Spišsko-Gemerský kras 2005

Druhá letošní výprava na Slovensko byla neplánovaná. Sám jsem chtěl spíše vyrazit na kole do Jizerek nebo na Křivoklátsko, ale když se ozval Pavel, že by jel někam na Slovensko, neodolal jsem a domluvili jsme se na pěti dnech ve Slovenském ráji a na Muráňské planině.

Slovenský ráj

Pátek 9. září

Z Chomutova jsem vyrazil po páté hodině neuvěřitelně pomalým rychlíkem do Prahy, kde jsem se na Hlaváku setkal s Pavlem. V půl desáté nám jel rychlík R 425 Laborec.

Sobota 10. září

Ještě ve vlaku jsem ráno navrhl návštěvu Spišského hradu a Pavel naštěstí nebyl proti, a tak jsme ve Spišské Nové Vsi přesedli do vlaku směrem na Spišské Podhradie. Cestou zjišťujeme, že se venku udělala solidní mlha. Hrad i celé okolí jsou ztraceny v mlze. Cestu na hrad lemují louky ozdobené tisíci pavučinami. Po chvíli chůze se před námi vynořují první zdi, ale u brány zjišťujeme, že je zamčeno. Obcházíme tedy hrad, který se zatím pomalu noří z mlhy a za chvíli zjišťujeme, že jsme přišli k zadní bráně. Vyfotili jsme si hrad z protějšího vrchu a šli na prohlídku. Zpestřením nám byl téměř hororový zážitek na vrcholu donjonu, kde se rojilo neskutečné množství mravenců. V předhradí zatím parta dělníků stavěla napříč hradem kulisovou hradbu (asi pro nějaký film), která tak kazí celkové fotky.

Z hradu jsme se vlakem vrátili do Spišské Nové Vsi a tentokrát už pěšky vyrazili přes Smižany do Čingova. Cestou jsme se mírně osvěžili v Hornádu a jeden brněnský důchodce, který prý pomáhal zprůchodňovat místní soutěsky nám poradil, kam se máme podívat. Došli jsme k Letanovskému mlýnu a dál Prielomom Hornádu až do Podlesku. Cestou se na nás snažili dva malí cikáni vyžebrat nějaké bonbóny a peníze. Nedostali nic. Kaňon byl pěkný, ale místy dost ucpaný turisty. V Podlesku jsme se ubytovali v kempu (55 Sk za osobu i stan).

Neděle 11. září

Ráno to vypadá na déšť. Přesto jsme nechali zbytečnosti ve stanu a s odlehčenými batohy začali stoupat soutěskou Suché Belé. Vzápětí se objevili první můstky a žebříky. Mému vkusu by vyhovovalo víc jistících řetězů, ale zvládnout se to dalo. Cestou nahoru předbíháme několik turistů a pokračujeme k Malé Poľaně. Mám radost, když u cesty vidím ocún (nebo je to šafrán?). Vzápětí přicházíme na louku, která je jimy doslova obsypaná (a nebude poslední).

Krátkou přeháňku jsme přežili v suchu pod stromem a po červené sešli k Pile, tentokrát už v dešti. Dole přestává pršet a my začínáme další výstup soutěskou Stredné Piecky, po jejímž překonání jdeme Glackou cestou na Kláštorisko. Cestou jsme potkali mladého mloka skvrnitého. Tam jsme lehce poobědvali a prohlédli si ruiny kláštera. Od něj jsme sešli k Obrovskému vodopádu a pokračovali přes Veľký Kysel na rozcestí Biskupské chyšky a znovu přes Poľanu Glackou cestou a dále po červené do Podlesku. Do kempu jsem přišli až za tmy.

Muráňská planina

Pondělí 12. 9.

Celé pondělní dopoledne nám zabral přesun do Spišské Nové Vsi, Popradu a Muráně, přestože vzdušnou čarou to z Podlesku nebylo zase tak daleko. Alespoň se cestou zlepšilo počasí.

Do Muráně jsme dorazili po poledni a bez zdržování začali výstup k Muráňskému hradu. Docela solidní kopec. Na slunci z nás tečou potoky potu, ale výstup stojí za to. Muráňský hrad je velmi rozsáhlý, ale místy zarostlý a potřeboval by zakonzervovat.

Z hradu jdeme po modré na Veľkú lúku. Dá se tu tábořit, ale naším cílem je útulna na Nižné Kľakové. Cestou se zastavujeme na Studni, kde si místní domorodci užívají terénní motorku. Na Nižnou Kľakovou jsme přišli za šera. Navíc se začala dělat mlha. Utábořili jsme se na verandě útulny. Nějaké hovado tu před námi použilo podlahu jako ohniště. V noci jsem se probudil a mohl tak pozorovat jasně viditelné hvězdy. K ránu kdesi v lese vyřvávají jeleni a to dosti hlasitě.

Úterý 13. 9.

Ráno jsme konečně našli pramen, který je o dost dál a níž po žluté značce směrem k sedlu Burda. U Stožek potkáváme dřevorubce, kteří při zpracování kalamitního dřeva produkují ohromné množství bláta rozličného typu. Nad Stožkami jsme zapomněli odbočit po žluté, což jsme si uvědomili až když jsme si všimli červené značky, která nás vedla zpět na Nižnou Kľakovou. Naštěstí jsme si moc nezašli a za chvíli jsme mohli obdivovat nádherné pastviny v sedle Burda. Další cesta vedla na Mišárovou, odkud jsme se vydali po naučném chodníku zpět na Stožky a dál k Pätine, kde nás zaujal osamocený vagón jako připomínka starých železnic svážejících dřevo z hor. U Klátny nás zastihla bouřka, ale naštěstí jsme se mohli schovat ve velkém seníku. Jinak zde začíná stoupání do sedla Sitárovo.

Asfaltka stoupá nejprve jen mírně, ale potom stezka u malého seníku odbočí a více či méně prudce stoupá až do sedla. Stezka je navíc hodně zarostlá. Moc lidí tu asi nechodí. Potom jsme už jen krátce sešli ke Studni, kde jsme nabrali vodu a po červené došli znovu na Nižnou Kľakovou. Opět máme útulnu sami pro sebe.

Středa 14. 9.

Středa už proběhla ve znamení návratu. Hned ráno jsme sešli Hrdzavou dolinou do Muráně na autobus do Popradu. Pavel potřeboval stihnou vlak, aby do Prahy dorazil ještě ve středu večer. Mě se však jeho spoj absolutně nehodil, protože bych musel v Praze nebo v Ústí několik hodin čekat na další vlak do Chomutova, takže jsme se poněkud ve spěchu rozloučili už v Žilině na nádraží.

Původně jsem měl v úmyslu podívat se na Budatínský zámek, ale nenašel jsem žádnou mapu, obě infocentra byla zavřená a vyptávat se každých pár metrů na cestu se mi nechtělo. Takže jsem raději popsal kus deníku a objevil stánek s naprosto dokonalou zmrzlinou. Před osmou jsem naskočil do vlaku a ve čtvrtek ráno jsem úspěšně ukončil cestu v Chomutově.

Publikoval Salim, 17. 9. 2005 v 11:03