Čertík

V počátečních letech výzkumů, kdy pro nás hospoda byla bájným, pouze občas navštěvovaným zařízením, se někdy stávalo, že byli do tábora doneseni padlí. Většinou se jednalo o starší zaměstnance různých ústavů a firem, kteří na hradě prováděli nějaká speciální měření nebo průzkumy.
Byly to povětšinou jednotky odvážné a plné bojového nadšení. Bojovaly proti alkoholu. Až do naprostého zničení. Není tedy divu, že měly mnoho padlých.
V našich vzpomínkách nejpevněji uvázli tzv. Ingstaváci. Měli více padlých a jejich padlí byli padlí důkladněji.
To vzbuzovalo náš zájem, snad i obdiv, ale rozhodně zvědavost.
Naše dotazy o původu této důkladné zkázy byly odbyty lakonickým sdělením: To jsou ti čertíci!
Kdo to je? Co to je čertík?
Zjistit to však bylo nemožno. Ve střízlivém stavu se dotazovaní jedinci chytali za hlavu a utíkali od tazatelů s průhlednou výmluvou, že jim je zle jen si na čertíky vzpomenou.
Po mnoha dnech pokusů se však podařilo nejkrásnější brigádnici vlouditi se do přízně těchto podivuhodných lidí a recept ukořistit. Také my jsme jej drželi v tajnosti a požívali pouze vyjímečně a po zkušenostech jiných raději velmi opatrně a s mírou.
Nyní je tento recept již na Rokštejně téměř zapomenut. Je však částí historie a proto jej nyní zde zveřejňuji v originále, tak jak byl zapsán nedlouho po jeho získání: