Veronika

 

Listujíce v knihách našich životů
obracíme se k budoucnosti zády
a hledíme zpět.
Marně se snažime pochopit,
proč jsme učinili to či ono.
Děsí nás představa,že nedostaneme
šanci napravit chyby nebo omyly
Okna času se zavírají.....
Už bychom se neměli otáčet.
Nikdo
Nejde to - vzpomínky
Cítíme chlad
Když se otočíme...
...okna jsou
zavřená


Láska se rozpadá v momentě
kdy začneme pochybovat.
Není to ješte zcela na prach
shořelí cit.
Je to chvíle ve které ničíme své já
i okolí.
Sžíráme se bujnou fantazií
,nepotvrzenou skutečností.
Jde o risk.
Jakmile vstoupíme do této hry,
dáváme všanc
sami sebe


Je zvláštní co vše v nás
noc probouzí.
Někdy sentimentalitu,
jindy strach
nebo lítost....
....občas hrubost


Svými sny házíme o zeď protože se snažíme
jeden pro druhého udělat téměř vše
(občas i to nemožné)
Když však přeceníme schopnost uznání od svého protějšku
,v marné naději se díváme na zeď.
Zdalipak se naše sny odrazí ?!

Snad se nerozpadnou.


Brodíce se kalužemi
krve našich snů
toužíme
alespoň po jediném doteku
přestože víme
že jeden by nám
nestačil


Pácháme zločiny
sami na sobě tím
že sníme