Dianne žije dál

Dianne byla bez závazků. Byla na sto procent svobodná a hodlala si užívat života. Nyní, když nebyla nikým svazována, mohla zapudit všechny výčitky svého svědomí. Ještě nedávno musela bez přestání myslet na to, že svádí jednoho z nejbližších přátel svého velice blízkého přítele.. Ale po tom, co si svůj vztah s Brianem vyjasnila, věděla, že jí ve vztahu s Jonathanem nic neomezuje.
Byl další trénink breaku a Dianne tam nemohla chybět. Už se ani nebála vejít - věděla, že se může věnovat Jonathanovi, aniž by se musela neustále ohlížet po Brianovi a riskovala scénu. Vešla dovnitř, za ní samozřejmě Kathy a záhy zjistily, že uvnitř je pouze Michael, Jonathan a několik mladých chlapců, které neznaly. Usadily se a opět se strhl boj o jejich pozornost. Po únavné sérii triků se Michael zapovídal s Jonathanem. Dianne měla stále pocit, že se na ni Michael dívá. Při každé druhé větě se otočil směrem k dívkám. Najednou se k Dianne naklonila Kathy.
“Na kterou z nás se Michael pořád dívá?” Dianne se zarazila, její pocity byly tedy podložené skutečností.
“Ty sis toho taky všimla?”
“No samozřejmě, nejsem slepá.” Dohodly se, že si sednou co nejdál od sebe, bude tak lépe poznat, kterou Michael pozoruje. Dianne se ale po čase přestala věnovat pozorování Michaela a všímala si Jonathana, když vtom se k ní opět naklonila Kathy.
“Myslím, že se dívá na tebe.”
“Hloupost. Počkej,” zadívala se na Michaela a během chvilky se jejich pohledy střetly, “máš pravdu, dívá se na mě. Ale proč?” Na jeho pohledy si Dianne nikdy nezvykla.
Dianne si na Jonathana během chvíle zvykla, chodili spolu domů, návštěvy Jonathana v supermarketu byly na denním pořádku. Stále ale mezi nimi někdo překážel.
“Ahoj Dianne, tady Brian, volám jen jestli platí ten ples o víkendu.”
“Ples? Jistě. Sejdeme se jako vždy.” Dianne vypustila z hlavy všechny společenské aktivity, které měla naplánované s Brianem. Ale na tento ples byli domluvení už dlouho a Dianne ho nechtěla vynechat. Byla to první akce, kdy se na veřejnosti objeví jen jako přátelé. Měla trochu strach.
Dianne se nutně musela sejít s Lucy. Kdykoli měla nějaký problém, potřebovala se vyzpovídat a Lucy byla její nejlepší přítelkyní.
“Ty si ze mě snad děláš legraci. Nemyslíš vážně, že s Brianem na ten ples půjdeš. To prostě nemůžeš myslet vážně.”
“Musím s ním jít. Jsme domluvení už dlouho. A navíc, když budu s ním, mám největší šanci, že potkám Jonathana. Má taky na chvíli přijít.” Lucy se zdála být Dianninou logikou opět trochu znechucena.
“Já myslela, že když jste to s Brianem skončily, že půjdeme spolu a pořádně si užijeme, a ty hodláš strávit celý večer s mužem, se kterým chceš být jen kamarádka.” Dianne byla v hloubi duše zoufalá, ale věřila, že večer s Brianem nebude špatný.
“Půjdeš přeci s námi, ne? Brian je tvůj přítel, zapadneš mezi nás, seznámím tě s ostatními.” Dianne se snažila nezůstat v tom všem sama. Lucy se ale nakonec nechala přesvědčit.
A tak byli na plese, Dianne ale hned na začátku opustila Lucy i Briana a odešla se svým bratrem. Potřebovala si s ním po dlouhé době pořádně popovídat. Čas ubíhal a Dianne usoudila, že by měla alespoň jednoho z nich vyhledat a být také chvíli s jinou partou lidí. Zahlédla jednoho z Brianových přátel. Byl už notně společensky unaven, ale přesto se ho rozhodla zeptat, jestli Briana neviděl. Možná se měla zeptat někoho jiného.
“Ty ale přece sama nejlíp víš, kde Brian je. Chodíte spolu, nebo snad ne?”
“Ne, rozhodně spolu nechodíme.” Tahle otázka ji doopravdy pobouřila.
“No jak myslíš, já se ještě zeptám jeho.” Dianne se vzdálila. Věděla, že z tohoto člověka už víc nedostane.
Nejprve našla Lucy. Poté, co jí Dianne nechala napospas davu, našla si vlastní společnost. Usídlila se u skupinky chlapců a rozhodně nevypadala, že by byla radši s někým jiným.
“Hledal tě Brian, řekla jsem mu, že jsi s bratrem, před chvílí jsem ho viděla někde nahoře.” A zmizela tak rychle, jako se objevila. Dianne se tedy vydala tam, kde byl Brian naposled viděn, a doopravdy ho během malé chvíle našla. Rozhodli si jít zatancovat. Dianne ani nenapadlo, že zatímco byla s bratříčkem, dostavil se Jonathan a zase zmizel. Asi by ji to mrzelo. Dorazili na taneční parket, ale Briana zřejmě euforie opět opustila. Ale Dianne se bavit chtěla. Zahlédla svého přítele Daniela a vrhla se mezi ostatní těla zmítající se v rytmu písně. Dianne se ráda chovala k Danielovi velice důvěrně, spousta lidí si o nich už myslela, že nejsou jen přátelé. Začali spolu tancovat, smát se a povídat si. Pak se Dianne otočila po Brianovi. Chvíli se na ni díval, pak zavrtěl hlavou, otočil se a odešel. Chvíli se ještě věnovala Danielovi, pak se ale raději vydala za Brianem. Ta samá scéna se opakovala ještě několikrát – Briana přešla chuť do tance, Dianne šla k Danielovi, Brian znechuceně odešel. Pak už se Dianne k Danielovi nepřidala.
Dianne s Brianem se k sobě nechovali příliš přátelsky. Vzájemně předváděli ty nejnepříjemnější výrazy obličeje, co uměli. Celý večer ještě víc zkomplikoval ten Brianův opilý kamarád. Náhodou se s ním potkali. Dodržel své slovo – vzal si Briana stranou a o něčem se s ním bavil. Brian vypadal nazlobeně. Něco procedil mezi zuby a vrátil se mezi ostatní.
“No super, Dianne, toho chlapa se drž. Báječně se k sobě hodíte. Stejně vám nevěřím, že spolu nechodíte.” Brianovi i Dianne ztuhly rysy v obličeji. Ostatním to možná přišlo vtipné, oni dva však věděli své. Od té doby spolu mluvili jen zřídkakdy.
Večer se vlekl neskutečně pomalu a Dianne byla čím dál více otrávená. Pak se najednou zvedla a vrátila se zpět ke svému bratrovi.
“Půjdu s tebou domů, už se na něj nemůžu dívat.” A tak se začali připravovat k odchodu. Už stáli u východu, Dianne si zavazovala boty.
“Dianne, můžu s tebou mluvit? Zítra už bych to neudělal.” Byl to Brian. Poodstoupili stranou od všech známých a dosáhli tak alespoň pomyslného soukromí.
“Mám pocit, že to naše přátelství moc nebereš vážně. Já ti vážně nemohu nabídnout víc.” To ji opravdu vytočilo.
“Cože? Já se celý večer snažím udržet naše přátelství a setkávám se jen s otrávenými obličeji. A ty mi teď řekneš úplný opak. To snad ani nemyslíš vážně.” Otočila se na podpatku a bez rozloučení odešla s bratrem.
“Co si o sobě vůbec myslí? Ještě nakonec snad bylo ublíženo jemu…”
Druhý den se opět sešla s Lucy. Večer se s ní ani nestihla rozloučit, Dianne byla stejně příliš podrážděná, než aby jí popřála krásnou noc. Lucy vypadala spokojeně, večer se jí opravdu vydařil. Vyslechla si celý Diannin příběh, ale ani to jí náladu nezkazilo.
“Nechápu Briana, ale spíš to chce jen čas. Musíte si zvyknout na to, že váš vztah má hranice.” Dianne jen potřásla svěšenou hlavou. Po plese se cítila opravdu mizerně. Lucy pokračovala. “Mimochodem, ptal se na tebe Daniel.”
“Cože? Ty si ze mě děláš legraci?” Dianne měla pro Daniela slabost. Možná se za jejich důvěrným přátelstvím opravdu skrývalo něco silnějšího.
“Ne. Vážně se na tebe ptal. A mě – ví o mě jen to, že jsme nejlepší kamarádky. Chápeš to? A viděla vás jeho přítelkyně. Rozešla se s ním. Asi se jí vaše tancování nelíbilo.” Ale ani to Dianne nijak nepomohlo. Ráda by s Danielem strávila nějaký čas, ale už teď měla v životě příliš velký zmatek.
“Ještě tohle. Teda to byl večer. A Jonathan nikde, já jsem se na něj tak těšila.”
“Jonathan? Vždyť tam byl – viděla jsem ho s Brianem. Říkal něco, že si jde zatancovat na diskotéku. Šel s ním i Jack.”
“To snad ne. Ten večer byl opravdu příšerný.” Lucy s Dianne soucítila. Ale pomoci jí nedokázala.
Ale Dianne zapomíná rychle. No, možná nezapomíná, ale rychle dokáže zareagovat a přetvářet se. A tak i přes neshody s Brianem, vyrazila Dianne na další trénink. Byli tam všichni – Jonathan, Michael, Jack i Brian. Nejrychleji ji ale zaregistroval právě Brian. Přišel k ní, pozdravili se a snažili vypadat, jako by se nic nestalo. Ale Dianne musela přeci-jenom vše vyřešit.
“Myslíš, že to už je mezi námi v pořádku?” Podívala se mu do očí a dožadovala se naprosto upřímné odpovědi.
“Já nevím, víš, Dianne, připadá mi to mezi námi teď strašně napjaté. Ale už to nechci nijak rozpitvávat”
“Nechápeš mě. Mezi námi je to v pořádku.” Poslední větu pronesla dost rozhodně. Mezi nimi to prostě muselo být znovu bez starostí. Brian byl ještě chvíli nesvůj, ale po čase si na pozici Diannina kamaráda zvykl.
Trénink opět rychle uběhl a před branami tělocvičny se opět utvářel hlouček známých. Jonathan, Dianne, Brian, Jack. A opět se vydali na cestu k domovu. Dianne šla po boku Briana, bavili se, smáli a nikomu to zřejmě nepřišlo divné, jen oni dva věděli, k čemu mezi nimi došlo. Tentokrát se ale Dianne neodpojila od ostatních společně s Brianem. Tentokrát pokračovala s Jonathanem a Jackem. Kráčeli si to dál večerním městem a výborně se bavili. Ještě dlouho stáli před Jackovým domem a vesele si povídali. Ale pak se Jack rozhodl jít domů a Dianne s Jonathanem opustit. A tak osaměli. Vlastně ani nepokračovali v cestě domů, jen se proházeli a povídali si. Seznamovali se. Byl to jejich první reálný rozhovor od doby, co se poznali. Dianne stále víc a víc poznávala, jak si rozumí. Po čase se ale rozloučili s tím, že se opět brzy uvidí.