Martin Klzo
ANGKOR VAT
___________
ČÁST PRVNÍ
I.
vždyť i já
kráčel jsem s Ní
po schodištích Angkor Vatu
měla briliantový nákrčník
a egyptskou kočku
na levém rameni
a statisíce rukou
najednou udeřily do bubnů
když strhla mi plášť
když chladným gestem
srazila mne
do prachu pod chrámem
když odešla
_______________________________________
II.
vždyť i já
kráčel jsem s Ní
po schodištích Angkor Vatu
vítr voněl po víně
a ptáci v korunách stromů
přikryli si tváře
sněhobílými maskami
měla studené dlaně
a v očích oheň
Tma tančila mezi stromy
i šelmy pozhasínaly plameny v pohledech
Angkor Vat zemřel
a my se zrodili
_______________________________________
III.
vždyť i já
kráčel jsem s Ní
po schodištích Angkor Vatu
muž s popelavou tváří
stál jaksi opodál
zřejmě byl opilý
vyprávěl o Kristu
a močil do vlastních nohavic
toho dne
byla obzvlášť krásná
ani za sto životů
nestihl bych vypovědět
jak
jak
_______________________________________
IV.
vždyť i já
kráčel jsem s Ní
po schodištích Angkor Vatu
svítající záře
zpívala píseň matky
jíž dítě v náručí umírá
o to více držel jsem Ji
za porcelánové prsty
měla vlhké oči
však žízní vyprahlé rty
jakmile zlehka políbil jsem je
z vrcholů Angkor Vatu
snesl se milosrdný déšť
_______________________________________
V.
vždyť i já
kráčel jsem s Ní
po schodištích Angkor Vatu
jen hladové nebe
otíralo se odrazem
o mořskou hladinu
jako ospalá kočka
Ona nesla své ruce
jako šňůry perel na trh
po celou cestu
nepromluvila jediné slovo
dokud nezemřel jsem
snad naposled
_______________________________________
VI.
vždyť i já
kráčel jsem s Ní
po schodištích Angkor Vatu
pod doteky Jejích chodidel
rozkvétala divukrásnými květy
zašlá kamenná dlažba
vítr ztišil se
aby zahradami bez růží
dál zněly hlasy pávů
a labutí píseň mého srdce
byla nádherná
se závojem přes perleť očí
_______________________________________
VII.
vždyť i já
kráčel jsem s Ní
po schodištích Angkor Vatu
lístky čaje
ozdobily Její dech
vtom jala se mluvit
ale vichřice odnesla Její hlas
do propasti Setmění
s volností ptáka
jenž na srdci nosí sítě
rozutekla se slova
nejstarší kamenné tváře
po nádvořích Angkor Vatu
se stromy stojícími na stráži
_______________________________________
VIII.
vždyť i já
kráčel jsem s Ní
po schodištích Angkor Vatu
na rýžových polích
vyvstávalo slunce z vody
a zdravilo polibky
každý strom, keř i květ
rozmlouvali jsme spolu dlouze
až usnula na hedvábném polštáři
Její ňadra
podobná spícím laním
stoupala dechem Jejích úst
a já byl šťasten
29.12.2000
1 hodina ráno
_______________________________________
ČÁST DRUHÁ
IX.
vždyť jen já
viděl jsem Ji odcházet
po schodištích Angkor Vatu
ústa hořící
a dlaně plné bolesti
smím Jí nastavit
poslední náš den
vítala mne
s otevřenou náručí
a písní na rtech
mezi kameny Angkor Vatu
rudé slunce
naposledy povstalo
_______________________________________
X.
vždyť jen já
viděl jsem Ji odcházet
po schodištích Angkor Vatu
přinesl jsem Jí Dary
jestřába v démantové kleci
šaty z hedvábí vyšívané slzami
víno s chutí krve člověka
opice ve větvích
ukazovaly si na mou hlavu
provždy neviditelnými prsty
voják na stráži
začal střílet do zástupu
vlastních dětí
_______________________________________
XI.
vždyť jen já
viděl jsem Ji odcházet
po schodištích Angkor Vatu
byla smutná
plakala
však o to víc zkrásněla
nesla se třešňovým sadem
kterým se rozlehly tóny flétny
a stromy zlomenýma rukama
začaly kvést
v síních Angkor Vatu
jediné sochy z omšelého kamene
nezačaly zpívat... snad
_______________________________________
XII.
vždyť jen já
viděl jsem Ji odcházet
po schodištích Angkor Vatu
labutě s očima z křišťálu
vznesly se zrána
od Jejího lůžka
a zapálily nový den
opilý toulal jsem se
mezi chrámy a věžemi
každá řeka, údolí či strom
volaly Ji tenkrát jménem
bylo to poprvé a naposledy
co jsem ho uslyšel
_______________________________________
XIII.
vždyť jen já
viděl jsem Ji odcházet
po schodištích Angkor Vatu
kam vedly mne cizí kroky
nemohu a neumím vypovědět
měla v rukou perly
a za každé vyřčené slovo
upustila jednu na zem
pozdě k večeru
zlíbal jsem Její prázdné dlaně
doprovodil Ji k lůžku
a celou noc hlídal jsem
ozbrojen pouze srdcem
_______________________________________
XIV.
vždyť jen já
viděl jsem Ji odcházet
po schodištích Angkor Vatu
toho dne
nejkrásnější byla
nejkrásnější, co pamatuji
až samo slunce
neodvážilo se vkročit
do trůnního sálu nebes
nad nádvořím Akgkor Vatu
pouze kněz
obložil se plástvemi
aby zemřel
Láskou svých včel
8.1.2001
1 hodina ráno
Věnováno Markétce