Szczecin, 24.5.2000

Polská "Pospolicznosz psztykowa" uveřejnila výsledky svého 14denního bádání, které vykonala v zálivu nedaleko přístavu Štětín. Polští pštikologové zde zkoumali vliv mořské slané vody na pštiky.
Již několik let se ve Štětíně traduje, že kolem mostů, které vedou přes řeku Odru tam, kde se vlévá do Baltského moře, občas straší. Našlo se několik svědků, kteří byli ochotni odpřísáhnout, že se za mlhavých večerů setkali na mostě s něčím, co sami označují za přízrak. Polští pštikologové si od ČPS vyžádali podrobný seznam pštičích projevů a rozhodli se záhadný jev prozkoumat. Správně v tajemném přízraku rozpoznali pštiku. Vyskytla se ale otázka: proč vlastně svědci setkání se pštikou přežili v relativně dobrém zdravotním stavu? Je známo, že člověk vystrašený pštikou zpravidla umírá hrůzou nebo je nadosmrti stižen ztrátou zraku, sluchu popř. soudnosti. Zdejší oběti přežívají celkem v pořádku, snad jen několik dní setrvávají ve stavu označovaném laicky jako "vyjevenost".
Polští badatelé skutečně podrobně prozkoumali okolí mostu a zjistili zajímavou věc. Voda pod mostem je částečně slaná! Vody řeky Odry se zde již mísí s mořskou vodou, hlavně za přílivu. Pštiku slaná voda zřejmě oslabuje a její bafnutí není tedy dostatečně hrůzostrašné. Tato teorie byla záhy potvrzena. Vedoucí výzkumného týmu pan docent Lešek Popylowicz se šel večer za přílivu podívat na most (bohužel nezodpovědně sám) a byl zde "bafnut" pštikou. Zcela zmaten a dezorientován zabloudil do přístavní krčmy, kde o svém hrůzném zážitku vyprávěl několika přístavním dělníkům, kteří mu ale ke své škodě nevěřili. Naštěstí pana docenta dopravili do hotelu, kde měla výprava své sídlo. Zde pan Popylowicz znovu všechny členy výpravy informovat o své zkušenosti. Přivolaný lékař nezjistil žádné fyzické zranění, jen psychicky na tom nebyl doc. Popylowicz dobře, o čemž svědčilo i to, že si z přístavní krčmy přinesl klobásu zabalenou do občanského průkazu. Sám pak nebyl schopen pštiku ani nakreslit a jen se tupě usmíval a koulel očima.
Z uvedených skutečností pak opravdu vyplynulo, že k "bafnutí" skutečně došlo. To, že doc. L. Popylowicz přežil, lze přičítat jen tomu, že pštika byla oslabená působením poloslané  vody. Mořská sůl zřejmě způsobuje to, že bafnutí pštiky není tak hlasité a že pštika je více průhledná a nepůsobí tak moc strašně. Nikdy také nebylo zaznamenáno, že by někdo z místních obyvatel slyšel pštičí úpění. Snad jen občasné poupování.

Tento objev výrazně posílil teorii o tom, že pštika je sladkovodní strašidlo. Rovněž pak získal polským pštikologům sdruženým v organizaci "Pospolicznosz psztykowa" značnou vážnost na mezinárodním fóru a přispěl k přijetí do IUP.

Naši polští kolegové se nyní chtějí věnovat otázce, jak působí na pštiky kyselá voda říček, které vytékají z rašelinišť. Bohužel polští badatelé zatím nereflektovali na nabídku ČPS, aby tuto problematiku zkoumali v rámci akce "Za pštikou jizerskou", kterou ČPS z pověření IUP pořádá.

-hec-

Zpět  Nahoru