RODINNÁ RADA.

Myšlenka prostá, ale nesmírně cenná a účinná a název plně vystihující podstatu věci.

Rodinná rada by měla být v každé rodině zavedený a ustálený pojem.

Měla by se scházet

- jednak pravidelně, cca 1x za 14 dnů, nejlépe v neděli, v nejméně frekventovanou hodinu

dne (vhodný je čas tak mezi 14-17 hodinou, aby žena nebyla vázána povinnostmi

v kuchyni a mohla se stejně plně a platně účastnit této rady),

- jednak dle potřeby, kdykoliv, uzná-li to alespoň jeden ze členů

rodiny za nutné.

Jaké zásady musí pro tuto rodinnou instituci, pro tuto rodinnou radu platit?

Nutno respektovat tyto zásady:

- každé takovéto rodinné poradě nezbytně nutně musí

předcházet společná prosba za Boží Požehnání

a Boží nadhled, jež není bez společné modlitby Otčenáš myslitelná !!!

- každý člen rodiny, a tím i rodinné rady, musi znát své postavení v radě a

z něho vyplývající povinnosti i práva.

- rodiče mají rovnoprávný platný hlas.

Děti do 18. roku věku by měli mít jen hlas poradní,

pro nedostatek životních zkušeností a moudrosti.

Vede je to k pokoře a úctě k rodičům.

- nikdo nemluví zbytečně. Jasně formuluje myšlenku, resp. svůj názor na dané thema.

Jeho projev nepřesáhne cca tři minuty.

V naprosté většině případů jedna minuta na formulaci myšlenky stačí.

(Přesto by se nikdo neměl stále dívat na hodinky a počítat minuty!!

Jinak je to schůzovní nesmysl.)

- nikdo nepromluví dříve, dokud druhý neskončil.

- kdo pokračuje v rozhovoru, je přesně stanoveno předem!!

(může to být na př. takto: muž, žena a děti dle svého věku,

nebo v abecednim pořadí jmen účastníků rady, atd.)

To vede členy rodiny k sebeovládání,

ke cvičení paměti a vyjadřovacích schopností.

Je vhodné tato pravidla v určitém rytmu měnit.

Cvičí to duchovní pružnost.

Tak je vyloučeno, aby jeden skákal druhému do řeči,

a tak ničil a znehodnocoval proces jeho myšlení,

se kterým vede a formuluje svou řeč !!!!

- je vyloučeno smát se, či vysmívat se, zlehčovat,

či jinak znevažovat myšlenky druhého, ať jsou jakékoliv.

Pokora, úcta a tolerance ke každému názoru,

ke každé myšlence, ke každému projevenému citu

je základní a nejdůležitější povinností člena rodinné rady.

Něco jiného je však jeho rozumové hodnocení!!

(Viz autonomní myšlení, autonomní cit.)

I to však musí být činěno s láskou, v úctě a v pokoře!!

Navíc, pokud dítě sdělilo rodičům problém povahy zlé,

o němž nevěděli, čímž v podstatě prosí za pomoc,

nesmí za to být fysicky potrestáno,

jinak se tato rodinná instituce stala pro takové dítě navždy pokryteckou,

škodlivou a naprosto zbytečnou, dokonce opovrhovanou záležitostí.

- Pravda je apriori předpokládána.

Tak je téměř vyloučeno, aby zejména děti vytvářely v sobě

proti rodičům, či proti svým sourozencům své třinácté komnaty

a hromadily v sobě mnohdy těžké problémy,

s nimiž si často do hluboké dospělosti nebudou vědět rady.

- další základní pravidlo, jež je nutno hned od počátku praxe rodinných rad zavést, jest:

Nepředkládat ostatním "snímky", či "filmy" událostí, ve tvaru na př.: "on řekl",

"já jsem řekla", ale jen jejich zkrácene obsahy, "sumáře", t.j. to podstatné,

a to s jejich vlastním rozumovým hodnocením a vyjádřením vlastního rozumového postoje

k těmto událostem.

- Na to přímo navazuje

Sokratovské pravidlo tří myšlenkových sít:

1.síto: Síto pravdy:

Je, či není zpráva, jíž předkládám, pravdivá?

Jak jsem si její pravdivost ověřil?

Ne snad, že bych já nemluvil pravdu,

ale nemusil ji mluvit ten, od něhož tuto zprávu mám!!

2.síto: Síto dobra a zla:

Jaká je to zpráva, jíž přináším?

Dobrá, či zlá?

3.síto: Síto nutnosti tuto zprávu předat:

Je-li to zpráva dobrá,

budou ostatní ochotni vydat za ni svůj čas??

Je-li to zpráva zlá,

je nutné, aby o ni byli ostatní zpraveni?

Tato nutnost zprávu předat, či nepředat,

nechť jest posuzována podle míry užitečnosti své,

či škody, jež by vznikla,

kdyby ti, jichž se zpráva týká, o ni nebyli včas zpraveni!!

Toto pravidlo tří myšlenkových sít vychovává k odpovědnosti

za svá sdělení a vede rychle k pochopení hodnoty času i peněz,

k pochopení ceny informace.

- respektovat rovinu vzdělání ostatních:

Je-li rozebírán problém před ještě malými dětmi, je třeba podávat jej tak,

aby i ony mu rozumněly. Je to zpočátku investice, ale vyplatí se.

Dochází tak automaticky k výchově přímo v rodině,

rovina vzdělání se samovolně vyrovnává.

Později je již možné používat "myšlenkové prefabrikace",

která nejenom velmi rychle vede k cíli,

t.j. k řešení předloženého problému,

ale významně spoří i čas nutný k jeho vyřešení.

- vznikne-li potřeba svolat rodinnou radu, odloží se všechno!!

Je to POJEM, mající jednu z nejvyšších priorit a neexistuje nic,

mimo havarijní situace a službu nemocnému, co by nešlo odložit.

Žádné jídlo, žádná práce, žádná zábava nemají přednost !!!!

Zde uvedená dosti přísná pravidla vylučují,

aby se rodinné rady zvrhly ve schůzování v rodině.

A kdyby někdo z rodiny přece jen chtěl trpět samomluvou,

lze doporučit Baťovu radu, konat tyto rodinné porady ve stoje!!

Toto opatření vylučuje, aby tyto porady musely trvat déle než 5-10 minut.

Tyto zásady posilují vědomí odpovědnosti a vychovávají k obětavosti,

k pochopení významu oběti ve prospěch celku, ve prospěch vyšší věci.

Děti to pak vede ke schopnosti, přikládat věcem a jevům správnou důležitost.

A umění správně hodnotit důležitost věcí a jevů patří v životě k nejdůležitějším

a nejcennějším !!!!

- při každé takovéto rodinné radě je nutno vědomě počítat s Pomocí Boží,

t.j. Pána Ježíše Krista, Syna Božího a Panny Marie, skrze Pána Boha Ducha Svatého Jejich,

a tak se vědomě opírat o Moudrost Boží, což vytváří též vědomí trvalé sounáležitosti

s Pánem Ježíšem a Tělem Jeho, skrze Pána Boha Ducha Svatého Páně spravovaného a vedeného.

Jenom skrze Práci Jeho může platit Slovo Páně:

"Kdekoliv shromáždí se dva, nebo tři ve Jménu mém,

tam Já jsem vprostřed nich".

Jen takto, s Pomocí Boží a s Požehnáním Božím je možné úspěsně a trvale vyřešit

všechny těžké, či kritické problémy, a tak vyváznout z obtížných a svízelných situací.

Proto je nutno rodinnou radu začínat slovy:

"Ve Jménu Otce i Syna i Ducha Svatého, Amen"

a vděkem jim modlitbou Otčenáš a Zdrávas Maria,

s prosbou za Požehnání Boží (na př. takto:)

"S Božským Synem Máti, rač nám Požehnání dáti",

neboť Panna Maria jest nejenom nejvyšším z lidí,

zasvěcených ve Jméno Páně, ať již v těle, nebo mimo ně,

jest nejenom Královnou Nebes, ale též Matkou Dobré Rady.

Takovéto počínání automaticky vychovává k pokoře a ostatním ctnostem,

t.j. vlastnostem, které Pán Bůh v člověku hledá a potřebuje

a takto je umožňuje i průběžně vytvářet,

aby mohl mít v člověku svého pomocníka a vykonavatele Své Vůle na zemi.

Učiní-li si rodina tuto zásadu zvykem, brzy se naučí všímat si těchto rad Božích a

vedení Božího, "myšlenek, které nejsou jejich", neboť je dříve neměli a neznali, i skutků,

jež nastaly po společných prosbách, atd., a je nasnadě, ze jest pak milou povinností

za všechny tyto Rady a Pomoci Boží děkovat modlitbou i slovem díkůvzdání,

a co jest Božího, také Pánu Bohu dávat!!

(sr.: V. Kniha Mojžíšova: Deuteronomium, 14,22 !!!!)

A jest zřejmé, domyslime-li takovýto způsob chování,

že právě takto by měla vypadat zasedání a jednání parlamentů a vlád států a

výsledky jejich jednání by nutně musely vypadat jinak, než jak vypadají dnes !!!!,

neboť by včas dostaly myšlenky, které by je vyvedly ze zdánlivě neřešitelných situací.

Přímo čítankovým vzorem správného počínání panovníkova,

nechť jest chování jednoho z největších panovníků,

císaře a krále našeho Karla IV.

Prve, než byl cokoliv rozhodl, radil se s Pánem Bohem na modlitbě,

předkládaje mu své myšlenky k jakémusi

"Schvalovacímu řízení Božímu",

tázaje se asi takto:

"Pane, já jsem sice Milostí Tvou král a císař,

ale Pane Bože, smím to tak učinit ??",

(viz 1.kniha Paralipomenon, kapit. 21/7,8,10,12),

a vyprosiv si prve pro tyto úmysly své Požehnání Boží,

teprve potom, děkuje za ně, šel uvést je ve skutek.

Pro nevěřící pak takováto jest rada:

Nechť věřící v Pána Boha ve vládách a parlamentech

zjevně činí, co zde psáno

a nevěřící ať sledují,

skrze koho jsou pak dány myšlenky, jež situaci vyřešily.

To nechť jest pro ně důkazem,

nepřímým důkazem vedení Božího i existence Boží.

Ti v sobě poctiví pak rádi změní svůj názor i své přesvědčení.

Zpět !