Byl již docela pokročilý podzim roku 2002, když mi Radim Merta daroval pěkně vyříznuté křídlo z černého EPP se symetrickým profilem. Sám si vyříznul stejné a postavil si k němu divokého akrobata na S300 s převodem 5:1. Model létal velmi dobře, ale oba nás zklamaly vlastnosti pohonu. Přesně podle předpokladu měl slušný statický tah, nízkou rychlost a příšerný odběr. Radim po několika startech dospěl k názoru, že 3D létání není nic pro něho a rozhodl se jej pověsit i s modelem na hřebík. Model se mu samotnému nelíbil, nevěrohodné a neurotické plácání se ve vzduchu pak už vůbec ne. Jakmile si člověk zvykne na pěkné polomakety a jejich důstojný pohyb po nebi, těžko se nechá "namáčknout" do nějakého účelového trendu.

Nicméně křídlo jsem měl a rozhodně mne svádělo k nějakému využití. To přišlo v okamžiku, když jsem dostal k otestování malé synchronní motory Mega 16/7/xx. Ihned jsem se pustil do kreslení účelového, sportovního letadélka. Neměl jsem také chuť přímo na 3D, ale jen na svižné poletování. Protože měl model současně plnit i funkci létající laboratoře, musel jsem bohužel na úkor elegance a optimálních aerodynamických tvarů trupu hledět spíše na dostatek prostoru. Po úpravě tvaru a rozměrů "bříška" a přídě trupu do jakési univerzální podoby vzniklo něco natolik nevzhledného, že jsem při pohledu na monitor z větší dálky vyslovil: "No to je teda Pazgřivec!" A už mu to zůstalo.

No a tady je náhled plánku, který si lze objednat v měřítku 1:1 u Jardy:

Základní TTD:

vybavení - nějaký přijímač MZK, pro začátek MIG280, převod 4:1, vrtule 236/230 FSK, 2x C141,

JES 050, 2x LI-ION 1400mAh až 1950mAh

rozpětí - 840mm

profil - souměrný Eppler

letová hmotnost - kolem 280g (provozoval jsem i při 370g s osmičlánkem AA600mAh)

Během týdne jsem model zhruba postavil. Je totiž celý z extrudovaného polystyrenu tloušťky 3,5mm (MMM) a 5mm (Climapor). Trup je částečně potažen kancelářským papírem. Povrchová úprava je vyloženě odbytá. Vypláchnul jsem takřka prázdnou plechovku se zbytky černého Balakrylu, rozmačkal hrudky, pošudlil trup a trochu i ocasní plochy. Křídla jsem nechal bez povšimnutí, jen jsem je zpevnil obyčejnou lepící páskou, kterou jsem lehce přižehlil. Nechtělo se mi totiž kvůli jednomu pologumákovi kupovat skelnou pásku.

Tady je výsledek (pozor na oči):

... a tady...

... a tady...

Letová hmotnost se nakonec pohybuje (podle použitých akumulátorů) kolem 280g. Plošné zatížení takto vychází takřka na 25g/dm2. Při dané velikosti modelu se mi to zdá až moc a obávám se vysoké minimální rychlosti. Výchozí výchylky jsem nastavil snad natolik rozumné, aby mi Pazgřivec vydržel aspoň chvilku celý.

Zbývá jen vyčkat na nějaké "normální" počasí. Matně si vybavuji, že jsem kdysi zažil i dny, kdy nepršelo a občas dokonce něco zářilo na obloze. Už přesně nevím, co to bylo. A ta obloha myslím taky nebývala vždycky jen temně šedá...

30.11.2002. Nic se sice na obloze nerozzářilo, ani nezměnila barvu, nicméně aspoň už od rána nepršelo. Bahno, nebahno, když se i myslivci obětují a střílejí po zajících, dá se určitě také létat. A tak jsem vyrazil. Vše jsem překontroloval, hodil a řídil. Velmi nezajímavé, žádná krizovka, ani pád. Lehce jsem dotrimoval křidélka a to bylo vše. Hned prvním pohonem byl nakonec rovnou synchronní motor MEGA nejmenší řady 16/7/17. Na dva články LI-ION, to je pohodička, ale žádný odvaz. Nějaké ty utaženější přemety, nesmyslné pokusy o visení, výkruty, lety na zádech... Minimální rychlost byla sice únosná, ale při přehnaném podrovnávání v kluzu se model různě kymácel. Při přetažení se občas i někam převracel. Ovšem k mému překvapení pořád reagoval na řízení, takže bylo lze pomocí křidélek navodit dojem padajícího listu. Těsně nad zemí jsem nechával Pazgřivca raději rozumně letět a při náznaku nestability dával trochu plynu. Hodně předsunutý podvozek mi nakonec umožnil bezpečné přistání s dojezdem i na rozměklé pole. Začalo totiž samozřejmě mrholit, tak jsem přistál a celý zablácený odešel domů.

1.12.2002. Se třemi články a s menší vrtulí se dnes děly věci! A to při menším odběru. Nevěřím vlastním očím. Přemety lze kreslit velmi táhlé, výkruty i nějaké stoupavé, značná rychlost dělá z Pazgřivca docela atraktivní polétadlo! Jen je třeba se trochu kontrolovat. Křídla se viditelně prohýbají při prudším přitažení v rychlosti. Měl bych přece jen koupit tu skelnou pásku.

7.- 8.12.2002. Osadil jsem AC motor MEGA 16/7/12 a vrtuli Graupner 230/120. Tak to je tedy hukot. Sice za cenu většího odběru, ale i s těžkým sedmičlánkem 500mAh zůstávají na obloze žhavé čáry! S tříčlánkem Li-Ionek a malinkou vrtulkou 150/75 je to ještě rychlejší, ačkoli s nižším statickým tahem. A odběr poklesl na legrační hodnoty.

Hm, ty motory jsou asi fakt dost dobré, dalo by se říct...

Aby toho nebylo málo, Radim mi půjčil skelnou pásku. Vyměnil jsem pásy na křídle, snad jsem jej přitom moc nepokroutil.

14.12.2002. Tak jsem konečně do Pazgřivca nainstaloval "klasiku", tedy pohon s MIGem 280, převodem a vrtulí FSK. Normálně to létá, jen zjevně líněji, než s nejhorší kombinací obsahující MEGU. Klasifikoval bych to asi jako obratný model na odpočinkové polétání. Ovšem ne pro úplného začátečníka. Trošku je třeba přece jen řídit, ačkoli o nějaké jankovitosti nemůže být řeč. Zaletí všechno, ale když je nejhůř, musí se trochu "roztlačit".

30.12.2002. V těchto dnech jsem jen tak na zkoušku vybavil Pazgřivca motorem MEGA Ac 16/7/8 s převodem 2,8:1. Vrtuli jsem osadil tzv. "novou" FSK. Se sedmičlánkem Ni-Cd 500mAh pak model visí, případně nepřetržitě kolmo stoupá asi po čtvrtinu letové doby, která je celkově asi 8 - 13 minut, podle stylu létání. S osmičlánkem (pozor, jedná se o sadu Ni-Cd 600mAh vyjmutou asi po roce používání z vysílače Eclipse!!!) model svižně kolmo stoupá prakticky po celou dobu létání. Doba letu je podobná, jako s kvalitní sadou pětistovek. Je ovšem otřesné, když člověk na půl plynu pomalu stoupá pod úhlem přibližně 20° a potom za plynulého přidávání pozvolna přechází do vertikály. Protože se mi díky pilotní neschopnosti nedaří udržet model v solidní svislé přímce, většinou se jedná o nějakou vlnovku, či "nekonečný" výkrut. Ten končí na hranici smysluplné viditelnosti během několika vteřin, pokud začnu stoupat těsně u země. No prostě hrůza!

Někdy v lednu roku 2003 jsem si šel opět divoce zalétat s uvedenou sestavou. Již se blížil termín, kdy jsem měl vrátit testované motory MEGA, tak jsem si ještě chtěl užít. Jenže vteřinku po startu mi z nějakého důvodu vypnul regulátor (TMM 08e-3ph) a model se zřítil na zmrzlou zem z výšky nějakých čtyř metrů. V podstatě se nic nestalo, tak jsem vše vyzkoušel a zkusil znovu odstartovat. Opět nečekaně vypnul motor a zdálo se, že i celá palubní síť. Tentokrát ve výšce alespoň osmi metrů. Neovladatelný model se sesypal na zem. Naprasklo křídlo a trup byl v podstatě rozmačkaný. No nic, model si svoje odkroutil a test motorů byl již stejně u konce. Proto jsem Pazgřivca odstrojil a zahodil. Důvod pádů mi nebyl jasný. Přisuzoval jsem to vlivu kombinace čerstvě nabitých akumulátorů, mrazu a mých pilotních neschopností. Skutečnost však byla jiná, což jsem se měl dozvědět až koncem května při kompletaci modelu Proto....

Tak, to je už opravdu vše...