Mates
Pomalolet Mates vlastní konstrukce (omluvte kvalitu fotografií)
Vybavení - PICO7, MIG280, převod 4:1, vrtule 236/230 FSK (upravená na sklopnou), 2x C141,
JES 050, 2x LI-ION 1250mAh, profil E205.
Data:
rozpětí 1200mm
profil E205
hmotnost cca 300g (s pohonem MIG 280)
plošné zatížení cca 12g/dm2
Mates je klasické konstrukce, potah je Litespanem. Ten dopadl špatně, protože jsem model ponechal půl dne v autě na sluníčku, takže je vrásčitý, jako tváře staré ženy. Vypnout se už jaksi nedaří. Vliv motýlkových ocasních ploch hodnotím pozitivně, co se týče kluzu, kdy člověk ocení malý odpor. Ale rozhodně je Mates mnohem méně směrově stabilní, než třeba Beránek. Při nalétnutí do neklidné oblasti se snadněji rozkývá. Přes subtilní konstrukci jsem se pokusil o pár přemetů a opatrných vybrání prudkého klesání pod úhlem cca 45° a zatím to kostra vydržela.
Protože jsem chtěl otestovat chování Matesa se silnějším pohonem, použil jsem Speed 400/6 s přímým náhonem vrtule Graupner 150/75 a napájení čtyřmi články LI-ION (2 + 2 paralelně). Byl to příjemný zážitek - stoupání pod úhlem asi 45°, akcelerace, rychlost. Doba chodu motoru byla úhrnem asi půl hodiny, ovšem ne stále na plný plyn. Celkově jsem byl ve vzduchu jen 45minut, protože jsem si spíše užíval přízemního letu a jen dvakrát jsem nastoupal do asi 100m. Chtělo by to převod, aby byl menší odběr.
Pokoušel jsem opět štěstí a provedl několik přemetů i přes mnohem větší plošné zatížení. Křídla opět vydržela. Asi nic takového raději už nebudu riskovat....
Úspěšný let pokazil jeho závěr. Protože vrtule nebyla sklopná a jako na potvoru se zastavila ve svislé poloze, samozřejmě při přistání brnkla o nějakou hroudu. Jelikož konstrukce Matesa je velmi subtilní, vylomil se motor i s kusem čumáku. Kabina rovněž doznala drobného poškození. Oprava naštěstí byla velmi snadná.
Jak si lajdák hrál na modeláře a z nedbalosti málem přišel o letadlo
Po dlouhé době (asi po roce) jsem znovu oprášil Matesa. Nudil se u babičky na skříni a čekal, až mne znovu popadne chuť na poklidné, dlouhé poletování v podvečerním vánku. Koupil jsem mu nový přijímač MZK MICRO 6, vrátil MIG280, sebral serva Flekovi a naprogramoval novou Eclipse pro motýlka. Navíc jsem využil jeden z volných mixů a nastavil 100% vlivu kniplu křidélek na směrovku, takže směr bylo lze ovládat oběma kniply. To jen tak ze sportu.
Tolik tedy přípravy a hned se mělo jít do vzduchu. Připojil jsem LI-IONky, vložil je do trupu a nasunul kryt kabiny. Znovu lepené západky ulomené při havárii se čtyřstovkou v té chvíli znovu upadly, protože jsem nemehlo a prostě jsem je ulomil při zachycení krytu rukávem. A tady jsem udělal chybu, které by se zodpovědný modelář neměl nikdy dopustit. Řekl jsem si, že si přece chci jen tak poletovat a kryt tedy vlastně ani moc držet nemusí. Jen jsem jej přichytil tenkou gumičkou. Model jsem po zběžném zakniplování před startem vypustil. Ani jsem neověřil, jestli je nový přijímač spolehlivý a vůbec jsem model pořádně neprohlédl. Copak přijímač, ten spolehlivý byl, ale křídlo se na skříni jaksi pokroutilo, jak jsem zjistil později a tak jsem musel dost trimovat vpravo. To není u tak pomalého modelu problém, času je dost.
Tak jsem si asi dvacet minut poletoval, přičemž jsem úplně zapomněl na přigumičkovaný kryt kabiny. Začal jsem dělat různé vylomeniny. Přemety, výkruty a různé jiné podivnosti. Model se ale najednou začal chovat nějak nevypočitatelně. Byl jakýsi nestabilní, podivně se kolébal a vůbec, byl nepříjemně ovladatelný. Proto jsem se z asi 80m výšky a vzdálenosti o dost větší vydal blíž k sobě. Při jakémkoli zásahu do řízení se Mates jakoby bránil a choval se dost zvláštně. Když byl asi v polovině cesty k cíli, všimnul jsem si, že vrtule nějak podivně plandá. Najednou jsem si ale uvědomil, že to není vrtule, ale pod trupem visící LI-IONky!!! Tím se to všechno vysvětlilo. Při přemetech, nebo letu na zádech, lajdácky upevněný deklík neudržel váhu akumulátorů a uletěl. Články vypadly a visely volně na kabelech. Jejich 70g bylo naštěstí málo na to, aby se vysunuly z konektorů, ale zase dost na podstatné změny těžiště. Při vyváženém kluzu bylo vše celkem v klidu, ale jakmile jsem trochu zatočil, nebo se pokoušel srovnat drobnou turbulenci výškovkou, rozhoupaly se a protože tvoří čtvrtinu letové hmotnosti Matesa, bylo to pěkně poznat.
No, nebudu to už víc rozmazávat. Prostě jsem jaksi přistál. Kdybych ještě chvilku dělal skopičiny a akumulátory se ve "vhodnou" chvíli odpojily, možná jsem se mohl rozloučit s Matesem i celým vybavením. Trochu foukalo a termika byla i pro mne místy citelná.
Myslím, že mne tato zkušenost aspoň na chvilku vyučila a rozhodně si nějaký čas budu dávat větší pozor. Pro tentokrát jsem si to musel jen odpracovat při výrobě nového krytu kabiny.
Model jsem v létě roku 2002 prodal kamarádovi Danovi z Vranova nad Dyjí. Štve mne, protože s Matesem hned začal lítat lépe, než já.