Hurá k Baťovi !


Brousili nože,
brousili na jatka,
aby tam zbodali
nebohá zvířátka.

A Tobě je to fakt úplně jedno!
Hodíš steak na grill
a koupíš z kůže boty.
Hlavně že netlačej
a ještěs je na nikom neviděl.

A jak bys je mohl vidět,
parchante nenažraná,
vždyť zvířata se ještě
nedávno pásla
a nikdo jima netahal tkaničky.

A přijde jaro a ty hodíš na nohy
botasky a zvířata si můžou odpočinout.
Klidně si lehnou do botníku
a nechaj si zdát o zelený trávě.

A ve snu se po ní couraj
nazutý v botách z lidský kůže.
A nebudou mít výčitky,
že přejdou louku, zastřelej člověka
a navečer v hospůdce zožerou
grilované kousky z jeho ustrašené kostřičky.

Vźdyť vo co de, to je holt příroda !
A tak to prostě chodí.
Sežrat - nesežrat !
Loupit - neloupit !

Z t r a c e n o s t

V mokřinách tone modro Tvých očí,
rosa hledá dráhy Tvé tváře,
kdo proboha chtěl tenhle pláč?
Jak zraněná laň
schovaná v křoviskách beznaděje,
jak poutník osamělý
za deštivé noci na cestách.
Samotou opředené myšlenky
a duchem vždy jinde
než v místech, kde bolí Tě svět.
Kdo převede Tě přes lávku?
Kdo dá Ti šanci ještě žít?

Do krabice

Choromyslná spása
myšlenek bláznů.
Reálné dny
je neruší.
To jen my se světem
protloukáme a přítomnost
nás občas zabolí.
Dát mozek do krabice,
hryzavé myšlenky utopit,
ztratit se potichu
a nepřítomně se prosmát dnem.

Ptáčci

A v jeden den hejno ptáků
hrdě vylétlo na prkenný divadelní svět.
Svá křídla ukázali světu
a pírky pohladili tváře,
jenž podarovat chtěli
svým zobrazením dění
v jakémsi jiném čase,
když jiný byl i svět.
Statečně načechrali pírka
a se zobáky hrdě vztyčenými
propluli prvním velkým dnem
a ve skutečnost uvedli,
co pro jiné zdá se snem.