TETRIX Tom.II, Fasc.6 Dec.2010,Brno
Isophya pienensis ssp. austromoravica -
nová subspecie z jižní Moravy ( Česká
republika )
( Insecta, Orthoptera, Ensifera,
Phaneropteridae )
Isophya pienensis ssp. austromoravica –
neue
Subspezies
aus Südmähren (Tschechische Republik )
František Chládek
Kobylka pieninská,Isophya pienensis,
byla docentem RNDr.Josefem
Mařanem nalezena
4.8.1953 v Pieninách na Slovensku a popsána v
dubnu 1954 v časopise Ochrana přírody ( Mařan,1954).
Dr.Mařan
v popisu uvádí rozdílné znaky nového druhu od kobylky horské,
Isophya pyrenea Serville. Podle
současného stavu znalostí však I.pyrenea
žije
jen v jižní Francii a severním Španělsku ( Heller et al.,2004 ) a jí habituel-
ně podobné středoevropské druhy
jsou např. I.kraussii, I.camptoxypha
aj.
Mařan zřejmě srovnával nový druh s jedinci
kobylky I.kraussii
Br.W.,která je
známá i z
Čech, Moravy a Slovenska. Hlavní znaky,kterými se I.pienensis od-
lišuje od “I.pyrenea”
jsou hlubší a ostřejší vykrojení sbg. plošky samečků,
větší velikost těla, délka
zadních stehen, délka elyter samičky aj. Podle Mařa-
na se od podobných druhů žijících
na trávě a bylinách blízko země liší i eko-
logicky,protože
žije na keřích( líska,šípek). Také podle
mých zjištění žije I.pie-
nensis v Pieninách na lísce,
ale i na maliníku a méně i na jiných keřích.
Mařan sám později považoval I.pienensis
jen za plemeno druhu “I.pyrenea”
(Mařan,1958). Někteří autoři ( např.Bazyluk, BejBienko, Heller, Kis ) uznávali
I.pienensis jako
platný druh a jiní (např.Harz) jej synonymizovali s I.pyrenea.
Situace se změnila studiem
stridulace a počtu hran na stridulační žilce (“vena
plicata”), což publikovali hlavně Heller et al.( 2004 ) aj. V těchto
publikacích je
uvedena I.pienensis
jako samostatný, platný druh, rozšířený mimo Slovensko
také v
Rumunsku, Ukrajině, Polsku. Fotografie I.pienensis z Pienin publikoval
Chládek (2004). Nové údaje o
rozšíření Is.pienensis na jižní Moravě (okolí
Brna) a v Čechách (Orlické hory)
publikoval Chládek (2006) a na severní Mo-
ravě (Beskydy) Kočárek,Holuša
(2006).Také na Slovensku byla publikovaná z
dalších pohoří, např. Belanské Tatry (Chládek,1986), Bukovské vrchy (Chlá-
dek,Gavlas
2004), NízkéTatry, Slovenský raj
(Heller et al.,2004). Z autorem
dosud
nepublikovaných nálezů I.pienensis je to také Malá Fatra, Podyjí (Brai-
tava) a v
Polsku Góry Bystrzyckie. Nově byla publikovaná také ze severního
Rakouska
(Zuna-Kratky et al.,2009). Podle současného stavu znalostí se
tedy Is.pienensis
vyskytuje na poměrně velkém areálu od západní Ukrajiny,
Rumunska,
přes jih Polska a Slovensko až na Moravu a do SV Čech. Typická
lokalita (
Pieniny ) je tedy spíše na severním okraji jejího areálu. 21
Poměrně rozsáhlý areál kobylky pieninské naznačuje možnost
vytváření ví-
ce nebo méně
odlišných populací od typických jedinců z Pienin, zejména na
vzdálených a
izolovaných lokalitách.Týká se to např.populace z Orlických hor
na české i
polské straně, které se také odlišují od jedinců z Pienin a které au-
tor bude
ještě následovně studovat.
Hodně vyhraněné populace se vyskytují na
jižní Moravě v okolí Brna a jsou
v tomto
článku popsány jako nová subspecie. Vzdušnou čarou jsou od Pienin
vzdáleny
téměř 300 km a nejbližší výskyt I.pienensis na Moravě je v Besky-
dech
(vzdálených asi 140 km vzdušnou čarou od Brna) a Podyjí na moravské
i rakouské
straně, od Brna vzdálené vzdušnou čarou asi 60 km. Exempláře z
Beskyd jsem
neměl zatím možnost prozkoumat, ale z “Podyjí“ mám 2 sa-
mečky a 3
samičky a prozatím je zahrnuji do nové subspecie, i když se čás-
tečně liší
od ex. z okolí Brna. Od nominátní subspecie se nová subspecie liší
např.větší
délkou zadních stehen, stridulací, velmi tmavým zbarvením stridu-
lačních
žilek, červeným zbarvením tykadel samečků, ekologií (žijí na široko-
listých
rostlinách) aj. V současné době jsou populace z různých lokalit v okolí
Brna
izolovány a vzhledem k morfologické variabilitě u kobylek rodu Isophya
jsou i zde
některé částečně morfologicky odlišné, ale zcela v rámci fluktuační
variability
popsané subspecie. To platí i pro populace z “Podyjí” ( Hardegg,
Braitava ).
Popis nového plemene je v následujícím německém textu.
Laubheuschrecke Isophya pienensis
Mařan,1954 wurde von Dozent Dr.
Josef Mařan
aus dem Gebiet
Pieniny in Nordslowakei beschrieben.
Nach
neuen Angaben lebt diese in der Westukraine, im NW Rumäniens, in Süd-
polen, in der Slowakei,
in der Tschechischen Republik (Mähren,NO-Böhmen)
und im Norden Österreichs.
Auf diesem großen Areal besteht
bei isolierten
Populationen dieser Art die Möglichkeit
der Entstehung neuer Unterarten. So
eine isolierte Population lebt in Südmähren in der Umgebung der Stadt Brno.
Diese Population unterscheidet sich ziemlich von den Exemplaren aus Pie-
niny und ist
in diesem Artikel als neue Unterart
beschrieben.
Isophya pienensis austromoravica ssp.nov.
Lokalität : Tschechische Republik, Südmähren,hauptsächlich nähere Umge-
bung von Stadt Brno. Faunist. Quadraten (FQ) 6764,6765
und andere.
Typenmaterial: Holotypus : Männchen,
Brno - Soběšice, FQ 6765, 7.VII.19-
99, F.Chládek
leg.,coll.
Paratypus(Allotypus): Weibchen,
Brno – Soběšice, FQ 6765,
7.VII. 1999, F.Chládek
leg.,coll.
Weitere Paratypen(genadelt): Brno-Soběšice,FQ 6765.
5.VII.1996,1m,2f ;
3.VII.1997, 2f ; 10.VII.1999,
1m,1f ; 30.VI. 2001,1m,1f ; 17.VI.2003, 1m,1f ;
18.VIII. 2005,1m,1f ;
29.VI.2007,1m,1f ; 20.VI.2009,1m,1f. Brno-Útěchov, FQ
6765.6.VIII.2004,1m,2f;18.VIII.2005,1m,1f;8.VII.2008,2m,2f.Brno-Žebětín,FQ
6764. 3.VII.2004, 1m,1f ;
5.VII.2005,1m,1f; 27.VI.2007,1m,1f
; 8.VI.2008,1m.
Braitava, FQ 7160. 8.VII.2003, 1m,1f. Hardegg, FQ 7161. 24.VI.2003,1m,3f.
Alles
F.Chládek leg.,coll. Dazu auch weiteres
Material von Brno (in
Alkohol). 22
Beschreibung.Diese
neue Unterart ist der nominat Subspecies aus Pieniny
ziemlich ähnlich. Unterschiedlich sind z. B. Länge der Hinterschenkel, Stridu-
lation (Länge des Syllables), die Färbung der Antennen von Männchen, öko-
logische Merkmale u.a. Einige Merkmale dieser Unterart werden weiter an-
geführt. Für Subspecies
Isophya pienensis
ssp. pienensis Mařan, 1954 sind
auch einige solche Merkmale (in Klammer, nach Literaturangabe) angeführt.
Männchen.
Länge des Körpers
........................ 22 – 26 mm
( 22 –24 mm )
Länge des Pronotum
..................... 3,5 – 4,5 mm
( 3,8 – 4 mm )
Länge der Elytra
........................... 4 – 4,5
mm ( 3,9 – 4,5 mm )
Länge des Hinterschenkel
........... 18 – 19 mm (17 –17,5
mm )
Anzahl der Schrillleisten.................
180 – 200 /220/ ( /160/ 180 – 210 )
Länge des Syllables
...................... 500 – 750 ms ( 300 – 400 ms
)
Pausen zwischen Syllables ... 3 - 4 s / auch 5
-8/ (1,5 - 2s /auch
mehr/ nach
Heller,2004, oder 8-10 /4-5/ nach Chládek,2004)
Anzahl des Syllables.............
veränderlich, oft 2 – 3 , aber auch mehr
/ min.
Färbung der Antennen
ist braunrot bis rostbraun. Die Elytren sind größten-
teils ockerbraun gefärbt, Hinten- und Seitenrand sind grün (Abb.1,2).Costal-
rand ist
innen gelb und außen weiß
( Abb.3). Stridulationsader ( vena
plicata )
ist dunkelbraun gefarbt (Abb.4). Subgenitalplatte ist am Ende weniger
scharf
ausgeschnitten, oft auch
innen etwas rundlich ( Abb. 5,6,7,8 ) gegenüber dem
scharfen spitzerwinkligen Ausschnitt bei Nominat Subspecies.
Weibchen. ( Angaben in Klammern nach Mařan,1954 )
Länge des Körpers
........................ 20 – 26 mm
( 24 mm )
Länge des Pronotum ......................
4 – 5 mm ( 4,5 mm )
Länge der Elytra
............................ 2 – 2,5 mm /3/ ( 2 mm )
Länge des Hinterschenkel
.............. 18 – 19 mm ( 19
mm )
Länge des Ovipositors
................ 9,5 – 10,5 /11 mm / (
9,5 mm )
Übrige Merkmale sind sehr
ähnlich wie bei Nominat Subspecies
( Färbung,
Morphologie). Abb.9,10,11,12 .
Eier sind dunkel ( grauschwarz bis schwarz ).
Ökologie. Isophya pienensis ssp. austromoravica lebt auf schattigen
oder
halbschattigen Orten von
Laub- oder Mischwäldern, hauptsächlich auf breit-
blättrigen Pflanzen und wenig auf
jungen Bäumen oder Sträuchern. Z.B.
Lappa, Rumex, Urtica, Melitis,Impatiens,Atropa,Galeopsis u.a. und wenig auf
Rubus und
niederen Gehölzen wie Quercus, Tilia, Carpinus, Fagus, Coryllus
u.a. Nominat
Subspecies lebt nach Mařan auf Sträuchern
(Coryllus, Rosa)
und der Autor hat sie in Pieniny auch auf Rubus gefunden.
Larven leben von Ende April
und Imagines von Ende Mai
bis August und
manchmal bis Mitte September.
Etymologie. Der Name austromoravica ist
nach dem Gebiet, wo sie lebt,
benannt. Es ist Südmähren, d. h. Moravia australis.
Verbreitung. Diese neue
ssp. ist hauptsächlich in Südmähren bei der Stadt
Brno verbreitet.Bei
Brno sind bisher als sichere Lokalitäten
(nach Stridulation) 23
Soběšice, Útěchov und Žebětín bekannt.
Weitere Lokalitäten sind sehr wahr-
scheinlich, z.B. nördlich von Brno ( Mährischer Karst ). Zur dieser
Unterart hat
der Autor auch
Exemplare aus Podyjí /Thayatal vorläufig einbezogen.
Differentialdiagnose. Vom Nominat
Subspecies unterscheidet sich ssp.
austromoravica hauptsächlich bei Männchen durch längere Hinterschenkel,
die Form Subgenitalplatte,rotbraune bis rostbraune Antennen,Stridulation und
andere Merkmale. Unterschiedlich ist auch Ökologie dieser
neuer Unterart.
Hauptliteratur.
HELLER K.-G. et
al., 2004:The Isophya
species of Central and Western Europe (Ortho-
ptera:Tettigonioidea:Phaneropteridae).-Tijdschrift
voor Entomologie 147: 237-258.
CHLÁDEK F.,1986: K vertikálnímu
rozšíření rovnokřídlých ( Orthoptera ),švábů ( Blatto-
ptera) a škvorů ( Dermaptera
) v Belanských Tatrách. - Zprávy Čs.společnosti
entomologické při ČSAV, Praha,
22: 103 – 108.
CHLÁDEK F.,2004: Příspěvek k
poznání kobylky Isophya pienensis
Maran / Ensifera,
Phaneropteridae/. – Tetrix,
Tom.I, Fasc.11: 68 ( mit farbige Fotografie).
CHLÁDEK F.,2006: Zajímavé nálezy
rovnokřídlých (Insecta,Orthoptera)
v ČR.- Tetrix,
Tom.II,Fasc.2: 8. Internet Adresse Zeitschrift Tetrix: www.volny.cz/tetrix.tetrix
CHLÁDEK F., GAVLAS
V.,2004:Zajímavé nálezy rovnokřídlého hmyzu /Orthoptera
s.l./
na
Slovensku. – Tetrix, Tom.I, Fasc.12 : 69 – 72.
KOČÁREK
P.,HOLUŠA J.,2006: Faunistic records from the Czech
Republic - 210. –
Klapalekiana
42:331.
MAŘAN
J.,1954: Rovnokřídlý hmyz (Orthoptera) státní přírodní reservace “Pieniny”. –
Ochrana přírody 9, č. 3:65 – 69. Praha.
MAŘAN
J.,1958: Nový druh rodu Isophya Br.W.
z Československa. – Acta
Entomolo-
gica Musei Nationalis Pragae
32: 513 – 517.
ZUNA-KRATKY T. et al.,2009: Verbreitungsatlas
der Heuschrecken und Fangschrec-
ken Ostösterreich.- Verlag Naturhistorisches Museum Wien. Wien. Seite
72-73.
Anschrift des Autors:RNDr.František
Chládek,Bratří Čapků 12,CZ-602 00 Brno2
-------------------------------------------------------------------------------------------------------
Drobné zprávy Kleine Mitteilungen Short note
Zajímavý nález
saranče Anacridium aegyptium
na Moravě
Interessant Fund der Wanderheuschrecke Anacridium aegyptium in
Mähren
František Chládek
Jednoho samečka saranče egyptské (Anacridium
aegyptium) mi přenechal Dr.Zde -
něk Laštůvka z Mendelovy
university v Brně. Poraněnou saranči egyptskou našla
Ing. Hana Šuláková na
frekventované silnici na okraji Zlína dne 12.4.2001 v poledních hodi-
nách. Poranění bylo asi způsobeno nárazem do jedoucího
vozidla a bylo také příčinou
jejího pozdějšího uhynutí.
Do Zlína se pravděpodobně dostala pasivně např.mezinárodní
kamionovou dopravou,
nebo méně pravděpodobně unikla z
nějakého chovu přímo ve městě.V literatuře jsou
uváděny ojedinělé nálezy staršího
data z měst Čech i Moravy a byly vysvětlovány zav-
lečením v zásilkách ovoce a zeleniny z jižní Evropy.
Zajímavý je ale Obenbergerem
uváděný nález ve volné přírodě
(23.1.1905, Prutník za Litolí u Lysé, Krauskopf leg.)
Pasivní zavlečení kamionem zjistil 16.12.2003 (1f) M.Wiezik na Slovensku u Banské
Štiavnice (Wiezik M.,Gavlas V.,2004: Entomol.Carp.16:31).
Adresa autora: RNDr.František
Chládek, Bratří Čapků 12, CZ - 602 00 Brno 2
E-mail : tetrix.tetrix@volny.cz 24