Pander D
15.01.2002. Už minimálně měsíc jsem z časových důvodů nic pořádného neudělal. Nalétal jsem jen asi pět relaxačních hodin s Děsem, jinak nic. Zato jsem byl několikrát svědkem Radimova létání v malé tělocvičně. On totiž zcela bezohledně postavil v rekordních časech tři pěkné modely (pochopitelně polomakety) a naučil se je slušně krotit v daném prostoru. Rovněž velmi rychle. Tím mne vyprovokoval k pokusu o transformaci z diváka na pilota. Jeho létání jsem viděl, takže vím, že to musí jít. Sám bych považoval za úspěch, kdybych doletěl alespoň k protější stěně tělocvičny. To ovšem předpokládalo postavit vlastní model, abych měl co rozbít. Rozhodně jsem však nechtěl účelovou, okřídlenou tyčku. Sáhnul jsem po předloze Pander D z dvacátých let. Jeho monografie byla uvedena kdysi v RCM. Takhle pěkně tenkrát vypadal:
Načrtnul jsem zhruba obrysy. Malinko jsem zvětšil nosnou plochu a zjednodušil trup tím, že dno zůstalo ploché. Nicméně silueta půdorysu a bokorysu zůstala v podstatě zachována. Stavebním materiálem měl být z větší části 3mm modrý pěnový materiál od Radima (dále MMM). Na křídla jsem zvolil tloušťku 3,5mm v bílé barvě (dále MBM). Profil jsem nemínil zespoda uzavřít. Jednak kvůli hmotnosti, ale i kvůli požadovaným letovým vlastnostem.
Plánované parametry:
rozpětí 1080mm
délka 580mm
hmotnost 230g
profil vlastní, značně klenutý s velkým úhlem náběhu
motor MIG280 4:1 (kvůli tomuto pokusu jsem nechtěl kupovat nic specielního)
akumulátory 2x LI-ION 600mAh až 1250mAh (ty větší asi jen na případné venkovní lety)
serva 2x C141
přijímač MZK NANO4
18.01.2002. Stavěl jsem stejnou technologií, jakou jsem použil u Děsa. Jen přibylo nějaké ohýbání a plaňkování. Začal jsem práci trupem. Zatím se žádné problémy nevyskytly. Stavba je příjemná a jde docela od ruky, až na zmíněné plaňkování. Jiné řešení takto vypuklé plochy mne však nenapadlo.
Novinkou pro mne bylo ohýbání MBM u křídla. Než jsem zjistil, že není jedno, na kterou stranu se to má ohýbat a také zřejmě díky netrpělivosti a nešikovnosti jsem pravé křídlo na několika místech nalomil. MMM je jako guma, lze jej namotat i na tužku, takže mne v této věci MBM zaskočil. Purex napravil největší vadu, která prakticky znamenala podélné rozpůlení části křídla, menší trhliny jsem jen zalil LA tmelem. Neměl jsem v úmyslu dělat nové křídlo, když nepředpokládám dlouhou životnost modelu v mých rukou. Každé křídlo má tři žebra z balzy 1,5mm.
Ještě jsem udělal kolečka. Ona jsou podle předlohy obrovská. Disky jsem vyrobil ze dvou vrstev MMM, pneumatiky jsou z pásku černého molitanu. Z dálky to nevypadá špatně a pokud budu mít šanci přistát, alespoň model sedne, jako do peřinky. Proti vylomení "ložisek" z bowdenu jsem disky ještě zpevnil nalepením koleček z tvrdé balzy 1,5mm.
22.01.2002. Udělal jsem si chvilku času, abych pokročil se stavbou. Trup je zhruba dokončen včetně naznačených válců motoru, přibližně podle podkladů v RCM. Stabilizační plochy jsem usadil na místo a kormidla zavěsil na pásky středního Modelspanu. Zatím tyto závěsy působí důvěryhodně. Tedy pro daný účel.
Úhel náběhu křídla je měřeným odhadem nastaven malinko nad +4°. Důvod je jasný - maximální možný vztlak při co nejmenší rychlosti. Zvýšený odpor tohoto nastavení (a poměrně dost prohnutého profilu) nebude do haly na závadu. Na nějaké klouzání, či přiblížení na přistání nezbude čas a tak si musím letadlo ušít na míru, pro svoje nemotorné ruce. Odtrhávání proudnic a podobné nepříjemnosti nepředpokládám. Doufám, že se při pohybu takovéhoto tělesa vzduchem uplatní trochu jiné aerodynamické zákony, než platí pro letadla. Vždyť tohle je přece už spíše padák, který táhne kupředu motor, takže neklesá.....
24.1.2002. Stavba je zhruba dokončena. Různé "drobnosti", jako je kabina, lože serv, motorová přepážka a povrchová úprava mi zabraly už dva večery a ještě nejsem hotov. Času jaksi není pořád dost.
Balakryl (neředěný!!!) jsem nanášel ve velice tenké vrstvě molitanovým válečkem a v nepřístupných místech štětcem. Kryje perfektně. Detaily jsou provedeny syntetickými, vodou ředitelnými Agamami. I palubní přístroje jsem poctivě nakreslil tenkým štětečkem. Pohled na ně ze vzdálenosti menší, než metr, musí rozesmát každého. Z fotografií se může zdát, že povrchová úprava nevypadá špatně, ale to zase jen díky značné kompresi obrázků pro prezentaci na www. Jsem opravdu neuvěřitelný pipla.
Zde je pohled do útrob prostorného trupu a na palubní desku. Akumulátory mají nachystaný "chlíveček" na dně trupu v těžišti. Lze si všimnout dobře patrné "jizvy" po podélném zlomení křídla při ohýbání na pravém křídle. Ve skutečnosti to vypadá ještě hůře.
Ještě téhož dne jsem si prodloužil modelářský večer a Pander je kompletně připraven k letu. V pilotově tváři je vepsán opodstatněný strach.
Šikmý záběr přední části trupu....
... a konečně celek.
26.1.2002. Všude je příšerné bahno a prší, takže není možné model zalétat venku. Jít létat rovnou do tělocvičny se vážně moc bojím..... Situace se odpoledne vylepšila. Objevilo se sluníčko a vál slabý větřík. Vzal jsem tedy Pandera na procházku. Bez váhání jsem jej hodil s plným plynem před sebe a on pomalu letěl vpřed a mírně stoupal. Ubral jsem trochu plyn, stoupání již nebylo tak výrazné a začal jsem se pokoušet o zatáčky. Model reagoval živě a pěkně se srovnával. Vše se zdálo být v pořádku až do chvíle, kdy jsem úplně stáhl plyn. V tu chvíli se Pander vydal prudkým klesáním vstříc zemi a nemínil s tím nic dělat. Takže to bychom tedy měli: Málo vyosený motor. Těch -5° zřejmě nestačí. Ale pořád se mi něco nelíbilo. Model nechtěl rozumně klouzat, dokud neměl výškovku lehce nataženou. Potom mi to došlo. Velký úhel náběhu + prohnutý profil + značná hloubka křídla + krátké rameno výškovky = značný klopivý moment na hlavu. Inu, předloha prostě měla krátký trup. Ty zdánlivě perfektní letové vlastnosti z počátku, byly způsobeny špatně vyoseným motorem. Takže pokud se tyto dvě chyby sečetly, model výborně létal s minimálně polovičním plynem. Chtělo by to tedy kromě většího vyosení motoru použít některé ze dvou možností, pokud jsem nechtěl sahat do úhlu náběhu křídla.
1. dát výškovce záporný úhel náběhu, podle výchylky pro rozumný kluz asi o -2°.
2. posunout těžiště dozadu
Pochopitelně jsem zvolil druhou možnost, která samozřejmě pomohla. Těžší LI-IONky 1250mAh jsem přemístil za původně určený chlíveček. Vlastnosti se zlepšily, jen zatím vadilo ono malé vyosení motoru. To jsem eliminoval mixem motor-výškovka a polétání se stalo příjemným. Slušně jsem si zarelaxoval. Večer jsem zadlábl patky motoru do úhlu -10°. Mělo by to fungovat, ale na halu se mi model zdál ještě pořád docela rychlý. Míněno pro mne.
27.1.2001. Tak mi volal Radim, že odpoledne jedeme do tělocvičny. Hrozná představa, nicméně sám jsem to chtěl, tak co. Proto jsem se s tím nemazlil a po vkročení na parkety vložil lehkou LI-IONku, klouznul, pošteloval výškovku a odstartoval s plným plynem. Zjistil jsem, že -10° motoru je pořád málo, tak jsem zapnul včerejší mix, jen značně umírněnější. Potom jsem kupodivu asi deset minut poletoval v tom malém prostoru. Až jsem se divil, jak málo krizových situací mne potkalo. Občas jsem se na poslední chvíli vyhýbal volejbalovým košům, či po obou stranách visícím kruhům a dalším podivným nástrahám. Tělocvična má velikost volejbalového hřiště s asi metrovou rezervou po obvodě, takže jsem musel být opatrný. Už jsem nabýval dojmu, že se mi to začíná dařit. Dokonce jsem pokoušel osud a provozoval různé kejkle s plným plynem a maximálními výchylkami kormidel. Chvílemi jsem měl co dělat, abych pak z nastalé situace rozumně vyšel. To když se mi vymkla z rukou, protože jsem něco přehnal. Abych nezdržoval - nastalo překvapení. Mylně se domnívaje, že stojím asi metr od stěny, prolétal jsem si kultivovaně nad hlavou ve výšce kolem čtyř metrů od země. Najednou rána, uskočil jsem, Pander se rozplácnul těsně za mnou a za chvilku dopadlo na zem ještě levé křídlo. To bylo tak: Já jsem sice stál skoro metr od stěny, ale zrovna za mnou byl sloup a na něm svisle visel žebřík, o nějž jsem se takřka opíral zády. Při průletu jsem tedy pochopitelně urazil křídlo a zbytek letounu zjel po žebříku, pěkně stabilizován zbylými plochami tak, aby narazil čelně do parket. Nemělo smysl cokoli opravovat, alespoň jsem to tak viděl.
Pandera jsem odstrojil a uložil do popelnice za tělocvičnou. Na jeho počest jsem si dovolil uplácat jakousi životopisnou koláž, kterou přikládám. Za fotografie z letu děkuji Radimovi a synkovi Michalovi.
Asi jsem na to fakt neměl, ale musel jsem to zkusit. Už to asi nebudu pokoušet a učiním raději návrat k přírodě.
To je definitivně vše.