Protože už jsem si na Děsovi vyzkoušel jednoduchost stavby z MMM, zatoužil jsem po trochu hezčím stroji z uvedeného materiálu. Jak jsem se tak toulal po www stránkách, padl mi do oka MIG-3.

Původně jsem sehnal jen třípohledový nákres a pár nekvalitních náčrtků. Proto bych chtěl poděkovat Jardovi Čtvrtečkovi za poslané informace a obrázky. Při mé šikovnosti se obávám, že nebudu schopen jich ani dostatečně využít. Jedná se o třípohledové nákresy, kamufláže...

Zatím mám jen pár načrtnutých trupových přepážek.

Předběžně bych to viděl asi takto:

vybavení - nějaký přijímač MZK, MIG280, převod 4:1, vrtule třílistá 236/230 FSK, 3x C141,

JES 050, 2x LI-ION 1300mAh až 1950mAh

rozpětí - 1020mm

profil - vlastní, vycházející z E205, aerodynamicky i geometricky kroucený

letová hmotnost - snad do 350g

Jen mám v plánu poněkud zvětšit hloubku křídla i za cenu ztráty věrnosti s předlohou. Chci mít hlavně dobré letové vlastnosti, což u mne znamená i schopnost letět s co nejmenším příkonem, realistická minimální rychlost a určitá nezáludnost. No, uvidíme.

Plánek vypadá po "učesání" takto a je možné si jej objednat v měřítku 1:1 u Jardy:

Během prvních dnů kreslení (koncem listopadu 2001) nějak opadlo moje roztoužení a zase na mne přišla obvyklá chuť na balzu. Nedalo se to vydržet, tak jsem všeho nechal a začal se zabývat dlouho plánovaným Čmelákem. V té době vypadal takto trup rozpracovaného modelu:

V tomto stavu Mig ležel ladem až do začátku roku 2003, kdy jsem po něm znovu zatoužil. Znovu jsem prohlédnul svoje záznamy, abych si osvěžil, co jsem vlastně čím myslel, něco jsem dokreslil a občas se věnoval i vlastní stavbě modelu. Začal jsem s tím v druhé polovině února a během několika večerů vypadal MIG-3 už docela skutečně:

a ještě...

Pro neustálý nedostatek času se dokončení modelu vleče už celé dva týdny.... No a samozřejmě jsem zvládnul povrchovou úpravu ve svém stylu - je to dost dobré při pohledu ze čtyř metrů za šera.

2.3.2003. No konečně. Vše je hotové a venku vůbec nefouká. Spočítal jsem těžiště, ale výsledku jsem jaksi nemohl uvěřit. Vyšlo totiž nezvykle dopředu a ačkoli rameno VOP nenabývá u MIGa-3 nijak velkých hodnot, stejně mi to bylo divné. Svůj vlastní program jsem obvinil z nevysvětlitelné chyby a odhadem jsem posunul těžiště o nějakých 15 - 20 mm vzad, oproti spočítané poloze. Naprogramoval jsem vysílač a položil model na váhu. Ta ukázala 380g, což bylo pro mne zklamáním. Nicméně i tak vyšlo plošné zatížení asi na 21g/dm2, což mělo spolu s účelově řešeným profilem a kroucením křídla zajistit dostatečný rozsah rychlostí, zejména směrem dolů. Takže:

a ještě...

Start proběhl hladce, ale hned jsem věděl, že program pro výpočet těžiště se nemýlil. Naopak jsem se mýlil já a odhadnutá změna oproti výpočtu vůbec nebyla dobrá. MIG byl přecitlivělý na výškovku až hrůza, ale hlavně vůbec neletěl sám. Byl to klasický příklad příliš vzadu umístěného těžiště, kdy se nedal udržet let v horizontu. Stačil milimetrový pohyb pákou a model hned mával ocasem nahoru a dolů. Křidélka byla také citlivější, ale ne až tak nepříjemně. I přesto jsem asi pět minut létal, trochu jsem dotrimoval křidélka a pochopitelně výškovku. Přistání proběhlo nečekaně hladce. Křídlo je vynikající a umožňuje tak pomalý let, že jsem to ani nečekal. Posunul jsem akumulátor vpřed, malinko snížil citlivost kormidel a znovu odstartoval. Opravil jsem trim výškovky a model se stal vyloženě lahodným. Jen výškovka zůstala pořád moc citlivou, což jsem nechápal. Vylétal jsem akumulátory a znovu přistál. Tentokrát i s perfektním dojezdem. I jal jsem se ve vysílači nastavovat menší citlivost na výškovce, když jsem si všimnul, že jsem nastavil všechny exponenciály na +50%, namísto -50% (což většinou volím, jako výchozí hodnotu). Tak tady byl zakopaný pes, který mne spolu s posunutým těžištěm mohl stát letadlo hned při prvním startu. No tohle se mi ještě nestalo!!!

Radim fotil, jako zběsilý. Model létal opravdu krokem, ale stejně - klobouk dolů! Posuďte sami:

a ještě...

a nakonec...

2.2.2004. Konečně jsem se odhodlal k tomu, abych do modelu instaloval pořádnější pohon. Samozřejmě je to MEGA AC 16/7/12, který upadl za letu z Bagra. Mezi kuželem a motorovou přepážkou je teď bohužel neestetická mezera, ale předělávat kvůli tomu nic nebudu. S původní vrtulí a megáckou převodovkou létá MiG-3 už se dvěma články Li-Ion i v mrazu skoro stejně dobře, jako s motorem MIG 280 Racing v létě. Jenže zjevně s mnohem nižší spotřebou. Chtělo by to větší vrtuli. Čerstvě nabitý sedmičlánek Ni-Mh umožňuje již živé létání a tříčlánek Li-Ion, to je ten správný zdroj energie.

.........

Tak, to je zatím vše.