Začátkem října roku 2001 mne popadla neodolatelná chuť ke stavbě malého, hbitého, levného akrobata na motor MIG280. Prostě z kategorie LULAN (lehký účelový levný akrobatický nástroj). Protože jsem zase jednou nechtěl být vázán žádnou předlohou, rozhodl jsem se skutečně podřídit tvary i konstrukci vznikajícího letadla účelu a na krásu jsem nijak nehleděl. Jen jsem cítil, že se mi už zase trochu stýská po klasické konstrukci a potahu Modelspanem.

Požadavky byly přibližně tyto: Model musí být rychlý a obratný, tedy malý a s pohonem na přímo. Když bude pohon na přímo, potom nepřipadají v úvahu žádné "zbytečnosti", jako podvozek, servo pro směrovku a druhé servo pro křidélka. Takže jsem musel koupit sklopnou vrtuli Graupner 120/60 za 371Kč. To je ovšem částka, při jejíž zaplacení vzala za své představa levné varianty letadla a udělalo se mi dost nevolno. Nemyslím si, že se jedná o cenu přiměřenou. Kolik by potom muselo stát servo? Ale už se stalo a zbývá jen doufat, že vrtule skutečně model utáhne. Abych nezapomněl, i přes výše uvedené by se výsledek měl podobat letadlu.

Rozměry a osazení:

rozpětí        750mm

délka          650mm

hmotnost    250g (snad)

profil kř.    NACA 0012

pohon        MIG280; 2x LI-ION 1250mAh, nebo 2x LI-ION 600mAh (maximální odběr na zemi kolem 2,7A s uvedenou vrtulí)

vybavení    2x C141; MZK NANO 4; JES 050

ovládání     výškovka, křidélka (jedním servem)

Zde je tedy plánek (je možné si jej objednat u Jardy), který vznikl za nejednoho večera a velikého utrpení:

Aby měl stroj slušné letové vlastnosti a aby se dobře vypouštěl z ruky, zvolil jsem variantu středoplošníku. Výškovka však potom vyšla jen kousíček nad osu křídla, pokud měla ležet na trupu. Kvůli pevnosti jsem si ji neodvážil zvednout do vyšších sfér kýlovky. Snad se vliv úplavu za křídlem moc nepodepíše na ovladatelnosti. Při pohledu na plánek mne už dopředu jímá děs - to bude divoch, který mi asi dá zabrat, pokud jej vůbec udržím ve vzduchu.

Kabina bude asi neprůhledná, ale to ještě nevím jistě. Dno trupu musím potáhnout plnou balzou 1mm, kvůli přistávání na břicho. Potom asi přijdou dvě vrstvy papíru. Jeden tlustý od předku, do půlky trupu a na to tenký po celé délce. To by snad mohlo balzu udržet pohromadě. Zbytek letadla potáhnu tím, co doma najdu. Pokud možno tenkým Modelspanem.

14.10.2001. Kostra je zhruba hotová a vybroušená. Zbývá odříznout výškovku z VOP, vlepit panty do ovládacích ploch... No a vůbec to dát nějak mechanicky dohromady. Maximální jednoduchost a redukce hmotnosti jsou hlavním požadavkem na stavbu. To bude platit i pro povrchovou úpravu. Nebude takřka žádná a hotovo. Prostě dojde k návratu ke klasickému stylu dávných gumáčků.

Momentální vzhled je zde:

Trup působí až rozšlápnutým dojmem. Je širší kvůli možnosti případného použití dvou serv křidélek v budoucnu. Už se těším na potahování.

18.10.2001. Tak jsem hotov. Potahování jsem si užil, protože mne docela baví. Tvary letadla jsou jednoduché, takže to byla zábava. Provedl jsem jen tři nátěry napínacím lakem. Po posledním bylo křídlo i ocasní plochy položeny na rovnou podložku a zatíženy.

Motor je přišroubován k laminátové přepážce tloušťky asi 0,5mm, která je sekundovým lepidlem nalepena zepředu na trup. Páky kormidel jsou vyrobeny z téhož materiálu a také lepeny sekundovým lepidlem. Nic zajímavého.

Kamufláž sestává z nepravidelných, černých  pruhů. Použil jsem syntetickou, vodou ředitelnou barvu Agama. Provizorní kabinu jsem LA tmelem slepil z extrudovaného polystyrenu, který mi věnoval Radim Merta (ovšem ten s ním umí jiné kousky). Hmotnost Zebry (plně vybavené a připravené k letu s články LI-ION 600mAh) vyšla 202g. Samotné letadlo váží 68g bez táhel a laviček serv. Zde je:

Nastavil jsem základní, přistávací a akrobatické výchylky na vysílači, umístil těžiště značně dozadu, zkontroloval akumulátory a šel zalétávat. Bylo to v podvečerním šeru, mírně pofukoval větřík a nad polem se vznášel podzimní opar. Model jsem hodil s plným plynem mírně šikmo vzhůru, ihned potlačil do roviny a potom to začalo. Vlivem "zadního" těžiště byl model trochu lehčí na předek, takže se malinko vzpínal. Současně táhl na levou stranu, byl děsně živý a řítil se pryč. Za současného trimování výškovky a křidélek jsem se snažil zhruba udržet směr od sebe a mírně vzhůru. Vše se dařilo až do chvíle, než jsem se chtěl vrátit zpět. Zaletěl jsem za těch pár sekund opravdu hodně daleko, mnohem dál, než bylo vzhledem k velikosti modelu a viditelnosti rozumné. Proti šedivému pozadí olověné oblohy jsem si najednou nebyl jist orientací a směrem letu. Navíc se blížily sloupy vysokého napětí. Udělal jsem obvyklé kroky pro obnovení vizuálního kontaktu. Zakýval jsem křidélky a výškovkou, abych pochopil, kam to vlastně letí. Špatně. Raději jsem měl ubrat plyn a jakkoli přistát. Takto jsem se do vzniklé situace úplně zamotal kvůli vysoké, až jedovaté citlivosti a rychlosti modelu. Následovala chyba za chybou, což přešlo v nechtěnou akrobacii ve vzdálenosti minimálně osmdesáti metrů. Zcela jsem se ztratil v nesmyslných obratech, tak jsem vypnul motor a snažil jsem se z posledního přemetu udeřit modelem alespoň na plocho a ne na střechu, nebo na čumák To se povedlo a Zebra s sebou pořádně plácla o zem. Zvuk nárazu ke mně doletěl s evidentním zpožděním. Takto popsaná situace může navodit dojem, že jsem se model snažil zvládnout poměrně dlouho. Ve skutečnosti ten děs od pokusu o návrat trval možná pět, až šest sekund.

Vydal jsem se pro model, zcela zdrcen. Ležel skutečně na břiše. Když jsem se k němu blížil, zahýbal jsem pákami - vše fungovalo. Alespoň to. Motor rovněž fungoval. Spodní plochy křídel byly značně potrhané a křídla byla plná hlíny. Něco jsem vytřepal a při bližší prohlídce objevil ještě prasklinu v trupu a utržené koncové žebro od spodního nosníku.

Přesto se mi model nezdál zcela nepoužitelný, tak jsem jej hodil do vzduchu znovu. Tentokrát bylo vše bez problémů. Ono je přece jen lepší, když je tak divoké letadlo alespoň zhruba vytrimované. Motal jsem se teď raději jen kolem sebe, do vzdálenosti maximálně třiceti metrů a jemně dolaďoval trimy. Obratnost modelu je podle očekávání výborná, let na zádech srovnatelný s letem na břiše. Minimální rychlost je dostatečně minimální, ale Zebra se v ní stává trochu "rozevlátou". Přesto je ovladatelná a stále citlivá na kormidla. O nějakém dlouhém kluzu však nemůže být řeč, ani při plošném zatížení cca 16g/dm^. Přece jen nemá nosnou plochu o moc větší, než žehlička. Po přidání plynu se žádná divoká akcelerace nekoná, jak lze při přímém náhonu a pohonu LI-IONkami předpokládat. Po dosažení jakési provozní, pro mne zatím děsné rychlosti si letadélko sedne a drží stopu. Tím nechci říct, že je Zebra nějak zbytečně stabilní a hodná. Spíše naopak Po rozhození třeba poryvem větru se určitě nesrovná, ale bude pokračovat v novém směru, dokud se nerozmázne o zem. Musí se prostě stále řídit. Což zase lze s rezervou. Zatáčky s křídlem takřka svisle jsou efektní a utažené. Létal jsem jen asi sedm, nebo osm minut, protože jsem nechtěl riskovat větší potrhání potahu větrem. Tentokrát jsem kupodivu přistál kultivovaně, jako jsem to viděl u zkušených pilotů s Diablotinem, takřka na pádové rychlosti. To byla asi náhoda, ale i ta potěší.

No dobře, bude to chtít popatlat větší část potahu Kanagomem, slepit poškozenou kostru a tak. Tahle Zebra se nechce nechat osedlat zelenáčem, jako jsem já, ale třeba se včas dohodneme na nějakém kompromisu mezi její poslušností a překotnými reakcemi.

Koncem října 2001 jsem uskutečnil několik dalších letů a naše vzájemné vztahy se při nich podstatně zlepšily. Akrobacii lze i s články LI-ION 600mAh provádět ještě po cca dvaceti minutách letu. To už je ale na hranici možností. Tato kategorie by uvítala spíše sedmi, nebo raději osmičlánek složený z tvrdých NI-CD. Létalo by se sice jen několik minut, ale pěkně od podlahy. Pravého opaku jsem dosáhl při pokusu s články LI-ION 1800mAh. To už byl model moc těžký, ale na druhé straně létal až nečekaně klidně. Důvod je jasný. Články posunuly těžiště asi o 8mm vpřed, takže přes mnohem vyšší plošné zatížení se stala Zebra spíše povolným, pivovarským koněm. Takže tudy raději ne.

Tak, to je zatím vše. V případě zájmu je možné detailní plánek v měřítku 1:1 objednat na této adrese u Jardy.

Model jsem někdy na jaře roku 2002 prodal schopnějšímu pilotovi.