|
Americký bojový vrtulník AH-64 APACHE |
|
Základní verze AH-64 APACHE Pocatkem sedesátých let zacala americká armáda (US Army) pocitovat potrebu nového bojového vrtulníku.Vhodný typ se vsak objevil az v roce 1976, kdyz byl pro sériovou výrobu zvolen Hughes YAH-64 pred konkurencním typem Bell YAH-63. Následný vývoj nového vrtulníku se vsak opozdil, a nez bylo v breznu 1982 definitivne schváleno provedeni pro sériovou výrobu, doslo v konstrukci k nekolika stovkám vetsích ci mensich zmen. S výjimkou rotoru se na produkci vrtulníku podílely predevsím firmy Teledyne Ryan a Hughes a od roku 1984 spolecnost McDonnell Douglas, která výrobu prevzala a prevedla ji do nove postaveného závodu v kalifornském meste Mesa. V porovnáni s prototypem vrtulniku AH-56 Cheyenne, který vznikl témer o dvacet let drive, má Apache priblizne stejné rozmery, mírné nizsí výkony (prestoze má dva motory na rozdíl od jednoho u AH-56) a je i mírne pomalejsi. Avionika AH-64 je v rade pripadů podobná, AH-56 se vsak zdál být univerzálnejsi. Hlavní prednost stroje Apache pred typem AH-56 ale spocivá v jeho výrazné vyssí odolnosti v bojových podmínkách. Apache má zarizeni pro snízeni infracerveného vyzarování motorů i výtokových plynů a celou radu prostredků pro vedení elektronického boje. Avsak jeho hlavní prednosti je návrh draku a nekterých systémů tak, aby odolaly zásahům strel do ráze az 12,7 mm, a nekteré důlezité casti dokonce snesou zásah i tristivotrhavou strelou do ráze 23 mm.
Základní takticko-technická data vrtulníku AH-64 APACHE
Vrtulník má konvencní konstrukcní usporadání s poloskorepinovým celokovovým trupem a rotorovými listy ze skelných vláken kombinovaných s nerezovou oceli. Listy jsou k rotorové hlave pripojeny mnohavrstvenými laminátovými pásy s rychle vyjmutelnými cepy, které umoznuji rychlou demontáz listů pri preprave dopravním letounem. Podobne jako u typu AH-1 COBRA sedí i pilot AH-64 v zadní kabine az za strelcem. Hlavní podvozkové nohy s tlumici o dlouhém zdvihu a pevné zádové kolo jsou navrzeny tak, aby v pripade nárazu vrtulníku na zem absorbovaly cast dopadove energie. Pohyblivé ocasní plochy jsou zarazeny do systému rizení vrtulníku.
Schema a rozmery vrtulníku
Bojový vrtulník AH-64 APACHE je pohánen dvema turbohridelovými motory T700-GE-701 o výkonu 2 x 1265 kW firmy General Electric. Nové verze jsou vybaveny výkonnejsími motory T700-GE-701C o výkonu 2 x 1340 kW. Průmer ctyrlistého nosného rotoru je 14,63 m, délka vcetne ocasního rotoru a bez nosného rotoru 14,68 m, celková výska vcetne senzoru letových dat nad rotorem je 5,12 m. Hmotnost prázdného vrtulníku je 4880 kg, operacní vzletová hmotnost 6550 kg, maximální vzletová hmotnost 9525 kg. Vrtulník dosahuje maximální rychlosti letu v prizemni výsce 300 km/h, preletové rychlosti 290 km/h. Maximální vertikální stoupavost u hladiny more je 762 metrů za minutu, statický dostup bez vlivu zeme je 3110 metrů, maximální dolet se zásobou paliva ve vnitrních nádrzich 690 km.
Elektronicke oci Apace se skládaji z pristroje pro nocni videni pro pilota PNVS a zamerovaci jednotka strelce.Oba systemy jsou na sobe konstrukcne nezavisle,a proto mohou pracovat nezavisle na sobe TADS obsahuje opticky zamerovac s volitelnym sirokym zornym polem 18° nebo úzkým zorným polem 4° se zvetsením obrazu pro rozpoznávání cílů, televizní kameru se zornými poli 9° a 41°, termovizní systém, laserový dálkomer/ozarovac cílů firmy International Laser Systems.
Vsechny tyto pristroje jsou instalovány ve sloucené stabilizované otocné základne , která se můze natácet v horizontální rovine v rozsahu ± 120° a ve vertikální rovine v rozsahu ± 30° az ± 60°. Zarizení TADS predstavuje primární zdroj vizuálních informací pro strelce, avsak zároven můze slouzit jako zálozní systém nocního videni pro pilota v pripade závady systému PNVS. Infracervený systém PNVS je umísten v oddeleném pouzdru v pridi nad systémem TADS a můze se ve vertikální rovine otácet v rozsahu ± 90° a v horizontální rovine od ± 20° do ± 45°. Infracervený systém PNVS má zúzené, strední a siroké zorné pole 3,11°, 10,1° a 50°. Infracervený obraz se promítá na prilbovém zamerovaci IHADSS (Integrated Helmet and Display Sighting System), do kterého jsou rovnez zobrazovány základní letové údaje, jako napriklad rychlost, radiolokacní výska nebo kurs. Kazdý z obou clenů osádky můze sledovat zobrazení jak ze systému TADS, tak i PNVS. Oba rovnez pouzivají zamerovací jednotky IHADSS. Ke standardnímu vybavení vrtulníku patri i výmetné zarizení klamných infracervených cílů a dipólových odrázecu M-130 a infracervený rusic AN/ALQ-144.
|
