(od našeho zvláštního pozorovatele, 26.6.2000)

Kanadský pštikolog doktor Quido Quisch z Montrealu se stal světoznámým především díky svému loňskému pokusu o odchycení pštiky. Na řece Yukonu se jeho pokus nezdařil. Byl zde bafnut a utrpěl vážná zranění.

Nyní je dr. Quisch již v pořádku a nezdá se, že by se poučil. Sestavil totiž tým podobně smýšlejících dobrodruhů a za pomoci nejmodernější techniky se znovu snaží o odchycení pštiky. Tentokrát si za místo svého pokusu zvolil Mexiko a horní tok řeky Yaqui nedaleko města Guasabas ve státě Sonora nedaleko od amerických hranic. Řeka je zde není ještě příliš široká a má celkem bystrý tok. Vede přes ní dřevěný nepoužívaný most. Podle vyprávění vesničanů se zde při stavbě mostu utopila osmnáctiletá María Cortézová. Podle některých to bylo z nešťastné lásky, podle jiných šlo o náhodu. Dr. Quisch proto usoudil, že na tomto mostě musí býti pštika. V jeho předpokladech ho vytrvale utvrzovali i jeho studenti, kteří právě pocházejí z Mexika. Celé prostředí působilo značně ponurým dojmem. Kolem les, bažiny, kamení, hučící voda.

Dr. Quisch sestavil svůj tým prakticky pouze ze svých studentů. Připomínám, že dr. Quisch přednáší na univerzitě v Montrealu biochemii, ale soukromě se rovněž věnuje okultním vědám. Kromě týmu svých přívrženců se výpravy účastnilo i 10 pozorovatelů z 6 zemí (Tanzánie, Madagaskar, Papua-Nová Guinea, Omán, Surinam a ČR). Jeho snahou bylo za pomoci pštikologů z rozvojových zemí evidentně zapůsobit na světovou pštikologickou veřejnost a omráčit ji svými objevy. Avšak nepočítal s tím, že mexická vláda bude při vyřizování jeho žádosti o povolení výzkumu brát v potaz i to, aby pana Quische kontroloval někdo opravdu erudovaný. Proto si do pozorovatelského týmu prosadila i zástupce takové pštikologické velmoci, jako je Česká republika. Protest proti pokusům odchytit pštiku jsme sice formálně vyjádřili, ale zvědavost nám nedala a účast jsme potvrdili. 

Dr. Quisch šel tentokrát na lov pštiky chytřeji, nežli tehdy na Yukonu. Bylo vidět, že si dostatečně osvojil všechny nejnovější poznatky. Nylonovou síť nyní použil jen jako houpací síť na spaní (zem byla značně provlhlá a hemžila se různou havětí). Z Montrealu si přivezl mohutný vysavač, s jehož pomocí hodlal pštiku nasát do uzavřené sklolaminátové baňky tvaru válce o průměru 30 cm a výšce 50 cm. Sklolaminát použil proto, že pštika podle dosavadních znalostí umí prostupovat jen přírodními materiály. Pozoruhodné jsou i malé rozměry baňky, zvlášť jestliže uvážíme, že běžná pštika bývá kolem 160 cm vysoká. Dr. Quisch to vysvětluje takto: "Já ji tam vcucnu a pak ji smrsknu, že se ani nepohne a tedy ani nebafne." Otázkou zůstávalo, jak pštiku nalákat k mostu. K tomuto účelu vytvořil dr. Quisch laminátovou figurínu šviháka ležérně se opírajícího o zábradlí a hledícího do vody (tzv. bait-boy). Figurína měla upoutat pštiku a donutit ji, aby se dostatečně přiblížila k mostu. Uvnitř pak byla namontována hubice od obřího vysavače a magnetofon pro záznam bafnutí. V okamžiku, kdy se pštika přiblíží, dr. Quisch osobně stiskne dálkové ovládání vysavače a pštiku uloví. Nebezpečí, že místo figuríny bude bafnut on sám, doktor odmítl s tím, že pštika spíše zaútočí na člověka, který je na mostě, než na někoho, kdo se jen potuluje kolem. V okamžiku, kdy bude pštika uvnitř baňky, přivolá někdo z výpravy vrtulník a ten odveze celé zařízení včetně dr. Quische do ZOO v San Diegu, kde bude pštika vypuštěna do výběhu dříve používaného plameňáky. Zde je pro ní připraven malý můstek, a tak se nebohá pštika stane velkou atrakcí. Podle neoficiálních údajů má dr. Quisch za pštiku slíbeno 14 961 dolarů a 50 centů. Jmenovaný toto ovšem popírá a říká, že by pštiku lovil i za míň.

Celý první týden jsme se jen potulovali kolem mostu, ale pštika se neukázala. Dr. Quisch nás (rozuměj pozorovatele) odháněl od aparatury a nařizoval nám, abychom se starali o jídlo pro ostatní členy expedice. To jsme celé dva dny odmítali, ale když jsme zjistili, že v takovém případě nedostaneme nic k jídlu, vymysleli jsme plán. Polovina z nás vždy připravovala stravu a druhá polovina okouněla kolem doktorova týmu. Na začátku druhého týdne rozhodl dr. Quisch lákat pštiku ještě chuchvalci umělé mlhy. A hned další večer se pštika objevila. Přesněji řečeno, bylo to tak: asi o 22. hodině začalo hustě mrholit a zvedl se mírný vítr. Rákosí kolem mostu ostře ševelilo a řeka hučela a hladina stoupala. Po mostě se válely cáry umělé i přírodní mlhy. Tu se ozvalo táhlé zaúpění a hned po něm další, ještě táhlejší. Dr. Quisch, který se samojediný v tu chvíli choulil pod pláštěnkou poblíž mostu (ostatní spali zabalení v igelitech a zavěšení v houpacích sítích), nelenil a stiskl spoušť vysavače. A v tom se to stalo. Vysavač vydal charakteristický zvuk a začal nasávat vše, co bylo kolem. Ale to trvalo jen pár vteřin, protože pak se ozvala rána. Vysavač se zkratoval a začal hořet. V tu chvíli byli již všichni na nohou. Poznali jsme také, že úpění nevydávala pštika, ale most, který nevydržel nápor vody a tíhu monstrózního zařízení a propadl se. Ve vodě skončil nejen vysavač s baňkou a figurína, ale i sám dr. Quisch, který se odvážně vrhl do vln ve snaze zachránit, co se dá. Zbytek noci jsme strávili hledáním kanadského pštikologa, ale marně. Teprve ráno jej objevila narychlo přivolaná helikoptéra asi 3 km po proudu řeky. Ležel na břehu a rukama svíral sklolaminátovou baňku. Byla neporušená, pevně uzavřená bezpečnostní záklopkou. Uvnitř byla plná různého smetí a vody a také něčeho, co se zuřivě mlelo. Přes matný povrch se nedalo ono stvoření přesně identifikovat, ale dr. Quisch za pomoci stetoskopu (co ten chlap s sebou všechno nemá!) zjistil, že to poupuje. Jistě tedy jde o pštiku! Za pomoci asistentů byl dr. Quido Quisch naložen s baňkou do vrtulníku a odstartoval směrem k ZOO v San Diegu. Na nás ostatní zbyl jen rozvrzaný džíp místního hokynáře, který nám byl s velkým nářkem zapůjčen za hříšných 500 dolarů. Dopravili jsme se na nejbližší letiště a rozjeli se domů. 

Ale již na letišti jsme si v místním mexickém tisku přečetli následující zprávu: "Návštěvníci ZOO v americkém San Diegu zažili zajímavé zpestření jinak obvyklého programu. Do prázdného výběhu po plameňácích byl vypuštěn kanadský vědec dr. Q. Quisch s velikou lahví naplněnou čímsi, co se podobalo láku od okurek. Rozhodným gestem si zjednal ticho a prohlásil, že nyní budou všichni svědkem vypuštění neobyčejné bytosti. Otevřel láhev a vylil na zem hustou břečku. Z ní se pak vyhrabala docela obyčejná hnědá žába, která s kvákáním zamířila k nejbližšímu kanálu. Pan Quisch jen zdrceně zíral a diváci nechápavě kroutili hlavami."

 - hec -

Zpět  Nahoru