Úkaz, který čeští pštikologové poprvé pozorovali v květnu letošního roku a který posléze pojmenovali jako "radostínský fenomén", poskytuje úplně nový pohled na pštiky a hlavně na jejich nebezpečnost pro člověka.

V květnu 2001 navštívilo několik nadšených pštikologů státní zámek Sychrov (okres Liberec). Prohlídku pak spojili s vycházkou do údolí řeky Mohelky. A právě zde poprvé pozorovali jev, který dosud nebyl v odborné pštikologické literatuře popsán. 

V obci Radostín se nachází starý most, který má výšku asi 2 m, délku zhruba 10 m a má dva valené oblouky. Stáří mostu odhadujeme na více než 100 let. A právě stáří a typ mostu jsou určujícími faktory pro existenci objeveného fenoménu.

Bylo totiž zjištěno, že místní obyvatelé jaksi podvědomě považují zdejší most za strašidelný. Snad je děsí zjev mostu, který je dosti ošuntělý, nebo se již setkali se zdejší pštikou. A skutečně! Již v dávných dobách se okolí Sychrova (Radostín je nyní částí obce Sychrov) považovalo za nepříliš veselý kraj. Údolí řeky Mohelky je velice stísněné, svítí zde málo slunce, je zde bujný porost a řeka zde tvoří četné meandry. Již i název obce Sychrov dává tušit, že sychravé počasí zde má většinou navrch. Tedy vše nahrává tomu, aby zdejší pštiky byly obzvláště aktivní a nebezpečné. Ostatně o vlivu počasí na pštiky se zmiňujeme na jiném místě.

Co tedy přesně je onen "radostínský fenomén"?
Jedná se o to, že určitý typ mostu (jeho architektura, stáří, stavební materiál, poloha a umístění) má zásadní vliv na to, jak je zdejší pštika lidem nebezpečná.

Rozeberme si nyní tyto faktory podrobněji:

• Architektura
  Jest známo všem erudovaným pštikologům, že u velmi starých mostů se pštika vyskytuje s pravděpodobností blížící se jistotě. To je dáno tím, že pštika žije na mostě již velmi dlouho. Je velmi zapšklá, léta beznadějně čeká, až povodeň strhne most a tím ji vysvobodí. Staré mosty, které přetrvaly do dnešních časů, jsou většinou z kamene, mají klenuté oblouky. Zdá se, že právě takováto architektura mostu pštikám vyhovuje nejvíce. 
  
• Stáří mostu
  Jak již bylo řečeno v předchozím bodě, starý most obývá pštika zapšklá a tudíž i velmi nebezpečná. Její bafnutí je o to nebezpečnější, že pštika je již v této činnosti zkušená.
  
• Stavební materiál mostu
  Pštiky milují stín a vlhko, proto je mimořádně přitahují staré kamenné mosty. Nepohrdnou ani betonem, ale kámen je pro ně přitažlivější. Dřevěné mosty a lávky samozřejmě také obývají pštiky, ale tento materiál v nich neprobouzí tu jejich pravou hrůzostrašnost.
  
• Poloha a umístění
  Tento aspekt přímo souvisí s tím, jak si pštiky libují ve stinných a vlhkých místech. Nachází-li se most ve stínu stromů, uprostřed bažin nebo podobně, je velmi pravděpodobné, že pštika zde žijící bude zvláště nebezpečná.

Samotný "radostínský fenomén" však vzniká teprve společným působením všech výše uvedených faktorů. Naši odborníci proto navrhli zavedení tzv. koeficientu RADK (ze slov "RADostínský Koeficient"), který by vyjadřoval relativní nebezpečnost určitého konkrétního mostu. Nutno zdůraznit, že jeho matematické vyjádření vyvolá mezi světovou pštikologickou veřejností asi bouřlivé dohady. Není ani definitivní, jeho podoba se může s přibývajícími zkušenostmi měnit. Cílem bude v budoucnu vytvořit mapu (nejprve jen ČR, později i ambicióznější mapu světa), která by zachycovala všechny důležité mosty s uvedením jejich RADK.

Tento fenomén se samozřejmě neprojevuje na všech mostech, které splňují výše uvedená kritéria. Víme přece, že i starý most může obývat pštika relativně mladá, která takový starý most získala po jiné pštice, jenž se prohřešila příliš malým bafnutím, které člověka nezabilo, ale on se místo toho utopil. To vysvětlujeme v základním pojednání o pštikách.

O "radostínském fenoménu" bude po jeho zveřejnění vedeno jistě ještě mnoho debat odborných i laických. Již nyní jej lze považovat nejdůležitější objev pštikologie v tomto roce.

-hec-

Odborná debata o radostínském fenoménu