Tento text jsem sepsal na základě uvedené literatury jako možný zdroj inspirace pro Pány jeskyně ke hře Dračí doupě.

Keltové

Kdo byli?

Tuto otázku nelze jednoznačně zodpovědět. Jisté je, že se jednalo podobně jako u Germánů o kmenovou společnost, přičemž měl každý kmen mnoho skupin. Tyto kmeny obývaly území od Střední Evropy až po Francii a později se přesunuly až na Britské ostrovy. Právě na Britských ostrovech dodnes přežívají jejich jazyky (používá je však jen zlomek obyvatel). Území Čech obýval kmen Bójů a na východní Moravě a na Slovensku se usadili Kotini. Přestože šlo o bojovné kmeny, vyznali se Keltové i v hornictví, slévání bronzu, výrobě železa i skla. Kmeny neměly centrální vládu, ale spojovala je společná mytologie a náboženství.

Osídlení

V halštatské době (8. až 5. století před naším letopočtem) se můžeme setkat především s tzv. výšinnými sídlišti, většinou obehnanými ochranou zdí nebo valem. Vnitřní zástavbu většinou není možné rekonstruovat. Poblíž sídlišť se často setkáváme s pohřebišti, která jsou významným zdrojem informací o Keltech.

Podle novějších poznatků Keltové budovali svá sídliště i v nížinách, ale jejich poměr k výšinným zatím nebyl zjištěn. Kolem r. 150 př. n. l. se začínají objevovat první sídliště podobná městům, tzv. oppida (z lat. oppidum = pevné místo, ve nkovské městečko). Počátky těchto sídel však nejdeme pravděpodobně již ve 3 st. př. n. l.

Oppida byla opevněná, vyznačovala se velkou plochou a patřičným množstvím obyvatel (některá měla i 10 000 obyvatel). Při výběru polohy byl brán zřetel na dobrou obranyschopnost sídliště. Proto se často objevují na hřebenech hor, ostrovech (Paříž) a poloostrovech (Bern). Často stále v blízkosti obchodních cest. Tím byla dána jejich funkce hospodářských středisek.

Domy se stavěly z kůlů propletených proutím, které bylo promazané blátem a omítnuto vápnem. Výjimkou však nejsou ani kamenné domy, které si v oppidech stavěli např. římští obchodníci.

Zemědělství

Nálezy potvrdily používání zemědělských nástrojů jako jsou pluhy, kosy a srpy při obdělávání půdy. Pěstovala se pšenice špalda, ze které se pekl chléb, dále pšenice dvouzrnka a ječmen. Jako krmivo pro koně se pěstovalo proso, ale kromě toho se koně pásli na loukách. Ostatní dobytek si musel hledat potravu v lese. Mimo obilí znali Keltové také luštěniny, len a mák, jehož omamné účinky jem nebyly neznámé.

Z domácích zvířat chovali koně, skot, ovce, kozy, prasata a slepice.

Řemesla

Ze zpracování kovů převládá výroba železa a následně výroba nástroj a zbraní. Významní však byli také zpracovatelé zlata (např. ražba mincí, tzv. duhovek) a slévači bronzu. K výrobě nádob se používala hlína zpracovávaná na hrnčířském kruhu a následovně vypalovaná po několik dnů v pecích. K výrobě tkanin se používaly vertikální tkalcovské stavy.

Dle nálezů lze soudit, že Keltové ovládali celou řadu na svou dobu technicky dokonalých řemeslných postupů.

Řeč a písmo

Keltské jazyky jsou předmětem zkoumání již po 200 let. Dělí se na dvě skupiny:

  1. goidelské jazyky (irština, gaelská skotština, nářečí z ostrova Man v Keltském moři)
  2. galsko-britanská nářečí (Wales (kymerština), Cornwall, Bretaň)

Jejich kořeny sahají do starověku. Liší se podle hlásky „kw”, která se v jedné skupině změnila v „q” a ve druhé v „p”.

Jádro řeči se vyvinulo v oblasti mezi východní Francií a Čechami. Časově lze odhadnout, že se společný keltský jazyk vyvinul v laténském období.

Keltové, především druidové, nejpspíše znali písmo a přesto nezanechali žádné písemné památky. Lze tak soudit z nápisů na vázách, stélách, mincích a ze správ řeckých a římských cestovatelů. Používali pravděpodobně písmo etruské. Absence písemných památek je dána významem ústního předávání legend a znalostí, kterému dávali přednost.

Známé písmo ogham (ZIP, 7 kB) se používalo ve 3. a 4. století a jen na Britských ostrovech.

Druidové

Druidové nebyli těmi staříky s bílým plnovousem a zlatým srpem (i když ten se používal při některých obřadech), kteří vykonávali tajemné rituály v blízkosti megalitických staveb (známý je příklad druida z Asterixe).

Řekové kladli druidy na úroveň filosofů a kromě toho byli označováni za kouzelníky, učence, jasnovidce a kněze. Římané uvádějí, že než se stal člověk druidem uplynulo dvacet let studia, které však trvalo nejspíše i po zbytek života.

Druidové však byli též zákonodárci, poradci králů a jednatelé lidu. Řídili náboženské obřady a prováděli obětní ceremonie na posvátných místech.

Kultovní místa

Původně se obřady prováděly ve volné přírodě, ale pod vlivem Říma začali Keltové se stavbou chrámů. Kromě nich však k posvátným místům patřili i posvátné stromy, háje, prameny, jeskyně atd.

Zbraně a zbroj

Keltské zbraně popsal Řek Diodoros. Bohatší nosili kroužkové zbroje, ale jiní bojovali nazí. Na přilbách mohli mít přikované rohy (narozdíl od vikingů) nebo lebky ptáků a zvířat. Chránili se jako muž velkými oválnými a pomalovanými štíty. Mezi hlavní zbraně patřili meče, sekery a kopí.

Jako válečný hudební nástroj se používala tzv. carnyx, známá keltská trouba zakončená zvířecí hlavou.

Odkazy

Související

Literatura