Mrakomor
A je tu další z mých poťouchlostí. Tentokrát jde opět o starší námět ze šuplíku, odkud jsem jej na konci jara roku 2004 vyštrachal a uvedl do praxe. Původním záměrem (někdy z konce roku 2002) byl rychlý letoun jenž by svou velikostí aspiroval na cestovní. Prostě taková malá, rychlá věcička na dovolenou. Už v prvotním záměru byla agresivní mašinka s atraktivní kamufláží a odpovídajícím jménem. Z původně zamýšleného pohonu motorem MIG 280 s přímým náhonem jsem posléze ustoupil. Začal jsem přemýšlet o střídavém motoru (původně jím měl být motor Mega Ac 16/7/12).
Pohon měl být umístěn na poměrně vysokém pylonu, tvořeném dvěma stabilizačními plochami. Tato varianta je k vidění na obrázku. Takovýmto řešením jsem chtěl dokonale chránit jak vrhající ruku před zásahem vrtulí, tak i samotnou vrtuli před poškozením při přistání. Moje obavy ze silného klopivého momentu vzniklého následkem vektoru tahu vysoko nad osou nosných ploch i těžištěm se ukázaly být na místě a ani velmi agresivní vyosení pohonu nedokázalo eliminovat tento neduh. Model byl v podstatě neovladatelný, jak se dalo čekat. Takže zde je původní stav a poté "záložní" varianta:
Zalétávání s původní variantou modelu se pochopitelně neobešlo bez několika havárií. Níže je k nahlédnutí jednak způsob kapotování výbavy a také lepení trupu po jeho rozpadu:
Nakonec to tedy skončilo podle očekávání takovýmto řešením:
Technické parametry:
rozpětí - 600 mm
délka - 530 mm
prázdná hmotnost - 52g
startovní hmotnost - 228g (po lepení a kamufláži dnes 235g)
profil - upravený E184
Vybavení:
serva - 2x C-141
přijímač - MZK-6
regulátor - TMM 0810-3
motor - Python 60
vrule - 7x6
napájení - 2 články Li-Ion 1400mAh
Těžiště jsem počítal svým programem tak, jako pro kachnu. Jinými slovy - nepoužil jsem výpočet pro samokřídlo, ale pro klasickou konstrukci, ovšem se záporným ramenem VOP. Nosnou plochu jsem rozdělil na samotné křídlo a k němu jsem připočítal vpřed vybíhající trojúhelník. Ponechal jsem si poněkud vyšší těžištní zásobu pro první starty a později jsem ji snížil.
A po štětkové kamufláži vypadá Mrakomor myslím docela netradičně:
No a nyní k létání. Mrakomor je tak nějak od přírody hodně rychlý model. Proto nebyl spokojen s původní vrtulí 8x4. To nestálo za moc. Sice bylo možné přejít z jakékoli polohy do nekonečného vertikálního stoupání i při skoro vybitých akumulátorech, ale na příliš malé rychlosti. Po výměně vrtule za 7x6 začal model konečně létat podle mých představ. Protože jsem ani po několika dotazech nedokázal "vypáčit" z firmy Čemech (výrobce motoru Python 60) údaj o otáčkách na volt, zatím to dále neřeším. Možná by to chtělo něco, jako 6,5x6,5...
Ale zpět k letovým vlastnostem. Z mého pohledu propagátora plošníků, které potřebují pohon jen pro start a krizové situace je Mrakomor úplná katastrofa. Pod půl plynu už neudrží letovou hladinu, ačkoli se rozhodně nedá říct, že by se nějak ploužil. Teprve s "těžkou nohou na plynu" ožívá a je to divoká jízda. Zvuk se dokonce podobá proudovému motoru, protože vrtule syčí ve vysoké tónině a k tomu píská regulátor. Po rozjetí je model schopen i s novou vrtulí nekonečného stoupání po vertikále. Dá se říct, že má poměrně úzké spektrum plně využitelné rychlosti pro ideální manévrovatelnost a toto je posunuto hodně nahoru. Ovšem je pravdou, že v tomto rozsahu lze dělat cokoli. Od napodobení kobry, přes obraty v kouli o průměru pod osm metrů, až po úspěšné závodění s ptactvem. Při dosažení maximální rychlostí v prudkém sestupu s plným plynem je jedovatý po prudkém přitažení. V ten okamžik se odtrhnou všechny proudnice, které kdy model držely ve vzduchu a následuje efekt novin vystřelených z děla. Mrakomor se na okamžik roztančí v šílených variacích, nesmyslně obtékané těleso v ten moment rapidně zvýší součinitel odporu, rychlost okamžitě prudce klesne. Proudnice se samy znovu chytí snad během vteřiny a letí se dál. Mrakomor je velmi obratný při výkrutech, tupější je na přemety. To přičítám mimo jiné i nepříznivému roztažení hmotnosti (akumulátory vpředu, motor a RC vzadu). Ale dá se říct, že zalétne vše, co lze očekávat od modelu bez řízené směrovky. Na zádech je díky vzepětí o něco méně stabilní, v normální poloze velmi dobře drží směr. Tlačený přemet lze zalétnout dokonce na nižší rychlosti, než tažený. Přistání probíhá na pádové rychlosti, která je rovna maximální rychlosti obvyklého pomaloletu. Vždy se snažím vydržet co nejdéle se zvyšováním úhlu náběhu těsně nad zemí a pak nechám model padnout do vyššího porostu. Málem bych zapomněl na start, který je naprosto v pohodě. Stačí model rychle hodit před sebe a přitom ani moc nezáleží na úhlu. Vrtule mne ještě nesekla, přestože startuji s plným plynem.
A ještě nějaký ten letový snímeček (byl trochu problém s jejich pořízením). No nevypadá "mrakomorovitě"?
Ale stejně - Mrakomor je model jen pro šílence. Žádnou melancholickou náladu nenavodí ani náhodou.
Druhý týden v červenci roku 2004 byl současně tím posledním pro Mrakomora. Tou dobou jsem totiž začal experimentovat s umístěním antény. Její bezpečné, ale aerodynamicky i esteticky nevhodné umístění podél spodní strany pravého křídla se mi moc nelíbilo. Protáhl jsem ji tedy trupem vpřed až do špice modelu. Měla společnou cestu s napájecími vodiči (ačkoli kroucenými) a vedla kolem akumulátorů. To samosebou není vůbec vhodné a také se to vymstilo. Model byl v některých polohách neklidný a cukal s sebou. Při každém dalším startu jsem polohu antény v trupu měnil tak dlouho, až jsem dosáhl naprosto nejhoršího možného výsledku. Mrakomor létal jakoby dobře, ale z ničehož nic provedl například nečekaný půlvýkrut, či třeba agresivně nadskočil, případně potlačil. To mělo za následek jedno "přistání" při nízkém průletu v dost vysoké rychlosti. Předek trupu nebyl k poznání, ale lepící páska a minuta práce uvedla model do stavu, kdy opět odstartoval, ovšem se značně pozměněnou fyziognomií. Létalo se dál. Dana Trochtu, který byl přítomen této komické exhibici, jsem však vyzval k maximální ostražitosti. Chvilku se nic nedělo, ale pak Danovi říkám: "Podívej se, ukážu Ti, jak vypadá přistání s takovýmto podivným letounkem. Snad Mrakomora zase nechytnou nějaké roupy." A tak jsem nalétl na přistávací okruh. Ještě při letu po větru se ve výšce asi čtyř metrů Mrakomor rozhodnul pro akrobacii a efektním výkrutem (jako po zásahu v akčním filmu) se vydal k zemi, kde se rozprostřel do trávy. Výsledkem byla úplná dekapitace a upadnutí motorového lože, což způsobilo patřičné zakrácení směrovek ještě se točící vrtulí.
Havárie modelu sice zpravidla nebývá důvodem k oslavě, ale Mrakomor mi skutečně nijak nepřirostl k srdci, takže jsem vlastně ani nebyl smutný. Dan si ještě trochu zalétal se svým oblíbeným Algolem a šlo se domů.
.........
Tak, to je vše.