Možná

Možná tomu ani nebudete věřit, ale opravdu se to kdysi stalo. Pan profesor Zabloudil, nic zlého netuše, přijel na Rokštejn a docela spořádaně kutal na Horním nádvoří okolo věže. Jako pravá ruka mu byla přidělena Dana tehdy Plačková. A jak tak Kebuláč nedával zrovna pozor, vypadla mu z pytle kostřička nemluvněte. Tehdy právě pan profesor s Danou kopali jakousi divnou spáru u věže a ke svému i páně Doktorovu překvapení z ní začali po kostech tahat nemluvně. Korunu všemu nasadila Dana poněkud rozverně psanou pohlednicí adresovanou rodičům, na které stála slova: "Milá rodino, mám se dobře, mám tu s profesorem Zabloudilem dítě."
Historii prvního a prozatím posledního lidského kosterního nálezu zakončil o dva dny později Plaček - otec, který, dojedše na Rokštejn, chtěl fyzicky insultovat nic netušícího profesora Zabloudila.

Zdenek Vermouzek

aktualizováno 30.1. 2000