Šídlo
Dle mého názoru velmi elegantním letounem je Šídlo, které pomalu vznikalo kombinací laminátového trupu, polystyreno-balzových křídel a různých zbytků. Je to elektrolet poháněný motorem Speed 400/6 s převodem 2:1 a vrtulí Fair 230/120. Rozpětí má 1700mm a letovou hmotnost něco přes 800g s LI-ION, nebo 950g s šestičlánkem MI-MH 3800mAh.
Křídla jsem (zase díky Pavlovi Klímovi) získal hned dvoje. Jedna do V a druhá ušatá, která ovšem nejsou nikdy tak elegantní, jako rovná. Uvidíme, jak se bude Šídlo chovat, když se prohodí.
Vybavení je trochu lehčí. Zakoupil jsem dvě malá serva GWS jen pro tento účel. Ovládaná jsou pouze kormidla, což je sice nezáživné, ale jednodušší a lehčí. Do termiky to celkem vyhoví. Přijímač je použit MZK PICO7, regulátor Jes 180.
Dne 11.2.2001 nastal okamžik záletu. Bylo krásné, mrazivé ráno, prozářené vycházejícím sluncem. Tak brzkou hodinu jsem volil ze dvou důvodů: Bezvětří a zamrzlé pole, tedy žádné bláto.
Použil jsem články LI-ION (paralelně, tedy cca 2500mAh), kvůli hmotnosti. Sice jsem si byl vědom typického neduhu těchto článků při mrazu, ale na tu chvilku to mělo stačit. Stačilo to. Byl jsem rád, že jsem model dostal po pár minutách letu zpět na zem v pořádku a v celku. Vzepětí se totiž ukázalo jako nedostatečné (použil jsem křídla bez uší). Tušil jsem to, ale protože se mi nechtělo(!) ohýbat spojovací jehlice a navíc - přece čím menší vzepětí, tím elegantnější letadlo. Alespoň podle mne. Ačkoli jsem problémy čekal, tohle bylo opravdu příliš. Při plném vychýlení směrovky na malých výchylkách se nedělo takřka nic a Šídlo pomalu mizelo v dáli. Přepnul jsem na velké výchylky, natlačil směrovku na pravý doraz a hleděl. Letadlu ustřelila záď, zabrzdilo a dostalo se do smyku, aniž by se dostatečně naklonilo.Připravovalo se na pád po křídle, to už jsem poznal. Výškovka nic moc nezmohla, při tak malém náklonu. Než se stačilo sesypat, už jsem měl směrovku v nule a malinko potlačeno. Nakonec jsem se s tímto "specifikem" natolik sžil, že jsem byl schopen jaksi předběžně vytrimovat a jít na přistání. To byl samozřejmě také oříšek, protože Šídlo má skvělou klouzavost, takže při nemožnosti rychlé zatáčky před přistáním jsem musel opatrně točit vysoko a daleko. Nakonec to dopadlo dobře.
Doma jsem udeřil kladivem do jehlic a šlo se znovu na pole. To byla hned jiná, ovšem LI-IONky šly v mrazu po pár minutách do kytek, takže jsem je vyměnil za šestičlánek NI-MH o kapacitě 3800mAh. Hmotnost modelu hrůzně narostla, takže jsem si nebyl jist, jestli vůbec poletí.
Letěl slušně, i když dost rozvážně. Asi pětkrát jsem nastoupal zhruba do 100 metrů a plácal se mezi dravci, kteří lovili termiku. Protože jsem již neměl čas, ukončil jsem létání po 35ti minutách (cca 20 minut chodu motoru). Akumulátory nebyly ještě ani pořádně zahřáté, ale motor již pěkně topil. Většinu času běžel, takže jaký div.
Závěr je pozitivní - Šídlo je velmi skladné a pěkné letadlo s dobrými vlastnostmi a příjemnou klouzavostí. Je radost s ním létat. A zde je po přistání v ranním slunci, vrhajícím ještě dlouhé stíny. Ty světlé skvrny v trávě, to je jinovatka. Po přistání byla i na křídlech v takové vrstvě, že bylo lze ji "hoblovat" nehtem.
Nebezpečná termika
Za šíleného větru dne 17.2.2001. jsem sebral odvahu a šel znovu otestovat Šídlo. Pro první let byl ještě vítr natolik snesitelný, že se dalo celkem normálně létat. Po několikerém nabrání asi 100m výšky se mi stalo něco, o čem jsem doposud jen četl a považoval to za modelářskou latinu. Motor již dávno neběžel a Šídlo se přesto vydalo vzhůru rychlostí snad pět metrů za sekundu. Nemám dobrý odhad, ale prostě se zjevně zmenšovalo a vzdalovalo směrem vzhůru podstatně větší rychlostí, než byla dopředná. Problesklo mi hlavou snad vše, co jsem o takových stoupácích slyšel a celý jsem se orosil, přestože bylo jen pár stupňů nad nulou. S vírou v pevnou konstrukci jsem potlačil do klesání pod úhlem 45° a to stačilo na mírné vytrácení výšky! Po uvolnění páky výškovky se prohnula křídla a model zase mazal vzhůru. Začalo se mi dělat špatně a panicky jsem se motal na všechny strany, až jsem z této šlamastiky nakonec přece jen vyvázl. Než jsem se dostatečně vzpamatoval, začalo mi pípat rádio, čímž mi oznamovalo vybití akumulátorů. Po přistání jsem je vyjímečně rychlonabil a šel to zkusit znovu. Podotýkám, že jsem nabíjel pouze vysílač, protože pohonné akumulátory točily motorem dohromady jen asi pět minut. Asi po hodině šel tedy letoun znovu do vzduchu, ale to už byl tak silný vítr, že s vypnutým motorem v lepším případě stál na místě a mezitím pomalu couval. Zde se navíc projevila absence křidélek. Po naklonění modelu prudkým nárazem větru chybí prostředek pro rychlé srovnání bez ztráty výšky a nutnosti zásadně měnit směr letu. Dle mého názoru je řízení křidélky snazší, nežli směrovkou, pokud už nemáme obojí. Výjimkou jsou samozřejmě případy, kdy startujeme se země. No v každém případě i tento let dopadl dobře.
Nebezpečná termika II, aneb Setkání s panem Flutterem
Šídlo používám nezřídka i jako cestovní model. Beru si jej vždy i k rodičům. Ani tentokrát tomu nebylo jinak a byl to zase tento model, který mne vyškolil ve věci doposud nepoznané. Bylo to 15.7.2001., když jsem si po obědě vyšel zalétat při dokonale modré obloze a teplotě blížící se 30°C. Vítr byl proměnlivý. Typuji jeho sílu na 1 až 6m/s. Doufal jsem v termiku, která skutečně byla v takové míře, že jsem jen na chvilku zapnul motor, abych nastoupal do přibližně 100m výšky a potom jsem 35 minut plachtil ve výškách mezi asi 80ti, až 150ti metry. Na tom by nebylo nic zajímavého, ale v jednom okamžiku se změnila moje radost ze stoupáků v úděs. Letadlo osazené těžkými NI-MH akumulátory mizelo někam do stratosféry, jako tenkrát v zimě. Pokoušel jsem se o všemožné úniky, ale během maximálně dvou minut jsem viděl, že je opravdu zle. Pakliže se říká, že hranice viditelnosti pro řízení obdobného modelu je asi 300metrů, tak Šídlo bylo o něco výš, protože jsem vůbec neviděl trup a ocasní plochy. Rozeznával jsem jen občas se lesknoucí tyčinku, což byla křídla, přičemž jsem nemohl rozpoznat ani směr pohybu. Napínal jsem tak usilovně zrak, že mi tekly slzy až na krk. Bál jsem se i jen na chvilku zavřít oči, protože bych model už asi nenašel, takže jsem občas jen malinko mrknul, abych ulevil řezání v očích. Do letového režimu "rychlost" jsem už měl přepnuto dávno, tak jsem ještě potlačil, až jsem rozpoznal zjevný pohyb a ověřil si tak směr letu. Model jsem následně uvedl do klesavé spirály. Alespoň jsem ji tam kdesi v dálce tušil. Tlačil jsem stále víc a už jsem téměř s jistotou rozeznával trup, když jsem uslyšel doposud nepoznaný zvuk - flutter. Snad se tak píše, ani pořádně nevím, jak se vyslovuje, ale už moc dobře vím, jak zní. Okamžitě jsem pustil páku výškovky a trnul při představě, co asi dělají křídla. Naštěstí jsem to neviděl, ale musela být těsně před zatleskáním. V několika okamžicích se mi letadlo zase změnilo jen v nejasný bod na obloze. Energie vytrvalého, rozsáhlého stoupáku a přebytku rychlosti byla dokonale zužitkována. Zkoušel jsem všechno, včetně mírného přidání plynu pro využití vrtule, jako brzdy. Znovu došlo na spirálu, znovu flutter, tentokrát ještě delší a hlučnější, zakončený zvukem, který se trochu podobal prasknutí nafouknutého papírového pytlíku. Už jsem čekal, že se začnou z oblohy sypat kousky modelu, ale nestalo se tak. Model byl již zase celkem dobře viditelný, takže jsem zakýval pákou směrovky a výškovky - reagoval. Pokračoval jsem tedy ve strmém sestupu, ale použil jsem jinou metodu. Přepnul jsem směrovku na velké výchylky (cca 45°), zabral vždy na jednu stranu a počkal, až letadlo začne padat po křídle a okamžitě dal plnou opačnou výchylku. Takto jsem se stylem padajícího listu zřejmě ze stoupáku vysypal, protože model nakonec bezpečně klesal až takřka na dosah už normálním kluzem. Proletěl jsem si nad hlavou asi ve výšce 10ti metrů a žádné škody jsem neviděl. Udělal jsem pár kruhů v malé výšce, přidal na chvilku plyn a zkoušel reakce ve výšce do asi 30ti metrů. Vše se zdálo být v pořádku. Blížil jsem se na přistání. První pokus nevyšel, protože mi Šídlo před nosem vyskočilo z výšky v úrovni očí někam do pěti metrů, takže jsem přidal plyn a po druhém okruhu konečně přistál. Prohlédl jsem model a nenašel jsem žádné poškození. Očekával jsem například roztržený potah, nebo tak něco, ale nestalo se prostě nic. Tak co znamenala ta rána na konci flutteru?...
27.8.2001. jsem učinil radikální řez a to doslova. Uříznul jsem kousek čumáku Šídla, aby zhruba lícoval s větším kuželem (přesně to nejde, protože je trup oválný) a původní pohon nahradil MIGem 600BB Turbo na přímo s plastovou vrtulí FAIR 230/120 a sedmičlánkem NI-MH 2000mAh. Motor jsem použil stařičký (tahal dlouho Pythona a ještě déle Borůvku), ale zatím zcela bezproblémový. Kvůli jeho hmotnosti jsem musel vykovat kus olova do pásku a ten nalepit na směrovku. Hmotnost modelu narostla příšerně, tak jsem byl zvědav, co to udělá. Přiznám se, že jsem byl takřka zklamán. Prostě žádné prudké získávání výšky, jen se zvýšila rychlost. Pro jistotu jsem vyměnil vrtulové listy za Graupner 230/120 a potom se teprve děly věci. Model se stal velmi živým a byl ochoten mockrát (přesně to nevím, ale asi pětkrát, až sedmkrát) nastoupat do nějakých 200 metrů.
Abych to celé vysvětlil: Protože s přibývajícími zkušenostmi pochopitelně narůstá i touha létat rychleji, dostal jsem chuť na něco živějšího s větším plošným zatížením. Šídlo se stalo mou laboratoří. Do budoucna plánuji zásadní změny. Zatím to vidím na přemístění serva výškovky do kýlovky (místo olova), zrušení ovládání směrovky (možná), okřidélkování křídel, případně výpočet a výrobu nových křídel. Ještě uvidíme. Zatím je jasné, že trup Šídla je pro šestistovku ten pravý. Pythonův už je pro výše uvedené požadavky už moc těžký. Ten přijde ke slovu, až ještě klesnou ceny AC pohonů.
15.09.2001. Padlo rozhodnutí o zrušení Šídla. Křídla uschovám, směrovku zahodím, výškovku svléknu, trup zcela odstrojím, kromě motoru. Bowdeny půjdou pryč také, takže opravdu zůstane jen holý trup s namontovaným motorem MIG 600BB TURBO. Další kroky povedou ke stavbě nového modelu s využitím trupu Šídla. Tohle bylo opravdu dobré letadlo, ale potvrdilo skutečnost, že bez křidélek to prostě není ono (zejména v silnějším větru) a ve větších výškách je absence brzd nebezpečná. Co se stalo s trupem dál, je uvedeno na stránce o Stínu, což je můj další letoun...