BANJO & JAZZ ?   ALE OVŠEM
		Tenorové, nebo také tango banjo je nástrojem přelomu 19. a 20. století.   Původní  nástroj chudých, který vzešel z rytmických tradic severozápadní Afriky. Je to vlastně přechod mezi rytmickým bubínkem a strunnými nástroji. Vzniklo přerodem z banja 5-ti strunného, které nebylo vhodné pro použití v jazzbandech kvůli svému nevýraznému zvuku. K banju byl přidán rezonátor a hrálo se na něj plectrem. Stal se zněj ideální nástroj pro ostrý rytmický doprovod ve „řvoucích" dvacátých létech. Svým charakteristickým zvukem banjo provází celé 20. století. Banjo je spojováno s Amerikou, ale jeho kořeny je možné vysledovat již v Egyptě a  Asii. Tenorové banjo prožívalo svou slávu v „zlaté éře" dixielandu, která končí přibližně ve 30. letech hospodářskou krizí.  Jeho dnešní podoba se ustálila přibližně v roce 1910, největší boom prožíval tento nástroj po roce 1920, kdy se výrobci předháněli v rafinovanosti zdobení, barvách a technickém provedení. Nesporným důkazem jsou dochované katalogy firem Vega, Epiphone, Bacon & Day, Leedy, Paramount, Levin, Slingerland, Weymann a řady dalších. Ale dost historie, pojďme se věnovat současným nástrojům. Banjo prošlo letitým vývojem a dnešní ustálená podoba nabízí řadu modifikací. V Americe je nejrozšířenější plectrum banjo a tenorové, u nás vládne bluegrass. Bluegrassové banjo má 5-strun, z toho jednu zkrácenou, hraje se na něj prstýnky, tzn. že se vybrnkávají různé rolly, pikuje se. Trsátko se běžně nepoužívá. Krk má 22 pražců, ladění G-D-G-H-D a různé modifikace otevřených akordů.  Používá se v country, bluegrassu, ale třeba i ve vážné hudbě. Je to nástroj zvukově barevný a díky svým možnostem s velmi širokým uplatněním. Plectrum banjo má stejně dlouhý krk, tzn. 22 pražců, 4 struny, ladění C-G-H-D, používá se pro swing, jazz, dixie, hraje se na něj trsátkem. To platí i pro všechna níže uvedená banja. U nás ho uvidíte u Ivana Mládka (z dílny R. Čapka), avšak s kytarovým laděním. Tenorové banjo má 19 pražců (většinou), ladění C-G-D-A, převážně pro rytmický doprovod, ale i sólo ve swingové hudbě a dixielandu. Obdobou tohoto banja je i tzv. Irské banjo, které je konstrukcí stejné, mívá však 17 pražců a užívá se zde jiné ladění a struny nepatrně silnější. I hra je následně zcela odlišná od swingové tenorky. Sice se hraje trsátkem, ale vybrnkává se, tzv. technika jedné struny a díky tomu je tento nástroj převážně sólový. Mandolínové banjo má 8 strun, stejně jako mandolína ladění G-D-A-E, využití většinou pro starší trampské styly. Ukulele banjo - malé, 4 struny s laděním H-F-D-A, hraje na něj pan Jiří Suchý nebo Ondřej Havelka (z dílny R. Čapka), původně ho však proslavil komik George Formby. Případně může být i Barytonové Uke-banjo s laděním D-G-H-E, tedy kytarové ladění. Kytarová banja. Většinou 6-ti strunná, ale i 12-ti strunná s normálním kytarovým laděním E-A-D-G-H-E. Většinou je používají kytaristé, aby docílili jiný charakter zvuku a přitom se nemusí učit hrát na jiný nástroj. U nás například Robert Kodym. (z dílny R. Čapka). Basové banjo. Je to spíše kuriozita, hmatník se podobá 3/4 kontrabasu, tělo má tvar bubnu. Používají ho některé čistě banjové skupiny. Většina výše uvedených nástrojů má řadu různých modifikací, používají se u nich různá ladění, takže to, co je výše uvedeno je standardní provedení, které však rozhodně není pravidlem.