Twist
Tak jsem jej konečně sehnal! Přímo od redakce RCM, respektive od samotného Václava Janka.
Ale pěkně od začátku:
Ačkoli se mi obecně nelíbí samokřídla a už vůbec nekupuji stavebnice, vždycky mne nějakým zvláštním a nevysvětlitelným způsobem přitahoval laminátový Twist od Velkomu. Nyní, konkrétně od 24.5.2002. jej mám a jsem s ním velice spokojen. Je to vzhledem k mým schopnostem zatím až příliš divoký kůň. Rozhodně však ne svéhlavý. Jen rychlý a obratný. Prostě jde o můj další krok vpřed, v pokusech o zlepšení pilotních dovedností.
Twist je model velice elegantních tvarů, který se tímto zažitým tradicím v rodině samokřídel zcela vymyká. Nic podobného jsem ještě neviděl. Vždy jsem se setkával jen s prkny o různé šípovitostí, uprostřed případně "oteklými". Twist je prostě jiný a neumím to exaktně popsat. Měřitelným údajem bude tentokrát jen informace o rozpětí, které činí 1070mm. Je to prostě kapesní letadélko, které lze pohodlně vozit za zadním oknem auta. Vzhledem k laminátové konstrukci jej můžeme položit, či opřít kdekoli je třeba. Stejně tak lze velmi nevybíravě klást i různé předměty na model, pokud použijeme trochu rozumu. Varování, že je třeba dát pozor na omačkání povrchu se mi zdá přehnané.
Asi bych měl napsat něco o stavbě, ale co? Tedy asi takto: V krabici chyběl návod, takže jsem obrousil, potáhnul a zalepil svislý stabilizátor (směrovku, chcete-li), vyfrézoval chladící otvory, vlepil do křídel serva a do trupu přijímač, přišrouboval motor a nainstaloval táhla. Nastrkal jsem konektory do přijímače a naprogramoval vysílač. Pardon, ještě jsem nalepil na křídlo přiložený nápis (mimochodem, moc pěkně graficky zpracovaný). Vše jsem zvládnul během tří večerů v průběhu sledování televize. Postupoval jsem pomalu. Vzhledem k absenci technologických prostojů lze model složit jistě během jednoho víkendového dne. Jde o práci veskrze příjemnou a kromě obrábění laminátu i čistou.
Ještě k osazení Twista: Model jsem vybavil novinkou firmy Mega a to levným MIGem 480 RACE. Nesehnal jsem doporučenou vrtuli 6,5x4", takže zatím létám s listy JACH 160/90 (v palcích nevychází žádná rozumná hodnota). I tak jsem s tahem spokojen. Používám pouze sedmičlánek NI-CD 500AR, přes Václavovo doporučení osmičlánku. Model takto nedosahuje agresivního, ale jen velmi dostatečného stoupání a je velmi rychlý (z mého pohledu). Přijímač jsem použil malinký MZK4 a miniserva levná GWS s kuličkovými ložisky. Regulátor je v modelu opět JES, tentokrát 180.
27.5.2002. Po příchodu z práce jsem si odskočil model zalétat. Měl jsem z toho nervy v rozkladu, protože poloha těžiště vyšla asi o 10mm za vypočítanou a doporučenou. Po prvním hodu skončil model ihned v obilí. Bylo bezvětří a hodil jsem malou silou. Po druhém, silnějším hodu se Twist živě vznesl do přibližně padesáti metrů, kde jsem se jal trimovat. Kvůli těžišti bylo nutné dost potlačit, což teoreticky ubralo na stabilitě, tak křehké u samokřídel. Kromě přecitlivělosti na výškovku se přesto žádná záludnost nekonala. Model dělal to, co jsem po něm chtěl. Byla to divoká jízda. Po přistání jsem byl celý uřícený, ale spokojený.
Tentýž den jsem si dal ještě jeden let, při kterém jsem testoval pádové vlastnosti. Všechno mne naprosto uspokojilo. S křídlem v horizontu nebo s náklonem do nějakých třiceti stupňů se neděje po ztrátě rychlosti skoro nic, kromě mělkých vlnek, které postupně přejdou do jakéhosi seskakování z kopce. V jakémkoli jiném případě (velký náklon, nos kolmo k nebi...) se model někam sesype. Ať to probíhá zpočátku jakkoli, po několika okamžicích Twist maže svisle dolů, což je jistě dobrým východiskem pro řešení situace, pokud zrovna nejsme dva metry nad zemí. Stačí přitáhnout a letí se dál.
Problémy mi působí docela vysoká přistávací rychlost. Ve vyšším porostu to nevadí, ale z přistání na anglický trávník bych měl obavy. Pokud by se nepodařilo udržet křídla rovnoběžně se zemí, následovala by asi hvězda. Zde by snad pomohla velmi pevná konstrukce modelu.
28.5.2002. Změnou usazení akumulátorů na šikmé lože se mi podařilo posunout těžiště asi o 4mm vpřed. Následkem bylo téměř úplné srovnání kormidel v neutrálech a mírné zlepšení stability. Citlivost modelu na výchylky výškovky klesla patrněji. Další lety potvrdily nutnost alespoň mírného protivětru při startu. V bezvětří nelze mrštit modelem s jistotou, že se okamžitě chytí. Pokud se to nepodaří, je nutné ihned stáhnout plyn a nechat model spadnout. Ve vyšší trávě se nic nestane. Pokus lze opakovat nebo počkat na nějaký závan větru. Nebylo by na škodu nalepit na trup v místě úchopu nějakou zarážku, či smirkový papír (to ale není můj nápad). Jakmile se Twist rozeběhne, už je jeho jediným nepřítelem jen sám pilot. Poryvy větru mu nijak nevadí, je ochotný reagovat okamžitě a spolehlivě při jakékoli rychlosti a směru. Zásoba podélné stability je ve srovnání s "ocasatým" letounem pochopitelně nižší, ale pořád mnohem lepší, než jakou jsem očekával. Při letu na zádech se musí samozřejmě tlačit. Profil je autostabilní, takže při letu v obrácené poloze má značný klopivý moment na hlavu. Ale to je logické. Jen ta rychlost mne zatím poněkud děsí. Zásadní pilotní chybu bude možné udělat pouze jednou.
A konečně další obrázek, už po nástřiku orientačních skvrn. Není to sice krásné, nicméně funkční ano.
Čumáček pak vypadá takto roztomile:
Začátkem srpna 2002 se konečně stalo něco "divácky" zajímavého. Tou dobou jsem už měl na palubě ostrý VM2020/27 s vrtulí 200/125. To byl dost nářez. Nicméně v kontrastu s takto silnou pohonnou jednotkou jsem se už nějaký čas zabýval zvládáním co nejpomalejšího létání s Twistem. Bylo to jako krocení divokého mustanga, ale nakonec jsem dokázal udržet letoun na opravdu minimální rychlosti třeba v plochých osmičkách a výšce pod 3 metry. V rovných úsecích stačilo čtvrt plynu a v zatáčkách jsem raději řádně "přitápěl" až polovičním plynem. Občas jsem to s oblibou prokládal takřka kolmým nastoupáním třeba jen do padesáti metrů a divokými kluzy.
Létal jsem takto jednou za velmi silného a nárazového větru, což nijak nevadilo. Vše se chovalo dobře. Akumulátory byly již vybité a tak jsem se chtěl stočit po větru, abych poodlétnul kousek dál, vrátil se a nakonec proti větru přistál co nejblíže k sobě. Nepovedlo se. Foukalo opravdu moc a já jsem to (plný pocitu nezdravé sebejistoty, jak mi to už pěkně jde) otočil příliš prudce. Nějak mi hned nedošlo, že to není totéž, jako točit ostré zatáčky proti větru a s plynem. Teď se Twist vůči proudění vzduchu asi zastavil, možná dokonce mírně couvnul. Pochopitelně se okamžitě sesypal pro ztrátu rychlosti, asi jako plachtící svěrák. Ačkoli jsem náhodou správně zareagoval a podvědomě dal okamžitě plný plyn, moc se toho už nestihlo. Bylo potřeba asi tak čtyři a čtvrt metru na záchranu, a chybělo právě toho čtvrt metru. Kontrolu jsem sice opět získal, ale motor jen bzuknul a zastavil se. Poletováním na půl plynu bylo totiž z článků odebráno opravdu všechno. Twist s sebou plácnul mezi stvoly posečené řepky sice již skoro na plocho, ale přece jen se kužel zaryl do země. Výsledkem bylo prasknutí laminátu mezi motorovou přepážkou a pravým větracím otvorem. Do něj se přemístil kužel, motor byl takto vybočený. Jinak se vůbec nic nestalo. Jen se objevily dvě krátké, povrchové prasklinky mezi kabinou a kuželem. Vše jsem řádně prolil vteřinovým lepidlem, stáhnul přes noc lepící páskou a bylo opraveno.
Takže to nebyl pád na ruce, ale na nedostatek soudnosti a inteligence. Nic mne nenutilo k prudkým obratům po větru na minimální rychlosti. Měl jsem dost výšky, času i prostoru na rozumný a slušný okruh, případně na přistání rovnou proti větru maximálně čtyřicet metrů od místa, kde jsem stál. Kdyby platilo, že chybami se člověk učí, pak bych už dávno byl nejschopnějším pilotem pod sluncem.
.........
A to je to prozatím vše.