| |
Historie
rogala:
 Létání
na závěsných kluzácích je úzce spjato s počátkem vývoje letadel. Kluzáky
stavěné kolem roku 1895 Otto Lilienthalem umožňovaly při dobrých
povětrnostních podmínkách pěkné lety. Měly však vážnou slabinu - nedostatečnou
stabilitu, která stála Lilienthala život. Z podobných důvodů skončily
neúspěšně i snahy dalších konstruktérů, i když ne vždy tak tragicky.Je však
pravděpodobné, že pokud by se snaha pozdějších kvalifikovaných konstruktérů
obracela k sestrojení dobrého, lehkého závěsného kluzáku, jistě by tento typ
dávno existoval. Snahy konstruktérů byly však orientovány zcela opačně. Jejich
cílem bylo dosažení co největší rychlosti, umožňující praktické využití
letadla.
Současný závěsný kluzák byl objeven vlastně náhodou. Při hledání
prostředků pro návrat kosmických lodí v NASA bylo zkoušeno i křídlo tvořené
plachtou napjatou mezi třemi trubkami, podle staršího patentu výzkumu F. M.
Rogalla. Pro nespolehlivost při vysokých rychlostech bylo Rogallovo křídlo
jako prostředek pro přistání kosmické lodi zamítnuto.
Jednoduchost kluzáků však zaujala nadšence - amatéry v Americe a v
Austrálii, kteří křídlo vybavili závěsem a hrazdou a v roce 1964 uskutečnily
první klouzavý let. Vznikl jednoduchý, lehký skádací závěsný kluzák, dodnes
označovaný jako rogalo nebo také, pro typický tvar křídla, deltaplán...
Někteří letečtí odborníci (zejména u nás) předpovídali rogalu pro jeho
nedokonalost brzký zánik, ale jejich skeptická předpověď nevyšla. Již v roce
1975 přijala FAI (Mezinárodní letecká federace) závěsné létání, mezi ostatní
letecké odbornosti. Obliba tohoto druhu létání se rychle rozšířila po celém
světě, zvláště po vzniku motorového závěsného kluzáku. U nás je závěsné létání
organizováné od roku 1980.
Od prvního rogala z bambusových tyčí se dnešní závěsný kluzák, po
třiceti letech vývoje značně odlišuje. Zvýšila se bezpečnost a několika
násobně i výkonnost, to hlavní však zůstalo: jednoduchost. Nízká pořizovací
cena způsobila, že závěsný kluzák může vlastnit každý, kdo má o létání zájem.
Převzato z publikace:
Oldřich Olšanský: Aerodynamika a mechanika letu
|
Jak to začalo u nás?
O geniálním nápadu konstruktera NASA pana Francise
Rogalla byla řeč nahoře.
Později jeho nápad použili první
konstruktéři pro draky vlečené motorovým člunem. Konstrukce draka byla
podobná prvním křídlům. S těmito draky se začínalo i u nás.
A tady byl jen krůček ke vzniku prvního
rogala. Říká se, že bylo z bambusu. Do Čech dorazilo první rogalo někdy
začátkem sedmdesátých let se skupinou francouzkých nadšenců, kteří
předvedli jak ten zázrak vypadá. Z vyprávění znám, že podle nákresu na A4
vyvedeném přímo na místě se pak začala stavět první rogala u nás a začaly
pokusy o vzlety a lety a pády.
Létalo se pouze s kopce dolů na křídlech,
která se podobala těm, na kterých se učí dnešní žáci. Nejprve vsedě,
později přišly i první postroje pro let vleže.S nimi postupně přicházely
nové typy výkonnějších kluzáků a začala doba opravdového létání.
V době, kdy jsem začínal, závěsné létání u nás bylo
na počátku a prožívalo ohromný vzestup. V aeroklubu nemohl létat každý a
tak rogalo (jak se jinak závěsným kluzákům říká) bylo jedinou cestou jak
si splnit sen o létání. V Praze v té době létalo kolem 300 lidí.
To jsem to ale strašnym forem probral asi
tak 10 až 15 let vývoje.....
.....a přitom by se o té době daly psát
knihy. Jedna u nás před mnoha lety dokonce vyšla. Jmenovala se
Lidé s křídly netopýra. Dnes mě mrzí, že jsem ji někomu
půjčil....
Štěpán Machart v ní popisuje úplné začátky
létání u nás. Dnes si říkám, že jsem měl štěstí, že jsem začal létat až v
době kdy mělo létání na rogalu svoje začátky za sebou. |
Takhle nějak si představoval
létací aparát Leonardo.
Mezi první odvážlivce patřil
Bil Moyes z Australského Sydney...
Na tomhle se taky létalo.
|
|
|
