Dave

 

Jsi tu a mám
chuť se bít
zabíjet šelmy
chytat hozenou růži.

Smát se nepříteli
nenávidět a toužit
chtít a cítit
pro první polibek.

Rytířem z minula
pro krásnou paní
Umírám při pádu
kopím odražen

Srdce klesá
pod bolestí
ostruh do slabin
nohou jsem poručil


Zvlaštní sen co za svítání
změní den jen v rozjímaní
obraz té dívky v hlavě nutí
utkává příběh modrou nití

zhasíná plamen noční svíce
ulice zas své lampovnice
trháš sny tu noční pýchu
tajemství a čistých hříchů

oči se víčky světlu brání
proniká den a bez pozvání
káva a tabák hádaj z ruky
peřina anebo ranní buggy

Světlo a tma zas svádí boje
vítěz ten má práva svoje
Chce se spát držet koní oje
do říše snů země fantazie

Co ve dne ukrývá
s nocí nám ožívá
nádherná odplata
třináctá komnata.


Běž do bílé tmy holka
vrať pocity stesku
zatancuj si v černé růži
vyspi se na žlutém betonu

Běž do bílé tmy
ať tě černý den nespálí
ve shnilý popel odvahy

Sluhové přinesli už poslední chod
film vzpomínek se roztáčí
blíží se hluboké řeky brod
červený tulipán odkvetl

Halíš se celá do bílého hábitu
supi se rvou o zbytky
odháníš černou hienu
vyhni se silnici pomsty

Běž do bílé tmy
ať tě černý den nespálí
ve shnilý popel odvahy.


Bloudíme pouští a hledáme oázy
žlutý písek nám nohy hladí
stopy se plazí jak křivky hadí
k nitrům se vrháme krutostí šelmy

Nebe je zastřené černou mlhou
hledáme vítr s obří silou
ať se nám plachty mocně nadouvají
a veslaři do pádel pěsti zatínají

Vzdálené ostrovy našich myšlenek
porostlé kobercem pivoněk
jeden květ v sobě žalu má
druhý opačnou stranu rozdává

Z jednoho nepoznám co v sobě skrývá
jen když se celý les rozpovídá
Nachytám si šelest do dlaní
snad poznám co má za přání

Krčíme se v dunách s očima k spásným místům
probíráme se knihou prázdných listů
po pravdě jsou srdce chtivé
viňme si přetvářku a rty lživé.


Upadla sklenice
skleněná
byla vní kytka
voňavá
Myslím že bez vody
natáhne bačkory


Vstávám ,alkohol kladivy
drtí mozkové závity
Do huby mi něco vlezlo
chcíplo tam a nevylezlo


Nesourodost mých myšlenek
je vábivá a něžná
vylézá pošetilý výhonek
a lhostejnost utichá
Utichá před agresí zloby
a krčí se v koutku
poslední mozkové zákruty
Leží a ztěžka oddychá
zahání strach
nad sebou vzliká
snad se ta zloba
vytratí, jak po dešti prach


Prokletá víla

Otevírají se mračné dveře
zlatá sluneční tykadla
ze země zmáčené
upíjí vše zbytečné

Dotkli se jí zkrze okna
prolnuli s vlasy
cestou dolů
přes pohoří krásy

Celá ve zlatě
prokletá víla
schoulená v hábitě
ušitém na míru
ze slunečních nití


 

Jen jednou?

Jen jednou je tak málo
jen jednou slyšet
jen jednou vidět
jen jednou cítil
jen jednou políbit

Jen jednou je chybou
málem,krutou modlidbou
Výkřik rozkoše,těžkou
zkouškou svědomí.

Prázdno tak moc
prázdno,ozve se
kručení v srdci
Když ráno marně tvé
ruce ,ze zbytků večera,
se snaží obejmout vůni
jejího těla,kterou tu
nechala.

Jen jednou je tak málo
jen jednou je nadvládou
nervozita.


Metál za blbost

Byla tu
a pak jsem se šel opít
a nenáviděl celý svět
v záchvatu všeho
co může pomátnout
myšlenky.

Když odchází
prokletá víla
svět se hroutí
zpět do bodu nula
zdi se smějí
všemu co neměl nikdo
vidět.

Chci padnout
ve válce cínových
vojáčků.
Dostanu metál
za blbos
t.


Ta druhá

Viděl jsem tu druhou
jí jsem cítil do krve
tu druhou,tu zlou,
krutou,chtíčem opilou.

Posedlá čarodějka
s hadím jazykem
mi smáčela tělo
jedovou touhou.

Tu druhou,jen tu druhou
tu zvrácenou
Tu bez zábran s chutí
po krvi.

Zlodějka duší
vrah srdcí
roztrhá na kusy
jak z těla je vyrve.

Jen tu druhou
tu co se schovává
za obraz svatosti.

 


Nic v dlani

Vážně si mě tvoříte
nebo jen myslíte
Vážně mě máte
takového jaký jsem
nebo jen blouzníte.

Hledáte a chcete najít
nebo jen tvoříte
z hlíny představ
golema

Jste nebo brouzdáte
uličkou života
svěcenou lampami
černého popela

Chcete nebo máte
nic v dlani
vráskami hloubené
čáry života.


 

Špatná volba
posezení s krysami
asi z nudy
nebo ze zvyku
zvát lze vše návraty

Jen kus sebe
nakrájeného na plátky
dvacet deka prosím
a rohlíků šest
pár drobných do chřtánu
nenasitné kasy

A zase zpátky
kde se schází krysy
a přítmý dává
průchod myšlenkám


Co že mě to zase hryže?
Svědomí ta mrcha bezcitná.
Hryžeš mi v hlavě
jako bys nebylo moje!


Zavřu dveře
zatáhnu rolety.
Otevřu víno
zalezu do vany.
Usrknu a hltám
z barvy verše
teskné i bláznivé
a hudbu
a svět
až do dna
tam jsou nejkrásnější.


Když zachvátí teskno
i ten protivný pocit,
že nemám nic
tak vzpomenu,
že mám Tebe,básně,hudbu.
A vím že mám všechno


Chtěl jsem ti napsat
že tě už nechci,
avšak tužka zdechla mi
když jsem ti skládal
zamilované verše.


Bezdomovec


Potkal jsem bezdomovce
vztahnul ke mě
umaštěný černý ruce
"Co chceš zběhlý hastrmane"
"pětikačku mladý pane"
"Na drškofku,támle dobrou maj
žaludek zahřeje,bude fajn."
Nestydí se žebrat.
Zkusil jsem ho dožrat.
"Nechám tě jí vydělat."
"Třeba i víc,budeš muset zamakat."

Oči na mě vytřeštil
blbě jsem ho pochopil.
ruce vrátil k tělu.
To se klepe strachy?
na chodník plivnul slinu
aha,takže vibroval vzteky.
Ale hrdosti měl dost
zvedl hlavu,srovnal šos
a odkráčel jiným
otestovat trpělivost


Snad


Asi se nikdy nepřiznám
co hlavou těžkou od doufání
v rychlích sledech přichází
Jen protřu oči a budu
vzpomínat na ten
nejživější sen.
Snad v příštím století
se sejdem,nikým nerušeni,
na horkém čaji.



Protiřeči


Bez Boha a víry
zle že žíti
Bez Boha a víry
duše že usychá
Bez Boha a víry
peklo že poliká

I Boha a víru
stejnej smrad síru
I Boha a víru
stejně z chlastu bolí hlavu
I Boha a víru
stejně rakovina sežere ruku


Rotujeme v bubnu života,
který naše sny rozemílá
na střepy.
A přesto mu říkáme krásný.
Máme,chceme mít?
Možná,ale točí se z toho
hlava.Nikdy nevystoupíme.
Z kruhu.



Uf padla facka na tvář
poblázněnce.
Neprobral se blbec.
To je jeho konec.


Odpověď

Noc se blíží k ránu.
Už není tma ani světlo,
někde mezi.Mezi světlem
a tmou.
Myšlenky mi jdou.
Mám odepsat,na dopis.
Ale chci snad?
Hozená otázka do ringu.
Vážíš si mě víc než já Tebe?
Loni to bylo obráceně.