Ako

Pozitivní myšlení

Jak kráska za zvířetem
přišla jsi za mnou sama,
polibkem však já nezměnil se
a z Tebe se stala velká dáma.

Tak hrdá a pyšná, že ani
nevidíš jak si sama.
Nudím Tě stále opakujícími se slovy,
věř však, že nezbyde Ti jednou nic
než pohled utrápené vdovy.

Za co

Ta šelest na srdci nebyl strach.....
V zrcátku u vozu viděl jsem očí
proměnu - jak kdyby sám Cranach
stvořil tu ženu.
Myslel jsem, že nedovedl bych už
milovat a najednou Ty,
snad nejtěžší zkouška osudu -
- moje neustále rozpínající se ego
podlehlo jedinému pohledu.......
Je to snad trest

Ego 23

Uznávám hodnoty,jejichž smysl nechápu
být chytřejší, snad prosadím je
a v životě se s nimi někam vydrápu
zatím zůstávám jen dole v díře.
Nevím toho moc.
Snad propadl jsem špatné víře
snad někdy skončí tahle dlouhá noc
skončil jsem v divadle, které neovládám
a stále nabývám pocitu,
že místo odrazů dál a dál se
strašně propadám.
Má bývalá můza stále řiká:
" Máš všechno...."
Ale přišla nová a ta řekla:
"Podívej se kolik Ti je roků a máš
hovno".

Sarkofág

Mozek desetkrát starší než tělo
Skoro by se chtělo říct:" Už si mně omrzelo"
Jó, ty, ta zbytečná schránka na
uchování informací, který jsou stejně
na nic,když neumíš je prodat konzumentstvu
ani s maskovací intonací.
Dělají, že chápou, smějí se všemu.
A ty řveš:" vy nuly ztrácím ženu,"
vynutíš si tak trochu soucitu a
cejtíš se provinile a k tomu pocitu
nabydeš dojem, že to jak žiješ prostě
hnije.

EGO 25
(variace na odjezd do Plzně)

Upnul jsem se k ženě snů, přesto asi sám zůstanu.
Byla kdys pro mně vším
proč zmizela a kam netuším.
Věřím teď ve Vás - přátelé - neberte jí prosím
duši až omrzí Vás, řekněte jí,
že on čeká v kostele.
Ať jste pro ni oporou, nevěřím, že Vám ty
mosty zůstanou.
Ke mně kdys taky vedly
než přišli jste a důvěřivou duši svedli -
nesmíte ji nikdy zranit.

Zlom

Viděl jsem ženu líbat se s květinou,
neopuští mně tím, neodchází za jinou.
Dělá jen co cítí duše, a to s dokonalou grácií
nikoliv suše.
Pánové Karouac a Ginsberg prominou,
ale sebestředné vzhlížení musí stranou
při pohledu na tu krásu nečekanou.
Ta květina bude tu jen chvíli než dojde
ke svému cíli
den
dva
a pak dny pominou.
Nezlobím se proto na ni, že svedla mi ženu
naopak za tuhle nevěru získala ta žena
důvěru.........
............ a ta květina?
Až dopíši tenhle dopis - BUDE ZVĚČNĚNA.

Na usmířenou

Hovořil jsem často se sebou
o sobě, o tobě, o nás, o světě, o lidech, o myších
o Nitzschem.
A dnes už vím, že jsou silné hory, které vybouchnou.
Jsou velcí lidé, kteří zaniknou.
Jsou malí lidé, které vše pohltí.
Jsi Ty, které jsem obětí.
Jsem Já, který vstal ze smetí.
Jsme my, které nic nezdrtí.
Je něco většího než tohle souvětí !?

Poločas rozpadu

Nejsem uran
Nejsem ani igelit
spíš tak kypřící prášek
který vyšumí
Denně řeším jeden drobný problém:
"Mám to tu zabalit?"
Ty který snímáš hříchy světa
vždycky hledíš nesprávným směrem
My co Tě před světem propagujem
tě jakoby serem.
Tak k čemu si.
Tohle není rouhání jenom dojem.
Umíš prej všechno ,tak víš co?
Vem si ho do huby.

Bartolomeus

V době, kdy slovo génius stalo se kýčem,
chtěl
bych být plný dobroty.
......a ponořen do své samoty.
Usnout na věky s
poslední
vidinou Tvé nahoty.
Kolik mi zbývá, co když už
nespatřím Tě
a pokořen neúspěchem jedné
krátké noci, proměněn
v
imbecilní dítě odejdu
tam, kde nejsou prohry.
Usednu za klavír,
představím
se a zahraji ódu na
prokleté tajemství a
taky o tom, jak
jsem se bál
ztratit II.panenství.

Prohra

Určovat směr bytí,
zkusil
jsem pitím.
Nedá se to, stále tápu,
kolik z nás je vyvolených
těžko chápu.
Pan Kundera to nazval:
"Nesnesitelná lehkost bytí"
nedal
nám však žádný
návod a čeká kdo se chytí.

Hrát si s rozumem neni
těžký, zajdeš-li na
blbou cestu, kde nejsou
křižovatky a na konci neni
světlo, tak zůstaneš sám či
sama. Nepomůže Ti kostel
ani tvoje máma.
Je to cesta vyvolených, která
vede do pekel.

Ani pití ani máma
nepomůžou.Chceš se
vrátit? Zkus to,
uvědom si však, že
duše není
měňavka obecná,
nýbrž vezeň Tvých proher,
nenávisti a odpuštění.

Pro ní

Přicházíš ke mně
v podobě snu,
o kterém vím že mi
nepatří.
Neznám Tě víc než den
a přesto mi často bereš dech
Nevím o Tobě nic z minulých
životů a přesto znám Tě
X let.
Nevím co s námi bude a
přece mám pocit že už tu
budoucnost prožívám dnes
a né poprvé
Bojím se,že realita se nedá
prolomit a přesto zní
denně unikám zadními vrátky
za Tebou
Proč se to děje netuším,
možná jen to jen hra času
s prostorem na schovávanou
a někdo bude zapykanej.
Netrpím mindrákem z toho
strachu,že to je hra
Jen se bojím o Tebe,o Něho
o nás,o ....
V podstatě totiž zbývá jen
pár hodin - není to hrozba
je to jen prosba
A o co? - o PRAVDU
je to zplynutí?
Teď,když už víš,že si můza
navíc asi né jen jednotlivce
který si hraje na tvořivce -
- co uděláš?
Je lepší mlčet?Použít slova
a udělat z něj vola? nebo
obojí a nésti díl to břemeno
a čekat kdy se rozseká,
rozsype,zplyne z průměrnými
starostmi davu
Dá se to i neřešit a
čekat, a zakopnout,a
nebo najít!

O Vás

Byl bych hloupý,kdybych doufal
A přeci se to stalo:zpráva z nenadání.
Raději odpovědět než bych couval.
A pak to přišlo jako vichr -
- ztráta,nález,otevření.
Nitro se bořilo a byla to síla;
;ona se nebrání
Je to snad víla?
Chtěl jsem být schválně zlý,
ješitný a pouštěl pýchu.
Ona však naopak jako
ventil který čistí temná
zákoutí duše...
...a to úplně v klidu a
suše..."máte snad
problém?"
A v tu ránu na chvíli
zemřel ve mě bohém.
- Ona do mě snad vidí?!
Že bych fakt měl
zamyslet se,zastavit se,
a zeptat se lidí?
Budu čekat,mlčet,civět
pak snad začnu brečet.
Nebo jako hrdina nahlédnu
do vína,a vyrazím v
útok:zabiji sen,a
zůstanu sám?
Dopadne to jako vždycky:
Nevím co udělám!

Bartolomeus II

Ten kabát co měl hřát-selhal
a ten chlap co měl to zbystřit a
ochránit ji byl zbabělí!
Dělal že se dívá jinam
asi si přitom myslel:"mám ji odvést pryč?"
asi si nevěřil je-li to správný
asi to nechtěl kazit jiným
asi nevěděl kam by jely
asi na to neměl škváru
asi na to neměl sílu
asi na to neměl víru
ASI NA TO NEMĚL....

Každopádně se neměl tvářit jako ochraňovatel,
když neuměl přemoci ani kabát,kterej selhal.

A co,že to tam vlastně selhalo?
V vždyť kabát nemá lidskej faktor....

Proroci (Báře)

Cesty se protly v nesprávném čase a prostoru
...co na tom,třeba se protnou zase.
Nikomu z přítomných to neublíží,bude
to mimo...

Protnou se jako dva orli co letí do hor
k nebi ...

Protnou se,ale v reálu - odpálí velkou
raketu skandálů,zvratů,zlomů,hromů,
podminovaných mostů.
A za trest nastal by zákaz návratů domů.
a to vše proto jen,
že v přítomnosti dvou cizích hostů
byl TIME&SPACE na výzvědách.
Sled souvislostí,které teď nastanou by
mohl zabíjet lásku i ega...
...tak dost
řekl host
a už nikdy na návštěvu nepřišel!

Viola d'amour

Našel jsem podobu s ttímto nástrojem,
který umí od největší něhy až po nejtvrdší
bolest
zahrát vše.
Ačkoli vlečen jsem postrojem přesto ho
miluji.
Když rozezní se vylijí se břehy veškeré touhy,
potemní nebe a sny stanou se hmotou.
Vzdušný plyn zkamení a ne náhodou
egojisté zapomenou chvíli na sebe...
(Tohle je jenom pro Tebe.)
...Tím nejjemnějším nástrojem hudebním,
je Žena,pánové!
a snobové intelektu.

Bolest
Garcia Marquez a Sto roků samoty
dalo mi uvidět opuštění jednotlivců,
kteří milují vše co je nepoživatelné,
jako že krása je!
Ta sice srdce drásá,ale nad ní je levitující
duch každého jedince zbaveného průměrnosti,
zamčený v kruté přítomnosti.

Confiteor
et
couditio sine qua non

To co není možné bez zpovědi,je pouhý
život....
Jsem sice ateista,ale externí
spolupráce s Bohem mě nutí stále něco
hledat,dobývat,získávat,tvořit,pařit;no
a když to najdu,dobudu,mám,udělám,opiju se
pak zas nalézám útěchu v destrukci všeho toho snažení.
Ten kruh je zavřený a všechno jen
pro ty ženy - To jediné nechci ničit.
Přesto jsem to udělal.
ZABIL JSEM ŽENU
POUHOU SVOU PŘÍTOMNOSTÍ

V TEXTU A JEJI MYSLI
VZÁCNOU A VZNEŠENOU
Ona však silou svou dojde v životě svém kam
dojít má....
Ty z vás,které to dojímá,nebuďte
pokrytci a přečtěte si výše uvedenou
(snad) báseň:PROROCI,byl to ten okamžik
její smrti!
Dnes vím už,že ona povstala z prachu,
zbavila se strachu a světe div se...
...myslím,že meaculpa je
odčiněná,a dokonce je tu,na
těchto stránkách...
TA ŽENA

Confiteor II

Jak Houpací Koně Bez Peří
tak i já,vzdávám se basní - krvácím z dásní
Čtvrteční léčebné kůry v Paerl Harbouru zbloudilích duší
na klinice s nepřeberným množstvým alkoholu a fádním
názvem Crown Grave
už nezabírají...
Obrátit na ruby postoje a se ksichtem ve stoje a
plný něhy,musím zaujmout jedinou polohu a
vystřelit k nebi pro všechny ženy,které ve mně
jsou zaklíněný...
Není nic složitějšího než vztahy lidí,kteří se
tváří,že mají metafyzikální vlohy a při tom
se neumí ani podívat do oblohy!
Tvářit se uvědoměle
Pařit v kuse vesele?
Pářit se jako by nesměle?
Zářit jak 7 dní neděle?
(ne)Mařit naděje ostatních bytostí?
Vařit doma ženě,jakoby s radostí?
(ne)Bouřit se nad zasranout sebelítostí?
TEN Z VÁS
Kdo ví,jak se tohle přemostí,ten
JEDINÝ
má právo říci na plná ústa
ČLOVĚK
tak kterej z vás to je vy
LIDI

Život je boj...

No ani já nejsem bojovníkem,
ale vězte :"Země je rozdělena jak obratnikem raka,
kozoroha,tak i polednikem kolmo nad
ROVNIKEM

Rak je žena má
kozoroh matka její
polednik(těch je 24) to jsem já,
no a rovník mužete byt někteří
Z VÁS
Co vidí,co chtějí,co mohou,
co to dokaží....

Handicap můj je v těch z kontextu
trpí pro ně a svůj životní
názor velmi těžko nesu
proti vůli z hora,a tak
VOLÁM
Buďte rovník,ten jediný má
PRÁVO

Ona ve mě nevěří

V odrazu skutečnosti umírá sen
přichází ztráta totožnosti a čekat
na další den ...
... je zbytečné.
Nacházet smysl bytí v budoucnosti
je umožněno jen za cenu bolesti
a částečné nenávisti k minulým
oříběhům,povrchní reality
maskované do všednosti úsměvů
jakoby bez lhostejnosti; a přesto
.. vím ..,že ať
snad jsou si navzájem
sobě cizí - je to jinak ...
... ona mi zmizí do jiných životů
a věčné hledání nepřestane.
Ona je trávou,já jsem vítr,a celé
to vlnění přírodních úkazů,veřejnost
chápe jen jako průvan v polích
neoraných
A životní útrapy,vidíce jen ty své
nepochopí
nikdo nikdy ty cizí,ale věřte,že
to co je ryzí,je vždy mimo.
NÁS

Obálka smí ... a proto je uzavřená
Není totiž břízou,která je vyvolená

... jen obálka ví
jen chvíli směli ostatní nahlédnout
jen pro těch pár hodin měl
ŽOVOT jiný spád
jen nevina umožnila duším spát,
jen věčná vidina zachová nám tento
neměnný a snad i kamenný řád.
A světy příští,ač nejisté,dají nám
uvidět realitu z její vnitřní podstaty.
Ze zrcadla koukej na svět ...
... jen tak je skutečný.

... s bývalou noblesou,a v rozpadu těla,
blížit se k Tobě není stále snadné,
ačkoli sny téměř hmotné jsou co se
týče reality trochu vadné,
tak stále nemožné zůstávají věci dřívější.
byla si,vždy vším a teď směr opět
NETUŠÍM
vada je ve středu toho temně záhadného
vztahu a ani jeden z nás nechce zůstat
Ty vědoma si svých vnad a cílů,a připravena
snad i na pád dolu,říkáš tiše o tom,
jak mám i já vzhůru jít,a pak se prý
probudí v Tobě to co i já znám
jen netušíš(snad ano),kde podstata té
situace vězí,řeknu Ti to až těsně před smrtí
do té doby jako starý stoik mlčím a vnímám
TY
podstaty nejpodstanější daného problému,
s pracovním názvem jen pro orientaci,
SITUACE!!!!

.... on stále netuší,anebo zachránila nemožné

Bylo by klamné zdání,že telefonát
delky 23,43 řeší životní problémy,
avšak ona je svědkem,že jde to ....
Ona ví podstatu dané věci,leč pravdu
jsem nedovedl vyslovit a říci to,
co opravdovou tíhou je mou.....
Ona sic tuší životy zůčastněných,
leč nemá potuchy(a nebo nechce) o
přítomnosti možných životů svých,
a tak on byl zabit,a v pozici
starého sobce,nadále dělit se
nechce...
Devět let "štěstí" málem zabil
pro vizi nereálnou,myslel jen
na to,aby přežil - patří na křeslo
ZA TO
že chtěl tvořit zlato.
Rudolf II,ten blázen možná pochopil by,
ale je mrtev....
Na a ten ,který čeká,že bude pochopen
,uchopen,nasycen,šťasten,
blázen,tvořen jina,bořen jinou,
tak ten je bláhový...
Skončí jak určno osudem,
Nešlo by to ...
... on už je totiž mrtví!
Zemřel nenadále,zasažen silným
žalem pro věci nereálné,ale
nezapoměl na pozůstalé ....
Ona,ta druhá,bude prostě v bezpečí
a o tom Vás lidi přesvědčí jen
život vlastní,který se odehrává
v průběhu těchto dní a
samozřejmě nových zítřků
a životu budoucích....
on to však už nespatří,za to že
chtěl víc než mohl mít,a
jako ostatní,začal pít...
a jako otac,ani on už nechtěl
tu být...
Viděl sic jen sebe,ale proto neodešel,
nechtěl totiž ničit jiné
světy Vaše,viděl možná trochu dále,
ale k ničemu tím
nikomu nikdy nepomohl ...
... jen snad víle,která si
tím urovnala vizi svou nedotknutelnou.
Ona má sílu,která i jeho rozbila.
Byl by se blbec klamal až do samého
KONCE
Světlo,které uviděl,jen ona dovedla,
jenže patřilo jinému,a on ho jen
zahlédl.
Ty kdos dočetl až sem,je to jenom
VO TOM
Drž si své světlo,jdi za ním
neuhýbej,aby si jako
i já
mohl dojít na konec a
PROSTĚ NENARAZIT!
(Tímto nechci někoho urazit)
Ti co je to o nich,mohou dělat,že to chápou,mají to
vždy snažší ....

..... životní lež E dvojka


Klamné zdání, procitnutí z nenadání , špatné spaní, jediná opora v jedné paní......
nenávist sílí, mozek šílí, srdce se zadrhává......
...cítit je divný závan ze špatné životní cesty, kterou chtěl sám a moc si přál odejít jinam a vše opustit...
Myslel, že je to důkaz velikosti a zatím, ta pravá tvář je úplně něco
jiného.
.....bludný kořen špatná cesta, život mizí, v pekle bude zmařen....
.....za to, že chtěl víc než měl a hloupě naletěl, nebo na to nemá?
Jen to bezpečně ví, že je to otázkou svědomí a né nízkého sebevědomí,jak se může zdát.....
Bude to těžký, než bude moci zase klidně spát....

........non exit E dvojka 


Tušení marnosti a síla propadu do pekelných spárů působí bolest
na srdci a smyslem jediným stává se přežití ve světě konfliktů
.....a špíny plného.....
Už tolikrát okusil a přece stále chodí špatnými cestami a na každém rozcestí zase chybný krok čeká...je to tak určeno? 
Něco máš...dá ti to život, ty překročíš to....chceš něco jiného
............. a pozdě pochopíš, že příště už se ti nabízet
nemusí.
Prostě si sám stále posíráš cestu, abys mohl šlapat stále do 
nových výkalů společnosti.........Kam až to necháš jít? Co uděláš? 
......abys žil šťastně a nemusel zahnívat do své vnitřní podstaty stále 
hloubš.....
...........víš, přece už, že to zabíjí! 

Vílám Díky

Zmrzačené srdce na invalidním voze 
šine si to cestou polní v husté mlze
štvanec svého vlastního sebestředu
se tak
přemisťuje směrem k lesní víle 
a až přijde ta chvíle a on tam nahý
bude stát ....
......ona jen poví:"Co bys rád?!"
a strčí vozík ze stráně a dívá se za
ním
posílena o nový dojem a ví, že mu tím
pomohla, neb on nebyl zrozen pro
rodinný hrozen
......byl to blbec?..nebo blázen!

Anýz a Hasiči na podzim

Přinutíš-li opěrné stěny plovoucí přítomností
k tomu, aby tvořily ti dům jistoty, musíš také 
sledovat, aby se nestaly stěnami nornými....
...pak ani hasič nemůže pomoci, neb ve
zkalené vodě už tyto stěny ničemu
nepomohou.

Meta a fyzika 


Dvanáct druhů matematiky a dilatace fyziky
stejně nedovedou zašít knoflíky a odvézt
dítě do školky...
...vyslovit miluji tě...pochovat to dítě...a teď
vidíte,
že do ženský nevidíte.
Vidim, že umíte pěkně blbě vidět, chlapi!


.........fyzické a mentální doteky těl Adrieny Šimotové v NG Praha, daly mi 
uvidět, že né já
....ale nemocný je SVĚT.

L.P.jedné noci 

V té očí hloubce by i sám bůh utonul.........
...jen mé já chtělo plavat a najít se na dně
toho zázraku, který se stále snažil býti silnou
ženou, nezraněnou, nepřemoženou...co bál se
říkat věci opravdové a jen stále chychotal se,
odvracel se, zapíral se..když tma byla pozdní noci
a spánek nepřicházel, ucítil jsem hloubi těch 
očí......jako když dva slepci ve tmě, hrají na to,
kdo je první odvrátí.....trvalo to dlouhé světelné 
roky a přesto zbývaly už jen dvě sloky noci.
Vyhráli jsme oba, neb podivné milování s příslibem
básní a malování umožnilo podívat se s klidem
opět do těch očí při setkání...a to bez selhání.

PAVLOS. ( s dcerou )

Ve stínu lampy kuchyňské držíce robě své
pochodujíce ze světla do tmy...
...poznává úděl, né ten co mi...
leč opravdový otec svírá opravdové dítě
vnímá jak dýše je naň hrdý,
ale nepropadl pýše
vypráví jaké věci učinit, by se nestalo
ve výchově klišé
A
když ho uspí, tak si sedá mezi hosty 
číši zvedá a oni též
a v tom matka vchází...
...matka lež s přítelkyní...asi pravdou a 
dítě mu berou
a 
hosté se pryč derou
kde se tady vůbec berou!

K ránu

Zranitelná a něžná s maskou a fyzis 
jež respekt budí...
...zdá se mi, že se mnou nudí.
Cítím, že chce být slyšet a asi stydí,mám
pocit, že studí...
..ale kde se tady vzal ten žár!?
Je možnost, že bych si celou noc lhal?
Neb ona stále mlčí...říkám:
"miluji tě"
ona se otočí a září z očí do očí
přikrčí obočí..asi nevěří a útočí:
"To se přeci neříká..."
A ta lampa v kuchyni zabliká
a ten den neměl nikdy nastat..
..měla být do smrti už noc ta jen 
nevinná.

Don Quijotte

V době, kdy olejové lampy září pohybem bublin
a lidé
přestali myslet na lampy petrolejové
nadešel čas...
...upozornit vás, že bytí je pomíjivý čas
a pakliže svítí, to vaše bytí pouze k tomu,
aby někdo jiný zhas,
tak jste ras
a
každý z nás, ač rasit chce...
...má jen tu cenu, že dostal právo
a měl by být rád,že 
vůbec JE.

.......něčí žena


Ona má se stále kam vracet
on sedí doma
chce se mu zvracet
puklo mu srdce
roztrhlo plíce
Vymyslel odjezdy do jiných světů svých a realit
hrozba se tím násobí
že ona ho zahubí
má právo
jemu není v hlavě asi zdrávo

Cyrano ano, Roxana ne
27,12,2001.......asi splýn

.....já budu Ti Cyranem?!......snad.......,ale až ráno má tajná dámo,
Ty chceš si jen hrát a já v té hře....umírám....nechci Tvůj soucit,
jen Ty víš, že těžko usínám a čekáš na kroky, které nás posunou
a 
já vím, že nikdy nepřijdou....
..neb soucitu potřebu nevnímám.
jen chtěl jsem,jen říct, že Tvůj kříž
já chtěl bych nést....leč tušíce lest, nemohu!
Tvořím Ti pouhou slov oblohu a Ty za 
to
....dáváš mi světlo žití....
V srdci nosím elegance květ,jak Cyrano de Bergeraq
a 
Tvůj posměch chápu pouze jako školu..
..a snad školu hříchu, jež zabíjí mou pýchu a snahu býti
dobrým mužem nového tisíciletí a stejně tak nulový život, jehož
jsme
obětí, to netušíce přemostí svými ratolestmi, bolestí, radostí,
starostí, náměstí, křižovatek, zmatek Matek, náplastí, hojení,
rojení, svícení, ztmívání, líbání víl, přídí, ráhnem a taky kýlem,
silou, tíhou, jámou, kopcem, dámou, děvkou, sobcem, sobcem, sobcem
co chtěl být největším kopcem...
...svět je vřed a nos cyranův ..
.. je pouhý malý kos.

Hlubina zkoušení ( for I.Š.)

......až uslyšíš zvonění srdce na základě ksochtnuté výčitky
z dřívějšího svěření..
..a vzpomeneš si jak,matka leží div umírá a otec stane se Ti 
neznámou, kterou Ti z hlavy maže pomluva za pomluvou,
pak i k Tobě elfové připlujou..třeba i v podobě 
nezištných přátelství, která se mohou i Tobě láskou stát..
...a začnou se Ti smát.
Věřím, že i Ty dokážeš bojovat...leč nezapomínej na city...
..neb samota, je samotářů vrah.