Cestování lidi poznamená na celý život. Dálkami člověk
roste, nutnost překonávat překážky ho učí sebedůvěře. Uši zvyklé na zvuk cizích
slov jsou odolnější k hrozbám i lichotkám. Oči uvyklé na velké dálky jsou
schopné nadhledu i na věci v nejbližším okolí.
Mám rád nezávislé cestování, protože při něm můžu poznávat
sám sebe...
Jak to chodí, při omezených finančních možnostech studentů, první cesty za hranice jsem pěkně prostopoval (Německo, Holandsko, Belgie, Lucembursko, Francie, Španělsko, Maroko, Maďarsko, Rumunsko, Turecko).
A protože nic netrvá věčně
(stejně tak ani studia a věčná chudoba), tak se s vámi můžu podělit o pár
fotek z mých dalších přespolních výletů (čím míň toho člověk prožije, tím
víc nafotí .-) ).
☻
|
|
|
|
|
|
||
|
|
|
|
|
|
||
|
|
||
|
|
|
|
|
|
Stránky
optimalizovány pro/ Pages optimized for Internet Explorer (1024 x 768)
☻
«Je cíl, ale nikoliv
cesta. To co nazýváme cestou je váhání.»
Franc Kafka