Murphy Rebel
Koncem léta 2002 jsem se začal zabývat úvahami, že pomalolet přece nutně nemusí být malý, lehký a poháněný titěrným motorem. Má být prostě pomalý. A tak jsem začal hledat předlohu pro model, který by se mohl sotva ploužit a přitom byl trochu větší. Brzy jsem v časopisu Model Hobby nalezl monografii nádherně jednoduchého, ale skutečného letounu jménem Murphy Rebel. Jedná se o kanadskou stavebnici dvoumístného ultralehkého letounu. Například takhle vypadá ve skutečnosti:
Je třeba si uvědomit, že každý kus vypadá jinak a to nejen v detailech, či povrchové úpravě. Na stránkách výrobce jsem nalezl fotografie, které poslali majitelé z celého světa a bylo se na co dívat. To mi příjemně uvolnilo ruce. Cokoli vytvořím se tím spíš bude blížit polomaketě "průměrného" Rebela. Ačkoli se vlastně má jednat o přerostlý pomalolet, přece jen jsem Rebela raději zařadil do sekce větších a rychlejších letadel.
Dal jsem se ihned do kreslení přibližného plánku. Jednu zásadní změnu jsem přece jen udělal. Velmi hrubě jsem zúžil trup. Nejedná se sice o vyloženě stínové provedení, ale s originálem to již nemá nic společného. Důvodem byla snaha o snížení čelního odporu a hmotnosti modelu. Další změnou je (alespoň pro začátek) vypuštění ovládání vztlakových klapek a protažení křidélek. Při předpokládaných velmi nízkých rychlostech chci mít jistotu dostatečné citlivosti i při malých výchylkách. Je to bezpečnější a čistší, než velké výchylky malých řídících ploch.
Tento finální plánek může Jarda poskytnout za cenu tisku a poštovného:
Technické parametry jsem viděl v době návrhu asi takto:
rozpětí: 2000mm
hmotnost: snad maximálně 2000g
profil: modifikovaný E205
ploš. zatížení: kolem 35g/dm2
pohon: MIG600BB Turbo + převod 3:1 + vrtule APC elektro 380/250 + sedmičlánek
konstrukce: smíšená (trochu dřeva a hodně pěnového i extrudovaného polystyrenu)
ovládání: křidélka, směrovka, výškovka, motor (potom se uvidí)
První dojem z popsaných dat musí být ten, že to prostě nemůže letět nebo se to rozpadne, případně něco takového ani nelze postavit s uvedenými parametry. Také se toho obávám. Nicméně stále doufám, že nemusí být nutně tak zle. Při troše snahy se do uvedené hmotnosti snad vejdu. Potom by se model mohl odlepit od země. Nežádám víc, než vlastnosti originálu. Pokud model vzlétne, bude se pomalu pohybovat vzduchem kupředu nejméně deset minut s články 1700mAh a zase přistane, budu nadmíru spokojen. O nějakých akrobatických figurách vůbec nepřemýšlím.
Začátkem září roku 2002 jsem se dal do stavby. Polystyrénová jádra křídel mi vyříznul Pavel Klíma. Když jsem si je byl vyzvednout, málem jsem omdlel. On je Pavel naaranžoval na stůl tak, že zabírala půlku místnosti. Docela mi poklesla spodní čelist a nejsem si jist, jestli se mi ve tváři zračila alespoň nějaká stopa lidské inteligence. Na papíře se to tak hrozné nezdálo. No, hned jsem ztratil notnou část důvěry v úspěch tohoto podniku.
Ale přece to nevzdám! Po chvilkách jsem dával dohromady ocasní plochy a trup. To byl další krok do neznáma. Smrkové přepážky vypadaly jako rámy k obrazům a podvozek vážil skoro tolik, jako celý klasický pomalolet. Do křídel jsem vlepil nosníky a potáhnul jsem je modrým EP od Radima. Co křídlo, to 300g! Stav stavby jsem zachytil na níže přiložené fotografii. Křídla jsem nefotil, to je jen veliká modrá plocha a nikde nic.
Už moc dlouho jsem nepokročil ani o kousíček. Koncem září jsem si totiž pořídil UDP30. Tento nabíječ mi zcela vyplnil zbytek měsíce a celý říjen natolik, že jsem po celou dobu na stavbu žádného modelu ani nesáhnul a dokonce jsem neměl v ruce ani vysílač. Snad se během listopadu zase najde chvilka, ale zatím to tak nevypadá.
Tak tedy skutečně ne...
Na začátku února roku 2004 (ano, bezmála po roce a půl od počátků stavby) jsem si našel chvilku, abych pohledal fragmenty letounu na půdě, v krabicích a v počítači. Událo se toho za ten čas moc a já jsem sklerotik, takže jsem nejprve trochu bojoval s pochopením sama sebe a tím, co to vlastně chci postavit. Aha, takže tohle má létat... Být ten odstup ještě o trochu delší, řekl bych - mladická nerozvážnost. Takto jen mlčím a váhavě se pouštím do pokračování stavby.
Nejdřív, dokud je místo na protažení bovdenů, kabelů a tak podobně, usazuji serva a motor. To potom vypadá takto:
Následně potahuji obě bočnice a přechody rohů u trupu. To je dost problém, protože měkký a z principu zvlněný potah (technologie výroby) prakticky znemožňuje udržet rovinu. Snažím se lepené díly různě podkládat a odtahovat pomocí špendlíků. Výsledek je neurčitý. Vzhledově tedy opět nic moc:
Potom nějaké to broušení, modelování přední masky z polystyrenu, přilepení ocasních ploch, zavěšení kormidel na panty. Následuje kotvení úchytů vzpěr a spojek křídla. V mezičase nanáším postupně tři vrstvy Balakrylu. Jde o krémový matný odstín. Modrá barva MMM však stále lehce prosvítá, ale nechám to zatím tak. Proč? Při průběžném vážení na mne stále více doléhá deprese. Už je jasné, že startovní hmotnost dosáhne minimálně 2300g. To je dost nepříjemné zjištění. Ono to lepidlo i Balakryl něco váží. K tomu ještě podvozek (hlavně dráty) a kabeláž. Pořád ještě doufám. Už jsem nechal zavrčet motor doma v pracovně. Nějaký tah pohon má a Rebel se snaží rozjet už na čtvrtinu plynu. Jenže přesvědčivé to zrovna není a také je něco jiného jezdit po laminátové podlaze a pak venku na poli. Ještě se ukáže, jak to všechno dopadne.
Začátkem dubna roku 2004 se mi naskytlo několik nesouvislých chvilek, během kterých byl Rebel tak nějak dokončen. Množství šrámů, které se nacházely na jednotlivých dílech i na hotových kompletech (následky několikerých stěhování a přeskladňování) mne přiměly, abych model jen tak dopiplal a soustředil se raději na funkční stránku věci. Bohužel. Takový je výsledek:
No a když už se stalo, že je model kompletní, musí přece do vzduchu, ne? Hmotnost nevyšla vůbec podle mých představ (v plné zbroji 2300g!!!), ale co naplat. K záletu došlo v pondělí velikonoční před západem slunce, když poněkud polevil nárazový vítr:
Podařilo se! Model létá krokem a je velmi stabilní. Pro horizontální let stačí půl plynu a ze stařičkého sedmičlánku model sosá energii až deset minut. Nečekané! Horší je to se startem z hrbolaté ornice. Ale i to jde. Model se odlepí po několika ujetých metrech. Pokud se někomu chce, může se z teoretického napění sady a času letu dopočítat naprosto nepravděpodobných hodnot příkonu. Zejména pokud se týče minimálně nutného přísunu energie pro udržení výšky. O výkonu na vrtuli při použití převodovky ani nemluvím. Ale skutečnost je prostě skutečnost a teorie musejí v takových případech stranou.
Rebel je velmi dobře ovladatelný a příjemně citlivý na kormidla. Nejvíce mne překvapila reakce na směrovku. Umožňuje zalétnout zajímavou souvratovou zatáčku. To je také jediná "akrobacie", kterou jsem ochoten na Rebelovi spáchat. Jeho kouzlo tkví v něčem jiném - v přímém letu co nejnižší rychlosti. To je vskutku pěkná podívaná. S večerní oblohou na pozadí....
.....
Pokračování příště.