Zpět na stranu s programy

 

Stručný popis položek programu Nabíjení


Pokud nabíjíme zcela vybitý akumulátor Ni-xx proudem 0,1C, pak není co počítat. Optimálního výsledku lze v takovém případě dosáhnout nabíjením po dobu 14 až 16 hodin. Jinými slovy - bude dodán náboj cca 150% jmenovité kapacity. V oblastech proudů například mezi 0,075C a 0,5C program pomůže pohodlně přepočítat vztah mezi časem a proudem podle momentálních možností a potřeb. Stejně tak může být dobrým pomocníkem například při nutnosti částečného dobití RX/TX sad, pokud máme ze zkušenosti představu, kolik kapacity z nich bylo odebráno.

Tento program není určen pro vyšší násobky C, ačkoli je umí spočítat! Účinnost ukládání náboje při vyšším proudu je podstatně lepší a dodaný náboj by se z podstatné části přeměnil na teplo, což by mohlo vést k poškození, či zničení článků.

Pokud tedy nevlastníme kvalitní, automatický nabíječ, je nutné při vyšších proudech kontrolovat minimálně oteplení článků během nabíjení.

 

 

 

Stručný popis položek programu Těžiště


Rozpětí křídla - bez komentáře

Plocha křídla - celková nosná plocha křídla včetně případných ovládacích ploch

Hloubka u kořene - hloubka kořenového profilu

Hloubka na konci - hloubka koncového profilu

Úhel šípu křídla - přímka mezi středem hloubky kořenového profilu křídla a středem hloubky koncového profilu. Tato přímka může mít nějaký odklon od kolmice na podélnou osu letadla. A to je šípovitost. Například u akrobatu Extra 330 vyjde něco malinko záporného. Ona má totiž nábežku o trochu méně zešikmenou, než odtokovku.


Plocha VOP - celková plocha VOP včetně případných ovládacích ploch

Rameno VOP - vzdálenost mezi první čtvrtinou hloubky kořenového profilu křídla a první čtvrtinou hloubky kořenového profilu VOP

Těžištní zásoba - je důležitý údaj pro plánované stabilitní vlastnosti modelu. Místo obsáhlého vysvětlování teorie uvedu obecné příklady hodnot:
5% - 7% - obratný akrobat bez schopnosti samostatného letu
9% - 11% - klidný hornoplošník
12% - 15% - extrémně stabilní volný model
(nic z uvedeného není dogma, jedná se pouze o velmi zjednodušený náhled)

Dovětek:
Těžiště není vše, co letounu umožní letět! Důležitá je každá část modelu. Vlastnosti profilu (vztlak, klopivý moment, odpor...) a celková koncepce modelu musí s těžištěm tvořit jednotný celek. Jakousi souhru, která se navzájem doplňuje za účelem očekávaných vlastností. U samokřídla záleží mnohem více na poloze těžiště a volbě profilu. Míra autostability (včetně případného nadzvednutí elevonů) má velký vliv na to, jestli model vůbec poletí!

Tento text není příručkou aerodynamika, jedná se pouze o souhrn základních pojmů a informací pro začátečníka.