DESATERO BOŽÍCH PŘIKÁZÁNÍ.

 

 

           1. Já jsem Hospodin,

               Bůh tvůj,

               nebudeš mít bohů jiných přede mnou.

         

               Žádný jiný bůh nebude mezi Mnou,

               t.j. Pánem Bohem Otcem Stvořitelem, a tebou.

 

 

           2. Neučiníš sobě podobenství,

                aby ses mu klaněl. 

 

                t.j. nebudeš se klanět ničemu,

                cožkoli by bylo dílo člověka.

 

 

3. Nevezmeš Jména Hospodinova nadarmo.

 

 

4. Pomni, abys den sváteční světil.

 

                Doslova: den sobotní.

 

                Vzhledem k tomu, že křesťanství zaměnilo z radosti a

                z úcty ze zmrtvýchvstání Páně sobotu za neděli,

                je třeba uctít neděli, t.j. v tento den nepracovat.

                Pokud na př. z provozních důvodů je třeba v neděli,

                či jiný sváteční den pracovat, je třeba trvat na náhradě

                tohoto dne za den jiný,

                tak, aby co týden byl jeden den volna,

                aby mohl odpočinout duch i tělo,

                aby byl dán čas Pánu Bohu na rozhovor se mnou,

                aby byl dán čas na hovor duše s Bohem.

 

 

 

         5. Cti otce svého a matku svou,

               ať naplní se dnové tvoji na zemi.

 

               Co to je, ctít otce svého a matku svou?

 

               Nejenom mít je v úctě, tím, že jich budu poslušen,

               a příkazy a prosby jejich budu bez odmluv a průtahů plnit,

               to je mezi slušnými lidmi naprostá samozřejmost,

 

               ale především tak, že jim musím být PRAKTICKY VDĚČNÝ !!!!

 

             - za všechen chleba, z něhož jsem při nich starostí jejich

                        a péčí jejich vyrostl,

             - za všechny starosti a utrpení, jež se mnou museli prožít,

                        tím, aby mne nakrmili,

                        ošatili a obuli,

                        v čistotě a pořádku drželi,

                        vším potřebným vybavili,

                        ze všech nemocí uzdravili,

                        a unesli všechno to utrpení,

                        jež jsem jim případnou neposlušností,

                        či jinými nedokonalostmi svými nechtě působil,

 

          - za všechno vychování a vzdělání, které mi dali,

                    a tak připravili do života,

 

          - neboť já sice při nich rostu, ale ONI menší se,

                 já se stávám silnějším, ale ONI slabšími a zranitelnějšími,

                 neboť stárnou, a je nyní, kdy si začínám vydělávat, čas,

                ABYCH SPLÁCEL TENTO DLUH SVŮJ

LÁSCE RODIČŮ MÝCH KE MNĚ!!!!,

                ABYCH SPLÁCEL OBĚTI RODIČŮ SVÝCH,

                ABYCH BYL RODIČŮM SVÝM PRAKTICKY VDĚČNÝ

ZA VŠECHNY OBĚTI JEJICH,

                JEŽ Z LÁSKY KE MNĚ!! ČASTO MUSELI UČINIT!!!!

 

              - jako nelze poctivě odejít z hospody bez zaplacení,

                tak nelze člověku, který má své rodiče rád,

                odejít snadno z domova, aniž by pamatoval na to,

                že tím, že z domova odchází, vypadá rodičům jeho

                právě taková POMOC a LÁSKA BOŽÍ,

                která SKRZE NĚ byla až dosud dávána JEMU!!

 

                       ... když jsi byl slabý a nemocný,

                           oni byli stále s tebou,

                           nyní jsou oni slabí a nemocní,

                           ALE KDE JSI TY ???

 

             - PROTO NELZE ČLOVĚKU ŽÍT SNADNO

BEZ RODIČOVSKÉHO POŽEHÁNÍ,

A TOHO BEZ VDĚČNOSTI RODIČŮM SVÝM,

 

               bez praktické pomoci jim a podpory jejich

               v čas jejich stáří, DOSÁHNOUT NELZE !!!!

 

 

             - když se rodičům narodí dítě, přichází jako host a vše,

               co je rodičů, je, s jejich výslovným dovolením, i jeho.

               Mají a užívají vše společně. Oni je vybaví vším potřebným

               do života.

               A jestliže ono, když vyroste, a samo začne vydělávat

               peníze a nabude rozličných potřebných věcí a majetku,

               čí zásluhou se tak stalo??

 

               Samozřejmě, že i zásluhou onoho někdejšího dítěte,

               ale především zásluhou rodičů jeho a jejich, v ně

               položeného vkladu, základu, investic,

     a tudíž OBĚTMI JEJICH!!

 

               Proto je nanejvýš nespravedlivé, považuje-li pak tento

               člověk, byť svou prací nabytý majetek a věci za toliko

               své, aniž poskytne rodičům svým VÝSLOVNÉ právo

     těchto věcí a majetku použít, nebo dokonce jej nepoužije

     na zachování zdraví, či dokonce života svých rodičů!!

 

               To je před Pánem Bohem křivda, ohavnost a těžký hřích!!

 

             - Tak, jak dítě roste a dospívá, tak rodiče stárnou a

               slábnou. Ono roste, oni pak menší se.

               Takto se jejich role vzájemně vyměňují

               a jako dítě nemohoucí položeno bylo před rodiče,

               tak posléze rodiče nemohoucí nachází ono před sebou.

 

               Člověk jako dítě život svůj začíná

               a jako dítě jej i končí.

 

               Tak, jako je čas dětství a kvalita jeho, zejména co do

               množství lásky, jež dítě jako nejcennější vklad od rodičů

 

 

               svých vezme, rozhodující pro způsob života jeho

               v dospělosti, tak je důležité, kolik lásky je toto dítě

               schopno vrátit rodičům svým v čas stáří jejich,

               i v čas jejich smrti.

 

               I smrt je druh zrození. Je to zrození do života věčného.

               Tím jsou si narození i smrt rovny. (Jedno , jako narození

               do života časného, druhé, co zrození do života věčného.)

 

             - Tak, jako rodiče jsou nadějí dítěte,

      tak je dítě nadějí rodičů svých.

 

               Za války v Rusku, byl jeden novinář svědkem takovéto

               události: Ve vesnici onemocněl kůň. Bylo jich velmi málo.

               I na koně se v čas války vztahovala odvodová povinnost.

               Celá vesnice se seběhla a starala se o toho koně, aby

               nezdechl, aniž kdo dbal toho, že o nemocné dítě, které

               rovněž potřebovalo pomoc, se nestaral nikdo. Plakalo a

               naříkalo, ale nikdo toho nedbal. Když to ten novinář

               vesničanům vytýkal, odpověděli: “Dítě si uděláme,

               kdy budeme chtít, ale kde vezmeme koně?

               Toho koně potřebujeme!“

 

               Život toho koně jim byl nad život toho dítěte.

               A tak řečeno vojenskou terminologií vyměnili taktické

               vítězství za strategickou porážku,

               neboť takový bude i úděl jejich, až ve stáří, nemoci a

               nemohoucnosti budou zoufale hledat pomoc kolem sebe,

               pak bude slepota, hluchota a lhostejnost těch, v jejichž

               pomoc doufali, nadějí jejich.

 

               Jako nelze dát přednost okamžitému zisku před dlouhodobou

               perspektivou, jako nelze dát přednost naději taktické

               před nadějí strategickou, jako nelze dát přednost pomoci

               okamžité před pomocí životní,

               tak nelze dát přednost zdraví a životu zvířete

               před zdravím a životem dítěte!!

 

               A protože i starý člověk má Spravedlností Boží hodnost

               dítěte, nelze dát přednost hmotnému prospěchu, karieře

               a blahobytu před službou starým rodičům,

               před pomocí starým lidem vůbec!!

 

               Tak člověk dochází poznání, že má, obecně vzato,

               dva druhy dětí:

                               - jedny mladé

                               - druhé staré.

 

               Oběma je povinnován stejnou láskou, stejnými obětmi,

               stejnou pozorností, neboť tak je to před Pánem Bohem

               SPRAVEDLIVÉ!!

 

 

            6. Nezabiješ!!

 

               Nezabiješ nikdy, ani včas v čas války ne, protože války mohou

               být vedeny jen proto, že lidé nejsou tohoto přikázání Božího

               poslušni!!!!

               Rámě spravedlnosti Boží ukráceno není, aniž kdy bylo, ani

               nebude, a proto není třeba dobývat nikomu práva svého na

               druhém násilím. To, že se tak až dosud děje, je jen a jen

               pro tu nevěru lidskou!!,

               sr.:“...musí to býti, aby pokušení přišlo na tento svět,

               ale běda člověku, skrze něhož přichází!!“)

 

 

            7. Nesesmilníš!

 

              Týká se vztahu Boha Otce a člověka. Tím je podobné přikázání

              prvnímu. Znamená však: Nebudeš milovat, nebudeš mít rád

              žádného jiného boha kromě Mne, Boha Trojjediného, t.j.

Boha Otce Stvořitele,

Boha Syna, Pána Ježíše Krista a

Boha Ducha Svatého.

 

Toto nebezpečí bylo velmi silné v dobách dání desatera, neboť

v tu dobu bylo uctíváno bohů mnoho. Na př. Moloch,

Astarot sidonských, a co národ, to množství nejrůznějších bohů jiných.

 

              V době dnešní je pak nebezpečí jediné, vyjádřené slovy Páně:

              “Nelze člověku sloužiti současně Bohu a mamonu. Jednoho se

                přidrží a druhé odvrhne.“

 

Ještě tyto jsou pak významy tohoto přikázání, a sice

důrazné připomenutí absolutního zákazu krvesmilstva,

aby byl znemožněn vznik potomstva z rodičů v příbuzenském vztahu,

jenž nutně vede k degeneraci populace a

 

důrazné připomenutí absolutního zákazu sodomie,

neboť vede k totální devastaci charakteru člověka a zkáze jeho duše.

 

 

            8. Nepokradeš!,

 

                t.j. Nevezmeš nikdy nikomu nic, co není tvého.

 

                Nevezmeš nikdy nic, co není tvého, druhému člověku

                bez jeho výslovného dovolení, bez jeho výslovného souhlasu!!

 

                Každá věc, kterou vlastníš, musí být

 

                - buď koupená, o čemž třeba vlastnit doklad!!,

 

                 (u drahých věcí po celou dobu životnosti jejich,

                  u nemovitostí pak navždy, doklad jest děděn.)

 

                - nebo darovaná, u darů drahých je nutná darovací listina!

 

                  Jiný způsob nabytí majetku, kromě dědictví a věna,

                  je nepřípustný,

                  a tudíž v rozporu s Vůlí Boží!!

 

                Nemáš-li něco a potřebuješ-li to a vidíš-li, že bližní tvůj

                tuto věc má, JE TŘEBA PROSIT JEJ, aby ti ji po čas potřeby

                tvé půjčoval buď zdarma, nebo za nájem.

 

                VRACET VČAS A V DOKONALÉM STAVU A POŘÁDKU

      vypůjčené věci

                by už měla být NAPROSTÁ SAMOZŘEJMOST !!!!

 

 

                Dále je NUTNO věnovat velkou pozornost stále přehlíženému

                jevu, že je VÝZNAMNÝ ROZDÍL mezi tím, co je MOJE

                                     a mezi tím, co je NAŠE !!!!

 

                Nerespektovat tuto samozřejmost v rodině může mít za následek

                její ohrožení, dokonce i zničení!!

 

                Totéž platí i pro jakoukoliv jinou pospolitost!!

 

 

            9. Nepromluvíš křivě proti bližnímu svému!

 

                Nebudeš křivě přísahat!!,

                nevyslovíš křivého svědectví,

                obecně: NEBUDEŠ LHÁT !!

 

 

            10. Nepožádáš, cožkoliv jest bližního tvého!

 

                  Doslovně: Nepožádáš majetku, dobytka, ženy a ničeho,

což  by patřilo bližnímu tvému.

 

                  Nepožádáš pak má význam: Nebudeš po tom toužit,

                  nebudeš si to přát, nebudeš to chtít,

                  protože tato touha, přání a chtíč jsou nečisté,

                  protože od Pána Boha Otce nedovolené,

                  a tímto desátým přikázáním výslovně zapovězené!!

 

 

        (Srov.: 2.kniha Mojžíšova – Exodus, kap.20,2-17)

 

 

                                                                      Zpět !