Koncem října 2001 jsem od Radima Merty dostal kousíček (asi na deset letadel) 3mm tlustého modrého Depronu, Extruporu, Potpronu... jak je komu libo jej nazývat. Dále v textu jej budu označovat jako MMM - Mertův Modrý Materiál. Sám Radim s ním a z něj umí hotová kouzla, ovšem pro mne je to velká neznámá. Protože na jedné straně nemám ambice se pokoušet dosáhnout Radimova mistrovství, ale na druhé straně jsem chtěl něco jednoduchého, hodného a létavého postavit, zvolil jsem prostě Děs. Má jít o pokusný letoun, na kterém se naučím trochu pracovat s MMM a současně dokáže (při nízkém poletování na půl plynu) využít vlastností článků LI-ION, nejlépe 1800mAh. Pohon bude tradičně MIGem 280 s převodem 4:1. Jde tedy o účelový letoun, postavený na míru uvedené pohonné jednotce a zejména LI-IONkám. Hmotnost snad moc nepřekročí 350g, jinak s tím půl plynu nehne z místa.

Jde o model vlastní "konstrukce". Ta probíhala asi takto:

1) protože mám 50cm dlouhé ocelové pravítko, vyříznul jsem z desky MMM plotny na křídla 500x200mm

2) přímo a bez kreslení jsem vyříznul nějaké ocasní plochy

3) rovnou na MMM jsem nakreslil bočnici, tu vyříznul, obkreslil a zase vyříznul

4) dle nalezených kousků obyčejného polystyrenu jsem zvolil šířku trupu

To je tak zhruba k té konstrukci. Spočítal jsem pouze přibližně plošné zatížení a při řezání bočnic trupu dbal na dodržení jakéhosi úhlu náběhu křídla a potlačení motoru. Profil křídla vznikl tak, že spodní plotna je rovná a horní je ohnutá přes pásek MMM vysoký 20mm a umístěný přibližně v jedné třetině hloubky křídla. Nikde žádné žebro, kromě koncových, které jednak uzavírají a zpevňují křídla a také mění tvar profilu na autostabilní, protože křídla nemají negativy. K tomu zpevnění uvedu jen tolik, že po slepení polovin křídel k sobě (po vlepení krátkých polystyrenových špalíčků) a po uzavření konců křídel vzniklo až nepochopitelně tuhé prkno. Vzepětí jsem zvolil hodně velké, abych dosáhl co největší obratnosti, přestože jsem proti svému přesvědčení nepoužil ovládání křidélek. Už teď, během stavby bylo jasné, že se tento děs nemůže jmenovat jinak, nežli Děs. Je to čistě účelová bedýnka. Něco jako první Potenského konstrukce (Junior, Bomber...), ale snad s pevnějšími křídly. Slabinou možná budou ocasní plochy. MMM je přece jen tenký a já jej vyztužil pouze v místech pantů přelepením papírovou lepící páskou.

Lepím LA tmelem k úplné spokojenosti. Na namáhaná místa, jako je spoj křídel a vlepení podvozku vyhoví Purex. Ten například krásně doplnil nepřesnosti při ledabylém vyříznutí špalíčků z polystyrénu vsunutého do kořenů křídla před slepením jeho polovin.

Zde je fotka výsledku dvou večerů práce:

Otřesné na pohled, ale příjemné polétání by snad i Děs mohl poskytnout. Protože jsem momentálně značně přetížen, nedokážu odhadnout, jak daleko je den dokončení modelu.

4.11.2001. Zase jsem malinko pokročil. Vyrobil jsem motorovou přepážku, zhruba dokončil trup a vyrobil přiměřeně ošklivá kolečka z EPP, MMM a balzy.

7.11.2001. Tak jsem v podstatě hotov. Jen osadím serva a bude to. Vzhledem k velmi nízké hmotnosti prázdného letadla jsem se rozhodl použít 16g serva a větší, sedmikanálový přijímač MZK. I tak vychází letová hmotnost kolem 315g, takže není nutné se tím nějak zvlášť zabývat. Při plošném zatíženi 16g/dm^ musí Děs létat podle mých představ.

A tady jej máme v celé jeho hrůze:

Trochu jsem jej přece jen počmáral, aby byl dobře vidět. Použil jsem neředěný Balakryl, papírovou maskovací pásku a štětec. Kvalita práce odpovídá názvu letadla, nicméně jako zkouška použití materiálu a technologie určitě stačí.

Takže jen drobné dokončovací krůčky a honem do vzduchu. Až k tomu dojde, zase přidám patřičné informace.

9.11.2001. Jsem hotov. Model jsem osadil a připravil k letu nastavením rozumných výchylek. Problém byl jen s rozpoznáním polohy těžiště. Trup je poměrně vysoký a veškeré vybavení tedy leží oproti křídlu nízko. Proto se při podepření pod křídly jeví letadlo zhruba vyvážené i při poměrně velkých změnách polohy dokonce i akumulátorů. Jejich posunutím o 10mm se model jen trošku jinak nakloní. Musel jsem pečlivě sledovat osu trupu, abych se alespoň zhruba trefil.

11.11.2001. Tak je to dobré - Děs létá opravdu pěkně nudně. Včera brzy ráno, při teplotě -6°C jsem úspěšně zalétal tohoto jednoduchého motoráčka. LI-IONky jsem doma ohřál v dlani na tělesnou teplotu, vložil do letadla a vyrazil za babiččinu zahradu na pole. Do startu musely akumulátory vydržet nějaké tři minuty, než jsem na místo dorazil a ověřil funkce. Asi nestačily moc vychladnout, protože model po odhození dostaly do bezpečné výšky, ale přece jen líněji, než je běžné v létě u modelů podobné hmotnosti a proporcí. O samotném zalétání toho není moc k napsání. Letadlo prostě poslušně, líně a odevzdaně létá, jak lze očekávat. Turbulence s ním sice pohazuje, což přičítám velké ploše, velkému vzepětí a malému plošnému zatížení, ale jinak je to tak nějak normální pomalolet. Takový typický motorák této koncepce. Ze všech poloh se sám vrací do přímého a ustáleného letu. Je to pravý opak Zebry. Je vyloženě hodný a začátečnický, jako dělaný pro moje olšové ruce. Velký úhel náběhu, velmi nízko položené těžiště se zásobou 11% a aerodynamické negativy znemožňují cokoli jiného, než rozumný let. Vývrtka (já tomu tak říkám, ale jde vlastně o sestupnou spirálu) se musí držet směrovkou i výškovkou. Při podržení natažené výškovky dojde po ztrátě tahu k jakýmsi žabkám. Jsou to krátké, snad metrové vlnky, které ani nelze nazvat normálním houpáním. Vlastnosti jsou tedy fádní, leč uklidňující.

Po půlhodině jsem létání musel z časových důvodů ukončit, ale akumulátory už v té chvíli vypadaly dost špatně. Asi by o moc víc času stejně neposkytly. Po přistání byly téměř úplně studené, což není dobré. Když už se zmiňuji o přistání, dokonce i to se mi povedlo, jako z učebnice. Vypnul jsem motor a Děs proti mírnému větříku pomalu klesal k zemi. Těsně nad ní jsem podrovnal a model jemně dosedl, načež popojel asi metr po krátce posečené jetelině. Podvozek je natolik v předu, že zamezil škobrtnutí a překlopení i na takto nerovném povrchu.

Záporně vidím (jako obvykle) ovládání jen výškovkou a směrovkou. Prostě mi to připadá nějak chudé a zatáčky jsou při prudkém provedení ošklivé, což by se s křidélky nestalo. Rovněž Děsův vzhled rozhodně nebudí ani můj obdiv, přestože je to tak říkajíc moje dítko. Obdélníkové křídlo, nikde žádná oblina, krabicový trup... Elegance v nedohlednu. Ale letadlo to přece jen připomíná na zemi i ve vzduchu.

Další dva lety jsem uskutečnil téhož dne večer, přičemž ten druhý byl na hranici bezpečnosti, protože jsem letadlo pro tmu už skoro neviděl. Stálo by za zvážení aplikovat osvětlení. Dnes odpoledne jsem si dal ještě jeden pokus. Všechny dopadly dobře a přesně tak si představuji relaxaci. Závěry z informací uvedených na této stránce jsem si udělal tyto:

1. pomalolet z MMM vymyslí kdokoli

2. pomalolet z MMM postaví kdokoli

3. pomalolet z MMM poletí komukoli

4. pomalolet z MMM uřídí kdokoli

K bodu 1 a 2 jen dodám, že proběhnou rychle, čistě, takřka bez zápachu (LA tmel), téměř bez měření a výpočtů. Je to otřesné, ale je to tak. Modelařina se s tímto materiálem stává dětskou hrou a pokud bude počasí takové, jako na konci léta 2001, pak je možné postavit víc modelů, než i záměrně rozbít v pěkných, slunečných dnech.

Dodatečně jsem Děsa přece jen změřil a nakreslil jeho plánek. Ten si může případný zájemce objednat v měřítku 1:1 u Jardy. A tady je malý náhled:

Tak, to je vše. Model jsem prodal začátkem léta roku 2002. Už mi zavazel, ale stejně je mi po něm smutno.