Martin Klzo

ANGKOR VAT
___________

ČÁST PRVNÍ

I.
vždyť i já
kráčel jsem s Ní
po schodištích Angkor Vatu

měla briliantový nákrčník
a egyptskou kočku
na levém rameni

a statisíce rukou
najednou udeřily do bubnů
když strhla mi plášť
když chladným gestem
srazila mne
do prachu pod chrámem

když odešla
_______________________________________

II.
vždyť i já
kráčel jsem s Ní
po schodištích Angkor Vatu

vítr voněl po víně
a ptáci v korunách stromů
přikryli si tváře
sněhobílými maskami

měla studené dlaně
a v očích oheň

Tma tančila mezi stromy
i šelmy pozhasínaly plameny v pohledech

Angkor Vat zemřel
a my se zrodili
_______________________________________

III.
vždyť i já
kráčel jsem s Ní
po schodištích Angkor Vatu

muž s popelavou tváří
stál jaksi opodál
zřejmě byl opilý
vyprávěl o Kristu
a močil do vlastních nohavic

toho dne
byla obzvlášť krásná
ani za sto životů
nestihl bych vypovědět
jak
jak
_______________________________________

IV.
vždyť i já
kráčel jsem s Ní
po schodištích Angkor Vatu

svítající záře
zpívala píseň matky
jíž dítě v náručí umírá

o to více držel jsem Ji
za porcelánové prsty

měla vlhké oči
však žízní vyprahlé rty
jakmile zlehka políbil jsem je
z vrcholů Angkor Vatu
snesl se milosrdný déšť
_______________________________________

V.
vždyť i já
kráčel jsem s Ní
po schodištích Angkor Vatu

jen hladové nebe
otíralo se odrazem
o mořskou hladinu
jako ospalá kočka

Ona nesla své ruce
jako šňůry perel na trh
po celou cestu
nepromluvila jediné slovo
dokud nezemřel jsem

snad naposled
_______________________________________

VI.
vždyť i já
kráčel jsem s Ní
po schodištích Angkor Vatu

pod doteky Jejích chodidel
rozkvétala divukrásnými květy
zašlá kamenná dlažba

vítr ztišil se
aby zahradami bez růží
dál zněly hlasy pávů
a labutí píseň mého srdce

byla nádherná
se závojem přes perleť očí
_______________________________________

VII.
vždyť i já
kráčel jsem s Ní
po schodištích Angkor Vatu

lístky čaje
ozdobily Její dech
vtom jala se mluvit
ale vichřice odnesla Její hlas
do propasti Setmění

s volností ptáka
jenž na srdci nosí sítě
rozutekla se slova
nejstarší kamenné tváře
po nádvořích Angkor Vatu
se stromy stojícími na stráži
_______________________________________

VIII.
vždyť i já
kráčel jsem s Ní
po schodištích Angkor Vatu

na rýžových polích
vyvstávalo slunce z vody
a zdravilo polibky
každý strom, keř i květ

rozmlouvali jsme spolu dlouze
až usnula na hedvábném polštáři

Její ňadra
podobná spícím laním
stoupala dechem Jejích úst
a já byl šťasten

29.12.2000
1 hodina ráno
_______________________________________

ČÁST DRUHÁ

IX.
vždyť jen já
viděl jsem Ji odcházet
po schodištích Angkor Vatu

ústa hořící
a dlaně plné bolesti
smím Jí nastavit

poslední náš den
vítala mne
s otevřenou náručí
a písní na rtech

mezi kameny Angkor Vatu
rudé slunce
naposledy povstalo
_______________________________________

X.
vždyť jen já
viděl jsem Ji odcházet
po schodištích Angkor Vatu

přinesl jsem Jí Dary
jestřába v démantové kleci
šaty z hedvábí vyšívané slzami
víno s chutí krve člověka

opice ve větvích
ukazovaly si na mou hlavu
provždy neviditelnými prsty

voják na stráži
začal střílet do zástupu
vlastních dětí
_______________________________________

XI.
vždyť jen já
viděl jsem Ji odcházet
po schodištích Angkor Vatu

byla smutná
plakala
však o to víc zkrásněla

nesla se třešňovým sadem
kterým se rozlehly tóny flétny
a stromy zlomenýma rukama
začaly kvést

v síních Angkor Vatu
jediné sochy z omšelého kamene
nezačaly zpívat... snad
_______________________________________

XII.
vždyť jen já
viděl jsem Ji odcházet
po schodištích Angkor Vatu

labutě s očima z křišťálu
vznesly se zrána
od Jejího lůžka
a zapálily nový den

opilý toulal jsem se
mezi chrámy a věžemi

každá řeka, údolí či strom
volaly Ji tenkrát jménem
bylo to poprvé a naposledy
co jsem ho uslyšel
_______________________________________

XIII.
vždyť jen já
viděl jsem Ji odcházet
po schodištích Angkor Vatu

kam vedly mne cizí kroky
nemohu a neumím vypovědět

měla v rukou perly
a za každé vyřčené slovo
upustila jednu na zem

pozdě k večeru
zlíbal jsem Její prázdné dlaně
doprovodil Ji k lůžku
a celou noc hlídal jsem
ozbrojen pouze srdcem
_______________________________________

XIV.
vždyť jen já
viděl jsem Ji odcházet
po schodištích Angkor Vatu

toho dne
nejkrásnější byla
nejkrásnější, co pamatuji
až samo slunce
neodvážilo se vkročit
do trůnního sálu nebes
nad nádvořím Akgkor Vatu

pouze kněz
obložil se plástvemi
aby zemřel
Láskou svých včel


8.1.2001
1 hodina ráno

Věnováno Markétce