RADOST.

- Tvůj život musí být krásný.

Krásný v radosti i v utrpení.

Potom bude překrásnou tvá věčnost.

(Josef Hloucha - biskup)

Proč potřeba krásy?

Protože krása dává radost,

radost sílu,

síly pak jest třeba ku službě lásky k člověku.

- Nebuď smutný!

Umíš se ještě radovat...?

Z maličkostí, zdánlivých samozřejmostí:

Z krásného jitra, drobného kvítku u cesty,

z úsměvu staré babičky,

které jsi pomohl do schodů s těžkou taškou?

...a umíš být za to vděčný?,

... umíš za to ještě Pánu Bohu poděkovat?:

"Chvála Pánu Bohu a Díky Pánu Bohu!"

- Veselé srdce půl zdraví!

Veselé srdce občerstvuje jako lékařství,

ale duch zkormoucený vysušuje kosti!

(J.A.Komenský)

Radosti je třeba vždy hledat...,

jen starosti přicházejí samy.

Radost je občerstvení duše!,

radost je posila duše!,

radost je osvěžení duše!

Život bez radosti

jest jako dlouhá cesta bez hospody.

(Demokritos)

Bez radosti nelze žít!

Nelze člověku na tomto světě žít,

nevidí-li před sebou nic radostného!

(Makarenko)

Když umře člověku radost,

tehdy přichází skutečná smrt...,a proto:

pochválen budiž každý důvod k radosti!!

- Úsměv jest majetek,

úsměv je bohatství,

protože úsměv dává lidem radost!!

Usměv je lék....!!

Ten, kdo se směje, bude dlouho živ!

- Den, ve kterém jsme se nezasmáli

jsme neprožili právě nejlépe.

Dokud člověk může, měl by se smát,

protože nikdy neví hodinu pokušení svého !!!

- Mít čas na radost,

mít kdy se radovat!!

Jakou radost připravím dnes své duši?...

Na čem spočine?

Čím se potěší?

Co ji posílí?

Něco krásného, kousek krásy...:

- něco krásného na pohled:

květiny, obraz, soška, umělecký předmět.

- něco krásného k naslouchání:

hudba, zpěv, básně, laskavý humor...

Hudbou se osvěží duše,

jako tělo ovocem!

Proto umění, protože dává člověku radost,

a radost je potěšení a posila duše!!

Člověk potřebuje tyto malé radosti,

aby byl a mohl zůstat zdráv!!

Avšak nehledej,

a nedopřávej si -

- smutné radosti!!

Jsou to radosti nečisté a neřestné

a pamatuj,

že bohatství světské se neumí smát,

že bohatství světské neumí zpívat !!

- Hřích jest,

zkazí-li člověk člověku radost,

čistou, dětskou,

spravedlivou radost!!

Toto jest skutečný hřích a příčina hněvu Božího!!

- Od určitého času pozbývá pro člověka vlastní radost ceny.

Více se bude radovat z radosti těch,

jimž radost připravil.

Radost lze nejjistěji získat tak, že ji budeme rozdávat!!

Jak?... Službou!!

Není možné být stále vážný,

také je nutno také žertovat a smát se!

ALE S KÝM?

Bez někoho blízkého, koho máš rád, se ti to sotva podaří!

NAJDI SI K NĚMU CESTU!!

- Vzájemnost radosti:

Radost musí být vzájemná:

já radost tobě,

ty radost mně!!

- Radost, kterou nelze sdělit, není radostí!

Teprve sdělená radost je radost:

"Sdělená radost, dvojnásobná radost,

sdělená žalost, poloviční žalost!!"

Radost mohu prožít jen tehdy,

jestliže ji dám,

jestliže se o ni rozdělím!!

Nejvyšší druh radosti jest ten,

umí-li se člověk radovat z radosti druhých,

z té, kterou sám vytvořil!!

Prvním předpokladem toho jest, aby tuto radost tvořil,

druhým pak, aby si této radosti svých bližních všímal!!

Radovat se můžeš jen s ostatními a pro ostatní.

Sám pro sebe nikdy!

RADOST JE CELÁ JEN VE SVÉ ČÁSTI,

VE SVÉM CELKU ZANIKÁ!!

Každá radost jen pro sebe sama,

pokud neskončila v hříchu,

skončí v melancholii...

a melancholie

již zdaleka páchne...

....hřbitovem!!!

Kdo chce užít radosti, musí ji dělit.

Radost není jedináček!!

Radost?....:

TVOJE RADOST = MOJE RADOST !!

Kdo by se chtěl radovat jen sám pro sebe,

toho radost vyschne !!

Skutečná, opravdová a trvalá radost,

skutečné, opravdové a trvalé štěstí

může být jen radost naše,

může být jen štěstí naše !!

JEN V RADOSTI NAŠÍ

JEST RADOST TVÁ,

JEN V RADOSTI NAŠÍ

JEST RADOST MÁ !!

- Radost člověka je zrcadlo spravedlnosti jeho života.

Štěstí člověka je zrcadlo spravedlnosti jeho života.

Je to zůstatek účtu života jménem KARMA tohoto člověka,

jenž není nic jiného, nežli sklizeň s pole setby

spravedlivého myšlení

spravedlivé řeči a

spravedlivých skutků tohoto člověka !! (odkaz Šrí Zarathustry)

Spravedlnost tato není nic jiného, nežli zásluhovost

ze setby Lásky k Pánu Bohu, t.j.

k Jeho Vůli,

k Jeho Slovu,

k Jeho Příkladu

k Jeho Odkazu

k Jeho Zákonu a

k Jeho UTRPENÍ !!!!,

ze setby Lásky k člověku a Utrpení jeho.

Ze setby služby těmto dvěma Láskám... a

ze setby služby těmto dvěma Utrpením

a účinnosti jejich odstraňování s této planety !!!

- Na co, LIDÉ, na co automaty ??…

ABYCHOM SE MOHLI DÉLE SMÁT!!

RADOST dodatek.

„Mám radost“. Toto konstatování je projev jednoho z nejnebezpečnějších stavů,

které jsem kdy v životě poznal. Radost není jedináček. Radost může být jen společná.

Abychom rozpoznali, nemajíce ještě přístup k poznání absolutní pravdy,

pravdu „o takovéto radosti“, je nutno položit si otázku,

kdo ještě se bude radovat se mnou ????

Jen já, jen a toliko my dva, jen naše rodina (celá?), dokonce i všichni mí příbuzní,

jen naše parta, naše strana, jen náš národ, jen naše rasa, „jen naše náboženství a

náš pán bůh“ ...???,

nebo všichni lidé bez rozdílu pohlaví, věku, majetkových poměrů, národní příslušnosti,

rasy, náboženského vyznání, atp. ???

Jen ten čin, jen to slovo, jen ta myšlenka, jež, bude-li dán/a, dá radost všem lidem

bez jakéhokoliv rozdílu, je radostí opravdu čistou !!!

Jen o takové radosti sluší člověku usilovat!! Ale pozor je to věc rozporná !!

Ten rozpor tvoří protipóly jednoty, totiž Ty a Já, Vy a My.

……..a o tom, jak toho dosáhnout,

(správněji řečeno: V jakém poměru je to spravedlivé !! takových radostí

dosahovat), viz též statě DESÁTEK a VDĚČNOST.

Pro hlubší zamyšlení a lepší pochopení uvažte prosím tato dvě podobenství:

1. STROM.

Jak řeší problém spravedlnosti strom?

Dokonale: Nejprve vytvoří strom list, a tak dává spravedlivě každému svému novému listu

stejnou šanci. Potom bedlivě vyhodnocuje přínos, jaký jeden každý list podává.

Tím nejenom určí odkud svítí slunce, ale řeší tím i problém (dovolte prosím ten příměr) „odměňování“. Ten nejlepší list promění ve větvičku, větev, hlavní větev, nebo dokonce

za samotné pokračování svého kmene.

A tak vytvořil strom list nejprve jako svou součást, jíž pak dle míry spravedlnosti své promění v odpovídající část svou: zůstaneš toliko listem, či tě povýším na větvičku, jiný na větev,

ještě jiný na větev hlavní a některý dokonce, třeba i, zaslouží-li si toho,

na tu nejhlavnější část svou: na samo pokračování svého vlastního kmene !!

2. UČITEL A ŽÁCI.

Dříve ve školách platívalo toto pravidlo:

Přišel nový žák do třídy?

Automaticky byl posazen na nejposlednější místo ve třídě, do poslední řady.

Byl dobrý?

Postoupil o jednu řadu dopředu, zatímco nehorší žák této řady „propadl“

o řadu zpět.

A tak se automaticky propracovali ti nejlepší na nejpřednější místa ve třídě,

zatímco ti nejhorší na místa nejposlednější.

Pokud pak ti nejhorší nejevili o zlepšení zájem, bývali ze škol vylučováni.

Nikdo o takové žáky více nestál.

Se zavedením povinné školní docházky platívalo toto pravidlo ještě dlouho dále:

S počátku bývalo rozsazení náhodné, ale moudří učitelé tímto přesazováním žáků

dle zájmu o předmět sobě blíž a od sebe dál odměňovali zájem a píli studentů,

aby tak těm pilným a poctivým nemuselo z vykládané látky uniknout nic,

zatímco zájem na ostatních klesal přímo úměrně se vzdáleností od učitele.

Ještě k rozporu radosti:

Je nejlépe popsatelný skrze směnu na trhu.

Tržní směna, je-li spravedlivá, uspokojuje stejně obě strany,

takže obě strany se mohou stejnou měrou radovat.

Tato radost je následek spravedlivého uspokojení námah,

chcete-li vynaloženého utrpení, na pořízení směňovaného zboží,

a tím i potřeb obou, či všech, na směně zúčastněných stran.

Zpět !