokai Friulamo z Itálie. Ale spor není ještě u konce, protože Slovensko tvrdí, že historická oblast Tokaj leží na dnešním Slovensku. To Maďarsko nevyvrací, chce však aby se Tokajské na Slovensku řídilo Maďarskými výrobními předpisy.

H I S T O R I E
Milovníci vína musí mít Maďarsko nepochybně ve velké oblibě. "Nápoj bohů" se na území dnešního Maďarska produkoval již za časů římské přítomnosti na panonských kopcích. První vinohrady vznikaly v oblasti jezera Fertö, v župách Tolna, Baranya a v budínských horách. Po příchodu Maďarských kmenů do Karpatské kotliny r.896 vzniká vinařská oblast Tokaj-Hegyalja, založená knížetem Arpádem.
V průběhu středověku dochází k zakládání královských, klášterních a feudálních vinohradů prakticky ve všech dnes známých vinařských oblastech. Před 150 let trvající tureckou okupací se v Uhrách pěstoval rozmanitá škála italských a francouzských odrůd, ale už i kadarka, kterou na maďarské území přinesli Srbové, prchající před tureckým nebezpečím. Byli to rovněž Srbové, kteří naučili Maďary pěstovat červené víno, ale i výrobu brandy a sušených rozinek. Za turecké nadvlády došlo k velkým škodám na domácích vinohradech. Některé zcela zanikly, jiné musely po čase zaměnit jednou již osvědčené, ale nyní zničené a neobnovitelné odrůdy za odrůdy nové. (Blue Góhér, Rudý karmazín, Černý muškát). Je to období nástupu oblasti Tokaj, která produkovala světoznámé tokajské pro krále Slunce Ludvíka XIV., Marii Terezii. Prosazují se též kvalitní vína ze severního pobřeží Balatonu a z vinařských regionů Velké uherské nížiny. 19 století a první polovina 20. století přinesly prohloubení znalostí a zdokonalení pěstitelských metod na takovou úroveň, která učinila z maďarského vína vysoce ceněný exportní výrobek.
Po všeobecném úpadku všeho tradičního a kvalitního za doby komunismu dochází v 90. letech našeho století k novému rozkvětu maďarského vinařství. Ožívají velké tradice, opět se zúročují znalosti starých mistrů, šlechetný mok vyráběný trpělivou prací léta se dnes ke klientovi dostává v estetickém balení. Znovu vzniklé vinařské cechy, navazující na své předchůdce zaniklé v 50. letech, velice přísně dozírají na kvalitu surovin, na průběh vinobraní a výběr vína pro různé výrobní procesy, na způsob propagace, na kvalitu balení atd.
Maďarské víno se za cenu ohromného úsilí vinařů a za nepředstavitelně vysoké investice do oživení starých vinic, jakožto i do zakládání nových vinohradů, v tomto desetiletí opět dobývá své ztracené pozice na světových trzích. Že si maďarské víno znovu získalo přízeň odborníků a sběratelů, to nejlépe dokládají výsledky aukcí vína v nejlepších aukčních sálech světa. Jste-li znalcem nebo příznivcem tak šlechetného nápoje jakým je kvalitní víno, upřímně Vás vybízíme k návštěvě Maďarska.

V Ý R O B A

Vyrábí se v tokajské oblasti na severovýchodě Maďarska. Část této lokality zasahuje i na východní slovensko. Tokajskévíno se vyrábí ze směsi odrůd. Na Slovensku je to Tokajský Furmint, Lipovina a Muškát žlutý. Tokajská oblast je uzavřená-nesmí se do ní dovážet žádná vína ani mošty z jiných oblastí. Vyrábí se zde víno : samorodné, tokajskévýběry a vyjímečná tokajská esence.

TOKAJSKÝ VÝBĚR
Pro vývoz se vyrábí 2-6 ti putnové výběry. Podle klasického způsobu výroby se ke 135-140 litrům moštu přidá 2-6 puten ( 1 putna 28l) sesbíraných cibéb.Cibéba(rozinka)-bobule z pozdně sklizených vysoce cukernatých hroznů, které ještě před sklizní zasychají. Je-li rok příznivý, tzn. dlouhý, slunný a suchý podzim, vytvoří se na hroznech dostatečné množství hrozinek, aby se jejich sběr vyplatil. Pak se v tokajské oblasti vyrábějí vína v pravdě královská - tokajské výběry. Keř po keři, hrozen po hroznu s nekonečnou trpělivostí a pracovitostí postupují sbiračky vinohradem a vybírají jednotlivé zhrozinkovatělé bobule. Vzpomeňme i na ně při pití Aszú. Ušlechtilá plíseň Botrytis cinerea vyčerpala z lahodně sladkých bobulí většinu vody, čímž se zvýší obsah extraktivních látek a dodá bobulím speciální aromatické látky. Aby nedošlo ke ztrátě ani kousku těchto látek musí se bobule vhodným způsobem zpracovat. Proto se bobule pečlivě rozemelou a rozmělní na kaši. Semena, ale musí zustat neporušená. Kaše se v kádích zalije vínem nebo moštem a dobře se promíchá. Následujících 24 až 36 hodin se za občasného míchání z pomletých hrozinek louží cenné látky. Po této době se celá hmota velmi šetrně lisuje. Pro výrobu vín se používá tradieních, tzv. Göncských sudů o objemu asi 136 l. Pro odměřování množství hrozinek se používá další tradiení míra - tokajská putna, což je dřevěná nádoba o obsahu asi 22 kg cibéb. Vylisovaný mošt se plní do Göncských sudů. Kvašení je velmi zdlouhavé a pomalé. Je to způsobeno především vysokým obsahem cukru a nedostatkem látek duležitých pro rychlé kvašení. Víceputnové tokajské výběry mohou kvasit i několik měsíců. Někdy se pro urychlení kvasného procesu přidává do dokvášejícího vína vinný destilát (vyrobený samozřejmě z tokajských vín). Mošt se prokvasí až na obsah asi 12 obj. % alkoholu budoucího vína. Také zrání vína probíhá velmi pomalu. Je to způsobeno vysokým obsahem cukru, relativně vysokým obsahem alkoholu a extraktu. Další zvláštností při výrobě tokajských výběru je dozrávání po dobu 1- 2 měsíce v neplných sudech. V případi potřeby se tento postup několikrát opakuje. Během této doby se na povrchu vína vytváří vrstvička kvasinek, která umožoňje mimo jiné zvýšit obsah všemožných aromatických látek. Tak se také dotváří charakteristická chlebnatost tokajských vín - chuť vypečené čerstvé chlebové kůrky. K dokonalému vyzrání leží vína v sudech několik let. Už u tří a čtyřputnových výběrů není neobvyklé se setkat s víny, která zrála 10 let. I když minimální doba zrání uvedených výběru je o 4 - 5 let kratší.

TOKAJSKÁ ESENCE
Tokajská esence je drahocenná a vzácná tekutina. Cibéby se od začátku vinobraní ukládají do kádí, kde jsou přimáčknuty, aby se zamezilo přístupu vzduchu a nežádoucímu plesnivění. Zůstávají zde až do konce vinobraní. Bez působení tlaku, vlastní vahou dojde k odtečení velmi hustého a koncentrovaného moštu z obsahem cukru i více než 50 %. Z jedné putny hrozinek lze získat 1 až 1.5 l moštu - pravé tokajské esence. Esence nemůže dobře prokvasit a vytvoří se po velmi dlouhém kvašení ne více než asi 8 obj. % alkoholu. Tokajská esence slouží pouze k vylepšování výběrů.

TOKAJSKÉ SAMORODNÉ
Není-li rok dostatečně příznivý a nedojde k vytvoření dostatečného množství cibéb, aby se vyplatil jejich sběr, zpracují se hrozny pro výrobu tzv. samorodného tokajského vína. Jeho kvalita závisí především na počtu zhrozinkovatělých a ušlechtilou plísní napadených bobulí. Je-li cukernatost hroznů vysoká, lze vyrobit tokajské samorodné sladké (obsah zbytkového cukru asi 30 g/l), které se kvalitou téměř vyrovná dvouputnovému výběru. Je-li rok skutečně velmi nepodařený, lze získat alespoň tokajské samorodné suché s obsahem zbytkového cukru do asi 10 g/l. Při vlastní výrobě se bobule nejdříve odzrní, rozemelou a macerují 12 až 24 hodin. Do moštu se tak vyloučí látky určující kvalitu budoucího vína. Po šetrném lisování a následném vykvašení, dozrává mladé víno v neplných Göncských sudech několik měsíců. V této době se rozvíjí také typická chlebnatost a zvláštní buket tokajských vín. Základ chlebnatosti však vytvářejí už látky produkované ušlechtilou plísní.

MESIÁŠ A FORDITÁŠ
Jde o vína vyráběná pouze pro vlastní spotřebu. V prvním případě se použijí kvasničné kaly výběrů nebo méně samorodného vína, na které se nalije kvalitní běžné tokajskévíno. Tato směs se ponechá asi 5 týdnů ležet. Další postup je už stejný jako při výrobě přírodního vína. Kvasnice obsahují značné množství cenných látek a výsledné víno se kvalitou blíží samorodnému sladkému. Forditáš se vyrábí z matolin výběru, které se zalijí moštem, nebo kvalitním vykvašeným vínem a nechá se asi 24 hodin macerovat. Po vylisování a vykvašení se mladé víno dále zpracovává jako tokajský výběr. Kvalita výsledného vína závisí především na kvalitě matolin. Kvalitní Forditáš se někdy používá pro zcelování se samorodnými víny.


C H A M P A G N E

HISTORIE
Šumivé víno údajně objevil mnich Dôm Perignon, který byl sklepmistrem v opatství Hautvillers. Byl jedním z nejslavnějších vinařů své doby a úspěšně experimentoval s tehdy objevenými korkovými uzávěry. Opatství dnes vlastní podnik Moet et Chandon, jehož nejlepší šampaňské nese značku Dom Perignon. Šumivé víno si brzy získalo oblibu na dvoře anglického krále.

VÝROBA
Výroba pravého šampaňského je omezena přísnými pravidly z roku 1927. Existuje vymezená plocha půdy - geograficky i rozlohou, kde se pěstují hrozny, z nichž šumivé víno má jediné právo na název "Champagne".

Graficky může mít viněta různé ztvárnění, ale musí obsahovat šest základních znaků:

  • 1. Francouzské označení CHAMPAGNE
  • 2. pod ním značku
  • 3. kontrolní číslo v dolní části viněty uprostřed
  • 4. obsah (v pravé dolní části viněty)
  • 5. označení místa výroby (například Remeš, Épernay apod.) umístěné obvykle pod značkou
  • 6. obsah alkoholu a označení druhu (brut, sec apod.).

Ze 150 kilogramů hroznů se vytlačí sto litrů hroznového moštu, zbytek se destiluje. Mošt kvasí několik týdnů na mladé víno, pak je přefiltrován a stočen do lahví. Ty jsou uloženy šikmo hrdlem dolů a na konci zrání jsou, každý den protřepány, pootočeny a znovu uloženy, k tomu určeným a vyškoleným pracovníkem, dokud se ve vrcholku lahve asi po třech měsících nezačnou shromažďovat kvasné usazeniny. Dobrý pracovník protřepe denně asi 40 000 lahví. Po ukončení procesu se lahve ve speciálním zařízení otevřou, usazeniny odstraní, lahve se doplní, a expedují.


Označení:
Obsah cukru v g/litr
Extrasuché / Brut max. 15
Suché / Sec od 15 do 35
Polosuché / Demi sec od 35 do 50
Polosladké / Demi doux od 50 do 80
Sladké / Doux více než 80



S H E R R Y

H I S T O R I E
Podle historických pramenů byli zřejmě Féničané ti kdož zavedl do oblasti jižního španělska pěstování hroznů. První destilační přístroje přinesli pravděpodobně Mauři, tyto přístorje se používaly ke zpracování přebytků vín na destilát, v podstatě vínovici, jež se začala přidávat do vína. První sherry bylo na světě. Koncem třináctého století založili angličtí obchodníci v Andalusii námořní obchod s vínem a Anglie se stala největším odběratelem sherry. K legendám o sherry patří čin sira Francise Drakea, anglického piráta a mořeplavce, který podpálil španělskou flotilu a do Londýna si odvezl 2900 sudů vína.

Výroba
Pro výroby sherry jsou povolené pouze tři odrůdy vinné révy: Palomino, Pedro Ximénez a Moscatel fino. Klasickou odrůdou pro výrobu sherry je Palomino. Většina sherry se vyrábí z ní.

Hrozny se většinou sklízejí až ve druhém zářijovém týdnu a slunit (rozprostřené na slunci) se nechávají pouze odrůdy Pedro X a Moscatel, z nichž se vyrábějí nejsladší sherry. Před lisováním se k hroznům přidává malé množství sádry. Vysráží se tak malé krystaly vínanu a zvýší hladina kyseliny vinné.

Drobní výrobci sherry nechávají svá vína kvasit v malých dubových sudech, jež jsou naplněny jen z devadesáti procent. Přibližně po dvanácti hodinách začíná fermentace a pokračuje 36 až 50 hodin při teplotách od 26 °C do 37 °C. Při ní se asi 99 procent cukru promění v alkohol. Po čtyřiceti až padesáti dnech proces kvašení končí. Ve větších výrobnách se dnes užívají místo sudů velké fermentační nádrže z nerezavějící oceli. Přidávají se do nich kvasinky a pokud se používají dubové sudy, tak jen na dozrávání.

Na dolihování sherry se používá z poloviny čistý alkohol (vínovice) a z poloviny mošt z hroznů. Dalších devět až šestatřicet měsíců se pak ponechává víno vlastnímu vývoji.

sherry se vyrábí od extra suchého až po sladké

© RACKE ČR s.r.o.

K O Ň A K

Jen málokdo ví, že pouze z Cognacu, města v západní Francii na řece Charente a jeho okolí, může pocházet pravý koňak.

Všechny ostatní lihoviny stejného charakteru z jiných koutů světa musí být pojmenovány jinak, přestože jde o to samé, destilát z vylisovaných vinných hroznů.

Zvýšený zájem o francouzská vína přinesl problém s dopravou. Mladé víno se při převážení po moři rychle kazilo a kromě toho jeho přeprava v sudech byla pracná a ekonomicky nevýhodná. Proto kdosi přišel na nápad víno destilovat a teprve pak tento destilát převážet v sudech. Francouzsko anglická válka dočasně zmrazila námořní obchod a tak sudy s „brandwijn" - doslova pálené víno čili brandy, zůstali dlouhou dobu státu ve skladech. Obchodníci zjistili, že takto uleželá pálenka má mnohem lepší a jemnější chuť. Objev koňaku byl na světě, ale nezůstalo pouze u toho. Technologický postup výroby se neustále zdokonaloval až do dnešní podoby několikanásobné destilace, filtrace přes dřevěné uhlí a scelování ročníků.

Kvalitativní značení
V.S. (Very special) koňaky musí být staré nejméně 2,5 roku.
V.S.O.P. (Very Superior Old Pale) kňaky musí být staré nejméně 4,5 roku
VIP X.O. (Extra Old) koňaky musí zrát nejméně 6,5 roku

 B  E  A  U  J  O  L  E  I  S
ETIKETA Beaujolais Nouveau je mladé víno, které by mělo být zkonzumováno do šesti měsíců po sklizni. V té době má díky specifické výrobě optimální ovocné aroma, pro které je vyhledávané. Po uplynutí této doby nedojde k jeho znehodnocení, jen ztrácí svou ovocnost a odpovídá běžnému stolnímu vínu. Někteří lidé tvrdí, že celá slavnost Beaujolais je pouze dobrý marketinkový tah výrobců vína, kteří by jinak měli problémy tak rychle prodat mladé víno, které v podstatě nelze skladovat. :-).

Při výrobě Beaujolais Nouveau se používá technologie stará již několik století. Základem je kvašení pod tlakem oxidu uhličitého (karbonická macerace) . Beaujolais se vyrábí pouze z odrůdy Gamay. Hrozny se nechávají v celku i se stopkami. Vlastní hmotností se po naplnění maceračních nádob spodní hrozny částečně poruší a uvolní se šťáva. Takto získaný samotok započne samovolné kvašení. Nádoba se plní vznikajícím oxidem uhličitým, zvyšuje se tlak a tím začnou praskat i zbylé hrozny. V kvasícím moštu se zvyšuje obsah alkoholu a ze slupek hroznů se maceruje červené barvivo a taniny. Podstatné je, že bez přítomnosti kyslíku si víno zachovává ovocnost v chuti i vůni. Po tomto kvašení, které trvá asi čtyři až deset dní se stáčí samotok. Poté se jemně vylisuje zbytek hroznů a takto získané víno se přidá k samotoku. Po alkoholovém kvašení hned následuje druhé kvašení - jablečno-mléčné. Tvrdá kyselina jablečná se mění na kyselinu mléčnou. Pak už se víno jen filtruje a je připravené ke konzumaci

Mladá vína se pila již ve starém Řecku. Byla náchylná k různým nemocem a vadám, a proto čím dříve ho vinař prodal, tím lépe. Druhou možností bylo vína konzervovat pryskyřicí. Pro francouzské vinaře byl až do 2. světové války významným dnem 11.listopad (svátek sv. Martina). Tento den vypláceli vinaři mzdy dělníkům podílejícím se na sklizni a zpracování hroznů a zároveň ochutnávali mladé víno. Po roce 1945 bylo zákonem nařízeno, že vína typu AOC smí být lahvována nejdříve 15. prosince. Tento termín ale nevyhovoval vinařům z Beaujolais, kteří produkovali druhy vín, jenž nesnesli dlouhé skladování, a proto požádali centrální vinařský orgán o výjimku. Ta jim byla udělena; směli prodávat nové víno již od listopadu. První nové Beaujolais (Beaujolais Nouveau) bylo uvedeno na trh v roce 1954. Do sedmdesátých let tvořila produkce Beaujolais Nouveau jen asi 15 % z celkové výroby. Tehdy se objevil na vinařské scéně pan Georges Duboeuf a začal se silnou propagací prodeje mladých vín. V roce 1972 bylo stanoveno, že se smí mladé víno expedovat do velkoobchodů a restaurací až po 7. listopadu s tím, že vlastní prodej bude zahájen jednotně v celé Francii 14. listopadu. V roce 1985 byl termín zahájení prodeje změněn na třetí čtvrtek v listopadu a tento termín platil nejen pro Francii ale i pro ostatní země, kam bylo toto víno dováženo. Prodej Beaujolais Nouveau se prudce zvýšil a nyní již tvoří 60 % z celkové produkce v oblasti Beaujolais.

Beaujolais Nouveau je lehké víno, nejlépe jej vychutnáte, pijete-li ho vychlazené na 12 - 14 C.

Druhy Beaujolais

1. Beaujolais Nouveau
Beaujolais Nouveau, neboli Beaujolais Primeur, je tradičně uváděno do prodeje každý třetí čtvrtek v listopadu. Bylo a je symbolem nového vína a jeho vítání se stalo po celém světě každoročně slavenou událostí. Důvod obliby Beaujolais Nouveau není jen v tradici, ale především ve vlastnostech samotného vína. Odrůda Gamay totiž na větší části území Beaujolais dává lehké, aromatické víno s minimem tříslovin a takové vlastnosti vyniknou jeątě více u mladého vína. Tradice výroby Beaujolais Nouveau sahají do 19. století, avšak v moderní podobě se datuje skutečný rozmach od roku 1951.

2. Beaujolais
Zatímco při výrobě Beaujolais Nouveau je proces fermentace urychlován tak, aby víno mohlo být na trhu velmi brzo, u normálního Beaujolais probíhá výroba obvyklým způsobem. Výsledkem urychlení je kratší trvanlivost Beaujolais Nouveau, jehož kvalita vydrží na vysoké úrovni jen několik měsíců. Naproti tomu běžné Beaujolais se pije v průběhu 1-2 let po sklizni.

3. Beaujolais Villages
Je označení, které smí používat celkem 38 vesnic regionu Beaujolais, z nichž však některá mají své vlastní ,Cru a tudíž upřednostňují používání jména vesnice před obecnějším označením Beaujolais Villages. Je to obvykle víno o něco málo lepší než standardní Beaujolais a pije se zpravidla ve stáří 1-3 let.

4. Cru Beaujolais
S jedinou výjimkou vznikla všechna Cru Beaujolais v létech 1937-38. Tou výjimkou je Régnié, jež získalo samostatný statut AOC v roce 1988. Nejslavnějším a nejznámějším Cru je Moulin a Vent, nazývaný též ,králem Beaujolais". Jeho vůně s náznaky kouře či čokolády i chuť je odlišná od ostatních Cru v důsledku vyššího obsahu manganu v půdě. Jemností a lahodností se vyznačuje nejsevernější Cru, St. Amour, aromatická vína pocházejí ze Chiroubles. Příjemná, elegantní a plná jsou vína z Brouilly. Uprostřed vinic patřících k Brouilly se tyčí vulkanický vrch, na němž jsou vinice označované jako Cote de Brouilly. Je-li Brouilly příjemné, je Cote de Brouilly ještě příjemnější. Podstatně tvrdší a robustnější charakter mají vína z Morgonu, zatímco Juliénas a Chénas stojí někde mezi nimi. Posledním Cru je Fleurie, krásné již svým názvem, jenž není nikterak v rozporu s aromatických vínem tohoto AOC.

BÍLÉ BEAUJOLAIS
V oblasti BEAUJOLAIS se pěstuje i bílé víno. V naprosté většině jde o odrůdu Chardonnay. U nás je to rarita hlavně z důvodu nedostupnosti, viz. obrázek "BEAUJOLAIS-VILLAGES BLANC".

Obdoba Beaujolais v ČR

Na mladá, pitelná vína se nespecializují jenom v oblasti Beajolais. I u nás lze najít obdobu Beajolais, např. "Svatomartinské víno"®, "Mladé víno"®, nabo trochu švejkovský název "Bunžolé" z vinařství Bunža.
V E R M U T
VERMUT Vermut se vyrábí z révového vína přidáním různých bylinek a druhů koření. Je slazen cukrem, ale s vyloučením umělých barviv. Dalšími ingrediencemi mohou být jalovec, hřebíček, chinin, pomerančová kůra, muškátový oříšek nebo koriandr, nicméně přesné receptury užívané jednotlivými výrobci jsou přísně chráněny.
Nápoj je dále přeměňován přidáním lihu a následnou pasterací, chlazením a filtrováním, což způsobuje jeho těžší a o něco hořčí charakter, než tomu bývá u většiny ostatních vín. Množství jakýchkoli dalších ingrediencí včetně alkoholu nesmí v konečném produktu činit více než 30 procent, což znamená, že stejně jako ostatní vína může být i vermut sladký nebo suchý.
Současné jméno tohoto vína vzniklo z německého "Vermut" odvolávající se na absint či pelyněk, jednu z tradičních přísad používanou k dochucení vermutu, který se stal jedním z nejpopulárnějších aperitivů na světě.


© Bohemia sekt
KOREK
Korek na korku, který leží na korku:-) Již staří Římané používali k uzavírání nádob s vínem kromě pryskyřice i KOREK. KOREK je přírodní elastický materiál získávaný z kůry korkového dubu. Největší "pěstitel" korkového dubu je Portugalsko, dále Sardinie a Korsika. Korkové duby rostou i na jihu Francia a ve Španělsku.
Korkový dub vhodný pro průmyslové zpracování musí být starší 25. let. Po stažení lze opakovat po 10. letech. Naloupaný KOREK se nechá několik let sušit na slunci a deští, kde jsou z něho odplaveny třísloviny. Dále se nejlepší kusy KORKU zpracovávají na zátky a zbytek na podlahové krytiny, tapety apod.
KOREK je ideální organický materiál. Je tvořen do sebe uzavřenými buňkami. V těchto buňkách se nacházejí plyny (především dusík), které jsou bez zápachu. Buněčné stěny propouštějí i v dlouhých časových periodách jen velmi málo vzduchu - alespoň ty nepoškozené. Tuto vlastnost si KOREK udržuje nejméně 20 let, kvalitní druhy KORKU i déle. Teprve pak se zátky pomalu začnou rozpadat. Lahve se starým exklusivním vínem bývají proto seriózními výrobci po 25 letech bezplatně přezátkovány a úbytek objemu nahrazuje dolitím mladým vínem stejné odrůdy. KOREK je dokonale pružný a vyrovnává i nepatrné nerovnosti v hrdle láhve. Vzduch se k vínu může prakticky dostat pouze mikroskopickým prostorem mezi sklem láhve a korkem.

KOREK má bohužel i své nevýhody. Je to především cena. U nejkvalitnějších korků (kompaktní hmota bez viditelných linií) může dosáhnout ceny až 1 € za kus. Další nevýhodou KORKU je, že může být kontaminován plísní, která znehodnotí víno. V restauraci Vám za takové víno musí přinést nezávadné u obchodníka je to jinak. Jestliže jste si koupili jednu láhev a víno je silně cítit po KORKU pak víno bohužel nelze reklamovat. V případě, že jste koupili takto postižený celý karton vína, pak budete s reklamací úspěšní.

V poslední době se začíná ve větší míře používat tzv. syntetický korek viz. obrázek.
Odkazy na vinařské www

není-li uvedeno jinak - © ZT & kolektiv autorů (veškeré informace je v zájmu propagace vína, po vzájemné dohodě, možno kopírovat, vytisknout, použít pro vlastní potřebu atd...)

Použitá literatura a zdroje: Veškeré informace byli nalezeny na internetu bez označení © v případě, že některé informace podléhají © rádi je nahradíme nebo upravíme v souladu s § 31 autorského zákona č. 121/2000 Sb.