Úpadek


Někdy se vše otočí,
kola osudu se roztočí,
pomůžeš lidem k jejich štěstí,
vrátí ti pěstí.
Není to vůbec jednoduché,
pomáháš a snažíš se,
bolest jiných tišíš,
pak jen výčitky v uších slyšíš.

Je to krásný pocit vidět v očích radost,
cítit jejich žádost,
touží po pomoci,
jak upír o půlnoci,
když můžu pomůžu,
věřím ve vyšší věc,
proti lidské chamtivosti ale nic nezmůžu,
jsem obyčejný člověk přec.

Zrovna teď když to píši,
bolesti na srdci mi to tišší,
snažil jsem se podat pomocnou ruku,
chudák, toužil po tom jako po vzduchu,
pomohl jsem mu doufám velmi,
utišil jsem jeho žalmy.

Vrátilo se mi to jako nůž,
vynořený ze tmy,
zranil mě u srdce,
křičím "VELMI"
čekal jsem zlobu,
čekal jsem výčitky,
ale nepochopení je moc,
mám před očima z toho noc.

Během chvíle se mi zatemnilo,
smutku a hanby se mé duši zachtělo,
ale není to pravda snad,
to se mi může jen zdát.
Proč tomu nerozumíš,
proč moji bídnou duši nepochopíš.
Jsem naivní a hloupý,
na omluvy, ale nejsem skoupý.

Prosím promiň jestli to jde,
cítím, že osud to chce,
omluvu mou přijmi,
a špatné náladě se vyhni.
Prosím promiň ještě jednou,
nebo mi zlé myšlenky hlavu zasednou a setnou.

Chudák jeden byl,
nechtělo se mu žít,
nevím proč,
asi se mu nechtělo tu být.
Hlavu na lesklé koleje položí,
tělo své kamenem zatíží,
počká na rychlý vlak,
už se těší na to pak.
Rychle přijede a odjede,
tělo samotáře na místě zůstane.

Je to blázen a smrti kat,
do zajetí bude vzat,
emoce rychle utiší,
prosby lidí vyslyší,
usměje se a bude rád,
bolest bude teď všem brát.
Štěstí lze dodat každému,
smutnému i hloupému.

Rytíř

Když se zamýšlím nad životem,
nevím vůbec jaké poslání každý má,
proplouváme každý svým osudem,
ale nevíme co nás čeká dál.

Stačí pouhá náhoda,
a člověk hned je jinde,
když se mu přihodí nehoda,
jeho život jinam přejde.

Nikdo neví co ho čeká,
když do černého tunelu vchází,
každý pouze doufá,
že tam na konci světlo spatří.

Je to pouhá domněnka,
která život náš řídí,
ve skutečnosti nevíme,
zda můžeme čekat zítří.

Bytí je jako růže,
krásná je a voní,
a když člověk stojí o ní,
dělá vše co zmůže.

Doba je zlá,
nikdo neví co druhý udělá.
Ale vím jen jedno,
a tím se řídím,
když tě uvidím,
myslím srdcem a ne hlavou,
ale moje mysl, nejde stranou.

Můj problém, a velký jest,
kudy chodím, přemýšlím,
o světě i o životě,
vím co přijde,
Bože dej ať vím co z toho vzejde.

Málo věcí mě překvapí,
a tím zlobím i spoustu lidí,
co si myslím a vím,
to ihned prozradím.

Stačí pět minut s někým býti,
a čtu z něho jako z knihy,
vázané kůží,
a proto dejte si pozor,
se mnou není lehké žití.

Dost lidí mi nerozumí,
a vidí ve mně blázna,
a když někomu se svěřím,
přiletí hned urážka rázná.
Nemyslím tím rodinu,
ne, nesmí vzniknout omyl,
myslím tím okolí,
které se mě za těchto situací straní.

Jisté povahy nepřečtu s jistotou,
avšak moje srdce,
to mi je prozradí s ochotou.
Před očima jiných jsem jen pouhým pesimistou,
Vtipálkem a jak jinak než i kašpárkem.

Myslete si o mně co chcete,
ale vězte,
jsem jiný a mám srdce,
plné citu a lásky
které se schovává
pod vrstvou skořápky.
Ty můj květe usměvavý,
jsi první v této říši,
který spatří mojí chýši,
plnou síly, lásky a citu,
stačí říci jednu větu,
a jestli budeš chtíti,
budeš moci do mého nitra nahlédnouti.

Nyní vím co znamená slovo básník,
není to blázen ani cvok,
je to člověk s citem pro život.
Bojuje proti bezpráví a zlobě
pouze svým uměním a slovem.