Koncem května 2000 se konala po d záštitou ČPS jediná letošní velká expedice mající za úkol zkoumat prostředí, ve kterém by se mohly vyskytovat pštiky.

Ačkoliv na lednovém zasedání IUP bylo našim pštikologům svěřeno uspořádání bombastické výpravy "Za pštikou jizerskou", zdá se, že z této akce sejde. Jakoby ČPS ignorovala snahy o poručnictví "vědátorů" z IUP, jakoby se jim chtěla pomstít za to, že za prezidenta IUP nebyl zvolen její kandidát. Proto bylo rozhodnuto o uspořádání vlastní výpravy, která by nebyla pod přísným dohledem mezinárodní IUP.

ČPS také touto výpravou dala najevo, že závěr univerzity ve Wisconsinu, že pštikám musí být nejlépe v Jizerských a Lužických horách, nepovažuje za prokázaný. Ztotožní  se s ním teprve tehdy, až sama uzná za vhodné. Prezídium ČPS doslova uvedlo: "Budeme zkoumat tam, kde se nám zlíbí a ne tam, kde se to zlíbí těm tupým << cenzurováno >> z IUP !!! Když tedy chtějí, abychom zkoumali sever Čech, my pojedeme natruc na jih! ".

Výprava vyrazila v pondělí 22.5.2000 v ne zrovna časných ranních hodinách. Vozidlo značky Pikslička 105L barvy popelářské oranžové bylo naloženo veškerými potřebnými vědeckými přístroji (jako např. fotoaparát Olympus, baterka noname, nožík a šroubovák) a hlavně pak jídlem. Bohužel pršelo, ale účastníci se těšili, že uvidí tím více pštik, protože ty jak známo mají rády vlhko. Bohužel v okolí Doks jsme zjistili, že nám chybí velmi důležitá součást výstroje, totiž otvírák na konzervy. Nebylo již možné se vracet a tak jsme doufali, že bez něj přežijeme. Část výpravy měla z tohoto pochybení radost, neboť se naivně domnívala, že místo konzerv budeme na jídlo chodit do lepších restaurací.

Snaha prozkoumat okolí Berounky se minula s úspěchem, protože počasí nedovolilo vystoupit z auta. Když se konečně vyčasilo, navštívili jsme alespoň rozhlednu Děd a hrady Žebrák a Točník. Pak jsme již zamířili na jih, do Českého lesa, kde měla vlastní expedice začít.

V úterý ráno jsme vyrazili do lesů. Zamýšleli jsme vystoupit na nejvyšší vrchol Českého lesa - na Čerchov. Cestou jsme se chtěli věnovat výzkumu pštik v místech, kam se dříve kvůli železné oponě nesmělo. V okolí říčky Teplá Bystřice jsme na pštiky nenarazili, přestože prostředí je pro mě velmi vhodné - vlhko, šero, stín. Vůbec celé Chodsko na nás působilo podobně. Alespoň jsme si tu však dosyta užili výborných chodských koláčů. 

Pak jsme ale zamířili na Šumavu, do hor, kde jsme očekávali nejlepší vědecké podmínky. A skutečně, výzkum podniknutý podél řeky Vydry přinesl nečekaný poznatek. Tato řeka je velmi dravá, má velký spád. Když jsme se odhodlali přeskákat po velkých kamenech až do proudu, zjistili jsme, že pro ohlušující řev řeky není slyšet vlastního slova. Z toho lze usuzovat, že by nebylo slyšet ani pštičí bafnutí. Pštika zde tedy může strašit pouze svým zjevem. Nelze totiž předpokládat, že by pštika dokázala řev řeky přehlušit. Jde přece jen o značně chatrné strašidlo. Mostů přes tuto řeku je však spousta a prostředí je tu čisté. Tuto oblast lze vřele doporučit k návštěvě a nemusíte se pštik příliš obávat. 

Další průzkum vedl na náhorní Jezerní slať. Šlo spíše o zvědavost, protože pštiky se zde nevyskytují. Není tu totiž tekoucí voda, a proto přenechávají prostor divoženkám. My jsme zde byli naštěstí dopoledne za plného slunce, což strašidlům nesvědčí. Pokračovali jsme pak do Boubínského pralesa, kterým protéká horská bystřina napájející jezírko. Zajímalo nás, jak se daří pštikám v místech, která nechává člověk bez jakéhokoliv zásahu. Zjistili jsme v podstatě to, co pesimistická část naší výpravy prorokovala již doma. Pštiky zde nežijí vůbec. Člověk zde neprovádí žádné zásahy, tudíž ani mosty nestaví a pštik zde proto není. Ale alespoň to vedlo k vytvoření jedné ze základních pouček moderní pštikologie: Kde člověk mosty nestaví, pštiku neobjevíš! 

Načež jsme opustili Šumavu a vydali se do kraje rybníků. Zde jsme příliš se pštikami nepočítali, protože nemají rády stojatou vodu, ale přesto nás zajímalo, zda se nějaká neobjeví pod některým z nesčetných mostů, které vedou přes strouhy, kanály a přepustě. Bohužel, kromě důkladného popisu krajiny nám návštěva Krumlovska, Třeboňska a Jindřichohradecka z pštikologického hlediska nic nepřinesla. Zkusili jsme se přesunout ještě na Sázavu, ale ani zde jsme pštiku nespatřili. Snad příště. 

Ačkoliv by se dle uvedeného vyprávění mohlo zdát, že pštiky vymizely, není tomu tak. Pštiky byly, jsou a budou a kdo nevěří, ten je bloud.

-hec-

P.S.   
Vedení ČPS po přečtení tohoto článku od nejmenovaného člena výpravy vyjádřilo rozhořčení a chystá se vydat oficiální zprávu o expedici "Šumava 2000", kterou považuje za mimořádně zdařilou.

Zpět  Nahoru