|
|
|
Začneme - jak jinak - než ukázkami z naší monografie kterou Lea napsala s předsedou MOPSKLUBU ČR MUDr. Milanem Rabou a kterou vydalo v roce 2000 Ottovo nakladatelství. Na několika stránkách (vlevo odkazy) uvádíme ukázky z této knihy. Její pořízení doporučují všem zájemcům o mopsíky. Je v ní vše důležité o mopsech, mnoho fotografií a perokreseb, týkajících se chovu a hlavně standardu mopse.
Začínáme... Bývá zvykem autorů, že v úvodu svých knih vysvětlují, cože je k jejich sepsání vlastně vedlo. V našem případě bychom tento důvod mohli shrnout do jediné pragmatické věty: vycházejí monografie o mnoha různých plemenech - proč tedy ne také o mopsech? Tak jednoduché to však není - alespoň ne pro autory této knihy. Věříme tomu, že po světě dnes pobíhají více než tři stovky oficiálně uznávaných plemen - a mopsíci. Protože podle našeho nejhlubšího přesvědčení mopsové nejsou jako ti ostatní, nejsou to obyčejní psi - někdy nám dokonce vrtá v hlavě, zda to vůbec psi jsou!
Soužití s nimi není vždy snadné. I když jsme si dávno zvykli povzneseně přecházet úšklebky a posměšky nezasvěcených, mopsí bezmezná oddanost a posedlost člověkem s sebou v praktickém životě přináší nejednu svízel. Tyto v lidských očích odedávna nejvíce ceněné psí vlastnosti jsou u mopsů dohnány ad absurdum. Kdo jednou zblízka poznal mopse, tomu už navždy budou všichni ostatní psi připadat poněkud chladní a odtažití... Mops je ztělesněná láska k člověku, té podřizuje všechno ostatní. Totéž však vyžaduje od nás. Ne každý je schopen tomuto náročnému požadavku vyhovět. Kdo si však jednou na soužití s mopsem zvykne, ten nejspíše sám dospěje ke stejnému přesvědčení jako my: aťsi je mops čímkoli, aťsi je život s ním sebenáročnější - bez něj se žít nedá! Hodí
se mops pro mě - hodím se já pro mopse? Mopsové jsou pejskové velmi bizarního, neobvyklého zjevu. Ne každý v nich na první pohled nalezne zalíbení. I když všichni víme, že krása není všechno, na druhé straně vlastní estetické cítění nelze ignorovat ani lámat přes koleno. Pokud se vám mops nelíbí, proti gustu žádný dišputát - pořiďte si třeba pudla nebo ovčáka. Skutečnost, že se vám mopsíci líbí, je sice jedním z předpokladů k tomu, abyste si nějakého pořídili, ovšem neměla by být předpokladem jediným! Několik stovek existujících psích plemen bylo vyšlechtěno právě proto, aby si každý mohl vybrat podle svého vkusu, podle svých potřeb a podle podmínek, ve kterých žije. Po dlouhá desetiletí, mnohdy i staletí, byl vzhled i charakter jednotlivých plemen cíleně formován s ohledem na způsob jejich využití. Nejinak tomu bylo i u mopse. Ať už do jeho historie jen letmo nahlédneme, nebo se do ní důkladně zahloubáme, přesvědčíme se o jediném: mops byl odnepaměti pouze a jen společenským psem. Dnes nám na tomto faktu nepřijde nic tak zvláštního, protože úloha psa coby společníka a kamaráda je v současnosti klíčová a dávno převážila všechna jeho ostatní poslání. V minulosti tomu však bylo jinak. Pes byl považován v prvé řadě za užitkové zvíře, jehož úkolem bylo co nejlépe plnit svěřené úkoly. V mnoha primitivnějších lidských společenstvech byli jedinci, kteří nesplňovali kritéria užitkovosti, bez milosti utráceni. Šanci na přežití měli jen nejlepší lovci, nejspolehlivější hlídači, nejagresivnější zápasníci... I když není sporu o tom, že už v dávných dobách většina lidí považovala psy za něco víc než husy a slepice, že již tehdy mezi nimi existoval zvláštní důvěrný vztah, který by bylo možno označit za přátelství, určitě nebyl hlavním důvodem držení psů. Lidé měli plné ruce práce s tím, aby uhájili holý život. Na zbytečný luxus neměli čas... Až na výjimky. A jednu z takových výjimek představuje právě mops. Jak postupem času docházelo k rozvrstvování společnosti, vydělovala se z ní nepočetná vrstva mocných a bohatých, která nebyla svírána každodenními existenčními starostmi a mohla si dovolit dělat věci "jen tak", pro potěšení a zábavu. Jen pro ni mohl vzniknout mopsík, podle mnohých "pes k ničemu", který měl od samého počátku jediné poslání: dělat lidem radost. Dnes už víme, že to není tak málo. Naštěstí, i když si často stěžujeme na to či ono, žijeme v té části světa, která není sužována materiálním nedostatkem a může si dovolit těšit se i jinými věcmi než jsou plný žaludek a nohy v teple. Pokud naše představa blahobytu není úplná bez přítomnosti věrného čtyřnohého kamaráda, máme, jak už jsme se zmínili, z čeho vybírat. Proč by naše volba měla padnout právě na mopse? Inu proto, že tento psík byl - na rozdíl od ovčáků, jezevčíků, kokrů, ale i třeba pudlů - jako důvěrník a kamarád odjakživa programově vytvářen. Mezi jeho předky nefigurují slavní lovci ani věhlasní bojovníci, zato se to tam hemží dokonalými společníky s vybranými způsoby. Po boku vznešených šlechtičen a urozených králů, v luxusních interiérech a vybraných společnostech, se mops dokázal chovat jako skutečný mistr svého oboru. Není žádným tajemstvím, že králové a princezny nevedli vždycky ten nejšťastnější život, mnohdy byli ve svém vysokém postavení osamělejší než kdo jiný. Maličcí mopsíci jim pomáhali se s tím vyrovnat. Dnešní mopsové nejsou zase o tolik jiní, než byli jejich předkové na obrazech starých mistrů. Ba dokonce můžeme předpokládat, že se vlastně příliš nezměnili. Stále jsou to extrémně loajální tvorové, kteří neznají větší potěšení, než trávit celý život po boku milovaného pána. Nemají velké nároky ani touhu se prosadit, nedoutná v nich chuť s někým bojovat ani něco ničit. Na rozdíl od většiny štěňat ta mopsí v domácnosti málokdy působí jako demoliční četa. Už jsme v našem bytě odchovali nejednoho mopsího kluka a holku, ale naše boty, křesla i knihy stále přežívají bez úhony. Mopsové ovšem nejsou ideálními bytostmi bez jakýchkoli potřeb a nároků. Odnepaměti byli zvyklí žít v nejtěsnějším kontatku s člověkem, vyhřívat se na výsluní jeho lásky. Vysedávali v salónech, vozili se v kočárech či doprovázeli své vznešené paničky při procházkách v dokonale udržovaných zahradách nebo na promenádách. Byli zvyklí být se svými lidmi od rána do večera a neodloučili se od nich dokonce ani v noci. Zcela samozřejmě s nimi sdíleli pohodlí jejich ložnic, přesněji řečeno lůžek. Nechtějí a nedokážou žít odstrčeni kdesi na okraji - ať už přeneseně, nebo doslovně. Nemůžete je vykázat do předsíně či na zahradu, nemůžete je ignorovat. Trpné postavení mnoha psů, jejichž údělem je trpělivě čekat na chvilku pozornosti jejich pána, bytostně nesnášejí. Chtějí být v centru rodinného dění, všeho se zúčastnit, o všem vědět. Mops chce být s vámi za všech okolností, touží po možnosti kdykoliv se k vám přitulit, sledovat s vámi televizi, číst noviny, motat se kolem vás, když připravujete pro rodinu večeři. Jste si jisti, že právě po takovém psu toužíte? Není vám tak bezvýhradná oddanost přece jen trochu proti mysli? Nedokážete se smířit s myšlenkou, že by pes u vás doma směl skoro všechno? Že by se "prochochtal" až k vám na gauč, ne-li do postele? Na takovém názoru není nic špatného a je dost psů, kteří vaši touhu po jasném vymezení rolí pán - pes budou respektovat. Mops však mezi ně nepatří a násilím ho vykazovat do patřičných mezí sice lze, nikoliv však bez následků na jeho povaze. Mops, po většinu času zavřený v kotci nebo na zahradě, přestává být mopsem. Nedá se jednoznačně říci, pro jakou
věkovou nebo zájmovou skupinu se mops obzvlášť hodí. Díky své
hravé a zcela neagresivní povaze je ideálním společníkem dětí,
beze stopy nervozity dokáže snášet provoz i velmi početné a hlučné
domácnosti, ale na druhé straně z něj jeho závislost na lidech
činí skvělého společníka starších a osamělých. Dokáže
se přizpůsobit prakticky každému prostředí a každé situaci.
Snad jen v rodině aktivních sportovů či Určitý problém může majiteli mopse vzniknout v době letních dovolených. Mopsové, jako většina tzv. krátkolebých plemen, velmi špatně snášejí horko. Dlouhé cesty autem v letním vedru, pobyty na rozpálených plážích či namáhavé vysokohorské výlety nepatří zrovna mezi jejich hobby. I když léto je možná ve chvíli, kdy čtete tyto řádky, ještě daleko, i takovouto zdánlivou drobnost byste měli vzít v úvahu při rozhodování, zda je mops ten správný pes pro vás. Úzkostlivé hospodyňky musíme upozornit, že i když je mops krátkosrsté plemeno, neznamená to, že byste o jeho chlupech doma nic nevěděli. Spíše naopak. Zvláště béžoví mopsové, kteří mívají dosti hustou podsadu, ztrácejí v období línání, tedy většinou dvakrát do roka, často celé chuchvalce srsti, což fanatické milovníky pořádku může přivádět k šílenství. Jistě, mnohé lze omezit každodenním kartáčováním, také podávání veterinárních přípravků s biotinem může proces línání usnadnit a urychlit - ale vyhnout se mu nelze. Pokud je pro vás představa, že tu a tam najdete na koberci, na křesle či nedejbože dokonce na talíři důvěrně známý béžový chloupek /a většinou nezůstane při jednom/, zcela nepřijatelná, moopse si raději nepořizujte. Obraťte svou pozornost třeba k pudlům, kteří při pravidelném zastřihávání srsti prakticky nelínají. Mops je trochu pohodlný, trochu labužnický, nemá rád přísné autority a striktní příkazy, miluje svou rodinu a je spokojený s životem v jejím středu. Že jsme takoví vlastně téměř všichni? Pokud jsme ochotni přiznat mopsovi podobné potřeby a přání, jaké máme my sami, jsme na nejlepší cestě získat v něm nejlepšího přítele, jakého si jen lze představit. A s antropomorfizací to nemá nic společného.
|
