Bagr
Nastalo léto 2003 a s ním i chuť na nějaký model, který by svými vlastnostmi trochu vybočoval z toho, co jsem zatím zkoušel. Přitom mi samozřejmě šlo o jednoduchost stavby, protože nemělo jít o konstrukčního krasavce, ale spíš opět účelový nástroj. Ne snad, že bych byl líný zapracovat na něčem solidním, ale starosti spojené s probíhajícím řešením bydlení mi dost zužovaly možnosti stavby. Na druhé straně se přece stavět musí.
A tak jsem si nakreslil model jménem Bagr. Jméno by mělo vyjadřovat plánované vlastnosti. Z plánku (možno opět objednat u Jardy) je jasné, co tím asi myslím:
A plánované parametry:
vybavení - nějaký přijímač MZK, MEGA 16/7/12, vrtule 230/120 sklopná
2x C141, TMM 08e-3ph, 7x ???
rozpětí - 780mm
profil - vlastní, vycházející na pohled z diablotinovské hrušky, ale kreslený vyloženě podle citu (nekroucený)
letová hmotnost - snad do 320g (raději bych pod 300g, ale to se nepodaří)
Konstrukce nevylučuje instalaci podvozku (byl by pěkný a praktický), ale asi k němu nedojde kvůli hmotnosti. Ještě uvidíme. Směrovka by podle výpočtu měla i v této velikosti ještě stačit, ale má nápadně malou plochu, což ve mě vyvolává určité pochybnosti o její dostatečnosti v malých rychlostech, kterými se doufám bude Bagr pohybovat (pokud poletí). SOP sice nebude řízená, ale i jako směrově stabilizační plocha by měla fungovat dostatečně. Kdyžtak ji dodatečně vyměním.
Moc toho ještě nemám, ale vzhledem k jednoduchosti stavby ani cíl není nijak daleko. Takhle vypadaly první kroky:
No a potom přišlo potahování křídla jedním kusem EP. Kvůli zachování roviny jsem stav po slepení fixoval dvěma smetáky, mezi kterými bylo křídlo sevřeno. Takto směšně to vypadalo:
A jakmile budu mít chvilku, nakrájím křidélka, vetknu křídlo do otvoru v trupu a uvidíme, co bude dál.
Tak se i stalo. Jenže místo očekávaného řekněme týdne, který jsem pro dokončení modelu plánoval, protáhlo se finále na leden roku 2004. Úžasné. Až po více, než půl roce jsem se opět vrátil k modelařině. Dříve jsem střídavě neměl čas a chuť. Ale dost nářků.
Takže Bagr před dokončením vypadal asi takto:
No já vím, žádná pěkná podívaná. Povrchovku jsem moc neřešil, dokonce jsem ani netmelil stěhovací šrámy a stopy mé nešikovnosti. Vše směřovalo pouze k umožnění startu a rozpoznání spodní strany křídla od horní. Nicméně dílko je dokončeno a to o letové hmotnosti 310g. Mohlo to být lepší, ale jsem vcelku spokojen. Teď jen to zalétnutí. Půl roku jsem nedržel vysílač v ruce. Proto jsem reinkarnoval Ušáka (byl odstrojen a odložen), abych se znovu naučil trochu řídit, než pustím do vzduchu Bagra. Ušák posloužil a uklidnil mne. Ani jednou jsem špatně nezareagoval, jen při obratech nízko nad zemí jsem chytal třas do rukou. Takže jdeme na to.
Dne 11.1.2004. jsem lehce odhodil Bagra nad zasněženou pláň do poměrně husté mlhy. Tou se snažilo prodrat sluníčko, což bylo sice úchvatné, ale postavu dospělého člověka (tmavě oděného) nebylo vidět dál, než asi na 40 metrů. Zato slyšet bylo vše dobře i na velikou dálku. Ale co, model jistě bude obratný... Po odhození se nestalo nic, co by mne mělo jakkoli poplašit. Bagr si to namířil vpřed a zcela přesně v mírně stoupavém úhlu hodu se vzdaloval. Nečekané! Ale rychle zatočit a zpět. Ta mlha je fakt zákeřná. V jednom okamžiku jsem "vyletěl z radaru" a točil jsem po paměti. Ne moc přesně, ale Bagr se objevil včas a dost vysoko. Však pohleďte (letové snímky pořizoval můj starší synek, ale moc toho vidět fakt nebylo):
Po několika osmičkách a průletech jsem ťuknul do trimu křidélek o jeden píp. Pro akrobacii vše v pořádku. V normální poloze je třeba lehce tahat, na zádech stejně tlačit. Pro odpočinkové polétání klem hlavy stačí o čtyři pípance natáhnout výškovku a Bagr létá sám. Samozřejmě pak nedrží horizont při manipulaci s plynem, na zádech se musí víc tlačit a výkruty jsou mimo osu. Velmi mne zaskočil kluz. Předpokládal jsem těžkopádný sestup, ale Bagr navzdory tlustému profilu proniká a dokonce i na malé rychlosti překvapivě plachtí. Při vertikálních sestupech jsem čekal ještě o malinko menší rychlost, ale i tohle je velmi dobré. Žádnou závratnou rychlost nenabere. Přemety zvládá kromě táhlých i silně utažené (tlačené i tažené) a zatáčky lze létat v jakémsi sudu o průměru určitě hodně pod dva metry. Těžko se to odhaduje, ale skoro si myslím, že kruh nebude větší, než dvě délky letadla. O výkrutech bych řekl asi tolik, že jsou jaksi stabilní. Pokusím se vysvětlit, co tím myslím: Rychlost výkrutu je obecně samozřejmě závislá na rychlosti letu, podle které se mění účinnost křidélek. Ale u Bagra se zdá, jako by tomu tak nebylo. Reaguje poněkud konstantněji. Možná je to jen dojem. Nicméně na malé výchylky s exponenciálami lze stejně dobře klidně poletovat, jako i rychle převrátit model na záda. Jediná věc mne rozladila a to dost. Po zastavení modelu při velkém úhlu náběhu nedojde k prosednutí, či přepadnutí na nos, ale k padání na některou stanu. Nejde sice o nic záludného a nebrání to ani přistání typu "kravěnec", ale stejně jsem tím malinko zklamán. Na minimálku má velký vliv poloha těžiště. Vyšlo přesně do spočítané polohy s 8% zásobou, ale při posunutí o 5 mm vpřed je možné mnohem víc přitáhnout, než se Bagr rozkývá. Naopak po přemístění o 10 mm vzad lze snadno dosáhnout efektu padajícího listu. Ale ani to není tragédie. Stačí potlačit, či přidat plyn a vše se okamžitě srovná. Model létá jinak rovně a dobře drží stopu, takže plocha SOP je přece jen dostatečná. Rozsah rychlosti je směrem nahoru dobrý díky tahu motoru a minimálka umožňuje i s těžištěm vzadu zabrzdit a padnout naplocho do sněhu. Takhle to pak vypadá:
Takže Bagr přece jen létá. To ovšem nic nemění na skutečnosti, že se letadlu moc nepodobá a jde spíše o jakýsi nástroj k ukojení zvědavosti, tester profilu a zdroj zábavy s malými nároky na prostor. Nudný Ušák to tedy rozhodně není. Přesto nemyslím, že budu v budoucnu stavět podobné modely ve větším množství. Úplně moje krevní skupina to vskutku není.
1.2.2004. Při jednom z letů se mi začala rozkmitávat vrtule při plných otáčkách. Těžko říct proč. Je možné, že se například poněkud ohnula při přistání. Prostě to nevím. Bylo to ve variantě s převodovkou od MEGY a obří vrtulí GWS 11/7. V každém případě se stalo něco nečekaného. Během letu se vysloveně rozstříknul předek trupu a v lupíncích se snášel k zemi! Okamžitě jsem stáhnul plyn a kluzem přistál s motorem visícím na vodičích a bez kusu modelu.
Ačkoli Bagrovi nic jiného není, opravovat jej nemíním. Zatím sice neskončil v popelnici, ale to jen proto, že není odstrojen. Možná použiji křídlo... No nevím. Motor i s převodovkou okamžitě putoval do modelu MiG-3.
.........
Tak, to je vše.