|
|
Kapela
s názorem
Terebint
– Ze džbánu. Trans World Radio, 2003.
Celkový čas: 42:16.
Brněnský
Terebint je skupina poměrně známá
v křesťanských kruzích, avšak
obecně se na folkových festivalech
příliš často neobjevuje. O tom, že je to
škoda, se můžete přesvědčit při poslechu druhého
alba této pětice. Terebint vás
neomráčí novými hudebními
postupy – hraje
hudbu folkovou, melodickou, řemeslně výborně
zvládnutou.
Vedle silných melodií klade kapela důraz na
vokály, ať už v podobě
spirituálových sborů
(Tradicionál) nebo příjemných
sól
především svých dvou zpěvaček. Texty
jsou na
první poslech více básnické
než
duchovní. Čiší z nich sice
touha po
“nebeských
výškách”,
případně po pravdě a lásce, avšak
nijak pateticky.
Terebint patří k těm kapelám
s jasným
názorem, kterým se dá věřit.
Milan
Tesař
|
Už
po minutě jsem
pojal podezření a při druhé písničce
jsem věděl
skoro jistě, že Terebint je křesťanská skupina. Hlasy
nádherně sezpívané, ve sboru
ještě
přesvědčivější než sólově,
akustický folk
bez chyb a ze zajímavými hudebními
detaily. Ale
taky rozvláčné písně a texty tu
mírně, tu
ofenzívně evangelizační. Mezi
křesťanskými folkaři
z Brna a okolí určitě špička,
v celorepublikovém rybníce
lepší
průměr. Doprčic, proč lidi s tak pěknými hlasy a
hudebním cítěním nehrají
taky nějaké
"normální" písničky?
24.03.2004 Terebint
a Ester (Kočičková) – Téma: Muzika
Šuplík
- Honza Hučín
|
|
O
druhém albu brněnského Terebintu
(i o kapele samotné) se něco málo
dozvíme už při poslechu úvodní skladby
O krok dál. Zatímco
druzí volí pro úvod desky často
rychlou (a
krátkou) vypalovačku, která má za
úkol
zaujmout na první poslech, Terebint
začíná
nejdelší, téměř
šestiminutovou baladou.
Kdyby mě nerušily časté gramatické
rýmy
(zbývá/neubývá, den/sen,
zmůžou/můžou),
řekl bych, že jde o solidně zahraný folk bez
větších festivalových
ambicí. Prostě kapela
se slušnou úrovní, za kterou se
nemusí
stydět; jenže takových procházejí jen
konkurzem
Zahrady každoročně desítky…
Mnohem
výraznější je druhá
píseň Andělé. Stále
zůstáváme v pomalém tempu
(nic zběsilého na celém albu nenajdete a s
přivřenýma očima by se za rychlejší
daly označit
jen tři písně), avšak melodie refrénu
už si
přímo říká o to, abyste si ji
zapamatovali.
Autorka Petra Eliášová se v
této skladbě
obešla úplně bez rýmů a asonance jako
zazděných/podoby ve spojení se
zmíněnou silnou
melodií a se sehranými sbory (silnou
stránkou
Terebintu) vůbec neznějí špatně.
Posloucháme
dál. Trojka Džbán je
zatím nejrychlejší,
nejhitovější a nejlépe
zaranžovaná skladba. Následuje Lístek,
přes pokusy o silovější
zpěv
opět volnější píseň, a po
ní velmi pěkná Beze jména s
pěkným
konkrétním veršem („dlouho
jsem stál
na blatech a sám“) v závěru
abstraktního
textu. Když už jsme u textů, měl bych prozradit, že Terebint je kapela
křesťanská a že se vyznání
jejích členů v
písních odráží. Pokud se
však
(jste-li bez vyznání)
smíříte s
úpravou žalmu (Šedesátpětcelýchpět),
s příliš
jednoznačným Tradicionálem
a s občasným nadměrným výskytem
zájmena Ty
(míněn je Bůh) ve většině
písní, nemusely
by vám texty kapely vyloženě vadit. Pro mne osobně (jako
křesťana) jsou texty Terebintu sympatické tím, že
propojují duchovní prvek s řadou
dalších
zajímavých reálií. S
kapelou se dostanu
třeba na Ostrov fíků (což je velmi
silná píseň) nebo do stínu oliv (Ve
stínu oliv),
což jsou samozřejmě narážky na biblické
reálie,
které však mohou působit zajímavě i
proto, že
jinak se na naší folkové
scéně
zpívá spíše o
sosnách nebo
jabloních než o zmíněných
dřevinách.
Vrcholem alba je
podle mne závěrečná píseň Rytíři.
Melodie je v tomto případě opravdu
hitová, text je pěkný, s jakoby historickou
tematikou, i když v neposlední řadě zde
zůstává přítomen důležitý
duchovní prvek. Ale na druhou stranu – pokud
chcete, vnímejte tu baladu prostě jako skladbu o
lásce rytířů k jejich panovníkovi.
Muzikanti z
Terebintu dokázali, že dovedou napsat silné
písně a že je (možná ještě
lépe) dokážou interpretovat. Po
muzikantské stránce je album myslím
bez problémů, po pěvecké (i když ne
všechny hlasy jsou stejně výrazné a
zajímavé) také a zvuk ze studia TWR je
také velmi solidní. Celkově velmi
dobrá práce – s
přihlédnutím k tomu, že jde o mladou kapelu, na
našich festivalech zatím
nepříliš ostřílenou. Jenže
má Terebint vůbec ambice představovat se na
velkých akcích?
Milan
Tesař 6.4.2004
|
|
Drazí
přátelé,
děkuji
Vám za
dvě skvělá CD. Patří k mým
nejoblíbenějším a Vaše
písničky
rád pouštím v sobotních
večerních
pořadech Na křesťanské vlně Plzně, které čas od
času
moderuji. Vaše písničky: jemná poezie
i hudba a
skvělý přednes s vynikajícími
vokály jsou
pro mě osobně velkým obohacením a
povzbuzením.
Jsem vděčný Vám i Bohu za to, že jste se
nebáli
použít svého velkého
obdarování pro
obohacení druhých. Můžete-li, pokračujte,
prosím!
Srdečně z Prahy Petr
Plaňanský
|
|
Booklet
"Ze džbánu":
"Napít
se z podaného džbánu může být někdy
riskantní - člověk opatrně přivoní: Hm,
laciné víno to není - to se mi
ulevilo, bude to voda, ale co když je stará nebo
dávno zteplalá ?
Moje
první
sektání s písněmi skupiny Terebint
bylo, když se
mi dostalo do ruky jejich debutové album Sedm sloupů. Bez
přehánění musím říct, že z
toho byla
láska na první pohled. Od té doby
má
Terebint o jednoho fanouška víc. Mám
rád
jejich příjemné vokály i aranže, ale
nejvíc
hluboké mnohovrstevnaté texty, které
se nemohou
oposlouchat.
Většinu
písní, které Terebint
nahrál na toto album, jsem už znal z jejich koncertů, a tak
jsem se hodně těšil (a trochu i bál).
Jaké to bude, až se poprvé napiju ? Od
prvního doušku až do dna čistá,
chladivá osvěžující voda
nabraná hodně v hloubce. Děkuji a
těším se na další...
Karel Řežábek
|
|
Booklet
"Sedm Sloupů":
"Kdybyste se
mě zeptali, co říkám na kapelu Terebint, řekla
bych, že
je to dar. Dar něžného potěšení,
vtipné
pointy, příjemných harmonií,
promyšlených aranží a ladně
vedených
vícehlasů. Dar přirozené muzikantské
radosti a
jemné přítomnosti Svatého Ducha. Kdo
by nerad
dostával dárky ?"
Hana
Pinkenrová
|
|
Folk
& Country:
Skupina Terebint se textařky
hlásí ke křesťanskému
světonázoru, což je dobře patrné na
převážné časti jejich debutového CD Sedm
sloupů. Muzikantsky jde o malou kapelku - dva
kytaristé
a
zpěváci (z toho jeden hrající
příležitostně
elektricky), dvě zpěvačky, hrající
střídmě na
perkuse (a jedna z nich v polovině písní
střídá příčné a
zobcové
flétny). Ve studiu Trans World Radia se posílili
o
baskytaristu. Písničky jejichž devizami jsou
především dívčí
vokály, ale i
trojhlasy a jakýsi pocit laskavého
sdělování či pozitivních
poselství,
patří žánrově nejspíš někam
do
folkového proudu tak, jak vypadá už
přinejmenším dvacet let. Melodie jsou
příjemné, slušně napsané
ale nijak
zvlášť zapamatovatelné natož
vlezlé. V
textech se snoubí hezký cit pro detail a
druhý
plán vyhrazený podobenstvím s občas
přece jen na
můj vkus poněkud prvoplánovou křesťanskou
proklamací.
Autorsky se na desce podílí kytarista Luděk Los a
zpěvačka Petra Eliášová. Kapelu
dále
tvoří Petřina švagrová Magda a
kapelník
Jirka Eliáš. Deska vydaná
vlastním
nákladem nabízí téměř tře
čtvrti hodiny
hudby ve dvanácti skladbých, z
průměrného soundu
se odděluje Poutník (použitím loutny) a
závěrečný zhudebněný Žalm 139.
Jiří
Moravský Brabec, Folk & Country, 7-8/99
|
|
|