O SMRTI.

21. století bude stoletím velikého utrpení

z nedostatku citu,

z nedostatku lásky,

stoletím starých lidí,

stoletím smrti.

Lidé s velikým údivem a

s velikým překvapením "objeví",

s velikým předěšením a úlekem "zjistí",

že to, co považovali za 1ásku,

totiž sex, láskou vůbec není!!!!

Zjistí, že je jen jedním z jejích možných

a velmi pravděpodobných,

avšak nikoliv nutných, přívlastků, či projevů,

pouhým, byť božsky složitým i jednoduchým,

rozmnožovacím mechanismem!!!!

Nejdůležitějším úkolem člověka jest

naučit se vidět lásku a

ctít její činy!!!

Sotva lze ukázat lásku jinak,

než na vztahu rodičů a jejich dětí:

Co odpovíš, budeš-li tázán třeba takto:

"Dokud jsi byl TY malý a slabý,

byli ONI stále s tebou.

Nyní jsou ONI slabí,

staří a nemocní...

Ale kde jsi TY ????"

K čemu že sis to pospíšil?

K vděčné službě JIM?,

nebo TĚ lze spatřit …

jen někde ÚPLNĚ JINDE??? ....

Moji rodiče jsou to,

kdo vytvořili mé vědění a mou zkušenost

za cenu svého utrpení,

svých obětí,

své krve,

svého života!!!!

Když jsem dítě,

rodiče předcházejí mé kroky a

nesou námahu, útrapy a nebezpečenství

mé cesty životem

na bedrech svých -

a činí přímou, širokou a bezpečnou

mou cestu životem.

Tu cestu stavějí pro mne,

mé děti a děti mých dětí.

Cesta, kterou oni stavějí, zůstává.

ZŮSTÁVÁ VŠAK JEN TEHDY,

když učiněn jsem muž

a rodiče moji ustanou -

já jdu a vystřídám je!!!!

Já nyní předcházím kroky jejich,

já nyní činím přímou, širokou a

bezpečnou cestu života jejich.

Ale jsem mladší a

s největší pravděpodobností

budu musit projít místem,

v němž kroky mých rodičů a mých drahých

ustanou navždy.

S největší pravděpodobností

budu musit projít místem smrti

svých rodičů a svých drahých….

Před Pánem Bohem však není rozhodující,

ŽE tímto místem projdu.

Rozhodující je,

JAK tímto místem projdu!!!!

Proto je nutné vědět,

JAKÝM ZPŮSOBEM

projdu tímto místem SPRÁVNĚ! ! ! !

Umřít je to nejtěžší na světě !!!.

JAK JSI MI PŘI TOM POMOHL??

Platí nejenom:

„Jaký život, taková smrt“,

což je myšleno jako celek o jednom člověku,

ale i :

Jaká smrt, takový život!!,

což budiž chápáno pro vztah lidí k sobě navzájem.

Pán Bůh odplatí člověku jednomu každému

za milosrdenství,

které prokázal bližnímu svému v tuto jeho hodinu,

v tuto jeho NEJTĚŽŠÍ HODINU ! !

Pán Bůh odplatí člověku jednomu každému

za milosrdenství,

které neprokázal bližnímu svému v tuto jeho hodinu,

v tuto jeho NEJTĚŽŠÍ hodinu,

ač znal, ač věděl,

že je z Vůle Boží

tímto milosrdenstvím člověku povinnen ! ! ! !

Tím hůř, věděl-li, že jest v evangeliu psáno:

"Kéž byste znali a rozuměli tomu:

Milosrdenství chci, ne oběti!"

A kdy jindy, kdy víc, kdy naléhavěji je tohoto milosrdenství třeba,

ne-1i v čas smrti, ne-li v hodinu smrti člověka!!!!

A proto chování člověka v tuto chvíli

u lože umírajícího

předurčí způsob a kvalitu života jeho,

neboť odplatu z rukou Božích

buď VEZME,

nebo UTRPÍ !!!!

Smrt, jakkoliv patří do života, neboť neodvratně ukonči životní pouť

každého živého tvora, každého člověka, je vždy přijímána jako

neobvyklá, zvláštní, pochmurná a zlá událost.

Zejména, je-li očekávána v domácím prostředí.

Chování členů rodiny se mění, je tak nějak divné,

všichni jsou sice na blízku, ale jakoby s ostychem.

V dřívějších dobách, kdy bylo více přírodních, válečných,

či infekčních pohrom, bídy a nedostatku,

bývala smrt v rodinách častějším hostem

a bývalo více v lidském povědomí,

jak se v takový čas, v takové situaci chovat.

Dnes, kdy jsou nejdůležitější mezníky lidského života,

zrozeni a smrt institucionalisovány, přesunuty do porodnic a nemocnic,

či domovů důchodců, a tak odstraněny z běžného lidského života,

přijdou-li nečekaně a vtrhnou-li do domácího prostředí,

do života rodiny ve své brutální nahotě,

zastihnou většinu lidí v zaražené a rozpačité nevědomosti,

jak se vlastně v takové situaci správně chovat, co dělat, jak to dělat,

ale zejména, čemu dát přednost!!!!

Pokušením je skoro vždy zajištěno, aby, dějí-li se takovéto věci zlé,

hned se nabídly také věci dobré: svatba, dobrý obchod, lepší místo.

A dnešní průměrný, konsumní člověk,

tak zvyklý dávat příjemnému přednost před nepříjemným,

s naprostou samozřejmostí a vraždící brutalitou,

jedná stejně i v době,

kdy umírá některý ze členů jeho vlastni rodiny,

jedná stejně i v době,

kdy umírá ... ..., jeho vlastní matka!!!!

Nic na tom nemění ani to,

že k tomuto jednání byl VYDÍRÁNÍM DONUCEN!!!!:

"Neposlechneš-li a odložíš-li termín své svatby

JEN KVŮLI TOMU, ŽE TVÁ MATKA UMÍRÁ,

pak si pamatuj, že ti tu dceru nedám!!!!"

"Vždyť co bys také pro tu svou matku mohl udělat, ne,

vždyť ona přece stejně umře,

takže o co tu vlastně jde !?..."

O bolest, o utrpení, o těžkou křivdu, o zradu víry,

o zradu naděje, o zradu Lásky !!!!

O smysl života,

tohoto právě prožitého, těžkého, strastiplného a bolestného života,

o smysl právě tomuto člověku z Lásky obětovaného života !!!,

o smysl života člověka a lidské existence vůbec....

O smysl života a existence takovéhoto člověka vůbec !!!!

Vydíráni vždycky patřilo mezi methody práce pokušitelovy,

ani v tomto případě nešlo o výjimku,

a Pravda Boží, tak jako tak, vyšla do roka najevo.

Nemůže obstát manželství, založené na takovéto křivdě !!,

na tak strašlivé křivdě !!!

Spravedlnost Boží poučila lidstvo ve dvou nejstrašlivějších válkách

v lidských dějinách, že je osudným omylem se domnívat,

že by bylo možné svobodu, blahobyt a štěstí jednoho národa založit

na zotročení, bídě a utrpení národa druhého, či zotročení, bídě a utrpení

národů jiných.

To, co platí mezí národy, platí i mezi jednotlivými lidmi:

Kdo myslí, dohonit své štěstí

bez službou projevené lásky a soucitu

s umírajícím členem své vlastní rodiny,

bez láskyplné služby své tragicky umírající matce,

krutě se mýlí,

kdo by pak snad si myslel,

dokonce založit své vlastní štěstí na utrpení,

či snad krvi druhých lidi,

strašlivě se mýlí !!!!!

Na druhé straně však nelze nevidět,

že došlo-li skutečně k takovémuto jednání mladého člověka,

stala se také chyba v jeho výchově.

Byla zanedbána jeho citová výchova.

Výchova k citu, k soucitu,

výchova ke schopnosti mít někoho rád,

výchova ke schopnosti lásky k člověku,

výchova ke schopnosti oběti !!!

Mělo se méně starat o to, co budeme jíst, méně prát a uklízet,

udělat méně práce, vydělat méně peněz,

ale investovat více práce a více času do posílení a prohloubení

psychického vztahu rodičů a dětí a v rámci této psychické výchovy

pamatovat i na formování správného názoru dětí na problematiku života,

a to zejména jeho bolestných stránek:

zrození, nemoci a smrti.

Dojde-li však již k takovéto katastrofické situaci v rodině,

či jiné obtížné, zvláštní, či neobvyklé situaci, měl by ten z rodiny,

jehož vědomí je nejprobudilejší v tom směru a vidí blížící se nebezpečí,

svolat rodinnou radu o této věci, aby včas upozornil, varoval,

vzburcoval vědomí a svědomí ostatních členů rodiny a

zaměřil pozornost všech potřebným směrem !

Je-li tedy takto ostatním členům rodiny již dostatečně jasno

o CO jde a

CO v nejkratším čase nastane,

jde o to, navrhnout vhodný způsob, JAK,

jakým způsobem si nejvhodněji počínat.

Nejvhodnější a ke všem nejohleduplnější způsob je

ŠTAFETA láskyplné služby:

- tělesné, t.j, posloužení umírajícímu ve všech jeho tělesných

potřebách, bolestech a trápeních a

- duchovní, t.j. neustálá duchovní pomoc umírajícímu soucitem a

neustálá modlitba za něho Otčenáš a Zdrávas Maria.

Protože tato modlitba jest darem pomoci umírajícímu, chovej se,

jako když dáváš:

„Ať neví levice, co dělá pravice.“

Modli se proto v duchu, potají.

Takovýmto "střídáním stráže" u lůžka umírajícího se ani v noci nestane,

že by milovaný člověk odešel opuštěn a bez rozloučení,

a přitom ostatní mohou spát v klidu s vědomím,

že mají, kdo by je vzbudil, kdyby bylo zle.

Doba umírání, doba blížící se smrti člověka,

jest dobou "měření" velikosti Lásky,

"měření" velikosti člověčenství v nás bližních, v nás lidech,

v nás nejbližších, v nás budoucích pozůstalých.

A co že to v nás "pozůstalo"?:

Jací jsme a v jaké jsme to vyrostli lidi!!!!

Velikost člověka nespočívá ve velikosti jeho rozumu,

(srov. epišt. sv. ap. Pavla ke Korintským, kap.13),

ale ve velikostí jeho citu, ve velikostí jeho lásky k lidem!!!!

Takový člověk, kdyby snad neměl rozum vůbec žádný,

ta láska mu k němu dopomůže,

ona bude tím důvodem, tím hybatelem,

který způsobí, že bude nemožné,

aby takový člověk nedostal tolik rozumu,

aby mohl být ještě lepším, ještě větším, ještě krásnějším!!!

Krásný mladý člověk není nic zvláštního, nic neobvyklého.

Nebývá pravidlem, že by to, co vychází z dílny Boží bylo ošklivé,

ale "krásný starý člověk je umělecké dílo,

které z člověka učiní jeho milující srdce“ /Goethe/,

velikost jeho Lásky v něm,

jak k člověku,

tak k tomu poslednímu mravenečkovi, ke všemu živému.

Hrozné nebezpečí "vyspělých" a "vyspívajících" společností a

společenství lidských,

hrozné nebezpečí procesu bohatnutí a tloustnutí tělesného a finančního

spočívá v chudnutí společnosti a člověka jako jedince citem,

protože cit a schopnost soucitu se získává a měří

velikostí vlastního prožitého utrpení!!!

V dobách chudoby a utrpení bývalo mnohem více citu, lásky,

porozumění, solidarity a schopnosti pomoci druhému, než dnes,

kdy má člověk oči metr před sebou a zuby zaťaté,

aby pro sebe urval víc a lepší ... tomu druhému!!

Vždyť jaká byla příčina pádu starých říší:

V bibli stojí opravdu biblicky výstižné vysvětlení:

„Příliš mnoho jsi znal, příliš málo jsi miloval!!“

Není na škodu si připomenout, že Pán Bůh pamatoval na nebezpečí,

hrozící lidské duši z dostatku pokrmu a z bohatství vůbec a

vyvážil člověka v poměru 9:1 !!!!

To jest právě onen biblický desátek!!

Ze všeho majetku svého propustit 1/10 chudým a potřebným!!

To je zákon!

Člověk si to jen musí uvědomit a chovat se takto,

a pak pominou mnohá trápení, mnohá zdražování a jiné pokuty,

ať jsou to již skutečné ztráty ekonomické, nebo ztráty katastrofické povahy.

Nejsou náhodné !!!!

Člověk si musí uvědomit, že není zvíře, které smí sežrat všechno,

co urve,

ale že je člověkem a že jako takový musí ctít zákony Boží

svého bytostního druhu,

od Pána Boha dané zákony člověčenství!!!!

JAKÉ POTŘEBY MÁ UMÍRAJÍCÍ ?

- TĚLESNÉ

- vyprázdnit se

- bažant

- mísa a

- očistit se (potřeba čistoty ve vyměšovací krajině těla)

- žízeň,

- hlad,

- chuť na něco,

ještě si naposledy něco dát,

užít,

ochutnat,

vzít s sebou!!

- bolesti (potřeba pomoci za utrpení bolestí

od alnagonu až po morfium!!!!)

Nelze-li, může se stát, že jsou tyto prostředky za stavu nouze nedostupné...

je třeba pomoci svou Láskou: pohlazením, držením za ruku,

a tak mu pomáhat svou soucítící, spolu s ním jeho bolest pociťující,

a tím jeho bolest zmírňující přítomností!!!

- ostatní ulehčení v jakékoliv podobě:

- otřít pot

- upravit oděv

- upravit polštář, peřinu, postel

- odstranit nepříjemný vliv okolí:

na př. světlo svítí do očí...

je průvan,

či obráceně těžko se dýchá...

pootevřít na chvíli okno!!

Nelze-li přání umírajícího uslyšet, nemůže-li je již vyslovit,

je nutno je uhodnout !!!!

Umírající je jako dítě, které je jen několik málo hodin na světě,

a proto je velice citlivý,

strašlivě zranitelný,

nesmírně citlivý!!!!

- DUŠEVNÍ

Pociťuje úzkost, bázeň, strach.

Proto je potřeba Lásky,

potřeba láskyplné účasti na jeho utrpení,

potřeba citu a soucitu...

"...tu Lásku, starost a péči,

kterou nám po celý život svůj dával, -

tu od nás v tuto hodinu svou očekává,

to od nás v tuto hodinu svou potřebuje !!!

Ona je v tu chvíli pro něho vším:

nápojem,

pokrmem,

posi1ou,

odměnou,

naplněním,

zadostiučiněním

štěstím....,

poslední hodiny

byť v tom utrpení člověka...,

nadějí,

životem...,

s Jehož pomocí může snáze vejít do života...

...do Života věčného!

Bez této pomoci,

nebo snad za podmínek nelásky,

hrubosti, protivenství,

neb křivdy v tuto hodinu jemu učiněné,

zejména ve smrti tragické, bolestné, těžké...

je smrt člověka nad všechny lidské síly !!!!

Páté přikázání Boží ukládá člověku:

„Cti otce svého a matku svou, ať naplní se dnové tvoji na zemi!“

„Cti, ano, ale jak?“

Tím, že jim budeš vděčný,

že budeš hledat každý důvod,

každou příležitost,

jak jim udělat radost!,

a hleď, ať jich najdeš mnoho!!

Tím,

že jim odplatíš za tu lásku jejich a něhu,

s níž tě přivedli a připravili na tento svět

a pro tento svět a život časný,

tím,

že jim odplatíš láskou svou a něhou

v čas zrození jejich pro život věčný,

v čas i hodinu smrti jejich !!!

Zamysleme se nyní a shrňme svá uvažování

o potřebách umírajícího v logický celek,

který by poskytl účinnou radu,

jak se prakticky chovat v čas umírání

a smrti člověka,

jsme-li této skutečnosti

postaveni tváří v tvář.

Jde tedy o to,

jak se chovat v ČAS UMÍRÁNÍ,

jak se chovat v ČAS PRÁVĚ PO SMRTI ČLOVĚKA a

jak řešit případné KONFLIKTNÍ SITUACE,

jež mohou mezi členy rodiny, nebo nejbližšími,

v souvislosti s úmrtím člověka vzniknout,

a jakým způsobem se v těchto případech chovat.

1. ČAS UMÍRÁNÍ:

V tento čas jest nejdůležitějším úkolem člověka dokázat své člověčenství:

dokázat svou lidskost !!!!

a poskytnout, projevit umírajícímu

maximum lidské Lásky,

t.j. solidarity, služby, citu, soucitu a útěchy, ohleduplnosti i účasti

v jeho utrpení a uspokojit veškeré jeho potřeby fysické i duševní.

Vezměme zde poučení z moudrosti,

s níž Pán Bůh stvořil lidské tělo:

Trpí-li jeden úd, či jedno místo v těle,

trpí spolu s ním i celé tělo.

Stejná Moudrost vytváří i tělo Pána Ježíše Krista,

a v zobecnění celé lidstvo.

Proto trpí-li jeden člověk,

nechť trpí spolu s ním i ostatní,

a nejvíce jeho nejbližší,

neboť nejen, že mu tak ulehčují v jeho utrpení,

ale současně mu tak vracejí všechnu tu lásku, péči a starost,

kterou On za svého života dával jim!!!!

(Srov. řeč Pána Ježíše k učedníkům jeho,

když se po modlitbě k Pánu Bohu,

v noci, v níž byl zrazen, vrací k učedníkům,

které byl prve prosil, aby s ním bděli,

a byli tak s ním v jeho úzkosti

a nachází je spící:)

"Což jste nemohli bdít spolu se mnou

v tuto Mou hodinu?"

Jaké jsou potřeby umírajícího?

- Potřeby fysické

Z nejdůležitějších potřeb fysických je to

potřeba vyprázdnit se,

tedy potřeby na konci zažívacího traktu:

- močení a

- stolice,

- čistota těla, zejména v této vyměšovací krajině

Poté potřeby na začátku zažívacího traktu:

- pití a

- jídlo a hlavně to, které má umírající rád

- zvrací-li, očistit jej,

potřeba pomoci v utrpení:

- potí-li se, otírat mu pot,

- je–li trápen bolestí

pomoc v utrpení bolestí:

odstraňovat, či alespoň mírnit bolesti,

které umírající má, nebo námahy,

jež pro postupnou ztrátu funkčnosti orgánů, či vlády nad tělem,

v důsledku pokračující choroby vznikají!!!!

Konečně je to čistota a estetičnost prostředí

t.j.

- čistota těla,oděvu, lůžka i místnosti a

- upravenost a krása prostředí:

Na př.: obrazy a předměty, které má umírající rád a jimiž se těšil!!

(!! Květiny jsou z hygienických důvodů nevhodné,

ale krásný obraz květin je na nejvýš vhodný,

i kdyby to měl být jen plakát!, ale je nutno ctít estetické

cítění umírajícího a to by nejbližší jeho měli

ze zkušenosti znát!!)

- Potřeby duševní

Nejdůležitější duševní potřebou umírajícího je

- POTŘEBA LÁSKY !!!! Potřeba projevení lásky

od nejbližších a jím milovaných.

Její projevení je očekáváno v láskyplné službě jemu a solidaritě s ním

a v duševní, často i fysické účasti na jeho utrpení.

Ona fysická účast záleží v oběti,

ve zřeknutí se možnosti odpočinout si,

pořádně se najíst, vyspat se,

protože na to není, pro službu jemu, čas!!!!

Tato oběť je cenou, placenou vlastním fysickým utrpením,

za projevované milosrdenství jemu,

ale jen ta je schopna dosvědčit naši lidskou hodnost!!!!

Ta duševní účast naše na utrpení umírajícího záleží v tom,

být přítomen u jeho lůžka nejenom fysicky, ale též duševně, t.j.:

být s ním,

cítit s ním,

prožívat jeho utrpení s ním,

umírat s ním !

Odměnou nám bude poznání, že

"kolikráte jsem umíral,

tolikráte jsem žil !!!!" a

Požehnání Boží !!!!

Tato pomoc duševní, zejména v umírání těžkém a bolestném,

jest pro umírajícího nesmírného významu!!!!

Je nejenom skutečnou posilou, ale zbavuje i strachu, strachu ze smrti.

Jsi přece se mnou, proč bych se bál...?

Všechny ostatní dále uvedené potřeby umírajícího jsou jenom zvláštními projevy jedné a téže základní potřeby člověka,

potřeby lásky!!

- POTŘEBA KOMUNIKAČNÍ

mluvit, poslouchat, mluvit…

ale nepoužívat při tom jazyk!!!!,

ale nepoužívat při tom jazyk!!!!,

a když, tak jen velmi úsporně,

a mít stále na paměti,

že vedoucím duchem tohoto rozhovoru a

hlavní osobou v tomto sdílení se

jest umírající sám!!,

který má už málo,

velmi málo,

nesmírně málo sil !!!!

Proto je třeba projevit maximum osobní pokory !!

mluvit... tolika způsoby lze mluvit...

Není jen mluvení ústy, jazykem, slovy,

na to umírající již obvykle nemá dosti sil.

Důležitější je mluvit očima, pohlazením,

mluvit duší, prostě mluvit srdcem !!!!

Nechat mluvit tu lásku v nás !!!

Ale nejen srdcem mluvit,

ale také srdcem naslouchat !!!!

A že srdce mluví, jest jisté, neboť skrze ně nás napadnou myšlenky a

uhádneme potřeby umírajícího, které on již nemůže, již nemá sil sdělit.…

Je to stejné, jako milující matka

dokáže uhádnout potřeby svého nemluvňátka,

protože ho má ráda!!!!

Ta láska jí umožňuje vcítit se do jeho

utrpení, když s námahou pracuje,

aby uspokojil své nejzákladnější živočišné

potřeby, nebo když trpí v nemoci.

Proto matka uhádne,

proto matka pochopí,

protože matka má své dítě ráda !!!!

A protože ho má ráda, umí se do něho vcítit, prostoupit svým citem

to jeho tělíčko, jako se voda vsakuje do mechu, a tak sama ucítit,

co její dítě potřebuje.

Ta její Láska ji k tomu uschopňuje!!!!

Tatáž Láska nám napoví, jaké jsou další

z nejdůležitějších potřeb umírajícího.

Je to

- PODĚKOVÁNÍ

Poděkováni za vzor, životní vzor, za službu, za lásku!!

A protože za Lásku,

proto i za Utrpení,

za bolest,

za oběti !!!!

Navíc se v tyto chvíle sdělují nejcennější myšlenky,

nejvýznamnější zkušenosti a rady,

předávají naučení a napomenutí,

zjištění a objevy, věci nejdůležitější povahy,

jež se za života nesdělují,

protože patří k osobním tajemstvím člověka,

jež tvoří jeho skutečné bohatství.

Za všechny tyto věci je nezbytně nutné děkovat !!, děkovat !!, děkovat !!!!

Bez poděkování by zůstaly všechny ty věci i rady a myšlenky bez užitku

a časem by se v nic obrátily !!!

Radost ani štěstí by nepřinesly !!!!

Děkování jest z věcí,

jež u lůžka umírající matky,

umírajícího otce,

umírajících příbuzných,

opominuty být nesmějí !!

- PROSBA ZA ODPUŠTĚNÍ

všeho zlého, čím jsme se proti umírajícímu

za jeho života provinili, čím jsme ho vědomě,

či nevědomě trápili.

Nezapomenout, že nejtěžší ublížení člověku nevznikají na těle,

ale na duši

zlým a necitlivým slovem!!

Taková ublížení jsou nesmazatelná,

nezapomenutelná, nelze je zrušit,

lze je však zastínit odpuštěním a

překrýt je a převážit obrácením se a

činěním mnohého pravého opaku toho,

čeho jsme se byli dopustili !!!!!

Skrze odpuštění a správné činy lze dosáhnout usmíření !!!!

- PROSBA ZA POŽEHNÁNÍ

a je-li dáno, děkovat za toto požehnání!!!!!

- MODLITBA, a to zejména modlitba „Otče náš“

a „Zdráva‘s Maria“,

jež jsou v tento čas pro člověka zásadního významu.

Pro připomenutí,

a těm, kteří je snad ještě neznají,

je zde uvádím:

„Otče náš, „Zdráva‘s Maria,

jenž Jsi na Nebesích, Milosti plná,

posvěť se Jméno Tvé, Pán s Tebou.

přijď Království Tvé, Požehnaná Ty‘s

buď Vůle Tvá, mezi ženami

jako v Nebi, a požehnaný plod

tak i na zemi, Života Tvého

chléb náš vezdejší, Ježíš.

dejž nám dnes Svatá Maria

a odpusť nám naše viny, Matko Boží,

jakož i my odpouštíme pros za nás hříšné

našim viníkům, nyní,

a neuveď nás v pokušení, i v hodinu smrti naší

ale zbav nás od zlého, Amen.“

neboť Tvé jest Království,

i Moc i Sláva

na věky věkův,

Amen.“

2. ČAS PRÁVĚ PO SMRTI:

Bylo-li v čas umírání málo času, je ho v čas právě po smrti ještě méně,

protože je nutno pamatovat na t.zv. "RIGOR MORTIS" !!

(V překladu: "přísnost smrti“)

Je to svalová ztuhlost, která nastane vychladnutím těla zemřelého a která způsobí,

že s jeho tělem již nelze volně manipulovat, nelze je upravit do vhodné polohy,

končetiny se stále vracejí do té polohy,

v níž došlo k vychladnutí těla, a tím ke ztuhnutí těla.

Tato ztuhlost je tím větší, čím větší námahu muselo tělo zemřelého

v hodinu smrti podstoupit. Na. př. došlo-li k úmrtí za vysoké horečky.

Proto je nutno jednat rychle, ale s nejvyšší úctou a pietou.

Je třeba:

- t.zv. "zatlačit oči". Co to je?

Pokud si toho umírající nebyl vědom a úmyslně nezemřel s očima zavřenýma,

umírá člověk s očima otevřenýma.

A protože oko obsahuje nejvíce vody, nejrychleji vysýchá a nejrychleji se rozkládá.

Pohled na takovou tvář zemřelého je nejen hrozný,

ale je i projevem nelásky a neúcty pozůstalých k zemřelému!!

Ono zatlačení očí spočívá v přetažení očních víček přes oči uchopením víček za řasy

a jejich, tak říkaje, "ručním" zavřením.

Podobně je třeba

- zavřít ústa zemřelého.

Pokud se to nedaří pouhým přiložením spodní čelisti k horní, je

třeba použít šátek na hlavu poté, co jsme očistili obličej a hlavu

zemřelého.

Smrtí dojde k uvolnění veškerého svalového napětí.

Tím dojde i k uvolnění svěračů v močové trubici a v konečníku,

takže může vyjit něco moči a stolice.

Proto je třeba

- očistit vyměšovací krajinu těla!!! a

- očistit a omýt celé tělo z potu teplou vodou a vytřít je do sucha.

Poté je vhodné použít i dobrou pleťovou vodu, pleťové mléko, nebo "sušší" krém.

- je-li třeba, zejména u muže, oholit!

- čistě a svátečně obléknout.

(Mít předem připraven čistý a kompletní sváteční oděv!!)

- upravit definitivní polohu těla zemřelého,

t.j. položit takto ošetřené, upravené a svátečně oblečené tělo

na čistě povlečenou postel na znak a složit ruce k sobě.

Takto jest člověk připraven k uložení do rakve.

3. KONFLIKTNÍ SITUACE:

(v souvislosti s úmrtím člena rodiny a jak je řešit.)

Ke konfliktu mezi členy rodiny dochází v případě, kdy není stejný názor na to,

co je v daný okamžik správné, nebo nejdůležitější.

Ať už je podstata tohoto sporu jakákoliv, je třeba mít neustále na paměti,

že smyslem naší přítomnosti na místě posledního bojiště nám drahého,

či blízkého člověka, je vytvořit mu láskyplné prostředí!!!!

Ať je jakkoliv chudičké, ale láskyplné!!

Všechno, co toto láskyplné prostředí ruší, a to jest jakýkoliv spor,

všechno to je na škodu a způsobuje umírajícímu přitížení a bolest,

pokud o tom ví;

pokud o tom neví tak také, protože tím méně se mu můžeme věnovat

a pokud se mu věnujeme,

tak zase méně, protože jsme uvnitř příliš zaměstnáni svým "problémem" !!!!,

pro který nevidíme skutečné potřeby umírajícího !!!!

Proto je třeba ctít zásadu, že

méně je více!!!!

Bude něco chybět?

Ať chybí!

Ale nesmí být dána přednost méně důležitému před důležitějším.

Žádná hmotná věc nevyváží cit,

ani služba ne,

pokud motivem této služby není Láska!!

Láska k člověku,

k tomuto trpícímu člověku,

k tomuto umírajícímu člověku !!!!

Zpět !