Vážka
Koncem března roku 2002 jsem po zimním spánku provětral rychlého Stína. Ten mi zase připomněl krásu a eleganci bezmotorového kluzu po opakovaném nastoupání do modravých výšek. Je to prostě krása, ať už se model zdánlivě pomalu a majestátně pohybuje vysoko na obloze, nebo s hvizdem, ve velkém náklonu vytáčí tryskovou zatáčku. Má to všechno něco do sebe, ale vysoká rychlost a tím náročnější pilotáž a třeba i rozpočet na přistání mi nedokázaly navodit tu správnou náladu a uvolnění, které od modelařiny očekávám na prvním místě. Bylo to dáno i delší absencí tohoto druhu létání, takže jsem se musel z každého přistání (jakkoli povedeného) vždy pár minut vydýchávat. Takové letadlo by se po sebemenší chybě okamžitě změnilo v laminátová trsátka a hromádku ostatního materiálu, což u pomaloletů až tak nehrozí. Docela mne to zaskočilo, nevzpomínám si, že by mne dřívější létání se Stínem tak moc stresovalo. To bude zřejmě tím dlouhým soužitím s oddechovým Děsem. Po týdnu každodenního tréninku jsem se celkem uklidnil, ale stejně jsem si říkal, že by nebylo na škodu nakreslit a postavit něco pohodovějšího. Něco, co by mne konečně mohlo naučit vyhledávání a využití termických proudů, co by se mohlo nechat chvilku létat bez neustálého dohledu vytřeštěných očí...
První dubnové dny jsem již neklidně usínal, pronásledován utkvělými představami o novém modelu. Tak se mi v hlavě pomalu rodila podoba Vážky. Mělo by jít o poměrně malý a lehký model. Rozhodl jsem se (hlavně kvůli jednoduchosti a hmotnosti) zvolit ovládání pouze motýlkovými ocasními plochami. Tím bude model odsouzen pro létání ve slabším větru z důvodu horší ovladatelnosti. Křidélka jsou křidélka, to se nedá nic dělat. Další nectnost motýlkových ploch, kterou je snížená směrová stabilita, jsem se chtěl pokusit eliminovat delším trupem a dostatečnou stabilizační plochou. Uvidíme, co z uvedených úvah se ukáže být pravdou v praxi.
Předpokládané, přibližné parametry:
rozpětí: 1600mm
délka: 900mm
hmotnost: 650g - 700g (podle akumulátorů)
profil: E387 (modifikovaný zvětšenou tloušťkou)
pohon: S400/6V; 2,33:1; Gr.230/120; LI-ION 3900mAh, NI-CD 800mA, NI-CD 500mA.
serva: 2x GWS BB 16g
přijímač: MZK6 nebo MZK7
9.4.2002. Začal jsem kreslit plánek. Trup bude čistě konstrukční, s balzovým potahem, kormidla celobalzová. Křídla budou rovněž konstrukční, avšak tentokrát jsem chtěl zkusit využít polotovarů - plastových žeber.
Ta měla urychlit stavbu a zaručit přesnost. Tuhý potah pak pevnost v krutu, kterou by folie sama nemohla poskytnout. Zatím se dost obávám vysoké hmotnosti popsané konstrukce.
Zde je náhled plánku, který si případný zájemce může v měřítku 1:1 objednat u Jardy
12.-13. 4.2002. Práce na modelu začaly postavením trupových bočnic. Po jejich spojení a tím kompletaci kostry trupu se dostávám s hmotností na 28g bez balzového potahu.
14.4.2002. Vyrobil jsem ocasní plochy. Plné díly vážily 19g. Po odtučňovací kůře, spočívající ve vyříznutí odlehčovacích otvorů, ukázala váha 12g. To je nezanedbatelný rozdíl.
17.4.- 23.4.2002. Začal jsem se věnovat kostře všech tří částí křídla a mezitím jsem ve "volných chvílích" dokončoval trup. Křídlo je opravdu neuvěřitelně tuhé. Asi až zbytečně, vzhledem k tomu, jaký byl původní účel stavby tohoto modelu. Chtěl jsem stvořit spíše "třasořitku" a zatím vychází traverza. Snad to nebude platit i pro hmotnost. Mým snem je nepřekročit 350g u potaženého modelu bez vybavení, ale raději bych méně. To jsem tedy zvědav. K takto nadbytečně dimenzované konstrukci křídla mne takříkajíc "donutily" polohy nosníků. Tedy abych byl přesný, důvodem byl estetický pohled na věc. Nějak se mi příčilo jakékoli jiné řešení.
Momentální stav jsem zachytil ve chvíli, kdy je kostra zcela neupravena broušením. Jedná se pouze o navrstvení dílů do požadovaného polotovaru:
25.4.- 2.5.2002. Po chvílích jsem pracoval na dokončení kostry a zejména jejímu poctivému vybroušení. Měli jsme doma všude balzový prach, přestože jsem všechnu hrubou práci dělal u babičky za zahradou. Ono úplně stačí něco doma malinko "doťuknout" nebo snad jen položit kostru do obýváku.
4.5.- 7.5.2002. Nastalo období potahování. Transparentní folie má v sobě jistě kus vrozené elegance, ale na model by ji měl aplikovat opravdu jen kulturní modelář. Teď nemluvím o sobě, já jsem jen měl tu drzost ji také použít. Nedokázala proto skrýt stopy lepidla ve spojích uší a různé moje další speciality. Nicméně z dálky vypadá Vážka docela pěkně a dravě. Jen na fotografiích je nějaká vybledlá a to nevím proč. Některé fotografie dělal i Radim svým fotoaparátem jiné značky a výsledek byl stejný. Ve skutečnosti je modrý potah o něco tmavší. Těch otřesných fialových kruhů na trupu si nevšímejte, to jsem jen maskoval nadstavovanou bílou folii, které jsem měl sice dost, ale ne v celku. Manželka se z toho barevného šílenství málem zhroutila.
Ještě by se slušelo upřesnit konkrétní data hotového modelu:
rozpětí: 1530mm
délka (bez motoru a kuželu): 930mm
prázdná hmotnost: 286g
letová hmotnost: 630g
plošné zatížení: 23g/dm^
A ještě proti obloze...
8.5.2002. Nastal den pravdy, tedy zalétání modelu. Pokud někdo očekává akční scénář, jaký doprovázel krátký život Extry 400, pak jej naprosto zklamu. Jediným problémem byl celodenní vítr, který dosahoval v Brně až 16m/s, což se mi skutečně nelíbilo. Večer se povětří umoudřilo a tak jsem šel na věc. Radim byl se svým fotoaparátem nablízku a fotil, jak jen mohl. Za to mu veřejně děkuji. Já jsem mu jeho snahu znemožňoval nesmyslnou pilotáží (ne schválně), ale to už předbíhám. Tedy od začátku.
Zkontroloval jsem výchylky, dal plný plyn a hodil. Vážka letěla svižně pryč a nabírala výšku. To je celé. Po vykroužení do možná devadesáti, či sta metrů jsem se jal trimovat optimální vlastnosti. Se směrem jsem nedělal nic, výškovku jsem pro začátek nastavil do dvou režimů - svižný kluz a minimální rychlost (režim LAND). Po přistání jsem zjistil, že optimální kluz obnášel kormidla naprosto v rovině, tedy ve výchozí poloze (Eclipse ukázala -2%) a minimální rychlost okem nerozpoznatelné natažení.
První start...
Protože jsem umístil těžiště opravdu hodně dozadu, "potápěčský kurz" vykazoval velmi pozvolné vyplavání. Musím říct, že mi takové nastavení úplně nevyhovuje, ale je třeba si zvykat. Vážka se jeví na můj vkus zbytečně přecitlivělá na výškovku a vyžaduje korekce horizontálního letu v turbulentním prostředí. Pozitivní stránkou věci je naprosto nečekaná ochota reagovat na jakýkoli závan termiky. To se spolu s malým plošným zatížením projevilo například tak, že během přistávacího manévru na dráze řekněme osmdesáti, až sta metrů, změnila Vážka snad čtyřikrát výšku v rozmezí od jednoho, do čtyř metrů. Ono občas fouklo a zřejmě se místy vyskytovala i turbulence, což je v podvečer místní specialita díky terénním nerovnostem a blízkému porostu. Málem jsem trefil Radima, který však během řízení svého modelu periferně viděl, že jsem dlouhý na přistání a urychleně poodstoupil. Při druhém letu jsem již věděl, co mohu čekat a přistál jsem si takřka k noze víceméně ladným kluzem (prosím, brát s rezervou).
Největší obavu jsem měl z pádových vlastností modelu, kvůli prohnutému profilu a hladkému povrchu nosných ploch. Obavy se nenaplnily. Podle úhlu, ve kterém se letadlo zastaví, překlopí se buďto klidně dopředu a pokračuje v letu nebo vyloženě přepadne do takřka střemhlavého letu, který velmi táhle vybírá. Zde se podepisuje malý úhel náběhu křídla, těžiště vzadu a snad i klopivý moment profilu. Proto je vhodné ihned ručně srovnat let. Ovšem při normálním, řízeném poletování s modelem této koncepce by snad neměla nastat situace, kdy se model zastaví v poloze s nosem mířícím rovnou do nebe.
Protože při mé nevypočitatelné pilotáži není možné za letu nic rozumného z blízka vyfotit, poskládal jsem z Radimovy snahy alespoň tuto koláž:
Takže teď mám model, který umí rozhodně dost na to, abych se nemohl vymlouvat a konečně se začal vážně zabývat termikou. Oplývá velkým rozsahem rychlostí a minimální nutnou podélnou stabilitou. Kdybych to zvládání termiky nechtěl brát opravdu poctivě, určitě bych posunul těžiště o notný kousek dopředu, ale nesmím podlehnout svodům snadného ovládání před plánovanými vlastnostmi.
18.6.2007. Uběhly téměř tři roky od chvíle, kdy jsem naposled řídil model letadla. A dnes jsem na pár dní staré PPI3 nacykloval a nabil sady Ni-Cd 500mAh, Ni-Cd 600mAh a zkontroloval čtyřčlánek Li-Ion 8,4V/4300mAh (po těch třech letech skladování vydal 3800mAh proudem 4,3A!!!). Vysílač nebylo třeba nabíjet, jeho displej i po pauze ukázal 12,4V (3x Li-Ion). A kromě toho, že jsem pohonné sady nabil, rovnou jsem oprášil Vážku a dal si tři lety za časného rána, pak jeden v podvečer při záři zapadajícího slunce. Nádhera a úhrnem hodina a půl ve vzduchu. Až na chybné rozpočty na přistání mi to ještě docela šlo. Alespoň natolik, že jsem model zatím nerozbil.
.....
To je zatím vše....