Zpět na pomalolety

Proto

Proč zrovna "Proto"? To bylo tak: Bylo to začátkem května roku 2003, když jsem dostal od kamaráda modeláře stavebnici Roto ve verzi bez pohonné jednotky. On to považoval za jakési vyrovnání dluhu (který však vůbec neexistoval), s čímž jsem sice nesouhlasil, ale nic jsem nenadělal. Jde tedy o chvalně známý letoun od firmy Telink.

Tento model mne nikdy předtím neoslovoval, protože se ničemu nepodobá a je to takzvaný "épépák". Nicméně po obhlídce stavebnice si těch několik výřezů postupně získalo cestu k mému srdci hned z několika důvodů. Za prvé mi byl sympatický profil křídla, za druhé tuhost použitého materiálu, za třetí velká nosná plocha a za čtvrté účelná jednoduchost této koncepce. Tak jsem se tedy s chutí pustil do stavby.

Návod jsem jen tak narychlo prolétnul a protože neskrýval žádné šokující řešení, jal jsem se prostě podle svého sestavovat jednotlivé díly tak, aby vzniklo letadlo. Ihned jsem se rozhodnul neztužovat trup těžkým a v podstatě křehkým laminátem, ale použil jsem dva pásky plastových "stahovačů beden". Určitě každý ví, co tím myslím. Bývají nejčastěji černé, případně čiré, či zelené. Tyto pásky mají naprosto děsivou pevnost v tahu, mizivou průtažnost a nízkou hmotnost, přičemž jde o odpad, který je zdarma. Po odmaštění jsem je tedy podélně vlepil purexem do trupu, ze kterého se tak stalo tuhé prkno.

Po dokončení draku modelu mi bylo nápadné těžiště hodně vzadu. V této chvíli nešlo o to, že by model nebylo lze vyvážit, ale vůbec o ten princip, že je něco tak strašlivě těžkého v ocasní části letadla. Tuhle (pro mne nezvyklou) anomálii způsobily ocasní plochy z coroplastu (komůrkový plast). Nepřemýšlel jsem dlouho a chemoprénem pečlivě přilepenou výškovku i směrovku jsem pracně utrhl a zvážil. No jasně - přes 24g vážící obludnost (i s kousíčkem utrženého trupu a lepidlem) činila z modelu takhle dobře vyvážený tomahawk! A šup s tím do koše. Co na tom, že jsem kormidla tak pečlivě orámoval lepící páskou. Tento materiál mi byl vždycky podezřelý, ale takto tváří v tvář mne přesto nemile překvapil.

Tak jsem vzal 5mm Thermoplan a vyrobil ocasní plochy podle svého vkusu. Ačkoli mají přibližně stejnou plochu (výškovka o malinko menší, směrovka o dost větší), jejich hmotnost je pouhých 8g! No paráda, díky této úpravě jsem ušetřil skoro tolik hmotnosti, jako bych později neosadil žádné z původně plánovaných tří mikroserv! A ihned jsem začal osnovat plány na těžší vybavení (snad silnější motor, silnější servo křidélek, jiné rozvržení komponent...).

No a teď už je snad jasné, proč ne Roto, ale Proto. Takže - proto.

Takže jsem použil dvě serva C-141 a jedno šestnáctigramové GWS pro křidélka. Do trupu jsem zabudoval bovdeny a táhla. Některá místa jsem navíc vyztužil "skelnou" páskou. A tady je popsaný stav:

Až koncem května jsem se konečně dostal k dokončení modelu. Otestoval jsem řádně celou elektroniku a předběžně naprogramoval svoji Eclipsu. Potom jsem vyřezal otvory pro elektroniku a kabely. Vše jsem umístil a zafixoval. Vlastně jsem jen vlepil motor MEGA Ac 16/7/12, regulátor TMM 08e-3ph, vypínač, přijímač MZK-6 a samozřejmě jsem solidně pojistil a zamaskoval kabeláž. I akumulátory dostaly pohodlné hnízdečko. Namísto podvozku jsem jen na spodní část křídla nalepil ochrany serva z kousků EPP. Opět jsem prověřil funkce a definitivně nastavil zalétávací režimy. Model byl připraven k letu. Zdánlivě! Protože jsem osadil tzv. "Hlávkovu vrtuli", což je šikovně upravená lopata FSK, ještě jsem si chtěl změřit její otáčky. Pepa Hlávka mi jeden exemplář takto upravené vrtule daroval a musím říct, že opravdu dobře funguje. Má oproti originálu o poznání nižší spotřebu a ještě dobrý tah. Navíc jde rychleji do otáček. Ale tentokrát jsem už nic nenaměřil. Po zapnutí vypínače regulátoru se děly divné věci. Někdy s sebou cukla serva a to bylo vše, jindy se nestalo vůbec nic, občas se ozvalo pípnutí... Jako první jsem podezřel regulátor, ale ten zdánlivě dobře pracoval s jiným přijímačem. Začal jsem proto postupně rozpojovat a dolovat RC komponenty. Výsledkem nebylo nic rozumného, jen model byl v podstatě "vykuchán". A to jsem si s instalací původně tak pohrál... No nebudu napínat. Diagnostika ukázala jednoznačně zpět na regulátor, jako zdroj problémů. Tak proto jsem v zimě přišel o Pazgřivca (viz. popis)!!! Jenže teď byla závada mnohem upřímnější. A tak se mi podařilo odhalit příčinu - kablík vypínače. Jak je dobrým zvykem posledních let, vypínač regulátoru uvede palubní síť do chodu po rozepnutí kontaktů. Tím má být zajištěna spolehlivost napájení. Ovšem to by nesměly být použity takovéto kablíky, navíc zkroucené do jakéhosi copánku:

Ano, to lesklé je holý vodič. Takto rozpletený copánek již jasně vysvětluje, co se stalo. Prostě se občas (nyní již většinou) vodiče zkratovaly a tím náhodně odpojovaly palubní napájení. V zapleteném stavu nebylo zhola nic patrné.

A tak jsem prostřihnul otvor ve smršťovací bužírce, kablíky vyměnil a vše opět nastrkal zpět. Když říkám nastrkal, tak tím myslím pouze nutné, funkční zajištění, bez předchozí snahy o jakousi kulturu. Už jsem neměl chuť na nové vypiplání každého detailu. Nadto jsem vzal stříkací fixy na textil a způsobil tohle:

Asi jsem se nechal moc unést, což mi vyneslo naprosté opovržení manželky i staršího syna. Oprávněně. Ale malý synek mi to vynahradil velmi upřímným "Jůůůů"! Všem se za tento tristní pohled omlouvám. Ovšem ve skutečnosti je to ještě mnohem horší.

Letová hmotnost vyšla 438g, což je docela slušná hodnota. Chybějící podvozek a velmi lehký motor - to byly důvody zadní doporučené polohy těžiště. A to jsem vyměnil ocasní plochy za lehčí. I přesto jsem se odhodlal s modelem odstartovat. Porost byl již poměrně vysoký a model přece nerozbitný.

Pohon svou silou nezklamal, regulátor už nevypínal a tak jsem model i navzdory silnému větru proháněl po obloze. Díky posunutému těžišti se vše odehrávalo čistě v závislosti na řídících pákách a musel jsem hodně potlačit trimem. Přes polosouměrný profil létal model na zádech lépe, než v normální poloze. To se mi zdálo už podezřelé. Na druhé straně se mi s takovým (zřejmě už záporným) seřízením pěkně létaly výkruty. Z utažených přemetů Proto vypadávalo. Akrobacie byla velmi živelná a žádná pohoda to nebyla. Pokud jsem se pokoušel o průlet, či jiný prvek, kdy měl model prostě jen letět kupředu, v podstatě to nešlo. Po čtyřech startech jsem se rozhodnul přece jen k drobné úpravě a pohonnou sadu jsem přestěhoval o kousek kupředu. Dodatečně jsem si těžiště přepočítal a zjistil jsem, že první lety proběhly s těžištní zásobou kolem 3%! Tak tím se dost věcí vysvětlilo a je s podivem, že model vůbec nějak létal. Je pravda, že jsem malinko zmenšil plochu výškovky, ale i tak musela být původní hodnota těžištní zásoby velmi nízká. Po posunutí akumulátorů jsem se dostal na hodnotu 5%. Kdybych nebyl líný a těžiště spočítal hned, asi bych rovnou volil něco kolem 7%. Alespoň pro začátek. Nemusel bych rozdlabat půlku křídla a trápit se s divokým ovládáním. Takže uvidíme při dalších startech.

5.6.2003. Našel jsem si chvilku a skočil si znovu testnout Proto. Tentokrát už bylo vše o hodně lepší, i když ještě nějaké procento stability navíc by neuškodilo. Model zůstal obratný, ale táhlé průlety už byly dobře zvládnutelné. S daným pohonem a "Hlávkovou vrtulí" byla zásoba výkonu veliká. Ještě jsem otestoval Graupnerovu sklopku 230/120. Statický tah malinko poklesl, ale letová doba se protáhla z pěti minut na šest a více. Při ostrém přitažení se ještě pořád lehce projevovala snaha o vývrtku. Možná si ještě zkusím osadit nějaký ostřejší pohon. Konstrukce to musí vydržet.

8.7.2003. Tak ne. Model jsem prodal kolegovi, kterému se zjevně líbil víc. Snad jej nezklame.

.........

Tak, to je zatím vše.