ČESKÁ DEKLARACE

Oficiální stránky ČESKÉ DEKLARACE naleznete na adrese www.deklarace.zde.cz , kde můžete také připojit svou elektronickou signaturu pod projekt a tím jej podpořit.

UVOZUJÍCÍ PROHLÁŠENÍ

V souvislosti s nedobrým stavem českého národního společenstva rozhodli jsme se vymezit základní východiska , která by měla jedince i organizace morálně zavázat k plnění povinností logicky vyplývajících z jejich lásky k vlasti a v širším kontextu ze sounáležitosti k velké rodině, jejímiž jsou přirozenými členy – k českému národu.

Přihlásit se k tomuto dokumentu znamená ztotožnit se s přesvědčením, že nelze rezignovat na svůj podíl při budoucím vývoji a nelze akceptovat ztrátu hodnot, za jejichž získání pracovali i umírali tisíce našich předků. Bezprostředně deklarace nepřináší pro její signatáře žádný závazek k aktivní činnosti, ale předpokládá, že ten kdo se s obsahem dokumentu ztotožní, bude se snažit dle svých možností přispět k uskutečnění jednotlivých ustanovení deklarace.

Česká deklarace je platformou otevřenou, určenou pro demokraticky smýšlející občany naší země, kteří se mohou volně přihlašovat k realizaci jednotlivých ustanovení dokumentu. Každý jedinec a každá organizace, která se k deklaraci upřímně připojí, rozšíří její působnost a zvýší její hodnotu.

K DEKLARACI JE MOŽNÉ SE PŘIPOJIT JEDNAK VEŘEJNÝM PROHLÁŠENÍM NEBO SVÝM PODPISEM NA CENTRÁLNÍ LISTINĚ, KTERÁ JE K DISPOZICI NA KONTAKTNÍ ADRESE

Vyhlášeno 28.9.2001 na hoře Říp, v den naší státnosti.

ČESKÁ DEKLARACE

§ 1 PREAMBULE

Český národ , jeden z nejstarších národů Evropy, přes veškerá úskalí a prohry, kterými v posledních stoletích prošel, osvědčil svou životaschopnost a prokázal oprávněnost svého svrchovaného bytí. Na prahu třetího tisíciletí však dochází k ostudnému popírání konstituční úlohy národa, jeho suverenity vyjádřené ve svrchovanosti České republiky a dokonce i k popírání jeho existence. Cítíme proto nutnost aktivně vystupovat na obranu práv národa českého, jelikož začíná být různorodými vlivy ohrožováno jeho samotné fyzické bytí a snižována vůle jeho jednotlivých příslušníků národ tvořit.

§ 2 OBECNÁ USTANOVENÍ

Příslušnost k národu není založena výhradně vůlí jedince, v podstatné míře je dána přírodou, neboť se jedná o určitý druh pokrevního příbuzenství. Národ je abstraktnější formou rodiny, přesto dosti konkrétní, aby příslušníci takového společenství cítili k sobě pouta natolik zavazující, že snášejí společně dobré i zlé. Vyžadovat od příslušníků národa určitý stupeň solidarity není pro jejich vzájemné příbuzenství nepřirozené, stejně jako to není nepřirozené ve výrazně hlubších podobách uvnitř jednotlivých rodin. V tomto kontextu se národ, v širších souvislostech i klasická Evropská civilizace, dostává do konfliktu s pojetím, ve kterém jsou jedinci podporováni ve velmi egocentrických , až sobeckých potřebách, které vrcholí v posuzování nerušeného konzumu, jako jediného smysluplného počínání. Tento nezodpovědný přístup významnou měrou likviduje samu podstatu národa, ale i institut rodiny a nejbližších příbuzenských vazeb. Právě s tímto velmi sobeckým trendem je spojen významný úbytek usedlého obyvatelstva v tzv. „civilizovaném světě“, jehož je náš národ součástí.

Podstatným znakem určujícím, zda nějaké společenství je nebo není národem, je kvalita tohoto společenství. Mnohá etnika ani po několika tisíciletích nedokázala národ vytvořit. Chybějící vůle být národem samozřejmě národ likviduje, stejné důsledky má bohužel i masová absence základních kladných charakterových vlastností a morálních hodnot. Pokud drtivá většina národa bude zbabělá nebo se vědomě bude chovat protiprávně, nelze již o takovém společenství hovořit v kategoriích národa, schopného konstituce a nezávislé existence.

Není nejmenších pochyb o tom, že právě národní společenství dokáže být velmi kvalitním prostředkem při omezování vlivu sobectví , špatných charakterových vlastností a tvořivou základnou morálních hodnot. Nenahraditelný přínos lze spatřovat v schopnosti národního společenství chránit společnost před celosvětovou unifikací, která likviduje krásu různorodosti. Solidarita, kterou vědomí příslušnosti k národu může probouzet, chrání společnost i jedince před masivní apatičností , vzájemnou nevraživostí a sobectvím. Nezanedbatelnou měrou tím přispívá k zvýšení blahobytu, sociálnímu smíru, ekonomickému rozvoji a zvyšuje obranyschopnost země. Zdravé národní společenství je nezastupitelným zdrojem právního vědomí jedinců, kulturního rozvoje a zejména ochráncem tradic a mravního rámce společnosti.

§ 3 OBLASTI PŮSOBNOSTI

Stejně jako v dobách největšího národního útlaku, i dnes je zásadní prioritou obrana českého jazyka. Problémem není pouze přejímání cizích slov do našeho jazyka, ale ochabující vůle jedinců rodný jazyk aktivně používat a to zejména s ohledem na ekonomické tlaky.

Využívajíce apatičnosti společnosti, formují se v naší zemi skupiny, které usilují o postupnou likvidaci suverenity České republiky, a to bez ohledu na fakt, že takový postup je v rozporu s tradicemi i ústavou naší země. Obrana suverenity ČR , která je vyjádřením svrchovanosti národní, je otázkou přímo existenční. Ztráta suverenity, nebo její významné omezení, znamená fakticky zotročení národa.

Neúprosně je ohrožována fyzická existence národa postupným vymíráním. Tento trend nelze zúžit pouze na špatnou ekonomickou a sociální situaci v zemi, neboť jednou z hlavních příčin je chybějící vůle jedinců omezit své hmotné zajištění potomstvem. Situaci lze zvrátit pouze nahrazením v určitém ohledu sobeckých a nezodpovědných teorií vyššími hodnotami. V žádném případě není možné demografický pokles řešit importem lidí ze třetího světa.

Nelze si představit, že by jednotlivcům tvořícím národ byla upírána základní lidská práva a nemohli se demokraticky vyjadřovat. Je však velmi důležité, aby kromě rámcové proklamace těchto práv, mohli jednotlivci také svá práva účinně uplatňovat. Proto je bytostným národním zájmem zvýšení participace občanů na státní moci a omezení oligarchických skupin, zejména politických, mediálních nebo ekonomických.

Kvalita národa logicky závisí na kvalitách jedinců národ tvořících. Rezignovat na mravní výchovu, na posilování kladných charakterových vlastností a vyspělé právní vědomí společnosti je trestuhodné popření pudu sebezáchovy. Tato rezignace zřejmě nejvíce decimuje v moderní době naší společnost. Nejpřirozenější obranou je obnova v historii ověřených tradic, na moderní problémy je však nutné reagovat přístupy novými.

Ekonomická síla jednotlivců i celé země je bezesporu jedním z důležitých činitelů potřebných pro harmonizaci společnosti a její rozkvět, nikoliv však činitelem výlučným. Vyspělost společenství nespočívá výhradně na vyspělosti ekonomiky, movitost jedince nevypovídá o jeho lidských kvalitách. Ochrana přírody, kulturního či mravního dědictví jsou hodnotami ekonomice nadřazenými.