DESÁTEK.

...platit, neplatit ??

Tuto otázku položili již staří Pánu Ježíši Kristu.

A co On jim odpověděl:

"Dávejte, co je císařovo císaři a co je Božího, Bohu!"

Tedy Pán Bůh také potřebuje peníze? Proč?

Jednou z cest, jak odpovědět a jak pochopit tuto nutnost, jest začít od Adama:

Adam prvotním a dědičným hříchem v ráji spáchaným zničil všechnu práci Boží na člověku a o člověku, tehdy novém. Jeho duše získala nové vlastnosti, na něž nebyla, tak říkaje, stavěná a úloha jeho a úmysl Boží s Adamem znehodnocen a zpochybněn.

Proto ten Hněv Pána Boha Otce a prokletí Jeho na člověku,

neboť všechno, co vezme člověk do ruky končí špatně.

Proto ta slova Páně o člověku:

"Pokolení ještěrčí,

jak dlouho budu vás snášet?

jak dlouho budu vás trpět?",

či jinde:

"Hledači dobrého a odmítači zlého!"

Oním dědičným hříchem člověk Adam a pokolení jeho jakoby se stal jakýmsi "pravotočivým" vozidlem, vždy sjíždějícím s té silnice života nějakým způsobem "vpravo", k tomu pro něho dobrému, způsobuje tím bezohledně nesmírné zlo!

Proto byla nutná náprava, proto byl nutný onen záchranný plán Pána Boha Otce skrze Pána Ježíše Krista pro člověka a pokolení jeho:

a tou je v prvé řadě Oběť Páně smrtí Křížem na Golgotě...!!

Tedy OBĚŤ, PLAT PÁNU BOHU OTCI, za Jeho zničenou práci na člověku a o člověku tehdy novém, Adamovi, čímž jest rušená věřícím ve Jméno Páně ona „pravotočivost" utrpením naším, způsobovaným Pánem Bohem Duchem Svatým Páně, který nás svou mocí tlačí zpět na tu silnici života..,

sr.:

"Nemocí moc má se dokonává!"

Pán Bůh Otec žádá svůj vděk nejenom za práci svou stvořitelskou, ale i za to, že nás dnem i nocí vede věčností k svým cílům.

Žádná práce, ani práce Boží se neobejde bez utrpení a Pán Bůh Otec žádá utrpení naše za utrpení svoje, za Utrpení Páně, za Utrpení Panny Marie, za Utrpení Pána Boha Ducha Svatého!!!!

Co je na tom divného? I člověk, když pracuje, vynakládá při práci své utrpení. Práce bez utrpení není myslitelná.

Když práci dokončil, vznikl výrobek, se kterým jde na trh, aby jej směnil za to, co sám potřebuje. Co se to vlastně na tom trhu směňuje? Neprodává se za užitnou hodnotu, byť ji na tom trhu hledáme, ale prodává se za HODNOTU onoho výrobku, onu nejobecnější vlastnost jeho, která jest všem výrobkům společná, a touto vlastnosti jejich jest vždy, že obsahují lidskou práci,

a protože vždy práci, proto také vždy UTRPENÍ!!!!

Velikost tohoto utrpení člověka ve výrobku obsažená, určuje jeho HODNOTU!!!!

Nic na tom nemění skutečnost, že trh uzná jen to nejmenší UTRPENÍ společensky nutné k vytvoření daného výrobku.

TEDY UTRPENÍ ZA UTRPENÍ !!

Takto směňuje člověk s člověkem, takto směňuje i Pán Bůh sám

s námi, s lidmi, a to s jedním každým z nás:

"Jeden jest Otec váš nebeský, vy pak všichni bratří jste!"

Spravedlnost mezi bratry může být jen tehdy, je-li spravedlivá směna!!

Spravedlnost v Lásce, nazývá se vděk, vděčnost !!

Láska neprodává, ale dává, avšak žádá vděk, je dlouhočekající, nenaléhá, avšak žádá vděk! Právě proto, že dává, nebo dávala, musí brát, buď, aby mohla opět dávat, nebo právě proto, že už více dávat nemůže!!!!

A spravedlnost Boží ŽÁDÁ VDĚK PRO TUTO LÁSKU!!

Kromě Pána Boha, Otce našeho nebeského, máme ještě svého Otce a Matku pozemské, bratra a sestru před Pánem Bohem Otcem, který střeží spravedlnost v lásce jejich k nám i naší k nim!!!! Tak máme i rodiče rodičů našich.

I oni měli své náklady s námi, a žádají výnos z těchto nákladů na nás, dětech svých, podobně, jako jej požádal Pán Bůh Otec na Synu svém, Pánu Ježíši Kristu za člověka Nového, jehož byl pak za to dal Jemu.

Je to tak spravedlivé, neboť kdyby ty peníze nákladů těchto byly uloženy v bance, nesly by peníze tatínkovy i peníze maminčiny výnos svůj již značný, peníze dědečkovy a peníze babiččiny však výnos již řádově vyšší, atd., podobně u rodičů jejich.

Připodobněme člověka ke stromu, ruce jeho k větvím toho stromu,

nohy pak ke kořenům jeho.

Ve větvích toho stromu pak časem svým spatřujeme ovoce:

Kdo dal to ovoce do větví toho stromu??

Je vzato z jeho kořenů!!

A tyto kořeny žádají svůj vděk, svou spravedlnost, byť nejsou vidět, byť jsou v zemi,...

přesto jsou!!!! To jsou ty KOŘENY VÍRY, jež na důkaz sobě musí vykopat

jeden každý člověk sám!!

Jeden každý sám se musí přesvědčit, a skrze Moc Páně:..Nemoc..,

bolestně se přesvědčit, že ony jsou - jsou PRAVDA BOŽÍ!!

Pán Bůh Otec není bohem mrtvých, On jest Bohem živých!!,

a to živých na věky!!

Stojí psáno (NZ,J,38): „Jiní jsou pracovali a vy v práce jejich jste vešli.“

Ale pakli jsou pracovali rodiče moji, prarodiče moji a rodiče rodičů jejich a všechny předchozí generace, mají nárok na svou odměnu.

"Jiný jest, který rozsívá, jiný jest, kterýž žne."

"Kdo jíš ovoce, vzpomeň toho, kdo sázel strom!" (Vietnamské přísloví).

Jest třeba uctít toho a ty, kdo vytvořili předpoklady mého chleba,

ten stupeň civilisace, který já nyní chtivě a bezostyšně užívám a hltavě toliko sám pro sebe beru, aniž ohled mám na to, že jsem tohoto místa nikdy nemohl dojíti sám, aniž ohled béřu na to, že celá tato mne předcházející posloupnost práce a utrpení má svůj původ v Pánu Ježíši Kristu a v Pánu Bohu Otci a že byla všechna vykonána skrze Práci Pána Boha Ducha Svatého!!

Tito všichni jsou pracovali přede mnou, těm všem i Pánu Bohu samému vzniká nárok na vděk a úctu z mého chleba!

Za tuto Práci Boží je nutno platit!!!

Nelze ji zaplatit, ale je nutno ji splácet mírou, ustanovenou

Zákonem Mojžíšovým, Desátkem !!

sr.: Kniha V. Mojžíšova: Deuteronomium, 14,22.

Jak použiji tento desátek, tuto desetinu všeho čistého příjmu svého

za (nejčastěj)/ měsíc práce své?

Zejména tím, že za peníze tyto nechám sloužit mše svaté za duše

v očistci a za nemocné a trpící, zejména za duše zesnulých své

vlastní rodiny, za nemocné rodiče a za pomoc Boží pro ně a za zdraví jejich!!!!

Potom mohu stejným způsobem prosit za pomoc Boží a za zdraví

a dobrý úmysl pro sebe sama.

Naposledy jest pak užíti prostředků těchto

na skutky milosrdenství potřebným bližním!:

"Prosícímu tebe dej a od bědného očí neodvracuj!"

Toto jest díl, skrze Zákon Mojžíšův Pánem Bohem Otcem ustanovený,

z něhož budiž štědrý, neboť :

"jakou měrou vy měřiti budete, takovou i vám bude odměřeno !!!"

Proč mohlo být řečeno:"...dávejte císaři, co jest císařovo,

a co jest Božího Bohu!"?

Protože člověk nemá jen svoje náklady fysické,

ale také své náklady duchovní, neboť jest nejenom tělo,

ale i duch!!

A tak mnohá myšlenka a mnohá rada není,

jak se člověk mylně domnívá, myšlenkou jeho,

(na což navíc často bývá ještě pyšný!!),

nýbrž mu jest, či byla z Milosti Boží v pravý čas dána !!!!

(sr.: "… a postaví Vás před soudy a povedou do škol,

mluvíce všechno zlé o Vás pro Jméno mé."

"..vy pak nic se nestrachujte, aniž péči mějte o to,

co byste měli mluviti.

Dáno bude Vám v tu chvíli, co byste měli mluviti!!")

Od koho asi ??:

To jest možné toliko skrze práci Pána Boha Ducha Svatého,

a ta nemůže být a není zadarmo!!

K pochopení toho takovéto je podobenství:

Vedu-li při, pak, protože naprostou většinou nejsme zběhlí

v takovýchto věcech, vyhledám pomoc právníka a rad jeho.

Tyto rady nemohou být a také nejsou zadarmo!!

Musím je zaplatit, neboť i tento člověk pracuje, má se mnou

své náklady a chce být slušně živ!

Proto nejsou a nemohou být myšlenky zadarmo!!!!

Když pak člověk, čta tyto řádky, nalezl by se štědrým,

a skutky milosrdenství činícím, pak se ptej sebe sama:

"Dávám nejprve tomu, od koho jsem vzal??:

rodičům svým a prarodičům??

Dávám nejprve tomu, od koho jsem vzal ?:

Pánu Bohu Otci a Pánu Ježíši Kristu, Spasiteli Svému

za Utrpení Jeho ??…

Jak? Jakým způsobem ??:

Tak, že nechám sloužit mše svaté, obětované „Na Úmysl Páně“,

či „Na Úmysl Pany Marie“.

Na sebe sama pak pamatuji takto:

Mší svatou obětovanou „Na dobrý úmysl“,

či „Za vedení a pomoc Boží“, či „Za zdraví“.

A dávat takto vyváženě, stejným dílem světu duchovnímu

i fysickému!

A pakliže bych toto všechno činil, a přesto se v utrpení nalezl,

pak vím, že položiv tento spravedlivý plat,

mám také právo i povinnost prosit

Pána Boha Otce, Pána Ježíše Krista, Pannu Marii

za Milost a Pomoc Boží

s vírou a nadějí, která se opírá o pevný základ!!,

s trpělivostí Jobovou a

vírou i nadějí oné vdovy,

jež byla své poslední dva šarty do pokladnice chrámové uvrhla!!

Plat desátku je tedy myšlenkou dvojího zdanění:

"Dejte tedy, co je císařovo, císaři …", t.j. světu fysickému,

za požehnání jeho

(bezpečnost vnější i vnitřní, doprava, zdravotnictví, školství a p.)

"a co je božího Bohu", t.j. světu duchovnímu,

za požehnání jeho

(za zdraví a pomoci Boží, a to nejenom pomoci vnější,

ale i ty vnitřní: myšlenky, radost, moudrost, klid, mír, spokojenost a pod.)

Teprve ona zbývající, třetí část jest onen díl, který si smí člověk spravedlivě ponechat k osobnímu hospodaření svému dle úmyslů svých

a i ony by neměly být bez schvalovacího řízení Božího,

kdy na modlitbě předložím Pánu Bohu úmysly své s prosbou za požehnání Boží jim a nedostanu-li myšlenky jiné, která by byla lepší a spravedlivější, než jest úmysl můj,

pak jednám dle úmyslu svého.

Takto by člověk měl předkládat na ranní modlitbě úmysly své

Pánu Bohu každý den!!

A komu vlastně dám tuto daň Boží,

tento peníz vděku Pánu Bohu?

Jak použiji tento desátek, tyto peníze Boží?

Komu je dám?

Každý svému společenství!!!

Člověk věřící své církvi,

pokud možno na mše svaté a skutky milosrdenství bližním skrze tuto církev činěné.

Člověk nevěřící pak nemocným, trpícím a všem potřebným bližním ve svém okolí!!,

neboť takových nalezne kolem sebe vždycky dost:

ze čtyř lidí této planety se dosyta může najíst toliko jeden!

Stačí se jenom trochu porozhlédnout kolem sebe a

být všímavější k lidskému utrpení!!!!,

a to, co mám Vůlí Boží za uloženou povinnost dávat,

dávat ochotně a s radostí právě sem!!

Proto ta výtka Boží: "...a vděk Váš žerou psi vaši"!!,

či jinde napomenutí:

"Nedávejte svatého psům, aniž mecte perel před svině,

aby jich nepotlačily nohama svýma a

psi, aby neobrátíce se proti vám, neroztrhali Vás."

Ten vděk, ten vděk Pánu Bohu je potřeba!!,

a jako nelze milovat Pána Boha jinak, než skrze své bližní,

tak svou Lásku k Pánu Bohu mohu prokázat jedině skutky milosrdenství lidem a

nezištné pomoci lidskému utrpení!!!!

alespoň tou měrou, jíž ustanovil Pán Bůh Otec skrze Mojžíše!!

(pátou knihou jeho Deuteronomium, kap. 14,22).

Čím větší plat, tím snadnější jest i plat desátku.

Když je plat malý, pak je plat desátku těžký, někdy velmi těžký,

někdy je jeho vydání přímým ohrožením rodiny, či sebe sama.

Co pak, co dělat??

Jak si potom počínat spravedlivě??

Nemůžeš-li zaplatit desátek, dej něco!!

Dej alespoň něco!!

Dej, co můžeš,

Dej, co uneseš!!

Dej tolik, co uneseš!!

Ale prosím, dáváš-li, nedávej výsměch!!,

aby Ti jednou nemuselo být těžko….

Dodatek:

Pokud má člověk příjem malý, je plat desátku těžký, někdy velmi těžký.

A pokud je člověk vázán vděkem nutným (na př.: podpora rodičům), či dokonce splátkami, jak potom dát, či dávat, aniž by neohrozil rodinu, či dokonce sám sebe ??

Toto jsou cesty řešení tohoto problému:

Po zralé úvaze, resp. výpočtu, stanovit celkovou částku, jíž lze, na př. měsíčně, položit co maximální peníz všem „věřitelům“ rodiny, ať již jsou skuteční, nebo jen potřební,

a tuto dělit mezi všechny poměrnými díly, říkejme tomu „žít v poměru“, a tuto celkovou částku vždy rozdělit v poměru, ve stanoveném poměru !!, mezi všechny potřebné !!!

Tyto poměry musejí být jednoduché a snadno zapamatovatelné, a přesto spravedlivě řešící. Nejčastěji jsou to poměry: 1:3, 2:2(= 1:1), 3:1

Příklad: Dostanu plat 1500 peněz měsíčně a

zjišťuji, že z něho mohu odložit nejvýše 100 peněz.

Rozdělím je pak spravedlivě tak, že dám

- jak „desátek“ 1 díl 25 peněz

- tak rodičům 3 díly 75 peněz

Toto jsou poměry vyplývající z nesmírně staré zkušenosti a řídí se jimi i celá příroda. Touto zásadou se řídí i sama podstata života, neboť právě takto vydává atom uhlíku své valence.

Jiná otázka je, pokud mám příjem tak malý, že prakticky nestačí na udržení

života: „jak dávat z ničeho“?

Tady odpověď pochází z dávnověku, z dob, kdy člověk žil ještě z ruky do úst.

I tady platí totéž: 3 sousta rodině a jen to čtvrté sousto smím vydat.

A i toto čtvrté sousto, a jen ono, neboť více již není !!! !!!!!,

budiž opět děleno,

a to OPĚT !! !! ve stejném poměru 1:3, mezi

rovinu duchovní (desátek=oběť) a

rovinu fysickou (spravedlivý vděk a milosrdenství),

a to ve prospěch roviny fysické !!

!!! Pozor tedy,

není –li na skutečnou úhradu stanoveného desátku,

pak nelze desátek stanovit z prvního dělení (jako desáty díl

z čistého příjmu svého, či rodiny),

ale ze druhého dělení té částky zdroje, jež je celkem k disposici !! !!

Jen tak lze pak desátek vydávat spravedlivě,

a to jen jako adekvátní díl možný !! shora uvedeným způsobem !!!

Je ještě jedna myšlenka, jíž je na místě k thematu desátku zmínit, a sice myšlenka:

Zobecnění desátku.

Je již na čase konečně pochopit, že to, co Mojžíšovým ustanovením platí pro jednoho člověka, jako

desátek jednotlivce, jenž je výrazem solidarity a soucitu člověka s člověkem i kolektivem,

musí být a je nutno celosvětově uznat potřebu zavést a platit též

desátek společenství, jenž je zobecněním myšlenky desátku jednotlivce a výrazem solidarity i soucitu každého společenství s vyšším sociálním okolím,

jenž by měl být pochopen jako trvale závazná povinnost platu desátku pro jakékoliv společenství, pro jakoukoliv organisaci,

vytvořené k jakémukoliv účelu, ať už je to na př. podnik, církev, či stát a p.,

aby se takto vytvořill národní, nadnárodní, až i celosvětový fond pro řešení všech palčivých problémů světa.

Zpět !