CIT.

Jednou se mne kdosi, dokonce v afektu, skutečně zeptal

takto:

“Co je to cit?

Můžeš mi definovat cit??“

Zhrozil jsem se tehdy nad stavem duše toho člověka,

protože velikost citu se získává i měří velikostí

prožitého utrpení.

Že je člověk, homo sapiens, člověk rozumný?

Rozum nedělá z tvora tohoto druhu člověka.

Ďábel má také rozum a lepší než člověk!

Člověk se stane člověkem teprve tehdy, získá-li cit!!

Ale cit se získává utrpením.

Kdo neměl hlad,

kdo nezakusil trápení lidská,

ten nemá srdce!

Teprve srdce,

s každým lidským utrpením soucítící srdce,

prostě milující srdce,

teprve takové srdce dělá člověka člověkem!!,

protože mu dovoluje překročit sám sebe,

své sobectví,

své já

a ucítit utrpení toho druhého,

svého bližního,

svou vlastní duší pocítit jeho utrpení,

jeho potřeby.

- - - - - - - - -

Takto šel vývoj člověka po tisíciletí.

- - - - - - - - -

Příchodem Pána Ježíše Krista na tuto zemi byla člověku

poprvé dána možnost přemýšlet o Jeho skutcích

i o Jeho skutku posledním:

O Jeho ukřižování.

Proč vlastně, jaký že to vděk náš za všechny ty dobré skutky,

jež On zde na zemi jsa, pro nás lidi činil??

Tento Jeho čin je odpověď na otázku:

“Není jiná, rychlejší a schůdnější cesta k nabytí,

k získání citu, než všechna ta utrpení skutečně prožívat??“

Tento Čin Jeho nás poučil, že to možné je,

že je možné utrpení tělesné nahradit utrpením duševním,

neboť utrpení tělesné slouží stejně jen k poučení duše

člověka o utrpení a o důvodech a příčinách jeho.

Proto tedy stačí utrpení duše člověka.

Nemusí trpět tělo jeho utrpením zbytečným.

Lze je užitečně spotřebovat službou lásky k člověku

toliko utrpením nutným.

Tento postoj duše člověka, totiž meditace o utrpení Páně,

v křesťanských církvích známá jako meditace Křížové Cesty,

skutečně vede k poznání utrpení duševní cestou.

Klad tohoto řešení Božího byl jednak již uveden,

jednak vede k lítosti

nad takovým chováním člověka,

záporem však je, že neustále navozuje pocit viny,

jenž jej strhuje do minulosti,

a tak mu neumožňuje se z utrpení jednou pro vždy vymanit.

- - - - - - - - -

Takto šel vývoj člověka pro věřící v Pána Ježíše Krista

posledních dva tisíce let.

- - - - - - - - -

Je-li člověk v utrpení, říkáme o něm, že prožívá svůj

očistec.

Utrpením se tedy duše člověka čistí!!!!

Proč tedy nevyměnit čištění duše

a známost očistných technik těchto

za tak mnohá utrpení těla i duše??

A toto, právě toto, je jedna z největších Milostí,

jež jest v posledním čase Milostí Boží,

skrze Milost Šrí Matadží,

a skrze Šrí Matadží Sahadžajogou lidstvu dána,

totiž POCHOPENÍ, že

PŘEKROČIT FENOMÉN UTRPENÍ,

jenž byl až dosud jediným možným způsobem

duchovního růstu člověka,

JEDNOU PRO VŽDY MOŽNÉ JE !!,

avšak jen za předpokladu kategorické nutnosti

neustálého čištění duše,

neboť čistá duše čistí i tělo i prostředí

a očistí a v soulad a harmonii uvede všechny vztahy v něm,

ale duše nečistá, zkazí i to nejsilnější a nejodolnější tělo

a zničí prostředí i všechny vztahy v něm.

Jistěže samotné čištění stačit nebude,

jsou ještě třeba všechny ostatní formy vděčnosti Pánu Bohu,

což jsou především znalost Slova Božího,

znalost Sahadžajogy

a služba věci Boží meditací a

prací pro věc Sahadžajogy!!,

jež jest druhým ještě důležitějším předpokladem k trvalému

odstranění utrpení, protože je nutné, aby veškeré negativity

bylo lze rozpoznat a překonat trvale!!,

což je možné jen a jen za stavu OSVÍCENÍ,

(zvaném též SEBEREALISACE), jehož lze nejsnáze získat

toliko prostřednictvím SAHADŽAJOGY.

Zpět !